Nenašli se žádné produkty
Použijte méně filtrů nebo odstraňte všechny
PŮVOD: Německo, objevil ji Reimer Kordes jako mutaci odrůdy Ilse Krohn v roce 1964.
RŮST: velmi bujný, keřovitý, dorůstá do výšky až 275 cm. Listy jsou tmavě zelené, lesklé.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách v malých květenstvích od června po první silnější mrazy. Květy jsou velké (průměrně 14 cm), poloplné (se 17-25 okvětními lístky), silně vonné, bílé či krémové se středem barvy světlé meruňky či šampaňského.
PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.
PLODY: šípky jsou malé, kulaté. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do pozadí smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, jako vyšší živý plot, k pergolám, obloukům a jiným oporám, k řezu do vázy. Kulinární využití: silně aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květové lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Z celých květů se destilací dá získat růžový olej a růžový hydrolát. Šípky obsahují hodně vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.
STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.
ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě, na jaře letorosty vyžadují ochranu před pozdními jarními mrazy. Je silně odolná vůči černé skvrnitosti listů. Snese i zastínění.
PŮVOD: druh pochází ze střední a východní Číny, Korejského poloostrova a Japonska, kde roste v lesích a na jejich okrajích, na lesnatých svazích, na mýtinách, v roklích a horských údolích, na březích vodních toků, v horách i nad hranicí lesa, v nadmořské výšce 700–4000 m n. m. Do Evropy byl přivezen poprvé v roce 1870. Odrůda Fenna PBR pochází z Holandska, Boskoop, vyšlechtil ji Herman Geers v letech 2005 až 2009 (křížení a selekce). je právně chráněna.
RŮST: umírněný, kompaktní. Je to opadavý keř s hustou kulovitou korunou dorůstající do výšky jen 25-30 cm a šířky 30 cm. Listy mají při rašení bronzový nádech, později jsou jasně zelené, svěží barvy, podlouhlé, jemně zoubkované na okrajích.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete velmi dlouho, od konce května do začátku září. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžové barvy.
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.
PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.
DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.
VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře do skupinových výsadeb s jinými tavolníky vyšší výšky, do skalek, lemů záhonů, jako půdopokryvná dřevina na zpevňování svahů, ale i do květináčů na balkony a terasy apod. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.
STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy.
ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě do -35 °C až -40 °C. Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, roztoči nebo mšice během sucha. Je velmi odolný vůči padlí. Velmi dobře snáší a městské znečištění ovzduší.
PŮVOD: Spojené království, Anglie, Gloucestershire, v zahradě Hidcote Manor Garden ho začátkem 20. století vybral Lawrence Johnston. Je to hybrid druhů Hypericum addingtonii × H. calycinum × H. hookerianum.
RŮST: umírněný, je to poloopadavý či opadavý keř, v oblastech s teplými zimami dorůstá do výšky i 120 cm, v chladnějších oblastech nadzemní část vymrzá a z kořenů se obnovuje do výšky 45-60 cm. Má zelené, kopinaté listy dlouhé až 6 cm a načervenalé, tenké větve.
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, samosprašný s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi dlouho a bohatě od června do září velkými (6-7 cm), jemně voňavými, pětičetnými, žlutými, voskovitými květy v tvaru misky v květenstvích po až 6 květů. V uprostřed je množství velkých, výrazných tmavožltých tyčinek plných pylu, který je aktraktívny pro množství druhů hmyzu.
PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.
PLODY: malé, nejedlé, ale dekorativní, kulovité, hnedočervené či oválné bobule s průměrem 0,8-1,5 cm.
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.
VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní zejména během kvetení v létě a po dozrání plodů na podzim, ale i načervenalé větve jsou ozdobné během zimy. Používá se jako solitéra, ale zejména jako půdopokryvná rostlina nebo do nízkých živých plotů či jako lem záhonů v malých i větších zahradách, parcích, městské zeleni či do strešných zahrad. Je kvalitním zdrojem pylu pro hmyz během celého léta. Kvetoucí větve a zejména větve s plody se často využívají ve floristike.
STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, snáší širokou škálu půd, včetně suchých kamenitých a písčitých. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých či chráněných chladných lokalit, kde je třeba počítať spíše se raným jarním zrezaním k zemi.
ODOLNOST: je mrazuvzdorný do asi -29 °C v keři, do asi -23 °C v dřevě nadzemní části, v květu uniká spolehlivě pozdním jarním mrazům. Je silně větruodolný, po zakořenění i suchovzdorný a dobře snáší i znečištění ovzduší.
PŮVOD: jižní část Korejského poloostrova, ostrov Sachalin a Kurilské ostrovy a Japonsko. Jde o dřevnatou liánu, která ve své domovině roste ve vlhkých lesích, a popíná se po stromů a skalách. Do evropské kultury byla uvedena přibližně v druhé polovině 19. století (kolem roce 1865).
RŮST: pomalejší v prvních letech, později poměrně bujný. Je to opadavý, popínavý keř dorůstající do výšky i 10-15 m a šířky 4-10 m a vyžadující dostatečně pevnou oporu, o kterou se může prichytiť přilnavými vzdušnými kořínky. Má řapíkaté, elipsovité, na vrcholu špičaté, na okraji zubaté listy dlouhé 5-10 cm a široké 3–7 cm. Dobře snáší řez, který se doporučuje po odkvětu.
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě částečně samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými květy. Kvete v červnu až červenci drobnými, bílými, plodnými květy plnými pylu a nektaru, které tvoří velké ploché laty široké až 15-25 cm a které jsou po krajích lemované sterilními květy velkými až 3 cm.
PLODNOST: nepěstuje se pro plody. Vstupuje do plodnosti obvykle 5-8 let po výsadbě, plodnost je obvykle střední.
PLODY: drobné tobolky s malými semínky.
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září. Nepěstuje se pro plody.
VYUŽITÍ: krásný okrasný vertikální prvek zahrad - ideální na popínání kolem zdí, plotů, stěn domov, altánů či pergol.
STANOVIŠTĚ: preferuje polostín či stín, ale daří se jí i na plném sluncem za prepokladu pravidelné zálievky. Má ráda hlinité až humózní, vlhké, ale dobře propustné půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná až do -34°C. Dobře toleruje stín a vítr, hůře toleruje sucho. Může být napadána mšicemi či červci. Z chorob se může vyskytovat skvrnitost listů, padlí a zřídka šedá plíseň.
BOTANICKÁ POZNÁMKA: obsahuje kyanogenní glykosidy typické pro rod Hydrangea (potenciálne mírně toxická při požití). Škodlivá pro psy a kočky. Může způsobit kontaktní dermatitidu (kožní alergén) - při manipulaci se doporučuje používat ochranné rukavice.
PŮVOD: druh má původ v Japonsku, původně je to endemit, původní areál se nachází jen na nevelkém území na jihu ostrova Honšú, v okolí města Nagoja, kde roste v podhorských a horských lesích až do nadmořské výšky kolem 550 m n. m. Do Evropy byla přivezena až v roce 1862. Odrůda Rosea pochází z Japonska z konce 19. století, do Evropy byla přivezena poprvé v roce 1893.
RŮST: umírněný až středně bujný. Je to opadavý keř až menší strom, dorůstající do výšky a šířky 2,5-4 m, ve střední Evropě obvykle nepřesahuje výšky 3 m. Letorosty má hustě chlupaté, listy vyrůstají střídavě, mají krátkou stopku, jsou kopinaté až vejčité, dlouhé 5–8 cm a široké 1–3 cm, na líci lysé, na rubu lysé nebo na žilkách krátce chlupaté.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete před olistěním v březnu až dubnu. Květy vyrůstají jednotlivě, pupeny jsou velké, růžové a šupinaté a růžové květy blednoucí během kvetení doběla dosahují průměru kolem 8 cm. Květ tvoří mnoho pestíků a ještě více tyčinek, do 13 okvětních lístků kopinatého tvaru, které odstávají.
PLODNOST: raná, vysoká.
PLODY: kuželovité měchýřky s červenohnědými, dekorativními, nejedlými semeny, dlouhé 4-8 cm, široké 2-3cm.
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: Nejen na jaře velkými hvězdicovitými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná i do menších zahrad, ale i středně velkých či velkých, do parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov.
STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, nejlépe kvete na plném slunci. Preferuje vlhkou, ale dostatečně odvodněnou, hlinitou, neutrální až kyselou půdu, snese i jílovitou či zásaditou, pokud je dostatečně humózní. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě až do -26 °C až -29 °C. Kvete později než magnolie Soulangeova, takže lepší uniká pozdním jarním mrazům. Obvykle netrpí u nás trpět výrazně škůdci či chorobami.
PŮVOD: druh pochází z území USA, od státu New York po Floridu, na západ až po Iowu, Missouri, Oklahomu a Louisianu, kde roste na vlhkých nebo skalnatých zalesněných svazích, v roklích, na březích potoků a úpatí útesů. Odrůdu Candybelle® Marshmallow vyšlechtil v Holandsku v roce 2014 Guido Rouwette jako semenáč s otcovskou odrůdou Anabelle a uvedl na trh v roce 2019. Synonyma: GRHYAR1406PBR.
RŮST: umírněný, kompaktní, je to opadavý keř, který dosahuje výšky cca. 80 cm a šířky 90 cm. Vyznačuje se pevnými, neohýbajícími se, vzpřímeně rostoucími větvemi, které unesou těžká květenství i v dešti. Má sytě zelené listy, které se na podzim zbarvují dožluta.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylována, ale většina květů v květenství je sterilní. Kvete od července do září na letorostech velkými (20-25 cm), kulovitými květenstvími velkých, sterilních květů s občasnými menšími, plodnými květy od krémové do světle lososové.
PLODNOST: raná, ale zanedbatelná.
PLODY: nejedlé drobné tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu.
VYUŽITÍ: nízký keř okrasný zejména dlouho kvetoucími květy, ale i listy vhodný zejména do skupinových výsadeb s dalšími odrůdami a druhy hortenzií či jiných keřů do polostínu stromů či jako pozadí pro trvalkový záhon v menších i větších zahradách, parcích či jiné městské zeleni. Velmi se hodí na řez čerstvých, ale i sušených květů do kytic a aranžmá. Kulinářské využití: oloupané větve se dají zalít jako čaj. Letorosty se dají uvařit a následně opražit před konzumací. Léčivé využití: kořeny působí proti střevním parazitům, jsou potopudné, močopudné, vyvolávají zvracení. Používají se při ledvinových kamenech, zánětu močového měchýře, zánětu ledvin, zvětšené prostatě a zánětech průdušek. Nadměrné dávky však způsobují nevolnost a zamoření průdušek hlenem. Čerstvé kořeny jsou šťavnaté a snadno se krájejí, sušené jsou velmi tvrdé a pevné. Sbírají se na podzim a nakrájí se na malé kousky před usušením. Oloupaná borka se používá jako obklad na rány, popáleniny, natažené svaly apod.
STANOVIŠTĚ: slunné v chladnějších polohách s dostatečně a rovnoměrně vlhkou půdou nebo polostín v teplejších polohách. Je velmi přizpůsobivá různé půdě, ale nesnáší sucho, rychle vadne. Na barvu květů neovlivňuje výrazně pH půdy, je relativně stabilní ve srovnání s hortenzií velkolistou.
ODOLNOST: je mrazuodolná ve dřevě do asi -23 °C až -25 °C, tím, že kvete na letorostech, kvetení nebývá ohroženo ani silnějšími mrazy v zimě. Je méně odolná vůči suchu než jiné druhy hortenzií. Velmi dobře je odolná naopak vůči dešti a větru, větve drží pevně. Zajici a králíci ji nezvyknou poškozovat. Je dobře odolná vůči většině chorob a škůdců poškozujících hortenzie, ale někdy ji mohou potrápit mšice, roztoči a puklice či padlí, listová skvrnitost (Cercospora sp.) či botrytida v příliš vlhkých podmínkách (Botrytis sp.).
PŮVOD: Dánsko, vyšlechtil ji Niels Dines Poulsen někdy před rokem 1959, kdy byla registrována, jako kříženec odrůd Columbine x Cläre Grammerstorf, na trh byla uvedena v roce 1963. V roce 1962 vyhrála zlatou medaili na výstavě britské Royal National Rose Society (Královské národní růžařské společnosti ) a v roce 1993 získala ocenění Award of Garden Merit od Royal Horticultural Society (britské Královské zahradnické společnosti).
RŮST: je bujný, vzpřímený, je to floribunda (= mnohokvětá růže) označovaná někdy jako popínavá růže. Dorůstá do výšky 120-185 cm a šířky 90 až 120 cm. Má středně zelené listy.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylitelná, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách od června až po první mrazy citrónově žlutými až sytě žlutými květy často s narůžovělými okraji okvětních lístků. Květy jsou velké (průměrně 10 cm), dvojité, s průměrně 17-25 okvětními lístky a středně až silně, sladce vonné, klasického tvaru čajohybridních růží.
PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.
PLODY: šípky jsou menší a červené. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní a voňavá růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, do vyšších živých plotů, ale i jako kratší popínavá růže k trelážím či k zídce, ne na velmi vysoké oblouky. Kulinární využití: středně až silněji aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.
STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i do chladných poloh se zimní ochranou chvojím.
ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je středně až výše odolná vůči černé skvrnitosti růží (Diplocarpon rosae), středně odolná vůči padlí (Podosphaera pannosa) a výše odolná vůči rzi (Phragmidium mucronatum). Je středně odolná vůči suchu po zakořenění, kdy ji mohou potrápit i mšice.
PŮVOD: Spojené království, Surrey, Windlesham, Sunningdale
Nurseries, vyšlechtil ji v roce 1968 I. Bryce-Wilson jako hybrid vypěstovaný z původně jihoafrických druhů, pravděpodobně Kniphofia uvaria and Kniphofia linearifolia. V roce 1993 získala od britské Královské zahradnické společnosti (RHS) ocenění Award of Garden Merit.
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky asi 90 cm a šířky 60 cm, rozrůstá se z "koruny" oddenky. Je to stálezelená trvalka se vzpřímenými nebo sklánějícími se listy dlouhými 80 cm a širokými 2–4 cm. Stvol je zakončen hroznovitým, válcovitým květenstvím.
OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní. Kvete dlouho, od června až do prvních mrazů hroznovitým, válcovitým květenstvím připomínajícím pochodeň, dlouhým 20-30 cm, které se ke konci zužuje. Květní pupeny jsou žluté, květy citrónově žluté.
PLODNOST: pravděpodobně netvoří plody nebo velmi málo.
PLODY: pokud, tak téměř kulovité tobolky, dlouhé 5–7 mm.
ZRÁNÍ: pokud vůbec, tak pár týdnů po odkvětu.
VYUŽITÍ: je květem okrasná a nektarodárná trvalka vhodná do zahrad, parků či městské zeleně do záhonů, skalek, prérijních kompozic či záhonů pro řez květů do vázy.
STANOVIŠTĚ: slunečné, snese i polostín, ale méně v něm kvete. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, po zakořenění snese i sušší půdu od mírně zásadité po mírně kyselou. Nesnáší zamokřenou půdu.
ODOLNOST: je mrazuodolná do -23 °C až -29 °C v oddenku při dobře odvodněné půdě, po zakořenění dobře odolná vůči suchu, vysokým teplotám či zasolení půdy.
PŮVOD: druh pochází z východní Asie, Japonska, Číny a Koreje, do Spojeného království ho v roce 1860 přinesl skotský "lovec rostlin" Robert Fortune. Kultivar Emerald 'n' Gold vyšlechtili v roce 1963 v USA v státě Massachusetts v školce Corliss Brothers nursery v Ipswichi.
RŮST: rychle se rozrůstající, stálezelený, nízký keř až lianovitá dřevina. Samostatně stojící dosahuje výšky přibližně 0,5-1 m a šířky 1-1,5 m. Ale při vysazení k stěně, plotu či stromu vytváří adventivně kořeny a umí se vyšplhat až do výšky 3 m. Velmi snadno zakořeňuje při dotyku se zemí a rychle pokrývá půdu. Velmi dekorativní, zelené a na zoubkovaných okrajích žluto panašované, oválné až elipsovité listy v zimě chytají narůžovělý nádech.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete řídce v červnu až červenci nenápadnými, žlutozelenými květy. Kvete více, když se popíná.
PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale kvůli málo bohatému kvetení je nízká a začíná až kolem 3.-5. roce po výsadbě.
PLODY: vejčité, červenohnědé, silně jedovatá tobolky velké 5-10 mm.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu. V době zralosti se vytrvalí kalich otevírá a odhaluje až 4 semena s červeným nebo oranžovým míškem, které zůstávají na rostlině dlouho do zimy.
VYUŽITÍ: je to celoročně velmi okrasná dřevina použitelná v zahradách, parcích a městské zeleni jako nižší solitéra nebo jako půdopokryvná, protierozní rostlina zejména na svahy, jako okraj k chodníkem či jako popínavka k stěnám, plotům či stromem.
STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín. Na půdu je velmi nenáročný, ale preferuje dostatečně vlhkou hlinitou či jílovitou půdu, snese mírně kyselou až po silně zásaditou půdu. Příliš mokrá půda zhoršuje přezimování. Je vhodný do teplých, středně teplých či chráněných chladných poloh.
ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C, případně až do -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře větruodolný a dobře toleruje znečištění ovzduší. V teple a suchu ho může potrápit štítenka bršlenová (Unspis euonymi) či mšice, případně ve vlhkém stagnujícím vzduchu může trpět antraknózou, listovou skvrnitost, padlím či agrobakteriem. Je silně odolný vůči okusu jeleny a srnami.
PŮVOD: druh pochází z Japonska a Číny až po Himálaj, kde roste ve vlhkých lesích v údolích podél vodních toků. Odrůdu Variegata jako první kultivar a zřejmě náhodný semenáč přivezl na západ John Graeffer v roce 1783.
RŮST: středně bujný, je to stálezelený keř s kulovitou korunou, dorůstá do výšky a šířky 1,8-3 m. Má kožovité, lesklé, silné, elipsovité až úzce vejčité, velké (do 20 cm) zelené listy se žlutým až svetlozeleným stříkaným panašovaním, horní polovina listů má zúbkovaný okraj.
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, dvoudomá, je to samičí odrůda, která na tvorbu plodů potřebuje opylení samčí či oboupohlavnou odrůdou, např.: Mr. Goldstrike, Crotonifolia Male, Rozannie (oboupohlavná). Drobné fialově-gaštanové kvietky s krémovobielymi prašníky kvetou brzy na jaře - v březnu až dubnu. Každý květ má čtyři kališní a čtyři okvětní lístky. Samičí květy se objevují v kratších shlucích z úžlabí listů.
PLODNOST: v případě přítomnosti opylovače raná (3-5 let po výsadbě), středně vysoká, pokud květy nezmrznou, pravidelná.
PLODY: velmi okrasné, červené, až 3 cm velké, nejedlé peckovice.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až prosinci, často zůstávají na keři dlouho do zimy.
VYUŽITÍ: nenáročný keř okrasný celoročně listy a během podzimu a zimy i plody v případě přítomnosti opylovače.
STANOVIŠTĚ: plné slunce až úplný stín v lokalitě chráněné před větrem, nejkrásnější je asi v polostínu. Je nenáročná na půdu, preferuje dostatečně vlhkou a humózní. Aby rychle rostla, potřebuje mnoho vláhy a preferuje vlhké ovzduší. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.
ODOLNOST: je mrazuvzdorná v zelených částech do asi -22 °C, v dřevě asi do -24 °C. Květy mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Snese i znečištění ovzduší. V příliš mokré, špatně odvodněné půdě může dojít k zahnívání kořenů, po polievaní na list se může vyskytnout houbová skvrnitost listů (Cercospora aucubae).
PŮVOD: Polsko, Brzezna, Niwa Hodowla Roślin Jagodowych, vyšlechtěn jako klon NR 1716009, na trh uveden v roce 2024. Rodičovské odrůdy nejsou veřejně známé.
RŮST: středně bujný, vzpřímený, s beztrnnými a pevnými výhony, ale vyžaduje oporu. Letorosty dosahují až 1,7 m. Listy mají sytou, tmavozelenou barvu s jemným leskem, jsou hluboce pilovité a mají okraje stočené směrem nahoru.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzem opylován, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete dvakrát ročně, v květnu až červnu na loňských výhonech, v červenci a srpnu na letorostech.
PLODNOST: raná, vysoká, rozdělená do 2 sklizní za rok, vyšší na loňských výhonech, cca 3–4 kg/rostlina/rok.
PLODY: jsou velmi velké (průměrně 7,1–7,3 g), podlouhlé, černé, lesklé. Jsou pevné a šťavnaté. Chuť je velmi dobrá, sladká s cukernatostí 13 °Brix a podílem kyselin 1,25 %.
DOZRÁVÁNÍ: dvakrát plodící odrůda: 1. sklizeň na loňských výhonech koncem června či začátkem července, 2. sklizeň na letorostech kolem poloviny září. Po sklizni mají velmi dobrou trvanlivost, při teplotě 5–9 °C až 2 týdny.
VYUŽITÍ: keře jsou vhodné zejména jako živý plot s oporou do menších i větších zahrad nebo k pěstování v záhonech zahrad i profesionálních sadů. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače včetně včel medonosných. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na šťávy, džemy, sirupy, likéry, do koláčů. Výborně se skladují a přepravují.
STANOVIŠTĚ: slunné, úrodná a zavlažovaná půda bez zatravnění. Vyžaduje okopávání nebo zamulčování, v suchém období pravidelnou zálivku. Půdu lze vylepšit zapravením vyzrálého chlévského hnoje nebo kompostu. Vhodná do teplých a středně teplých poloh s ohledem na čas druhé sklizně.
ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný ve dřevě (do −23 až −26 °C), v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře odolný vůči antraknóze a odumírání výhonů, plody jsou dobře odolné vůči posklizňové hnilobě.
PŮVOD: Belgie, vyšlechtil ji v roce 1958 Louis Lens jako křížence odrůd Peace x Independence. V roce 1958 získala stříbrnou medaili na přehlídce růží v Baden-Badenu. Synonyma: Dama di Cuori, Herz-Dame, Queen of Hearts, Röd Peace.
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 90-120 cm. Má lesklé, tmavozelené listy, je hustě otrněná.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavními květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách během celého léta. Má velmi velké (průměrně 15 cm), plné, třešňově červené, silně voňavé květy s až 35 okvětními lístky,
PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.
PLODY: šípky jsou středně velké, kulaté, oranžovočervené. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, vhodná i k řezu do vázy. Kulinářské využití: aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či mletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Z celých květů se destilací získává růžový éterický olej a růžový hydrolát. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.
ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě do -28,9 °C až -31,7 °C, na jaře potřebují mladé výhony ochranu před pozdními jarními mrazy. Po zakořenění je silně odolná vůči vysokým teplotám a padlí, méně vůči černé skvrnitosti.
PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde je pěstován a šlechtěn celá staletí. Tento kultivar pochází z USA, Virginie, Mobjack Nurseries, našel jej John Machen, Jr. jako tetraploidní verzi odrůdy Francee na začátku 90. let 20. století a na trh ji uvedl v roce 1994.
RŮST: středně rychlý až rychlý, do plné velikosti doroste za 2 až 5 let. Dorůstá do trsu o výšce 50 cm a šířce 100 cm, s tmavě zelenými, oválnými až srdčitými listy s bílým okrajem a oválnou bází, o rozměrech přibližně 18x15 cm. Oproti odrůdě ""Patriot"", které se podobá, mají listy užší a světlejší okraj a tmavší a lesklejší střed. Na líci jsou listy lesklé, na rubu matné. Po vyrašení si listy chvíli udržují tvar malé mističky.
OPYLOVACÍ POMĚRY: opylovaná hmyzem, je tetraploid, kvete levandulově fialovými, zvonkovitými, nevonnými květy v červenci až srpnu.
PLODNOST: zřídka vytváří plody, nepěstuje se kvůli nim.
PLODY: tobolky s více semeny.
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.
VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami host. Kulinární využití: jedlé jsou mladé výhony, mladé řapíky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chuťově se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy za syrova s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.
STANOVIŠTĚ: polostín až silnější stín. Tato odrůda, podobně jako ostatní s bílými částmi listů, nesnáší přímé sluneční záření. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčitohlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C). Je mírně odolná vůči plzákům a šnekům.
PŮVOD: Nizozemsko, Dalfsen, vyšlechtil ji jako mezidruhového křížence agastache vrásčité (Agastache rugosa) a agastache anýzové (Agastache foeniculum) Coen Jansen v roce 2002. Jansen hledal rostlinu, která by kombinovala mrazuvzdornost amerického druhu (A. foeniculum) s robustností a dlouhověkostí asijského druhu (A. rugosa). Tento kultivar je v současnosti považován za jeden z nejlepších na trhu díky tmavomodrofialovým květům a mimořádné odolnosti.
RŮST: bujný, trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 90-110 cm a šířky 60 cm. Kopinaté až vejčité listy jsou modrozelené.
OPYLOVACÍ POMĚRY: jako kříženec je sterilní, ale velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím tmavomodrofialových květů uspořádaných do vysokých klasnatých květenství. Květní pupeny jsou téměř černé - od toho je odvozen i název odrůdy.
PLODNOST: jako mezidruhový hybrid pravděpodobně netvoří plody.
PLODY: netvoří plody, pokud ano, jsou to hnědé tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinářské využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Ale i k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Usnadňuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.
STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.
ODOLNOST: mrazuodolná do přibližně -24 °C až -28 °C. Náchylnější na poškození pozdními jarními mrazy a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí. V zamokřených půdách může trpět hnilobou kořenů.
PŮVOD: druh agastache svraskalá (Agastache rugosa) pochází z V Asie (Japonska, Číny, Koreje). Původ odrůdy Alabaster není přesně znám, ale je výsledkem selekce z bílých forem (Agastache rugosa f. albiflora).
RŮST: bujný, je to trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 60-90 cm a šířky 45-60 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím krémově bílých až bílých oboupohlavných květů uspořádaných do vysokých klasnatých květenství.
PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale při ponechání květů po odkvětu je vysoká.
PLODY: hnědé, žebrovité tvrdky se semeny.
DOZRÁVÁNÍ: v průběhu září.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinářské využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Ale také k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Usnadňuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.
STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.
ODOLNOST: je mrazuvzdorná do přibližně -23 °C až -24 °C. Náchylnější k poškození pozdními jarními mrazy a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí.
PŮVOD: Švýcarsko, region Jura, v r. 1992 vyšlechtil Valentin Blattner jako mezidruhového křížence odrůd Medina (Seyve Villard 12-286 x Medoc noir) x Kaberne severnyj ((Galan x V. amurensis) x (V. amurensis x V. vinifera)).
RŮST: velmi bujný. Raší brzy.
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný.
PLODNOST: dobrá, je středně citlivý na sprchávání.
PLODY: hrozny jsou středně velké, kuželovité, řídké až husté, často křídlaté. Bobule jsou malé až středně velké. Slupka je modročerná, pružná a pokrytá silnou vrstvou voskovitého ojínění. Dužnina je řídká.
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až začátkem října.
VYUŽITÍ: moštová odrůda na výrobu aromatického vína s osobitou muškátovou vůní a s menším množstvím tříslovin.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Ve vlhké půdě dobře roste, ale méně plodí. Vhodná zejména do teplých či chráněných středně teplých oblastí pěstování révy.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě v zimě, kvůli ranému rašení náchylnější k poškození jarními mrazy, ale dobře regeneruje a plodí z podoček. Je výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) a středně vůči botrytidě (Botrytis cinerea) a vůči padlí révy (Plasmopara viticola), neatraktivní pro octomilku japonskou (Drosophila suzukii).
RŮST: slabý, vytváří menší, zcela převislé, dekorativní koruny. Je vhodná také do menších zahrad.
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě, je dobrým opylovačem. Květy jsou velmi dekorativní, tmavě růžové. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení by to mohli být: Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Golden Delicious, Grahamovo, Hetlina, Jonathan, Malinové holovouské, Matčino, Ontario, Panenské české, Parména zlatá zimní, Studniční, Vejlímek červený.
PLODNOST: raná, dost vysoká, pravidelná.
PLODY: středně velké, tupě kuželovité. Slupka je hladká, silná, lesklá, zelenožlutá až žlutá, překrytá na slunné straně červeným pruhovaným líčkem. Dužnina je bělavá, jemná, velmi šťavnatá, málo křupavá. Chuť je kyselejší až sladkokyselá, mírně kořenitá, aromatická.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, dozrává v říjnu, vydrží do ledna.
VYUŽITÍ: vhodná na přímý konzum, kuchyňské zpracování a zejména na moštování.
STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na polohu ani na půdu, je vhodná i do vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, méně odolná vůči strupovitosti a padlí.
PŮVOD: druh byl nalezený v Německu jako mezidruhový kříženec Lonicera sempervirens a Lonicera x americana (ten je křížencem L. caprifolia x L. etrusca) koncem 19. století, poprvé ho popsal v roce 1900 Alfred Rehder. Je pojmenován po německém školkaři Heckrottovi. Původ odrůdy není známý.
RŮST: bujný, je to poloopadavá až opadavá liana dorůstající i do výšky 3-4,5 m a šířky 2-4 m vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet. Řezem se dá vytvarovat do menšího keře s rozměrech 1,2-1,8 m. Má modrozelené, oválné listy dlouhé do 5 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašný, opylovaný včelami, čmeláky, můrami či kolibříky. Kvete velmi bohatě od června do září silně voňavými květy s dlouhou trubkovitou korunou ružovopurpurovou z vnější a žlutou z vnitřní strany.
PLODNOST: raná (2.-3. rok po výsadbě), středně vysoká, ačkoli se nepěstuje pro nejedlé plody.
PLODY: malé, lesklé červené, kulaté, nejedlé bobule (5-8 mm) s tenkou slupkou, obsahující několik semen.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října podle lokality.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní hustě rostoucí liana listy i bohatým a dlouhým kvetením krásnými a voňavými květy vhodná na pergoly, treláže, ploty, kde se může ovíjet. Vhodná do zahrad, parků i jiné městské zeleně. Kulinární využití: květy po odstranění zeleného kalichu lze použít jako jedlou dekoraci dezertů, salátů či zalít jejich jako čaj nebo si z nich provést sirup.
STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu bohatou na organickú hmotu od mírně kyselé po mírně zásaditou, nesnáší přemokření. Je vhodný do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.
ODOLNOST: je mrazuvzdorný do asi -23 °C. V květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je obvykle dobře odolný vůči škůdcům a choroby, v příliš teplem ovzduší může trpět mšicemi či padlím. Je dobře větruodolný, dobře snáší zastínění, ačkoli nejlépe kvete na přímém slunci.
PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně pak přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůda Cappuccino pochází z Německa, z Gristede, z rododendronového parku školky Bruns, kde ji našli jako semenáč kolem roku 1995 a uvedli na trh v roce 2010. Synonyma: Copacabana.
RŮST: umírněný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 4–5 m a šířky až 2,5–3,5 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku měděné až mahagonové, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–6 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a při rašení bronzové až mahagonové a později zelené, na rubu přitlačeně chlupaté a světle zelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je oblouková výrazná žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy.
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, ve drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm, které jsou krémově bílé až cappuccinové barvy, později s narůžovělým okrajem. Tvar i barva listenů se během kvetení dosti výrazně mění. Kvete po olistění bohatě od konce května do července v závislosti na lokalitě.
PLODNOST: raná. Výše úrody nebyla vědecky prozkoumána.
PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti kolem 2 cm. Hlávka je v různé míře hladká či hrbolatá. Slupka je hrubá, zpočátku zelenavá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá, obsahuje semena. Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, antokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně antokyanů, pokud nepočítáme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).
DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na lokalitě a průběhu počasí v daném roce.
VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo také jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímému konzumu ze stromu nebo také jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu tloučků a podobně.
STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd, dobře a středně úrodných, od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápnité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Slovenska.
ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné dříny květnatý (Cornus florida) či Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovaná antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.
PŮVOD: Německo, Ronsdorf, vyšlechtil Georg Arends jako komplexního mezidruhového křížence, který má mezi rodiči druhy Astilbe chinensis, A. japonica, A. thunbergii a A. astilboides, na trh ji uvedl v r. 1933.
RŮST: vzpřímený, kompaktní. Je to trvalka dorůstající do výšky přibližně 40–60 cm, tvoří dřevnatějící oddenky, pomocí nichž se pomalu rozrůstá a vytváří husté trsy. Při rašení má purpurové, později tmavě zelené, lesklé zpeřené listy, které na podzim žloutnou.
OPyLOVACÍ POMĚRY: převážně opylovaná hmyzem, zejména včelami a motýly. Kultivar Fanal kvete hustými, vzpřímenými květenstvími zářivě červené barvy, která lákají opylovače.
PLODNOST: pravděpodobně sterilní, množí se vegetativně oddělky oddenků.
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka atraktivní pro opylovače, vhodná do stínu či polostínu pod stromy, používá se také na okraje záhonů, do zahradních skupin i květinových záhonů. Je výborná k řezu do vázy.
STANOVIŠTĚ: polostín až stín, humózní, vlhčí, dobře propustné půdy s kyselou až neutrální reakcí. Nevhodná je suchá a přímému slunci velmi vystavená půda, která vede ke stresu rostlin. Je vhodná i do oblastí s chladnějším a vlhčím podnebím.
ODOLNOST: velmi odolná vůči mrazu, snese teploty až do –30 °C. Dobře odolná vůči běžným chorobám a škůdcům.
PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě v prérii, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách. Kultivar v rámci série Primadonna od firmy Benary Seed vyšlechtěn na přelomu tisíciletí.
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 60-90 cm, široká 45-60 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Bazální listy jsou řapíkaté, kopinaté až široce kopinaté, dlouhé kolem 18 cm; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem.
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylována hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září velkými květy (s průměrem 12-15 cm). Květy tvoří jazykovité a trubkovité květy: mírně převislé jazykovité květy jsou tmavě růžové, trubkovité květy jsou hnědooranžové a rozkvétají postupně.
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno. Může se množit semeny, zachovává si vlastnosti mateřské rostliny.
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Léčivé využití: Využívali ji již indiáni a používá se i dnes pro své léčivé účinky, a to její kořen i kvetoucí nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a hrdla, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran, popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.
STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehkou. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblíbují slimáci, kteří ji dokáží na jaře pořádně potrápit. Může se vyskytnout i skvrnitost listů.
PŮVOD: Spojené království, Gravetye Manor, vyšlechtil ho Ernest Markham v 30. letech 20. století (cca. 1935) jako semenáč neznámého původu a uveden byl na trh posmrtně. V roce 1993 získal ocenění RHS Award of Garden Merit (AGM), což potvrzuje jeho spolehlivost a vysokou estetickou hodnotu. Synonyma: C. macropetala var. markhamii.
RŮST: středně bujný. Je to bohatě kvetoucí kultivar, dosahující výšky 2-2,5 m, avšak v ideálních podmínkách a bez pravidelného řezu může tuto velikost snadno zdvojnásobit. Složené listy tvoří 9 hluboce dělených lístků.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na loňských výhonech. Doba kvetení trvá od konce března do května, proto je možné provést řez hned po odkvětu, aby se rostlina udržala v požadovaných mezích. Ačkoli na jaře vytváří záplavu květů, po hlavní vlně kvetení jen velmi neochotně remontuje - pokud ano, tak je to obvykle v září. Květy jsou převislé a polopřevislé, zvonovitého tvaru. Tvoří je 4 růžové bazální okvětní lístky dlouhé asi 5 cm. Uprostřed nich je sukně podobných, ale užších ptyčinek (staminodium). Tyčinky jsou krémové barvy.
PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.
PLODY: suché, jednosemenné nažky vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým přívěskem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče.
DOZRÁVÁNÍ: na podzim, v září až říjnu.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, stěnám s oporou, altánem, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu.
STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín - velmi vhodný na pěstování při severní expozici, protože dokáže prospívat i v určité stínu; v teplejších oblastech může být právě toto nejvhodnější stanoviště pro jeho výsadbě. Na plném slunci nejlépe kvete. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorný v dřevě. Náchylný na mšice, slimáci a slimáci (na mladých výhonech) a v horkých suchých podmínkách na svilušky. V prostředí se stagnujícím vzduchem se může vyskytnout padlí.
BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče.
PŮVOD: Je to hybrid Astilbe x thunbergii neznámého původu. V r. 2024 získala ocenění Award of Garden Merit od RHS (britské Královské zahradnické společnosti). Synonyma: Ostrich Plume.
RŮST: bujnější, volnější, vzpřímený. Je to trvalka přezimující v kořeni, která bez květů dorůstá do výšky 30-60 cm, s květy do 90 cm
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně hmyzem opylivé, zejména včelami a motýly. Kultivar Straussedfeder kvete v 2. polovině léta štíhlými, obloukovitě ohnutými květenstvími drobných květů lososové až růžové barvy, které lákají opylovače.
PLODNOST: pravděpodobně sterilní, množí se vegetativně oddělky oddenků.
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka atraktivní pro opylovače vhodná do stínu či polostínu pod stromy, používá se i na okraje záhonů, do zahradních skupin i květinových záhonů. Je výborná na řez do vázy.
STANOVIŠTĚ: polostín až stín, humózní, vlhčí, dobře propustné půdy s kyselou až neutrální reakcí. Nevhodná je suchá a přímému slunci velmi vystavená půda, která vede ke stresu rostlin. Je vhodná i do oblastí s chladnějším a vlhčím podnebím.
ODOLNOST: velmi odolná vůči mrazům, snese teploty až do –30 °C. Dobře odolná vůči běžným chorobám a škůdcům.
PŮVOD: východní Asie: Sibiř, severní Čína, Korea a Japonsko. Bílá forma Alba je známá v evropských zahradách již od poloviny 19. století. Na rozdíl od mnoha moderních hybridů jde o přirozeně se vyskytující barevnou variaci. V roce 1997 byl druh na základě molekulárních analýz přeřazen z rodu Dicentra do monotypického rodu Lamprocapnos.
RŮST: středně bujně, dorůstá do výšky 60-80 cm a šířky 60-90 cm. Je to trvalka přezimující v kořeni. Listy jsou 2–3 trojčetné, řapíkaté a lysé, velmi dekorativní laločnaté.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, s nápadnými oboupohlavnými chasmogamickými (opylovanými hmyzem) květy i později rozkvétajícími nenápadnými kleistogamickými květy, které se opylují samy, bez pomoci hmyzu. Kvete od dubna do června bílými květy ve tvaru srdce uspořádanými do jednostranných hroznů.
PLODNOST: pravidelná, vysoká.
PLODY: tobolky s elaiosomem ("masíčkem") pro mravence, které je rozšiřují.
DOZRÁVÁNÍ: v červenci, případně srpnu.
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka zejména do polostínu pod stromy, které na jaře ozvláštní svými nápadnými květy a listy.
STANOVIŠTĚ: polostín, případně slunné, kde ale vyžaduje dostatečně vlhkou půdu. Preferuje humózní, lehčí půdu, spíše neutrální až mírně kyselou. Je vhodná do teplých, středně teplých i vyšších poloh.
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v kořeni až do -34 °C. Nezvykne trpět chorobami či škůdci. Někdy ji mohou poškodit mšice, slimáci, plži či padlí, rez nebo antraknóza.
BOTANICKÁ POZNÁMKA: Celá rostlina obsahuje isochinolinové alkaloidy (např. protoberberin), které jsou toxické pro lidi při požití a mohou způsobit podráždění pokožky (kontaktní dermatitida). Problémová pro psy a kočky. Při manipulaci se doporučují rukavice.

