Předobjednávky

PŮVOD: druh pochází z oblastí sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán. Od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl přivezen v r. 1546. Přestože se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzný, ale s dalšími druhy rodu Prunus, jako jsou třešeň, višeň či švestka. Samotný kultivar Rotundifolia je velmi známý a široce používaný kultivar, který v roce 1865 uvedla školkařská firma Billard & Barre ve Fontenay-aux-Roses ve Francii. Byl vyselektován a pojmenován pro svůj zaoblenější tvar listů.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající do výšky 4–8 m a šířky 2,5–4 m, s tmavě hnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – tmavě zelené, lesklé, podlouhlé, vejčité, dlouhé 10 až 17 cm a široké 6–8 cm.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: cizosprašný, opylovaný hmyzem, kvete v dubnu až květnu silně vonícími květy. K dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: drobné, kulovité až vejcovité lesklé černé peckovice o průměru asi 8–15 mm s jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: především jako dekorativní živý plot, který velmi dobře snáší řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové i tepelně upravené, přestože celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který jí dodává charakteristickou chuť a vůni hořkých mandlí, zde se však koncentruje zejména v listech a jádrech pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, jejich konzumace se nedoporučuje. Čerstvé listy mají protikřečové a uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale nedoporučujeme je používat v domácích podmínkách bez lékařského dohledu. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumerii a z listů lze získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Upřednostňuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápenitou půdu. Vhodný do teplých a mírně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný přibližně do −15 °C. Snáší širokou škálu půd i silnější zastínění. Z chorob a škůdců se mohou vyskytnout: děrovitost listů a bakteriální skvrnitost listů způsobená padlím, bakteriální spála a hniloba kořenů.

Foto zdroj: manfredrichter, Hans, ulleo (pixabay.com)

PŮVOD: Maďarsko, Budínské vrchy, krajová odrůda neznámého původu, její zařazení do pěstování navrhl József Főző a na trh byla uvedena v roce 1960.

 
RŮST: bujný, tvoří rozložité koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, pupeny se po zimě probouzejí pozdě a i kvete pozdě.

 
PLODNOST: časná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké, mírně sploštěle kulovité plody. Slupka je mírně plstnatá, žlutozelená, na větší části plodu má červené, pruhované, případně rozmyté líčko. Dužina je světle zelenobílá, středně vláknitá, silně šťavnatá, dobře oddělitelná od pecky. Chuť je příjemná, sladkokyselá, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně časné, v polovině července až začátkem srpna. Špatně snášejí přepravu.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci, ale i k všestrannému zpracování na kompoty, džemy, džusy, přesnídávky či destilát.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Ideální je hluboká, dobře odvodněná a provzdušněná, ale dostatečně vlhká půda bohatá na živiny, středně těžká. Je vhodná i do vyšších poloh pěstování broskví.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a květních pupenech, kvůli pozdější tvorbě pylu a pozdějšímu kvetení lépe uniká jarním mrazům. Vyšší tolerance proti kadeřavosti (Taphrina deformans).

PŮVOD: střední a SV část USA. Do Evropy byl jako okrasná dřevina introdukován v roce 1800.

RŮST: středně bujný až pomalejší. Je to opadavý listnatý strom, který dorůstá do výšky 15–25 m a šířky 8 m. Má široce kuželovitou korunu s charakteristickými převislými spodními větvemi. Šedočerná borka zůstává dlouho hladká, u starších stromů je mělce rozpukaná. Listy jsou eliptické, dlouhé 5–16 cm, s 5–7 podlouhle oválnými, zubatými laloky a širokými zářezy. Jsou oboustranně lysé a lesklé, pouze na rubu v paždí žilek jsou chomáčky chlupů. Jsou svěže zelené, na podzim atraktivně červené či leskle hnědé. 

OPyLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, jednodomý se samčími i samičími květy na jednom stromě, ale k opylení vyžadující přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince, větrosnubný.

PLODNOST: je pozdní, v zápoji vstupuje do plodnosti ve věku asi 20 let, solitérní stromy někdy už v 15 letech. Je střídavá, dosahuje průměrně 210 300 plodů na hektar (s variabilitou 13 300 až 492 700 plodů/ha), přičemž nižší bývá každé 3 až 4 roky.

PLODY: krátké (max. 1,5 cm) žaludy vyrůstající jednotlivě a téměř přisedající na větve. Z jedné třetiny je pokrývá plochá číška s hustými, chlupatými šupinami.

DOZRÁVÁNÍ: druhý rok po opylení během října.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitéra, ve skupině či jako větrolam ve volné krajině, zejména na vlhčích místech. Plody jsou zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít i ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, i když je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a mletých) se mohou používat jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z vnitřní kůry nebo z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je pevné, tvrdé, hrubozrnné, těžké, často s množstvím suků a voděodolné, používá se na šindele, obkladové desky, ve stolařství na výrobu nábytku. Z duběnek se dají získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, toleruje široké spektrum půd, co se týče vlhkosti, ale nesnáší zásadité či vápenaté půdy, v nichž trpí chlorózou, vyžaduje kyselé až neutrální půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do −29 °C až −34 °C. Po zakořenění dobře snáší sucho, zasolení půdy posypovou solí. Dobře snáší vysoké teploty i vítr. Toleruje znečištění ovzduší i krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: východní Asie – Japonsko, Jižní Korea, Čína. Samotný divoce rostoucí druh byl vědecky poprvé popsán na základě japonského herbářového materiálu, který koncem 18. století nasbíral švédský lékař a botanik Carl Peter Thunberg; ten mu dal druhové jméno palmatum podle dlanitého tvaru listů. Druh byl introdukován do Anglie v roce 1820. Pod jménem Atropurpureum se množí několik různých klonů, původní je ten ze školky Van Houtte v Nizozemsku, který v roce 1857 popsal a vyobrazil Cripps ve Floře des Serres.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Je to opadavý malý strom nebo velký keř s hustým, keřovitým vzrůstem. Typická dospělá výška a rozpětí koruny jsou 4–8 metrů, kterých strom dosahuje přibližně za 10–20 let, ačkoli mnohé zahradní exempláře zůstávají výrazně menší. Vytváří elegantní, zaoblenou, jemně větvenou korunu. Listy má pěti- až sedmilaločné, mladé jsou karmínově červené, později se během léta mění na bronzové či purpurově zelené a na podzim opět zčervenají do šarlatova. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, opylovaný především hmyzem, s drobými, nenápadnými červenofialovými květy, které jsou morfologicky oboupohlavné, ale funkčně se mezi jedinci liší. Chovají se heterodichogamicky: u některých jedinců tedy rozkvétají samčí květy dříve než samičí (proterandrie), zatímco u jiných je tomu naopak (protogynie). Kvete v dubnu souběžně s rašícími listy.

ÚRODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY:  purpurově zbarvené dvounažky, což odpovídá celkovému purpurovému zbarvení rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, v září až říjnu.

VYUŽITÍ: jako solitérní malý strom/keř pro své zbarvení listů, využívá se v městských a dvorních zahradách, parcích a protože dobře snáší řez, je oblíbený u bonsajistů.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, chráněné před větrem. Světlo výrazně ovlivňuje zbarvení listů: nejhlubší purpurové zbarvení se vyvíjí na stanovišti s větším množstvím světla, zatímco na stinnějších místech listy zelenají. Plné slunce snáší pouze při dostatečné vlhkosti, jinak hrozí popálení listů. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou, písčitou, hlinitou až jílovitohlinitou půdu, pokud možno mírně kyselou až neutrální. Hodí se zejména do teplých a mírně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do cca −17 °C až −23 °C ve dřevě. Brzy se rozvíjející květy a mladé listy však zůstávají zranitelné vůči pozdním jarním mrazům a vysušujícím větrům. Může se vyskytnout verticiliové vadnutí, spála javorových listů, houbová choroba způsobená václavkou, mšice, housenky a puklice kaštanová. 

Zdroj fotografie: NeilMorrell, 

PŮVOD: Dálný východ, Korea, severovýchodní Čína jako přirozeně se vyskytující forma. V roce 1856 ho Carl Johann Maximowicz popsal jako Acer ginnala, v roce 1890 ho překlasifikoval jako Acer tataricum subsp. ginnala.

RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 10 až 15 m. Asi 6-10 x 4-6 cm velké listy jsou výrazně 3- až 5-laločnaté, čímž se odlišují od někdy téměř jednoduchých listů základního botanického druhu, u kterých bývají často jen u báze naznačené dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: kvete v květnu až červnu ve visících stopkatých latách s bělavými korunními lístky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: dvounažky s výrazně purpurovými křídly v ostrém úhlu.

ZRÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, dobře však roste i v těžkých jílovitých či suchých půdách. Vyhovují mu půdy od mírně kyselých po mírně zásadité.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, vápenitým půdám, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.

Zdroj fotografie: oleg_kosterin

PŮVOD: Japonsko, zejména pobřežní oblasti ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku, kde roste ve světlých lesích, křovinách, na náspech a různých svazích. Poprvé jej popsal Justus Carl Hasskarl v roce 1844 v Catalogus Horti Botanici Bogoriensis.

RŮST: středně bujný, hustý. Je to stálezelený nebo poloopadavý keř, který obvykle dosahuje výšky 2,5–4 m a šířky 1,5–2,5 m. Letorosty jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejcovité. Listy má elipsovitě vejcovité, 3–6 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, na rubu žlutozelené, mírně kožovité, vstřícné nebo po 3 v přeslenech. Velmi dobře snáší řez do živých plotů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červenci. Silně aromatické květy mají srostlou korunní trubku delší než rozložené korunní cípy, čímž se odlišují od příbuzného ptačího zobu obecného (L. vulgare), a jsou opylovány různým hmyzem, především včelami medonosnými a motýly.

ÚRODNOST: časná, vysoká, pokud se při řezu ponechají květy a vyvíjející se plody.

PLODY: kulovité až vejcovité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, mírně jedovaté, ale jedlé pro ptáky, se dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasná dřevina, vhodná zejména do živých plotů či k tvorbě bonsají. Plody jsou jedlé pro ptáky. Získává se z nich modrozelené barvivo, stálejší než většina jiných zelených přírodních barviv. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, od vlhčí do sušší půdy. Snáší širokou škálu podmínek. Vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: v dřevě je mrazuvzdorný do −17 až −23 °C, ale dobře regeneruje. Kvete pozdě, takže obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je odolný vůči suchu, větru, zasolení a dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: severní Írán a Azerbajdžán, kde roste ve smíšených lesích v nižších nadmořských výškách (200–800 m n. m.).

RŮST: středně bujný, rozložitý. Je to opadavý keř nebo menší strom dorůstající do výšky 5-13 m. Borka je hnědošedá, odlupuje se ve větších plátech a zanechává po sobě skvrny, které pomalu tmavnou. Listy rostou střídavě, jsou jednoduché, na vrcholu tupé a zaoblené, dlouhé 5–20 cm, poměrně tuhé a kožovité, po obou stranách chlupaté. Raší brzy a dlouho drží na větvích. Na podzim se vybarvují do oranžova až červena. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná, hmyzem a zejména větrosnubná, kvete v březnu až dubnu před rašením listů oboupohlavnými, drobnými, žlutými květy s pětidílným kalichem a nápadně červenými tyčinkami. 

PLODNOST: středně raná, začíná v 8-15 letech věku stromu.

PLODY: dřevnaté pukavé tobolky, nejedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: keř či strom okrasný květy i listy, zejména na podzim, ale i borkou během zimy, vhodný do středně velkých a velkých zahrad, parků či jiné městské zeleně, včetně alejí či živých plotů. Je vhodný i na zpevnění svahů a jejich ochranu proti erozi. Má velmi tvrdé a vůči hnilobě odolné dřevo, které se tradičně používalo v stavebnictví a výrobě násad nářadí

STANOVIŠTĚ: nejlépe sluneční, snese polostín. Preferuje středně úrodnou, mírně kyselou, středně vlhkou, dobře odvodněnou půdu, ale snese širokou škálu půdních podmínek. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě do -29°C až -34 °C, silně větruodolná, velmi dobře snáší i znečištění ovzduší, vysoké teploty a sucho. Obvykle netrpí u nás trpět chorobami ani škůdci. 

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, patrně ze severoitalského Lombardska, kde se pěstoval už v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.

 
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou, dorůstá do výšky 30–40 m, šířky a kmenem v průměru 1–2 m s výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle vzhůru. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4–10 cm, obvykle širší než delší, lysé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství – jehnědy.

 
PLODNOST: protože tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Množíme ho řízky, které výborně zakořeňují.

 
PLODY: netvoří plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží, snáší však i sušší podmínky, vhodný také do alejí či stromořadí, parků, u sportovních hřišť. Poupata jsou léčivá a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurdějím, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček obsahují i salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, jenž snižuje horečku.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, potřebuje ale vyšší hladinu podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.

PŮVOD: Ukrajina, Novina Prikarpatija x hybridní forma C106, 2001.

 
RŮST: středně silný růst, vytváří polovězpřímený keř.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná; přítomnost dalších odrůd rybízu zvyšuje plodnost.

 
PLODNOST: středně vysoká.

 
PLODY: bobule s vysokým obsahem vitamínu C jsou velmi velké, s lesklou a pevnou černou slupkou a s dužninou vynikající, sladkokyselé až sladké chuti.

 
DOZRÁVÁNÍ: plody dozrávají současně a po dozrání neopadávají; při sklizni se dají obírat jednotlivě, bez vytékání šťávy. Dozrává v polovině července.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum a další zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné stanoviště, případně polostín; půda hlubší, hlinitopísčitá, propustná, humózní.

 
ODOLNOST: vysoká odolnost vůči škůdcům, houbovým chorobám, mrazu. Odrůda je odolná i vůči vlnovníku rybízovému.

PŮVOD: Česká republika, náhodný semenáč z Bezděkova, který od r. 1924 šířil školkař J. Vaněk z Chrudimi. Synonyma: Vaňkova úrodná raná, Bezděkovská.

 
RŮST: v mládí bujný, později středně bujný, polovězpřímený. Tvoří menší, husté koruny s obloukovitými větvemi. Vyžaduje co nejmenší zásahy do koruny – jen udržovací, prosvětlovací řez na jaře. Při nadměrném řezu hrozí zahuštění koruny tenkými výhony a nízká plodnost.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy.

 
PLODNOST: raná až středně raná (do 5 let po výsadbě), středně vysoká až vysoká, pravidelná.

 
PLODY: jsou středně velké až velké, protáhle baňaté, zploštělé, zašpičatělé, nesouměrné. Slupka je pevná, šedomodře ojíněná, pod ojíněním tmavomodrá s fialovým nádechem, s množstvím lenticel a rzivých skvrnek zejména v okolí stopky, snadno se loupe. Dužnina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, průsvitná, jemná, středně šťavnatá. Chuť je kyselosladká, při plném vyzrání sladká, aromatická, dobrá až velmi dobrá. Dužnina se velmi lehce odděluje od pecky.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané až rané, zraje asi 35 dní před Bystrickou, tedy začátkem až v polovině srpna, postupně. Sklízí se probírkou ve 2–3 termínech s odstupem asi 4 dnů. Dobře se přepravuje, ze stromu nepadá.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu a zejména k výrobě džemů, povidel a kompotů, ale také k sušení a výrobě destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé s hlubokými, výživnými, dostatečně vlhkými půdami. Je vhodná do teplých a středně teplých pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Je tolerantní vůči šarce a dobře odolná vůči monilióze.

PŮVOD: Maďarsko.

RŮST: je slabší, vytváří vzdušnou, řidší korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda, kvete brzy až středně brzy. Vhodní opylovači: Tétényi bötermö, Buda Tétényi, Tétényi Rekord.

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké plody (průměrně 2,9 g) válcovitého, buclatého tvaru. Skořápka je polopapírová, měkčí než má Tétényi Rekord, snadno se louská louskáčkem. Podíl jádra je 42-50 % (průměrně 1,3 g). Jádro je světle žluté barvy, příjemně sladké.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, v 1. polovině září.

VYUŽITÍ: přímý konzum, sušení, pražení, výroba cukrovinek, marcipánu.

STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště, středně těžká půda bohatá na humus a živiny. Vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až vyšší mrazuodolná v květních poupatech a květech.

PŮVOD: druh jeřáb Arnoldův (Sorbus x arnoldiana) pochází z USA, Massachusetts, Boston a vznikl jako přirozený mezidruhový kříženec Sorbus discolor a Sorbus aucuparia, který objevil Alfred Rehder v Arnoldově Arboretu a publikoval jeho popis v r. 1920. Původ odrůdy Pink Veil je neznámý.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky jen asi 3,5-4 m. Vytváří široce až rozložitě pyramidální vejčité koruny, dost husté. Kmen je poměrně štíhlý, listy má lichozpeřené, na podzim se zbarvují do různých odstínů červené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašný, hmyzem opylitelný, jednodomý s oboupohlavnými květy, kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: raná (do 2 až 4 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou menší (průměrně 8-12 mm, pod 1 g), kulaté malvice uspořádané ve velkých latách. Slupka je bílorůžová. Dužnina je tužší a sušší než u odrůdy Moravský sladkoplodý, moučnatá. Chuť syrových plodů je velmi trpká a hořká kvůli taninům a kyselině parasorbové. Po tepelné úpravě se zlepší, ale ještě stále je ostrá a mírně nahořklá, stále méně chutná než u Moravského sladkoplodého.

DOZRÁVÁNÍ: během září a října. Pokud je neozobou ptáci, vydrží dost dlouho na stromě.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný menší strom zajímavý celoročně - listy během vegetace i na podzim a květenství i souplodí svítící do dálky - do menších i větších zahrad, parků, větrolamů, mezí, ale i včelínů. Plody konzumují ptáci. Po tepelné úpravě se z plodů dají dělat kompoty, džemy.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, přizpůsobí se široké škále půdních podmínek od sušší po vlhkou, nemá ráda jen velmi těžké, jílovité, preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolný v dřevě i květu, dobře větruodolný. Středně odolný vůči chorobám typu strupovitost, bakteriální spála či rez.

PŮVOD: neznámý, je to velmi stará odrůda, pravděpodobně již z 16. či 17. století z Francie. Je možné, že již roku 1565 byla doložena pod jménem Echter Rotapfel v knížecí zahradě Lustgarten ve Stuttgartu, v roce 1670 ji poprvé zaznamenal Claud Saint-Étienne v Auvergne. Synonyma: Kalvarůže, Malinové, Jahodové, Calville rouge d'Automne, Roter Herbstkalvill, Calvilla autumnalis, Kalwila czelworra jesienna, Rdeči jesenski kalvil, Kalvil osenij krasnij, Autumn Calville, Autumn Red Calville, Braunroter Himbeerapfel, Calville d'Automne, Calville Rouge, Calvill von Lindau, Edelkönig, Erdbeere, Framboise d'Automne, Französischer Herbst-Calvill, Gelders Present, Geldersch Present, Granat-Apfel, Grellot, Grosser Roter Sommer-Himbeer-Apfel, Herbst-Himbeer-Apfel, Herbst Present, Erdbeerapfel, Zigeunerapfel, Immer Rötling, Kant, Klapper Apfel, Kroot Appel, Présent d'Automne, Présent de Gelder, Red Autumn ZalviIle, Red Calville, Roi Très-noble, Roode Rammelaar, Roode Wyn Appel, Rot Apfel, Roter Apfel, Roter Himbeer Apfel, Roter Paradies Apfel, Sonnette, Strawberry of Switzerland, Zehn Gebot Apfel, Viollette.

RŮST: zpočátku bujný a vzpřímený, později středně bujný a spodní větve se rozkládají, takže koruna je dosti vysoká i široká. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, je dobrým opylovačem. Rozkvétá středně raně. Vhodní opylovači např.: Landsberská reneta, Panenské české a Panenské Jaškovo, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, atd.

PLODNOST: raná, vysoká, může být i střídavá.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 130-190 g), tvarově nepravidelné od uťatě kuželovitých až po ploše kulovité, asymetrické, výrazně žebernaté, s typickým kalvilovitým tvarem spodní části s 5 až 10 hrboly. Slupka je sytě fialově ojíněná, pod ojíněním hladká, lesklá, mastná, karmínově červená až vínově červená až bordó, na osluněných částech téměř černá, ve stínu naopak růžově červená, s nevýraznými lenticelami. Dužnina je bílá, růžově mramorovaná, někdy jen pod slupkou, někdy až ke jadřinci, jemná, měkká, kyprá, šťavnatá, s velkým jadřincem a v plné zralosti řehtajícími jadérky. Chuť je mírně aromatická po malinách nebo jahodách, sladkokyselá, příjemně kořenitá, připomínající maliny.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině až koncem září, případně začátkem října podle lokality, konzumně dozrává v říjnu, plody vydrží uskladněné v chladu do listopadu, případně až do prosince z chladnějších lokalit. 

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody jsou vhodné k přímému konzumu, ale zejména k všestrannému zpracování, při kterém vynikne jejich vybarvení: na výrobu výživ, džemů a povidel, sušení, pečení či moštování.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem, ale otevřené. Vyhovuje ji hluboká, úrodná, dostatečně vlhká, ale nezamokřená půda. Nesnáší štěrkovitou a suchou, ale také těžkou, zamokřenou jílovitou půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je středně odolná vůči padlí a rakovině, méně vůči strupovitosti. 

PŮVOD: Slovensko, vyšlechtil v r. 1991 Gustav Čejka ve Stupavě jako křížence odrůd Cresthaven a Luna

 
RŮST: středně bujný, habitus polovzpřímený

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy, středně dlouho až dlouho.

 
PLODNOST: středně vysoká až vysoká, pravidelná. Kvalitu plodů zvýší probírka při vyšší násadě.

 
PLODY: středně velké, kulaté, souměrné. Slupka je silná, středně hustě plstnatá, k dužnině silně přiléhá. Základní barva je světle žlutá, osluněnou polovinu pokrývá tmavě červené rozmyté líčko. Dužnina je světle žlutá, středně tuhá až tuhá, vláknitá. Chuť je dobrá, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin. Pecka je kruhovitá a středně velká, k dužnině silně přiléhá. Náchylnost k praskání pecky je střední. Plody jsou středně dobře velikostně vyrovnané a nejsou náchylné k praskání během dešťů.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, v 1. polovině července, 22 dní před odrůdou Redhaven. Není náchylná k předčasnému opadu plodů před sklizní nebo jen velmi málo.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu kvůli obtížné oddělitelnosti dužniny od pecky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, půda spíše propustná, odrůda málo náročná na podmínky, vhodná k pěstování i v okrajových oblastech.

 
ODOLNOST: ve dřevě i květních pupenech silně mrazuvzdorná, středně tolerantní vůči kadeřavosti listů (Taphrina deformans).