Habr obecný Frans Fontaine

PŮVOD: druh pochází téměř z celé Evropy, severního Íránu, severního Turecka až po Kavkaz. Kultivar Frans Fontaine pochází z Nizozemska, kde byl nalezen jako semenáč na ulici ve městě Eindhoven a vyznačoval se štíhlejším růstem. Kolem roku 1983 byl pojmenován po nizozemském dendrologovi a krajinném architektovi Fransovi Fontaineovi.

RŮST: středně bujný růst, v dospělosti dosahuje výšky asi 8–12 m a šířky 3–4 m. Koruna je úzce „sloupovitá“ až vejčitě pyramidální a v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje do široce oválného tvaru, ale zůstává úzká. Větve jsou výrazně vzpřímené, kmen je rýhovaný a šedý. Listy jsou sytě zelené, tmavší než u odrůdy Fastigiata. Velmi dlouho do podzimu zůstávají zelené, později se zbarví na sytě žlutou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, tvoří pouze samčí květy, kvete v dubnu až květnu současně s rašením listů nebo těsně před ním.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: krásně vynikne i jako solitéra v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech, lze ji použít také na živý plot. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Léčebné využití: listy lze použít zevně jako obklad na hojení ran, zastavují krvácení. Technické využití: Jeho dřevo je velmi tvrdé (nejtvrdší a nejtěžší z evropských dřevin – asi 750 kg/m³), mechanicky pevné, tradičně se používalo k výrobě ozubených kol a mlýnských převodů, řeznických špalků, násad na nářadí, klavírních mechanik a prkének na krájení. 

STANOVIŠTĚ: je nenáročný na světelné podmínky – snáší hlubší stín lépe než většina velkých dřevin. Roste v širokém rozmezí půdní reakce (kyselé až zásadité půdy včetně vápencových) na hlinitých, jílovitých i písčitých půdách za předpokladu dostatečné propustnosti. Toleruje těžké jíly a občasné zhutnění půdy, což je důvodem jeho využití v městském prostředí. Snáší všechny expozice – chráněná i exponovaná stanoviště. Nesnáší trvalé zamokření ani dlouhotrvající sucho v mladém věku.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný až do −34 °C, dobře odolává větru, dobře zakořeněný snáší sucho i vyšší teploty. Vážnými škůdci ani chorobami zpravidla netrpí; občas se může vyskytnout červená rakovina (Nectria cinnabarina), padlí (Phyllactinia guttata), skvrnitost listů rodu Cercospora, červci a vzácně rakovina na oslabených stromech. Na zamokřených půdách je náchylný k hnilobě kořenů způsobené rodem Phytophthora.