Malé zahrady

PŮVOD: Nórsko, Hedmark, Nes, školka Grefsheim Planteskole, mezidruhový kříženec Spiraea cana x Spiraea hypericifolia nalezený v roce 1949. V roce 1993 získal cenu Award of Garden Merit britské Královské zahradnické společnosti.

RŮST: bujný, je to opadavý keř charakteristický hustým, previsnutým a fontánovitým růstem, přičemž jeho větve se elegantně ohýbají směrem dolů. Dorůstá do výšky a šířky přibližně 1,5–2 metry. Protože kvete na loňském dřevě, odstraňují se jen staré nebo poškozeny větve a keř se může mírně presvetliť pro udržení tvaru a lepší cirkulaci vzduchu. Vyhněte se silnému řezu, který by narušil jeho přirozený převislý habitus.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od dubna do května. Větve jsou zcela pokryté drobnými, voňavými bílými květy, uspořádanými v hustých chocholících po celé jejich délce.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (solitéry, skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů) do menších i větších zahrad, parků, jiné městské zeleně včetně teras či balkonů. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Upřednostňuje plné slunce pro bohatší kvetení, ale dobře roste i v mírném polostínu. Dobře snáší různé klimatické podmínky i typy půd, za předpokladu, že jsou dobře propustné. Nesnáší přemokření. Roste v písčitých i hlinitých půdách a toleruje kyselé i zásadité prostředí. 

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do -34 °C. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, padlí nebo mšice. Po zakořenění dobře snáší i sucho a toleruje i znečištění ovzduší.

PŮVOD: Dánsko, vyšlechtil ji Niels Dines Poulsen někdy před rokem 1959, kdy byla registrována, jako kříženec odrůd Columbine x Cläre Grammerstorf, na trh byla uvedena v roce 1963. V roce 1962 vyhrála zlatou medaili na výstavě britské Royal National Rose Society (Královské národní růžařské společnosti ) a v roce 1993 získala ocenění Award of Garden Merit od Royal Horticultural Society (britské Královské zahradnické společnosti).

RŮST: je bujný, vzpřímený, je to floribunda (= mnohokvětá růže) označovaná někdy jako popínavá růže. Dorůstá do výšky 120-185 cm a šířky 90 až 120 cm. Má středně zelené listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylitelná, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách od června až po první mrazy citrónově žlutými až sytě žlutými květy často s narůžovělými okraji okvětních lístků. Květy jsou velké (průměrně 10 cm), dvojité, s průměrně 17-25 okvětními lístky a středně až silně, sladce vonné, klasického tvaru čajohybridních růží.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou menší a červené. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní a voňavá růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, do vyšších živých plotů, ale i jako kratší popínavá růže k trelážím či k zídce, ne na velmi vysoké oblouky. Kulinární využití: středně až silněji aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i do chladných poloh se zimní ochranou chvojím.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je středně až výše odolná vůči černé skvrnitosti růží (Diplocarpon rosae), středně odolná vůči padlí (Podosphaera pannosa) a výše odolná vůči rzi (Phragmidium mucronatum). Je středně odolná vůči suchu po zakořenění, kdy ji mohou potrápit i mšice.

PŮVOD: Šanta Nepeta × faassenii je kříženec mezi druhy Nepeta racemosa a Nepeta nepetella. Odrůda Senior je neznámého původu.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to v kořenu přezimující trvalka dorůstající do výšky a šířky 30 cm. Listy jsou šedozelené, matné a aromatické.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jako hybrid zřejmě sterilní. Kvete ale bohatě jemnými, levandulově modrými, voňavými květy, uspořádanými v hustých přeslenech po velmi dlouhou dobu od konce května až po červenec, po sestřihnutí květů zas během srpna a září, případně až do listopadu. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače.

PLODNOST: nevytváří plody se semeny, pokud, tak jen málo a mají špatnou klíčivost. Množí se vegetativně dělením trsů na jaře nebo na podzim či řízky během léta.

PLODY: tvrdky, pokud vůbec vzniknou.

VYUŽITÍ: velmi okrasná a nektarodárná trvalka, vysazuje se do smíšených trvalkových záhonů, skalek, ale i do květináčů. Výborně se kombinuje s růžemi, levandulí a dalšími suchomilnými trvalkami. Milují ji kočky. Kulinární využití: mladé listy a květy s mírně hořkou a aromatickou chutí k ochucení salátů, polévek atd. či uvařit na čaj. Kdysi se listy šanty používaly k ochucení piva. Léčivé využití: je velmi účinný proti nadměrnému zahlenění sliznic nosu, uší, hrdla či trávicího systému. Listy a kvetoucí nať uklidňují, zvyšují chuť k jídlu a zlepšují trávení, snižují teplotu a zánět, jsou močopudné, tonizující a mírně stimulující, působí proti parazitům v trávicím systému a při problémech s ledvinami. Externě urychlují hojení ran.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje dobře propustnou, středně úrodnou až chudší půdu, dobře snáší suché a kamenité podmínky. Nesnáší zamokření.

ODOLNOST: je plně mrazuvzdorný do -40 °C, odolný vůči suchu po zakořenění. Je odolný vůči běžným chorobám a škůdcům, jen v suchých létech může trpět padlím či naopak v příliš vlhkých podmínkách trpět houbovými chorobami. Předcházíme tomu výsadbou do dobře propustné, ale dostatečně vlhké půdy.

PŮVOD: druh je dosti proměnlivý a pochází ze severní Evropy, Asie a Severní Ameriky, ve střední a západní Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě jako glaciální relikt. Odrůda Goldfinger pochází z Holandska, Gorsselu, kde ji vyšlechtil H. Knol a na trh uvedl v roce 1970.

RŮST: středně bujný, s hustým, kulovitým habitem, v porovnání s jinými odrůdami mochny křovité je bujnější. Je to opadavý keř dosahující výšky 0,9–1,2 m a šířky 1,2–1,5 m. Listy jsou složené, obvykle tvořené pěti úzkými, kopinatými, šedozelenými až modrozelenými lístky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. V rámci mochniček začíná rozkvétat středně brzy, od června do října či prvních silnějších mrazů velkými (4–5 cm), zlatožlutými květy s 5 okvětními lístky a množstvím ozdobných tyčinek.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: drobné, chlupaté, nejedlé nažky.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní olistěním i dlouhým kvetením a používá se zejména jako keřovitý okraj záhonů, na nízké živé ploty, jako pastva pro různé opylovače, v zahradách, parcích a jiné městské zeleni, i jako protierozní dřevina na svazích. Kulinární využití: sušené listy se používají jako náhrada čínského čaje.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, preferuje dobře odvodněnou hlinitou půdu, preferuje zásaditou půdu, ale snese i mírně kyselou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě až do -42,8 °C až -45,6 °C, květy po slabších mrazech na podzim pokračují v kvetení. Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu. Nezvykne trpět chorobami, někdy se může vyskytnout padlí, listové skvrnitosti či v nedostatečně odvodněné půdě zahnívání kořenů.

PŮVOD: druh pochází ze Severní Ameriky - zejména východních a středních oblastí USA a východu Kanady. Roste tam nejvíce na březích vodních toků, okrajích lesů a skalnatých svazích. Kultivar Little Devil^™ vyšlechtil v USA ve Wisconsinu profesor David C. Zlesak na University of Wisconsin - River Falls a byl uveden na trh kolem roku 2010 a ochrannou známku na něj má školka Bailey Nurseries. Synonyma: Donna May. 

RŮST: kompaktní, umírněný, polovzpřímený. Je to opadavý keř, který vyniká jemně texturovaným, tmavě bordó olistěním, které ho odlišuje od jiných kultivarů tavolníku kalinolistého. Dorůstá do výšky a šířky kolem 90-120 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červnu. Květy jsou chocholíkovitá květenství růžovobílé barvy.

PLODNOST: pravidelná, ale kvantitativně nevýznamná. Plodění má hlavně okrasný charakter. 

PLODY: plod je malý, nafouknutý měchýřek, 0,5 - 1cm velký, zelené až červenohnědé barvy při dozrávání. Má výhradně okrasný charakter. 

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. 

VYUŽITÍ: jako okrasný keř pro své výrazné tmavě purpurové až bordó listy a růžovobílé květy zejména do okrasných zahrad, skupinových výsadeb, nízkých živých plotů nebo do nádob. 

STANOVIŠTĚ: slunečné, dobře toleruje polostín. Nenáročná na půdu - vyhovují jí písčité, hlinité i jílovité půdy, široká škála pH. 

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná až do -37 až -40 °C, mírně suchovzdorná, toleruje městské prostředí. Vysoce odolná vůči škůdcům a chorobám, zřídka se mohou vyskytnout mšice. Je podstatně více odolná vůči padlí než jiné odrůdy tavolníku.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie, z Japonska a střední Číny, kde roste jako podrost ve vlhkých a stinných lesích v nadmořských výškách zhruba od 1000 až do 2600 m n. m. Odrůda Green Carpet je neznámý původu, ale pravděpodobně jde spíše o selekci kompaktního vzrůstu než záměrného šlechtěnce.  

RŮST: středně bujný, nízký, kompaktní, je to keř či polokeř, který vytváří koberce s výškou 15-20 cm a šířkou kolem 60 cm. Má stálezelené, lesklé, zelené listy s pilovitým okrajem dlouhé až 7 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Na opylení je třeba jinou odrůdu (např. Silver Edge, Green Sheen nebo Variegata) nebo semenáč. Kvete u nás v dubnu až květnu menšími (2,5-5 cm) klasy bílých květů umístěnými na vrcholu letorostu, od toho je odvozen jejich druhový název (terminalis = vrcholový). Květy obsahují silnější tyčinky, od toho je odvozen jejich rodový název (pachys = tlustý, andra= mužský).

PLODNOST: v přítomnosti opylovače střední. Množí se vegetativně podzemními výběžky. 

PLODY: malé (5-6 mm), oválné, bílé, jedlé peckovice sladké chuti a šťavnaté konzistence.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: je to listy celoročně velmi dekorativní půdopokryvný keř vhodný do stínu stromů a větších keřů. Dobře zabraňuje erozi, potlačuje růst nežádoucích rostlin a je vhodný do stinných koutů zahrad, parků, hřbitovů či jiných veřejných prostorů. Je neatraktivní pro některé hlodavce, podle experimentů minimálně pro hraboše prérijové (Microtus ochrogaster), takže by mohla působit jako odpudzovač pro hlodavce kolem stromů, u nás toto působení zatím nebylo ověřeni. Kulinární využití: Plody se dají konzumovat syrové nebo tepelně upravené.

STANOVIŠTĚ: stín až silný stín pod stromy či za budovami. Preferuje humózní půdu, která je dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, mírně kyselá až neutrální. Nesnáší horké, vysýchavé stanoviště. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná až do -29 °C až -34 °C, snese i silné zastínění a konkurenci kořenů stromů. Je málo náchylná na choroby a škůdce, v příliš vlhkých podmínkách se může objevit houbová hniloba listů (Volutella pachysandrae) nebo hniloba kořenů v špatně odvodněné půdě. Příležitostně se mohou vyskytnout i štítenky, roztoči či slimáci v příliš vlhké poloze. 

PŮVOD: jižní část Korejského poloostrova, ostrov Sachalin a Kurilské ostrovy a Japonsko. Jde o dřevnatou liánu, která ve své domovině roste ve vlhkých lesích, a popíná se po stromů a skalách. Do evropské kultury byla uvedena přibližně v druhé polovině 19. století (kolem roce 1865).

RŮST: pomalejší v prvních letech, později poměrně bujný. Je to opadavý, popínavý keř dorůstající do výšky i 10-15 m a šířky 4-10 m a vyžadující dostatečně pevnou oporu, o kterou se může prichytiť přilnavými vzdušnými kořínky. Má řapíkaté, elipsovité, na vrcholu špičaté, na okraji zubaté listy dlouhé 5-10 cm a široké 3–7 cm. Dobře snáší řez, který se doporučuje po odkvětu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě částečně samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými květy. Kvete v červnu až červenci drobnými, bílými, plodnými květy plnými pylu a nektaru, které tvoří velké ploché laty široké až 15-25 cm a které jsou po krajích lemované sterilními květy velkými až 3 cm.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody. Vstupuje do plodnosti obvykle 5-8 let po výsadbě, plodnost je obvykle střední.

PLODY: drobné tobolky s malými semínky.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září. Nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: krásný okrasný vertikální prvek zahrad - ideální na popínání kolem zdí, plotů, stěn domov, altánů či pergol. 

STANOVIŠTĚ: preferuje polostín či stín, ale daří se jí i na plném sluncem za prepokladu pravidelné zálievky. Má ráda hlinité až humózní, vlhké, ale dobře propustné půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná až do -34°C. Dobře toleruje stín a vítr, hůře toleruje sucho. Může být napadána mšicemi či červci. Z chorob se může vyskytovat skvrnitost listů, padlí a zřídka šedá plíseň.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: obsahuje kyanogenní glykosidy typické pro rod Hydrangea (potenciálne mírně toxická při požití). Škodlivá pro psy a kočky. Může způsobit kontaktní dermatitidu (kožní alergén) - při manipulaci se doporučuje používat ochranné rukavice.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie, Japonska, Číny a Koreje, do Spojeného království ho v roce 1860 přinesl skotský "lovec rostlin" Robert Fortune. Odrůdu Emerald Gaiety vyšlechtili v USA v Ipswichi v školce Corliss Brothers Nursery  roce 1960.

RŮST: rychle se rozrůstající, stálezelený, nízký keř až lianovitá dřevina. Samostatně stojící dosahuje výšky a šířky přibližně 0,9-1,5 m. Ale při vysazení k stěně, plotu či stromu vytváří adventivně kořeny a umí se vyšplhat až do výšky 3 m. Velmi snadno zakořeňuje při dotyku se zemí a rychle pokrývá půdu. Velmi dekorativní, zelené a na zoubkovaných okrajích bílé, oválné až elipsovité listy v zimě chytají narůžovělý nádech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete řídce v červnu až červenci nenápadnými, žlutozelenými květy. Kvete více, když se popíná.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale kvůli málo bohatému kvetení je nízká a začíná až kolem 3.-5. roce po výsadbě.

PLODY:  vejčité, červenohnědé, silně jedovatá tobolky velké 5-10 mm.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu. V době zralosti se vytrvalí kalich otevírá a odhaluje až 4 semena s červeným nebo oranžovým míškem, které zůstávají na rostlině dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: je to celoročně velmi okrasná dřevina použitelná v zahradách, parcích a městské zeleni jako nižší solitéra nebo jako půdopokryvná, protierozní rostlina zejména na svahy, jako okraj k chodníkem či jako popínavka k stěnám, plotům či stromem.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín. Na půdu je velmi nenáročný, ale preferuje dostatečně vlhkou hlinitou či jílovitou půdu, snese mírně kyselou až po silně zásaditou půdu. Příliš mokrá půda zhoršuje přezimování. Je vhodný do teplých, středně teplých či chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C, případně až do -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře větruodolný a dobře toleruje znečištění ovzduší. V teple a suchu ho může potrápit štítenka bršlenová (Unspis euonymi) či mšice, případně ve vlhkém stagnujícím vzduchu může trpět antraknózou, listovou skvrnitost, padlím či agrobakteriem. Je silně odolný vůči okusu jeleny a srnami.

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, vyšlechtěna jako kříženec druhů Buddleja davidii x Buddleja fallowiana.

RŮST: malý, kompaktní, opadavý keř dorůstající přibližně do výšky a šířky 0,8-1 m, s drobnými, bledě šedozelenými/stříbřitými listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, jen mírně láká hmyz ve srovnání s jinými odrůdami, kvete bohatě od června do poloviny srpna, vytváří krátká latovitá květenství voňavých bílých květů bohatých na nektar.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láká i opylovače. Květenství se dají použít i k řezu do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné, případně slabý polostín. Preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná ve vyzrálém dřevě do asi -25 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchuvzdorná. Nezvykne trpět chorobami, málokdy mšicemi a roztoči. Prevencí vůči houbovým chorobám je zajištění dobré drenáže půdy a dostatečné proudění vzduchu kolem rostliny.

PŮVOD: Francie, Nancy vyšlechtil ho Victor Lemoine v roce 189O jako jednu z prvních plnokvětých odrůd odrůdu šeříku obecného (Syringa vulgaris) a pojmenoval ho po své manželce Emile Lemoine. Získal více významných ocenění, např. v roce 1891 RHS Award of Merit, v letech 1937 a 1993 Award of Garden Merit také od RHS (britské Královské zahradnické společnosti) a v roce 1897 First Class Certificate. Synonyma: Mme Lemoine, Mad. Emile Lemoine, Mad. Lemoine.

RŮST: středně bujný až umírněný, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 2-3 m a šířky 2-2,5 m. Mladé letorosty jsou zelené. Stará kůra je šedohnědá a ve vyšším věku se po malých kouscích odlupuje. Listy jsou široce vejčité, dlouhé 9-12 cm, zelené až strednezelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi bohatě v 1. polovině května dlouhými a relativně širokými (15-22x10-14 cm) latami středně dlouhých (cca. 1,7 cm dlouhých), silně a příjemně voňavých květů. Na jednom větvičce jsou až 4 laty. Květní pupeny jsou svetlozelenožlté. Otevřené květy jsou čistě bílé a plné úzkych lístků. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: nádherný okrasný šeřík vhodný do zahrad i parků, do volně rostoucího živého plotu i jako solitéra. Jako krásná a velmi voňavá odrůda je velmi vhodná i na řez do vázy. Je atraktivní i pro opylovače. Kulinární využití: sladká vůně květů jejich předurčuje na použití do sladkých jídel a do nápojů, vůni uchováme v kandizovaných květech, v šeříkovém cukry, sirupu či želé. Můžeme ho přidávat do krémů i do cesta koláčů. Kosmetické využití: k výrobě hydrolátů či éterického oleje do parfémů, pot pourri. Technické využití: z listů se dá získat zelené a hnědé barvivo, z větviček žlutooranžové. Dřevo ze starších větví se chutnaly používalo k výrobě píšťal.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou, výživnou, humózní půdu, neutrální až mírně zásaditou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -28 °C až -30 °C, středně mrazuvzdorný v květních pupenech a květech. Může ho napadat bakteriální skvrnitost listů (Pseudomonas syringae), fytoftora, václavky, padlí. Prevencí je sluneční stanoviště s dobrým prouděním vzduchu.

PŮVOD: druh pochází z JV části USA, vyskytuje se v nížinách v povodí dolního toku Mississippi, kde roste na mýtinách stálezelených nížinných lesů, v křovinaté vegetaci podél vodních toků, v pásmu od mořského pobřeží až do asi 650 m n. m. Odrůdu Longwood Purple z neznámý zdroja získal zakladatel Longwood Gardens Pierre S. du Pont a byla vysazena při vchode do zahrady, kde zostala dodnes jako jedna z mála vistérií.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající do 3-5 či až 6-8 m a vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet. Má hladké, lesklé, zelené, nepárno peřeně složené listy. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června masově a později v létě po troche opakuje kvetení jemně muškátově voňavými, fialovopurpurovými květy s bílými stredmi a žlutozelenými očky v krátkých, hustých květenstvích dlouhých do13 cm.

PLODNOST: při ponechání květů raná, střední.

PLODY: lesklé hnědé, zploštělé lusky dlouhé 5-10 cm a široké 1-1,5 cm s jedovatými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v říjnu až listopadu.   

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná na popínání po velmi silných konstrukcích oblouků, pergol, plotů, treláží. Je dobrým zdrojem nektaru pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, pokud lze orientované na jih nebo jihozápad, aby byla chráněna před studenými větry a ranným sluncem během mrazivých ran. není velmi náročná na půdu, ale v příliš výživné může více růst na nejen kvetení a v zásadité trpět chlorózou, preferuje dobře propustnou, humózní půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C, květy jsou zřídka poškozeny pozdními jarními mrazy, květní pupeny jsou odolnější. Někdy ji může poškozovat padlí, skvrnitost listů, puklice či mšice, ale nic vážně.

PŮVOD: Nizozemsko, Dalfsen, vyšlechtil ji jako mezidruhového křížence agastache vrásčité (Agastache rugosa) a agastache anýzové (Agastache foeniculum) Coen Jansen v roce 2002. Jansen hledal rostlinu, která by kombinovala mrazuvzdornost amerického druhu (A. foeniculum) s robustností a dlouhověkostí asijského druhu (A. rugosa). Tento kultivar je v současnosti považován za jeden z nejlepších na trhu díky tmavomodrofialovým květům a mimořádné odolnosti.

RŮST: bujný, trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 90-110 cm a šířky 60 cm. Kopinaté až vejčité listy jsou modrozelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jako kříženec je sterilní, ale velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím tmavomodrofialových květů uspořádaných do vysokých klasnatých květenství. Květní pupeny jsou téměř černé - od toho je odvozen i název odrůdy.

PLODNOST: jako mezidruhový hybrid pravděpodobně netvoří plody.

PLODY: netvoří plody, pokud ano, jsou to hnědé tvrdky.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinářské využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Ale i k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Usnadňuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná do přibližně -24 °C až -28 °C. Náchylnější na poškození pozdními jarními mrazy a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí. V zamokřených půdách může trpět hnilobou kořenů.

PŮVOD: neznámý, tzv. čínská bílá hrušeň, zřejmě Pyrus pyrifolia.

RŮST: slabší, brzy vstupuje do plodnosti.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete v první polovině dubna. Vhodní opylovači: opylují ji jiné odrůdy asijských hrušní nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní a Trévouxská).

PLODNOST: raná, vysoká. Vyžaduje probírku plodů, protože má sklon k přeplození.

PLODY: středně velké (průměrně 155 g), kulaté až zploštělé. Slupka plodu je hladká, bez rzivosti a výrazných lenticel, její základní barva je zelená, v plné zralosti žlutá až krémová. Dužnina je tužší, bílá až krémově bílá, po rozkrojení hnědne. Je středně sladká s vyváženým poměrem cukrů a kyselin.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrává ke sklizni středně brzy, od poloviny do konce září. Konzumně dozrává koncem září, skladovatelná je do prosince.

VYUŽITÍ: Vhodná k přímému konzumu i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé v rámci teplých a středně teplých poloh s dostatečnou vlhkostí (v domovině 400–1200 mm ročně).

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná.

PŮVOD: Španělsko, pohoří Sierra Morena, odkud byla převezena do Ostheimu v Německu na začátku 18. století.

RŮST: bujný, hustý, ale nevadí to plodům ani plodnosti, tvoří úhledné, kulovité až převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pozdě kvetoucí, cizosprašná.

PLODNOST: středně vysoká.

PLODY: středně velké, kulovité, od stopky k temeni mírně zploštělé, lesklé, tmavě červené až hnědé. Dužina je řídká, rosolovitá, tmavě červená, velmi šťavnatá, barvící, s příjemně sladkokyselou chutí s výraznou višňovou příchutí.

DOZRÁVÁNÍ: v polovině července.

VYUŽITÍ: na přímou konzumaci, pečení, sušení, výrobu kompotů, džemů, sirupů, destilátů či likérů.

STANOVIŠTĚ: nenáročná na teplo, vhodná i do vyšších poloh, toleruje vlhčí půdy, na suchých bývají drobnější plody.

ODOLNOST: silně mrazuodolná, odolná proti praskání plodů, středně odolná vůči monilióze, vrtule třešňová ji napadá.

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Slovensko, vyšlechtil ve Stupavě Gustav Čejka v roce 1995 jako křížence odrůd Redhaven a Cresthaven.

RŮST: středně bujný, habitus rozložitý.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy, středně dlouho.

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké, kulovité, souměrné. Slupka je středně silná, středně hustě plstnatá, středně silně až silně přilnavá k dužnině. Základní barva je zelenožlutá, na osluněné straně překrytá tmavě červeným rozmytým líčkem. Dužnina je světle žlutá, kolem pecky slabě načervenalá, středně tuhá až tuhá, nevláknitá, sladkokyselá až sladká, poměrně aromatická, velmi dobré chuti. Pecka je elipsovitá, středně velká až velká a od dužniny je dobře oddělitelná. Náchylnost k praskání pecky je velmi nízká až nízká. Plody jsou velmi dobře velikostně vyrovnané a nejsou náchylné k praskání během deště.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, v 1. až 2. polovině srpna, 8 dní po odrůdě Redhaven. Plody předčasně před sklizní neopadávají nebo jen velmi málo.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu, zavařování i dalšímu zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou ve všech pěstitelských oblastech vhodných pro broskvoně. Je to nenáročná a velmi plastická odrůda.

ODOLNOST: ve dřevě i v květních pupenech silně mrazuvzdorná.

PŮVOD: ČR, kříženec odrůd Halehaven a Cresthaven

RŮST: slabý až středně bujný, habitus rozložitý. Je méně náročná na udržovací řez, dobře se tvaruje.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete pozdě a dlouho

PLODNOST: středně vysoká až vysoká, pravidelná

PLODY: středně velké až velké, kulovité, nesouměrné. Slupka je středně silná až silná, středně silně přiléhá k dužnině, středně hustě až hustě plstnatá. Základní barva je žlutá, z poloviny překrytá rozmytým tmavě červeným líčkem s tečkovanými okraji. Dužnina je žlutá, středně tuhá, nevláknitá, velmi dobrá, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin. Pecka je středně velká až velká, elipsovitá, velmi dobře oddělitelná od dužniny. Plody jsou velmi dobře velikostně vyrovnané, velmi málo náchylné k praskání pecky či plodů při dešti.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v 1. polovině srpna, 3 dny po odrůdě Redhaven. Plody jsou velmi málo náchylné k předčasnému opadu před sklizní.

VYUŽITÍ: přímý konzum, konzervování i další zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s dobře propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou v teplých a středně teplých oblastech, ve vyšších jen na chráněných místech.

ODOLNOST: ve dřevě i v květních pupenech silně mrazuvzdorná.

PŮVOD: Německo, Ronsdorf, vyšlechtil Georg Arends jako odrůdu Astilbe japonica v roce 1929. Získala ocenění Award of Garden Merit od britské Královské zahradnické společnosti.

 
RŮST: v rámci astilb je nižšího vzrůstu – dorůstá do výšky jen 30–60 cm a šířky 30–40 cm. Má velmi pěkné, tmavě zelené, zpeřené listy, které jsou dekorativní i po odkvětu.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete brzy, v první polovině července, středně hustými květenstvími purpurově červených či lososově karmínových květů.

 
PLODNOST: je sice schopná produkovat semena, avšak ta jsou obvykle sterilní nebo mají nízkou klíčivost. K množení se proto nejčastěji používá dělení trsů na jaře nebo na podzim.

 
PLODY: drobné tobolky, které obsahují velmi malá semena s nízkou klíčivostí.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem léta.

 
VYUŽITÍ: oblíbená okrasná trvalka vhodná do polostínu až stínu. Využívá se v zahradách, u jezírek, ve smíšených trvalkových záhonech a také jako řezaná květina. Je vhodná i do městských zahrad.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje polostín až stín, vlhké, dobře propustné půdy s kyselou až neutrální reakcí. Je vhodná k výsadbě u jezírek, pod vysoké stromy, kde poskytuje atraktivní kontrast s jinými rostlinami.

 
ODOLNOST: je mrazuvzdorná do -23 °C. Je odolná vůči suchu a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Německo, Lauf u města Bühl v Bádensku, objevil ji kolem r. 1900 Leonhard Zimmer ve své vinici jako náhodný semenáč.

RŮST: v mládí středně bujný, později slabý, vytváří menší, kulovité, kompaktní koruny. Je vhodná do menších zahrad. Kosterní větve rostou vzhůru a slabě se větví. Postranní větve mají hustý plodný obrost. Vyžaduje dřívější zmlazování.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Bystrická, Cárska, Esslingenská, Lucasova raná, Oullinská, Ruth Gerstetter, Tragédie, Viktorie, Wangenheimova.

PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná.
PLODY: středně velké (průměrně 25 g), oválné. Slupka je pod světle fialovomodrým ojíněním tmavě fialová až tmavě modrá, místy rzivá, je středně silná, nakyslá, dá se stáhnout z plodu. Dužnina je zelenožlutá až zlatožlutá, středně tuhá a středně šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až sladká, aromatická, velmi dobrá, zejména z teplých stanovišť. Pecka se dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v polovině srpna. Dobře se přepravuje a krátkodobě i skladuje. Pře zralé plody měknou a opadávají.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet či švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Nejlépe se jí daří v hlinitých, úrodných, vlhčích půdách. V suchých půdách jsou plody drobné, v chladných oblastech nejsou tak kvalitní. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, dobře mrazuvzdorná a odolná i vůči nepříznivému počasí v květu. Je náchylnější k šarce švestky. Plody při dlouhotrvajících deštích praskají a napadá je moniliová hniloba.