12% DPH

PŮVOD: USA, Missouri, školka Glibert Wild & Son, odrůdu vyšlechtil v r. 1973 Gilbert H. Wild, původ druhu je pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 60–70 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 60–70 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními, až 13 cm velkými vínově červenými až světle fialovými květy s výrazným žlutým středem, kvete od července do srpna.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PÔVOD: Francúzsko, Fromont, medzidruhový hybrid, ktorý krížením druhov Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, vypestoval Étienne Soulange-Bodin v roku 1820 a v r. 1827 prvýkrát zakvitla. Rod je pomenovaný podľa francúzskeho botanika P. Magnola.

RAST: stredne bujný. Je to obvykle ker alebo malý strom vysoký a široký až 5 m s popolavou šedou borkou. Letorasty a veľké puky sú zelenkavo plstnaté. Listy sú vajcovité, kožovité, dlhé 10–20 cm, široké 7–10 cm.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá, jednodomá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne ešte pred vyrašením listov v apríli a máji veľkými (10 cm), vzpriamenými kvetmi s 6–9 okvetnými lístkami, cca. 4 cm širokými, najčastejšie ružovými alebo z vnútornej strany bielymi a z vonkajšej ružovými. 

PLODNOSŤ: stredne skorá, 3-7 rokov po výsadbe, v prípade nevymrznutia kvetov pravidelná.

PLODY: nejedlé, ale dekoratívne červené mechúriky vo vzpriamených, podlhovastých, drevnatejúcich súplodiach.

DOZRIEVANIE: v auguste až septembri.

VYUŽITIE: Nielen na jar obrovskými kvetmi, ale aj v lete a na jeseň listami a plodmi dekoratívny ker či strom, ktorý je vhodné pestovať ako solitéru či v kombinácii s inými magnóliami v dostatočnej vzdialenosti, aby mali dosť svetla. Vhodná do stredne veľkých a veľkých záhrad, parkov a inej mestskej zelene, najmä v ochrane budov. Kulinárne využitie: mierne štipľavé, po zázvore chutiace kvetné lupienky sa môžu jesť surové samotné či ako súčasť šalátov, ale častejšie sa používajú na výrobu sirupu, limonády, octu, nakladaných lupienkov, opražených kvetných pukov či ako náplň rôznych ázijských pirohov. 

STANOVIŠTE: slnečné či slabý polotieň, chránené pred studeným vetrom a neskorými mrazmi. Najlepšie jej vyhovuje vlhká, ale nezamokrená, mierne kyslá, humózna, hlinitá pôda, nemá rada príliš suchú pôdu. Je vhodná najmä do teplých a stredne teplých polôh, prípadne chránených chladnejších.

ODOLNOSŤ: je silne mrazuodolná v dreve a v pukoch počas zimy do -29 °C až -34 °C. Je náchylná na poškodenie kvetov neskorými jarnými mrazmi. Nezvykne veľmi trpieť škodcami či chorobami, niekedy sa môžu objaviť puklice alebo listové škvrnitosti. Je dobre odolná voči znečisteniu ovzdušia.

PÔVOD: Východná Ázia: stredná Čína, Japonsko, Kórea na okrajoch lesov, pri vodných tokoch, v krovinách a medziach v nadmorskej výške od 300 do 1500 m n.m.

RAST: bujný, je to čiastočne opadavá liana dorastajúca aj do 12 m a vyžadujúca oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať. Podľa lokality je buď opadavá alebo poloopadavá, teda na zimu opadáva aspoň časť listov. Má šedohnedú kôru posiatu výraznými lenticelami. Letorasty sú lysé, s fialovým nádychom. Listy má dlaňovito zložené, najčastejšie 5-početné s eliptickými až vajcovitými lístkami dlhými 3-6 cm, na líci tmavozelenými, na rube sivými. Na udržanie úrodnosti je potrebný predjarný rez, počas ktorého sa zakracujú minuloročné výhony na 7-15 pukov a na nich bude rodiť tento rok. Podobne ako pri broskyni si ponecháme aj čapíky (s 3-4 pukmi) z minuloročných výhonov, ktoré vytvoria plodný obrast nasledujúci rok.

OPEĽOVACIE POMERY: je cudzoopelivá, pravdepodobne hmyzom aj vetrom opelivá, jednodomá so samostatnými samčími a samičími kvetmi na jednej rastline. Kvety sú purpurovohnedé až červenopurpurové a voňajú sladko, čokoládovo, od toho je odvodené ich ľudové pomenovanie "čokoládový vinič". Samičie kvety neobsahujú nektáriá a sú asi dvojnásobnej veľkosti oproti samčím kvetom, ktoré sa tvoria na konci strapcov. Kvety rozkvitajú výrazne protogynicky, teda samičie kvety na tej istej rastline rozkvitajú skôr než samčie a nedochádza k prekryvu v čase kvitnutia, preto na dosiahnutie úrody treba 2 geneticky odlišné rastliny v dosahu do cca. 100 m, ktoré sa v čase kvitnutia prekryjú - rastlinu 1. typu a rastlinu 2. typu.

PLODNOSŤ: je veľmi skorá, už v 2. roku života, vo voľnej prírode nízka, ale pri pestovaní v sade môže byť vysoká a dosiahnuť až 30 t/ha v prvom roku plodnosti a až 60 t/ha v dospelosti (teda v 3-4 rokoch po výsadbe). Plodí už na jednoročnom dreve.

PLODY: stredne veľké (priemerne 3x4-6 cm), podlhovasté, usporiadané väčšinou po 3-5 ks v suplodí. Šupka je bledoružovofialová, hrubá (5-6,9 mm), horkastá, v plnej zrelosti praská. Vnútri je množstvo drobných semien obalených sladkou, svetlou, priesvitnou, gelovitou dužinou - arilom. Plody majú vysoký obsah vitamínu C, porovnateľný s kiwi.

DOZRIEVANIE: väčšinou počas septembra a októbra podľa lokality. V plnej zrelosti plody prasknú, ale to priláka hmyz a vtáky, takže optimálny čas zberu pre uskladnenie je asi 1 týždeň pred konzumnou zrelosťou, teda pred prasknutím, keď je už viditeľná šedá línia pozdĺž plodu v mieste, kde neskôr praskne. Po zbere plody v izbovej teplote vydržia uskladnené 2-3 týždne, v chladničke až 3 mesiace.   

VYUŽITIE: veľmi okrasná a rýchlorastúca (polo)stálozelená liana, ktorá rýchlo pokryje požadované plochy múrov, pergol, plotov apod. Listy, kvety aj plody sú veľmi dekoratívne a kvety krásne voňajú. Kulinárne využitie: Sladká, gelovitá dužina sa buď je zasurova priamo z plodov či v jogurte, zmrzline, pudingu alebo sa používa na výrobu džúsov a džemov. Horkastá šupka sa používa buď na zaváranie podobne ako uhorky alebo, najmä v japonskej kuchyni, sa plní a praží. Liečivé využitie: plody majú protizápalové, protinádorové a močopudné účinky, znižujú teplotu. Stonky, zbierané na jeseň a vysušené na neskoršie použitie, sa používajú vnútorne proti bakteriálnym a hubovým infekciám, infekciám močového traktu, menštruačných problémoch či na zlepšenie laktácie.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, preferuje dostatočne vlhkú, ale dobre ododnenú pôdu, ale je veľmi prispôsobivá rôznym podmienkam. Vhodná na pestovanie v teplých, stredne teplých aj chladných oblastiach.

ODOLNOSŤ: v dreve a pukoch je silne mrazuodolná do asi -29 až -34 °C. Mladé výhony môžu byť poškodené mrazom. U nás nezvykne trpieť chorobami ani škodcami.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původ odrůd neznámý, pravděpodobně se jedná o mix plnokvětých odrůd pryskyřníku asijského (Ranunculus asiaticus). Druh má původ na východě Středomoří až po západní Asii – od Řecka, Turecka a Kypru přes Sýrii, Jordánsko, Izrael až po Egypt a severní Libyi, Irák a Írán. Tam roste na křovinatých svazích a stráních, ve světlých lesích, nevyhýbá se ani skalám a útesům v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky kolem 600, ale i až 950 m n. m.

RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky a šířky asi 30-40 cm. Vysazuje se zejména v březnu až dubnu, případně v květnu do volné půdy. Před výsadbou je třeba hlízy namočit na 3-4 hodiny do vody. Při vysazení je třeba je přikrýt 3-5 cm vrstvou půdy a sázet na vzdálenost 10-15 cm. Po odkvětu a zaschnutí listů je třeba hlízy vyjmout ze země a uskladnit v chladné, ale bezmrazé místnosti, např. ve sklepě.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašný, jednodomý s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivý. Kvete od konce května či od června do srpna, v mixu jsou pastelově růžově, lososově, oranžově kvetoucí odrůdy.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: zobákovité nažky.

DOZRÁVÁNÍ: v červenci a srpnu.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná teplomilná trvalka do truhlíků či záhonů v kombinaci s jinými pryskyřníky, ale i jinými cibulovinami či trvalkami. Je velmi vhodný i k řezu, při pravidelné výměně vody umí ve váze vydržet i 2 týdny. Celá rostlina je jedovatá.

STANOVIŠTĚ: slunečné až slabý polostín, chráněné před silným větrem. Půdu potřebuje výživnou, humózní, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou.

ODOLNOST: hlíza je málo mrazuodolná, jen do -2 °C až -4 °C ve vlhké půdě, o něco více v suché. Nadzemní část snese jen krátkodobý lehký mráz kolem 0 °C. Je jen středně až méně odolný vůči zamokření a středně odolný vůči padlí, houbové či bakteriální hnilobě hlíz ve vlhkých podmínkách. Na mladých stoncích se ojediněle mohou objevit mšice.

PŮVOD: z Bosny a Srbska, v malém areálu na středním a horním toku řeky Driny. Tam jej v roce 1875 objevil prof. Pančić a sesbíraná semena rozeslal do evropských botanických zahrad. Ve své domovině roste na vápencových severních svazích v nadmořských výškách od 800 do 1500 m, společně například s buky, smrkem ztepilým, jedlí bílou a borovicí černou. V Srbsku je zákonem chráněn.

RŮST: rychlý, dosahuje výšky 25–30 m, šířky 5 m, má úzkou sloupovitou korunu. Větve jsou krátké, dolní jsou skloněné. Borka je šedohnědá, odlupující se kulatými šupinami. Pupeny jsou červenohnědé bez pryskyřice. Jehlice jsou dlouhé 5–20 mm, široké 1–2 mm, nápadně zploštělé, tupě špičaté, s krátce nasazenou špičkou, na líci tmavozelené lesklé, na rubu se 2 širokými bílými proužky. Jehličí větvičku hustě obaluje.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, silně cizosprašný, větrosnubný. Kvete v dubnu až květnu. Samčí šištice jsou světle červené, samičí purpurové.

PLODNOST: na jehličnan poměrně raná.

PLODY: šišky po 2–5 ks na větvičkách, dlouhé 3–6 cm, nejprve modravé či fialově purpurové, později skořicově hnědé. Okraj semenných šupin je vlnovitě zubatý. Drobné semeno má křidélko dlouhé 8 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od října do listopadu.

VYUŽITÍ: Jedna z nejvyhledávanějších parkových dřevin. Svým úzkým vzrůstem se hodí i do zahrad. Dobře snáší i městské prostředí. Mladé samčí šištice ještě před dozráním pylu a otevřením jsou jedlé syrové nebo vařené. Používají se i k dochucení jídel, kterým dodávají kyselou pryskyřičnou příchuť. Jedlé jsou i tepelně upravené nezralé samičí šišky. Jejich střed je po opražení sladký a podobný sirupu. Jedlá jsou i syrová semínka, ale jsou příliš malá na čištění. Mladé výhonky bohaté na vitamín C se dají jíst syrové, naložit do medu, sirupu či octa nebo použít na čaj.

STANOVIŠTĚ: slunné, klidně i chladnější. Nemá zvláštní nároky na reakci půdy, snáší kyselou s pH od 4 do 6, ale ve své domovině i jinde se mu výborně daří i na vápenité půdě. Dobře snáší i studené, vlhké půdy či mělké půdy, na mělkých však nebývá dostatečně odolný vůči větru.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě (do -29 °C až -34 °C) i v mladých výhonech, protože ty se zpod ochranných šupin uvolňují poměrně pozdě v průběhu roku, vhodný i do mrazových kotlin.

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s výrazně modrými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 70 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 70 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními velkými, hvězdicovitými, plnými květy meruňkové barvy s nálevkovitou korunou, kvete od července.
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.
PLODY: tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: v září.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: druh pochází ze Severní Ameriky, zejména východní části kontinentu, zejména USA, zasahuje však i na sever Mexika, do státu Chihuahua. Severní hranice rozšíření prochází jihem kanadského Ontaria. Roste tam v sladkovodních i brakických mokřadech, na březích vodních toků a ploch, v zaplavovaných zónách i v příkopech kolem cest, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky cca. 400 m. Odroda Pink Jake patří do série TOMA vyšlechtěné v Polsku, ve Gospodarstwo Ogrodnicze Tadeusz Kusibab.

 
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 1,2-1,5 m přes sezónu. Je to vytrvalá bylina, přežívající v kořenu. Stonky a listy jsou tmavozelené, výrazně kontrastují s barvou květů. Stonek je přímý, lysý. Listy jsou střídavé, široce kopinaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný s oboupohlavnými květy, opylovanými hmyzem. Květy jsou obrovské, výrazně růžové barvy s červenou základnou lístků. Kvetou od konce června do září.

 
PLODNOST: každoroční, pravidelná.

 
PLODY: vejcovité tobolky, dlouhé 14–35 mm.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: nádherná okrasná trvalka vhodná do menších i větších zahrad či parků. Květy jsou podobně jako květy jiných ibiškovců jedlé, chutnají jemně a mají mírně slizkou konzistenci a jemně hořkou dochuť. Spolu s listy a kořeny mají také léčivé účinky, konkrétně při zalití vroucí vodou či povaření tvoří mnoho slizu, který chrání sliznice dýchacího a trávicího traktu, takže jsou vhodné při infekcích dýchacích cest či dyzentérii.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, s úrodnou, propustnou a stále středně vlhkou půdou. Vhodný do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do asi -17,8 °C až -23,3 °C, po prvním mrazu na podzim doporučujeme seříznout na výšku asi 12 cm a zakrýt vrstvou suchého listí, pilin nebo chvojí. Snáší i vlhčí lokality.

PŮVOD: Eurasie, od střední Evropy až po Sibiř, Mongolsko, Čínu a Koreu. U nás se přirozeně vyskytuje v teplejších oblastech jen jako poddruh Allium senescens subsp. montanum (česnek sivý horský) a na Vihorlatu také jako poddruh Allium senescens subsp. glaucum.
RŮST: středně rychlý, dorůstá do výšky asi 30–40 cm a šířky 20 cm, vytváří trsy, kterými se rozšiřuje. Je to trvalka přezimující v cibuli. Cibule jsou relativně malé (cca 1 cm), úzké, kuželovité, listy má ploché, tuhé, lesklé, velmi dekorativní. Sázíme ho v hustotě 9–12 rostlin/m2, postupně sám výsadbu zahustí.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Světle růžové květy kvetoucí od července do srpna vytvářejí hustá kulovitá květenství – takové růžové pingpongové míčky – obsypané opylovači.
PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.
PLODY: srdčité, nafouklé, většinou se 2 semeny, uspořádané do kulovitých plodenství.
DOZRVÁNÍ: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, jedlá, léčivá a nektarodárná trvalka velmi atraktivní pro různé opylovače včetně motýlů v době, kdy většina cibulovin už odkvetla. Naopak odpuzuje například moly. Květy se dají použít i do kytiček a plodenství zase do sušených aranžmá. Kulinarické využití: jedlé jsou všechny části, nejchutnější jsou asi pikantní květy, které se dají jíst syrové, rozdělené na jednotlivé kvítky, jimiž zpestříme saláty, pomazánky, omáčky, ozdobíme chlebíčky či uvařená nebo upečená jídla, polévky. Nebo v nich obalíme např. sýrové kuličky. Květenství můžeme také obalit v řídkém těstíčku a rychle osmažit na způsob asijské tempury. Pikantní listy s mírně hořkou příchutí používáme syrové i vařené podobně jako květy. Cibulky můžeme kromě konzumace v čerstvém a vařeném stavu také nakládat do sladkokyselého nálevu. Léčivé využití: podobně jako jiné česneky obsahuje mnoho sirných sloučenin, které jim nejen dodávají charakteristickou vůni a chuť, ale při dlouhodobé konzumaci také pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi, tonizují srdce a oběhový systém.
STANOVIŠTĚ: slunné s propustnou hlinitopísčitou půdou. Je vhodný do nižších částí trvalkových záhonů, ale i do skalek, které oživí květy v létě, kdy je už většina skalniček odkvetlá. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v cibuli do -29 °C až -34 °C. Nemá závažné škůdce, listy mohou ožírat plzáci a slimáci. Jako prevenci proti zahnívání cibulek ho sázíme do propustné půdy.

PŮVOD: Nizozemsko, Rotterdam, arboretum Trompenberg, vyšlechtěna jako mezidruhový kříženec Agastache rugosa a Agastache foeniculum, vyšlechtil a vybral ji Gert Fortgens. V r. 2004 získala ocenění Great Plant Picks a také ocenění Royal Horticultural Society Award of Garden Merit.

RŮST: bujný, trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 70 cm a šířky 50 cm.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jako kříženec je sterilní, ale velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím světle modrofialových květů.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinární využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Také k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů, působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Ulehčuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C. Náchylnější k poškození pozdními jarními mrazíky a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí.

Opadavý keř/strom s hustou, nepravidelnou korunou dorůstající do 10-12 m. Kvete v březnu až dubnu, jehnědy jsou elipsovité, samčí žluté, samičí zelenavé. Keř má rozsáhlý a dobře rozvinutý kořenový systém. Plod tvoří tobolka s ochmýřenou nažkou. Semeno dozrává v dubnu až květnu. Světlomilná, nenáročná na půdu. Dobře snáší i sušší období a výkyvy teplot. V České republice se vyskytuje od nížin až do hor (do 1700 m n.m.). Často osidluje mýtiny, výmoly, okraje lesů. Významná pro včelaře i jako krajinotvorný prvek. Důležitou úlohu hraje při obnově krajiny - je schopná tolerovat i znečištěné půdy a vázat těžké kovy.

PŮVOD: Evropa po Malou Asii, Sýrii a Kavkaz. Největší zachovalá lokalita ve střední Evropě je právě na Slovensku – v Harmanecké dolině – NPR Harmanecká tisina. V nejrozsáhlejší lokalitě celkově (cca 700 ha) v Gruzii v soutěsce Bacara tisy staré 400–600 let tvoří převládající dřevinu porostů.

RŮST: pomalý. Vytváří dlouhověké, stálezelené stromy nebo keře vysoké 3–20(–37) m, 10 m široké, s průměrem kmene 0,75–1,3 m, často vícekmenové, se srůstajícími kmínky. Koruna je široce kuželovitá až kulovitá. Hladká hnědočervená borka se odlupuje v tenkých plátech. Velmi tvrdé, těžké a pružné dřevo má červenohnědé jádro, světlejší běl, balzamové kanálky mu chybějí. Jehlice jsou na větévkách uspořádané ve dvou řadách, na vzpřímených výhonech radiálně. Velmi dobře snáší řez, dobře se tvaruje a tvar si dlouho drží. Dokáže se dožít 2000, údajně až 3000 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je dvoudomý, jeden jedinec má vždy buď jen samčí nebo jen samičí květy. K tvorbě šišek musí být v dostatečné vzdálenosti (70–250 m) od samičího stromu i samčí strom. Kvete v březnu až dubnu.

PLODNOST: středně raná (po 10–15 letech od výsevu), v případě dostatečné blízkosti opylovače vysoká, rodí na spodní straně jednoletých výhonů.

PLODY: samičí šištice jsou jednotlivá vrcholová vajíčka podepřená jedním nebo více páry listenů. Prstencový val pod vajíčkem se v době dozrávání mění na červený dužnatý míšek, který je jedinou jedlou částí z celého silně jedovatého stromu. Chuť má sladkou, konzistenci slizovitou.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: Dokáže být krásným solitérem i stálezeleným živým plotem do parků i zahrad, protože velmi dobře snáší řez. Celý strom až na sladký červený míšek je prudce jedovatý, včetně semínka uprostřed tohoto míšku. Kdysi se z dřeva tisů vyráběly luky, dnes je tis chráněnou dřevinou.

STANOVIŠTĚ: toleruje nejvíce ze všech evropských dřevin zastínění. Optimálně roste na úživných, hlinitopísčitých až hlinitých půdách, dostatečně vlhkých a provzdušněných, preferuje půdu bohatou na vápník, ale roste i na půdách kyselejších. Vyžaduje dostatečnou vlhkost vzduchu.

ODOLNOST: toleruje znečištěné ovzduší, stín. Je mrazuvzdorný do -23 °C až -29 °C.

PŮVOD: Evropa, Asie.

RŮST: pomalý a tvarově velmi variabilní růst od vzpřímených vyšších keřů až stromů dosahujících 5–15 m s kuželovitou korunou přes nejčastěji se vyskytující středně velké keře až po rozložité nepravidelné nízké keře se šířkou 4 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomá větrem opylovaná rostlina, pro tvorbu plodů potřebujete samičí a samčí rostlinu. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: středně raná (po 5–7 letech první plody, které dozrají po 2–3 letech), v případě přítomnosti samčí rostliny vysoká a spolehlivá.

PLODY: galbuly, tedy zdužnatělé samičí šišky tmavomodré barvy, které ojíněné vypadají jako světle modré. Jsou kulaté a velké asi 5–9 mm a obsahují 3 semena.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrává po 2–3 letech v říjnu.

VYUŽITÍ: Jako okrasný keř vhodný do větších zahrad, živých plotů, městské zeleně, ale i na pastviny, kde se mu na plném slunci výborně daří. Sice netvoří nektar a pyl není příliš zajímavý pro včely medonosné, tvoří medovici, takže se dá využít i u včelnic. Kulinární využití: Plody obsahují silice, pryskyřice, hořčinu juniperin, cukry, organické kyseliny apod. Většinou se sušené běžně používají v kuchyni při přípravě zvěřiny či kysaného zelí, různých náplní apod. Uplatnění našly i v nápojích, nejen v borovičce a ginu, ale i v různých limonádách, např. ve fermentované „smrce“. Léčivé využití: Silice působí močopudně, silně antisepticky a používají se k dezinfekci močových cest, při dně a revmatismu, ale je třeba je používat s mírou, protože ve velkém množství dokážou podráždit močové cesty. Také se používají při trávicích potížích a problémech se žlučníkem. Nesmí je užívat těhotné ženy, protože by mohly způsobit potrat.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo slabý polostín, nesnáší stín. Snáší širokou škálu půd, nejlépe mu vyhovují neutrální až mírně zásadité, ale snese i velmi kyselé i velmi zásadité. Preferuje dobře odvodněné půdy, ale dokáže růst i v těžkých jílovitých.

ODOLNOST: Je silně mrazuvzdorný, ale mladé výhonky mohou být poškozeny pozdními jarními mrazíky. Starší rostliny velmi dobře snášejí sucho. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: západní Středomoří, na slunných svazích, křovinatých stráních, v teplejších oblastech Evropy někdy i zplaňuje. Nazývaná také „anglická levandule“.

 
RŮST: pomalý. Je to nízký polokeř s kůlovým kořenem, stonky jsou vzpřímené, vysoké 20–50 cm, dřevnatějící, bylinné části chlupaté, čtyřhranné. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, růžovými drobnými hluchavkovitými květy v přeslenech kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.

 
PLODNOST: v případě ponechání květů vysoká.

 
PLODY: drobné tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: prastará kulturní rostlina, používá se zejména v kosmetice, parfumérii a farmacii, ale i kulinárně. Zároveň je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly a další opylovače. Dá se použít také k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Kulinární využití: listy a květy se používají čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, koláčů, dušených jídel či koláčů, sušenek, ale i zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Z čerstvých či sušených květů se připravuje čaj. Esenciální olej získávaný z květů se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo esenciální olej z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších esenciálních olejů a může se používat i neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně esenciálních olejů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám ji pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

Moštová odrůda vhodná pro výrobu červeného vína.
Středně silný růst. Hrozny jsou středně velké, podlouhlé, s volně nasazenými kulatými bobulemi střední velikosti a tmavomodré barvy. Dužina je sladká, osvěžující, lahodná. Vhodný pro výrobu červeného vína - chuť intenzivní, plná, s vůní černého rybízu a třešní. Dozrává na přelomu září - října. Slunečné stanoviště, střední polohy, půda hlinitá, s dostatkem vláhy a živin. Optimální místa pro dopěstování kvalitního hroznu jsou západní, jihozápadní svahy s celodenním sluncem a hluboké výživné půdy. Zimním řezem odstraňujeme vyrobené výhony z minulého roku. Odrůda dobře snáší kratší řez. Vysoká odolnost vůči mrazu a chorobám. Samoprašná odrůda. Původem z Německa, r. 1967, kříženec odrůd Diana x Chambourcin.

PŮVOD: Německo, Freiburg, Staatliches Weinbauinstitut Freiburg (Státní vinařský ústav ve Freiburgu), vyšlechtil ho v r. 1982 Norbert Becker jako křížence odrůd Cabernet Sauvignon x Solaris

 
RŮST: středně bujný. Raší brzy, současně s Pinot Noir. Doporučený je řez na 3–5 oček na m².

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavními květy. Kvete krátce před Pinot Noir.

 
PLODNOST: činí 13,5–16 t/ha při cukernatosti 20 °NM a kyselinách 7,5–8,5 g/l.

 
PLODY: hrozny jsou středně velké, méně husté, podlouhlé, s volně nasazenými bobulemi. Bobule jsou středně velké, pevné. Slupka je silnější, pevná, tmavomodrá.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, začátkem až v polovině září (týden před Pinot Noir).

 
VYUŽITÍ: zejména na vína bohatá na barviva, aromatická, s vyšším obsahem taninů, s výraznými tóny lesního ovoce, typově podobná vínům z Cabernet Sauvignon, obvykle s ještě výraznější vůní. Mladší vína mají typickou kořenitost, jsou vhodná k delšímu zrání či barikování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda bohatá na živiny. Odrůda vhodná i do okrajových oblastí. Optimální místa pro dopěstování kvalitního hrozna jsou západní, jihozápadní svahy s celodenním sluncem a hluboké výživné půdy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný (do -21/-24 až -25 °C), dřevo dobře vyzrává, je náchylnější k pozdním jarním mrazům, protože brzy raší. Je výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola), středně až výše vůči padlí révy (Plasmopara viticola) a vůči botrytidě (Botrytis cinerea).

PŮVOD: Anglie, Sawbridgeworth, vypěstoval ji Thomas Rivers ze známé školky Rivers jako semenáč neznámého původu, v r. 1895 získala ocenění britské Královské zahradnické společnosti a v r. 1901 byla uvedena na trh.

RŮST: slabý až středně bujný, polovzpřímený.

OPyLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná, kvete brzy. Vhodní opylovači: Bystrická, Čačanská lepotica, Stanley.

PLODNOST: raná, vysoká, někdy mírně střídavá.

PLODY: velké až velmi velké (65–85 g), podlouhlé, nesouměrné. Plodí ve shlucích. Slupka je pod světle modrým ojíněním fialová. Dužnina je žlutozelená až světle žlutá, středně tuhá, středně až velmi šťavnatá. Chuť je nasládlá až sladká, lepší z příznivých poloh a v dobrém roce. Pecka je velmi dobře odlučitelná od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: je pozdní až velmi pozdní, současně s Bystrickou, tedy v 1. a 2. dekádě září, dozrává krátce, maximálně týden, je třeba vystihnout čas sklizně, aby plody nepřezrály a na stromě nemoučnatěly.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení, jen do švestkových knedlíků a buchet je příliš velká.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročná na půdu, vyžaduje hlubokou, úrodnou, dostatečně vlhkou půdu. Je vhodná do teplých a chráněných středně teplých poloh s ohledem na dobu zrání a náchylnost k moniliové hnilobě při vysoké hustotě plodů.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, tolerantní k šarce, projevuje se jen v malé míře na listech, středně odolná k moniliové spále (Monilinia laxa).

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Sawbridgeworth, vyšlechtil ji školkař Thomas Rivers jako křížence odrůd Prince Englebert a Early Prolific. Její název v angličtině je (The) Czar, poprvé zaplodila v roce 1874 a byla pojmenována po ruském caru, který v tom roce navštívil Anglii.

 
RŮST: zpočátku a zvláště ve školce bujný, později zpomaluje. Vytváří pouze středně velké stromy zpočátku se štíhlými, vznešenými korunami, které se později mění na kulovité, když se větve rozklesávají pod váhou plodů. Plodné větvičky jsou krátké a dost křehké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: raná, vysoká až nadměrná, pravidelná, v domácích podmínkách je vhodné dělat probírku.

 
PLODY: středně velké (průměrně 20 g), tvarově nepravidelné, některé podlouhlé, jiné kulatější, ke koncům buď zúžené nebo zakulacené. Slupka je jemná, kyselá, těžko se slupuje, je krásně ojíněná, pod ojíněním je černomodrá, při nadměrné úrodě a horším vyzrání zůstává načervenalá. Dužina je zelenožlutá až žlutá, místy průhledná, méně šťavnatá. Chuť je dobrá, sladká, podobná švestkové, ale méně výrazná. Pecka se od dužiny většinou dobře odděluje, jen při velkých úrodách a horším dozrávání hůře. Je to švestka.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, v první polovině srpna, někdy najednou, jindy postupně, sklízí se probírkou.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci, k zpracování tam, kde nevadí kyselá chuť slupky, tedy např. do džemů a povidel.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, kvůli vysoké plodnosti upřednostňujeme úrodné hlinité a dostatečně vlhké půdy, v sušší půdě stromy předčasně stárnou a plody jsou horší kvality. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Je středně tolerantní vůči šarce, projevuje se jen na listech.

PŮVOD: Valtice, ČR, r. 2004.

 
RAST: bujný růst, tvoří otevřenou, středně hustou a vzpřímenou až rozložitou korunu.

 
OPELOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete brzy.

 
PLODNOST: středně raná, středně velká až velká, a pravidelná.

 
PLODY: velké plody vajcovitého tvaru, nesouměrné, s oranžovou slupkou s červeným rozmytým líčkem. Dužnina je světle oranžová, středně tuhá, rozplývavá, středně až velmi šťavnatá, dobře oddělitelná od pecky, pouze ojediněle může zůstat na žebrech, chuťově vyvážená, velmi dobrá, sladká s mírně kyselou příchutí, dobře aromatická a pikantní.

 
DOZRÁVÁNÍ: v první polovině července, přibližně 3 týdny před odrůdou Velkopavlovická.
VYUŽITÍ: přímý konzum, konzervace.

 
STANOVIŠTĚ: před větrem chráněné a slunečné stanoviště, propustná půda v teplých a středně teplých oblastech.

 
ODOLNOST: střední odolnost vůči mrazu, citlivější jsou pupeny na hluboké zimní mrazy a především na střídání teplot v zimě, střední odolnost vůči praskání plodů a monilióze.

PŮVOD: Německo, Geisenheim, výzkumný ústav, v r. 1884 ji vyšlechtil pomolog Rudolf Goethe z volného opylení Parmény zlaté zimní, první plody nesla v roce 1894. Synonyma: Geheimrat Wesener, Tajný rada Wesener.

RŮST: bujný, vzpřímený růst v mládí, později vytváří rozložitější, až převislou korunu.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy rozkvétajícími středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Berlepschova reneta, Braeburn, Coxova reneta, Golden Delicious, Kandil Sinap, Londýnské, Ontario, Orleánská reneta, Šampaňská reneta, Viliamovo.

PLODNOST: raná, středně vysoká až nižší, pravidelná.

PLODY: velké, tvarově variabilní od ploše kulovitých až po soudkovité. Slupka je tenká, hladká, později mastná, žlutá s pruhovaným červeným líčkem, s nápadnými lenticelami a často mramorovitě pokrytá rzivostí. Je to tzv. kožovka. Dužnina je žlutobílá, jemná, tuhá, velmi šťavnatá, chuť výrazně kyselejší.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v září, konzumně dozrává v říjnu, vydrží do ledna až února.

VYUŽITÍ: plody k přímému konzumu, na moštování, pečení a výrobu přesnídávek.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na půdu, ale nesnáší příliš těžké půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je středně odolná vůči strupovitosti a padlí.

PŮVOD: Ukrajina, v Ukrajinské národní botanické zahradě M. M. Hryška v Kyjevě, mutace odrůdy Lukjanovskij, poprvé plodil 1981.
RŮST: středně silný, vzpřímený růst. Kompaktní a hustý keř s oblenou korunou. Špatně se opyluje s Ljukanovským (Svetljačok je jeho mutací).
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu.
PLODNOST: vysoká a spolehlivá, 15letý keř dá 40–45 kg.
PLODY: velké až velmi velké plody (průměrně 6,5–10 g) lahvovitého tvaru a tmavě červené barvy. Dužnina je tmavě červená, aromatická, šťavnatá, výborná, sladkokyselkavá, s obsahem cukru 9,7–11 %, nízkým obsahem kyselin (1,6 %) a velmi vysokým obsahem vitamínu C (150 mg/100 g). Pecka je ve srovnání s plodem malá (jen 8,9–9,3 % hmotnosti plodu), špatně se odděluje od dužniny.
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 2. polovině srpna až začátkem září. Zralé plody drží na keři 2–3 týdny, odkud je lze přímo konzumovat, neopadávají hned po dozrání. Skladované vydrží 3–4 týdny.
VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravé olivy.
STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květu, odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: Polsko, náhodný semenáč nalezený v zámeckém parku Józefem Paczoskim

RŮST: středně bujný růst a rozložitý habitus, dorůstá do výšky 6 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje jinou odrůdu dřínu.

PLODNOST:

PLODY: středně velké (průměrně 2,9 g, 2,6 cm), prodloužené hruškovité až lahvovité, červené, příjemně sladkokyselé s vysokým obsahem cukru (12 %) a středním obsahem kyselin (2,7 %). Pecka je v poměru k hmotnosti plodu velká (14 %) a špatně se odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v září.

VYUŽITÍ: vhodný k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravé olivy.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květu, odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: Spojené království, vyšlechtila ho v r. 1952 paní Pole z Lye End Nursery a pojmenovala ho na počest korunovace královny Alžběty II. Považuje se za mezidruhového křížence mezi řebříčkem tužebníkovým Achillea filipendulina a řebříčkem Achillea clypeolata.

RAST: vzpřímený, kompaktní, dorůstá do výšky 50-100 cm a šířky 40-60 cm. Je to krátkověká trvalka přezimující v podzemku. Má aromatické, matně šedozelené až stříbřité a jemně vykrajované listy, které tvarem připomínají kapradí. Stonky s okolíky květů jsou pevné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, přesto atraktivní pro opylovače, s oboupohlavními, aromatickými, zlatožlutými květy uspořádanými do velkých okolíků, širokých až 10 cm a kvetoucích během dlouhého období od června do září.

PLODNOST: zřejmě žádná, rozmnožuje se vegetativně odnožujícími oddenky.

PLODY: zřejmě žádné.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: jako velmi okrasná trvalka do smíšených trvalkových záhonů v menších a větších zahradách, parcích a v městské výsadbě, buď samotný nebo lépe ve skupině 3 rostlin téže odrůdy (5-7 rostlin/m2). Krásně kontrastuje s fialově či modře zbarvenými druhy: kocúrníkem, levandulemi, šalvějemi, yzopem lékařským, zvonkem Sarastro. Doplní se pěkně i s řebříčkem obecním Paprika nebo s denivkou Stella de Oro. Zároveň je lákadlem pro opylovače včetně pestřenek. Tuhé, pevné stonky s květenstvími jsou ceněné k řezu do vázy za čerstva i na sušení. Podobně jako jiné druhy řebříčku má kvetoucí nať i léčivé účinky: zastavuje krvácení, mírní bolest, má protizánětlivé a antiseptické účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dostatečně odvodněnou půdu zejména kvůli přezimování, zvládá i sušší, méně výživnou, štěrkovitou půdu, v příliš vlhké a výživné půdě nebo v polostínu se trsy mohou rozklesnout. Vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, ale potřebuje sušší půdu pro úspěšné přezimování, odolný vůči většině chorob a škůdcům, někdy může trpět padlím a mšicemi. Zajíci ani vysoká zvěř ho nepoškozují.

PŮVOD: původně jen v horách centrální části Balkánského poloostrova, v Makedonii, severním Řecku, Bulharsku, Albánii. V Albánii pravděpodobně již původní populace tohoto druhu zanikly. Ve 2. pol. 16. století se dostal do Istanbulu a odtud byl zaslán botanikovi Clusiovi do Vídně. Zejména během 17. století se dostal do zámeckých parků, alejí, zahradních restaurací. Dnes je rozšířen téměř po celé Evropě kromě severních částí, sekundárně i v mírném pásmu Severní Ameriky, v Asii na Dálném východě a na Novém Zélandu.

 
RŮST: rychlý, v dospělosti dosáhne 15 až 30 m, korunu má mohutnou, kulovitou, ve starším věku s převislými větvemi. Borka je hladká, věkem drsní a částečně se odlupuje v malých šupinách. Pupeny jsou silně lepkavé, červenohnědé. Dlaňovitě složené listy bývají pětičetné až sedmičetné na (až 27 cm) dlouhém řapíku, na okraji nepravidelně dvakrát pilovité, svěže zelené, lysé. Jizva po opadu listu nápadně připomíná koňské kopyto, z toho pochází i jeho druhové jméno.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy jsou oboupohlavné, uspořádané až po 90 kusech do vzpřímených kuželovitých hroznů, které připomínají svíčku. Kvetou během května a jsou opylovány jak hmyzem, tak větrem.

 
PLODNOST: pozdní (20 let po výsevu, cca. 16-17 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
PLODY: zelené kulovité ostnité tobolky s tmavohnědými semeny velkými 1 až 3 cm.

 
DOZRÁVÁNÍ: obvykle během října.

 
VYUŽITÍ: významná medonosná, parková a alejová dřevina. Plody se používají na výrobu mastí, balzámů či gelů proti křečovým žilám.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje hluboké a humózní půdy, ale snese i horší. S výjimkou horských oblastí lze u nás pěstovat všude.

 
ODOLNOST: toleruje exponované lokality a znečištění ovzduší. Je velmi mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C), ale mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Od konce 20. století ho napadá klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), která způsobuje tvorbu velkých zaschlých skvrn na listech, případně jejich předčasný opad.