Mrazuvzdorné

PŮVOD: Francie, velmi stará odrůda vyšlechtěná zřejmě v zámeckých zahradách zámku Château de Moreilles.

 
RŮST: v mládí středně bujný, později slabý. Vytváří malé, kulovité, převislé koruny. Je vhodná do menších zahrad.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně pozdě až velmi pozdě, je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: velmi raná, velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 5,5-5,7 g), kulaté až tupě vejcovité. Slupka je tenká, matně lesklá, tmavě hnědočervená až černohnědá, dá se snadno stáhnout. Dužina je tmavě červená až kalně červená, měkká, šťavnatá, šťáva je silně barvicí. Chuť je trpkokyselá až kyselá, aromatická s jemnou vůní hořkých mandlí, typicky višňová, dobrá, pro přímou konzumaci ale příliš kyselá. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Při oddělení plodu od stopky z něj šťáva nevytéká.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 8. třešňovém týdnu, koncem července až začátkem srpna. Dobře drží na stromě, hodí se i na mechanizovaný sběr. Dobře snáší přepravu a skladování v nepřezrálém stavu.

 
VYUŽITÍ: zejména na všestranné zpracování na kompoty, džemy, sirupy, destiláty či sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné i polostín. Nejlépe se ji daří v teplých polohách s hlinitopísčitou půdou s dostatkem vláhy, roste však i na dostatečně vlhkých lehčích či těžších půdách. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevu a květu, silně odolná proti praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů. Náchylnější na moniliózu.

PŮVOD: Nizozemsko, objevili a selektovali jej Aldenhoff a Koppen-Ertl jako pupenovou mutaci červenoplodé odrůdy Heros v roce 1952. Synonyma: Rosa Sport.

RŮST: středně bujný až bujný, keřovitý, středně hustý, středně dobře zmlazuje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, kvete středně raně.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: hrozny jsou středně dlouhé se středně dlouhými stopkami, husté. Bobule jsou středně velké až velké, světle růžové, lesklé, středně pevné až pevné, semena prosvítají. Chuť je příjemně nakyslá, jemná, aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, ve 2. polovině června až začátkem července.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímému konzumu, ale i ke zpracování na šťávy, sirupy, džemy, kompoty, víno, pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje hlubokou, humózní, hlinitou či hlinitopísčitou půdu. Vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolný ve dřevě, středně až více odolný vůči sprchávání květů. Více odolný vůči americkému padlí angreštovému, středně až více odolný vůči antraknóze.

PŮVOD: Česká republika, náhodný semenáč z Bezděkova, který od r. 1924 šířil školkař J. Vaněk z Chrudimi. Synonyma: Vaňkova úrodná raná, Bezděkovská.

 
RŮST: v mládí bujný, později středně bujný, polovězpřímený. Tvoří menší, husté koruny s obloukovitými větvemi. Vyžaduje co nejmenší zásahy do koruny – jen udržovací, prosvětlovací řez na jaře. Při nadměrném řezu hrozí zahuštění koruny tenkými výhony a nízká plodnost.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy.

 
PLODNOST: raná až středně raná (do 5 let po výsadbě), středně vysoká až vysoká, pravidelná.

 
PLODY: jsou středně velké až velké, protáhle baňaté, zploštělé, zašpičatělé, nesouměrné. Slupka je pevná, šedomodře ojíněná, pod ojíněním tmavomodrá s fialovým nádechem, s množstvím lenticel a rzivých skvrnek zejména v okolí stopky, snadno se loupe. Dužnina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, průsvitná, jemná, středně šťavnatá. Chuť je kyselosladká, při plném vyzrání sladká, aromatická, dobrá až velmi dobrá. Dužnina se velmi lehce odděluje od pecky.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané až rané, zraje asi 35 dní před Bystrickou, tedy začátkem až v polovině srpna, postupně. Sklízí se probírkou ve 2–3 termínech s odstupem asi 4 dnů. Dobře se přepravuje, ze stromu nepadá.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu a zejména k výrobě džemů, povidel a kompotů, ale také k sušení a výrobě destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé s hlubokými, výživnými, dostatečně vlhkými půdami. Je vhodná do teplých a středně teplých pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Je tolerantní vůči šarce a dobře odolná vůči monilióze.

PŮVOD: Česká republika, Sloupno, vyšlechtil jej Josef Eduard Proche jako křížence odrůd Ušlechtilé červené x Omanové; křížení proběhlo v roce 1872, semena vysel na jaře 1873 a v roce 1890 poprvé zarodila, v roce 1892 ji pojmenoval. Synonyma: Česká koruna, Délices de Bohéme, Leckerbissen von Böhmen, Böhmischer Leckerbissen.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, úzký, tvoří štíhlé, nepřehoustlé, spíše menší koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, kvete středně raně. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale budou to jiné středně raně kvetoucí odrůdy, které jsou zároveň dobrými opylovači.

PLODNOST: raná (do 5 let od výsadby), velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou malé (průměrně 50-60 g), zvonkovité s kališní částí ve tvaru ovčí hubičky či korunky. Slupka je hladká, jemná, pevná, lesklá a čistá, světle žlutozelená až bělavá, na slunci nažloutlá s méně či více výrazným červeným rozmytým líčkem s karmínově červenými pruhy a s bílými, či v červeném líčku rezavými lenticelami. Dužnina je jemná, hebká, žlutobílá, šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, nasládlá s kořenitou, specifickou příchutí hořkých mandlí.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumně dozrává koncem listopadu či začátkem prosince, vydrží do konce února či déle.

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody zejména k přímému konzumu jako delikatesa, ale i k dalšímu zpracování, kde nevadí malá velikost plodů, např. moštování, k výrobě destilátu, cideru, octu či pečení jablek v županu apod.  

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje chráněné, ačkoliv plody dobře drží i ve větru. Preferuje hluboké hlinité půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě, dobře v květu. Nezvykne trpět strupovitostí, padlím ani moniliózou.

PŮVOD: Itálie, Toskánsko, provincie Florencie, Marradi, velmi starý krajový ekotyp patřící podle genetických analýz pod odrůdu Marrone Fiorentino spolu s dalšími ekotypy, které získaly místní názvy: Borgovelino, Caprarola, Caprese Michel, Caprese Michelangelo, Castel del Rio, Castione, Centa di S. Nicolò, Chiusa Pesio, Città di Castello, Drena, Gaggio Montano, Gavignano, Locale Paloneta, M. Isola d'Elba, Marrone Val Susa, Montemarano, Napoletana, Palazzo del pero, Pastonese, Pitigliano, Riggiolana, Roccamonfina, Roncegno, Sborgà, Tempurina, Zocca. Synonymum: Marron Buono di Marradi, Marrone del Mugello.

RŮST: středně bujný až bujný, rozložitý. Raší středně brzy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzem i větrem opylovaný, samičí květy kvetou středně brzy. Vhodné opylovače např.: Bouche de Bétizac, Marsol.

PLODNOST: středně raná (1. úroda přibližně 5.-6. rok po výsadbě), vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké (průměrně 55-76 plodů/kg, tedy 13,2-18,2 g), oválno-eliptického tvaru se zploštělým vrcholem, jsou typu Casentinese. Průměrně jsou v jedné ostnité číšce 2-3 plody. Oplodí je kaštanově hnědé s hustým, tmavým pruhováním, jizva je obdélníkově-eliptická. Osemení volně přiléhá a jen jemně proniká dovnitř jádra, snadno se loupe. Jádro je krémově bílé. Chuť je velmi sladká, jemná, vynikající.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, kolem začátku října.

VYUŽITÍ: stromy vhodné do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Je to výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dávat pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápnitá a nezamokřená. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n.m.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolný ve dřevě a středně v květu, málo odolný vůči rakovině kůry kaštanu (Cryphonectria parasitica), pravděpodobně středně až méně odolný vůči žlabatce kaštanové (Dryocosmus kuriphilus). Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu.

PŮVOD: ČR, okolí obce Němčičky na Znojemsku, kde byla začátkem 20. století nalezena jako náhodný semenáč

RŮST: růst zpočátku bujný, později slabší. Vytváří středně husté, velké pyramidální, polovzpřímené koruny se silnými hlavními větvemi, které se nesklánějí.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Napoleonova, Hedelfingenská, Van, Troprichterova.

PLODNOST: raná, vysoká, téměř pravidelná, někdy mírně střídavá.

PLODY: středně velké až velké, srdčitého tvaru (5,5–7 g), slupka je lesklá, hladká, tmavě červená se světlými tečkami a čárkami, dužnina je tuhá, světle červená, žilkovaná, velmi šťavnatá, šťáva slabě barví. Chuť je velmi dobrá, poměrně aromatická, jemně kořenitá, nakysle sladká až sladká. Pecka je středně velká až velká a dobře se odděluje od dužniny.

DOZRVÁNÍ: středně rané, dozrává ve 4. třešňovém týdnu, tedy někdy v 1. polovině července.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu a výrobě kompotů či dalšímu zpracování. Dobře snáší přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Odrůda vhodná i do sušších oblastí, ale preferuje hlubší, propustné a přiměřeně vlhké půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: ve dřevě dobře mrazuvzdorná, v květu středně až méně. Vůči praskání plodů při deštích je středně odolná, podobně i vůči monilióze.

PŮVOD: světlomilná a velmi přizpůsobivá dřevina kontinentálního klimatu, vyskytující se v ČR od nejnižších poloh až do 1150–1450 m n. m.

RŮST: elegantní strom se štíhlým kmenem dorůstá do výšky 15 až 30 metrů a dožívá se 60 až 100 let. Koruna je nepravidelná, tenké větve posledního řádu převisají. Kůra je žlutohnědá až červenohnědá, borka bílá až stříbřitá, matná, odlupující se v příčných pásech hlavně ve střední části kmene, zatímco ve spodní části kmene černá a puká. Jednoduché listy jsou kosočtverečného až trojúhelníkového tvaru s prodlouženou špičkou, jejich barva je jasně zelená, na podzim žlutá, v mládí jsou lepkavé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až květnu a má samičí i samčí květy (válcovité jehnědy) na tomtéž stromě, ale je silně cizosprašná. Je opylována větrem.

PLODY: 2–3 mm velké nažky lemované blanitými křídly, která jsou asi 3× širší než samotné semeno. Nažky jsou uspořádány v šišticovém plodenství, které po dozrání opadává.

DOZRVÁNÍ: v srpnu.

VYUŽITÍ: je důležitým krajinotvorným prvkem a hraje významnou roli při ozelenění a rekultivaci krajiny. Patří k pionýrským druhům – jako jedna z prvních osidluje holiny, volné plochy, brownfieldy, prostředí zničené požáry či kalamitami. Je výborným výplňovým, rychle rostoucím druhem do větrolamů a vytváří krásné háje. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svými opadanými listy také zvyšuje mikrobiální aktivitu. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, olej získaný z kůry na různé kožní problémy. Kulinarické využití: Na jaře se ze starších stromů může získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství míza, tzv. březová voda, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, nenáročná na půdu, pionýrská dřevina vyžadující jen dostatek slunce.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná ve dřevě až do -40 °C až -45,6 °C, mrazuvzdorná v květu do -3 °C, vzácné poškození květů mrazem při kvetení umí kompenzovat sekundárním kvetením. Dobře odolává suchu a větru, je nenáročná na teplo, živiny a vláhu. Toleruje zasolení půdy posypovou solí a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Ukrajina, Krym, druh Crataegus orientalis subsp. pojarkovae.

RŮST: tvoří keře či stromy s rozložitou korunou, které v jeho domovině dosahují i 10 m, ale u nás spíše dorůstá do 4 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašný, kvete v červnu, opylují jej mouchy. Snadno se kříží s jinými druhy rodu hloh.

PLODNOST: nastupuje ve 3. roce po výsadbě, je vysoká a pravidelná.

PLODY: malvice kulovitého tvaru a zářivě citronově žluté barvy s výraznými tečkami (lenticelami) a průměrem cca 2,5 cm. Mají vzhled a konzistenci malého jablíčka, uprostřed je 4–5 větších jadérek, která jsou často tak pevně spojená, že vyvolávají dojem jedné pecky. Dužnina je šťavnatá až kašovitá, chuťově jsou výborné, připomínají azarolky (tj. plody hlohu C. azarolus) nebo šípky.

DOZRÁVÁNÍ: od poloviny září do začátku října.

VYUŽITÍ: přímý konzum, sušení, kandování, výroba želé, džemů či kompotů.

STANOVIŠTĚ: velmi nenáročný druh, preferuje slunné stanoviště, ale zvládne i polostín, jen je tam třeba počítat s nižší plodností. Preferuje dobře odvodněnou, ale vlhkou hlinitou půdu, ale po zakořenění si poradí se širokou škálou půd – i s velmi těžkými jílovitými, i s přesychavými či vápenitými půdami. Dobře zvládá i znečištěné ovzduší a jelikož je celoročně velmi dekorativní a neláká bodavý hmyz, je vhodný i do městské výsadby.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný a odolný vůči škůdcům a chorobám. Dobře suchovzdorný.

PŮVOD: Maďarsko, KRF Výzkumná stanice pro vinařství a enologii, University of Horticulture and Food Industry Kölyuktetö, v r. 1975 vyšlechtili József Csizmazia a László Bereznai jako mezidruhového křížence Muškát Ottonel x Eger 2 (Villard Blanc), v Maďarsku byl registrován v r. 2009. Pojmenován je po Alette van der Maet, manželce známého maďarského spisovatele Jánose Apáczai Csere. Obsahuje geny z druhů Vitis berlandieri, Vitis rupestris a Vitis vinifera.

 
RŮST: je silný, tvoří málo zálistků. Vzdálenosti mezi internodii jsou velké a koruna je volná a snadno upravitelná. Pěstuje se na jednom tažni. Optimální počet pupenů na 1 m² je 6–8. Raší pozdě.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s oboupohlavními květy.

 
PLODNOST: ideálně 10–12 t/ha při zatížení 6–8 pupenů na m², ale může dosáhnout i 15–20 t/ha při nižší kvalitě.

 
PLODY: hrozen je středně velký až velký, řidší až hustší (průměrně 203 g s 88 bobulemi). Bobule jsou středně velké (průměrně 2,5 g, 15,8 mm), kulaté až oválné, zelenožluté, na slunné straně žluto-hnědé s voskovitým ojíněním a drobnými tečkami. Chuť je muškátová, příjemně sladkokyselá (průměrně 19 °NM), příjemně voní, obsahuje semena. Přezráním se ztrácí příjemná osvěžující chuť hroznů.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdnější, v polovině září.

 
VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci a k výrobě stolního vína muškátové chuti s náznakem vůně bezu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště (mírné svahy s jižní expozicí), teplé polohy s lehčí písčitou, ale dostatečně vlhkou půdou. Méně náročný na stanoviště.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v zimě (9 bodů z 9bodové škály) a raší pozdě, takže většinou uniká i pozdním jarním mrazům. Je vysoce odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) a vůči botrytidě (Botrytis cinerea) (obojí 7 bodů z 9) a výše odolný vůči padlí (Uncinula necator) (6 bodů z 9).

PŮVOD: bývalá Jugoslávie, dnešní Srbsko, Čačak, Výzkumný ústav ovocnářský, vyšlechtěna v r. 1986 jako kříženec odrůd Agenská 707 a Stanley.

RŮST: středně bujný, v plné plodnosti slábne, tvoří polovzpřímené až široce rozložité koruny, vyžaduje udržovací a zmlazovací řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení to jsou zřejmě tito: Bystrická, Gabrovská, Čačanská rodná, Mirabelka nancyská.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 20–30 g), oválné, nesouměrné. Slupka je středně pevná, pod ojíněním tmavomodrá. Dužnina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, málo až středně šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až kyselosladká, aromatická, velmi dobrá. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, 5 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna až začátkem září.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení (velmi tmavé švestky), výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Preferuje úrodné, dostatečně vlhké půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, méně v květu, spolehlivě tolerantní k šarce, odolná vůči moniliové hnilobě (Monilinia spp.).

PŮVOD: Rusko, Novočerkask, Vserossijskij NIIViV im. Ya. I. Potapenko, vyšlechtěný jako mezidruhový kříženec Vitis vinifera a Vitis labrusca, konkrétně odrůd Frumoasa Albe x Vostorg. Synonyma: Keša-1, Keša-2, FV-6-6, Талисман.

RŮST: velmi bujný. Listy jsou velké, pětilaločné, hluboce vykrajované a s ostře zubatým okrajem. Výhony velmi dobře vyzrávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný se samičími květy, k tvorbě jeho velmi velkých bobulí se semeny potřebuje v dosahu jinou oboupohlavnou odrůdu. Při nedokonalém opylení dochází k propadu květů a tvorbě menších partenokarpických plodů (= hráškovatění). Bez přítomnosti opylovače dokáže tvořit partenokarpické velké bezsemenné bobule (do 5 g). Vhodní opylovači: např. rodičovské odrůdy Vostorg a Frumoasa Alba.

PLODNOST: velmi raná (již 2. rok po výsadbě), vysoká.

PLODY: hrozny jsou velmi velké (průměrně 800–1100 g), středně husté, někdy řídké, nejčastěji kónického tvaru. Bobule jsou velmi velké (průměrně 35×31 mm, 12–16 g, někdy až 20–25 g). Slupka je zelenožlutá. Dužnina je, obsahuje 1–3 semena. Chuť je harmonická, v plné zralosti někdy s muškátovou příchutí. Při degustačních hodnoceních dosáhl 8,3 bodu z 10 možných. Cukernatost 18–20 g/100 ml, kyselost 5–6 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 2. polovině září. Hrozny dobře snášejí přepravu i skladování.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum, ale i na výrobu kompotů, moštů či džemů a sirupů.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně vlhkou, ale dobře propustnou půdou. Vhodný do teplých, středně teplých, případně chráněných chladných poloh – např. u zdí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech do asi -25 °C. Je vysoce odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) (geny Rpv12 a Rpv3) i vůči botrytidě – plísni šedé (Botrytis cinerea), méně odolný vůči padlí révy (Erysaphe necator).

PŮVOD: nejasný, buď Francie, okolí Nancy, nebo ji některý francouzský král přivezl z Asie, velmi stará odrůda známá ve Francii od roku 1490, v okolí Nancy byla velmi rozšířená.

RŮST: zpočátku bujný, později středně bujný, polovzpřímený, tvoří zpočátku jehlanovité, později kulovité až rozložité, nevelké koruny. Je vhodná do sadů i menších zahrad.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně brzy až pozdě, je dobrým opylovačem.

PLODNOST: (středně) raná, vysoká až velmi vysoká, při přetížení plodností někdy střídavá.

PLODY: jsou velmi malé (průměrně 9,5–10 g), kulaté nebo někdy mírně protáhlé, souměrné. Slupka je pod ojíněním žlutá, v plné zralosti zlatožlutá, s červenými tečkami, středně silná, měkká, dá se stáhnout. Dužnina je zelenožlutá až zlatožlutá, pevná, méně šťavnatá. Chuť je sladká až velmi sladká, aromatická, velmi dobrá až výborná, bez kyselosti typické pro jiný botanický druh – myrobalán (Prunus insititia), který se často lidově označuje jako mirabelka. Pecka se dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, 15 dní před Bystrickou, tedy ve 3.–4. týdnu srpna.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, výrobě kompotů, džemů, kvalitních destilátů či švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, nejlépe se jí daří v teplejších polohách do středních nadmořských výšek, ve vlhčích a úrodných půdách, celkově je však nenáročná. Jen v suché půdě bývají plody drobné a v chladných polohách nejsou tak chutné.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, spolehlivě tolerantní k šarce a málo náchylná k infikování jejím virem, při dlouhotrvajících deštích plody praskají a napadá je moniliová hniloba (Monilinia fructigena).

PŮVOD: Itálie, kříženec odrůd Gialla di Firenze a Fertilia Morettini, vyšlechtil Alessandro Morettini.

RŮST: středně bujný až bujný, habitus polovzpřímený až rozložitý. Velmi dobře roste a dobře se tvaruje.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy, středně dlouho až dlouho.

PLODNOST: středně vysoká až vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké kulovitého tvaru, souměrné. Slupka je tenká až středně silná, slabě až středně silně přiléhá k dužnině, je mírně až hustě plstnatá, žlutozelená, z větší části překrytá karmínově červeným, rozmytým líčkem; dužnina je žlutá až oranžově žlutá, měkká až středně pevná, nevláknitá, aromatická, sladce nakyslá, v plné zralosti dobře oddělitelná od středně velké pecky. Náchylnost k praskání pecky je nízká. Plody jsou dobře velikostně vyrovnané a nejsou náchylné k praskání během dešťů.

DOZRÁVÁNÍ: rané, dozrává kolem 25. července, 15 dní před odrůdou Redhaven. Plody nejsou náchylné k předčasnému opadu před sklizní nebo jen velmi slabě.

VYUŽITÍ: vhodná zejména k přímému konzumu, ale i ke zavařování.

STANOVIŠTĚ: středně náročná na stanoviště, vyžaduje slunné místo a výživné půdy, vhodná je i do okrajových pěstitelských oblastí.

ODOLNOST: ve dřevě i v květních pupenech vysoce odolná vůči mrazu a středně odolná vůči kadeřavosti, tolerantní vůči šarce.

PŮVOD: Španělsko, vyšlechtěna ve výzkumném ústavu CEBAS (Centro de Edafología y Biología Aplicada del Segura) pod vedením Federica Dicentu jako kříženec genotypu S5133 × Lauranne, uvedena na trh byla v roce 2007. Synonyma: Pentacebas.

RŮST: bujný, vzpřímený až rozložitý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, hmyzem opylitelná, jednodomá s oboupohlavnými květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstována samostatně. Přítomnost jiné, v podobný čas kvetoucí odrůdy, např. Makako, může zvýšit úrodu. Kvete velmi pozdě, cca. 12-23 dní po středně brzy kvetoucí odrůdě Nonpareil či 10-20 dní po Ferragnès.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, i 2 t jader na ha v dobrých podmínkách.

PLODY: jsou středně velké až menší, dobře se loupou po dozrání. Skořápka je tvrdá a dobře chrání jádro před škůdci. Jádra jsou elipsovitá až podlouhlá, menší (průměrně 1,0 g, průměrně 27-30 % hmotnosti plodu), hladká, světlá. Podíl dvojitých jader je velmi nízký až žádný (<1 %). Chuť je velmi dobrá a sladká, jádra obsahují na mandle vysoký podíl cukrů (průměrně 4,43 %) a tuků (55,73 %).

DOZRÁVÁNÍ: je velmi rané, již začátkem září či dokonce koncem srpna, (10 dní před Ferragnes, 7 dní před Nonpareil).

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně vonné na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinární využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinární i kosmetické účely atd., květy k ovoňání kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti, případně chráněné chladnější oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, v květu díky velmi pozdnímu kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolná vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum). Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: Evropa, na severu po střední Anglii, Německo, Polsko, na jihovýchodě po střední Rusko, Kavkaz, Turecko, Sýrii a severní Afriku. U nás roste především v teplejších oblastech v doubravách, dubohabřinách a vápnomilných bučinách. Má nízkou konkurenční schopnost, nikdy neroste jako dominantní dřevina, pouze jako přimíšená.

RŮST: středně bujný, zpočátku vzpřímený, později rozložitější. Je to krásný, dekorativní, opadavý strom. Dorůstá obvykle do výšky 9–15, někdy až 18–21 metrů, s kmenem o průměru až 50–100 cm. Vytváří široce vejčitou až rozložitou korunu. Borka je u mladých stromů tmavošedá, hladká, u starších stromů buď šupinovitá, nebo tmavá a kostkovitě rozbrázděná. Listy jsou jednoduché, peřenolaločnaté se 3–4 páry ostrých laloků (zářezů), v létě leskle tmavozelené, na podzim často sytě zlatožluté či oranžově červené. V prvních 2–3 letech provádíme výchovný řez, později stromu ponecháme volný růst, v případě potřeby odstraňujeme větve s ostrým úhlem nasazení. Dožívá se 100–150 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je převážně cizosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. U samostatně stojících stromů může míra samosprašnosti vzrůst až na 2–29 %. Bohatě kvete v květnu krémově bílými květy uspořádanými v řídkých okolících, v nichž květy rozkvétají postupně.  

PLONOST: relativně časná, začíná u stromů s průměrem kmene pod 10 cm, tedy přibližně v 8–10 letech, ale vyšší je až v 15–30 letech; v přítomnosti geneticky odlišné rostliny je vysoká, s vyššími úrodami každé 2–3 roky, jinak nízká až žádná.

PLODY: jsou drobné malvice (průměrně 12–18 mm, případně až 20 mm), obvejčité, delší než širší (s výjimkou nejmenších plodů, které jsou téměř kulovité). Rostou v okolíkatých souplodích po 5–10, někdy až 20 kusech; v rámci jednoho souplodí vykazují velkou variabilitu velikosti. Slupka je oranžová, později hnědá a pokrývá ji množství drobných a několik velkých lenticel, často je mírně plstnatá. Kališní lístky během dozrávání opadávají. Dužnina je nejprve tvrdá a trpká, po uhniličení mrazem či při skladování v chladu změkne a zhnědne, připomíná dužninu mišpule. Obvykle obsahuje 1 jádro, ale může jich být až 6. Chuť je po uhniličení vynikající, sladkokyselá, kořenitá, osvěžující, výrazná. Plody obsahují hodně vitamínu C.  

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu až listopadu, zralá souplodí obvykle padají na zem. Při sklizni před uhniličením silnějšími mrazy je lze uskladnit v jedné vrstvě v chladu a nechat postupně uhniličit. Po uhniličení mrazem je trvanlivost kratší.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní po celý rok, listy, květy, plody, tvarem koruny i borkou. Hodí se do větších zahrad a parků jako solitéra či ve dvojici kvůli plodnosti, do alejí a stromořadí, na pastviny, do mezí a větrolamů. Je pozdním zdrojem pylu a nektaru pro včely a další opylovače, zdrojem plodů pro ptáky i savce. Kulinářské využití: Plody se hodí k přímé konzumaci, ale také k výrobě džemů, likéru, vína, destilátu, octa či k sušení. V dobách před zavedením chmele se používaly při přípravě piva. Léčivé využití: v minulosti se plody používaly proti kolice, od čehož je údajně odvozen jejich latinský název torminalis (tormina = kolika), ale také proti choleře a úplavici, stejně jako proti průjmu, zánětům, jako močopudný prostředek či k uvolnění dýchacích cest. Technické využití: dřevo patří k nejdražším, je jemnozrnné, velmi husté a vyznačuje se dobrou pevností v ohebu. V minulosti se používalo na výrobu šroubů do vinařských lisů, kulečníkových tág, hudebních nástrojů a soustružených výrobků. Dnes se obvykle používá už jen k výrobě dekorativních dyh.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, i otevřené. Snáší velmi širokou škálu půd od jílovitých až po suché, kamenité, vápenité, od velmi kyselých až po zásadité (pH 3,5–8). Hodí se do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: vůči mrazu je dobře odolná ve dřevě do −23 až −29 °C; v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům, ale někdy může dojít k poškození. Je dobře odolný vůči větru a suchu. Obvykle výrazně netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: Maďarsko, zřejmě konec 19. stol., na trhu od r. 1995.

RŮST: středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete středně brzy, částečně samosprašná. Vhodní opylovači např.: Konstantinopolská, Champion, Angerská, Mezőtúri.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: velké až velmi velké (prům. 300–500 g) se široce hruškovitým, uprostřed nejširším tvarem, zlatožluté barvy. Dužnina je žlutobílá, středně šťavnatá, velmi aromatická a chutná, kolem jádřince mírně zrnitá.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až v říjnu. Us­kladněná vydrží do ledna.

VYUŽITÍ: i k přímému konzumu a výborná na dýňový sýr, marmeládu, výživy, kompoty, mošt, víno, destiláty, likéry.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, půda dobře propustná, ale nemá ráda suché, vápenité půdy. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná.

PŮVOD: Japonsko, nedaleko obce Jacuhašira, která je dnes součástí města Ohaši, Matsudo City, našel ji v r. 1888 jako náhodný semenáč chlapec jménem Kakunosuke Matsudo a přesadil ji do rodinného ovocného sadu. V r. 1898 poprvé plodila a pojmenoval ji Shin Daihaku (= Nová velká sladká). V r. 1904 ji šéfredaktor známého zahradnického časopisu Kohnih Zasshi, v němž byla představena světu, přejmenoval na Nijisseiki. Synonyma a cizí názvy: 20th Century.

RŮST: středně bujný až bujný na asijskou hrušeň, vzpřímený, plodí ve shlucích na krátkém dřevě. Koruna je zahoustlá dlouhými, silnými letorosty. Na jaře ji prosvětlujeme a zkracujeme jednoleté výhony.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete brzy. Vhodní opylovači: Chojuro, Shinseiki, Kosui, Hosui, Shinsui, Olympic, Yongi, Shinko, Korean Giant, Konference a další brzy kvetoucí evropské hrušně.

PLODNOST: raná, vysoká, s probírkou pravidelná. Plodí zejména na jednoletých výhonech.

PLODY: středně velké, ploše kulovité, souměrné. Slupka je tenká, hladká, bez ojínění, s rzivými drobnými lenticelami, jemně mastná, ze zelenožluté dozrává do zlatožluté. Dužnina je nažloutlá, velmi šťavnatá, jemná, měkká. Chuť je sladká. Tendence k praskání plodů je nízká.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna, konzumně dozrává hned či začátkem září, vydrží do listopadu.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněné, úrodné, vlhké půdy, ale snese širší škálu půd, pokud nejsou zamokřené. Vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Silně odolná vůči evropské strupovitosti (Venturia pyrina), středně vůči asijské strupovitosti (Venturia nashicola) a méně vůči alternárii (Alternaria alternata).

PŮVOD: USA, vyšlechtil Elwyn Meader v New Hampshire Agricultural Experimental Station jako volně opylený kříženec odrůd Minn PHO 4559 x Meredith, na trh ji uvedl v roce 1964.

 
RŮST: středně bujný až bujný, tvoří kulovitou korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete pozdě.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké, téměř kulaté, s mírně výrazným švem. Slupka je středně hustě plstnatá, žlutá s mdle červeným rozmytým líčkem. Dužnina je zářivě žlutá, šťavnatá, středně tuhá, slabě vláknitá, poměrně dobře oddělitelná od pecky. Chuť je sladká, příjemně aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, současně s Redhaven, podle podmínek stanoviště obvykle v 1. dekádě srpna. Zraje rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i všestrannému zpracování na kompoty, džemy, džusy, destiláty či na pečení. Plody dobře snášejí přepravu a skladování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou ve všech oblastech vhodných pro pěstování broskvoní. Je nenáročná na podmínky stanoviště.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě (do -31 °C) i v květních pupenech. Středně tolerantní vůči kadeřavosti. Dobře odolná proti praskání plodů způsobenému praskáním pecky.

PŮVOD: USA, South Haven, South Haven Experiment Station, vyšlechtil Stanley Johnston v r. 1962 jako křížence genotypů SH 333 [Redhaven x SH 171 (volně opylená Halehaven)] x SH 348 (volně opylená Ambergem) a v roce 1965 vybral výsledného křížence. Po 10 letech testování byla v roce 1976 uvedena na trh.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, tvoří silné kosterní větve.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete .

 
PLODNOST: časná, vysoká, spolehlivá.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 6,35 cm), kulaté, tvarově velmi pravidelné. Slupka je zlatožlutá s přibližně 80 % pokrytím červeným líčkem. Dužnina je žlutá, pevná, nevláknitá, výborně oddělitelná od pecky. Chuť je velmi podobná chuti odrůdy Redhaven, kyselosladká až sladká, dobrá. Plody jsou velmi pevné a velmi dobře snášejí přepravu.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, asi 10 dnů po odrůdě Redhaven, tedy ve 2. dekádě srpna.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i na všestranné zpracování na kompoty, džemy, přesnídávky, destiláty.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Ideální je hluboká, dobře odvodněná a provzdušněná, ale dostatečně vlhká půda bohatá na živiny, středně těžká. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě (5 z 10 bodů), vyšší mrazuvzdornost v květních pupenech a květech (7 z 10 bodů), vysoce tolerantní proti kadeřavosti (Taphrina deformans) (1,14 ze škály 0-9, kde 9 je nejhorší hodnota), vyšší odolnost proti moniliové spále (Monilinia laxa), střední odolnost vůči bakteriální skvrnitosti (Xantomonas pruni), střední až vyšší odolnost vůči dírkavosti - klasterosporióze (Stygmina carpophila).

PŮVOD: USA, New York, Geneva, Cornell University, v r. 1973 vyšlechtěn jako kříženec odrůd ostružiníku západního (Rubus occidentalis), zřejmě [(Bristol x Dundee) x Dundee].

RŮST: bujný, vzpřímený, bez řezu dosahují výhony i 2,5 m. Výhony jsou tyrkysové, purpurové až fialové, otrněné. Méně odnožuje, ale dlouhé výhony velmi dobře zakořeňují při dotyku se zemí. Vyžaduje řez dvakrát do roka na výšku asi 100 cm, aby byl zvládnutelný a aby se podpořila plodnost. Vyžaduje oporu a spon 90–120 cm x 180–240 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylován hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete během asi 2 týdnů v květnu a červnu bílými květy atraktivními pro opylovače.

PLODNOST: středně vysoká až vysoká, pravidelná. Rodí na loňských výhonech.

PLODY: na ostružiník západní velké, polokulovité, pevné, černé s mírným ojíněním mezi peckovičkami, lesklé. Jsou méně šťavnaté než klasické maliny, ale převážně sladké s minimem kyselin, s osobitou, velmi příjemnou příchutí a vůní. Obsahují mnoho antokyanů. Bylo vědecky prokázáno, že mají protítorivné účinky: působí nejen jako prevence, ale i proti progresi či metastázám.

DOZRÁVÁNÍ: jednou ročně ve 2. polovině června až začátkem července.

VYUŽITÍ: plody vhodné k přímé konzumaci, mražení i všestrannému zpracování na džemy, sirupy, do koláčů, sušené do ovocných čajů.

STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodný i do vyšších poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný. Silně odolný vůči odumírání výhonů způsobenému zejména houbou Fusarium avenaceum, odolný vůči antraknóze.

PŮVOD: Švýcarsko, Ženeva, školka Garnier, vyšlechtil ji v roce 1930 Charles Garnier jako komplexního mezidruhového křížence několika druhů rodu Vitis - V. vinifera, V. labrusca, V. rupestris a V. riparia, konkrétně odrůd Garnier 15-6 x Perle Noire (= Seyve Villard 20-347).

RŮST: je bujný až velmi bujný, rozkladitý, olistění je středně husté až řidší. Raší středně brzy. Intenzita růstu zálistků je střední. Listy jsou velké až velmi velké, tmavě zelené, výrazněji trojlaločné a na okraji pilovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašný, s oboupohlavnými květy. 

PLODNOST: je velmi raná (už 1–2 roky po výsadbě) a vysoká při zachování vysoké kvality. Vhodné je zatížení 6–8 oček na m2. V průběhu vegetace není nutná probírka hroznů.

PLODY: hrozny jsou velké (průměrně 181 g), dlouhé, kuželovité, středně husté až řidší. Bobule jsou středně velké až velké (průměrně 3,4 g), mírně elipsovité. Slupka je pevná, tmavomodrá až modročerná, voskově ojíněná. Dužnina je šťavnatá a má jen málo semen (1–2). Chuť je vynikající, sladká, muškátová, zejména po dosažení plné zralosti, při delším ponechání na keři se ztrácí.  

DOZRÁVÁNÍ: rané, od začátku září. Hrozny dlouho vydrží na keřích, takže sklizeň lze prodloužit až do konce září či začátku října.

VYUŽITÍ: univerzální – na čerstvý konzum jako stolní hrozny, ale i na zpracování na džemy, mošty, sirupy či kompoty, ale také na výrobu růžových a červených vín. Hrozny je vhodné před lisováním odzrnit, aby nedocházelo k extrakci nezralých tříslovin.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s písčitými a písčitohlinitými půdami. Nemá rád příliš vlhké a výživné půdy, ale ani příliš suché, které negativně ovlivňují aroma. Je vhodný do teplých, středně teplých i chráněných vyšších poloh pro pěstování révy vinné.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě i v pupenech během zimy (2,4 na škále 1–5, kde 1 je nejlepší), silně odolný proti peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) (1 na škále 1–5, kde 1 je nejlepší) a proti padlí (Erysiphe necator) (1,2 na škále 1–5, kde 1 je nejlepší), stejně tak proti botrytidě (Botrytis cinerea) (1,5 na škále 1–5, kde 1 je nejlepší) a černé skvrnitosti révy (Phomopsis viticola) (1,8 na škále 1–5, kde 1 je nejlepší). Při vyšší cukernatosti a výrazném muškátovém aroma bývají bobule napadány vosami. Je středně odolný vůči sprchávání květů při nedokonalém opylení za chladného, deštivého počasí nebo naopak při nezvykle velmi vysokých teplotách během kvetení, proto je vhodné místo chráněné před větrem a přiměřeně vlhká, ne příliš výživná půda.

Původ: ČR, vyšlechtil ji Antonín Haman jako náhodný semenáč v Újezdu u Lázní Bělohrad, poč. 20. století. Na veřejnost se dostala v r. 1925, kdy školkař J. Kuhn z Brtve a pomolog V. Zeman z Lužan vyzvali v časopise Ovocnické rozhledy pěstitele, aby upozorňovali na nejlepší typy švestek.

Růst: středně bujný, vytváří kulovitou až široce kulovitou, později rozložitou a středně hustou korunu s bohatým plodonosným obrostem, nevyholuje. Habitusem se nepodobá na Domácí švestku, ale spíše na Vlašku.

Opylení: samosprašná, kvete středně brzy.

Plodnost: raná až středně raná, vysoká, pravidelná.

Plody: středně velké (průměrně 19 g), protáhlého, typicky švestkovitého tvaru, nejširší uprostřed a rovnoměrně se zužující k oběma koncům. Slupka je fialová až tmavomodrá, s výrazným světle modrým osiněním, pod ním lesklá, méně hladká, nakyslá. Dužina je zelenožlutá, pevná, středně šťavnatá, s vynikající, sladce nakyslou, typicky švestkovou chutí, výrazně sladší než má Domácí švestka (Bystrická). Dobře se odděluje od pecky.

Zrání: koncem srpna a začátkem září.

Využití: chuťově výborná švestka vhodná k přímé konzumaci a všem způsobům zpracování, ke sušení, výrobě džemů, povidel, kompotů či kvalitních destilátů.

Stanoviště: slunné, s dostatečně vlhkou, úrodnou půdou, nesnáší suchou půdu. Je velmi vhodná do okrajových, chladnějších oblastí, kde dosahuje lepších výsledků než v teplých oblastech.

Odolnost: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Silně odolná vůči moniliniové spále (Monilinia laxa), ale citlivější k šarce a monilioze plodů (Monilinia fructigena). Středně odolná vůči praskání plodů při dlouhotrvajících deštích.

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd Vlaška x Stanley z křížení v roce 1980, na trh byla uvedena v roce 1995.

RŮST: středně bujný až bujný, polovzpřímený. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, hmyzem opelivá, rozkvétá středně raně a kvete středně dlouho.

PLODNOST: raná až středně raná, středně vysoká až velmi vysoká, při vysoké násadě je doporučena probírka, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké, vejčité, nesouměrné, při vysoké násadě méně velikostně a tvarově vyrovnané. Slupka je tmavomodrá, ojíněná. Dužnina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá, velmi dobře oddělitelná od pecky. Chuť je sladká, při plném vyzrání velmi sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až výborná. 

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, dozrává asi 10 dní po Dmoácí švestce, tedy ve 2. polovině září až do poloviny října.

VYUŽITÍ: pro přímý konzum a všestranné zpracování zejména na sušení, kompoty, džemy, výživy, povidla, švestkové knedlíky a pečení, pro výrobu destilátů.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště a půdu. Kvůli pozdnímu času dozrávání je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je středně tolerantní vůči šarce, která se projevuje hlavně na listech a málo na plodech a dobře odolná vůči červené skvrnitosti listů švestek (Polystigma rubrum), středně odolná vůči moniliovému úžehu (Monilinia laxa) a moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena), je náchylnější na praskání plodů při deštích a rzivost švestky (Tranzschelia pruni-spinosae).

PŮVOD: Japonsko, Okayama, Okayama Agrigultural Experiment Station, vyšlechtěná jako kříženec odrůd Nijisseiki x Chojuro, křížení proběhlo v r. 1926, pojmenována byla v r. 1945. Synonyma: New Century.

RŮST: středně bujný, plodí na postranních výhonech a dobře reaguje na zakracování.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete brzy, obvykle v 1. polovině dubna, pro dobrou násadu plodů vyžaduje opylovače. Vhodní opylovači: Chojuro, Hosui, Kosui, Kikusui, Williamsova, Konference, Kumoi.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pro dobrou velikost plodů a pravidelnou úrodu vyžaduje probírku.

PLODY: středně velké až menší (u nás průměrně kolem 100–140 g), ploše kulovité. Slupka je zelenožlutá, v plné zralosti žlutá, jen mírně rezavá, téměř hladká. Dužnina je bílá, měkká, ale křupavá, šťavnatá. Chuť je výborná, velmi sladká s jemnou kyselinkou, v chladnějších polohách může být kyselejší. Obsah cukrů průměrně 14,79–15,30 %, kyselin 0,15–0,18 %.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, sklizeň ve 2. polovině srpna (asi 20 dní před Hosui), uskladněné plody ve sklepě či lednici vydrží asi 1 měsíc, při skladování v profesionálních chladírnách při teplotě mezi 0–1 °C vydrží do poloviny ledna.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhčí, dobře snáší i jílovitou, vyhovují jí všechny polohy vhodné pro pěstování hrušní s dostatkem vláhy.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě. Rezistentní vůči alternárii (Alternaria alternata). Během chladnějšího léta je náchylnější ke sklovitosti dužniny.

Foto zdroj: Ovocie a listy + detail ovocia a listov: Sage Ross, řez plodem: Forest and Kim Starr