12% DPH

PŮVOD: Středomoří a Přední Asie. Rozšířila se i do severněji položených oblastí Evropy, v Makaronésii, v Severní i Jižní Americe.

 
RAST: rychlý. Je to vytrvalá, bohatě rozvětvená bylina vysoká 30–80 cm. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, vejčité, vroubkovitě pilovité. Květy vyrůstají z úžlabí listů v řídkých lichopřeslenech a jsou pyskaté.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, s oboupohlavnými květy, hmyzem opelivá. Kvete od června do srpna.

 
PLODNOST: každoroční, bohatá při ponechání květů.

 
PLODY: tvrdky obsahující semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: používá se jako léčivá rostlina, pastva pro včely a v kuchyni čerstvá pro svou výraznou citrusovou vůni. Kulinární využití: listy sbírané před květem do čajů, míchaných nápojů, likérů (např. Chartreuse či Bénedictine) a ovocných salátů či zavařenin, průmyslově se z ní extrahuje i velmi drahá silice, jelikož výtěžnost je velmi nízká. Léčivé využití: listy (nať) před květem, sušíme rychle, ve stínu a při nízké teplotě. Meduňka uklidňuje, používá se při nespavosti, proti křečím v trávicím traktu, proti nechutenství či při nadýmání. Má i antivirové účinky, zejména při herpesu či repelentní účinky. Dá se použít i jako dynamický akumulátor, tedy rostlina, která shromažďuje minerály nebo živiny z půdy a uchovává je v přístupnější formě - používá se jako hnojivo nebo mulč.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje těžší, výživnou půdu na slunném, chráněném místě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C v oddenku, z kterého na jaře raší. Jako prevenci proti mšicím a roztočům doporučujeme umístění na dostatečně vlhké místo a nezhoustnutí porostu. Dostatečné vzdálenosti a výběr místa s dostatečným průtokem vzduchu slouží i jako prevence proti padlí.

PŮVOD: areál původního druhu se rozkládá od Středomoří a J střední Evropy (zasahuje až na Slovensko) přes Kavkaz a západní Himálaj až po Čínu. V Evropě roste na výslunných kamenitých svazích v nížinách a pahorkatinách, v dalších částech areálu potom nejčastěji v horských lesích a křovinách od 700 do 2400 m n. m. Odrůda pochází z Holandska, školka Kolster, vyšlechtil ji Hendrik Kolster v roce 1997.

RŮST: umírněný, je to kompaktní keř nebo menší strom dorůstající do výšky a šířky až 2-2,5 m, lze řezem vytvarovat na živý plot s výškou 1,8 m či méně. Má okrouhle vejčité zelené listy s vystupující, světlezelenou žilnatinou, které se krásně vyjímají vedle světle zeleně či červeně zbarvených kultivarů. na podzim se listy zbarví do odstínů oranžové a červené. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete malými, žlutozelenými květy na dlouhých stopkách v koncových latách od května do června.

PLODNOST: relativně nízká, ostatní opadávají.

PLODY: tmavohnědé peckovice s trvalým kalichem velmi ozdobné dlouhými stopkami, které spolu se stopkami opadnutých nevyvinutých plodů a postranními větvičkami květenství ochlupatí (= obrostou trichomy), takže celé souplodí vypadá jako obláček růžovokrémového kouře nebo jako paruka. Z toho je odvozen i anglický název (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Po dozrání se odlamuje celé souplodí a slouží jako létací aparát.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina, která se uplatní jako solitéra v menších i větších zahradách či parcích, ale i do živého plotu, zejména v kombinaci s jinými odrůdami škumpy - např. s purpurovolistou Royal Purple nebo žltozelenolistou Golden Spirit®. Technické využití: z květů a listů se získává esenciální olej s mangovou vůní. Z kořene a kmene se získává ne příliš trvanlivé žluté barvivo "mladý fustik", které se používalo od renesance až do objevení syntetických barviv v 19. století. Dřevo, označované také jako "uherský fustik" či "fisetové dřevo", se používalo zejména k výrobě intarzií nábytku či výrobu rámů na obrazy. Listy a kůra jsou dobrým zdrojem tříslovin. Větvičky se dají použít v košíkářství.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín. na rozdíl od jiných odrůd se žlutozelenými listy dobře snáší i plné slunce bez popálení listů, pokud půda není příliš suchá. na půdu není náročná, snese většinou půd, ale preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ne příliš výživnou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do asi -25 °C. Květní pupeny mohou někdy poškodit pozdní jarní mrazy. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Je dobře odolná i vůči větru, vysokým teplotám či znečištění ovzduší. Většinou netrpí chorobami či škůdci, ojediněle václavkami či verticíliovou hnilobou nebo v přílišném suchu padlím.

PŮVOD: střední Evropa a západní Asie, kde roste zejména na humózních půdách v suťových lesích, na svazích hlubších údolí, v bučinách a některých smrčinách. Poprvé ho formálně popsal Carl Linné v díle Species Plantarum (1753). 

RŮST: bujný. Je to velký, rychle rostoucí opadavý strom, běžně dosahující výšky 12-18 m (v dobrých podmínkách dorůstá do výšky 30-40 m a šířky 15 m), se vzpřímenou až zaoblenou korunou. Starší stromy mají typicky šupinovitou odlučnost borky. Listy na dlouhých načervenalých stopkách jsou pětilaločné, velké 10-15 cm, po okraji hrubě pilovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašný, hmyzem (včely, mouchy, třásněnky atd.) i větrem opylivý, jednodomý s oddělenými samčími a samičími květy, přičemž populace se dělí na jedince "protandrické" (rozkvétají nejdříve samčí květy) a "protogynické" (rozkvétají nejdříve samičí květy), což podporuje křížové opylení v rámci druhu namísto samoopylení. Žlutozelené květy jsou soustředěny do 5-15 cm dlouhých visících hroznů, v jejich spodní části zpravidla převládají samčí květy, ve střední a horní části samičí květy. Strom kvete v květnu, po rozvinutí listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale je pozdní, začíná ve věku 10-20 let, dřív u volně stojících stromů než v zápoji. Vrcholu dosahuje ve věku 40-60 let, v každém souplodí může být kolem 30 plodů a strom může mít přes 800 souplodí.

PLODY: křídlaté dvounažky, přičemž vnitřní okraj křídel svírá ostrý úhel. Křídla jsou lysá nebo chlupatá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání hnědá. Nažky jsou vypouklé až kulaté.

DOZRÁVÁNÍ: semena dozrávají od září do října.

VYUŽITÍ: okrasné využití: velký a mohutný strom vhodný do velkých parků a širokých alejí. Pro svou odolnost vůči větru a znečištění ovzduší se uplatňuje i v krajinotvorbě měst a jako solitéra. Kulinární využití: květy produkují množství pylu a nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, kterou lze uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, krémově bílé, jemnozrnné, využívané na hudební nástroje, nábytek, truhlářské výrobky, dřevěné podlahy, kuchyňské nádobí a jako palivové dřevo. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, oblíbuje hluboké humózní půdy, ale snese téměř jakoukoli půdu kromě velmi vápenitých či zamokřených. Daří se mu zejména ve vlhkém horském klimatu a chladnějších údolích kolem vodních toků. 

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně větruodolný. Listové choroby jsou běžné, ale většinou málo významné: černá skvrnitost javorová (Rhytisma acerinum) a bílá skvrnitost listů (Cristulariella depraedans) jsou nápadné, ale považované za poměrně bezvýznamné. Může se vyskytnout i verticiliové vadnutí (Verticillium dahliae), rakovina kůry javoru (Cryptostroma corticale), choroby způsobované houbami rodu Phytophthora. Dobře snáší znečištění ovzduší a po zakořenění i sucho.

PŮVOD: východní Asie od V Sibiře přes Mongolsko po severní Čínu, kde roste na vlhčích svazích a v roklích, v nadmořských výškách od asi 1000 do 1600 m n.m.

RŮST: bujný do výšky cca 60-100 cm. Listy jsou velké, hladké, zelené, květy bílé. Jedlé stonky jsou načervenalé, šťavnaté, sladkokyselé, osvěžující. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, větrem opylována.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, sklizeň stonků je střední až vysoká.

PLODY: nejsou jedlé, jsou vejčité nažky s 2-4 křídly, používáme jen k rozmnožení.

DOZRÁVÁNÍ: sběr stonků od dubna do června. Semena k rozmnožování dozrávají v červenci a srpnu.

VYUŽITÍ: stonky je třeba tepelně upravit, používají se k přípravě koláčů, kompotů, omáček, sirupů, ve kterých si zachovávají narůžovělou barvu.

STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště až polostín, humózní, dostatečně vlhké půdy.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v kořeni do -37 °C až -40 °C. Na jaře ji mohou poškozovat slimáci a plzáci.

PŮVOD: bývalý SSSR, Všeruský vedecko-výzkumný ústav pro vinohradníctvo a vinařství J. I. Potapenka. Vyšlechtili ho v roce 1947 J. I. Potapenko, L. I. Proskurnja a A. S. Skripnikova jako křížence odrůdy Severnyj x směs pylu odrůd Muškát vengerskij, Muškát belyj, Muškát alexandrijský). Obsahuje geny Vitis amurensis. Synonyma: Cvetočnyj (původní název), pod jménem Blütenmuskateller se pěstuje zejména v německy hovoriacich zemích.

RŮST: bujný až velmi bujný, s hustým až velmi hustým olistěním, intenzita růstu zálistků je vysoká. Je nutné v zóně hroznů odstraňovat zálistky a 1-3 listy. Listy jsou středně velké až velké, kulaté, troj- až pětilaločné, středně hluboce vykrajované. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: přiměřená, pravidelná. Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2, při něm není třeba dělat probírku plodů.

PLODY: hrozny jsou středně velké až velké, válcovitě-kuželovité, středně husté až husté. Bobule jsou středně velké, kulaté. Slupka je pevná, žlutozelená, na osluněné straně jantárová, s jemným voskovitým ojíněním. Dužnina je šťavnatá. Chuť je s výraznou muškátovou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, v 2. polovině září až začátkem října.

VYUŽITÍ: moštová odrůda vhodná k výrobě odrůdových vín a cuvée s intenzivní muškátovou vůní s jemnou ovocnosťou a výraznou, sviežou kyselinou.

STANOVIŠTĚ: sluneční, vzdušné, je středně náročný na polohu, méně náročný na půdu, méně vhodné jsou suché půdy, které negativně ovlivňují vůni. Ve vlhkých půdách zase mohou mít velmi husté olistění, což zvyšuje citlivost na houbové patogény.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola) a vůči plísni šedé - botrytidě (Botrytis cinerea), středně až méně odolný vůči padlí révy (Erysiphe necator). Je málo citlivý na sprchávání květenství, netrpí abiotickým vadnutím hroznů. Lze pěstovat v režime ekologického zemědělství, ale s ochranou proti padlí.

PŮVOD: areál původního druhu se rozkládá od Středomoří a J střední Evropy (zasahuje až na Slovensko) přes Kavkaz a západní Himálaj až po Čínu. V Evropě roste na výslunných kamenitých svazích v nížinách a pahorkatinách, v dalších částech areálu potom nejčastěji v horských lesích a křovinách od 700 do 2400 m n. m. Odrůda pochází z Holandska, Boskoop, školka Lombarts Nursery kolem poloviny 20. století, už v roce 1953 byla uvedena na trh v USA. Synonyma: Kromhaut.

RŮST: bujný, je to keř nebo menší strom dorůstající do výšky a šířky 3-5 m, lze řezem vytvarovat na živý plot s výškou 1,8 m. Má okrouhle vejčité listy tmavopurpurovej barvy s červeným okrajem a s vystupující červenou žilnatinou, které se krásně vyjímají vedle žlutozeleně či tmavě zeleně zbarvených kultivarů. na podzim se listy zbarví do odstínů oranžové a červené. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete malými, žlutými květy na dlouhých stopkách v koncových latách od května do června.

PLODNOST: relativně nízká, ostatní opadávají.

PLODY: tmavohnědé peckovice s trvalým kalichem velmi ozdobné dlouhými stopkami, které spolu se stopkami opadnutých nevyvinutých plodů a postranními větvičkami květenství ochlupatí (= obrostou trichomy) a sčervenejú, takže celé souplodí vypadá jako červenavým obláček kouře nebo jako paruka. Z toho je odvozen i anglický název (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Po dozrání se odlamuje celé souplodí a slouží jako létací aparát.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina, která se uplatní jako solitéra v menších i větších zahradách či parcích, ale i do živého plotu, zejména v kombinaci s jinými odrůdami škumpy - např. s žlutozelenolistou Golden Spirit® nebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využití: z květů a listů se získává esenciální olej s mangovou vůní. Z kořene a kmene se získává ne příliš trvanlivé žluté barvivo "mladý fustik", které se používalo od renesance až do objevení syntetických barviv v 19. století. Dřevo, označované také jako "uherský fustik" či "fisetové dřevo", se používalo zejména k výrobě intarzií nábytku či rámů na obrazy. Listy a kůra jsou dobrým zdrojem tříslovin. Větvičky se dají použít v košíkářství.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín. na půdu není náročná, snese většinou půd, ale preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ne příliš výživnou. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do asi -20 °C. Květní pupeny mohou někdy poškodit pozdní jarní mrazy. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Je dobře odolná i vůči větru, vysokým teplotám či znečištění ovzduší. Většinou netrpí chorobami či škůdci, ojediněle václavkami či verticíliovou hnilobou nebo v přílišném suchu padlím.

PŮVOD: od Evropy po střední Asii a Pákistán, přesněji od Španělska na západě po Rusko na východě, na sever po jižní Skandinávii a na jihovýchod po severní Írán. U nás roste roztroušeně od nížin do podhorských poloh. Poprvé ho formálně popsal Linné v díle Species Plantarum (1753).

RŮST: středně bujný. Je to mohutný opadavý strom, běžně dosahující výšky 20–30 m, se zapojenou kulatou korunou. Mladé stromy mají vzpřímeně vejčitý habitus, s věkem se koruna mění na kulovitou až rozložitou. Dlouhověký druh, běžně dosahující věku 150–200 let, při optimálních podmínkách až do 250 let. Borka stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, pěti- až sedmi-laločnaté, velké 8–12 cm, jejich stopky po zlomení vylučují mléčnou mízu (latex), na rozdíl od většiny ostatních javorů, které mají čirou mízu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný až cizosprašný, jednodomý a hmyzem opylovaný druh. Jednotlivé stromy jsou buď protandrické (jako první rozkvétají samčí květy), nebo protogynické (jako první rozkvétají samičí květy), přičemž v populacích se vyskytují oba kvetoucí typy, což podporuje křížové opylení mezi oběma typy, ačkoli určitá míra samoopylení je také možná. Žlutozelené květy jsou seskupeny ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rozvíjení listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, srostlé pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání rezavohnědá. Nažky jsou ploché.

DOZRÁVÁNÍ: nepěstuje se pro plody, ale dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasné využití: hojně vysazovaný ve městech jako stínicí strom právě pro svou zapojenou, symetrickou korunu a spolehlivou snášenlivost městského stresu, je vhodný do větších zahrad, parků, větrolamů či alejí. Kulinářské využití: květy produkují střední množství výživného pylu a velké množství nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: tvrdé, těžké a jemnozrnné dřevo se využívá podobně jako u jiných javorů na nábytek, truhlářské výrobky a soustružení. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění. Z kůry je možné získat růžové barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, preferuje hluboké, dobře propustné, vlhké půdy, ale snese jakékoli půdy, včetně těžkých jílovitých.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -34 °C až -40 °C, středně mrazuodolný v květu. Je silně větruodolný. Může trpět na verticiliové vadnutí (Verticillium spp.), čerň javorovou (Rhytisma spp.), antraknózu, štítenky a mšice. Výrazně lépe snáší městský stres – chudší půdy a znečištění ovzduší a po zakořenění i vysoké teploty a sucho. Dlouhodobě vysokou vzdušnou vlhkost nesnáší dobře.

PŮVOD: Maďarsko, Budapešť, Výzkumný ústav ovocnářský, vyšlechtili ji v roce 1951 Pál Maliga a János Apostol jako křížence odrůd Pándy 29 a Nagy Angol, v Maďarsku je registrována od roku 1965.

 
RŮST: v mládí bujný, v plné plodnosti středně bujný. Vytváří vysoké, vznosné, užší koruny s kosterními větvemi rostoucími vzhůru. Ani v pozdějším období plodnosti nemají větve sklon k vyholování.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy.

 
PLODNOST: raná, dobrá a pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 21-22 mm, 4-5 g), kulaté, mírně zploštělé. Slupka je velmi tenká, jemná, hladká a lesklá, tmavě červené až hnědočervené barvy, je náchylná k otlakům. Dužina je měkká, jemná, rozplývavá, silně šťavnatá, tmavě červená, šťáva barví středně silně. Chuť je sladkokyselá, aromatická, dobrá až velmi dobrá. Dužina mírně zůstává na pecce. Je to kyselka.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, koncem 2. a začátkem 3. třešňového týdne, tedy okolo poloviny června, rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na kompoty, džemy či sirupy, vína, likéry, destiláty a na pečení. Dopravu snáší středně až hůře.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, nejlepší plody a úrodu dosahuje v teplých polohách s úrodnými, dostatečně vlhkými hlinitopísčitou až hlinitou půdami. Nesnáší štěrkovité a suché půdy, kde jsou nízké výnosy a drobné plody. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě, pupenech i květech. Je dobře odolná proti moniliové spále (Monilinia laxa) a listové skvrnitosti třešně (Blumeriella jaapii). Je silně odolná proti praskání plodů a středně odolná proti moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena) během dlouhotrvajících dešťů. Vrtule třešňová ji nenapadá.

PŮVOD: Rumunsko, Institutul de Cercetare – Dezvoltare pentru Pomicultura Pitesti – Maracineni, vyšlechtěna v roce 1981 V. Cociu a R. Roman jako kříženec odrůd Tuleu Gras x Early Rivers.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, s nefunkčními tyčinkami nevytvářejícími pyl, kvete pozdě až velmi pozdě. Vhodné opylovače: Agenká, Althanova ringlota, Anna Späth, Early Rivers, Gras Ameliorat, Silvia, Stanley.

 
PLODNOST: středně raná, středně vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké (průměrně 38-50 g), podlouhlé, nesymetrické. Slupka je tenká, fialovomodrá, na zastíněné straně fialová s tmavšími skvrnami, na slunečné straně tmavomodrá, ojíněná. Dužina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je příjemně aromatická, vyváženě sladkokyselá, při plném vyzrání až sladká, velmi dobrá. Pecka se velmi dobře odlučuje od dužiny. Je to poloslivka.

 
DOZRÁVÁNÍ: velmi rané až rané, 33 dní před Bystrickou, tedy přibližně v 1. a 2. dekádě srpna. Dozrává postupně, sklízí se probírkou.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i všestrannému zpracování na kompoty, džemy, povidla, k sušení či výrobě destilátů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s úrodnou, dostatečně vlhkou půdou. Je vhodná do teplých a středně teplých pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná v dřevě i květu a středně tolerantní vůči šarce, ta se projevuje pouze na listech, zcela minimálně na plodech. Je náchylnější na moniliovou hnilobu plodů (Monilinia fructigena).

PŮVOD: vznikla dlouhodobým křížením v USA s rodičovským párem genotypů D1R16T9 x NJA 32 a následnou selekcí v ČR v Lednici na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně.

RŮST: středně bujný, s kulovitou, středně hustou korunou a krátkým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylovaná, kvete brzy. Vhodní opylovači nebyli prověřeni, ale podle doby kvetení by to mohly být: Barbora, Delta, Goldrich, Harcot, Harogem, Jitka, Karola, Lebela, Lemeda, Lenova, Leskora, Marlen, Minaret, Mirka, Pálava, Radka, Svatava, Veecot, Vemina, Vestar, Zetka, Pinkcot, Sylvercot.

PLODNOST: poměrně časná, střední, pravidelná.

PLODY: středně velké, kulovitě oválné, slupka žlutooranžová s ojedinělými světlečervenými skvrnami; dužnina jemné konzistence, oranžová, pevná, chuť kořenitá, sladká; semenné jádro je hořké.

DOZRÁVÁNÍ: polovina července, asi 7 dní před odrůdou Velkopavlovická.

VYUŽITÍ: středně raná odrůda, vhodná k přímé konzumaci, konzervování, sušení, mražení; plody dobře snášejí přepravu, neotlačí se.

STANOVIŠTĚ: všechny pěstitelské oblasti, úrodné půdy.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná ve dřevě a květních pupenech, dobře odolná vůči hnědnutí listů.

PŮVOD: ČR, Střížovice u Turnova, vyšlechtil v r. 1970 Otto Louda jako křížence Golden Delicious a Coxova reneta, odrůda byla registrována v r. 1978.

 
RŮST: středně bujný až bujný, koruna kulovitá, polovzpřímená.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete, sama je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Idared, James Grieve, Pilot, Rubinola, Spartan. Je nekompatibilní s odrůdou Lord Lambourne.

 
PLODNOST: raná (často už ve školce) a velmi vysoká.

 
PLODY: středně velké až velmi velké (průměrně 137 g), velikostně nevyrovnané, kulovité, pravidelné. Slupka je hladká, základní barva žlutá, na slunci překrytá výrazným pruhovaným červeným až tmavě červeným líčkem. Dužnina bílá až krémová, středně tuhá, jemná, křupavá, středně šťavnatá. Chuť je výborná, sladkokyselá, harmonická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr v první polovině října, konzumní zralost v listopadu, skladovatelnost do února až března.

 
VYUŽITÍ: vhodná zejména k přímému konzumu a kuchyňskému zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhká, hluboká, propustná, výživná. Je plastická, vhodná zejména pro teplé a středně teplé, ale i vyšší chráněné, spíše otevřenější polohy.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči padlí, méně vůči strupovitosti. Je citlivá na gumovitost jabloní.

PŮVOD: Belgie, Tongre - Notre Dame v provincii Henegavsko, vyšlechtil ji jako náhodný semenáč okolo r. 1811 Ch. L. Durendeau, pivovarník a zahradnický nadšenec. Synonyma: Tonárovka, Beurré de Tongre, Beurré de Durendeau, Birne von Tongern, Birne von Tongre, Birne von Tongrés, Poire de Tongres, Tongern.

 
RŮST: středně bujný až mírný, šlahounovitý, tvoří široké jehlanovité koruny. Kosterní větve rostou šikmo vzhůru, polokosterní více vodorovně, jsou středně husté a s množstvím dlouhého plodonosného obrostu. V době plodnosti vyžaduje udržovací řez a relativně brzy i řez zmlazovací.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a středně dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova flaška, Clappova, Dekanka Robertova, Dekanka zimní, Hardyho máslovka, Charneuská, Júlová, Krivica, Madame Verté, Parížanka, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, vysoká, téměř vždy pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velmi velké (průměrně 150 g, ale dosahuje i 400 g), protáhle hruškovité, zvrásněné, s mělkou rýhou u stopky. Slupka je pevná, drsná, při sklizni zelenožlutá, v konzumní zralosti zlatožlutá s krásným načervenalým či červenohnědým ruměncem, celá je poseta velkými šedými lenticelami, místy se objevuje i rzivost. Dužina je nažloutlá, rozplývavá až polorozplývavá, velmi šťavnatá. Chuť je velmi příjemná, harmonicky sladkokyselá, jemně aromatická a pikantní. Má jen mírný sklon k otlačení, hnědnutí a kamenitosti dužiny.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává během října, vydrží do listopadu. Se sklizní není radno otálet, pozdější sběr snižuje nejen chuť, ale i trvanlivost, tehdy rychle moučnatí. Ihned po sklizni dobře snáší přepravu, později již ne.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale také k všestrannému zpracování na výrobu kompotů, moštů, výživ, džemů a povidel, destilátů či na sušení a pečení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, před větrem chráněné, s teplou, úrodnou, propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou. Nesnáší suché a studené půdy. Je vhodná do teplých poloh.

 
ODOLNOST: méně mrazuodolná v dřevě i květu. Na vhodných lokalitách málo náchylná vůči chorobám, na nevhodných náchylnější k strupovitosti a rakovině.

PŮVOD: Německo, Technická vysoká škola v Geisenheimu, v r. 1994 ji vyšlechtil Helmut Jacob jako křížence odrůd Domácí velkoplodá a Valor. Je to licencovaná podoba odrůdy Kulinaria.

RŮST: slabý až středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná až částečně samosprašná, kvete velmi brzy až středně brzy. Vhodní opylovači: Čačanská lepotica, Stanley.

PLODNOST: raná až středně raná, vysoká, pravidelná, nemá sklon ke střídání plodnosti.

PLODY: velké (průměrně 35-40 g), protáhlé, nesouměrné. Slupka je pod ojíněním fialovomodrá. Dužnina je žlutozelená až žlutá, středně tuhá až tuhá, velmi šťavnatá. Chuť je sladká, při plném vyzrání až velmi sladká (22-32 °Brix), velmi aromatická, plná, výborná až vynikající. Pecka je dobře oddělitelná od dužniny, jen výjimečně může na jejích žebrech zůstávat.

DOZRÁVÁNÍ: probíhá během velmi dlouhého období, od konce srpna až do začátku října.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na stanoviště, ale podobně jako ostatní švestky preferuje hluboké, vlhké, ale dobře odvodněné, úrodné půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh, do vyšších poloh na chráněná místa.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, tolerantní vůči šarce, silně odolná vůči monilióze (Monilinia laxa), červené skvrnitosti švestek (Polystigma rubrum) a suché skvrnitosti listů a plodů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: USA, Virginie, Boyce, vyšlechtěn jako semenáč Overleese a v roce 1998 uveden na trh Robertem Nealem Petersonem, v roce 2004 získal patent. Synonyma: PPF 1-7-1.

RŮST: středně bujný, vzpřímený až rozložitý, dorůstá do výšky asi 4-5 m, vytváří kulovitou korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná. Vhodní opylovači: Susquehanna, Overleese, NC-1, Sunflower, Potomac a další odrůdy.

PLODNOST: je vysoká (15-22 kg ročně).

PLODY: jsou středně velké (průměrně 7,6x5,2x5,0 cm, 143 g), protáhlého až zavalitého tvaru. Slupka je tenká (průměrně 0,21 mm), světlezelená v plné zralosti. Dužina je šťavnatá (64,5 % hmotnosti), krémová, světležlutá, obsahuje 4-8 semen, která tvoří jen malou část plodu (průměrně 6,4 % hmotnosti plodu). Chuť je jemná a lahodná chuť připomínající čerimoju (Annona cherimola) či banán s mangem, je nejoblíbenější u začátečníků v pěstování asiminy. Cukernatost je průměrně 14,4 °Brix.

DOZRÁVÁNÍ: je rané až středně rané, přibližně 3 týdny před Susquehannou, po Wabash, přibližně od 2. týdne v září až do začátku října.

VYUŽITÍ: Strom je velmi dekorativní, s krásnými, zvonkovitými květy rozkvétajícími ještě před olistěním a s převislými, velkými, exoticky působícími listy. Kulinářské využití: plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale i k výrobě zmrzlin, džusů, přesnídávek či marmelád. Léčivé využití: plody jako jemné projímadlo, podobně jako švestky. Listy jsou močopudné, používají se externě na vředy a abscesy. Technické využití: lýko se používalo k výrobě silných lan a šňůr. Jedovatá semena mají insekticidní vlastnosti. Ze zralé dužiny plodu se může získat žluté barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, zejména mladší rostliny lépe snášejí polostinná místa. Je méně náročná na půdu, preferuje dostatečně odvodněnou, ale vlhkou půdu, středně dobře snese těžkou, jílovitou, toleruje výborně i kyselejší půdu, dobře snáší zásaditější půdu, ale ne zasolení. Vhodná zejména do teplých a středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -29 °C, květy mohou poškodit již slabší mrazy. Výborně toleruje kyselejší půdu, dobře zásaditější, nesnáší zasolení půdy, velmi dobře snáší sucho, středně dobře zamokření. U nás nezvykne trpět škůdci či chorobami, ale její plody jsou atraktivní nejen pro nás.

PŮVOD: neznámý, stará odrůda Corylus maxima známá už v 1. polovině 19. století jako Spanish Nut v katalogu Catalogue of Fruits of the Horticultural Society of London. Synonyma a cizí názvy: Kentish Cob, Lange Spanische, Longue d'Espagne, Lunga di Spagna, Lambert's Filbert, DuChilly, Lamberts Large, Large Bond Nut, Large Cob, Noisetier d'Espagne, Spanish Nut, Spanische Lambertsnuss.

RŮST: středně bujný, vytváří velké keře.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Hallská obrovská, Cosfordská.

PLODNOST: raná, velmi vysoká (průměrně 2,59 t/ha).

PLODY: plodenství obsahuje až 5 plodů. Plody středně velké až menší (průměrně 2-3 g), podlouhlé. Jádra jsou středně velká až velká (průměrně 0,87-1,7 g). Jsou méně suchá než u jiných odrůd (obsahují průměrně až 5,79 % vody). Chuť je výborná, hodnocená velmi vysoko. Plodenový obal je delší než plody a těžko se z plodů odstraňuje, asi 70 % plodů padá na zem i s ním. Vnitřní slupka se těžko odstraňuje i po pražení a promnutí. Tvoří střední množství prázdných plodů.

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, ve 2. polovině září.

VYUŽITÍ: keř je vhodný do přírodních živých plotů, větrolamů, mezí, menších i větších zahrad či sadů, poskytuje hmyzu první pyl v roce. Kulinární využití: plody jsou vhodné na přímý konzum vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky, ale i na výrobu oleje či destilátu, likérů. Technické využití: nevysychavý olej se používá i v kosmetice a na výrobu barev, mladé výhony se používají v košíkářství, např. na výrobu lubových košů, ale i na výrobu kvalitního dřevěného uhlí pro umělce.

STANOVIŠTĚ: preferuje slunné, ale zvládne i polostín, tam je však méně plodná. Nejlépe se jí daří v hlinitopísčitých až písčitohlinitých, humózních, dostatečně vlhkých, ale propustných půdách, snese ale i horší půdy. Nesnáší pouze suché nebo těžké jílovité půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu. Je středně až více odolná vůči nosatci lískovému (Curculio nucum).

PŮVOD: hory Evropy – Alpy, Karpaty. Roste ve vyšších horských polohách, málokdy pod nadmořskou výškou 1500 m n. m., častěji na silikátovém podkladu, v Alpách až do nadmořské výšky okolo 2850 m, často až po hranici lesa.

RŮST: pomalý, dosahuje výšky 10–25 m a šířky 6 m, ale zřídka kdy přirůstá více než 30 cm za rok. Dožívá se i 1000 let. V mládí je koruna kompaktní, vejčitého tvaru, později řídne. Borka je červenohnědá až šedohnědá s podélnými prasklinami. Jehličí vyrůstá ve svazečcích po 5, dorůstá délky 5–10 cm, na vnitřní straně je bělavý proužek.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, ale silně cizosprašná, opylovaná větrem. Dobře ji opylují i jiné druhy borovic. Kvete v květnu až červnu. Samčí šištice vyrůstají na bázi letorostů, jsou tmavě žluté až načervenalé, samičí šištice jsou drobné a vyrůstají na koncích výhonů, jsou tmavě červené až fialové.

PLODNOST: v přirozeném prostředí vstupuje do plodnosti až po 40–60 letech od vyklíčení, při pěstování to může být už cca po 12 letech. V přirozeném prostředí plodí přibližně každé 2–3 roky, ale až jeden ze 4–10 roků je semenný, tedy úroda je bohatá.

PLODY: šiška je vejcovitá, dlouhá 5–8 cm, neotevírá se. Semena v ní jsou červenohnědá, bez křídla, velká 8×10 mm a jsou jedlá a velmi chutná.

DOZRÁVÁNÍ: po více než roce od opylení, v září. Zralé šišky se neotevírají.

VYUŽITÍ: Stromy se často používají na bonsaje nebo se vysazují do parků a zahrad ve vyšších polohách či chladnějších oblastech, případně se dají použít i jako větrolam či zábrana proti vzniku lavin a erozi půdy v horách. Kulinární využití: Semena jsou jedlá a velmi chutná, ale s jemnou příchutí terpentýnu. Dají se jíst syrová nebo opražená, dá se z nich získat prchavý jedlý olej. Na plátky nakrájené nezralé šišky se dají macerovat v alkoholu nebo v sirupu, kterému dodávají výbornou chuť.

STANOVIŠTĚ: slunné, bez konkurence jiných stromů. Preferuje dobře odvodněné písčité nebo štěrkovitohlinité půdy, ale snese i vlhké jílovité půdy. Není náročná na množství živin v půdě. Nevyhovují jí jen špatně odvodněné, bažinaté půdy. Dobře zakořeněné rostliny snášejí sucho.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná až do -43 °C, velmi dobře snáší silný vítr, po zakořenění je dobře suchovzdorná. Odolná vůči rzi vejmutovkové (Cronartium ribicola).

PŮVOD: Jižní Amerika. Zdomácnělé populace se dnes vyskytují široce — jihovýchod USA, Kalifornie, Austrálie, jižní Afrika, Nový Zéland a různé tichomořské ostrovy — kde se často považují za plevel. Jedná se o trvalku, která roste převážně v subtropickém biomu a je přirozeně se vyskytující divoce rostoucí druh; není produktem šlechtění. Do evropské kultury se dostala kolem roku 1726.

RŮST: Rychle rostoucí, trsnatá, vzpřímená bylina, tvořící přízemní trs z pilovitých, kopinatých, tmavě zelených listů dlouhých až ~13 cm, ze kterých vyrůstají vzpřímené, štíhlé, drátovité, rozvětvené, řídce olistěné, čtyřhranné stonky nesoucí shluky drobných růžovofialových květů. Dosahuje přibližně 1,2 – 2,0 m na výšku a 0,45 – 0,9 m na šířku. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: hmyzem-opylovatelná, prvotřídní nektarodárná rostlina. Láká motýly, včely, čmeláky i noční motýly; suché stonky využívají včely hnízdící ve stoncích. Kvete od června do srpna. 

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: Suché rozpadavé tvrdky (schizokarp).

DOZRÁVÁNÍ: Irelevantní, nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: Okrasné: Základní prvek současné i venkovské (cottage) zahradní kompozice, ceněný pro kombinaci výšky a průhlednosti — efekt „průhledné rostliny" nebo „fialového závoje", který jí umožňuje umístění do přední či střední části záhonu bez zakrytí rostlin za ní. Cení se jako strukturní, dlouho kvetoucí, nenáročná rostlina a jako řezaná květina (čerstvá i sušená). Nese ocenění RHS Award of Garden Merit (ocenění Královské zahradnické společnosti za zahradní hodnotu). Ekologické využití: Podpora opylovačů — patří mezi nejvýznamnější pozdně sezónní zdroje nektaru pro motýly a včely, později jako semenná potrava pro stehlíky a přezimovací útočiště pro včely hnízdící ve stoncích. Je uvedena na seznamu RHS Plants for Pollinators (označení se známým logem včelky, kterým Královská zahradnická společnost certifikuje odrůdy obzvláště atraktivní a přínosné pro včely, motýly a další opylovače).

STANOVIŠTĚ: Slunečné, snáší i mírný stín. Dobře prospívá v rozmanitých typech půd - kyselých, zásaditých, průměrných, jílovitých, štěrkovitých, chudých, výživných, skalnatých, ale dobře propustných - tedy prakticky od kyselých po zásadité. 

ODOLNOST: Pozoruhodně odolná vůči chorobám a škůdcům, může se vyskytnout padlí - zejména v zahuštěných, vlhkých či stinných podmínkách. Mrazuvzdorná do přibližně -18°C.

PŮVOD: USA, Missouri, školka Glibert Wild & Son, odrůdu vyšlechtil v r. 1973 Gilbert H. Wild, původ druhu je pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 60–70 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 60–70 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními, až 13 cm velkými vínově červenými až světle fialovými květy s výrazným žlutým středem, kvete od července do srpna.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: Čína, Japonsko, Korea, v Rusku, Kamčatka.

 
RŮST: středně rychlý, vytváří kompaktní keře o rozměrech 2x2 m; snadno odnožuje, ale odnože se snadno udržují sečením.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete od června do září (prvních mrazů) výraznými, růžovými až purpurovými jednoduchými, silně vonnými květy, které rády navštěvují včely, č b bělky i zlatohlávci. Květy jsou vhodné k kuchyňskému i kosmetickému využití (džem, želé, čaj, zmrzlina, limonáda atd. a růžový hydrolát, růžový olej, krémy a balzámy atd.)

 
PLODNOST: vysoká.

 
PLODY: šípky jsou červené, hladké, kulatého až zploštělého tvaru a jsou velké jako menší rajčata s průměrem cca 2–3 cm. Obsahují mnoho vitamínu C, A a E a bioflavonoidů. Kromě dužniny obsahují semena pokrytá pichlavými chloupky, které je třeba před konzumací odstranit.

 
DOZ RÁVÁNÍ: postupně od srpna do října. Pokud je nesežerou ptáci, vydrží i do listopadu.

 
VYUŽITÍ: po změknutí jsou vhodné k přímé konzumaci, tvrdé se dají sušit (nejlépe po rozpůlení a vybrání semen) či zpracovat na vynikající džem, sirup, víno, s jablky na přesnídávku.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje slunné stanoviště. Původně pochází z pobřežních písků a preferuje lehčí, dobře odvodněné půdy, ale daří se jí ve většině půd, včetně vysýchavých i jílovitých. Je velmi nenáročná a dobře snáší i zasolení, takže je vhodná i k okrajům cest. Je vhodná také do živých plotů či do parků a zahrad.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná až do -50 °C, listy jsou odolné vůči chorobám, květy někdy poškozují zlatohlávci, plody jsou někdy červivé.

PŮVOD: není přesně známý, pravděpodobně Litva, ale je to stará odrůda, popsaná již začátkem 19. století. Synonyma: Virginischer Rosenapfel, Rosenapfel der Jungfrau, Milerosa virginiana, Polskie panieriskie, Virginjski rožnik, Rozovka Virginskaja, Virginischer Glasapfel, Virginischer Sommerapfel, Virginischer Sommer-Rosenapfel, Liefländer Liebling, Pomme Jéruzalem Doubelde Witte, Sommer Gulderling, Apfel aus St. Germain.

 
RŮST: v mládí velmi bujný, později bujný, neplodí nadměrně, takže do vysokého věku si zachovává dobrý růst. Tvoří koruny nejdříve vysoké, s prutovitými větvemi s řídkým plodonosným obrostem, později jsou koruny vysoko, široko kulovité.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete brzo až středně brzo, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Hammersteinovo, Průsvitné letní.

 
PLODNOST: středně raná až pozdní, středně vysoká, pravidelná, byť střídavě vysoká, neplodí nadměrně, nejvíce rodí ve vysokém věku.

 
PLODY: středně velké (průměrně 120-150 g, občas až 180 g), tvarově nepravidelné, někdy kuželovité, jindy plocho kulovité, někdy dokonce tupě vejcovité. Slupka je na stromě jemně bílo osrněná, jemná, hladká, méně lesklá, slámově bílá, později jemně žlutavá, často, ale ne vždy, s menším či větším růžovočerveným pruhovaným líčkem. Dužnina je bílá až jemně žlutavá, měkká, jemná a šťavnatá. Chuť je osvěžující kyselá, aromatická, s jemně kořenitou, růžovou příchutí.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr začátkem srpna, ke konzumaci dozrávají vzápětí, při uskladnění v chladu vydrží do konce srpna, případně až do konce září. V chladnějších polohách dozrávají podstatně později. Se sběrem netřeba otálet, je třeba sbírat, když začínají padat červivé plody, zralé plody voní, příliš dlouho na stromě ponechané plody rychle moučnatí. Transport snášejí jen těsně po sběru, později se snadno otlačí.

 
VYUŽITÍ: zejména ke přímé konzumaci, ale i na sušení, moštování a výrobu jablečného pyré.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, ale neuzavřené. Není náročná na půdu, vyhovují jí nejen hluboké, hlinité půdy, ale i sušší, hlinitopísčité, na kterých plodí dříve. Nevyhovují jí ale jílovité, těžké půdy, kde špatně roste a málo plodí. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh, pokud jsou chráněné.

 
ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě, středně až vyšší odolná vůči padlí a strupovitosti, na těžkých jílovitých půdách středně náchylná k rakovině.

PŮVOD: Německo, Dolní Sasko, Vienburg, okolo roku 1816 ji jako náhodný semenáč našel hostinský Multhaupt. Synonyma: Moldenhauptrenette, Multhaupts Karminrenette, Renette Multhaupt.

RŮST: v mládí bujný, později středně bujný, tvoří rozložité, ale menší koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylována hmyzem, kvete středně brzy až pozdě. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení by to mohli být: Batul, Čistecké lahůdkové, Hájkova muškátová reneta, Hammerstein, Jadernička moravská, Krasokvět žlutý, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Šampion, Švýcarské oranžové, Wesenerovo, Zvonkové.

PLODNOST: časná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké, plocho kulovité či tupě vejcovité, souměrné. Slupka je hladká, v plné zralosti lesklá, mírně mastná, zpočátku světležlutá, překrytý téměř celý plod pruhovaným karmínově červeným líčkem, s výraznými světlými lenticelami, jemně voní. Dužina je žluto-bílá, jemná, šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, nakysle sladká, příjemně renetovitá, ale jen mírně kořenitá.

DOZRÁVÁNÍ: sběr začátkem října, konzumně dozrává v listopadu, vydrží uskladněná do ledna až února. Plody padají ve větru.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci a dalšímu zpracování kromě moštování. Plody při skladování nevadnou.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem, s lehčí, dobře propustnou půdou, v těžké, mokré půdě mají plody sklon k hnití při skladování. Vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až silně mrazuodolná ve dřevu i květu, zřejmě silně odolná proti bakteriální spále (Erwinia amylovora), strupovitosti i padlí.

PŮVOD: Belgie, náhodný semenáč nalezený p. Meurisem, ředitelem Van Monsových ovocnářských školek při Vilvoorden mezi Bruselem a Mechelenem, u dvora Dry Toreu kolem roku 1800. Je pojmenována po německém pomologovi Augustinovi Diealovi. Jiné názvy má “Kočičí hlava”, “Císařská”.

 
RŮST: bujný, ve školce křivý, koruna je charakteristicky vysoká a úzce pyramidální se spodními kosterními větvemi vodorovnými, pod váhou úrody postranní větve s krátkým plodonosným obrostem převisají.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy, sama je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova, Guyotova, Hardyho, Charneuská, Juliová, Konference, Kozačka štutgartská, Krvce, Lectierova, Madame Verté, Magdalénka, Nelisova zimní, Pařížanka, Poiteau, Williamsova.

 
PLODNOST: středně raná (asi po 6 letech), vysoká a pravidelná.

 
PLODY: velké až velmi velké (11x9 cm, průměrně 180-250 g, ale i 600 g či více), baňatého, často hrbolatého tvaru, který je směrem ke stopce mírně zúžený. U velmi velkých plodů bývá jedna polovina plodu větší než druhá. Slupka je drsná, matná, světle zelená, po dozrání jemnější, lesklá, žlutá až zlatožlutá, pokrytá nápadnými hnědými lenticelami, voní muškátově. Bílá dužnina je jemná, šťavnatá, máslová. Chuť je vynikající, kořenitá, kyselkavě sladká, u plodů z vyšších a horších poloh však trpká a řepovitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září nebo začátkem října, konzumně dozrává v listopadu, někdy již dříve, vydrží do Vánoc, případně až do ledna.

 
VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale také pro moštování, výrobu džemů, destilátů či další kuchyňské využití. Má sklon k otlačení a hnědnutí slupky, hůře snáší skladování ve chladírně.

 
STANOVIŠTĚ: vyžaduje hluboké, hlinité, dostatečně vlhké půdy; snese i vyšší polohy, ale musí být teplé a chráněné před větrem. Plody z mokrých a studených poloh bývají trpké; mokré a studené polohy podporují i rozvoj strupovitosti. Je vhodná do zahrad, sadů či alejí.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná v dřevě, méně v květu, středně odolná vůči strupovitosti, náchylnější na úpal listů.

PŮVOD: Francie, Nancy vyšlechtil ho Victor Lemoine v roce 189O jako jednu z prvních plnokvětých odrůd odrůdu šeříku obecného (Syringa vulgaris) a pojmenoval ho po své manželce Emile Lemoine. Získal více významných ocenění, např. v roce 1891 RHS Award of Merit, v letech 1937 a 1993 Award of Garden Merit také od RHS (britské Královské zahradnické společnosti) a v roce 1897 First Class Certificate. Synonyma: Mme Lemoine, Mad. Emile Lemoine, Mad. Lemoine.

RŮST: středně bujný až umírněný, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 2-3 m a šířky 2-2,5 m. Mladé letorosty jsou zelené. Stará kůra je šedohnědá a ve vyšším věku se po malých kouscích odlupuje. Listy jsou široce vejčité, dlouhé 9-12 cm, zelené až strednezelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi bohatě v 1. polovině května dlouhými a relativně širokými (15-22x10-14 cm) latami středně dlouhých (cca. 1,7 cm dlouhých), silně a příjemně voňavých květů. Na jednom větvičce jsou až 4 laty. Květní pupeny jsou svetlozelenožlté. Otevřené květy jsou čistě bílé a plné úzkych lístků. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: nádherný okrasný šeřík vhodný do zahrad i parků, do volně rostoucího živého plotu i jako solitéra. Jako krásná a velmi voňavá odrůda je velmi vhodná i na řez do vázy. Je atraktivní i pro opylovače. Kulinární využití: sladká vůně květů jejich předurčuje na použití do sladkých jídel a do nápojů, vůni uchováme v kandizovaných květech, v šeříkovém cukry, sirupu či želé. Můžeme ho přidávat do krémů i do cesta koláčů. Kosmetické využití: k výrobě hydrolátů či éterického oleje do parfémů, pot pourri. Technické využití: z listů se dá získat zelené a hnědé barvivo, z větviček žlutooranžové. Dřevo ze starších větví se chutnaly používalo k výrobě píšťal.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou, výživnou, humózní půdu, neutrální až mírně zásaditou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -28 °C až -30 °C, středně mrazuvzdorný v květních pupenech a květech. Může ho napadat bakteriální skvrnitost listů (Pseudomonas syringae), fytoftora, václavky, padlí. Prevencí je sluneční stanoviště s dobrým prouděním vzduchu.