Malé zahrady

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu k Donu. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní okraje.

RAST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m. Výtisky jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na spodní straně žlutozelené, slabě kožovité, vstřícné nebo po 3 v prstencích. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červenci, má oboupohlavné květy opylované hmyzem. Je samosprašný. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenkavě bílé, uspořádané v malých latách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.

PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květů a vyvíjejících se plodů při řezu.

PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, s dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. Získává se z nich modrozelené barvivo, trvanlivější než většina jiných zelených přírodních barviv.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: dekorativní keř, vhodný do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.

STANOVIŠTĚ: slunná až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako keř do živého plotu.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C, odolný proti suchu, dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: Německo, Freiburg, Staatliches Weinbauinstitut Freiburg (Státní vinařský ústav ve Freiburgu), vyšlechtil ho v r. 1982 Norbert Becker jako křížence odrůd Cabernet Sauvignon x Solaris

 
RŮST: středně bujný. Raší brzy, současně s Pinot Noir. Doporučený je řez na 3–5 oček na m².

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavními květy. Kvete krátce před Pinot Noir.

 
PLODNOST: činí 13,5–16 t/ha při cukernatosti 20 °NM a kyselinách 7,5–8,5 g/l.

 
PLODY: hrozny jsou středně velké, méně husté, podlouhlé, s volně nasazenými bobulemi. Bobule jsou středně velké, pevné. Slupka je silnější, pevná, tmavomodrá.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, začátkem až v polovině září (týden před Pinot Noir).

 
VYUŽITÍ: zejména na vína bohatá na barviva, aromatická, s vyšším obsahem taninů, s výraznými tóny lesního ovoce, typově podobná vínům z Cabernet Sauvignon, obvykle s ještě výraznější vůní. Mladší vína mají typickou kořenitost, jsou vhodná k delšímu zrání či barikování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda bohatá na živiny. Odrůda vhodná i do okrajových oblastí. Optimální místa pro dopěstování kvalitního hrozna jsou západní, jihozápadní svahy s celodenním sluncem a hluboké výživné půdy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný (do -21/-24 až -25 °C), dřevo dobře vyzrává, je náchylnější k pozdním jarním mrazům, protože brzy raší. Je výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola), středně až výše vůči padlí révy (Plasmopara viticola) a vůči botrytidě (Botrytis cinerea).

PŮVOD: Francie, Angers, stará odrůda pěstovaná už možná v 15. století. Často využívaná také jako podnož pro hrušně a označovaná tehdy jako dula A / (EM) quince A, MA či Pillnitz R 5.

RŮST: bujný až středně bujný, dorůstá do 4-6 m. Potřebuje výchovný řez na zapěstování dostatečně pevných kosterních větví a později prosvětlovací řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy a středně dlouho (9-11 dní). Vhodní opylovači např.: Bereczki bőtermő, Champion, Konstantinopolská, Mezőtúri.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké (průměrně 195-221 g, ale i 340 g), proměnlivého tvaru. Slupka je citronově žlutá a plstnatá, v plné zralosti intenzivně zlatožlutá, plstnatost se ztrácí. Dužnina je žlutobílá, tuhá, silně aromatická. Chuť je po tepelném zpracování velmi příjemná, nakyslá, voňavá. 

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, přibližně v polovině října.

VYUŽITÍ: výborná na tepelné zpracování na tzv. dulový sýr, marmeládu, přesnídávky, kompoty, ale i na mošt, víno, destiláty, likéry či na sušení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, půda dobře propustná, ale nemá ráda suché, vápenité půdy. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí Slovenska.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě, jako všechny dule kvete pozdě, takže většinou uniká pozdním jarním mrazům. Je odolná vůči agrobakteru (Agrobacterium tumefaciens), středně odolná vůči bakteriální spále (Erwinia amylovora), vůči vápníku v půdě, suchu a vysoké hladině podzemní vody.

Moštová odrůda vhodná pro výrobu červeného vína.
Středně silný růst. Hrozny jsou středně velké, podlouhlé, s volně nasazenými kulatými bobulemi střední velikosti a tmavomodré barvy. Dužina je sladká, osvěžující, lahodná. Vhodný pro výrobu červeného vína - chuť intenzivní, plná, s vůní černého rybízu a třešní. Dozrává na přelomu září - října. Slunečné stanoviště, střední polohy, půda hlinitá, s dostatkem vláhy a živin. Optimální místa pro dopěstování kvalitního hroznu jsou západní, jihozápadní svahy s celodenním sluncem a hluboké výživné půdy. Zimním řezem odstraňujeme vyrobené výhony z minulého roku. Odrůda dobře snáší kratší řez. Vysoká odolnost vůči mrazu a chorobám. Samoprašná odrůda. Původem z Německa, r. 1967, kříženec odrůd Diana x Chambourcin.

PŮVOD: Německo, Dessau-Dallnau, našel ji v r. 1930 učitel Ganzer na své zahradě jako náhodný semenáč a v r. 1934 ji Heimann uvedl na trh v Blankenburg/Harz. Po něm má i svá alternativní jména Heimanns Konservenweichsel či Heimanns 23.

RŮST: středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně časně až pozdě, je dobrým opylovačem.

PLODNOST: časná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 6,3 g), v mládí nebo po zmlazení až velmi velké, kulovité. Slupka je tenká, pevná, lesklá, tmavě červená či hnědočervená, je to typ kyselka. Dužina je tmavě červená se světlejšími žilkami, měkká až středně tuhá, (středně) šťavnatá, šťáva je tmavě červená, silně barví. Chuť je kyselá až kyselkavá, dobře aromatická, dobrá, typicky višňová. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Po oddělení stopky od plodu z něj nevytéká šťáva.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6.-7. třešňovém týdnu, tedy ve 2. polovině července, asi týden před Morelou pozdní. Plody vydrží dlouho na stromě. Jsou středně vhodné pro přepravu a skladování.

VYUŽITÍ: zejména na výrobu kompotů a další zpracování na džemy, sirupy a sušení, méně vhodná pro přímý konzum.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště, ačkoli nejlépe se jí daří v teplejších oblastech s hlinitou až hlinitopísčitou půdou s dostatkem vláhy. Je vhodná i do vyšších oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně až silně mrazuvzdorná v květu. Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů a středně odolná vůči monilióze. Je náchylnější na skvrnitost listů třešní a višní (Blumeriella jaapii) a vůči bakteriální spále (Pseudomonas syringae pv. morsprunorum).

PŮVOD: Německo, Besigheim v regionu Württemberg, ve školce Gerstetter ji v r. 1920 vypěstoval Adolf Gerstteter jako křížence odrůd Bryská a Cárská a v r. 1932 byla uvedena na trh.

RŮST: středně bujný, vytváří široce pyramidální, nepravidelnou, řidší a menší korunu. Je vhodná i do menších zahrad.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Althanova ringlota, Čačanská lepotica, Čačanská raná, Hanita, Jojo, Katinka, Lützelsachsenská, Tragédie a někdy také Zimmerova. Dobře opyluje odrůdy: Jefferson, Lützelsachsenská, Tragédie, Presenta, Zimmerova.

PLODNOST: raná, středně vysoká až nižší, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 35–40 g), kulovitě eliptické. Slupka je fialově červená až černomodrá s modrošedým ojíněním, jemná a dá se stáhnout z plodu. Dužnina je zelenožlutá až světle žlutá, pod slupkou načervenalá, kolem pecky bělavá, směrem ke stopce hnědavá, tuhá, řídká a šťavnatá, dobře se odděluje od pecky. Chuť je sladkokyselkavá, aromatická, kořenitá, lepší za teplého počasí.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, okolo poloviny července, v teplejších polohách i na přelomu června a července, jedna z nejdříve dozrávajících odrůd. Zralé plody snadno opadávají, vyžadují sklizeň probírkou.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem. Nejlépe se jí daří v teplých, úrodných půdách, ale zvládne i horší. Je vhodná zejména do teplých a chráněných středních poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, citlivější v květních pupenech, středně až více tolerantní k šarce (projevuje se maximálně na listech), středně odolná k moniliové hnilobě (Monilinia spp.).

PŮVOD: Německo, Breisgau, Staatliches Weinbauinstitut Freiburg, vyšlechtil ho v r. 1983 Norbert Becker jako křížence odrůd Seyval x Zähringer (původně udávaný rodičovský původ Cabernet Sauvignon x Bronner), registrován byl v r. 2013 v Německu. Je to mezidruhový kříženec obsahující geny amerických druhů Vitis spp. i Vitis amurensis. Synonyma: FR 392-83.

RŮST: středně bujný až bujný s poměrně řídkým olistěním, postačuje odstraňování zálistků, případně 1-2 listů v zóně hroznů. Listy jsou zelené, středně velké, trojlaločné, se středně hlubokým vykrojením. Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2. Výhony velmi dobře vyzrávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s obojpohlavným květem.

PLODNOST: pravidelná, přiměřená, nevyžaduje probírku plodů.

PLODY: hrozny jsou středně velké, při základě rozvětvené, horní část je široká, spodní úzká, valcovitá, středně husté až řidší. Bobule jsou malé až středně velké (1-1,5 g), kulaté. Slupka je pevná, růžová či červená, na slunečné straně někdy s jemným oranžovým odstínem. Chuť je harmonická, vyvážená. Cukernatost je 21-24 °NM, obsah kyselin 6,5-9 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: moštová odrůda vhodná zejména k výrobě vysoce kvalitních, voňavých, harmonických, plných vín s příjemnou, jemnou kyselinkou v kvalitě pozdního sklizně. 

STANOVIŠTĚ: sluneční, zejména svahovité, jižní pozemky. Je středně náročný na stanoviště, lze pěstovat v podobných lokalitách jako Rulandské bílé a Rulandské šedé. Je středně náročný na půdu, méně vhodné jsou suché půdy. Je vhodný do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST:  je velmi dobře mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je velmi dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola), velmi dobře vůči plísni šedé - botrytidě (Botrytis cinerea), dobře až velmi dobře vůči padlí révy (Erysiphe necator). Lze dobře pěstovat v podmínkách ekologického vinárstva.

PŮVOD: Japonsko, Tokyo Metropolitan Agricultural Experiment Station, vyšlechtěna jako kříženec odrůd Gion x Kosui. Křížení proběhlo v roce 1963, v roce 1968 poprvé plodila a v roce 1971 byla pojmenována a uvedena na trh. 

RŮST: středně bujný, rozložitější, s pevnými listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná, hmyzem opylována, s oboupohlavními květy. Kvete brzy, v podobném čase jako jiné asijské hrušně a je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Hosui, Chojuro, Nijisseiki. Nevhodní opylovači: Kosui, Shinsui.

PLODNOST: raná, vysoká, vyžaduje probírku pro zachování velikosti a kvality plodů.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 264-288 g v Japonsku, 119 g v Nizozemsku), pravidelného, kulovitého až ploše kulovitého tvaru s relativně širokou, mělkou stopečnou jamkou. Slupka je žlutozelená, v plné zralosti světle žlutá až světle hnědá, výrazně pokrytá rzí s výraznými lenticelami. Dužnina je bílá, jemná, křehká, křupavá, velmi šťavnatá. Chuť je výrazně sladká (cukernatost průměrně 12-13 °Brix), jen nepatrně nakyslá.

DOZRÁVÁNÍ: rané, sklizeň od poloviny srpna do začátku září. Konzumně je zralá ihned při sklizni, při uskladnění v chladu vydrží plody cca 2 týdny po sklizni.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímému konzumu samotné či jako součást zeleninových či ovocných salátů, ale i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, sušení nebo do koláčů. 

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před silným větrem. Preferuje hlubokou, hlinitou, vodou dobře zásobenou půdu, snese i jílovitou půdu, pokud není zamokřená. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: ve dřevě pravděpodobně podobně mrazuvzdorná jako jiné japonské hrušně, tedy do cca -25 °C, kvůli brzkému květu náchylnější na pozdní jarní mrazy během kvetení. Je rezistentní vůči alternáriové skvrnitosti (Alternaria alternata), odolnost vůči ostatním chorobám a škůdcům nebyla vědecky vyhodnocena.

PŮVOD: Rakousko, Klosterneuburg, Lehr- und Forschungszentrum für Wein- und Obstbau Klosterneuburg, vyšlechtěná v roce 1978 jako mezidruhový kříženec obsahující v rodokmeni druhy Vitis vinifera, Vitis aestivalis, Vitis cinerea a Vitis rupestris, konkrétně je to kříženec odrůd Rizling rýnsky x Freiburg 589-54, který je zase křížencem Seyve Villard 12 481 x (Rulandské šedé x Chrupka bílá). Synonyma: Klosterneuburg 1680, KLBG 1680-3R/19.

RŮST: je bujný až velmi bujný s hustým olistěním a vysokou intenzitou růstu zálistků. Proto je náročnější na zelené práce, tedy zejména vylamovanie zálistků v zóně hroznů. Při odlisťovaní se odstraňují jen 1-2 listy, aby bobule nebyli náhlé exponované vůči přímému slnečnému záření a vysokým teplotám, které by mohli způsobit jejich poškození. Listy jsou velké, troj- až pětilaločné s plytkým až středně hlubokým vykrajovaním. Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: vysoká, pro dosažení kvality plodů je potřebná jejich probírka.

PLODY: hrozny jsou středně velké až velké, kuželovité. Bobule jsou malé, oválné. Slupka je žlutozelená až žlutá, na slunečné straně někdy s jemným ružovkastým či oranžovým nádechem. Chuť je aromatická, kořenitá. 

DOZRÁVÁNÍ: je pozdní, v 2. polovině října.

VYUŽITÍ: zejména k výrobě ekologických odrůdových bílých vín s plnou chutí a osvěžující kyselinkou.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, nejlépe jižní svahy. Snese i sušší půdu, ale extrémně či dlouhodobě suchá se negativně projeví na kvalitě bobulí a vína. Preferuje hlinitopísčitou či piesočnatohlinitú půdu, nevyhovují mu hluboké a vlhké půdy. Je vhodný zejména do teplých poloh pro pěstování révy.

ODOLNOST: je dobře až velmi dobře mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je velmi dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola) a padlí révy (Erysiphe necator), dobře odolný vůči botrytidě (Botrytis cinerea). Netrpí osprchováním květenství ani abiotickým vadnutím hroznů.

PŮVOD: Francie, nalezena v r. 1863 jako mutace odrůdy Chrupka bílá. Synonyma a cizí názvy: Chrupka červená, Rotgutedel, Fendant rosé, Chasselas rosé.

RŮST: bujný, s poléhavými letorosty. Raší brzy, hned po nejranějších odrůdách. Listy jsou středně velké, středně až hluboce vykrajované, pětiúhelníkové až vejčité, má výrazně dlouhé úponky. Dobře vyzrává ve dřevě. Řežeme na 6–8 oček na m2.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní, kvete přibližně v polovině června či dříve, je náchylnější k opadu květů v případě chladného a deštivého počasí.

PLODNOST: průměrně 10–13 t/ha.

PLODY: hrozny jsou středně velké (průměrně 152 g), válcovitě kuželovité, s rozvětveným hlavním vřetenem, středně husté. Bobule jsou středně velké (průměrně 15–19 mm, 2,1 g), kulaté. Slupka je růžová až tmavě červená, velmi tenká, ale středně pevná až pevná s ojíněním a průsvitnými skvrnami. Dužnina je středně pevná, šťavnatá, se semeny. Chuť je sladká, plná. Cukernatost je 16–18 °NM, obsah kyselin 7–7,5 g/l.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, začátkem září, před Chrupkou bílou.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a výrobě moštů. Méně se používá k výrobě vín, protože mošt z ní je intenzivněji červený.

STANOVIŠTĚ: slunné. Vhodná do všech půd, ale nejlepší kvality dosahuje v teplých polohách na slunných svazích a dostatečně hlubokých půdách zásobených živinami. V silně vápenitých půdách trpí chlorózou. Hůře snáší delší sucho.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě a pupenech v zimě až do -17 °C (vysoká v rámci Vitis vinifera), citlivější je na pozdní jarní mrazíky. Střední odolnost vůči padlí révy (Erysiphe necator) a vůči botrytídě (Botrytis cinerea), menší vůči peronospoře – plísni révy (Plasmopara viticola).

PŮVOD: Nizozemsko, Breda, vyšlechtil ji I. Rietsema jako vícenásobného křížence (Versaillské červené x Ribes multiflorum) x nepojmenované, staré, krajové nizozemské odrůdy, na trh byla uvedena v roce 1949. 

RŮST: středně bujný, středně hustý, tvar keřovitý. Výhony rostou polovzpřímeně až horizontálně, počet základních výhonů je střední až vysoký. Raší pozdě. Mladé listy jsou středně zelené, později tmavozelené. Dobře zmlazuje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylována, kvete středně raně.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: hrozny jsou středně dlouhé až dlouhé, husté. Bobule jsou středně velké až velké (průměrně 0,5–1,2 g), hruškovité, pevné, tmavě červené, lesklé. Šťáva z dužniny je světle červená. Chuť je středně kyselá, aromatická. Je kyselejší než u Rovady, ale sladší než u Jonkheer van Tets. Plody mají vysoký obsah vitamínu C (36,8 mg/100 g čerstvé hmotnosti).

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, sklizeň na konzervování týden před sklizní ke konzumu a ta probíhá kolem poloviny července.

VYUŽITÍ: plody zejména na výrobu sirupů, džemů, kompotů, ale i k přímému konzumu.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín. Preferuje neutrální, hlinitou a dostatečně vlhkou půdu. Je vhodná zejména do středně teplých a chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, silně odolná vůči americkému padlí angreštovému (Podosphaera mors-uvae), vůči rzi rybízové způsobované rzí vejmutovkovou (Cronartium ribicola), a středně až více odolná vůči antraknóze (Drepanopeziza ribis), málo náchylná k sprchávání květů.

PŮVOD: USA, Davis, University of California, California Agricultural Experiment Station, vyšlechtili Harold P. Olmo a Albert T. Koyama jako křížence genotypů Olmo L 12-80 x Olmo S 45-48, křížení proběhlo v roce 1957 a následná selekce v roce 1958. Synonyma: Redglobe, Rosito.

RŮST: středně bujný, středně vzpřímený. Hustota olistění je střední.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavný.

PLODNOST: středně vysoká až vysoká (průměrně 4–17 kg/keř).

PLODY: hrozny jsou velké (600–800 g) a řídké. Bobule jsou velké až velmi velké (průměrně 10–15 g, 34×30 mm), kulaté až jemně protáhlé. Slupka je růžová až červená se silným ojíněním, pevná, středně silná až silná. Dužnina je pevná, křupavá, méně šťavnatá, obsahuje 2–4 semena. Chuť je j ednoduchá, sladká, méně aromatická, cukernatost se pohybuje kolem 14–16 °Brix, množství kyselin je nízké (4–5 g/l).

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až středně pozdní, tedy ve 2. polovině až koncem září, potřebuje 130–140 dní k dozrání. Dobře snáší přepravu a skladování.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum jako stolní hrozny, do salátů, k zamrazování, případně na kompoty či výrobu moštů, džemů či sirupů.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně propustnou, výživnou půdou. Je vhodný zejména do teplých lokalit, případně do skleníků.

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech v zimě do asi -18 °C. Středně odolný vůči padlí (Erysiphe necator) a peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola), méně odolný vůči botrytidě (Botrytis cinerea) a černé skvrnitosti révy (Phomopsis viticola).

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Rusko, Novosibirsk, Ústav cytologie a genetiky, Novosibírsky ústav ochrany rostlin I.V. Mičurina a Orlojsko-sibírsky ústav ochrany rostlin, vyšlechtili ho N.S. Šcčapov, V.K. Krejmer, A.M. Belych a E.A. Karpova z poddruhu Hippophae rhamnoides subsp. mongolica jako křížence hybridů č. 120/1 (vybrána forma F1 odrůdy Zyryanka) a č. 1-126 (vybrána forma F1 odrůdy Zyryanka), registrován v roce 2007. Synonymum: Каприз.

RŮST: střední až slabší, vzpřímený, dorůstá do asi 2,7 m s oválnou, řídkou korunou. Výhony jsou vzpřímené, šedohnědé, středně trnité. Listy jsou středně velké.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, na dosažení úrody potřebuje v blízkosti na opylení větrem samčího opylovače.

PLODNOST: raná (3. rok po výsadbě), středně vysoká. Průměrný výnosu ve věku 5-8 let při sponu výsadby 4x2 m je 9,7 t/ha, 0,89 kg/m³ (na objem koruny), 7,8 kg/rostlina.

PLODY: jsou středně velké až velké (0,49-0,79 g, průměrně 0,7 g), oválné, žlutooranžové s tmavooranžovými skvrnami na bázi a vrcholu. Na rakytník jsou sladké, příjemně aromatické, obsahují průměrně až 10 % cukru, kyselin jen 1,18-1,7 %. Obsah vitamínu C je v rámci rakytníkov nižší - 56,5-80,25 mg/100 g, podobně obsah karotenoidů 14,7 mg/100 g, i obsah oleje je nižší - 4,76 %. Stopka je středně dlouhá, cca. 5 mm, odtržení je polosuchý. Plody jsou uspořádané středně hustě, někdy hustě.

DOZRÁVÁNÍ: od poloviny července. Plody se po sklizni hůře přepravují.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzumaci, ale i zavařování, výrobu šťáv, džemů, mražení, sušení, výrobu kozmetiky.

STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje sluneční stanoviště, propustnou půdu. Spon volíme 2x4 m.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná vůči endomykóze a vysychaniu, středně náchylná k poškození vrtivkou rakytníkovou.

PŮVOD: Anglie, Sawbridgeworth, vypěstoval ji Thomas Rivers ze známé školky Rivers jako semenáč neznámého původu, v r. 1895 získala ocenění britské Královské zahradnické společnosti a v r. 1901 byla uvedena na trh.

RŮST: slabý až středně bujný, polovzpřímený.

OPyLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná, kvete brzy. Vhodní opylovači: Bystrická, Čačanská lepotica, Stanley.

PLODNOST: raná, vysoká, někdy mírně střídavá.

PLODY: velké až velmi velké (65–85 g), podlouhlé, nesouměrné. Plodí ve shlucích. Slupka je pod světle modrým ojíněním fialová. Dužnina je žlutozelená až světle žlutá, středně tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je nasládlá až sladká, lepší z příznivých poloh a v dobrém roce. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: je pozdní až velmi pozdní, současně s Bystrickou, tedy v 1. a 2. dekádě září, dozrává krátce, maximálně týden, je třeba vystihnout čas sklizně, aby plody nepřezrály a na stromě nemoučnatěly.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení, jen do švestkových knedlíků a buchet je příliš velká.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročná na půdu, vyžaduje hlubokou, úrodnou, dostatečně vlhkou půdu. Je vhodná do teplých a chráněných středně teplých poloh s ohledem na dobu zrání a náchylnost k moniliové hnilobě při vysoké hustotě plodů.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, tolerantní k šarce, projevuje se jen v malé míře na listech, středně odolná k moniliové spále (Monilinia laxa).

PŮVOD: druh jeřáb Arnoldův (Sorbus x arnoldiana) pochází z USA, Massachusetts, Boston a vznikl jako přirozený mezidruhový kříženec Sorbus discolor a Sorbus aucuparia, který objevil Alfred Rehder v Arnoldově Arboretu a publikoval jeho popis v r. 1920. Původ odrůdy Pink Veil je neznámý.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky jen asi 3,5-4 m. Vytváří široce až rozložitě pyramidální vejčité koruny, dost husté. Kmen je poměrně štíhlý, listy má lichozpeřené, na podzim se zbarvují do různých odstínů červené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašný, hmyzem opylitelný, jednodomý s oboupohlavnými květy, kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: raná (do 2 až 4 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou menší (průměrně 8-12 mm, pod 1 g), kulaté malvice uspořádané ve velkých latách. Slupka je bílorůžová. Dužnina je tužší a sušší než u odrůdy Moravský sladkoplodý, moučnatá. Chuť syrových plodů je velmi trpká a hořká kvůli taninům a kyselině parasorbové. Po tepelné úpravě se zlepší, ale ještě stále je ostrá a mírně nahořklá, stále méně chutná než u Moravského sladkoplodého.

DOZRÁVÁNÍ: během září a října. Pokud je neozobou ptáci, vydrží dost dlouho na stromě.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný menší strom zajímavý celoročně - listy během vegetace i na podzim a květenství i souplodí svítící do dálky - do menších i větších zahrad, parků, větrolamů, mezí, ale i včelínů. Plody konzumují ptáci. Po tepelné úpravě se z plodů dají dělat kompoty, džemy.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, přizpůsobí se široké škále půdních podmínek od sušší po vlhkou, nemá ráda jen velmi těžké, jílovité, preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolný v dřevě i květu, dobře větruodolný. Středně odolný vůči chorobám typu strupovitost, bakteriální spála či rez.

PŮVOD: Švýcarsko, školka a zahradnictví Lubera.

RŮST: středně bujný, polovzpřímený, dorůstá do výšky 120–180 cm a šířky 40–80 cm a tvoří málo postranních výhonů. Výhony jsou beztrnné. Doporučujeme pěstovat v řadách se vzdáleností rostlin 50 cm a meziřadím asi 180 cm s oporou (plot, drát). Rostliny vyžadují okopávku a mulčování, v zatravnění strádají, v suchém létě pravidelnou zálivku, koncem února / začátkem března pravidelný řez odplozeného dřeva.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzem opylován, jednodomý s oboupohlavnými květy, kvete v květnu až srpnu.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: jsou velmi velké, kuželovité, zářivě červené, pevné. Chuť je výborná, vyváženě sladkokyselá a aromatická. Plody se snadno sbírají.

DOZRÁVÁNÍ: 2x plodící odrůda: 1. úroda začátkem června na loňských výhonech a 2. úroda od začátku září do října na letorostech.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i k všestrannému zpracování a mražení.

STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodný do teplých a středně teplých poloh kvůli době druhého dozrávání.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný.

PŮVOD: Francie, Soings-en-Sologne, Loir-et-Cher, Angier International, vyšlechtil ji Christoph Angier jako křížence odrůd Gariguette x Sweet Charlie někdy na přelomu 20. a 21. století, na trh byla uvedena v roce 2002.

RŮST: bujný a rozložitý,

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá. Kvete postupně od května do září.

PLODNOST: vysoká, 700-1000 g na rostlinu za plodný život. Na stoncích je 3-5 plodů.

PLODY: středně velké až menší (průměrně 13-15 g), kuželovité, oranžovočervené až červené, matné. Dužnina je oranžovočervená, středně tuhá až měkčí. Chuť je velmi sladká, s nepatrnou kyselinkou, s jemnou vůní lesních jahod, která zůstává po celou sezónu. Cukernatost je průměrně 7,79–9,06 °Brix. 

DOZRÁVÁNÍ: postupné, opakované, od června do prvních mrazů.

VYUŽITÍ: plody jsou vynikající zejména k přímému konzumu. Kvůli měkkosti hůře snášejí přepravu a delší skladování, ale jsou vhodné i k všestrannému zpracování na džemy, džusy, sirupy, výživy, k sušení, pečení či mražení.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dostatečně vlhkou, ale nezamokřenou půdu. Vhodná do teplých, středně teplých a pravděpodobně i chladnějších oblastí.

ODOLNOST: je zřejmě dobře mrazuodolná během zimy. Odolnost vůči běžným chorobám jahod nebyla zatím vědecky posuzována.

PŮVOD: Kanada, stát New York, Geneva, New York State Agricultural Experiment Station, vyšlechtil Dr. Donald K. Ourecky jako křížence odrůd Vibrant x Holiday, křížení proběhlo v roce 1970, odrůda byla uvedena na trh v roce.

RŮST: středně bujný, vytváří kulovité, středně vysoké, spíše řídké trsy. Listy jsou tmavě zelené, jemně šedavé s výrazným sametovým ochlupením. Tvoří velký počet většinou silných odnoží.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá. Kvete brzy až středně brzy na úrovni listů a pod listy.

PLODNOST: je středně vysoká až vysoká (kolem 250 g/rostlinu/ve 2. roce pěstování), spolehlivá.

PLODY: první jsou velké, další středně velké, a lehké, pravidelně kuželovité, tmavě červené, výrazně lesklé. Dužnina je pevná, celočervená s dutinou. Chuť je osvěžující, velmi aromatická. Důležité je sbírat plody včas, neboť při přezrávání mírně hořknou. Plody se hůře oddělují od plodného stvolu.

ZRÁNÍ: velmi rané, od konce května do 3. týdne června.

VYUŽITÍ: plody jsou vhodné k přímému konzumu i všestrannému zpracování na džemy, džusy, výživy, sirupy, pečení, sušení či mrazení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, není náročná na půdu, snáší velmi dobře všechny typy půd. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh. Díky své vitalitě může být na jednom stanovišti i déle než 3 roky za podmínky dostatečné výživy.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná v zimě, středně mrazuodolná v květu kvůli ranému kvetení, ale umístění květů na úrovni listů a pod nimi snižuje šanci zmrznutí. Je silně odolná vůči fialové skvrnitosti listů (Diplocarpon earliana) výše odolná vůči plísni šedé (Botrytis cinerea), a tolerantní vůči padlí (Sphaerotheca macularis), citlivá na bakteriální skvrnitost jahod (Xanthomonas fragariae), červenou hnilobu kořene (Phytophthora fragariae) a verticiliové vadnutí (Verticillium spp.).

PŮVOD: Čína a sever Korejského poloostrova, kde roste ve světlých opadavých lesích, na travnatých stráních a svazích, v nadmořské výšce od 800 až do 2800 m n. m.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky 60 cm a šířky 50 cm. Je to trvalka přezimující v kořeni. Listy jsou 2–3krát trojčetné, řapíkaté a lysé, velmi dekorativně laločnaté.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, s nápadnými oboupohlavnými chasmogamickými (opylovanými hmyzem) květy i později rozkvétajícími nenápadnými kleistogamickými květy, které se opylí samy, bez pomoci hmyzu. Kvete od dubna do června nápadnými, sytě růžovými květy ve tvaru srdce uspořádanými do jednostranných hroznů.

 
PLODNOST: pravidelná, vysoká.

 
PLODY: tobolky s elaiozomem („masíčkem“) pro mravence, kteří je rozšiřují.

 
DOZRÁVÁNÍ: v červenci, případně srpnu.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka zejména do polostínu pod stromy, které na jaře ozvláštní svými nápadnými květy a listy.

 
STANOVIŠTĚ: polostín, případně slunné, kde ale vyžaduje dostatečně vlhkou půdu. Preferuje humózní, lehčí půdu, spíše neutrální až mírně kyselou. Je vhodná do teplých, středně teplých i vyšších poloh.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v kořeni až do -40 °C. Obvykle netrpí chorobami či škůdci. Někdy ji mohou poškodit mšice, slimáci, šneci či padlí, rez nebo antraknóza.

PŮVOD: Německo, okolí Esslingenu, objevil ji jako náhodný semenáč pomolog Dr. Eduard Lucas a popsal ji v r. 1870.

RŮST: v mládí bujný, v plodnosti slabý, vytváří středně velké i menší vysokokulovité, poměrně husté koruny, kosterní větve rostou směrem vzhůru, dobře větví a obrůstají.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Bystrická, Dolanka, Vlaška, Wangenheimova. Není kompatibilní s Bühlskou a Zimmerovou.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: menší až středně velké (18-30 g), protáhlé, k oběma koncům zúžené, souměrné. Slupka je modrofialová až červenofialová se šedomodrým ojíněním a s nápadnými světlými tečkami, je pevná, hladká, nahořklá a trpká a špatně se odděluje od dužniny. Dužnina je bělavě zelenožlutá s červenohnědými částmi, zpočátku středně tuhá, při přezrání měkká, středně průsvitná, jemná, rozplývavá, šťavnatá, dobře se odděluje od pecky. Chuť je mírně aromatická, příjemně sladkokyselá, u slupky mírně trpká.

DOZRÁVÁNÍ: rané, v první polovině srpna. Plody při přezrání snadno opadávají ze stromu. Při dlouhotrvajících deštích mohou praskat.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo knedlíků.

STANOVIŠTĚ: je náročná na stanoviště, vyžaduje slunné, teplé, chráněné před větrem a vlhčí, ale dobře propustnou, úrodnou půdu. Na suchých stanovištích jsou plody drobné a předčasně opadávají. Je vhodná do teplých poloh.

ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě, silně mrazuvzdorná v květu, méně tolerantní vůči šarce, napadají ji roztoči.

PŮVOD: Rusko, bývalý SSSR, Petrohrad, Petrovská experimentálna stanice Všeruského inštitútu rastlinnej genetiky N. I. Vavilova.

RŮST: středně bujný, mírně rozložitý, hustý, v pěti letech dosahuje průměrně výšky 1 m a šířky 1,1 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná odrůda, pro zajištění lepšího opylení je při výsadbě vhodné kombinovat více odrůd zimolezu. Vhodné opylovače: zřejmě jiné ruské odrůdy Jugana, Vostorg, Sinij Utes, Bakčarskij Velikan.

PLODNOST: raná, středně vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 0,80-1,05 g), podlouhlé. Chuť je výborná, sladká, vyhodnotená v testovaní 8 odrůd jako nejlepší.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, koncem května až začátkem června.

VYUŽITÍ: keře s jedlými plody poskytujúce skorú pastvu pro včely a jiný hmyz jsou vhodné do menších i větších zahrad, sadů, jako nižší živý plot. Plody na přímý konzumaci i na zpracování na džemy, šťávy, sirupy, kompoty, do koláčů, na mražení.

STANOVIŠTĚ: sluneční či slabý polostín, nenáročný na výběr stanoviště. Daří se mu v široké škále půd. Nevyžaduje kyselé půdy jako čučoriedky. Snese i mírně sucho, ale odvděčí se za dostatečnou vláhu většími plody. Vyžaduje okopávku nebo mulčování. Vhodný do všech, i chladnějších poloh.

ODOLNOST: v rámci zimolezů kamčatských středně mrazuvzdorný v dřevě, ale celkově silně mrazuvzdorný v dřevě i v květu.

PŮVOD: USA, University of Arkansas, Arkansas Agricultural Experiment Station, vyšlechtil ho James N. Moore jako mezidruhového křížence Vitis vinifera x Vitis labrusca, konkrétně odrůd Alden x New York 46000, křížení proběhlo v roce 1964, selekce v roce 1967, na trh byla uvedena v r. 1977. Synonyma: Arkansas 1196, Venus Seedless.

RŮST: středně bujný až bujný, listy má velké a málo vykrajované. Výhony velmi dobře vyzrávají. Řežou se na 4–6 oček na výhon.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavný.

PLODNOST: raná (2–3 roky po výsadbě), střední až vysoká (asi 4–8 kg/keř či 19–24 t/ha).

PLODY: hrozny jsou středně velké (průměrně 250 g, od 200 do 500 g), válcovité. Bobule jsou středně velké až velké (průměrně 3–4 g), kulaté. Slupka je tmavomodrá, silnější, dá se sloupnout. Dužnina je ve III. třídě bezsemennosti, tedy obsahuje rudimenty semen, málo postřehnutelné při jídle. Chuť je ovocná, příjemná, je směsí muškátové a jahodové příchuti Vitis labrusca. Cukernatost je 16 g/100 ml.

DOZRÁVÁNÍ: rané, ve 2. polovině srpna až začátkem září. Vydrží dlouho na keřích v dobré kvalitě a plody jsou málo náchylné k praskání během dešťů při dozrávání.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum, ale i na sušení na rozinky, na výrobu moštů, džemů, sirupů, kompotů či lehkého vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s vlhkou a výživnou, ale dostatečně propustnou půdou. Vhodný do teplých, středně teplých i chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech během zimy, na jarní mrazy je citlivý, protože raší poměrně brzy. Je výše odolný vůči antraknóze (Elsinoë ampelina) (7 bodů z 9), středně až méně odolný vůči padlí (Erysiphe necator) (3–4 body z 9) a zřejmě podobně vůči botrytidě – plísni šedé (Botrytis cinerea) a vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola).

PŮVOD: Japonsko. Kultivar patří do komplexu okrasných forem druhu Prunus serrulata, které se pěstují ve východní Asii již po staletí. Přesný šlechtitel není znám, jelikož jde o výsledek tradičního japonského zahradnictví. Kultivar byl v Japonsku rozšířen již koncem 19. století, což dokládá jeho výsadba podél řeky Arakawa v Tokiu.

RŮST: pomalý až středně bujný. Je to opadavý strom, dorůstající přibližně do 3–6 m výšky a 3–5 m šířky. Koruna je široce převislá, deštníkovitého až nepravidelného tvaru, středně hustá, s dlouhými obloukovitě ohnutými větvemi, které se věkem výrazně sklánějí.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou plnokvěté, a proto jsou převážně sterilní, produkují minimum pylu i nektaru a nemají význam z hlediska opylování. Kvete koncem dubna až začátkem května.

PLODNOST: Kultivar je okrasný a prakticky neplodný, netvoří hospodářsky významné plody.

PLODY: Plody se nevytvářejí nebo jen výjimečně, v důsledku plnokvětosti a sterility květů.

DOZRÁVÁNÍ: Neaplikovatelné, jelikož plody nevznikají.

VYUŽITÍ: okrasné, využívá se jako solitéra v zahradách, parcích, pietních místech a městských výsadbách. Je vysoce ceněna pro bohaté, dekorativní růžové květy připomínající chryzantémy. Dekorativní je i díky sezónní změně barvy listů (bronzová → zelená → žlutooranžová).

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje úrodnou, humózní, mírně vlhkou, dobře propustnou (hlinitou až písčitohlinitou) půdu.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná přibližně do −23 °C, květy jsou mírně citlivé na pozdní jarní mrazy. Mohou se vyskytovat běžné patogeny rodu Prunus (např. houbové choroby listů, mšice), avšak při vhodných podmínkách pěstování netrpí výrazně chorobami ani škůdci.