Mrazuvzdorné

PŮVOD: V horách východního Středomoří od Turecka (pohoří Taurus, Antitaurus a Amanus) přes Sýrii až po Libanon, horské jehličnaté lesy: vyskytuje se přirozeně v nadmořských výškách 1000–2000 m. V zimě jsou tato stanoviště dostatečně zásobena srážkami, i sněhovými, v létě v nich je výrazný srážkový pokles a horko.

RŮST: do 45-50 let poměrně rychlý, poté téměř ustává. Je to statný dlouhověký neopadavý jehličnatý strom dorůstající výšky 30-40 m a šířky 15 m s průměrem kmene až 2,5 m. Borka je podélně popraskaná a větve jsou uspořádány horizontálně. Jehlice vyrůstají na dlouhých větvičkách jednotlivě, na krátkých větvičkách (brachyblastech) v přeslenech nebo svazcích, jsou dlouhé 1–4 cm, šedozelené, čtyřhranné, částečně zploštělé, se 4 kanálky s průduchy, na vrcholu tupě špičaté. Dožívá se 300-800 let, některé exempláře ve své domovině mají odhadovaný věk i 2000 let.

OPELOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrem opylovaný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné a měří asi 4-5 cm a při dozrávání mění barvu ze světle zelených na světle hnědé; samičí šištice jsou husté, také kvetou na konci výše položených krátkých větviček, mladé opelené šišky jsou přisedlé, pryskyřičnaté, světle zelené.

PLODÍ: pozdě, vstupuje do plodnosti až kolem 40. roku života.

PLODY: Šišky jsou husté, při plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 6–9 cm a široké 4–6 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičnaté. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 15–18 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: Mezi opylením a oplodněním uplyne asi 17 až 18 měsíců. Při dozrávání po 2-3 letech se šišky postupně rozpadávají shora dolů.

VYUŽITÍ: Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje odkašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Pryskyřice se kdysi používala při mumifikaci nebo také při léčení dýchacích cest. Velmi vonné a trvanlivé dřevo se kdysi používalo ve stavebnictví a zejména při stavbě lodí. Důsledkem toho je téměř vymizení tohoto stromu v jeho původním areálu.

STANOVIŠTĚ: slunečné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápenaté či suché půdy po dobrém zakořenění. Daří se mu v teplých suchých oblastech, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty. Nesnáší dobře silné znečištění ovzduší.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, mrazuodolný do -28,9 °C až -30 °C.

PŮVOD: původní výskyt Evropa, Malá Asie, severní Afrika.

 
RŮST: trnitý keř s rozložitou, hustou korunou, dorůstající do výšky 2–4 m. Kůra je červenohnědá, borka podélně rozpukaná a zbarvená do černa. Malé listy jsou eliptické, na okraji zoubkaté, raší po odkvětu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: keř kvete drobnými bílými květy v březnu až květnu.

 
PLODNOST: vysoká.

 
PLODY: malé, kulovité peckovice tmavomodré barvy se zelenou až žlutou dužninou a hnědou peckou. Chuť je trpká, po přemrznutí sladkokyselá.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu, na větvích vytrvává do zimy.

 
VYUŽITÍ: výroba vína, destilátu, džemů. Plody, kůra, květy i listy se využívají také v lidovém léčitelství (močopudný účinek, laxativní účinek, podpora látkové přeměny…).

 
STANOVIŠTĚ: výskyt na Slovensku: nížiny až pahorkatiny do 900 m n. m., suché půdy, meze, okraje lesů, slunné stanoviště, teplejší oblasti.

 
ODOLNOST: dřevina je mrazuvzdorná, odolná vůči suchu a exhalacím.

PŮVOD: z jehličnatých dřevin má asi nejširší areál rozšíření a je velmi proměnlivá. Původní je v Eurasii, asi na 1/3 severní polokoule, v nadmořské výšce od 0 po 2400 m n. m.

RŮST: bujný, dorůstá výšky asi 40 m a šířky 10 m s průměrem kmene 1 m. Koruna je v S a SV části evropského areálu štíhlá s jemným větvením, ve střední a J části klenutá až deštníkovitá se silnými větvemi. Kmen je přímý, pokrytý oranžovou borkou, která se odlupuje v papírovitých šupinách. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po 2, jsou dlouhé, špičaté, na okraji pilovité. Opadávají po 2–3 letech. Stromy se dožívají okolo 300 let, výjimečně i 600 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, ale cizosprašná, opyluje ji vítr, kvete v květnu. Snadno ji opylují i jiné druhy borovice.

PLODNOST: solitéry do 15 let věku, v lese po 25–30 letech. Větší úrody jsou průměrně každý 3. až 6. rok.

PLODY: šišky jsou vejcovitě kuželovité, často asymetrické, šedohnědé, 2,5–7×2–3,5 cm. Jedlá semena jsou vejcovitá, dlouhá 3–4 mm, s křídlem.

DOZRÁVÁNÍ: šišky začínají dozrávat v říjnu po více než 2 letech od opylení a více než roce od oplození. Část semínek vyletí během 10.–12. měsíce, zbytek v předjaří 3. roku. Prázdné šišky padají během 3. roku od opylení.

VYUŽITÍ: Je krásnou parkovou dřevinou či stromem do větších zahrad. Sice netvoří nektar a pyl je pro včely medonosné nezajímavý, tvoří medovici, takže se dá využít i u včelnic. Kulinární využití: Semena jsou jedlá, ale drobná. Mladé jehličí je tuhé, ale dá se připravit jako čaj či po rozmixování s cukrem použít při pečení. Má antiseptické a močopudné účinky a usnadňuje vykašlávání. Přidává se do koupele proti únavě a podráždění pokožky nebo se inhaluje při plicních potížích, stejně jako esenciální olej. Pokrmům pařeným nad vodou s jejím jehličím dodává zajímavou příchuť. Nezralé samičí šišky se macerují v alkoholu či sirupu. Lehké, měkké, elastické, trvanlivé dřevo se používá jako stavební, na výrobu nábytku a papíru.

STANOVIŠTĚ: je výrazně světlomilná. Roste dobře na mělkých chudých sušších písčitých až kamenitých, ale i na rašelinných a bažinatých či zasolených půdách. Na vápnitých půdách sice roste, ale dožije se na nich mnohem méně. Je adaptovaná na velmi široký klimatický rozsah: vegetační doba 90–200 dní a roční srážky 200–1780 mm.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C. Po zakořenění suchovzdorná a dobře větruodolná. Toleruje znečištění ovzduší, středně i zasolení půdy posypem cest.

PŮVOD: Rumunsko, nalezená na zač. 20. stol. jako náhodný semenáč.

RŮST: středně silný, koruna pyramidální nebo vysoko kulovitá, větve nepravidelné a dosti křehké.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda. Vhodní opylovači: Stanley, Vlaška, Althanova ringlota, Anna Späth.

PLODNOST: středně raná, vysoká.

PLODY: středně velké, oválné, slupka tmavě fialovomodrá až modročerná s jemným ojíněním. Dužnina je zelenožlutá až žlutá, středně šťavnatá, s harmonickou, velmi dobrou, sladkokyselkavou chutí, velmi podobnou chuti Bystrické; velmi dobře se odděluje od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v 1.–2. polovině září, v závislosti na lokalitě.

VYUŽITÍ: lahodné plody mají univerzální použití.

STANOVIŠTĚ: odrůdě vyhovují teplejší polohy a půdy dostatečně zásobené vláhou.

ODOLNOST: stromy jsou ve dřevě odolné vůči mrazu a v době kvetení dobře odolávají pozdním jarním mrazům. Je více tolerantní k šarce než Bystrická a je středně odolná k houbovým chorobám, náchylnější jen k moniliové hnilobě.

PŮVOD: Čína, patří mezi takzvané čínské bílé hrušně, druh Pyrus x bretschneideri

 
RŮST: bujný na asijskou hrušeň

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylují ji jiné asijské hrušně nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská).

 
PLODNOST: raná, vysoká.

 
PLODY: středně velké až velké (150–200 g), podlouhlé až soudkovité. Slupka je hladká, zelená až zelenožlutá v plné zralosti s červenavým líčkem. Dužnina je krémově bílá, křupavá, šťavnatá, nasládlá a jen mírně kyselá. Někdy může být zrnitá. Má jemnou muškátovou, ale i medovou arómu.

 
DOZRÁVÁNÍ: Ke sklizni dozrává ve druhé polovině září, ke konzumaci po odležení.

 
VYUŽITÍ: Vhodná k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, snese i sušší půdy než asijské hrušně druhu Pyrus pyrifolia.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do cca -25 °C, rezistentní vůči houbovým chorobám asijské strupovitosti (Venturia nashicola) i vůči alternárii proměnlivé (Alternaria alternaria).

PŮVOD: USA, vyšlechtil Elwyn Meader v New Hampshire Agricultural Experimental Station jako volně opylený kříženec odrůd Minn PHO 4559 x Meredith, na trh ji uvedl v roce 1964.

 
RŮST: středně bujný až bujný, tvoří kulovitou korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete pozdě.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké, téměř kulaté, s mírně výrazným švem. Slupka je středně hustě plstnatá, žlutá s mdle červeným rozmytým líčkem. Dužnina je zářivě žlutá, šťavnatá, středně tuhá, slabě vláknitá, poměrně dobře oddělitelná od pecky. Chuť je sladká, příjemně aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, současně s Redhaven, podle podmínek stanoviště obvykle v 1. dekádě srpna. Zraje rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i všestrannému zpracování na kompoty, džemy, džusy, destiláty či na pečení. Plody dobře snášejí přepravu a skladování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou ve všech oblastech vhodných pro pěstování broskvoní. Je nenáročná na podmínky stanoviště.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě (do -31 °C) i v květních pupenech. Středně tolerantní vůči kadeřavosti. Dobře odolná proti praskání plodů způsobenému praskáním pecky.

PŮVOD: bývalá Jugoslávie, dnešní Srbsko, Čačak, Výzkumný ústav ovocnářský, vyšlechtěna v r. 1986 jako kříženec odrůd Agenská 707 a Stanley.

RŮST: středně bujný, v plné plodnosti slábne, tvoří polovzpřímené až široce rozložité koruny, vyžaduje udržovací a zmlazovací řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení to jsou zřejmě tito: Bystrická, Gabrovská, Čačanská rodná, Mirabelka nancyská.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 20–30 g), oválné, nesouměrné. Slupka je středně pevná, pod ojíněním tmavomodrá. Dužnina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, málo až středně šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až kyselosladká, aromatická, velmi dobrá. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, 5 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna až začátkem září.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení (velmi tmavé švestky), výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Preferuje úrodné, dostatečně vlhké půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, méně v květu, spolehlivě tolerantní k šarce, odolná vůči moniliové hnilobě (Monilinia spp.).

PŮVOD: Německo, Hedelfingen u Stuttgartu, v pol. 19. století nalezena jako náhodný semenáč

RŮST: v mládí bujný, v plné plodnosti střední. Tvoří majestátní dlouhověké stromy, vysoké, rozložité a mohutně větvené koruny, nejširší nahoře se sklánějícími se spodními větvemi, takže jsou až deštníkovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda, kvete pozdě, je velmi dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Napoleonova, Karešova, Troprichterova, Granát, Germersdorfská, Thurn-Taxis (Schneiderova), Kordia, Velká černá chrupka, Kassinská, Dönissenova, Španělská višeň, Ostheimská višeň. Tyto odrůdy sama také vhodně opyluje.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká až vysoká, pravidelná.

PLODY: velké až obrovské (průměrně 7 až 9 g), krásné, vejčité, tuhé, tmavě červené až černé. Dužnina je pevná, tmavě červená se světlejšími žilkami, šťavnatá, šťáva barví středně. Chuť je kyselosladká, aromatická, mírně nahořklá, kořenitá, výborná s osobitou příchutí. Při napadení vrtulí třešňovou hořkne.

DOZRVÁNÍ: pozdní, 6. třešňový týden, ve 2. polovině července. Protože dozrává pozdě, napadá ji vrtule třešňová, bývá červivá. Vydrží i 2 týdny na stromě.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu i všestrannému zpracování: kompoty, džemy, marmelády, sirupy, sušení i destiláty. Dobře snáší přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné. Prospívá v úrodných hlinitých a písčitohlinitých, dostatečně vlhkých půdách, nemá ráda suché půdy (plody jsou drobnější a opadávají), ale ani příliš vlhké, studené, jílovité půdy. Je vhodná spíše do teplých poloh.

ODOLNOST: Ve dřevě je silně mrazuvzdorná, ale květy jsou náchylné k pozdním mrazíkům, plody při trvalých deštích praskají. Vůči moniliové spále je odolná až středně odolná, vůči monilióze plodů je středně odolná až náchylná při popraskání plodů a napadení vrtulí třešňovou.

PŮVOD: Švýcarsko, školka a zahradnictví Lubera.

 
RŮST: středně bujný, polovzpřímený, dorůstá do výšky 120–180 cm a šířky 40–80 cm a tvoří málo postranních výhonů. Výhony jsou beztorzné. Doporučujeme pěstovat v řadách se vzdáleností rostlin 50 cm a meziřadím asi 180 cm s oporou (plot, drát). Rostliny vyžadují okopávku a mulčování, v zatravnění strádají, v suchém létě pravidelnou zálivku, koncem února / začátkem března pravidelný řez odplozeného dřeva.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete v květnu až srpnu.

 
PLODNOST: vysoká.

 
PLODY: velmi velké, kuželovité, zářivě červené, pevné. Chuť je výborná, vyváženě sladkokyselá a aromatická. Plody se snadno sbírají.

 
DOZRÁVÁNÍ: 2x plodící odrůda: 1. úroda začátkem června na loňských výhonech a 2. úroda od začátku září do října na letorostech.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i k všestrannému zpracování a mražení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodná do teplých a středně teplých poloh kvůli době druhého dozrávání.

 
ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná.

PŮVOD: Francie, 1963, selekce z odrůdy May Flower.

RŮST: středně bujný až bujný, habitus polovzpřímený až rozložitý.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete velmi brzy až brzy, dlouho.

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: malé, kulaté, nesouměrné. Slupka je tenká, velmi slabě až slabě přiléhá k dužnině, je hustě až velmi hustě plstnatá. Základní barva je zelenobílá, na osluněné části překrytá rozmytým výrazně červeným líčkem. Dužnina je zelenobílá, velmi měkká, vláknitá, sladkokyselá, poměrně chutná. Pecka je kruhovitá, těžko oddělitelná od dužniny, ve většině případů prasklá. Plody jsou méně až středně dobře velikostně vyrovnané. Plody nepraskají ani tak vlivem deště jako vlivem prasklé a nedovyvinuté pecky.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, v 1. dekádě července, 30 dní před odrůdou Redhaven. Plody nejsou náchylné k předčasnému opadu před sklizní.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou v rámci všech oblastí pěstování broskvoní, i těch okrajových.

ODOLNOST: ve dřevě i v květních pupenech silně mrazuvzdorná, vysoce tolerantní vůči kadeřavosti listů (Taphrina deformans).

PŮVOD: USA, South Haven, South Haven Experiment Station, vyšlechtil Stanley Johnston v r. 1962 jako křížence genotypů SH 333 [Redhaven x SH 171 (volně opylená Halehaven)] x SH 348 (volně opylená Ambergem) a v roce 1965 vybral výsledného křížence. Po 10 letech testování byla v roce 1976 uvedena na trh.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, tvoří silné kosterní větve.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete .

 
PLODNOST: časná, vysoká, spolehlivá.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 6,35 cm), kulaté, tvarově velmi pravidelné. Slupka je zlatožlutá s přibližně 80 % pokrytím červeným líčkem. Dužnina je žlutá, pevná, nevláknitá, výborně oddělitelná od pecky. Chuť je velmi podobná chuti odrůdy Redhaven, kyselosladká až sladká, dobrá. Plody jsou velmi pevné a velmi dobře snášejí přepravu.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, asi 10 dnů po odrůdě Redhaven, tedy ve 2. dekádě srpna.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i na všestranné zpracování na kompoty, džemy, přesnídávky, destiláty.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Ideální je hluboká, dobře odvodněná a provzdušněná, ale dostatečně vlhká půda bohatá na živiny, středně těžká. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě (5 z 10 bodů), vyšší mrazuvzdornost v květních pupenech a květech (7 z 10 bodů), vysoce tolerantní proti kadeřavosti (Taphrina deformans) (1,14 ze škály 0-9, kde 9 je nejhorší hodnota), vyšší odolnost proti moniliové spále (Monilinia laxa), střední odolnost vůči bakteriální skvrnitosti (Xantomonas pruni), střední až vyšší odolnost vůči dírkavosti - klasterosporióze (Stygmina carpophila).

PŮVOD: Německo, z vinohradnických teras nad řekou Moselou, pravděpodobně velmi stará odrůda, znovuobjevená ve 20. století

 
RŮST: slabší až středně silný růst, vytváří atraktivní dekorativní strom. Na jaře kvete krásně zbarvenými růžově červenými květy, na podzim se listy zbarvují dočervena.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

 
PLODNOST: vysoká, je nutná probírka.

 
PLODY: středně velké, kulovité. Slupka je silně plstnatá, základní barva zelená, téměř po celém povrchu překrytá atraktivní červení. Dužnina je pevná, intenzivně červená, dobře se odděluje od pecky. Plod je mírně sladký, výrazně aromatický.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, během září.

 
VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu a zejména ke zavařování, výrobě narůžověle zbarvených džemů, čatní a likéru.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Méně náročná na kvalitu půdy. Je vhodná spíše do teplých a středně teplých poloh, ani ne tak kvůli mrazuvzdornosti jako kvůli pozdnímu dozrávání.

 
ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná ve dřevě, středně tolerantní vůči kadeřavosti listů (Taphrina deformans).

PŮVOD: Maďarsko, Budapešť, Výzkumný ústav ovocnářský, vyšlechtili ji v roce 1951 Pál Maliga a János Apostol jako křížence odrůd Pándy 29 a Nagy Angol, v Maďarsku je registrována od roku 1965.

 
RŮST: v mládí bujný, v plné plodnosti středně bujný. Vytváří vysoké, vznosné, užší koruny s kosterními větvemi rostoucími vzhůru. Ani v pozdějším období plodnosti nemají větve sklon k vyholování.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy.

 
PLODNOST: raná, dobrá a pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 21-22 mm, 4-5 g), kulaté, mírně zploštělé. Slupka je velmi tenká, jemná, hladká a lesklá, tmavě červené až hnědočervené barvy, je náchylná k otlakům. Dužina je měkká, jemná, rozplývavá, silně šťavnatá, tmavě červená, šťáva barví středně silně. Chuť je sladkokyselá, aromatická, dobrá až velmi dobrá. Dužina mírně zůstává na pecce. Je to kyselka.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, koncem 2. a začátkem 3. třešňového týdne, tedy okolo poloviny června, rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na kompoty, džemy či sirupy, vína, likéry, destiláty a na pečení. Dopravu snáší středně až hůře.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, nejlepší plody a úrodu dosahuje v teplých polohách s úrodnými, dostatečně vlhkými hlinitopísčitou až hlinitou půdami. Nesnáší štěrkovité a suché půdy, kde jsou nízké výnosy a drobné plody. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě, pupenech i květech. Je dobře odolná proti moniliové spále (Monilinia laxa) a listové skvrnitosti třešně (Blumeriella jaapii). Je silně odolná proti praskání plodů a středně odolná proti moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena) během dlouhotrvajících dešťů. Vrtule třešňová ji nenapadá.

PŮVOD: Francie, velmi stará odrůda vyšlechtěná zřejmě v zámeckých zahradách zámku Château de Moreilles.

 
RŮST: v mládí středně bujný, později slabý. Vytváří malé, kulovité, převislé koruny. Je vhodná do menších zahrad.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně pozdě až velmi pozdě, je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: velmi raná, velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 5,5-5,7 g), kulaté až tupě vejcovité. Slupka je tenká, matně lesklá, tmavě hnědočervená až černohnědá, dá se snadno stáhnout. Dužina je tmavě červená až kalně červená, měkká, šťavnatá, šťáva je silně barvicí. Chuť je trpkokyselá až kyselá, aromatická s jemnou vůní hořkých mandlí, typicky višňová, dobrá, pro přímou konzumaci ale příliš kyselá. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Při oddělení plodu od stopky z něj šťáva nevytéká.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 8. třešňovém týdnu, koncem července až začátkem srpna. Dobře drží na stromě, hodí se i na mechanizovaný sběr. Dobře snáší přepravu a skladování v nepřezrálém stavu.

 
VYUŽITÍ: zejména na všestranné zpracování na kompoty, džemy, sirupy, destiláty či sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné i polostín. Nejlépe se ji daří v teplých polohách s hlinitopísčitou půdou s dostatkem vláhy, roste však i na dostatečně vlhkých lehčích či těžších půdách. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevu a květu, silně odolná proti praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů. Náchylnější na moniliózu.

PŮVOD: původní euroasijská dřevina.

RŮST: keř, ojediněle strom s nepravidelnou, širokou korunou, dorůstající do výšky 4–6 m. Kůra je světle šedá, starší kmeny pokrývá tmavě šedá, mělce rozpukaná borka. Jednoduché, vstřícné listy jsou kopinaté až vejčité, na okraji jemně pilovité. Vrchní strana je matná, zelená.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu a červnu. Zelenavé / žlutobílé oboupohlavné květy jsou seskupené do vzpřímených vidlanů a jsou opylovány hmyzem. Jsou jen částečně samosprašné.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: zelené, v zralosti cyklámenově červené čtyřpouzdré tobolky, tzv. „kvadrátky“, dlouhé asi 1–1,5 cm, visící na 2–3 cm dlouhé stopce. V každém pouzdře je oranžový míšek, který obsahuje jedovatá semena.

DOZRVÁNÍ: dozrávají koncem září a v říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní keř, zejména na podzim v době dozrávání plodů, vhodný do menších i větších zahrad, živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do větrolamů či mezí. Semínka jsou často konzumována ptáky, zejména červenky. Květy jsou nektarodárné, takže se uplatní i u včelnic. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí využívané jako uhlík na kreslení.

STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště, snese i zastínění. Vlhčí půdy, ale snese i suchý polostín pod stromy. Preferuje přirozeně lužní lesy, doubravy, bučiny, je součástí křovin. Na Slovensku se vyskytuje především v nížinách a pahorkatinách do 700 m n. m.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný, odolný vůči větru, zastínění, suchu, toleruje znečištění ovzduší i dočasné zaplavení.

PŮVOD: světlomilná a velmi přizpůsobivá dřevina kontinentálního klimatu, vyskytující se v ČR od nejnižších poloh až do 1150–1450 m n. m.

RŮST: elegantní strom se štíhlým kmenem dorůstá do výšky 15 až 30 metrů a dožívá se 60 až 100 let. Koruna je nepravidelná, tenké větve posledního řádu převisají. Kůra je žlutohnědá až červenohnědá, borka bílá až stříbřitá, matná, odlupující se v příčných pásech hlavně ve střední části kmene, zatímco ve spodní části kmene černá a puká. Jednoduché listy jsou kosočtverečného až trojúhelníkového tvaru s prodlouženou špičkou, jejich barva je jasně zelená, na podzim žlutá, v mládí jsou lepkavé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až květnu a má samičí i samčí květy (válcovité jehnědy) na tomtéž stromě, ale je silně cizosprašná. Je opylována větrem.

PLODY: 2–3 mm velké nažky lemované blanitými křídly, která jsou asi 3× širší než samotné semeno. Nažky jsou uspořádány v šišticovém plodenství, které po dozrání opadává.

DOZRVÁNÍ: v srpnu.

VYUŽITÍ: je důležitým krajinotvorným prvkem a hraje významnou roli při ozelenění a rekultivaci krajiny. Patří k pionýrským druhům – jako jedna z prvních osidluje holiny, volné plochy, brownfieldy, prostředí zničené požáry či kalamitami. Je výborným výplňovým, rychle rostoucím druhem do větrolamů a vytváří krásné háje. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svými opadanými listy také zvyšuje mikrobiální aktivitu. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, olej získaný z kůry na různé kožní problémy. Kulinarické využití: Na jaře se ze starších stromů může získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství míza, tzv. březová voda, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, nenáročná na půdu, pionýrská dřevina vyžadující jen dostatek slunce.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná ve dřevě až do -40 °C až -45,6 °C, mrazuvzdorná v květu do -3 °C, vzácné poškození květů mrazem při kvetení umí kompenzovat sekundárním kvetením. Dobře odolává suchu a větru, je nenáročná na teplo, živiny a vláhu. Toleruje zasolení půdy posypovou solí a znečištění ovzduší.

PŮVOD: velká část Evropy a Asie, vystupuje vysoko na sever, ve Skandinávii až po 71° s. šířky a na východ zasahuje až po povodí řeky Leny. Na Slovensku roste hlavně ve vyšších polohách od 700 do 1670 m n. m., v ČR od nížin až po hory. V nižších polohách roste na mokřadech a rašeliništích, v horských polohách většinou v pásmu kosodřeviny.

RŮST: bujný, je to opadavý strom dorůstající do výšky 20–25 m a šířky 10 m, ale někdy v extrémních polohách roste jako keř. Koruna je vejcovitá, větve – na rozdíl od břízy převislé – jsou vzpřímené pod ostrým úhlem, tedy nepřevisají. Kůra je bílá, hladká i ve vyšším věku, odlupuje se v příčných plátech. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, po okraji jednoduše pilovité, mladé plstnaté, později svrchu lysající a chlupy zůstávají jen na rubu na žilkách.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, částečně samosprašná, větrem opylovaná, květy jsou jednopohlavné, samčí jehnědy se zakládají už na podzim, v době květu jsou 30–60 mm dlouhé, převislé, samičí jehnědy jsou vzpřímené, 10–15 cm dlouhé. Kvete od března do dubna.

PLODNOST: pozdní (ve věku 10–15 let v zápoji, dříve u solitérů v parku apod.), velmi vysoká během semenných let, která jsou každé 2–4 roky, v mezičase nižší.

PLODY: křídlaté nažky (1–2 mm), křidélko je široké jako nažka, nažky jsou uspořádány do šišticovitého souplodí.

DOZRÁVÁNÍ: podle lokality v červenci až září, později než plody břízy převislé ve stejné lokalitě.

VYUŽITÍ: strom je vhodný jako pionýrský druh k výsadbě do podmáčených ploch, ke zpevnění břehů, do parků a větších zahrad s dostatečně vlhkou půdou, k vodním prvkům. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svým opadlým listím také zajišťuje zvýšení mikrobiální aktivity. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, esenciální olej získaný z vnitřní kůry na různé kožní problémy (zejména na ekzémy a psoriázu) či vracející se horečku. Kulinární využití: Na jaře lze ze starších stromů získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství mízu, tzv. březovou vodu, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo. Technické využití: Dřevo je měkké a lehké a používá se zejména na výrobu papíru a jako palivové, ale také v řezbářství či výrobě hraček. Kůra se používala na výrobu nádob, kánoí či šindelů na střechu. Mladé větvičky lze použít k výrobě metel. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí použitelné jako umělecký uhlík.

STANOVIŠTĚ: slunné, je výrazně světlomilná. Může růst v jílovitých, hlinitých i písčitých půdách, ale je náročná na půdní vlhkost, nesnáší suché půdy.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná v dřevě do -40 °C až -45,6 °C, snáší velké výkyvy teplot. Je silně odolná vůči zamokření půdy i krátkodobému zaplavení, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda známá již od 17. století.

RŮST: velmi bujný, vytváří mohutné, vysoké a široké koruny. Má sklon k vyholování.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná, kvete středně brzy.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (6,5 g), tvarově nevyrovnané, někdy tupě zaoblené, jindy ze stran zploštělé. Slupka je lesklá, průsvitná, jasně červená až tmavě červená, snadno se sloupne, je to kyselka. Dužina je jemná, jasně červená, šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, jemně kořeněná, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: začátkem července, postupně. Dopravu snáší dobře jen nepřezrálá.

VYUŽITÍ: je vhodná na přímou konzumaci i všestranné zpracování na kompoty, sirupy, džemy, destiláty.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje lehčí, hlinitopísčité, propustné a dostatečně vlhké půdy. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolná v dřevu, středně v květu.

PŮVOD: Kanada, Vineland, Horticultural Research Institute of Ontario, vyšlechtěna v roce 1967 jako kříženec odrůd Imperial Epineuse a Grand Duke.

 
RŮST: středně bujný až bujný, habitus vzpřímený až polorozložitý, později až rozložitý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy až pozdě. Vhodní opylovači: Stanley, Opal, Císařská, Čačanská rodná, Duranzia, Hamanova.

 
PLODNOST: raná až středně raná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké, elipsovité, nesymetrické. Slupka je tenká, ojíněná, pod ní fialovomodrá. Dužina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je nakysle sladká, při plném vyzrání sladká až velmi sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až vynikající. Dužina může v horších letech na pecce částečně držet. Je to poloslivka.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, asi 7 dní před Bystrickou, tedy koncem srpna a začátkem září.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci, ale i ke všestrannému zpracování na kompoty, džemy, povidla, destiláty, k pečení či sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje úrodnou, dostatečně vlhkou, hlinitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu, méně tolerantní vůči šarce, na listech málo projevů, na plodech více, je náchylnější na poškození plodů moniliovou hnilobou (Monilinia fructigena), plody při vyšší úrodě je nutné probírat, protože plodí v trsech.

PŮVOD: Anglie, Sawbridgeworth, vypěstoval ji Thomas Rivers ze známé školky Rivers jako semenáč neznámého původu, v r. 1895 získala ocenění britské Královské zahradnické společnosti a v r. 1901 byla uvedena na trh.

RŮST: slabý až středně bujný, polovzpřímený.

OPyLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná, kvete brzy. Vhodní opylovači: Bystrická, Čačanská lepotica, Stanley.

PLODNOST: raná, vysoká, někdy mírně střídavá.

PLODY: velké až velmi velké (65–85 g), podlouhlé, nesouměrné. Plodí ve shlucích. Slupka je pod světle modrým ojíněním fialová. Dužnina je žlutozelená až světle žlutá, středně tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je nasládlá až sladká, lepší z příznivých poloh a v dobrém roce. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: je pozdní až velmi pozdní, současně s Bystrickou, tedy v 1. a 2. dekádě září, dozrává krátce, maximálně týden, je třeba vystihnout čas sklizně, aby plody nepřezrály a na stromě nemoučnatěly.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení, jen do švestkových knedlíků a buchet je příliš velká.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročná na půdu, vyžaduje hlubokou, úrodnou, dostatečně vlhkou půdu. Je vhodná do teplých a chráněných středně teplých poloh s ohledem na dobu zrání a náchylnost k moniliové hnilobě při vysoké hustotě plodů.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, tolerantní k šarce, projevuje se jen v malé míře na listech, středně odolná k moniliové spále (Monilinia laxa).

PŮVOD: západní Himálaj od východního Afghánistánu a severního Pákistánu přes severní Indii do západního Nepálu a jihozápadního Tibetu. Roste tam v údolích a zejména na severních svazích v nadmořských výškách 1200–3500 m, v místech s průměrnou roční teplotou 12–17 °C. Druhový název deodara v latině je odvozen od slova devadāru, které v sanskrtu znamená "dřevo bohů".

RŮST: bujný v mládí, později středně bujný. Je to dlouhověký jehličnatý strom, dorůstá obvykle do výšky 40–50 m (vzácně až 60 m) a šířky okolo 10 m, kmen má v průměru až 3 m. Koruna je jehlanovitá, větve rozložité, koncové větvičky jsou převislé, mladé výhony chlupaté. Jehlice dosahují délky 20–60 mm, na dlouhých výhonech vyrůstají spirálovitě, na krátkých výhonech rostou ve svazečcích po 20–30, od šedozelené či modrozelené po stříbřitě šedou. Některé jedince v jejich domovině mají odhadovaný věk i 700 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, větrosnubný, cizosprašný. Kvete od října do listopadu. Samčí šištice jsou přímé, válcovité, vyrůstají na konci nižších krátkých větviček po jedné více či méně vzpřímeně a měří asi 4–5 cm; samičí šištice také kvetou na konci krátkých větviček, ale na jiných větvích než samčí, mladé opylené šišky jsou přisedlé, pryskyřičné, světle zelené.

PLODNOST: pozdní, do plodnosti vstupuje až kolem 35.–45. roku života.

PLODY: šišky jsou husté, v plné zralosti přímé, vejcovité až elipsoidní, dlouhé 7–13 cm a široké 5–9 cm, jejich šupiny jsou dřevnaté, hnědorezavé, pryskyřičné. Semena se tvoří po 2 na semenných šupinách, jsou dlouhá 10–15 mm, široká 5–7 mm a mají asymetrické, až 25 mm dlouhé blanité křídlo.

DOZRÁVÁNÍ: mezi opylením a dozráním uplyne asi 12–18 měsíců, poté se šišky postupně rozpadají shora dolů.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní solitérní strom do velkých zahrad a parků, ale dá se použít i do větrolamů. Léčivé využití: odvar z dřeva se používá proti horečkám, potížím dýchacích a močových cest, revmatismu, ledvinovým kamenům, nadýmání, nespavosti a cukrovce či jako protijed proti hadímu jedu. Esenciální olej získávaný ze dřeva se používá proti bronchitidě, vyrážkám či nadměrnému výtoku. Pryskyřice se používá k ošetření povrchových ran, kožních onemocnění či poškození kloubů. Kůra je adstringentní a osvědčila se při horečkách, průjmu či úplavici. Jehličí má antiseptické účinky a usnadňuje vykašlávání. V podobě čaje nebo inhalovaného esenciálního oleje (i ze dřeva) se používá při onemocněních dýchacích cest. Olej ze semen má potopudné účinky a používá se také zevně na kožní onemocnění. Technické využití: velmi voňavé a trvanlivé, středně tvrdé, jemnozrnné dřevo, které odolává i termitům, se používá ve stavebnictví, nábytkářství a při stavbě lodí.

STANOVIŠTĚ: slunné. Daří se mu na většině půd, velmi dobře snáší vápnité či suché půdy po dobrém zakořenění, nesnáší jen dlouhodobé zamokření. Daří se mu v teplých suchých oblastech se 400 mm srážek ročně, ale i v oblastech s chladnějšími, deštivějšími léty a až 2000 mm srážek.

ODOLNOST: velmi odolný vůči vysokým teplotám a suchu, mrazuvzdorný do -17,8 °C až -23,3 °C. Dobře snáší i větrné lokality a znečištění ovzduší.

Foto zdroj: botany.cz

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě, na prériích, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50–120 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, vejčité až úzce kopinaté, 5–30 cm dlouhé a 5–12 cm široké, na okraji pilovité či zubaté, někdy i celokrajné, na bázi klínovité až srdčité, na vrcholu špičaté, se 3–5 žilkami; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem, na bázi klínovité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. Květenství tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy jsou růžové až nachové, dlouhé 3–8 cm, na vrcholu se 2 zuby, trubkovité květy jsou dlouhé 4,5–5,7 mm, jsou zelenavé až růžové nebo nachové a rozkvétají postupně.

 
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

 
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

 
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Využívali ji už indiáni a používá se i dnes, a to zejména pro své léčivé účinky, a to jak kořen, tak i (kvetoucí) nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a krku, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran a popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehčí. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblibují slimáci, kteří ji dokážou na jaře zdecimovat.