Předobjednávky

PŮVOD: Francie, Montfavet, výzkumný institut INRAE, vyšlechtěna jako kříženec odrůd Ferragnès x Tuono, křížení proběhlo v roce 1978, odrůda byla uvedena na trh v roce 1989. Synonyma: Avijor. 

RŮST: středně bujný, rozložitý až převislý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstována samostatně. Přítomnost jiné, v podobnou dobu kvetoucí odrůdy, např. Ferragnès, Tuono, Ferraduel, Texas či Supernova, může zvýšit úrodu. Kvete pozdě, přibližně 3 dny po Ferragnès.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké. Skořápka je tvrdá. Jádra jsou středně velká až velká (průměrně 1,37 g), oválná, světlá. Podíl dvojitých jader je střední až vysoký (5-15 %). Chuť je velmi dobrá, sladká.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, kolem poloviny září.

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně voňavé na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinářské využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinářské i kosmetické účely atd., květy k ovonění kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, v květu díky pozdnímu kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je tolerantní vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum). Je náchylná k rakovině způsobované houbou Diaporthe amygdali. Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky – od jihu východní Kanady na severu až po Georgii na jihu, od Nového Skotska na východě až po Minnesotu a Arkansas na západě. Do Evropy byl dovezen koncem 17. století. V současnosti je v Evropě často pěstován, objevuje se nejen v městské zeleni a v parcích, ale i v lesích.

RŮST: opadavý strom, dorůstá do výšky 20–30(–40) m, se šedavou borkou. Listy má dlouhé 10–25 cm a široké asi 10 cm. Na podzim se listy zejména mladších stromů zbarvují do červena, odtud pochází druhové jméno. Od příbuzných druhů s podobnou stavbou listů (Q. palustris, Q. coccinea, Q. velutina) se liší zejména jejich nápadně matným povrchem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu na letorostech. Květy jsou jednopohlavné, samčí tvoří převislé jehnědy, samičí jsou jednotlivé, buď sedí přímo na větvičkách, nebo mají krátké stopky. Je cizosprašný, k tvorbě semen potřebuje přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince.

PLODNOST: do plodnosti vstupuje ve 20 až 30 letech, vyšší úrody dávají až tak 50leté stromy. Více rodí dominantní stromy s velkou a volnou korunou. Úroda je vyšší každé 2–5 let.

PLOD: žalud je téměř stejně dlouhý jako široký, kulovitý, na vrcholu se zbytkem blizny, vyrůstá po 1 až 2 na krátkých stopkách, kulovitý. Žalud je na bázi plochý, 18 až 30 mm dlouhý, lesklý, hnědý, jemně chlupatý. Číška je mělce miskovitá, silnostěnná, šupiny číšky elipsovité, kožovité, lesklé, červenohnědé, chlupaté.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu. Plody dozrávají až po dvou létech.

VYUŽITÍ: velmi vhodná, dekorativní parková dřevina a obecně dřevina do městské zeleně či alejí. Po odstranění hořkých tříslovin buď vymýváním mletého prášku z plodů nebo po naklíčení plodů se dá použít jako přídavek do mouky.

STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, je méně náročný na světlo a vláhu než ostatní druhy našich dubů. Relativně dobře snáší vysychání půd a teplotní rozdíly prostředí, nesnáší však zaplavování.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C. Suchovzdornější než ostatní naše duby. Odolný vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: prastará dřevina Dálného východu, tzv. živá fosilie, patří mezi nahosemenné rostliny podobně jako jehličnany, je jediným druhem ve svém oddělení jinanotvaré, třídě jinany. Do Evropy byl dovezen v r. 1727. V Japonsku a Číně považovaný za posvátný strom, symbolizující dlouhověkost, sílu, vytrvalost.

RŮST: růst je pomalý, vytváří strom dorůstající do výšky 30 m v případě samčích stromů, samičí jedinci jsou obvykle nižší se širokou korunou. Kůra je hladká, borka tmavě šedá, rozpukaná do nepravidelných políček. Listy jsou 4-10 cm velké, vějířovité, dvoulaločné, opadavé, na podzim se zbarvují do jasně žluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až květnu, samčí květy tvoří žluté, jehnědovité šištice, samičí vyrůstají z paždí listů na 3-4cm dlouhé stopce.

PLODNOST: pozdní, začíná po 20-30 letech, do plné plodnosti vstupuje asi ve 40 letech a může se udržet do 150 - 200 let (v Číně jsou i 500leté rodící stromy). Plodnost je různě vysoká a různě pravidelná v závislosti na kvalitě semenáče, vzdálenosti od opylovače a podmínkách prostředí. Ve své domovině může dospělý strom produkovat i 200-400 kg semen ročně.

PLODY: semeno obalené dužnatým míškem, zpočátku zeleným, po dozrání žlutým, nepříjemně zapáchajícím. Semeno je jedlé v malém množství za syrova, ve větším, ale stále střídmém po tepelné úpravě - obvykle pečené, pražené či vařené.

DOZRÁVÁNÍ: koncem léta, na podzim po opadu.

VYUŽITÍ: v Číně se jinan pěstuje ve velkém kvůli semenům, existuje minimálně 44 odrůd. Jinak je to krásná parková dřevina či strom do velkých zahrad. Listy podporují krevní oběh a mají tonizující efekt na mozek, paměť, periferní cévy, pomáhají při diagnózách jako tinnitus uší či glaukom očí. Obsahují ginkgolidy, které tlumí alergické reakce, takže se používají při astmatu.

STANOVIŠTĚ: dřevina je světlomilná, nenáročná na půdu.

ODOLNOST: odolná a adaptabilní dřevina, v dospělosti dobře snáší mrazy do -34,4 °C až -40 °C, odolává znečištění, zasolení půdy posypovou solí, vysokým teplotám, suchu, větru, škůdcům a chorobám.

PŮVOD: Téměř celá Evropa, S Írán, S Turecko až po Kavkaz. V ČR se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, v polohách od 200 do 800 m n. m.

RŮST: středně rychlý. Je to statný strom dorůstající do výšky 10–25 metrů a šířky 20 m, někdy roste i jako keř. Vytváří hustou, mohutnou korunu, kůra je hladká, červenohnědá až tmavošedá, borka světle až tmavošedá, pruhovaná. Listy jsou svěže zelené, oválné, s dvojitě pilovitým okrajem a výrazně vystupující žilnatinou. Na podzim se zbarvují do zlatožluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, opylovaný větrem. Kvete v dubnu a květnu, samčí květy tvoří válcovité, převislé, asi 3–6 cm dlouhé, volné jehnědy, samičí květy tvoří jehnědy asi 5–15 cm dlouhé, vyrůstající ze smíšených pupenů na konci letorostů.

PLODNOST: pozdní (10–20 let od výsevu).

PLODY: vejcovité nažky dlouhé 5–9 mm, uložené na bázi trojlaločného křídla. Křídla jsou uspořádána do 10–12 cm dlouhých plodenství. Nažka je nejprve zelená, po dozrání hnědá.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dobře snáší řez a tvarování, je ideální na živý plot, ale krásně vynikne i jako solitér v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech. Hraje důležitou roli jako výplňová dřevina v doubravách – pomáhá u dubů vytvářet přímé průběžné kmeny. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Jeho dřevo je velmi tvrdé, mechanicky pevné, těžké, využívalo se k výrobě nástrojů. Kůra v minulosti sloužila k barvení vlny. Listy se dají použít zevně do obvazů na hojení ran, zastavují krvácení.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na světelné podmínky, vyhovuje mu slunné stanoviště, polostín i stín. Nenáročný také na půdu, nejlépe se mu daří v hlinité neutrální půdě, ale zvládne i vápnitou či mírně kyselou. Nemá rád jen vysloveně zamokřené půdy, velmi kyselou rašelinu.
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -26 °C až -29 °C, dobře větruodolný, dobře zakořeněný snáší sucho či vyšší teploty.

PŮVOD: Evropa, Malá Asie.

RŮST: pomalý. Tvoří trnitý, rozložitý keř nebo strom dorůstající do výšky 2–10 m. Kůra kmene je šedá až šedočerná, listy jsou tmavě zelené, střídavé, okrouhle vejčité, vícelaločnaté s hlubokými zářezy. Dobře snáší řez a tvarování, i v živých plotech, ale bez řezu v nich umí být plodnější (až cca 300 g/2,5 m2).

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete v květnu a červnu, květenství s 10–20 bílými květy jsou uspořádána do vzpřímených vrcholíků.

PLODNOST: raná (5–8 let po výsevu), v případě přítomnosti geneticky odlišného jedince v dosahu opylovačů vysoká, květy obvykle nevymrzají.

PLODY: malé (5–11 x 4–7 mm), elipsovité až kulovité šarlatově červené malvice na krátké stopce, se suchou, moučnatou, chuťově mírně nahořklou dužninou a jedním tvrdým semenem uprostřed.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: Často se vysazuje do neproniknutelných živých plotů, mezí, ale je krásný i jako solitéra v zahradě či parku. Je na něj vázáno velké množství domácího hmyzu. Květy mají na začátku kvetení příjemnou vůni, která se ale později pro mnoho lidí stává nepříjemnou. Komu nevadí, může květy použít do sirupu či pudinku. Plody jsou důležitou potravou pro ptactvo. Syrové nejsou příliš chutné, ale dají se zpracovat na džemy, ovocné kůže, vysušit a pomlít a přidat k mouce či použít do čaje. Obsahují mnoho bioflavonoidů a působí pozitivně na krevní oběh, snižují krevní tlak a pomáhají obnovit normální srdeční rytmus, v kombinaci s ginkgem zlepšují prokrvení mozku. Rozšiřují cévy, působí proti křečím a uklidňujícím způsobem. Podobně působí i květy a spolu s plody se používají ve formě čajů nebo tinktur. Velmi chutné jsou čerstvě rozvité lístky s oříškovou příchutí v salátu. Sušené listy se dají použít jako náhrada čínského čaje, pražená semínka jako náhrada kávy.

STANOVIŠTĚ: světlomilná a teplomilná dřevina, poroste i v polostínu, ale tam nebude tak plodná. Obľubuje sice hlinitopísčité, odvodněné půdy, ale vůbec není náročný na půdu. Po dobrém zakořenění se mu daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorný po dobrém zakořenění. Náchylný k bakteriální spále, strupovitosti.

PŮVOD: JV Evropa, Kavkaz, Malá Asie, Írán a Himálaj, původně možná jen JV Evropa a Malá Asie.

 
RŮST: středně bujný, vytváří menší stromy dorůstající do výšky maximálně 20–25 m a šířky 7 m s hnědošedou borkou, která se ve vyšším věku šupinatě odlupuje. Vytváří pěknou kuželovitou korunu, často s vodorovnými spodními větvemi. Neodnožuje.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete v březnu a dubnu.

 
PLODNOST: pozdní (v 10. roce po výsadbě), vysoká až velmi vysoká, nepravidelná, každé 2–3 roky.

 
PLODY: menší až středně velké (1,5–2 cm, 0,6–2,9 g), s tlustší skořápkou (0,7–3,7 mm), která se sice hůře louská běžnými louskáčky, ale louskáček Drosselmeyer si s ní hravě poradí. Oříšky vyrůstají v souplodí kulovitého tvaru po 6–10 kusech. Lepkavé a velmi cípaté plodové obaly – slupky – daleko přesahují plod. Jádro je menší až středně velké (0,3–0,7 g, podíl z celkové hmotnosti plodu 25–41 %), jen s tenkou, růžovou, nekorkovatějící slupkou a je velmi chutné, nasládlé, bohatší na tuky (59–64 %) než jádra velkoplodých lísek.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, od konce srpna do září.

 
VYUŽITÍ: plody jsou vhodné k přímému konzumu vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky apod. Používá se jako dekorativní a plodonosná dřevina, výborný stínící strom, vhodný do parků, alejí, ostrůvků zeleně, přírodních zahrad, na zpevňování půdy se silnou erozí. Dřevo je dobře opracovatelné, využívá se v nábytkářství.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo slabý polostín. Snáší širokou škálu půd s pH mezi 5,3 a 7,3, ale plodnější je na středně úrodných půdách. Po dobrém zakořenění velmi dobře snáší sucho.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C až -34 °C, velmi suchovzdorná a větruvzdorná. Odolnější vůči nosatcům lískovým, ptákům a veverkám díky tlusté, brzy tvrdnoucí skořápce. Chorobami obvykle netrpí.

PŮVOD: původní výskyt Evropa, Malá Asie, Severní Afrika. Je to přirozený amfidiploidní kříženec dvou diploidních druhů, tedy myrobalánu = slivoně třešňové (Prunus cerasifera) a Prunus microcarpa. Na Slovensku roste v nížinách až pahorkatinách do 900 m n. m., na mezích, okrajích lesů.

RŮST: středně bujný. Je to trnitý, opadavý keř s rozložitou, hustou korunou, dorůstající do výšky 1-3 m. Kůra je červenohnědá, borka podélně rozpraskaná a zbarvená do černa. Malé listy jsou eliptické, na okraji zubaté, raší až po odkvětu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná. Kvete drobnými, oboupohlavními bílými květy v březnu až dubnu ještě před vyrašením listů. Květy vyrůstají jednotlivě nebo ve svazcích po 2 až 5, jsou pravidelné, pětičetné.

PLODNOST: vysoká, v případě nevymrzání květů pravidelná.

PLODY: jsou malé, kulovité peckovice tmavomodré barvy se zelenou až žlutou dužinou a hnědou peckou. Chuť je trpká, po přemrznutí sladkokyselá, aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až prosinci, podle toho, kdy přijdou mrazy, na větvích vytrvává do zimy.

VYUŽITÍ: keře jsou velmi vhodné na vytvoření neprostupné jedlé živé plotu, např. v kombinaci s rakytníky do zahrad, mezí a větrolamů, ale i parků, poskytuje úkryt pro ptáky, nektar i pyl pro opylovače, takže je to dobrá brzy kvetoucí medonosná dřevina. Kulinářské využití: plody po přemrznutí na přímou konzumaci, výrobu vína, destilátů, likérů, ochuceného ginu, džemů, želé, sirupů či kompotů. Květy jsou voňavé a dají se kandovat. Ve Francii se nezralé plody nakládají do slaného nálevu jako olivy, podobně jako dříny. Léčivé využití: Zápar z květů se používá proti průjmu, nevolnosti, poruchách ledvin a močového měchýře. Technické využití: kůra obsahuje hodně taninu, používala se i na výrobu inkoustu. Z listů lze získat zelené barvivo, z plodů tmavě šedé až zelené, z kůry povařené v zásaditém roztoku žluté. Dřevo je velmi tvrdé, používalo se na výrobu zubů hrábí. Z větví se vyráběly krásné vycházkové hole.  

STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, teplé, snese i chladnější, jen tam může namrzat v květu. Je nenáročná na půdu, snese jakoukoli půdu kromě velmi kyselé rašeliny. 

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě, méně v květu, i kvůli brzkému kvetení - začíná kvést ještě před myrobalány a slivoněmi, odolná vůči suchu a větru.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně zase přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m.

RŮST: mírný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3–7 m, vzácněji až 10 m a šířky až 6 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, lysé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, lysé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a pak podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje tlustějšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm, které jsou bílé až narůžovělé barvy. Tvar i barva listenů se během kvetení dosti výrazně mění. Kvete po olistění od května do července v závislosti od genotypu a lokality.

PLODNOST: Do kvetení a do plodnosti vstupují různé genotypy a odrůdy různě brzy. Zatímco většině semenáčů to může trvat i 8–10 let, přibližně 15–20 % semenáčů používaných při šlechtění nových odrůd může plodit již kolem 4. roku věku, 75 % v 5. roce od vyklíčení. Výška úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 2–3 cm. Hlávka je v závislosti na genotypu, ale i na jednom stromě v různé míře hladká či hrbolatá. Slupka je tlustá, nejdříve nazelenalá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. U poddruhu chinensis většinou obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, anthokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně anthokyanů, pokud pomineme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti od genotypu, lokality a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd - nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímé konzumaci ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu palic a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápenité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Česka.

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasný dřín květnatý (Cornus florida) či dřín Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: světlé háje teplých oblastí jihovýchodní Evropy a Malé Asie, od roku 1759 v západní Evropě.

RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 7 až 10 m. Asi 4cm velké listy jsou málo laločnaté, někdy téměř jednoduché, jen u báze bývají naznačeny dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červnu v převislých stopkatých latách s bělavými korunními plátky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: dvounažky, zpočátku zelené, potom horní hrany s karmínově červenou konturou.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, ale roste dobře i v těžkých jílovitých půdách. Půdy mu vyhovují od mírně kyselých po mírně zásadité.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, od J části kanadského Ontaria až po Floridu, Texas a SV Mexiko, kde roste na středně vlhkých stanovištích podél vodních toků, ve smíšených lesích a na jejich okrajích, ale i na sušších, křovinatých svazích s jižní orientáciou a v kaňonech. Na západního straně kontinentu ho strieda druh judášovec západní (Cercis occidentalis).

RŮST: středně bujný. Je to opadavý keř až strom, dorůstající do výšky až 8-10 (někdy až 12) m a šířky 6-10 m. Kmen má většinou křivý, korunu širokou, borka je tmavošedá až hnědá, hladká, později rozbrázděná. Listy rostou střídavě, se stopkou, jsou široce vejčité až srdčité, se špičkou na konci, dlouhé 6-11 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Rozkvétá v dubnu až květnu (červnu) množstvím růžových či purpurových květů tvarově typických pro čeleď bobovité po 4-8 ks na starých větvích nebo i přímo na kmeni ještě před olistěním.

PLODNOST: raná až středně raná, ve věku 4-7 let, v případě přítomnosti geneticky odlišných jedinců je vysoká a pravidelná. 

PLODY: středně velké lusky (průměrně 6-8 cm x 1,5 cm) dozrávající ze zelené do vínově hnědé barvy. Obsahují průměrně 6-8 kulatých semen.

DOZRÁVÁNÍ: během října, vydrží na stromě po celou zimu.

VYUŽITÍ: je to keř či strom velmi dekorativní zejména na jaře, když je doslova obalený výrazně růžovými či purpurovými květy, ale i později srdčitými listy a množstvím lusků, které ho zdobí i během zimy. Je vhodný zejména do zahrad, parků, městské zeleně, ale i do včelnic. Kulinární využití: květy se jedí syrové, mají příjemnou nakyslou chuť a obsahují mnoho vitamínu C, lze je použít na ozdobu salátů, dezertů či obložených chlebíčků. Pupeny se dají nakládat či použít jako náhrada kapary. Léčivé využití: čaj z lyka je velmi trpký, používá se proti horečce, průjmu a dyzentérii. Technické využití: kůra mladých větví se dá použít v košíkářství. Dřevo je těžké a pevné, lze použít v řezbářství.

STANOVIŠTĚ: preferuje sluneční, ale snese i slabý polostín. Daří se mu ve většině půd, pokud nejsou zamokřené, preferuje hluboké písčitohlinité. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do -28,9 až -34,4 °C. Květy a mladé listy jsou náchylné na zmrznutí. Dobře snáší znečištění ovzduší a vysoké teploty. V chladnějších lokalitách, kde nestihne dobře vyzrát dřevo, je náchylný k poškození houbou hlívou červenou (Nectria cinnabarina).

Zdroj fotografií: plants.ces.ncsu.edu, www.treesandshrubsonline.org.

RŮST: velmi bujný, vytváří mohutné, kulovité keře. Sázíme ji asi o 15–20 cm hlouběji, než rostla ve školce. Na jaře odstraňujeme 4leté odplozené výhony odstřižením až u země.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně, převážně samosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Öjebyn, Otelo, Viola.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: hrozny jsou velmi dlouhé (průměrně 8,2–8,5 cm, na mladém dřevě až 9,5 cm), průměrně obsahují 9–11, maximálně 15 bobulí. Bobule jsou středně velké až velké (průměrně 11–12 mm), kulaté. Slupka je tuhá, tenká, černá, mírně matná s viditelnými tečkami – lenticelami. Dužnina je šťavnatá, zelenkastá, s množstvím drobných semen. Chuť je sladkokyselá, příjemně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, 1.–2. týden července, 2 dny po odrůdě Otelo. Díky dlouhé stopce hroznu se snadno sklízí. Při sklizni ve správném termínu se dobře přepravuje i skladuje – v chladu 4 dny.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu, ale zejména ke zpracování na výborné džusy s velkým výtažkem šťávy, na džemy, sirupy, kompoty, sušené plody do čaje, vína, likéry či destiláty. Bez skladování v chladu vydrží plody 2–3 dny.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečnou výměnou vzduchu, ale chráněné před silným větrem, nejlépe v těžší až středně těžké půdě, tedy jílovitohlinité až hlinité, s dostatkem humusu. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevě, středně v květu. Je středně odolná vůči americkému padlí angreštovému (Sphaerotheca mors uvae) a rzi (Cronartium ribicola) – zejména na stanovištích blízko lesa, někdy se na ní vyskytuje i roztoč vlnovník rybízový (Cecidophyopsis ribis).

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako kříženec odrůd (Ortenauer x Stanley 34) x Hanita a selekci č. 4593. Na trh byla uvedena v roce 2003.

RŮST: středně bujný, se štíhlými postranními, mírně šikmo rostoucími větvemi, dobře se tvaruje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, hmyzem opylovaná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete raně až středně raně. Kvete v podobný čas jako odrůdy: Čačanská raná, Čačanská najbolja, Jojo, Opal, Ortenauer, Presenta, President, Ruth Gerstetter, Tegera, Tipala, Valor.

PLODNOST: velmi raná, vysoká, pravidelná. Při nadměrné úrodě se doporučuje probírka.

PLODY: jsou středně velké (průměrně 35-45 g), oválné až podlouhlé. Slupka je pod ojíněním tmavě modrá až tmavě fialová. Dužnina je tuhá, šťavnatá, meruňkově oranžová, středně dobře oddělitelná od pecky. Chuť je v plné zralosti výborná, sladká, se středním obsahem kyselin a vyšším obsahem cukrů (průměrně 15-18 °Brix, někdy i 22 °Brix), silně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, na úrovni Domácí švestky, tedy v 1.-2. dekádě září. Plody je třeba sbírat i se stopkou, neboť při sběru bez ní je náchylná k poškození dužniny kolem stopky. Po splnění této podmínky se po sběru plody dobře skladují v chladu. 

VYUŽITÍ: plody zejména pro přímý konzum, ale i pro výrobu kvalitního destilátu, na sušení, pečení, výrobu džemů, povidel, výživ, kompotů či jako náplň do buchet a knedlíků. Květy jsou výborným raným zdrojem nektaru a pylu pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: slunné, nejlépe chráněné před silným větrem. Preferuje humózní, vláhou dobře zásobenou, ale nezamokřenou půdu. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí. 

ODOLNOST: je středně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je rezistentní vůči šarce na principu hypersenzitivity podobně jako odrůda Jojo. Je méně odolná vůči monilióze plodů (Monilinia fructigena), náchylná k vadnutí kolem stopky a mírně náchylná k bakterióze způsobované Pseudomonas spp.

Opadavý keř nebo keřovitě rostoucí strom dorůstající do výšky 4 m. Vstřícné, laločnaté, po okraji tupě zubaté listy se podobají javorovým listům a na podzim se zbarvují ze světle zelené do červenofialové. Keř kvete od června do července a zaujme nádhernými velkými, bílými květenstvími. Plody tvoří jednosemenné kulovité peckovičky, které jsou zpočátku tuhé, bělavé s červeným líčkem, později měkké, karmínově červené. Velikost 10–15 mm. Semínko uvnitř peckovičky dozrává od září do října. Plody jsou hořké chuti a obsahují jedovaté látky, ale mají i léčivé účinky. Vysazuje se pro zpevnění břehů potoků a řek a při parkových úpravách. Zaujme především nápadnými bílými květy, atraktivními červenými plody a na podzim krásně zbarvenými, tmavofialovými listy. Plody jsou potravou pro ptactvo. V léčitelství se využívají plody a kůra kaliny. Přirozený výskyt v těžších jílovitých půdách, lužní lesy, vlhčí listnaté lesy, křoviny, meze. Nížiny až polohy do 1300 m n. m. Původní rozšíření: Evropa, Malá Asie, severní Afrika.

Na Slovensku se běžně vyskytující bujně rostoucí trnitý keř, dorůstající do výšky 1 až 3 m. Plody – šípky mají všestranné využití.

Dlouhověký, opadavý listnatý strom s kuželovitou korunou, dorůstající v našich podmínkách do výšky až 25 m a šířky 10–15 m. Zajímavě tvarované, čtyřlaločné zelené listy se na podzim zbarvují dožluta. Strom v květnu až červenci vyniká velkými, kalíškovitými, žlutozelenými květy s oranžovým pruhováním, uvnitř s četnými světle žlutými tyčinkami. Květy připomínají tvar tulipánu. Plod je jednosemenná křídlatá nažka. Semena dozrávají od srpna do října, podle lokality. Slunné stanoviště. Půdy hluboké, propustné, mírně kyselé, rovnoměrně vlhké. Mrazuvzdornost do -30 ℃. Velmi stará dřevina pocházející z východu USA.

PŮVOD: Severní Amerika, stát Ontario v Kanadě, v USA od východní části po podhůří Skalnatých hor. Jako parková a okrasná dřevina se rozšířil do Evropy, střední Asie a Číny. V Evropě byl introdukován v 17. století. U nás nejstarší exemplář, zřejmě z roku 1712, roste v Seredi v zámeckém parku.

RŮST: je bujný, dorůstá do výšky 18-30 m a šířky 10-20 m, v původním areálu dorůstá i do výšky 50 m. Je to dlouhověký, opadavý listnatý strom s výrazným terminálem a rozložitou korunou. Borka je hnědošedá až černošedá, hluboce rozbrázděná. Zpeřené listy bývají většinou lichozpeřené, ale někdy chybí koncový lístek. Jsou dlouhé 20–50 cm a složené nejčastěji z 15–19 kopinatých až vejčitých lístků dlouhých 6–11 cm s pilovitým okrajem, které jsou na horní straně lysé, na spodní řídce chlupaté. Dožívá se kolem 250-350 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, částečně samosprašný, větrosnubný, se samičími a samčími květy rozkvétajícími na tomtéž stromě většinou s jistým časovým překryvem, ale přítomnost geneticky odlišných jedinců (= semenáčů či odrůd) zvyšuje plodnost. Samčí jehnědy jsou dlouhé cca 8–14 cm a široké 1–1,5 cm. Samičí květy jsou v 2–5četných koncových klasech.

PLODNOST: relativně raná, jednotlivě rostoucí stromy mohou začít plodit už ve věku 4-6 let, ale vyšší úrody je třeba očekávat až od 20-30 let věku, nejvyšší plodnost dosahuje ve věku asi 30-130 let. Pokud neomrzne v květu, plodí pravidelně, ale vyšší úrody má nepravidelně, asi 2x za 5 let. 

PLODY: jsou velké (průměrně 3,5-8 cm i s rubinou, 3-4 cm bez ní), kulovité. Rubina je velmi silně, pryskyřičně vonná, při dozrávání černá, z čehož je odvozen název ořechu. Rubina se při dozrávání sama neotevírá, je třeba ji oloupat, aby se ořechy nekazily. Skořápka je velmi tvrdá a silná. Skrývá pryskyřičně aromatické a chutné, mastné jádro, které se kvůli množství pevných přepážek v plodu nedá vylousknout vcelku. Průměrně obsahuje asi 14 % cukrů, 15 % bílkovin a 65 % tuků.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, plody padají brzy po opadu listů.

VYUŽITÍ: stromy jsou dekorativní a voňavé, vhodné do velkých zahrad, parků či jiné městské zeleně, i do alejí či stromořadí. Kořeny vylučují juglon, který inhibuje růst mnoha rostlin v okolí, zejména malvic. Mladé semenáče jsou použitelné jako podnože pro odrůdy ořechu černého i královského. Kulinární využití: Nezralé plody se dají nakládat podobně jako „svatojánské ořechy“ vlašské a využívat k jídlu i na likéry. Zralé plody čerstvé nebo po usušení jsou chutné a velmi aromatické, přestože se nedají vylousknout vcelku či jako půlky. Jedí se přímo nebo se jimi dochucují koláče, zákusky, sušenky či zmrzlina za čerstva i v pečené podobě. Po vyjmutí ze skořápky při pokojové teplotě rychle žluknou. Podobně rychle na vzduchu a při pokojové teplotě žlukne výživný olej, který je třeba skladovat ve tmě, chladu, bez přístupu vzduchu. Ze starších stromů se šetrným navrtáním na jaře dá získat sladká míza, která má podobné kvality jako březová či javorová a dá se povařit na sirup. Léčivé využití: kůra a listy mají čisticí účinky na pokožku, používají se proti oparům a ekzémům. Při vnitřním použití působí proti zácpě i průjmu a proti střevním parazitům, ale příliš velká dávka může vyvolat zvracení. Nálev z listů snižuje krevní tlak. Kůra se může žvýkat při bolesti zubů a použít jako obklad při bolesti hlavy. Jako obklad při zánětech se může použít i rubina. Proti zánětům se používá i míza. Technické využití: má velmi kvalitní, dekorativní, tvrdé, těžké, pevné, velmi trvanlivé dřevo s jemnou texturou. Velmi dobře se s ním pracuje, dobře se lepí a leskne se po vyhlazení. Používá se na výrobu nábytku, dýh, lodí, rukojetí zbraní, v minulosti i vrtulí letadel. Z kůry, rubiny a listů se dá získat hnědé barvivo i bez použití mořidel, s použitím mořidel i šedé či černé. Rubina obsahuje také mnoho taninu, který funguje jako stabilizátor barvy. Dá se z ní povařením získat i žluté barvivo a také kvalitní dřevěné uhlí využitelné jako filtr. Příčně nařezané ořechy s tlustými, pevnými a dekorativními přepážkami se používají na výrobu bižuterie.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem. Ve své domovině roste na okraji lesů či při vodních tocích. Půdu preferuje dobře odvodněnou, hlubokou, hlinitou, neutrální nebo mírně kyselou či mírně zásaditou, nesnáší zamokřenou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do -26 až -28,9 °C, na pozdní jarní mrazy v květu je náchylný podobně či méně než ořech vlašský, často raší a kvete později. Je dobře odolný vůči znečištění ovzduší. Vrtule ořechová (Rhagoletis completa) ho napadá.

PŮVOD: Německo, Dessau-Dallnau, našel ji v r. 1930 učitel Ganzer na své zahradě jako náhodný semenáč a v r. 1934 ji Heimann uvedl na trh v Blankenburg/Harz. Po něm má i svá alternativní jména Heimanns Konservenweichsel či Heimanns 23.

RŮST: středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně časně až pozdě, je dobrým opylovačem.

PLODNOST: časná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 6,3 g), v mládí nebo po zmlazení až velmi velké, kulovité. Slupka je tenká, pevná, lesklá, tmavě červená či hnědočervená, je to typ kyselka. Dužina je tmavě červená se světlejšími žilkami, měkká až středně tuhá, (středně) šťavnatá, šťáva je tmavě červená, silně barví. Chuť je kyselá až kyselkavá, dobře aromatická, dobrá, typicky višňová. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Po oddělení stopky od plodu z něj nevytéká šťáva.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6.-7. třešňovém týdnu, tedy ve 2. polovině července, asi týden před Morelou pozdní. Plody vydrží dlouho na stromě. Jsou středně vhodné pro přepravu a skladování.

VYUŽITÍ: zejména na výrobu kompotů a další zpracování na džemy, sirupy a sušení, méně vhodná pro přímý konzum.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště, ačkoli nejlépe se jí daří v teplejších oblastech s hlinitou až hlinitopísčitou půdou s dostatkem vláhy. Je vhodná i do vyšších oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně až silně mrazuvzdorná v květu. Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů a středně odolná vůči monilióze. Je náchylnější na skvrnitost listů třešní a višní (Blumeriella jaapii) a vůči bakteriální spále (Pseudomonas syringae pv. morsprunorum).

PŮVOD: od Evropy po Írán a severní Alžírsko, přičemž se vyskytuje od střední a jižní Anglie, jižního Švédska a Dánska na severu, po Pyreneje, Sicílii, Řecko a Turecko až po Kavkaz na jihu. Izolované výskyty se nacházejí v pohoří Atlas v severní Africe. Druh dosahuje své východní hranice rozšíření ve Voroněžské oblasti v Rusku, na Krymském poloostrově, na Kavkaze a na jižních březích Kaspického moře. Na Slovensku a v Česku se vyskytuje od nejnižších poloh do cca. 800 m.n.m. zejména ve světlých bukových či dubohabrových lesích, ale také v teplejších dubových suchých lesích s dubem pýřitým či v lužních lesích s jasanem a dubem letním.

RŮST: strom s nepravidelně širokou, hustou korunou, dorůstající do výšky 15-25 m. Výjimečné jedince mohou dosáhnout téměř 30 m s průměrem kmene 90 cm a dožívají se 250–350 let. Kůra je hnědá, borka žlutošedá až hnědošedá, rozpukaná. Větvičky mají často korkové lišty. Světlezelené listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, 3-5-zářezové, tupě až okrouhle laločnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, ale převážně cizosprašný, hmyzem opylován, často funkčně dvoudomý v důsledku redukce jednoho z pohlaví u morfologicky oboupohlavných květů. Žlutozelené květy vyrůstají ve vzpřímených latách na konci větviček a kvetou v dubnu až květnu.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, přičemž vnitřní okraj křídel svírá přímý úhel. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, v zralosti žlutohnědá. Nažky jsou ploché, hnědé barvy.

DOZRÁVÁNÍ: je středně pozdní až pozdní, koncem září a od poloviny října jsou rozšiřovány větrem.

VYUŽITÍ: okrasné využití: je to dekorativní strom vhodný do stromořadí, alejí, parků, větrolamů či mezí, ale také do živých plotů, jelikož velmi dobře snáší řez. Kulinární využití: květy produkují množství pylu a nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelnic. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Léčivé využití: kůra snižuje cholesterol a odvar z ní se dá použít i na výplach bolavých očí. Technické využití: Jeho dřevo je nejtvrdší a nejhustší z evropských javorů, je jemnovláknité, houževnaté, pružné, těžko štěpitelné, s bledou načervenale hnědavou barvou a s hedvábným leskem. Používá se na nábytkářství, soustružení a řezbářství, či na výrobu dechových hudebních nástrojů, ačkoli častěji se zpracovává jen na palivové a papírenské dřevo navzdory své vysoké kvalitě.

Stanoviště: slunečné nebo slabý polostín. Je to poměrně teplomilná dřevina, oblibuje živné, dobře odvodněné půdy, snese ale i jílovité a vápenaté půdy do pH 8, nemá rád půdy kyselejší než pH 6. Na teplých a suchých stanovištích rostou spíše jedinci keřovitého charakteru. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh, ale i chladnějších.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně větruodolný a po zakořenění dobře odolný vůči suchu, horku, znečištěnému ovzduší.

PŮVOD: Francie, Bordeaux, INRA, odrůda Corylus avellana vyšlechtěná zřejmě jako kříženec Barcelonské a Cosfordské, na trh uvedená v r. 1987 jako Fercoril-Corabel®.

RŮST: bujný, dorůstá do výšky okolo 5,4 m a šířky okolo 3,4 m. Středně silně odnožuje. Pozdě raší.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašná, kvete středně brzy a protoandricky, tedy samčí květy začínají rozkvétat o 5 týdnů dříve než samičí, ale překryv je dostatečný (cca 5 týdnů). Je také dobrým opylovačem.

PLODNOST: brzká, středně vysoká až vysoká (průměrně 2,5 kg/keř v 6.–12. roce, průměrně 2 t/ha).

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 3,8 g při variabilitě 2,5–4,6 g), kulaté až široce kuželovité. Dozrávají většinou po 2–3, vzácněji po 4 pohromadě. Skořápka je středně až méně tlustá (průměrně 1,17 mm). Jádro je středně tvrdé (s obsahem vody 4,44 %) a tvoří 44–52 % z plodu (průměrně 1,7 g). Vnitřní hnědá slupka se velmi dobře odstraňuje po opražení a pošmrdlání. Chuť je výborná, aromatická, sladko-oříšková, máslovitá, ovocná, jen nepatrně dřevitá, trpká či hořká, mnohem méně než u plané formy. Obsahuje méně tuku než jiné odrůdy (průměrně 48 %), ale více bílkovin než jiné odrůdy (průměrně 22 %). Tvoří méně než 1 % prázdných plodů.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, od konce září.

VYUŽITÍ: k přímé konzumaci vcelku i ke zpracování na pečení, cukrovinky apod. Profesionálně se pěstuje na prodej ve skořápce kvůli velikosti plodů. Oplodí se snadno odstraňuje při mechanickém sběru.

STANOVIŠTĚ: preferuje slunné, ale zvládne i polostín, jen tam je méně plodná. Nejlépe se jí daří v hlinitopísčitých až písčitohlinitých, humózních, dostatečně vlhkých, ale propustných půdách, ale snese i horší půdy. Nesnáší jen suché nebo těžké jílovité půdy. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí, ve vyšších polohách na chráněných stanovištích.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná ve dřevě i květu, vysoce odolná vůči bakteriovým chorobám, středně odolná vůči nosatci lískovému (Curculio nucum) – napadá průměrně okolo 9 % plodů.

PŮVOD: severní a střední Čína, Taiwan, Japonsko, vzácněji i Korea. Z Číny byl do Evropy přivezen v roce 1763 a byl nazván podle botanika Josefa Gottlieba Kölreutera, který se začal zabývat rozmnožováním cévnatých rostlin a založil moderní pěstování rostlin. Ve své domovině roste v suchých údolích a vysýchavých říčních korytech i na březích vodních toků, často se tam vysazuje i ve městech, parcích, v okolí chrámů.

RŮST: je rychlý, ale celkově dorůstá jen asi do 10 m výšky a šířky, zřídka až do 15 m, u nás průměrně jen 8 m. Má zpeřeně složené až 35 cm dlouhé listy se 7–15 lístky špičatými, ozdobně zářezovitými. Vyžaduje povýsadbový řez, ale po něm potřebuje jen minimální péči.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete pozdě, v červnu až v červenci, případně i v srpnu oboupohlavnými souměrnými drobnými kvítky zlatožluté barvy. Květy vyrůstají ve vzpřímené nebo převislé latě, celé květenství je čtvrt až půl metru dlouhé a při dobrém osvětlení se zdá, že samo svítí. Květy jsou oboupohlavné a opylované hmyzem.

PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.

PLODY: neobvyklé, nafouklé tobolky v bočním řezu vypadající jako vejce. Mají tři papírové chlopně a obsahují tři jedlá semena. Zelené tobolky dozráváním hnědnou a i po opadu listí působí dekorativně. Navíc v podzimních větrech o sebe šustí a upozorňují na sebe.

DOZRÁVÁNÍ: semena v tobolkách dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasný i užitkový strom vhodný zejména do městských parků či okrasných zahrad. Poskytuje pozdní pastvu pro včely a jiné opylovače. Mladé listy a výhony jsou jedlé po uvaření. Semená jsou jedlá po opražení a mohou se použít jako korálky. Květy se používají při zánětu očních spojivek a slzení očí (epifora). Dá se z nich získat i žluté barvivo a z listů černé.

STANOVIŠTĚ: ideální jako solitéra do parků a městského prostředí, nenáročný na půdu, ale lépe se mu daří na slunných místech a v teplejších oblastech s dlouhými, teplými léty.

ODOLNOST: mrazuvzdorný od -23 °C do -29 °C, odolný vůči znečištění ovzduší a vůči větru.

Původní euroasijská dřevina, vhodná pro slunná místa v parcích. Na jaře vyniká bílými květy, v létě krásnými plody a na podzim zbarvením listů. Plody jsou atraktivní pro ptactvo. Stromovitý keř hustého, kulovitého vzrůstu, dorůstající do výšky cca 4 m.
Nenáročná, atraktivní dřevina vhodná pro slunná místa v parcích. Na jaře vyniká bílými květy, v létě krásnými plody a na podzim zbarvením listů. Stromovitý keř hustého, kulovitého vzrůstu, dorůstající do výšky cca 4 m. Kůra je zpočátku hladká, šedohnědá, později podélně rozpukaná. Listy se na podzim zbarvují ze zelena do hnědočervena. Keř kvete v květnu velkými shluky smetanově bílých, vonných květů. Plody tvoří drobné (7–10 mm), zploštělé peckovičky s lesklou slupkou – zpočátku zelené, v srpnu se barví na světle červené, později až černé. Plody jsou atraktivní pro ptactvo. Odolnost vůči suchu i mrazům. Světlomilná, teplomilná dřevina. Stanoviště slunné/polostín, křovinaté stráně, skalnaté suché svahy, vápenité půdy. Výskyt na Slovensku od nížin až do 1300 m n. m. Původní rozšíření: Evropa, Malá Asie, severní Afrika.

PŮVOD: ČR, Kyjovice, krajová odrůda z Ostravska. Matečný strom se nacházel v bývalé zámecké zahradě v Kyjovicích, odrůdu šířil J. Kupka.

RŮST: zdravý, středně bujný, vytváří koruny zpočátku vzpřímené, později široké, méně pravidelné s převisajícími větvemi.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení to mohou být např. následující: Aker, Batul, Červené tvrdé, Čistecké lahůdkové, Hammerstein, Hájkova muškátová reneta, Jadernička moravská, Krasokvět žlutý, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Šampion, Švýcarské oranžové, Wesenerovo, Zvonkové.

PLODNOST: raná, středně vysoká, každý druhý rok vyšší.

PLODY: středně velké až menší (průměrně 160 g, 70 × 60 mm), ploše kulovité, pravidelné, jen málo hranaté. Slupka je pevná, tuhá, hladká, pololesklá,
citrónově žlutá s hnědavě červeným líčkem, často mramorovaným, po celém plodu rzivé i bílé tečky, vybarvuje se až na jaře. Dužnina je pevná, šťavnatá, křupavá, často zelenavá, na vzduchu jen nepatrně hnědne. Chuť je sladkokyselá, bez výraznější kořenitosti, jemně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem října, konzumně dozrává v lednu, vydrží do dubna. Plody předčasně nepadají a při skladování nevadnou.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu a kuchyňskému zpracování (pečení, výroba přesnídávek).

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, i větrnější, je méně náročná na půdu. Vhodná i do vyšších poloh, nemá ráda uzavřené polohy, kde se drží vlhký vzduch. 

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, středně odolná vůči padlí, méně odolná vůči strupovitosti.

PŮVOD: Německo, nalezená jako náhodný semenáč na pozemku pana Schneidera v Guben an der Neiße v Dolní Lužici v 2. pol. 19. století, poprvé popsána byla v roce 1865. V Čechách se pěstovala na Mladoboleslavsku pod názvem Thurn-Taxis a byla považována za krajovou odrůdu.

RŮST: v mládí velmi bujný, později střední. Vytváří pravidelné jehlanovité či široce pyramidální koruny, později až vysokokulovité, středně husté. Kosterní větve rostou šikmo vzhůru, terminál výrazně dominuje nad ostatními kosterními větvemi. Vyžaduje dobré založení koruny, aby se dala snadno česat. Postranní větve jsou převislé. Někdy vyholují.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda, kvete pozdě a postupně, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Troprichterova, Hedelfingenská, Kordia.

PLODNOST: pozdější, většinou střední, střídavá.

PLODY: velké až velmi velké (8 i více g), široce až tupě srdčité, ze stran zploštělé, stojí na temeni. Slupka je tužší, tmavohnědočervená, lesklá se světlejšími tečkami. Dužnina je pevná (chrupka), růžově červená, šťavnatá, šťáva slabě barví. Chuť má velmi dobrou až výbornou, sladkou, aromatickou, kořenitou, chutná dobře už při červené zralosti. Pecka je velká, od dužniny se dobře odděluje.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 4.–5. třešňovém týdnu postupně, podle lokality a průběhu počasí někdy v 1. polovině července. Plody napadá již vrtule třešňová, bývají tedy červivé.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i k sušení, výrobě kompotů, destilátů, jen džemy a sirupy jsou světlejší. Plody se dobře přepravují i krátkodobě skladují.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé svahy a propustné, úrodné, dostatečně vlhké půdy. Vhodná zejména do teplých oblastí.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Náchylnější na praskání plodů během déle trvajících dešťů.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie – z Číny, z Koreje. Odrůda Big Mao Mao je neznámého, pravděpodobně čínského původu.

RŮST: středně rychlý, dorůstá do výšky i šířky asi 7 m, velmi málo trnitý. Všechny části jsou na hloh velké, listy, květy i plody. Listy jsou široce vejčité se 3–5 hlubokými zářezy na každé polovině listu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, s oboupohlavnými květy, zřejmě částečně samosprašný jako jiné hlohy, dobře ho opylují i jiné hlohy, je opylován hmyzem. Kvete pozdě, v květnu až červnu, květy jsou velmi odolné vůči mrazu až do −5 °C.

PLODNOST: raná (do 3 let po výsadbě), vysoká (od asi 6 let po výsadbě), spolehlivá.

PLODY: jsou podobně jako u genotypu Velkoplodý na hloh velmi velké (3–4,5 cm), zploštěle kulaté, s výraznými žebry a kalichem, při plné zralosti červené až nachové, s výraznými světlými lenticelami. Dužnina je na hloh šťavnatá, tužší, obsahuje 4–5 semen, která jsou tak pohromadě, že působí jako pecka a dají se snadno vyplivnout. Chuť je spíše kyselejší, velmi osvěžující, lépe vynikne po tepelné úpravě.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, během října až listopadu, po úplném dozrání opadávají. Plody jsou dobře trvanlivé při chladném skladování.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní strom díky listům, květům i plodům, vhodný do zahrad, parků, jedlých živých plotů. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci, ale zejména ke zpracování na džemy, ovocné kůže, limonády, sušení do čajů, ale například i na obalení v cukrovém sirupu a následnou konzumaci za syrova či po přemrznutí. Podobně jako další druhy hlohů má pozitivní účinky na srdce, cévy a krevní oběh. Snižuje cholesterol a krevní tlak, působí jako mírné srdeční tonikum, podporuje chuť k jídlu. Také listy snižují hladinu cholesterolu v krvi a pozitivně působí na krevní oběh.

STANOVIŠTĚ: světlomilný a teplomilný, poroste sice i v polostínu, ale tam nebude tak plodný. Ačkoli má rád hlinitopísčité, odvodněné půdy, není vůbec náročný na půdu. Po dobrém zakořenění se mu daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité. Kvůli pozdní době dozrávání plodů je vhodnější spíše do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný ve dřevě minimálně do −23 °C až −29 °C, v květu do −5 °C, po zakořenění dobře odolný vůči suchu.