12% DPH

PŮVOD: je to hybrid s jedním z rodičů z druhu Buddleja davidii var. nanhoensis, který je původně endemický v provincii Kan-Su v Číně jako zakrslý. Tento kultivar byl vyšlechtěn v USA, Kalifornii, školkou Monrovia Nursery v r. 1984, vypěstován jako Mongo a prodáván pod jménem Nanho Blue.

RŮST: umírněný, kompaktní, vzpřímený s převislými květenstvími. Je to opadavý keř, který dorůstá do výšky 150–200 cm a šířky 100–150 cm. Listy jsou úzké, stříbřité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od konce června až do září drobnými modrofialovými květy s oranžovými kalichy ve velkých květenstvích dosahujících délky až 25–30 cm, kvete na letorostech.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.

PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní stříbřitě zelenými listy a záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láka velké množství opylovačů. Květenství lze použít také na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné či polostín, toleruje širokou škálu půd od písčitých až po jílovité, ale upřednostňuje dobře odvodněné půdy. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen málokdy trpí mšicemi a roztoči.

PŮVOD: Starobylá kulturní dřevina pěstovaná v celém Středomoří a v Makaronesii, dnes se pěstuje v mnoha odrůdách i v Americe a Austrálii. Vznikla zřejmě z planého olivovníku, který je někdy klasifikován jako samostatná varieta Olea europaea var. sylvestris, asi před 6000–7000 lety.

RŮST: pomalejší, umírněný, tvoří dlouhověké stromy vysoké ve své domovině 8–15 m, u nás podstatně nižší, tak do 2,5–3 m. Listy mají krátké řapíky, jsou vstřícné, kopinaté, kožovité, dlouhé až 8 cm, šedozelené, na rubu stříbřité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, převážně větrosnubný, ale i hmyzosnubný, u nás kvete v červnu. Přítomnost jiné odrůdy nebo semenáče zvyšuje úrodu.

PLODNOST: středně raná (3–7 let po výsadbě), středně vysoká, závislá na průběhu počasí.

PLODY: vejčité peckovice, dozrávající ze zelena do tmavohnědé až černé barvy, hořké chuti.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, ve 2. polovině října, případně až v listopadu.

VYUŽITÍ: velmi okrasný kompaktní stromeček, který dodává místu závan Středomoří. Kulinární využití: Plody v zelené i černé zralosti se nakládají do slaného nálevu. Z většího množství, v našich podmínkách nedosažitelného, se lisuje olej. Léčivé využití: Listy mají antiseptické účinky, snižují horečku, krevní tlak i hladinu cukru v krvi, uklidňují nervový systém. Dá se z nich získat žluté či zelené přírodní barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s dobře propustnou, výživnou, hlinitou či hlinitopísčitou půdou. Vhodný do nejteplejších lokalit Slovenska k výsadbě do volné půdy na chráněné dvory, k zdím budov a plotům nebo jako přenosná rostlina na terasy, střešní zahrady, balkony, se zimováním ve sklenících či zimních zahradách. Pro dobré přezimování v zemi je důležitá propustnost půdy.

ODOLNOST: mrazuodolný ve dřevě do asi −7 °C až −10 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům, květní pupeny jsou poškozeny již při teplotě pod −2 °C. V klimatu střední Evropy obvykle netrpí škůdci. Výskytu houbových chorob způsobených houbami Spilocaea oleagina a Pseudocercospora cladosporioides předcházíme výsadbou na místo chráněné před nadměrnými srážkami a vlhkostí půdy. Po zakořenění je dobře suchovzdorný a odolný vůči vysokým teplotám.

PŮVOD: zřejmě Německo, je možné, že je totožná s odrůdou Ananasové červené, tedy Roter Ananasapfel.

 
RŮST: v mládí tvoří velkou, jehlancovitou, později rozložitou korunu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: dobrý opylovač, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Ontario, Hammersteinovo.

 
PLODNOST: nepravidelná, závisí na půdních poměrech.

 
PLODY: kulovité, u kalichu zúžené. Slupka je lesklá, mastná, základní barva žlutozelená, téměř celá překrytá tmavou červení, jinak mramorovaná nebo světle pruhovaná, s početnými bílými lenticelami. Dužnina je bílá, tuhá, šťavnatá, aromatická, sladkokyselá, s příjemnou malinovou příchutí.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v polovině září, vydrží během října, později ztrácí na kvalitě.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i ke zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: teplejší a chráněné polohy, živné půdy.

 
ODOLNOST: velmi otužilá odrůda, kvete pozdě.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, jedná se o moderní křížence Gladiolus × hortulanus, přičemž rodičovské druhy zřejmě pocházejí z druhů z Jižní a Východní Afriky.

RŮST: je středně bujný, dorůstá do výšky 90-100 cm. Je to teplomilná trvalka přežívající v podobě hlíz uskladněných v bezmrazém prostoru. Vysaďte hlízy v dubnu až květnu do prohřáté půdy do hloubky asi 7-10 cm a do vzdálenosti asi 10-12 cm od sebe. Sázejte tak, aby nebyly ohroženy pozdními jarními mrazy, takže v dubnu s krytím fólií či netkanou textilií. Na podzim - koncem září až začátkem října suché stonky a listy ořežte a hlízy opatrně vyjměte ze země a asi 10 sušte v pokojové teplotě při dobrém větrání. Poté je zbavte vrchní slupky a uskladněte v bedýnce vystlané slámou nebo hrubými pilinami při asi 10 °C ve tmě až do jara. Hlízy sázíme každý rok na jiné místo, abychom předcházeli rozvoji houbových chorob.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzem opylivý, s oboupohlavnými květy kvetoucími protandricky, tedy samčí tyčinky dozrávají dříve než samičí pestíky. Pro dosažení opylení potřebuje jinou odrůdu mečíku kompatibilní v kvetení. Tento mix odrůd kvete v červenci a srpnu - středně velkými, jednoduchými, nálevkovitými květy různých barev (bílá, krémová, světle žlutá, žlutá, lososová, oranžová, červená, purpurová, fialová) rozkvétajícími postupně v klasovitém květenství s celkovou výškou 40-60 cm.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, v případě jiné kompatibilní odrůdy a přítomnosti vhodných opylovačů se tvoří, ale nejsou ve významném množství, odrůda se rozmnožuje cibulkami.

PLODY: pukavé trojboké tobolky s plochými okřídlenými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: při ponechání květů v září až říjnu, ale květy se většinou odřezávají.

VYUŽITÍ: je výjimečně krásná cibulovina vhodná do menších i větších zahrad do záhonů s jiřinami či jinými cibulovinami nebo i trvalkami. Je velmi vhodná na řez do vázy, řeže se po rozkvetení prvních květů při ponechání listů. Kulinářské využití: krásné květy jsou po odstranění zeleného kalichu, pestíku a tyčinek jedlé, křupavé a chutí připomínají květy lilií. Používají se čerstvé do ovocných salátů natrhané na lupínky, ve sladké kuchyni i vcelku na ozdobu koláčů a dezertů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, chráněné před větrem. Preferují lehkou, hlinitopísčitou, vlhkou, ale dobře odvodněnou, úrodnou půdu, v těžké a přemokřené mohou trpět houbovými chorobami. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh při dodržení vhodného času výsadby a sklizně hlíz.

ODOLNOST: suché hlízy snesou slabý mráz, ale nadzemní části jsou citlivé i na teplotu 0 °C. Je středně odolný vůči třásněnkám (Thrips simplex), fusáriové hnilobě (Fusarium oxysporum f. sp. gladioli), plísni šedé (Botrytis cinerea), bakteriální hnilobě či virům. Nejdůležitější je předcházet zamokření.

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: část Středomoří – Itálie, býv. Jugoslávie, Albánie a Řecko, u cest, v křovinách, na lesních světlinách, na skalnatých, výslunných svazích, často i na ruderálních místech.

 
RŮST: středně rychlý. Je to polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Lodyhy jsou přímé, krátce větvené, chlupaté. Listy mají dlouhé řapíky, částečně přezimují. U odrůdy Berggarten jsou elipsovité až kulaté, dlouhé 2–6 cm, jemně vroubkované, vrásčité, na líci šedě plstnaté, na rubu běloplstnaté, stříbřitě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete od června do srpna voňavými modrofialovými hluchavkovitými květy po 5–10 v lichopřeslenech.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: kulaté, černé tvrdky se 4 semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září.

 
VYUŽITÍ: listem i květem okrasná léčivá a kořeninová, často pěstovaná rostlina. Kulinární využití: silně aromatické mladé listy a jemnější květy se jedí syrové nebo tepelně upravené. Pomáhají při trávení těžkých, mastných jídel. Květy zdobíme saláty a chlebíčky, obalujeme v nich sýrové kuličky. Esenciální olej z listů ochucuje zmrzliny, cukrovinky, pečená jídla. Léčivé využití: díky antiseptickým účinkům je výborným kloktadlem při zánětu hrdla a dásní, zmírňuje bolest zubů. Působí žlučopudně, proti křečím, plynatosti, snižuje tvorbu mateřského mléka a slin či noční pocení, rozšiřuje cévy. Používá se proti úzkosti, depresi, ženské neplodnosti či při menopauze. Nesmějí ji užívat těhotné ženy a epileptici a nesmí se užívat příliš dlouho a ve vysokých dávkách. Zevně se používá na poštípání hmyzem a infekce pokožky. Listy se sbírají před květem a suší. Esenciální olej v malých dávkách odstraňuje nahromaděný hlen v dýchacích cestách a používá se v mastech proti revmatismu, ale i v parfumérii či kosmetice. Květy jsou atraktivní pro včely a jiné opylovače.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje dobře odvodněnou, písčitou, lehkou půdu, upřednostňuje vápenitou. Nesnáší těžké a kyselé půdy.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C, ale náchylná k vymrznutí při přílišné vlhkosti půdy. U nás obvykle netrpí škůdci, ale mohou se objevit slimáci, roztoči či pěničky. Prevencí proti zahnívání kořenů a vadnutí je dobře odvodněná půda a dobré proudění vzduchu. Po zakořenění je silně suchovzdorná.

PŮVOD: USA, Nebraska, West Point, vyšlechtil ji v r. 1908 John Frederick Larson Rosenfield ve své školce a pojmenoval ji po svém synovi Karlovi.
RŮST: bujný, vzpřímený až keřovitý, dorůstá do výšky 60-100 cm a šířky 60-75 cm. Je to dlouhověká trvalka přezimující v kořenových hlízách. Listy má lesklé, tmavozelené a hluboce vykrajované.
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, lépe tvoří plody v přítomnosti jiné pivoňky. Kvete koncem května a v červnu středně velkými (15-17 cm), poloplnými, karmínověčervenými až purpurovými květy.
PLODNOST: nepěstuje se kvůli plodům, ale v případě přítomnosti opylovače a ponechání květů je pravidelná a vysoká.
PLODY: tobolky.
ZRÁNÍ: v červenci a srpnu.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, jedlá i léčivá, nektarodárná trvalka atraktivní pro opylovače. Velmi vhodná k řezu do kytic již ve fázi pupene. Kulinární využití: Z květů se dá udělat želé nebo sirup nebo se zalijí jako čaj. Léčivé využití: čaj z květů má i léčivé účinky proti kašli. Externě se používá proti hemoroidům a křečovým žilám. Kořenové hlízy jsou součástí "polévky 4 prvků" - nejčastěji používaného ženského tonika v Číně. Nejúčinnější látkou v kořeni je paeoniflorin, který má protikřečové účinky na střeva, snižuje krevní tlak, snižuje horečku a chrání před vředy ze stresu. Vnitřně se používá při poruchách menstruace, zraněních, vysokém krevním tlaku, PMS a poruchách jater. Působí antibakteriálně, protizánětlivě, tlumí bolest a uklidňuje. Používat kořen ale je třeba pod lékařským dohledem a nesmí jej používat těhotné ženy.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Nenáročná rostlina, která snáší širokou škálu půdních podmínek, ale nejlépe se jí daří v hlubokých, výživných půdách neutrálních nebo mírně zásaditých. Vysloveně ji vadí jen podmáčené nebo velmi suché půdy. V písčitých bude tvořit hodně listů a méně květů. V jílovitých sice pomaleji poroste, ale bude bohatě kvést.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořeni, minimálně do -20 °C, ale pravděpodobněji až do -34 °C až -40 °C. Většinou dobře odolává chorobám a škůdcům, je odolnější například vůči černé skvrnitosti listů než starší odrůdy.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, kde roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech.
RAST: středně rychlý. Je to trvalka vysoká 60-90 cm a široká asi 50 cm s přezimujícím oddenkem, raší v březnu až dubnu a na zimu zatahuje v říjnu až listopadu. Aromatické listy jsou tmavě zelené s červenou žilnatinou a jsou dlouhé 6–15 cm a široké 3–8 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavními krásnými šarlatově červenými květy kvetoucími od června do září.
PLODNOST: každoroční, při ponechání květů vysoká.
PLODY: tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, medonosná bylinka s jedlými a léčivými květy i listy. Kulinární využití: její květy obsahují hodně nektaru a tak jsou nejen aromatickou, ale i sladkou ozdobou salátů či dezertů, dají se i šetrně sušit se zachováním sytě červené barvy. Listy a mladé výhonky se jedí syrové nebo vařené k dochucení salátů, ovocných salátů, nápojů apod. Z listů a květních hlávek se dělá výborný čaj, který voní jako bergamot. Léčivé využití: používají se listy a kvetoucí nať, čerstvé i sušené zejména proti trávicím obtížím, plynatosti, střevním parazitům, ale působí i při obtížích močových cest, kdy působí močopudně. Podporují vykašlávání. Esenciální olej se používá zejména externě do mastí při revmatismu. Je velmi atraktivní zejména pro motýly a včely, ale i pro další opylovače. Opakované kvetení podpoříme odstřižením odkvětlých květních hlávek.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, s dostatečně vlhkou půdou, snáší i těžkou jílovitou, nevyhovuje jí jen příliš suchá. Je vhodná do nížin i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v oddenku do -29 °C až -34 °C. Jako prevenci proti padlí doporučujeme zajistit dostatečně vlhkou půdu a dostatečně vzdušné místo.

PŮVOD: druh pochází ze západní a střední Evropy. Tento konkrétní plnokvětý kultivar je neznámého původu.
RŮST: dorůstá do výšky 10–15 cm a šířky 25–30 cm, je půdopokryvný.
OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, hmyzosnubný, s oboupohlavnými, silně vonnými, růžovými, plnými květy, které ve velkém množství rozkvétají v červnu až červenci.
PLODNOST: při ponechání plodů vysoká, pravidelná.
PLODY: tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: v červenci a srpnu.
VYUŽITÍ: Velmi dekorativní a voňavá rostlina, atraktivní i pro opylovače, půdopokryvná, vhodná do skalek. Kulinární využití: květy jsou jedlé, pro přímou konzumaci je třeba použít jen korunní lístky, kalich je tuhý a hořký, ačkoliv nejvíce vůně se soustředí právě v něm. Chuťově jsou sice nevýrazné, ale velmi dekorativní a můžete jimi ozdobit saláty, pomazánky, sladké či slané krémy, chlebíčky a dezerty. Korunní lístky (i s vonným kalichem) můžete také naložit do octa, bílého vína či vodky a ochutit a zejména provonět je.
STANOVIŠTĚ: polostinné či slunné, s dobře propustnou, lehkou, hlinitopísčitou půdou, vhodné jsou například skalky či jižní okraj květinových záhonů. Vhodný do nižších, středních i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -30 °C až -35 °C a silně suchovzdorný. Obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: severní a střední Čína, Taiwan, Japonsko, vzácněji i Korea. Z Číny byl do Evropy přivezen v roce 1763 a byl nazván podle botanika Josefa Gottlieba Kölreutera, který se začal zabývat rozmnožováním cévnatých rostlin a založil moderní pěstování rostlin. Ve své domovině roste v suchých údolích a vysýchavých říčních korytech i na březích vodních toků, často se tam vysazuje i ve městech, parcích, v okolí chrámů.

RŮST: je rychlý, ale celkově dorůstá jen asi do 10 m výšky a šířky, zřídka až do 15 m, u nás průměrně jen 8 m. Má zpeřeně složené až 35 cm dlouhé listy se 7–15 lístky špičatými, ozdobně zářezovitými. Vyžaduje povýsadbový řez, ale po něm potřebuje jen minimální péči.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete pozdě, v červnu až v červenci, případně i v srpnu oboupohlavnými souměrnými drobnými kvítky zlatožluté barvy. Květy vyrůstají ve vzpřímené nebo převislé latě, celé květenství je čtvrt až půl metru dlouhé a při dobrém osvětlení se zdá, že samo svítí. Květy jsou oboupohlavné a opylované hmyzem.

PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.

PLODY: neobvyklé, nafouklé tobolky v bočním řezu vypadající jako vejce. Mají tři papírové chlopně a obsahují tři jedlá semena. Zelené tobolky dozráváním hnědnou a i po opadu listí působí dekorativně. Navíc v podzimních větrech o sebe šustí a upozorňují na sebe.

DOZRÁVÁNÍ: semena v tobolkách dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasný i užitkový strom vhodný zejména do městských parků či okrasných zahrad. Poskytuje pozdní pastvu pro včely a jiné opylovače. Mladé listy a výhony jsou jedlé po uvaření. Semená jsou jedlá po opražení a mohou se použít jako korálky. Květy se používají při zánětu očních spojivek a slzení očí (epifora). Dá se z nich získat i žluté barvivo a z listů černé.

STANOVIŠTĚ: ideální jako solitéra do parků a městského prostředí, nenáročný na půdu, ale lépe se mu daří na slunných místech a v teplejších oblastech s dlouhými, teplými léty.

ODOLNOST: mrazuvzdorný od -23 °C do -29 °C, odolný vůči znečištění ovzduší a vůči větru.

PŮVOD: Rusko, Moskva, Botanický ústav MGU (Moskevské státní univerzity), výběr ze semenáčů v r. 1987.
RŮST: střední, větve jsou středně trnité. Listy jsou velké, tmavozelené, málo stříbřitě. Dobře snáší sklizeň úrody odřezáním větviček.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, k dosažení úrody potřebuje v blízkosti na opylení větrem samičího opylovače.
PLODNOST: raná, středně vysoká až vysoká, pravidelná. Starší keře dosahují úrodu 15-18 kg/rok.
PLODY: středně velké (průměrně 0,8 g), oválné, svítivě oranžovočervené, lesklé, aromatické. Mají vysoký obsah karotenoidů (18 mg/100 g), středně vysoký až vyšší obsah vitamínu C (152 mg/100 g), střední obsah oleje (5,6 %). Stopka je dlouhá 5 mm.
DOZRÁVÁNÍ: začátkem srpna.
VYUŽITÍ: přímý konzum, zavařování, výroba šťáv, džemů, mražení, sušení, výroba kosmetiky.
STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje slunné stanoviště, propustnou půdu, dostatek prostoru - spon volíme 2x4 až 3x4 m.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná proti chorobám a škůdcům.

PŮVOD: ČR, jako náhodný semenáč ho našli a vybrali pracovníci VŠÚO Holovousy, registrován byl v roce 1971.

 
RAST: v mládí bujný až velmi bujný, později bujný až středně bujný. Vytváří vzpřímené, kulovité, polověžaté, řídce až středně husté koruny. Raší brzy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, kvete středně brzy. Samičí květy začínají kvést před samčími, ale čas květu se částečně překrývá. Na zvýšení úrody je potřebná přítomnost jiné odrůdy kvetoucí ve stejný čas. Vhodní opylovači: Apollo, Jupiter.

 
PLODNOST: středně skorá (v 4. roce po výsadbě), středně vysoká, téměř pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 12-12,5 g, 13x34,5x32 mm), elipsovité, s nepatrnou až středně výraznou špičkou. Rubina je tlustá, tmavozelená s tmavohnědými a světlými tečkami, v zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořápka je polopapírová, pevná, téměř hladká, světle hnědá, dobře louskatelná i louskáčkem, soudržnost polovin je střední až silná. Jádro je středně velké až velké, zaplňuje celou skořápku (45-47 % celkové hmotnosti plodu), je světle hnědé, někdy bývá mírně zaschlé. Chuť je pomerne aromatická, sladká, dobrá, méně výrazná, i v suchém stavu není výrazně hořká.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně skoré až pozdní, koncem 3. dekády září, rovnoměrné.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci a k cukrářskému využití (nejen mleté ořechy, ale i vcelku). Při skladování jádra mírně zasychají.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazových kotlin, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda mu vyhovuje středně těžká, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké půdy (zejména pokud je hladina podzemní vody příliš hluboko) či příliš těžké a zamokřené půdy. Vhodný zejména do teplných pěstitelských oblastí. V chladnějších oblastech může dojít k horšímu uzavření skořápky.

 
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě a protože raší brzy až středně brzy, je náchylnější k poškození pozdními jarními mrazy. Celkově je dobře odolný vůči chorobám, více náchylný je jen na bakteriózu (Xanthomonas campestris).

PÔVOD: Holandsko, JUB Holland, pôvod odrôd neznámy, pravdepodobne ide o mix plnokvetých odrôd iskerníka ázijského (Ranunculus asiaticus). Druh má pôvod na východe Stredomoria až po západnú Áziu – od Grécka, Turecka a Cypru cez Sýriu, Jordánsko, Izrael až po Egypt a severnú Líbyu, Irak a Irán. Tam rastie na krovinatých svahoch a stráňach, vo svetlých lesoch, nevyhýbá sa ani skalám a útesom v pásme od morského pobrežia až do nadmorskej výšky okolo 600, ale aj až 950 m n. m.

RAST: stredne bujný, dorastá do výšky a šírky asi 30-40 cm. Vysádza sa najmä v marci až apríli, prípadne v máji do voľnej pôdy. Pred výsadbou hľuzy treba namočiť na 3-4 hodiny do vody. Pri vysadení ich treba prikryť 3-5 cm vrstvou pôdy a sadiť na vzdialenosť 10-15 cm. Po odkvitnutí a zaschnutí listov treba hľuzy vybrať zo zeme a uskladniť v chladnej, no bezmrazej miestnosti, napr. v pivnici.

OPEĽOVACIE POMERY: zrejme aspoň čiastočne samoopelivý, jednodomý s obojpohlavnými kvetmi, hmyzom opelivý. Kvitne od konca mája či od júna do augusta, v mixe sú žlto, ružovo, oranžovo, červeno a purpurovo kvitnúce odrody.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: zobákovité nažky.

DOZRIEVANIE: v júli a auguste.

VYUŽITIE: je vhodný ako okrasná teplomilná trvalka do hrantov či záhonov v kombinácii s inými iskerníkmi, ale aj inými cibuľovinami či trvalkami. Je veľmi vhodný aj na rez, pri pravidelnej výmene vody vie vo váze vydržať aj 2 týždne. Celá rastlina je jedovatá.

STANOVIŠTE: slnečné až slabý polotieň, chránené pred silným vetrom. Pôdu potrebuje výživnú, humóznu, vlhkú, ale dostatočne odvodnenú.

ODOLNOSŤ: hľuza je málo mrazuodolná, len do -2 °C až -4 °C vo vlhkej pôde, o niečo viac v suchej. Nadzemná časť znesie len krátkodobý ľahký mráz okolo 0 °C. Je len stredne až menej odolný voči zamokreniu a stredne odolný voči múčnatke, hubovej či bakteriálnej hnilobe hľuzy vo vlhkých podmienkach. Na mladých stonkách sa ojedinele môžu objaviť vošky.

PŮVOD: téměř v celé Evropě, v S Asii i na S Severní Ameriky, původně zřejmě na březích řek, horské populace byly až v pramenech v alpském stupni. Dnes se ve velkém pěstuje v zahradách.

 
RŮST: rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 5-50 cm a široká do cca. 30 cm, s úzce kuželovitými přezimujícími cibulkami v trsu na krátkém oddenku. Stvol je přímý, dutý. Listy jsou po 1-2, duté, hladké, s průměrem do 0,6 cm a délkou až 35 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná s oboupohlavními, růžovými až světle fialovými květy uspořádanými po 8-30 ks do polokulovitých okolíků s průměrem až 5 cm, kvetoucími od května do října.

 
PLODNOST: brzká, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: tobolky, obsahující několik černých semen, v době plné zralosti puká a semena z ní vypadávají.

 
DOZRÁVÁNÍ: od července do října.

 
VYUŽITÍ: po staletí pěstovaná v zahradách jako zelenina, bylinka či koření. Nektarodárná a pylodárná rostlina atraktivní pro mnoho opylovačů. Kulturní využití: Jedlé jsou všechny části, i když cibulky jsou příliš malé - málokdy přesáhnou průměr 1 cm. Nejčastěji se konzumují listy, syrové, tepelně upravené i sušené. Mají mírně cibulovou chuť a výborně dochucují saláty, pomazánky, dresinky, polévky, omáčky, vaječné pokrmy atd. Podobně se dají používat i květy, které jsou pálivější. Celá soukvětí se dají obalit v řídkém těstíčku a smažit. Léčebné využití: celá rostlina má pozitivní vliv na trávicí a oběhový systém. Zlepšuje chuť k jídlu a trávení, snižuje krevní tlak a podporuje činnost srdce. Má podobné účinky jako česnek, ale mnohem mírnější.

 
STANOVIŠTĚ: nenáročná na pěstování, preferuje slunné stanoviště s výživnou, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdou, ale daří se jí ve většině půd včetně těžkých jílovitých a i v polostínu. Toleruje pH půdy od 5,2 do 8,3.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v cibuli do -23 °C až -29 °C. Obecně je dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, může ji potrápit v nepříznivých podmínkách plíseň cibulová (Perenospora destructor), sklerociová hniloba (Sclerotium cepivorum) či ze škůdců mšice, roztoči a minarka pórková (Napomyza gymnostoma).

PŮVOD: Francie, pravděpodobně ji na začátku 19. století vypěstoval zahradník Girault, známý také jako Larose, z pecky od něj vypěstované sladkovišně-sklenky Larose. Sladkovišeň je mezidruhový kříženec mezi třešní a višní a jeho podtyp je sklenka s plody se světle červenou slupkou a žlutou dužinou.

RŮST: v mládí silný, v plné plodnosti středně silný. Vytváří vysoké kulovité koruny s tenčími, převislými větvemi, středně zahušťuje. Má sklon k vyholování, takže vyžaduje adekvátní řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: třešně Hedelfingenská, Thurn Taxis (Schneiderova), Troprichterova.

PLODNOST: časná, středně vysoká, pravidelná za přítomnosti vhodných opylovačů a pokud nevymrznou květní pupeny či květy.

PLODY: jsou velké (průměrně 7-10 g), z 2 stran zploštělé, podlouhlé, nevyrovnané. Slupka je lesklá, jemná, "skleněná", žlutočervená, růžová a na plném slunci až červená, trpce kyselá, dá se snadno stáhnout. Dužina je bílo žlutá, řídká, měkká, rozplývavá, velmi šťavnatá, šťáva nebarví. Chuť je kyselosladká, lahodná, osvěžující, velmi dobrá až výborná se zvláštní kořenitou příchutí. Pecka se dobře odděluje od dužiny.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července, často již koncem června či začátkem července, podobně jako Érdi bőtermő a Favorit. Plody se velmi snadno otlačují i ve větru již na stromě, i při a po sklizni. Sklízejí se na 2-3 krát.

VYUŽITÍ: výborná stolová odrůda vhodná zejména pro přímý konzum nebo domácí výrobu kompotů, méně vhodná na džemy či sirupy, protože málo barví.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem, ale ne uzavřené. Je středně náročná na kvalitu půdy, preferuje úrodné, propustné a vlhčí půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných lokalit.

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě, květních pupenech a květech, středně až silněji odolná vůči monilióze.

PŮVOD: Maďarsko, Eger, KRF Výzkumná stanice pro vinařství a enologii, v r. 1963 ji vyšlechtili József Csizmazia a László Bereznai jako mezidruhového křížence odrůd Eger 2 (Villard Blanc) x Bouvier, registrována byla v Maďarsku v r. 1982. Je hybridem obsahujícím ve svém genetickém profilu tyto botanické druhy: 78,09 % Vitis vinifera, 1,56 % V. labrusca, 14,58 % V. rupestris, 3,13 % V. berlandieri, 2,64 % V. lincencumii.

 
RŮST: středně bujný. Raší pozdě. Dobře snáší řez na čípky. Optimální je střední vedení.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní, kvete brzy.

 
PLODNOST: středně vysoká, 8–12 t/ha při cukernatosti 18–22 °NM a kyselinách 7–10 g/l a zatížení 50–60 oček na keř.

 
PLODY: hrozny jsou malé až středně velké (průměrně 100–250 g se 62 bobulemi), kuželovité s křidélky, řidší až středně husté. Bobule jsou středně velké (průměrně 1–2 g, 14–15 mm), kulaté. Slupka je zelenožlutá až zlatožlutá, na osluněné straně někdy hnědorůžová až bronzová, tečkovaná, pevná. Dužnina je rozplývavá, řídká. Chuť je neutrální, velmi příjemná, velmi sladká (průměrně 21,7 °NM, ale až 28 °NM).

 
DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, začátkem až v polovině září při sumě aktivních teplot 2600–2700 °C.

 
VYUŽITÍ: na výrobu moštu, jemného vína s mírně ovocným buketem podobným „chrupkám“ či Rulandskému bílému i k přímé konzumaci jako stolní hrozny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, není příliš náročná na polohu a půdu, ale potřebuje dostatek vláhy. Vhodná do teplých, středně teplých či chráněných vyšších poloh pro pěstování révy.

 
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorná ve dřevě (−25 až −27 °C), i když v nepříznivých letech na podzim hůře vyzrává ve dřevě, dobře regeneruje a obrůstá z podoček a spících oček. Díky pozdnímu rašení je dobře mrazuvzdorná i vůči pozdním jarním mrazům. Při nepříznivém počasí v době květu je náchylná ke sprchávání květů. Je vysoce odolná vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) (7 bodů z maxima 9 bodů), velmi vysoce vůči padlí révy (Plasmopara viticola) (9 bodů z maxima 9), odolná vůči botrytidě (Botrytis cinerea), náchylnější jen k červené spále révy (Pseudopeziza tracheiphila). Je vhodná k pěstování v ekologickém režimu.

PŮVOD: Francie, Amiens, vyšlechtil školkař Jacques Lebel v roce 1825 jako neznámý semenáč, množený od roku 1849.

 
RŮST: velmi bujný, vytváří široce rozložité, na semené podnoži mohutné koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Bernské růžové, Baumannova reneta, Coxova reneta, Croncelské, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Parména zlatá zimní, Ontario, Průsvitné letní.

 
PLODNOST: poměrně raná (4–5 let po výsadbě), bohatá až velmi bohatá, ale střídavá.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 180 g), ploše kulovité, jen mírně hranaté, nesouměrné, často s charakteristickým zavalem u stopky. Slupka je velmi mastná, zelenožlutá až světle žlutá s červenými proužky či tečkami, voní. Dužnina je nažloutlá, kyprá, jemná a velmi šťavnatá, na vzduchu rychle hnědne. Chuť je osvěžující kyselosladká, příjemná, ale méně výrazná, bez kořenitosti, čím později se plody sklízí, tím jsou chutnější.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň od poloviny září, dozrává od října, vydrží do Vánoc, nevadne, špatně se přepravuje, otlačuje se.

 
VYUŽITÍ: jedna z nejlepších odrůd na moštování, vhodná ke kuchyňskému zpracování, například i na marmelády, v menší míře k přímému konzumu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Preferuje lehčí, úrodné půdy. Je vhodná do velkých sadů se širokým sponem, kvůli širokým korunám nevhodná do alejí. Vhodná i do vyšších, ale před větrem chráněných poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě i květu, méně trpí deštěm při kvetení. Silně odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti, zejména v uzavřených polohách, v teplých oblastech náchylnější vůči vlnatce krvavé. Z mokrých půd plody zevnitř hnijí.

PŮVOD: Belgie, Mons, vypěstoval ji někdy v letech 1750–1760 v zahradě svého letního sídla církevní hodnostář Hardenpont.

RŮST: v mládí bujný, později středně silný růst. Vytváří jehlanovitou, řidší korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Boscova fláše, Blumenbachova máslovka, Charneuská, Madame Verté, Hardyho máslovka, Clappova máslovka, Pařížanka, Williamsova, Trévouxská.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká.

PLODY: velké, hrbolaté. Slupka je hrubá, nejprve světle zelená, později žlutá, s četnými rzivými lenticelami, někdy s načervenalým líčkem. Dužnina je bělavá, máslovitá, velmi jemná, sladkokyselá, příjemně kořenná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr v říjnu, konzumně dozrávají v listopadu až prosinci, skladovatelné jsou do února.

VYUŽITÍ: zejména přímý konzum a na výrobu moštů, kompotů, destilátů a k sušení.

STANOVIŠTĚ: nižší a střední polohy, teplé a chráněné stanoviště; kypré, úrodné, hluboké půdy. V suchých půdách plody předčasně opadávají, v nevhodných podmínkách (ve studených půdách) plody trpí kaménčitostí.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, v mládí málo, méně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči strupovitosti, více vůči monilióze.

PÔVOD: USA, Virginia, Boyce, vyšľachtil a v roku 1998 ju na trh uviedol Robert Neal Peterson, v roku 2004 získala patent.

RAST: stredne bujný, dorastá do výšky asi 4-5 m, vytvára guľovitú korunu. 

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivá. Vhodné opeľovače: Shenandoah, Sunflower, Potomac a ďalšie odrody. 

PLODNOSŤ: stredne vysoká. 

PLODY: sú veľmi veľké (priemerne 9x6x6 cm, 241 g), podlhovastého až zavalitého tvaru. Šupka je stredne hrubá (0,51 mm), svetlozelená v plnej zrelosti. Dužina je pevnejšia, maslovitá, svetložltá s nádychom do oranžova, stredne šťavnatá (60 % hmotnosti), obsahuje 3-13 semien, ktoré tvoria len veľmi malú časť plodu (priemerne 3,4 % hmotnosti plodu). Chuť je príjemne sladká, plná, lahodná, exotická. Cukornatosť je priemerne 18,2 °Brix.

DOZRIEVANIE: je stredne skoré až neskoré, približne 3 týždne po Shenandoah, po Wabash, približne od začiatku 1. až do konca 2. dekády októbra.

VYUŽITIE: Strom je veľmi dekoratívny, s krásnymi, zvončekovitými kvetmi rozkvitajúcimi ešte pred olistením a s prevísajúcimi, veľkými, exoticky pôsobiacimi listami. Kulinárne využitie: plody sú vhodné najmä na priamy konzum, ale aj na výrobu zmrzlín, džúsov, výživ či marmelád. Liečivé využitie: plody ako jemné preháňadlo, podobne ako slivky. Listy sú močopudné, používajú sa externe na vredy a abscesy. Technické využitie: lyko sa používalo na výrobu silných lán a šnúr. Jedovaté semená majú insekticídne vlastnosti. Zo zrelej dužiny plodu sa môže získať žlté farbivo.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, najmä mladšie rastliny lepšie znášajú polotienisté miesta. Pôdu preferuje dostatočne odvodnenú, ale vlhkú pôdu, neznáša ťažkú, ílovitú, znesie aj kyslejšiu pôdu, stredne dobre znáša zásaditejšiu pôdu, ale nie zasolenie. Vhodná najmä do teplých a stredne teplých a chránených chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: je dobre mrazuodolná v dreve do -23 °C až -29 °C, kvety môžu poškodiť už slabšie mrazy. Dobre toleruje kyslejšiu pôdu, stredne dobre zásaditejšiu, neznáša zasolenie pôdy, stredne dobre znáša sucho. U nás nezvykne trpieť škodcami či chorobami, ale jej plody sú atraktívne nielen pre nás.

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě, na prériích, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50–120 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, vejčité až úzce kopinaté, 5–30 cm dlouhé a 5–12 cm široké, na okraji pilovité či zubaté, někdy i celokrajné, na bázi klínovité až srdčité, na vrcholu špičaté, se 3–5 žilkami; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem, na bázi klínovité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. Květenství tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy jsou růžové až nachové, dlouhé 3–8 cm, na vrcholu se 2 zuby, trubkovité květy jsou dlouhé 4,5–5,7 mm, jsou zelenavé až růžové nebo nachové a rozkvétají postupně.

 
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

 
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

 
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Využívali ji už indiáni a používá se i dnes, a to zejména pro své léčivé účinky, a to jak kořen, tak i (kvetoucí) nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a krku, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran a popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehčí. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblibují slimáci, kteří ji dokážou na jaře zdecimovat.

PŮVOD: Evropa až po západní Sibiř a Střední Asii, Přední Asie a SZ Afriky.

RŮST: bujný růst, tvoří stromy vysoké 25 m a široké 10 m.

OPYLOVACÍ PODMÍNKY: dvoudomá, tvoří samčí a samičí stromy, květy jsou opylovány hmyzem. Významný zdroj pylu pro hmyz v dubnu a květnu.

PLODNOST: raná, vysoká.
PLODY: tobolky.

DOZRÁVÁNÍ: po 5 týdnech od oplodnění.

VYUŽITÍ: ikonická dřevina vodních ploch a toků, kde zpevňuje břehy. Strom je hostitelem více než 200 hmyzích druhů, mimo jiné je významnou potravou pro mnohé housenky motýlů. Loňské výhony se používají v košíkářství. Léčivé využití: vrbová kůra se používá vnitřně proti horečkám, revmatismu a neuralgiím. Dřevo se používá na výrobu rukojetí a násad, ale i dřevěného uhlí pro vnitřní použití při průjmech apod.

STANOVIŠTĚ: nesnáší zastínění, vyžaduje slunné stanoviště. Preferuje hluboké, písčitohlinité až hlinité, na živiny bohaté půdy, ale snese i chudší půdy. Je součástí lužních lesů, břehových porostů, neodmyslitelně patří k vodním plochám i tokům.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná, snáší dlouhotrvající záplavy, znečištění ovzduší.

PŮVOD: rozšířený téměř po celé Evropě, kromě nejsevernějších oblastí.

 
RŮST: masivní opadavý strom dorůstající do výšky 30–40 m. Tvoří širokou, kuželovitou, hustou korunu. Kůra zelenkavě šedavá, borka tmavší šedá. List lichozpeřený – 4–7 párů kopinatého tvaru, na okraji ostře pilovitý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy oboupohlavné, seskupené do bohatých tmavě červených lat. Ve většině případů jsou květy jednodomé, často se však vyskytuje dvoudomost. Zastoupení květů se může v průběhu let na jednom jedinci měnit. Kvete v dubnu, před rozvinutím listů.

 
PLODNOST: pozdní, u solitérně stojících stromů začíná ve věku 15–20 let, v porostu až ve věku kolem 30 let, je nepravidelná.

 
PLODY: jednokřídlé nažky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.

 
VYUŽITÍ: vhodný do parků a velkých zahrad. Hodnotné dřevo pro dřevařské, nábytkářské využití. V minulosti se využíval i v lidovém lékařství.

 
STANOVIŠTĚ: polostínomilná, později světlomilná dřevina, náročná na půdní živiny a vlhkost. Na Slovensku roste od nížin do poloh přibližně 950 m n. m.

 
ODOLNOST: citlivější na silné mrazy.

PŮVOD: pravděpodobně v západním Středomoří, dnes se vyskytuje na Kanárských ostrovech, v celém Středomoří, směrem na východ až po Turecko však řidčeji.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený mohutný strom dorůstající do výšky 25 m a šířky 20 m, v suchých podmínkách jen několik metrů. Má širokou, rozložitou korunu s hrubými větvemi.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, opylování větrem, dobře ho opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: středně časná (vyšší po 6-8 letech po vysazení), vysoká.

 
PLODY: žaludy (velké až 3 cm) na krátkých stopkách, na bázi s miskovitou číškou pokrytou plochými šupinami. Mohou být hořké nebo sladké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: celý strom je celoročně velmi dekorativní, vhodný do parků a městské zeleně. Plody některých stromů jsou sladké, bez hořkosti. Plody jsou jedlé sladké i ty hořké po odstranění hořkosti promýváním po usušení a umletí, používají se v podobě mouky přidávané při pečení do jiných mouk či pražené jako náhrada kávy. Používají se také jako výživné krmivo, zejména pro prasata. Kůra je zdrojem třísloviny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, mladé rostliny snášejí i polostín. Daří se mu ve všech půdách kromě studených a podmáčených. Dobře snáší i vápenité, sušší, písčité či mělké půdy. Vhodný do nejteplejších poloh městských tepelných ostrovů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -12 °C až -17 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: severovýchodní část Severní Ameriky, od Connecticutu po Ontario, Illinois a Pennsylvánii. Je to druh Crataegus pedicellata s množstvím vědeckých synonym, například i Crataegus coccinea.

RŮST: poměrně pomalý. Je to listnatý, opadavý, trnitý keř nebo menší strom, dosahuje výšky i šířky do 7 m. Přirozeně obvykle tvoří trs kmenů, ale dá se pěstovat i jako strom s jedním kmenem. Koruna je široká, volná a kulatá. Kůra je šedohnědá, hladká, borka síťovitě rozpraskaná, šedá. Výhony jsou tenké, šedohnědé a trnité, s ostrými, špičatými trny dlouhými až 5 cm. Listy jsou střídavé, jednoduché, špičaté, velké až 10x5 cm (větší než u jiných hlohů). Mají dvojitě pilovitý okraj, jsou ostře laločnaté. Podobají se listům javoru nebo ještě spíše břekyni (český název je hloh břekolistý). Vrchní strana listu je drsná, tmavě zelená, lesklá, rub je světlejší. Na podzim se listy zbarvují do žlutooranžova.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, samosprašný, kvete v květnu. Květy se podobají květům jiných růžovitých dřevin, korunní lístky jsou bílé.

PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná, do 4–7 let od výsadby.

PLODY: červené, lesklé nebo ojíněné malvice na dlouhé stopce elipsovitého, někdy hruškovitého tvaru s dlouhými vzpřímenými kališními lístky. Na hlohy jsou relativně velké (okolo 1–2 cm). Dužnina je na hloh velmi šťavnatá, má výbornou, sladkokyselou chuť s téměř neznatelnou hořkostí před plnou zralostí, připomíná chuť šípků, je i aromatická, voní po růžích. Obsahuje do 5 semen, která jsou tak pohromadě, že působí jako pecka a tak se dají i vyplivnout. Stopka plodu je chlupatá.

DOZRÁVÁNÍ: během září. Po plné zralosti plody opadávají.

VYUŽITÍ: je celoročně velmi dekorativní dřevinou vhodnou do parků, zahrad či mezí. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na džemy, želé, víno, ovocné kůže atd. Dají se také sušit a kandovat, po vysušení použít jako čaj. Podobně jako u jiných hlohů květy i plody snižují krevní tlak a podporují činnost srdce.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunném stanovišti bude plodnější. Velmi nenáročný na půdu, nejlépe se mu daří v hlinité neutrální půdě, ale snáší i velmi vlhké, těžké jílovité půdy a také lehké či vápenité.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C. Po dobrém zakořenění dobře snáší sucho.