Dřín japonský Milky Way

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně pak přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůda Milky Way pochází z USA, ze státu Ohio, ze skupiny 15 semenáčů, které byly původně vybrány ve Wayside Gardens kvůli bujnému vzrůstu, ranému a bohatému kvetení s velkými, bílými listeny a které byly uvedeny na trh v roce 1967.

RŮST: bujný v rámci druhu. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3–7 m, zřídkavěji až 10 m a šířky až 6 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hrubšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 5–7 cm, které jsou voskově bílé barvy. Kvete po olistění od května do července v závislosti na lokalitě.

PLODNOST: raná (do 3–5 let po výsadbě). Výše úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 1,5–2,5 cm. Hlávka je spíše hrbolatá. Slupka je hrubá, zpočátku nazelenalá, v plné zralosti růžově červená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. Většinou obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, anthokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně anthokyanů, pokud nepočítáme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinární využití: plody lze využít k přímému konzumu ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky či se používají na výrobu vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu tloučků a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápenité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Slovenska.

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné svída květnatá (Cornus florida) či svída Nuttallova (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.