Mrazuvzdorné

PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200810 a v Evropě se používá název Flowerfesta® White.

 
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.

 
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

 
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

 
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s růžově kvetoucí odrůdou Flowerfesta® Pink.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.

PŮVOD: jižní Itálie, Kampánie, provincie Salerno, Giffoni Valle Piana, stará krajová odrůda. V roce 1997 získala od Evropské unie Chráněné zeměpisné označení.

RŮST: středně bujný, polovzpřímený až rozložitý, středně až méně odnožuje (průměrně 3-9,4 odnoží na keř/rok, které je třeba odstranit). Raší brzy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná větrem, má alely S2S23, kvete protogynicky, tedy samičí květy začínají rozkvétat před samčími, překryv v kvetení může být až 18 dní. Vhodní opylovači např.: Tonda Gentile Romana, Piemont, Mortadella, Nocchione, Tonda Gentile delle Langhe, Barcelonská.

PLODNOST: raná (3-4 roky po výsadbě), v Itálii vysoká (2-2,5 t/ha), v našich podmínkách zřejmě nižší (průměrně 1,7 t/ha nebo 2,13 kg/keř/rok mezi 6.-12. rokem po výsadbě v Německu)

PLODY: jsou středně velké (průměrně 2,5-2,9 g), téměř dokonale kulovité, jen na bázi a špičce mírně zploštělé, pravidelné. V souplodí jsou průměrně 4 plody. Skořápka je světle hnědá až středně hnědá, středně silná (1,1-1,3 mm), poměrně hladká. Má středně vysoké procento prázdných skořápek (průměrně 2,85 %). Zákrov je delší než plod. Jádro je středně velké (průměrně 1,3 g, tedy 43-48 % hmotnosti plodu), kulaté, krémově bílé až slonovinové, jemné konzistence, s poměrně málo vláknitou slupkou. Slupka se velmi dobře odstraňuje pražením. Chuť je  příjemná, aromatická, sladká, výborná i po upražení.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, v první dekádě září.

VYUŽITÍ: celé keře jsou vhodné do středně velkých a velkých zahrad, sadů a mezí, samčí květy jsou dobrým zdrojem raného pylu pro včely medonosné, plody jsou vhodné k přímé konzumaci i cukrářskému zpracování, při velkopěstování se používají zejména vyloupané.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před severními větry a mimo mrazové kotliny. Půdy nejlépe lehčí hlinitopísčité, písčitohlinité či hlinité s dostatkem živin a vláhy v teplých až středně teplých pěstitelských oblastech (do cca. 450 m n. m.).

ODOLNOST: zřejmě dobře mrazuvzdorná ve dřevě, kvůli časnému rašení je méně mrazuvzdorná v rašících listech. Je vysoce odolná vůči nosatci lískovému (Curculio nucus - průměrně 1,1 % napadených plodů), vlnovníku lískovému (Phytoptus avellanae - průměrně jen 0,7 % napadených pupenů) dobře odolná vůči plísni šedé (Botrytis cinerea - průměrně 0,5 % napadených plodů), méně odolná vůči bakterióze způsobované bakterií Pseudomonas avellanae (průměrně 6,1 % napadených rostlin).

PŮVOD: Maďarsko.

RAST: keř, případně nízký strom rozložitého tvaru, ve vyšším věku má tendenci růst více do šířky, než do výšky, dorůstá do 3 až 5 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

PLODNOST: brzká, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (20-30 g, 4-6 cm), zploštěle kulovité, zelené barvy, postupně hnědnou. Zralé jsou po uhniličení buď působením mrazu nebo při sběru před mrazy postupně během skladování. Tehdy mají příjemně kyselosladkou, pikantní chuť. Připomínají džem či pikantní výživu obranou přímo ze stromu.

DOZRÁVÁNÍ: brzké, v říjnu.

VYUŽITÍ: přímá konzumace i zpracování na výživy, džemy, ovocné kůže, likéry.

STANOVIŠTĚ: vyhovují jí nižší i střední polohy, roste a prosperuje i ve vyšších, ideálně chráněných lokalitách. Oblíbuje lehčí, propustné půdy s dostatkem vápníku, při adekvátní výživě však prosperuje i na méně kvalitních, těžkých a mělkých jílovitých půdách.

ODOLNOST: odrůda je mrazuodolná do cca. -25 °C, uniká pozdním jarním mrazům, odolná vůči chorobám.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, od J části kanadského Ontaria až po Floridu, Texas a SV Mexiko, kde roste na středně vlhkých stanovištích podél vodních toků, ve smíšených lesích a na jejich okrajích, ale i na sušších, křovinatých svazích s jižní orientáciou a v kaňonech. Na západního straně kontinentu ho strieda druh judášovec západní (Cercis occidentalis).

RŮST: středně bujný. Je to opadavý keř až strom, dorůstající do výšky až 8-10 (někdy až 12) m a šířky 6-10 m. Kmen má většinou křivý, korunu širokou, borka je tmavošedá až hnědá, hladká, později rozbrázděná. Listy rostou střídavě, se stopkou, jsou široce vejčité až srdčité, se špičkou na konci, dlouhé 6-11 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Rozkvétá v dubnu až květnu (červnu) množstvím růžových či purpurových květů tvarově typických pro čeleď bobovité po 4-8 ks na starých větvích nebo i přímo na kmeni ještě před olistěním.

PLODNOST: raná až středně raná, ve věku 4-7 let, v případě přítomnosti geneticky odlišných jedinců je vysoká a pravidelná. 

PLODY: středně velké lusky (průměrně 6-8 cm x 1,5 cm) dozrávající ze zelené do vínově hnědé barvy. Obsahují průměrně 6-8 kulatých semen.

DOZRÁVÁNÍ: během října, vydrží na stromě po celou zimu.

VYUŽITÍ: je to keř či strom velmi dekorativní zejména na jaře, když je doslova obalený výrazně růžovými či purpurovými květy, ale i později srdčitými listy a množstvím lusků, které ho zdobí i během zimy. Je vhodný zejména do zahrad, parků, městské zeleně, ale i do včelnic. Kulinární využití: květy se jedí syrové, mají příjemnou nakyslou chuť a obsahují mnoho vitamínu C, lze je použít na ozdobu salátů, dezertů či obložených chlebíčků. Pupeny se dají nakládat či použít jako náhrada kapary. Léčivé využití: čaj z lyka je velmi trpký, používá se proti horečce, průjmu a dyzentérii. Technické využití: kůra mladých větví se dá použít v košíkářství. Dřevo je těžké a pevné, lze použít v řezbářství.

STANOVIŠTĚ: preferuje sluneční, ale snese i slabý polostín. Daří se mu ve většině půd, pokud nejsou zamokřené, preferuje hluboké písčitohlinité. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do -28,9 až -34,4 °C. Květy a mladé listy jsou náchylné na zmrznutí. Dobře snáší znečištění ovzduší a vysoké teploty. V chladnějších lokalitách, kde nestihne dobře vyzrát dřevo, je náchylný k poškození houbou hlívou červenou (Nectria cinnabarina).

Zdroj fotografií: plants.ces.ncsu.edu, www.treesandshrubsonline.org.

PŮVOD: USA, stát New York, Geneva, Vine Breeding Institute of Cornell University, vyšlechtil ho v roce 1925 Richard Wellington jako mezidruhového křížence mezi druhy Vitis vinifera a Vitis labrusca, konkrétně jako křížence odrůd Ontario x Grosse Guillaume. Synonyma: NY 13 035.

RŮST: bujný až velmi bujný, s hustým až velmi hustým olistěním a vysokou intenzitou růstu zálistků. Důležité je odstraňování zálistků a 1-3 listů v zóně hroznů. Listy jsou velké až velmi velké, trojlaločné s nevýrazným vykrojením.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2, v dobrých polohách až 6-8 oček na m2. Většinou není třeba probírku plodů.

PLODY: hrozny jsou velké, výrazně rozvětvené v základě. Bobule jsou velké až velmi velké, oválné. Slupka je tmavomodrá až černá s voskovitým ojíněním. Dužnina je slizovitá až křupavá, obsahuje semena. Chuť je aromatická, s jahodovým až malinovým tónem, není tak výrazným jako jiné "labruskové odrůdy".

DOZRÁVÁNÍ: středně časné až pozdní, postupné od poloviny září, vydrží až do konce října na keři, přičemž si uchovávají svou kvalitu.

VYUŽITÍ: hodnotná stolní odrůda vhodná i na velkovýrobní pěstování na trh s velmi pěknými hrozny a dobrou chutí, k přímé konzumaci, zpracování na kompoty, džemy či mošty.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, vzdušné. Nemá rád suché půdy. Je vhodný do vzdušných teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je dobře až velmi dobře mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je velmi dobře odolný vůči plísni šedé - botrytidě (Botrytis cinerea), dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola). Má nízkou citlivost na sprchávání květů.

PŮVOD: neznámý, zřejmě z bývalého SSSR, název znamená "plodná".

RŮST: středně bujný, vytváří středně velké, rozložité, ploše kulovité koruny. Raší středně brzy a brzy ukončuje vegetaci.

OPYLOVACÍ POMĚRY: neznámé, zřejmě částečně samosprašná. Kvete středně brzy.

PLODNOST: vysoká až velmi vysoká (v rozmezí 35-100 kg/strom).

PLODY: středně velké (200-250 g), variabilního, jablíčkového, válcovitého či hruškovitého tvaru. Slupka je světlá, citronově žlutá, měkčí, s výrazným ochmýřením, které mizí při dozrávání plodů. Dužnina je bílá s krémovým nádechem, měkčí, šťavnatá, jemně nakyslá, aromatická, vynikne po tepelné úpravě. Má střední obsah cukrů a střední obsah kyselin. Obsah vitamínu C je mezi kdouloněmi vysoký (průměrně 79 mg/100 g hmotnosti čerstvých plodů), podobně i obsah vápníku (průměrně 19 mg/100 g hm. čerstvých plodů) a hořčíku (průměrně 11 mg/100 g hm. čerstvých plodů).

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 3. dekádě září, v říjnu, přibližně 17 dní po odrůdě Vranja, 9 dní po odrůdě Muškatnaja.

VYUŽITÍ: plody vhodné zejména na tepelné zpracování: výrobu džemů, pyré, dýňového "sýra", ale i na sušení, moštování, výrobu destilátů. Je třeba ji skladovat na chladném a dobře větraném místě. 

STANOVIŠTĚ: chráněné sluneční stanoviště. Půda vlhká, dobře odvodněná, hlinitá, hlinitopísčitá-piesčitá, dostatečně zásobená živinami. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh a chráněných chladnějších.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě, podobně jako odrůda Muškatnaja. Obvykle dobře uniká mrazům v květu.

PŮVOD: Německo, Geisenheim, výzkumný ústav, v r. 1884 ji vyšlechtil pomolog Rudolf Goethe z volného opylení Parmény zlaté zimní, první plody nesla v roce 1894. Synonyma: Geheimrat Wesener, Tajný rada Wesener.

RŮST: bujný, vzpřímený růst v mládí, později vytváří rozložitější, až převislou korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy rozkvétajícími středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Berlepschova reneta, Braeburn, Coxova reneta, Golden Delicious, Kandil Sinap, Londýnské, Ontario, Orleánská reneta, Šampaňská reneta, Viliamovo.

PLODNOST: raná, středně vysoká až nižší, pravidelná.

PLODY: velké, tvarově variabilní od ploše kulovitých až po soudkovité. Slupka je tenká, hladká, později mastná, žlutá s pruhovaným červeným líčkem, s nápadnými lenticelami a často mramorovitě pokrytá rzivostí. Je to tzv. kožovka. Dužnina je žlutobílá, jemná, tuhá, velmi šťavnatá, chuť výrazně kyselejší.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v září, konzumně dozrává v říjnu, vydrží do ledna až února.

VYUŽITÍ: plody k přímému konzumu, na moštování, pečení a výrobu přesnídávek.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na půdu, ale nesnáší příliš těžké půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je středně odolná vůči strupovitosti a padlí.

PŮVOD: původní euroasijská dřevina.

RŮST: keř, ojediněle strom s nepravidelnou, širokou korunou, dorůstající do výšky 4–6 m. Kůra je světle šedá, starší kmeny pokrývá tmavě šedá, mělce rozpukaná borka. Jednoduché, vstřícné listy jsou kopinaté až vejčité, na okraji jemně pilovité. Vrchní strana je matná, zelená.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu a červnu. Zelenavé / žlutobílé oboupohlavné květy jsou seskupené do vzpřímených vidlanů a jsou opylovány hmyzem. Jsou jen částečně samosprašné.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: zelené, v zralosti cyklámenově červené čtyřpouzdré tobolky, tzv. „kvadrátky“, dlouhé asi 1–1,5 cm, visící na 2–3 cm dlouhé stopce. V každém pouzdře je oranžový míšek, který obsahuje jedovatá semena.

DOZRVÁNÍ: dozrávají koncem září a v říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní keř, zejména na podzim v době dozrávání plodů, vhodný do menších i větších zahrad, živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do větrolamů či mezí. Semínka jsou často konzumována ptáky, zejména červenky. Květy jsou nektarodárné, takže se uplatní i u včelnic. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí využívané jako uhlík na kreslení.

STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště, snese i zastínění. Vlhčí půdy, ale snese i suchý polostín pod stromy. Preferuje přirozeně lužní lesy, doubravy, bučiny, je součástí křovin. Na Slovensku se vyskytuje především v nížinách a pahorkatinách do 700 m n. m.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný, odolný vůči větru, zastínění, suchu, toleruje znečištění ovzduší i dočasné zaplavení.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně zase přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m.

RŮST: mírný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3–7 m, vzácněji až 10 m a šířky až 6 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, lysé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, lysé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a pak podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje tlustějšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm, které jsou bílé až narůžovělé barvy. Tvar i barva listenů se během kvetení dosti výrazně mění. Kvete po olistění od května do července v závislosti od genotypu a lokality.

PLODNOST: Do kvetení a do plodnosti vstupují různé genotypy a odrůdy různě brzy. Zatímco většině semenáčů to může trvat i 8–10 let, přibližně 15–20 % semenáčů používaných při šlechtění nových odrůd může plodit již kolem 4. roku věku, 75 % v 5. roce od vyklíčení. Výška úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 2–3 cm. Hlávka je v závislosti na genotypu, ale i na jednom stromě v různé míře hladká či hrbolatá. Slupka je tlustá, nejdříve nazelenalá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. U poddruhu chinensis většinou obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, anthokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně anthokyanů, pokud pomineme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti od genotypu, lokality a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd - nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímé konzumaci ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu palic a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápenité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Česka.

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasný dřín květnatý (Cornus florida) či dřín Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: Německo, vznikla z vlastného opylení odrůdou Bílá holandská, je zřejmě pojmenována po města Werder (Havel), podobně jako je Zitavia pojmenována po Zittau.

RŮST: středně bujný. Doporučujeme vysadit o 15 cm hlouběji, než rostla v školce.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy.

PLODNOST: vysoká, plodí na dvouletém dřevě.

PLODY: hrozny jsou dlouhé, husté, s vysokým počtem bobulí. Bobule jsou středně velké (průměrně 0,4 g), krémové, pevné. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá, aromatická s vysokým obsahem cukrů (průměrně 12 °Brix) a středním obsahem kyselin (průměrně 2,49 %). Mají vysoký obsah polyfenolů, střední obsah vitamínu C v rámci rybízů (průměrně 30,7 mg na 100 g). 

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, rovnoměrné, v 1. polovině července. Plody se hůře oddělují od stopky.

VYUŽITÍ: plody zejména na přímý konzumaci a výrobu vína či džemů a želé.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, nejlépe se jí daří v lehčí, ale dostatečně vlhké půdě s dostatkem humusu. Je vhodná do všech, i vyšších pěstebních oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a v květu. Je dobře odolná vůči septóriovej skvrnitosti listů (Septoria ribis), vysoce odolná vůči vlnovníku rybízovému (Cecidophyopsis ribis), méně odolná vůči antraknóze (Pseudopeziza ribis) a suchu.

PŮVOD: Francie, Fromont, mezidruhový hybrid, který kříženec druhů Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, vypěstoval Étienne Soulange-Bodin v roce 1820 a v r. 1827 poprvé vykvetla. Rod je pojmenován podle francouzského botanika P. Magnola.

RŮST: středně bujný. Je to obvykle keř nebo malý strom vysoký a široký až 5 m s popelavě šedou borkou. Letorosty a velké pupeny jsou zelenkavě plstnaté. Listy jsou vejčité, kožovité, dlouhé 10–20 cm, široké 7–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete ještě před rašením listů v dubnu a květnu velkými (10 cm), vzpřímenými květy s 6–9 okvětními lístky, cca. 4 cm širokými, nejčastěji růžovými nebo z vnitřní strany bílými a z vnější růžovými. 

PLODNOST: středně raná, 3-7 let po výsadbě, v případě nevymrznutí květů pravidelná.

PLODY: nejedlé, ale dekorativní červené měchýřky ve vzpřímených, podlouhlých, dřevnatějících souplodích.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.

VYUŽITÍ: Nejen na jaře obrovskými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná do středně velkých a velkých zahrad, parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. Kulinární využití: mírně štiplavé, po zázvoru chutnající květní lupínky se mohou jíst syrové samotné či jako součást salátů, ale častěji se používají k výrobě sirupu, limonády, octa, nakládaných lístků, opražených květních pupenů či jako náplň různých asijských pirožků. 

STANOVIŠTĚ: sluneční či slabý polostín, chráněné před studeným větrem a pozdními mrazy. Nejlépe jí vyhovuje vlhká, ale nezamokřená, mírně kyselá, humózní, hlinitá půda, nemá ráda příliš suchou půdu. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, případně chráněných chladnějších.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě a v pupenech během zimy do -29 °C až -34 °C. Je náchylná k poškození květů pozdními jarními mrazy. obvykle příliš netrpí škůdci či chorobami, někdy se mohou objevit puklice nebo listové skvrnitosti. Je dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: bývalá Jugoslávie, kde ji okolo roku 1960 získala od Dr. Döneša ovocná školka v Galantě. Synonyma: Dönešova, Demešova.

 
RŮST: bujný až středně bujný, po vstupu do plodnosti středně bujný až umírněný, tvoří menší až středně velké pyramidální koruny. Má sklon k vyholování, proto během období plodnosti vyžaduje občasné zmlazení.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: raná, středně vysoká, jen někdy vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 5 g), kulatého nebo až srdcovitého tvaru. Slupka je pevná, lesklá, tmavě červená, v plné zralosti téměř černá. Dužina je středně tuhá - nejtužší ze známých višní, tmavě červená se světle červeným žilkováním, velmi šťavnatá, šťáva silně barví. Chuť je kyselá až sladkokyselá, aromatická, s osobitou příchutí, jemně trpká, velmi dobrá až výborná. Dužina se dobře oddeluje od pecky. Je to kyselka.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v 5. třešňovém týdnu, obvykle v 1. polovině července. Plody dobře drží na stromě po dozrání.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci i na všestranné zpracování na výrobu kompotů, džemů, sirupů, likérů, vína, destilátu či na sušení. Velmi dobře snáší přepravu a skladování i v plné zralosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Na půdu není velmi náročná, ale upřednostňuje dobře odvodněnou, ale dostatečně vlhkou, hlinitopísčitou až hlinitou půdu. Nesnáší vyšší hladinu podzemní vody. V příliš suché půdě jsou plody drobné. Je vhodná do teplých a středně teplých, ale chráněných oblastí.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná v dřevě, silně mrazuodolná v květu, silně odolná proti praskání plodů při dlouhotrvajících deštích. Silně odolná proti moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena). Napadá ji vrtule třešňová.

PŮVOD: neznámý, je to velmi stará odrůda, pravděpodobně již z 16. či 17. století z Francie. Je možné, že již roku 1565 byla doložena pod jménem Echter Rotapfel v knížecí zahradě Lustgarten ve Stuttgartu, v roce 1670 ji poprvé zaznamenal Claud Saint-Étienne v Auvergne. Synonyma: Kalvarůže, Malinové, Jahodové, Calville rouge d'Automne, Roter Herbstkalvill, Calvilla autumnalis, Kalwila czelworra jesienna, Rdeči jesenski kalvil, Kalvil osenij krasnij, Autumn Calville, Autumn Red Calville, Braunroter Himbeerapfel, Calville d'Automne, Calville Rouge, Calvill von Lindau, Edelkönig, Erdbeere, Framboise d'Automne, Französischer Herbst-Calvill, Gelders Present, Geldersch Present, Granat-Apfel, Grellot, Grosser Roter Sommer-Himbeer-Apfel, Herbst-Himbeer-Apfel, Herbst Present, Erdbeerapfel, Zigeunerapfel, Immer Rötling, Kant, Klapper Apfel, Kroot Appel, Présent d'Automne, Présent de Gelder, Red Autumn ZalviIle, Red Calville, Roi Très-noble, Roode Rammelaar, Roode Wyn Appel, Rot Apfel, Roter Apfel, Roter Himbeer Apfel, Roter Paradies Apfel, Sonnette, Strawberry of Switzerland, Zehn Gebot Apfel, Viollette.

RŮST: zpočátku bujný a vzpřímený, později středně bujný a spodní větve se rozkládají, takže koruna je dosti vysoká i široká. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, je dobrým opylovačem. Rozkvétá středně raně. Vhodní opylovači např.: Landsberská reneta, Panenské české a Panenské Jaškovo, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, atd.

PLODNOST: raná, vysoká, může být i střídavá.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 130-190 g), tvarově nepravidelné od uťatě kuželovitých až po ploše kulovité, asymetrické, výrazně žebernaté, s typickým kalvilovitým tvarem spodní části s 5 až 10 hrboly. Slupka je sytě fialově ojíněná, pod ojíněním hladká, lesklá, mastná, karmínově červená až vínově červená až bordó, na osluněných částech téměř černá, ve stínu naopak růžově červená, s nevýraznými lenticelami. Dužnina je bílá, růžově mramorovaná, někdy jen pod slupkou, někdy až ke jadřinci, jemná, měkká, kyprá, šťavnatá, s velkým jadřincem a v plné zralosti řehtajícími jadérky. Chuť je mírně aromatická po malinách nebo jahodách, sladkokyselá, příjemně kořenitá, připomínající maliny.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině až koncem září, případně začátkem října podle lokality, konzumně dozrává v říjnu, plody vydrží uskladněné v chladu do listopadu, případně až do prosince z chladnějších lokalit. 

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody jsou vhodné k přímému konzumu, ale zejména k všestrannému zpracování, při kterém vynikne jejich vybarvení: na výrobu výživ, džemů a povidel, sušení, pečení či moštování.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem, ale otevřené. Vyhovuje ji hluboká, úrodná, dostatečně vlhká, ale nezamokřená půda. Nesnáší štěrkovitou a suchou, ale také těžkou, zamokřenou jílovitou půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je středně odolná vůči padlí a rakovině, méně vůči strupovitosti. 

PŮVOD: USA, New Jersey Experiment Station, vyšlechtěna v 60. letech 20. století jako kříženec genotypů NJC95 × D42-13 W.

RŮST: středně bujný až bujný, vzpřímený až polovězpřímený. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy a středně dlouho.

PLODNOST: raná, středně vysoká až vysoká.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 240 g), velikostně vyrovnané, kulovité, souměrné. Slupka je středně silná až silná, středně hustě až hustě plstnatá, silně přilnavá k dužnině, oranžově žlutá, na slunečné straně ojediněle s červenými skvrnami. Dužnina je velmi pevná, nerozplývavá, nevazká, žlutá až žlutooranžová. Chuť je kyselosladká, velmi aromatická. Pecka je středně velká, těžko oddělitelná od dužniny. 

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, asi 7 dní po odrůdě Redhaven, tedy obvykle ve 2. polovině srpna. 

VYUŽITÍ: zejména na čerstvý konzum a zpracování na džusy, kompoty (ale ne z půlek, jen z menších kousků kvůli špatné odlučitelnosti dužniny), džemy či na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, s dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou. Vhodná zejména pro teplé a středně teplé polohy.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě a v květních pupenech. Není náchylná k praskání pecky ani k předčasnému opadu plodů, za deště plody jen ojediněle praskají. Je středně až výše tolerantní vůči kadeřavosti (Taphrina deformans), středně až více odolná vůči monilióze plodů (Monilinia fructigena) a středně odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa).

PŮVOD: ČR, vybraná ze semenáčů sladkoplodých mandlí z jižní Moravy, registrovaná v r. 1994.

RŮST: bujný, koruna je otevřená, kulovitá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete brzy až středně brzy a velmi bohatě, asi 10 dní před Sladkoplodou krajovou. Vhodní opylovači: Tétényi Kedvenc, Buda Tétényi a Palatina.

PLODNOST: středně vysoká až vysoká, poměrně pravidelná.

PLODY: malé až středně velké (průměrně 4,7 g), široko elipsovité až vejčité, bez výrazné špičky. Skořápka je hrubá, světle hnědá, hůře louskatelná ptáky, ale louskáčkem si s ní hravě poradí. Jádro je velké (průměrně 1,8 g), široko elipsovité, světle hnědé, jen velmi slabě až slabě zvrásněné. Dobře vyplňuje skořápku. Jeho chuť je aromatická, sladkastá až sladká, velmi dobrá. Výskyt dvojitých jader je střední.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, koncem 3. dekády září až začátkem října.

VYUŽITÍ: k přímé konzumaci a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu atd.

STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště, středně těžká půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé oblasti.

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě,  dobře mrazuodolná v květu a po odkvetení, ačkoliv kvete brzy až středně brzy.

PŮVOD: Maďarsko, Kecskemét, Zemědělský institut.

RŮST: středně bujný, vytváří rozložité koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, středně brzy až později kvetoucí (ale 10 dní před Ferragnes). Vhodní opylovači: Tétényi bötermö, Tétényi Kedvenc, Buda Tétényi, Szigetcsépi 58, Filippoceo, Tuono, Ferragnes a Ferraduel.

PLODNOST: velmi vysoká a spolehlivá.

PLODY: středně velké, buclaté vřetenovité plody o velikosti 34-38 mm. Tenká, ale pevná skořápka - polopapírová, snadno se louská louskáčkem. Podíl jádra 38-42 %. Skořápka i jádro jsou atraktivní, světle hnědožluté. Jádro je buclaté, válcovité a sladkéchuti.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: k přímé konzumaci a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu atd.

STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště, středně těžká půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti.

ODOLNOST: silně odolná proti zimním mrazům ve dřevě a květních poupatech, silně mrazuodolná v květu, suchovzdornější.

PŮVOD: Kanada, Ontario, Simcoe, vyšlechtil J. M. Roxbourgh jako mutaci odrůdy Redhaven, na trh byla uvedena v roce 1957. Byla vybrána zejména kvůli ranějšímu dozrávání a atraktivnímu vybarvení.

RŮST: středně bujný, rozkladitý, vytváří středně hustou korunu s množstvím plodonosného obrostu. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy. Květy jsou zvonkovitého typu.

PLODNOST: raná, středně vysoká až vysoká (průměrně 71 kg/strom/rok), pravidelná.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně kolem 110–130 g, 6,1–6,4 cm), kulovité až oválné, mírně zploštělé. Slupka je středně silná, jemně plstnatá, žlutá, z asi 70 % překrytá karmínově červeným líčkem. Dužnina je žlutooranžová, jemnozrnná, středně tuhá, rozplývavá, velmi šťavnatá. Dužnina se špatně odděluje od pecky. Chuť je vyváženě sladkokyselá, aromatická, velmi dobrá. 

DOZRÁVÁNÍ: rané, asi 10 dní před odrůdou Redhaven, tedy obvykle kolem 3. dekády července. Plody dozrávají postupně. 

VYUŽITÍ: zejména na čerstvý konzum a na zpracování na džusy, džemy, přesnídávky, sirupy, pečení či destiláty. Kvůli špatné odlučitelnosti dužniny od pecky se příliš nehodí na výrobu kompotů.

STANOVIŠTĚ: slunné, půdy dostatečně propustné, ale dobře zásobené vláhou a živinami. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, více odolná vůči monilióze (Monilinia spp.), středně až výše vůči kadeřavosti (Taphrina deformans).

Zdroj fotografií: Klára Gogolková, taxonweb.cz

PŮVOD: Kanada.

 
RAST: bujný do výšky cca 60-100 cm. Listy jsou velké, hladké, zelené, květy bílé. Jedlé řapíky jsou atraktivně zbarvené, červené až tmavě červené i uvnitř, nejen na povrchu, šťavnaté, sladkokysele osvěžující.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, větrem opylovaná.

 
PLODNOST: vysoká, tvoří množství středně silných řapíků, nikoli málo velmi silných.

 
PLODY: nejsou jedlé, jsou vejcovité nažky s 2-4 křídly, používáme jen k rozmnožování.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň řapíků od dubna do června. Semena k rozmnožování dozrávají v červenci a srpnu.

 
VYUŽITÍ: řapíky je třeba teplně upravit, používají se k přípravě koláčů, kompotů, omáček, sirupů, ve kterých si zachovávají červenou barvu.

 
STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště až polostín, humózní půdy.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná odrůda.

PŮVOD: Japonsko, výzkumný ústav v Okitsu, Pyrus pyrifolia, kříženec odrůd Ishiiwase a Yakumo z r. 1955

 
RŮST: středně bujný, habitus je rozložitý, plodí v trsech a na krátkém dřevě. Koruna je zahuštěná středně silnými letorosty, větve obrůstají nepravidelně. Koruna se dobře tvaruje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete jako jedna z posledních asijských hrušní, špatný opylovač. Opylují ji jiné odrůdy asijských hrušní Nijisseiki, Chojuro a Shinseiki nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská).

 
PLODNOST: raná, vysoká, s probírkou pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 170 g), kulovitého, souměrného tvaru. Slupka je středně silná, drsná, suchá, rzivá, žlutá až oranžová v plné zralosti. Dužnina je krémově bílá, sladká, aromatická, svěží, středně šťavnatá, hrubší a tužší konzistence, ale jemnější než u Chojuro a Hosui. Po rozkrojení nehnědne. Sklon k praskání plodů je střední.

 
DOZRÁVÁNÍ: Ke sklizni dozrává od poloviny září nebo až v říjnu, konzumně koncem října, skladovat se dá do konce ledna.

 
VYUŽITÍ: Vhodná k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhčí, dobře snáší i jílovitou, vyhovují jí všechny pěstitelské polohy vhodné pro hrušně s dostatkem vláhy.

 
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorná a odolná proti evropské strupovitosti (Venturia pyrina).

PŮVOD: Japonsko, Pyrus pyrifolia, 1927, kříženec odrůd Amanogawa × Imamuraaki, podle novějšího výzkumu je druhým rodičem zřejmě Chojuro

RŮST: slabý až středně bujný, koruna je velmi vzpřímená. Dosahuje výšky přibližně 3–4,5 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: silně cizosprašná odrůda, má téměř sterilní pyl. Dobře ji opylují odrůdy asijských hrušní Seuri, Ya Li, Tsu Li, Olympic, Korean Giant, Chojuro, Shinseiki, Shinsui, Yongi, Kikusui, Nijiiseiki, Kosui, Shinko, Hwa Hong nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská). Ne zcela vhodné pro opylení jsou odrůdy Imamuraaki, Okusanian (zmenšují plody a počet semen v nich). Kvete brzy, na začátku dubna.

PLODNOST: raná, vysoká, potřebuje probírku.

PLODY: bývají velmi velké (ve své domovině průměrně 450–500 g, někdy až 1 kg, u nás spíše okolo 200 g), kulaté. Povrch plodu je zlatavý až rzivě hnědý, pokrytý výraznými lenticelami. Dužnina je krémově bílá, křehká, šťavnatá, velmi sladké, málo kyselé chuti bez příchuti.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrávají ke sklizni koncem srpna až koncem první dekády září. Konzumně dozrávají od září a vydrží do listopadu, při velmi dobrých skladovacích podmínkách až do února.

VYUŽITÍ: Jsou vhodné k přímému konzumu i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, všechny polohy vhodné pro pěstování hrušní s dostatkem vláhy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C. Rezistentní vůči alternárii proměnlivé (Alternaria alternata), náchylná k asijské strupovitosti (Venturia nashicola) a rzi (Gymnosporangium asiaticum), středně citlivá k bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PŮVOD: Anglie, Nottingham, stará odrůda z poloviny 19. století, kterou buď vyšlechtil nebo alespoň šířil biolog a školkař Robert Hogg nebo je dokonce ještě staršieho původu. 

RŮST: nízký strom rozložitého tvaru, ve vyšším věku má tendenci růst více do šířky, jako do výšky, dorůstá do 3 až 5 m. Letorosty jsou ojíněné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete v květnu velkými, miskovitými květy, obvykle uniká mrazům. 

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pravidelná. 

PLODY: menší až středně velké (25-30 g, 2,5-3, někdy 4 cm), kulovité až zploštěle kulovité, zelené barvy, postupně hnědnou. Zralé jsou po uhniličení buď působením mrazu nebo při sklizni před mrazy postupně během uskladnenia. Tehdy mají příjemně sladkokyselou až sladkou, pikantní chuť s náznakem karamelu. Tato odrůda patří k nejchutnějším. Připomínají džem či pikantní výživu obranu přímo ze stromu.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, většinou v listopadu. 

VYUŽITÍ: plody k přímé konzumaci i zpracování na výživy, džemy, ovocné kůže, likéry.

STANOVIŠTĚ: vyhovují jí nižší i střední polohy, roste a prosperuje i ve vyšších, ideálně chráněných lokalitách. Oblibuje lehčí, propustné půdy s dostatkem vápníku, při odpovídající výživě však prosperuje i na méně kvalitních, těžkých a mělkých jílovitých půdách.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná do cca. -25 °C, uniká pozdním jarním mrazům, je odolná vůči choroby.

PŮVOD: Polsko, Niwa Hodowla Plant Berry, vyšlechtila jej Agnieszka Orzeł, je to odrůda ostružiníku západního (Rubus occidentalis).

RŮST: bujný, se vzpřímenými a pevnými, méně otrněnými výhony a menšími listy.

OPELOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzem opylován, jednodomý s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: raná, vysoká (průměrně 2,3 kg na keř), pravidelná.

PLODY: na ostružiník západní velké (průměrně 2,5 g), pravidelně kuželovité, pevné, lesklé, černé s bílým ojíněním mezi malými peckovičkami. Dužnina je středně až méně šťavnatá. Chuť je velmi sladká, aromatická a kořenitá, někomu připomíná chuť perníku. Cukernatost je vysoká (průměrně 13,7 °Brix).

DOZRÁVÁNÍ: je to dvakrát plodící odrůda, na loňských výhonech dozrává začátkem července, na letorostech začátkem září. Plody se snadno sbírají a mají velmi dobrou po trvanlivost při uskladnění v chladu.

VYUŽITÍ: keře se s oporou dají použít jako neprostupný živý plot do menších i větších zahrad. Plody jsou vhodné na přímý konzumaci i všestrannému zpracování na mimořádně chutné džemy, likéry, na pečení. Velmi dobře snášejí mražení, po rozmrazení netečou. Je vhodný na domáce i profesionální pěstování.

STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodný do teplých, středně teplých i vyšších a chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě a květu. Je dobře odolný vůči mšicím, viru RBDV (raspberry dwarf virus), houbovým nemocím kořene a výhonů a díky mohutné kořenové soustavě vysoce odolný vůči suchu. 

PŮVOD: neznámý, zřejmě velmi stará odrůda, jako původ je uváděn Balkán, Pobaltí či Německo, Koblenz, zámek říšského knížete, kde byla pěstována již v 17. století. Synonyma: Pomme de Prince verte, Green Prince, Kempes Pauliner.

RŮST: velmi bujný, vytváří vysoko kulovité, později plošší až mírně převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete středně brzy až pozdě a je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače nebyly ověřeny, ale podle času kvetení by to mohly být Aderslebenský kalvil, Åkerö, Banánové zimní, Batul, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Červené tvrdé, Čistecké lahůdkové, Dukát, Hájkova muškátová reneta, Hammerstein, Idared, Jadernička moravská, Kalvil bílý zimní, Královnino, Krasokvět žlutý, Londýnské, Parména šarlatová, Peasgoodovo, Red Delicious, Rubín, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Starking, Starkrimson Delicious, Šampion, Švýcarské oranžové, Virginské růžové, Wesenerovo, Zuccalmagliova reneta, Zvonkové atd. 

PLODNOST: pozdější, vysoká, dost pravidelná.

PLODY: jsou středně velké (průměrně 150 g), ploše kulovité až kulovité, nesouměrné, někdy s plochými žebry. Slupka je tlustá, jemná, ale pevná, hladká, lesklá, polomastná, dlouho žlutozelená, až zjara žloutne, některé plody mají na sluneční straně menší hnědočervenavou, rozmytou líčko s bílými lenticelami a pihami. Dužnina je nazelenalá, dlouho tuhá, křupavá, velmi šťavnatá, na vzduchu nehnědne. Chuť je dlouho kyselá, ale po dozrání kyselosladká, bez výrazné kořenitosti či vůně, ale příjemně osvěžující.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině až koncem října. Konzumní plody dozrávají podle polohy a průběhu počasí během pěstování v lednu až březnu a vydrží uskladněné v chladu do května, července či ještě déle. Plody předčasně nepadají. Středně dobře snáší přepravu, při skladování vadnou a nehnijí, neztrácejí chuť. 

VYUŽITÍ: mohutný strom s květy atraktivními pro opylovače se hodí do větších zahrad, sadů, na pastviny, včelnic, do větrolamů, alejí a stromořadí. Plody jsou vhodné zejména pro kuchyňské zpracování, tedy pečení, výrobu výživ, džemů, kompotů, sušení, výrobu vína, ale i k přímé konzumaci, zejména po oloupání.

STANOVIŠTĚ: slunečné, je nenáročná na polohu a půdu, snese i sušší písčité či kamenité půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě a v květu, silně větruodolná, silně odolná vůči strupovitosti, středně až silně vůči padlí.

PŮVOD: USA, Kalifornie, Santa Cruz. Vypěstoval jej v roce 1881 jako náhodný kříženec amerického ostružiníku - ostružiníku medvědího (Rubus ursinus) Aughinbaugh a maliníku (Rubus idaeus) Red Antwerp soudce a pěstitel James Harvey Logan. V roce 1933 vznikla jeho beztrnná mutace American Thornless a před rokem 1970 na East Malling Station další beztrnná mutace LY654.

RŮST: středně bujný, mírně poléhavý, potřebuje oporu. Beztrnné výhony dorůstají do výšky 1,5-2,5 m. Sadí se v sponu 2-3 m x 3-3,5 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylován hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete dříve než ostružiny a později než brzy dozrávající maliníky.

PLODNOST: raná, vysoká, v plné plodnosti až 7-8 kg/keř ročně.

PLODY: jsou velmi velké (průměrně 7,22 g, 3-4 cm), podlouhlé, pevné, oddělují se v spodní části kalicha, hned za kališními lístky, podobně jako ostružiny. V plné zralosti jsou červené až bordové, tvoří jejich průměrně 99 semínek s menším počtem semen. Plody jsou šťavnaté. Chuť je příjemně sladká, navinulá, velmi dobrá.

DOZRÁVÁNÍ: dozrávají jednou ročně v 2. polovině června až v červenci, během 2-3 týdnů.

VYUŽITÍ: jedlý i dekorativní, beztrnný keř je vhodný zejména jako živý plot do menších i větších zahrad, díky bohatstvu květů i pro včely do včelnic či pro jiný hmyz. Plody zejména na přímý konzumaci, ale i na všestrannému zpracování na džusy, džemy, ovocné kůže, pečení, sirupy či vína.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, chráněné před větrem. Je nenáročný na půdu, snese jakoukoli kromě velmi zásadité, ale preferuje dobře odvodněnou hlinitou půdu.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorný v dřevě do asi -20 °C, kvete relativně pozdě, takže obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře odolný vůči suchu. Může jej někdy potrápit padlí (Podosphaera macularis) či hnědá skvrnitost malin (Sphaerulina rubi), vůči jiným nemocím je dobře odolný.