Všetky voľnokorenné

PŮVOD: Japonsko, výzkumný ústav v Okitsu, Pyrus pyrifolia, kříženec odrůd Ishiiwase a Yakumo z r. 1955

 
RŮST: středně bujný, habitus je rozložitý, plodí v trsech a na krátkém dřevě. Koruna je zahuštěná středně silnými letorosty, větve obrůstají nepravidelně. Koruna se dobře tvaruje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete jako jedna z posledních asijských hrušní, špatný opylovač. Opylují ji jiné odrůdy asijských hrušní Nijisseiki, Chojuro a Shinseiki nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská).

 
PLODNOST: raná, vysoká, s probírkou pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 170 g), kulovitého, souměrného tvaru. Slupka je středně silná, drsná, suchá, rzivá, žlutá až oranžová v plné zralosti. Dužnina je krémově bílá, sladká, aromatická, svěží, středně šťavnatá, hrubší a tužší konzistence, ale jemnější než u Chojuro a Hosui. Po rozkrojení nehnědne. Sklon k praskání plodů je střední.

 
DOZRÁVÁNÍ: Ke sklizni dozrává od poloviny září nebo až v říjnu, konzumně koncem října, skladovat se dá do konce ledna.

 
VYUŽITÍ: Vhodná k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhčí, dobře snáší i jílovitou, vyhovují jí všechny pěstitelské polohy vhodné pro hrušně s dostatkem vláhy.

 
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorná a odolná proti evropské strupovitosti (Venturia pyrina).

Štíhlý listnatý strom může růst do výšky 20 m. Květy rostou v bohatých květenstvích a jsou krémově bílé. Plody – malvice, kulaté a rostou v převislých trsech, po dozrání jsou jasně červené. Obsahují vysoké množství vitamínu C. Sklízíme, když jsou měkké, případně je necháme přejít prvními mrazy. Čerstvé plody ve větším množství mohou způsobit otravu. Ve lesnictví je průkopnickou, pionýrskou dřevinou, která okamžitě zarůstá holiny a vývraty. Plody jsou potravou ptáků. Slouží k výrobě kompotů, sirupů, likérů a používá se v lidovém léčitelství. Nenáročná, světlomilná dřevina, které se daří na suchých, ale i vlhkých a kamenitých půdách. Používá se k výsadbě vkusných alejí. Je vhodná k výsadbě i do horských oblastí.

Mohutný strom s přímým kmenem, dorůstající do výšky 20–30 metrů a dožívající se více než 100 let. Koruna je vejčitého, později válcovitého tvaru, větve jsou poměrně tenké. Kůra je zelenohnědá, s četnými příčnými lenticelami na letorostech. Borka je tmavošedá až černá, v mládí hladká, později rozpukaná. Pupeny jsou velmi lepkavé, fialově hnědé. Listy jsou jednoduché, tvarem obráceně vejčité, na vrcholu oblé, okraj je dvojitě pilovitý. Horní strana listů je lesklá, tmavě zelená, spodní strana světle zelená, s rezavými chloupky, v mládí lepkavá. Listy se na podzim nezbarvují, opadávají zelené. Jehnědy se začínají tvořit už na podzim a kvetou v březnu a dubnu. Samčí květy tvoří převislé, 4–7 cm dlouhé jehnědy. Samičí jehnědy (dlouhé 5–7 mm) jsou vejcovité, vzpřímené, fialově hnědé, v době květu s červenými bliznami. Vejcovité šištice na delší stopce, ve stavu zralosti tmavohnědé, zdřevnatělé, dozrávají v září až říjnu. Semenem je kulatá až pětihranná semenná nažka (velká 2–4 mm), která je lesklá, hnědá, s úzkým oboustranným křidélkem. Světlomilná břehová dřevina, na Slovensku se vyskytuje v lužních lesích, kolem řek a potoků, v polohách do 750 m n. m. Preferuje hluboké půdy se stálou hladinou podzemní vody, oblibuje slunné stanoviště a je poměrně odolná vůči mrazu.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči větru, vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně z Francie nebo Severní Ameriky. Je to stará odrůda uváděná v katalozích už r. 1771. Synonyma a cizí názvy: Kmínová reneta, Reinette de Canada, Kanada Renette, Reneta Kanadyjska, Pariser Rambur, Renet Kanadskij.

RŮST: v mládí velmi bujný, později bujný, vytváří velké, ploše kulovité, rozložité až převislé koruny. Dobře obrůstá krátkým až středně dlouhým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a velmi dlouho, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvet žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Sudetská reneta, Zvonkove. Neopyluje se s Parménou zlatou zimní a Hájkovou muškátovou renetou.

PLODNOST: středně raná (5-6 let po výsadbě), středně vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké až velmi velké, velikostně středně vyrovnané (průměrně 180 g, ale i 450 g), ploše kulovité, pravidelně 5-hranně žebernaté, souměrné. Slupka je hladká, matná, pevná, v nepříznivých podmínkách hrubá a rzi, nejdříve hnědozelená, později bronzově žlutá, s oranžově červeným mramorovaným nebo pruhovaným líčkem, s rezivými lenticelami odrůdově typického kmínovitého, případně hvězdicovitého tvaru. Často vytvářejí nesouvislou, mramorovou rzivost po větší části plodu. Je to tzv. kožovka. Dužina je nažloutlá, křehká, později jemná, někdy mírně zrnitá, šťavnatá, po rozkrojení rychle hnědne. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá, kořenitá, renetovitá, s příjemnou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: sběr přibližně v polovině října, co nejpozději, jinak vadne při skladování. Konzumně dozrává v prosinci a vydrží do února. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost při skladování, teplota okolo 4 °C, nemá klesnout pod 2 °C. Dobře se přepravuje, zejména při sběru, plody se neotlačí.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, sušení, moštování, výrobě povidel a vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje teplou, vlhčí, ale dostatečně odvodněnou, výživnou, nejlépe hlinitou půdu. Je vhodná zejména do středně teplých poloh. V drsných a suchých podmínkách se jí nedaří dobře, v suchu trpí obalečem, v jílovité půdě rakovinou.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v dřevě a v květu, silnější odolná vůči strupovitosti a padlí, středně odolná vůči rakovině, méně odolná vůči monilióze.

PŮVOD: Kanada, stát Britská Kolumbie, Summerland, Summerland Research and Development Centre, vyšlechtili ji Karlis O. Lapins a H. Schmid jako křížence odrůd Van x Stella. Křížení proběhlo v roce 1965, odrůdu z výsledných semenáčů vybrali v roce 1971 a testovali pod označením 2D-28-26, později 2S-28-26, na trh byla uvedena v roce 1983.

RŮST: bujný, vzpřímený až velmi vzpřímený. Je hustě olistěná středně zelenými listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná s alelami S₁S₄, hmyzosprašná a je univerzálním opylovačem pro všechny odrůdy, se kterými se překrývá její doba kvetení. Začíná kvést raně.

PLODNOST: raná, vysoká až velmi vysoká. Jako prevenci přeplozování doporučujeme pravidelnější řez i po vstupu do plodnosti.

PLODY: jsou velké (průměrně 10,5 g, s rozmezím 9–13,9 g), ploše kulovité. Tenká slupka je tmavočervená s velkým množstvím malých až středně velkých světlejších lenticel. Dužnina je pevná, červená, středně šťavnatá bez dutiny kolem pecky, šťáva je červená. Chuť je sladkokyselá až kyselosladká, harmonická, dostatečně sladká i před plnou zralostí, průměrně aromatická.  

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6. až 7. třešňovém týdnu. 

VYUŽITÍ: strom je okrasný květem i plody, je dobrou medonosnou dřevinou. Plody k přímému konzumu i zpracování na džemy, sirupy, destiláty, sušení, případně kompoty. Plody dobře drží na stopkách a dobře snášejí přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, hlinitou či hlinitopísčitou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě a v květu. Plody jsou středně až dobře odolné vůči popraskání během dešťů. Zvyknou se tvořit ve velkých shlucích, kde jsou náchylnější k monilióze (Monilinia fructigena), takže v rámci možností doporučujeme realizovat probírku.

Dekorativní keř, vhodný pro živé ploty a krajinářské úpravy. Zelené listy nádherně kontrastují s bílými květy a později s jasně červenými bobulemi. Plody jsou důležitým zdrojem potravy pro ptactvo, ale pro lidi jsou jedovaté, obsahují xylostein. Keř s nepravidelnou a hustě rozvětvenou korunou, dorůstající do výšky 1 - 3 m. Kvete v květnu až červnu. Nenáročný druh. V Česku roste od nížin až do výšky 1400 m.n.m., převážně jako podrost listnatých lesů a na pasekách. Půdy výhřevné, vlhké i suché, neutrální nebo zásadité, hlinitopísčité. Stínomilná dřevina. Mrazuvzdorná, celkově odolná dřevina. Nenáročný druh. Dobře snáší řez.

PŮVOD: pravděpodobně jihovýchodní Evropa a Malá Asie.

RŮST: na Slovensku zákonem chráněný druh. V přírodě se běžně vyskytující druh hrušně už jen v nízkém počtu a na pár místech jižní hranice. Hrušeň sněžná (Pyrus nivalis) je jiný druh než hrušeň obecná. Strom dorůstá do výšky 6–10 m a šířky 5–7 m. Mladé větvičky jsou stříbřitě bílé s chloupky. Starší tmavnou do šedé až černé barvy, stejně tak i kmen. Na podzim se listí zbarví do tmavočervena, jako u ostatních druhů hrušní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete brzy na jaře velkým množstvím velkých bílých květů (v průměru 2,5–3 cm), kvůli čemuž dostala druhové jméno sněžná / nivalis. Je cizosprašná a k dosažení úrody potřebuje opylení geneticky odlišným jedincem svého druhu (Pyrus nivalis) nebo některou hrušní domácí (Pyrus communis) či hrušní planou (Pyrus pyraster) kvetoucí v podobnou dobu ve vzdálenosti do cca 60 m.

PLODNOST: v případě přítomnosti opylovače vysoká.

PLODY: malé kulovité až hruškovité, zelenožluté barvy, jemné, nakyslé chuti po uhniličení.

DOZRÁVÁNÍ: ke sklizni dozrává koncem října, konzumně až koncem listopadu, vydrží do března.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní, zejména v květu, vhodný do velkých zahrad, parků a alejí a větrolamů. Plody jsou vhodné k pálení a sušení nebo výrobě perry, tedy hruškového cideru.

STANOVIŠTĚ:slunné, je nenáročná na polohu a půdu, dobře snáší sucho, ale i těžké jílovité půdy.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, odolná proti suchu, větru a zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Japonsko, střední a západní Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m n. m. Do Evropy byl introdukován v r. 1865.

 
RŮST: středně bujný, později slabší. Často je to vícekmený strom s oválnou korunou, v původním areálu dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou kůru. Dekorativní listy jsou vejčité až srdcovité, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Opadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, větrosprašný. Jednotlivé stromy mají buď samčí, nebo samičí květy, k získání plodů jsou potřebné oba. Samčí květy mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

 
PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu.

 
VYUŽITÍ: je to okrasný strom, který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdčitými, krásně žluto až červeně zbarvenými, ale také příjemně vonícími listy.

 
STANOVIŠTĚ: polotieň až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snesití i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do asi -34 °C, náchylnější na zmrznutí květů a rašících pupenů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také zhutnění půdy. Silně odolný vůči větru. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.

PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.

PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.

VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: zřejmě již ze 17. století, původ neznámý, možná z Halle an der Saale ze Saska v Německu.
RŮST: bujný, vzpřímený, vytváří vysokou, později kulovitou, velkou, ne příliš hustou korunu.
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, údaje o její schopnosti opylovat jiné hrušně jsou protichůdné. Vhodní opylovači: Avranšská, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Trévouxská.
PLODNOST: středně raná, nastupuje 5–8 let po výsadbě, je střídavá, každý druhý rok je velká.
PLODY: středně velké plody variabilního tvaru (kulovitý, hruškovitý, cibulovitý, jindy zvonkovitý, dlouhý). Slupka je pevná, hladká, při vyzrání žlutá, na slunečné straně krásně karmínově červená, posetá nápadnými šedohnědými lenticelami lemovanými červeným okrajem, které připomínají kůži pstruha. Dužnina je bílá, měkká, velmi šťavnatá, máslovitá, chuťově výborná, sladká, příjemně kořenitá.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 1. pol. října, konzumní zralost: postupná, v listopadu, skladovatelná do ledna.
VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu, zavařování, výrobě destilátu, džemů, moštování.
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné stanoviště, hluboké půdy, raději vlhčí než sušší. Odrůda nevhodná do uzavřených poloh. Vhodná do teplých a středně teplých, otevřených poloh.
ODOLNOST: málo mrazuvzdorné letorosty v mládí kvůli příliš bujnému růstu, později ve dřevě silně mrazuvzdorná, v květu méně, v nevhodných podmínkách je středně až silně náchylná ke strupovitosti.

PŮVOD: od Evropy po střední Asii a Pákistán, přesněji od Španělska na západě po Rusko na východě, na sever po jižní Skandinávii a na jihovýchod po severní Írán. U nás roste roztroušeně od nížin do podhorských poloh. Poprvé ho formálně popsal Linné v díle Species Plantarum (1753).

RŮST: středně bujný. Je to mohutný opadavý strom, běžně dosahující výšky 20–30 m, se zapojenou kulatou korunou. Mladé stromy mají vzpřímeně vejčitý habitus, s věkem se koruna mění na kulovitou až rozložitou. Dlouhověký druh, běžně dosahující věku 150–200 let, při optimálních podmínkách až do 250 let. Borka stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, pěti- až sedmi-laločnaté, velké 8–12 cm, jejich stopky po zlomení vylučují mléčnou mízu (latex), na rozdíl od většiny ostatních javorů, které mají čirou mízu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný až cizosprašný, jednodomý a hmyzem opylovaný druh. Jednotlivé stromy jsou buď protandrické (jako první rozkvétají samčí květy), nebo protogynické (jako první rozkvétají samičí květy), přičemž v populacích se vyskytují oba kvetoucí typy, což podporuje křížové opylení mezi oběma typy, ačkoli určitá míra samoopylení je také možná. Žlutozelené květy jsou seskupeny ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rozvíjení listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, srostlé pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání rezavohnědá. Nažky jsou ploché.

DOZRÁVÁNÍ: nepěstuje se pro plody, ale dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasné využití: hojně vysazovaný ve městech jako stínicí strom právě pro svou zapojenou, symetrickou korunu a spolehlivou snášenlivost městského stresu, je vhodný do větších zahrad, parků, větrolamů či alejí. Kulinářské využití: květy produkují střední množství výživného pylu a velké množství nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: tvrdé, těžké a jemnozrnné dřevo se využívá podobně jako u jiných javorů na nábytek, truhlářské výrobky a soustružení. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění. Z kůry je možné získat růžové barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, preferuje hluboké, dobře propustné, vlhké půdy, ale snese jakékoli půdy, včetně těžkých jílovitých.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -34 °C až -40 °C, středně mrazuodolný v květu. Je silně větruodolný. Může trpět na verticiliové vadnutí (Verticillium spp.), čerň javorovou (Rhytisma spp.), antraknózu, štítenky a mšice. Výrazně lépe snáší městský stres – chudší půdy a znečištění ovzduší a po zakořenění i vysoké teploty a sucho. Dlouhodobě vysokou vzdušnou vlhkost nesnáší dobře.

PŮVOD: jižní Evropa, Malá Asie.

 
RŮST: strom je pomalu rostoucí, dosahuje výšku 9–20 m a šířku 6 m, má kulovitou korunu, na suchých stanovištích je jen ve formě keře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně dvoudomý, resp. existují samčí stromy a oboupohlavné stromy, které jsou ale většinou funkčně samičí, protože samčí květy na nich jsou nedostatečně vyvinuté. Kvetou na konci května a vytvářejí nápadná květenství, takže kvetoucí strom vypadá jako bílý, silně vonící oblak.

 
PLODNOST: středně raná, v přítomnosti stromů obou pohlaví vysoká.

 
PLODY: podlouhlé křídlaté nažky 2–3 cm dlouhé.

 
DOZRÁVÁNÍ: během října.

 
VYUŽITÍ: je vhodný k výsadbě do parků, zahrad či jiných částí tepelných ostrovů měst, zejména na suché svahy. Manna ze stromu získávaná naříznutím kmene je zdrojem cukru – tzv. mannový cukr nebo mannitol, který se využívá jako diabetické sladidlo a jako léčivo.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, jen v mládí snáší částečné zastínění, snese i vysýchavé skalní podklady s nepatrnou vrstvou zeminy, preferuje výživné a zásadité půdy, optimum je na vápencích.

 
ODOLNOST: velmi dobře zvládá extrémní sucho, hůře mrazy.

PŮVOD: USA, stát Oregon, Woodburn, školka Speer & Sons Nursery, pupenová mutace odrůdy Kanzan objevená Frankem Parksem, do pěstitelské praxe byla zavedena přibližně kolem roku 1990.

RŮST: středně bujný. Je to opadavý okrasný strom, dorůstající přibližně do výšky 6–8 m a šířky 4–6 m. V mládí vzpřímený, později rozložitý. Typickým znakem je tmavopurpurové olistění, které se objevuje současně s květem. Na podzim se listy vybarvují do zářivě oranžovočervené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní okrasný kultivar, který netvoří životaschopné plody, proto opylování nemá význam z hlediska tvorby plodů. Kvete koncem dubna až začátkem května, tedy středně pozdě až pozdě. Květy jsou plné až poloplné, růžové až tmavě růžové a navzdory sterilitě mohou poskytovat nektar a pyl pro opylovače.

PLODNOST: sterilní, pěstovaný výlučně pro okrasné účely.

PLODY: plody se netvoří nebo jen výjimečně. Případné plody jsou drobné, černé peckovice bez okrasné i užitkové hodnoty.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér nebo ve skupinách do parků, zahrad, stromořadí, alejí.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, plné slunce pro optimální kvetení a vybarvení listů. Půdy vyžaduje středně těžké až lehčí, dobře propustné, mírně vápenaté, bohaté na živiny, snese i jílovité, pokud nejsou přemokřené.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě přibližně do −26 °C až −29 °C, středně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči větru. Mohou se vyskytnout choroby a škůdci typičtí pro rod Prunus (bakteriální nekróza peckovin, monilióza, kořenová hniloba), není zvláště odolná ani náchylná. Kůra je relativně tenká a citlivá na mechanické poškození, což je typický znak okrasných třešní.

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.

DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.

PŮVOD: Japonsko. Kultivar patří do komplexu okrasných forem druhu Prunus serrulata, které se pěstují ve východní Asii již po staletí. Přesný šlechtitel není znám, jelikož jde o výsledek tradičního japonského zahradnictví. Kultivar byl v Japonsku rozšířen již koncem 19. století, což dokládá jeho výsadba podél řeky Arakawa v Tokiu.

RŮST: pomalý až středně bujný. Je to opadavý strom, dorůstající přibližně do 3–6 m výšky a 3–5 m šířky. Koruna je široce převislá, deštníkovitého až nepravidelného tvaru, středně hustá, s dlouhými obloukovitě ohnutými větvemi, které se věkem výrazně sklánějí.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou plnokvěté, a proto jsou převážně sterilní, produkují minimum pylu i nektaru a nemají význam z hlediska opylování. Kvete koncem dubna až začátkem května.

PLODNOST: Kultivar je okrasný a prakticky neplodný, netvoří hospodářsky významné plody.

PLODY: Plody se nevytvářejí nebo jen výjimečně, v důsledku plnokvětosti a sterility květů.

DOZRÁVÁNÍ: Neaplikovatelné, jelikož plody nevznikají.

VYUŽITÍ: okrasné, využívá se jako solitéra v zahradách, parcích, pietních místech a městských výsadbách. Je vysoce ceněna pro bohaté, dekorativní růžové květy připomínající chryzantémy. Dekorativní je i díky sezónní změně barvy listů (bronzová → zelená → žlutooranžová).

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje úrodnou, humózní, mírně vlhkou, dobře propustnou (hlinitou až písčitohlinitou) půdu.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná přibližně do −23 °C, květy jsou mírně citlivé na pozdní jarní mrazy. Mohou se vyskytovat běžné patogeny rodu Prunus (např. houbové choroby listů, mšice), avšak při vhodných podmínkách pěstování netrpí výrazně chorobami ani škůdci.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně zase přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m.

RŮST: mírný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3–7 m, vzácněji až 10 m a šířky až 6 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, lysé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, lysé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a pak podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje tlustějšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm, které jsou bílé až narůžovělé barvy. Tvar i barva listenů se během kvetení dosti výrazně mění. Kvete po olistění od května do července v závislosti od genotypu a lokality.

PLODNOST: Do kvetení a do plodnosti vstupují různé genotypy a odrůdy různě brzy. Zatímco většině semenáčů to může trvat i 8–10 let, přibližně 15–20 % semenáčů používaných při šlechtění nových odrůd může plodit již kolem 4. roku věku, 75 % v 5. roce od vyklíčení. Výška úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 2–3 cm. Hlávka je v závislosti na genotypu, ale i na jednom stromě v různé míře hladká či hrbolatá. Slupka je tlustá, nejdříve nazelenalá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. U poddruhu chinensis většinou obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, anthokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně anthokyanů, pokud pomineme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti od genotypu, lokality a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd - nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímé konzumaci ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu palic a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápenité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Česka.

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasný dřín květnatý (Cornus florida) či dřín Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Nizozemsko, okolí Maastrichtu nebo Belgie, případně Německo, je to stará odrůda poprvé popsaná už v r. 1830 jako už v té době dost rozšířená odrůda. Synonyma: Calville Ambrée, Calville Etoilée, Calville Rouge Precoce, Early Red Calville, Herzapfel, Meuser’s Rote Herbst Reinette, Reinette Etoilée, Reinette Saint-Lambert, Renet Rosu Stelat, Rote Sternrenette, Star Reinette, Stern Apfel.

RŮST: středně bujný, vzpřímený a později rozložitý. Vytváří větší, vysoce kuželovité, široce pyramidální až kulovité koruny, které jsou relativně řídké uvnitř a hustší na koncích větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá, s oboupohlavnými květy. Kvete pozdě a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodné opylovače např.: Šampaňská reneta, Coxova reneta, Ontario, Roter Trierer Weinapfel atd.

PLODNOST: středně raná, středně vysoká, někdy někdy plodí střídavě na celém stromě nebo jen na jeho částech.

PLODY: středně velké, při přeplození až menší, ploše kulovité a mírně asymetrické s téměř kruhovým průřezem, bez hrán a jiných nerovností. Slupka je lesklá, hladká, jemná, při sklizni výrazně modravě ojíněná, zelenožlutá, ale téměř celá překrytá karmínovočervenou, typické jsou nápadné lenticely hvězdičkovitého tvaru. Dužnina je žlutobílá s narůžovělými žilkami, jemnozrnná, středně tuhá a středně šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, příjemně sladkokyselá a aromatická a jemně kořenitá. 

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň plodů v 2. polovině září až v říjnu, konzumně dozrávají v říjnu až listopadu, uskladněné v chladu vydrží do ledna až března podle pěstitelské polohy. Plody mohou zejména na veternej poloze padat ještě před dozráním. Potlčené plody nehnijí, ale v místě bouchnutí dužnina korkovatí. Vyžaduje uskladnění ve vyšší vlhkosti vzduchu, aby plody nevadly.

VYUŽITÍ: plody zejména na přímý konzumaci jako ideálně jablíčko pro děti a na vianočnú tabuli, ale i na moštování či jiné zpracování, např. na pečení, sušení, výrobu přesnídávek, džemů či destilátů.

STANOVIŠTĚ: sluneční, chráněné před větrem, s dostatečně vlhkou půdou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných, ale chráněných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, ale květy hůře snášejí déšť během kvetení. Je vysoce odolná vůči padlí, středně až vyšší vůči strupovitosti a rakovině.

PŮVOD: vznik křížením v USA a následnou selekcí v ČR.

 
RAST: středně bujný, s kulovitou, středně hustou korunou a krátkým plodonosným obrůstáním.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylovaná, kvete brzy. Vhodní opylovači nebyli prozkoumáni, ale podle času kvetení by to mohly být: Barbora, Delta, Goldrich, Harcot, Harogem, Jitka, Karola, Lebela, Lemeda, Lenova, Leskora, Marlen, Minaret, Mirka, Pálava, Radka, Svatava, Veecot, Vemina, Vestar, Zetka, Pinkcot, Sylvercot.

 
PLODNOST: poměrně raná, střední, pravidelná.

 
PLODY: středně velké, kulovitě-oválné, slupka žlutooranžová s osamocenými světle červenými skvrnami; dužnina jemné konzistence, oranžová, pevná, chuť kořenitá, sladká; semenné jádro je hořké.

 
DOZRÁVÁNÍ: polovina července, asi 7 dní před odrůdou Velkopavlovická.

 
VYUŽITÍ: středně raná odrůda, vhodná pro přímý konzum, konzervaci, sušení, mražení; plody dobře snášejí přepravu, neotlačují se.

 
STANOVIŠTĚ: všechny pěstitelské oblasti, úrodné půdy.

 
ODOLNOST: dobrá mrazuodolnost dřeva, dobrá odolnost květů vůči jarním mrazům, dobrá odolnost vůči hnědnutí listů.

PŮVOD: od severozápadní Evropy až po Kavkaz, Malou Asii.

RŮST: keř nebo strom dorůstající do výšky 0,5–30 m a dožívající se až 500 let. Vytváří pravidelnou zaoblenou korunu. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a podélně hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvejčité, asymetrické, dlouhé 6–10 cm, na okraji dvojitě pilovité, na povrchu tmavě zelené a hladké, zespodu světlejší a s chloupky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Oboupohlavné načervenalé květy jsou seskupeny v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu, před rašením listů, jsou větrosnubné, silně cizosprašné, tedy k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince téhož druhu.

PLODNOST: v přítomnosti opylovače vysoká

PLODY: nažky s kulatým, širokým, zeleným křídlem. Hnědooranžové semeno je umístěné asymetricky, na konci nažky.

DOZRVÁNÍ: v květnu až červnu.

VYUŽITÍ: celý strom jako parková a alejová dřevina, zejména v blízkosti vodních toků. V nezralé, zelené fázi jsou nažky jedlé a velmi chutné, oříškové. Dřevo je tvrdé, těžké, houževnaté, využívá se k výrobě nábytku, je odolné i pod vodou.

STANOVIŠTĚ: teplomilná, slunná až polostinná dřevina, náročná na půdní živiny. Na Slovensku roste od nejnižších poloh do 650 m n. m. jako součást luhu a společenstev kolem řek nebo na vysýchavých stanovištích (lesostepní ekotyp, křovitá forma).

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, silně odolný vůči větru. Citlivý na grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: Německo, Besigheim v regionu Württemberg, ve školce Gerstetter ji v r. 1920 vypěstoval Adolf Gerstteter jako křížence odrůd Bryská a Cárská a v r. 1932 byla uvedena na trh.

RŮST: středně bujný, vytváří široce pyramidální, nepravidelnou, řidší a menší korunu. Je vhodná i do menších zahrad.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Althanova ringlota, Čačanská lepotica, Čačanská raná, Hanita, Jojo, Katinka, Lützelsachsenská, Tragédie a někdy také Zimmerova. Dobře opyluje odrůdy: Jefferson, Lützelsachsenská, Tragédie, Presenta, Zimmerova.

PLODNOST: raná, středně vysoká až nižší, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 35–40 g), kulovitě eliptické. Slupka je fialově červená až černomodrá s modrošedým ojíněním, jemná a dá se stáhnout z plodu. Dužnina je zelenožlutá až světle žlutá, pod slupkou načervenalá, kolem pecky bělavá, směrem ke stopce hnědavá, tuhá, řídká a šťavnatá, dobře se odděluje od pecky. Chuť je sladkokyselkavá, aromatická, kořenitá, lepší za teplého počasí.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, okolo poloviny července, v teplejších polohách i na přelomu června a července, jedna z nejdříve dozrávajících odrůd. Zralé plody snadno opadávají, vyžadují sklizeň probírkou.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i k univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před větrem. Nejlépe se jí daří v teplých, úrodných půdách, ale zvládne i horší. Je vhodná zejména do teplých a chráněných středních poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, citlivější v květních pupenech, středně až více tolerantní k šarce (projevuje se maximálně na listech), středně odolná k moniliové hnilobě (Monilinia spp.).

PŮVOD: Německo, Guben an der Neiße, nalezena jako náhodný semenáč panem Droganem.

RŮST: středně bujný až bujný růst. Vytváří středně velké stromy s vyššími, kulovitými, řidšími, kulovitými korunami.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Napoleonova, Hedelfingenská.

PLODNOST: raná a pravidelná.

PLODY: středně velké (4,8-5,6 g), srdcovité, nejširší uprostřed. Slupka se nápadně leskne, je světle žluté voskovité barvy, na sluneční straně i trochu načervenalá, je pevná a dá se stáhnout. Dužina je středně tuhá, šťavnatá, sladké chuti. Pravděpodobně díky žluté barvě jsou plody mnohem méně napadány ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července. Plody už napadá vrtivka třešňová, tedy bývají červivé.

VYUŽITÍ: Vhodná k přímé konzumaci, kuchyňskému zpracování, konzervaci.

STANOVIŠTĚ: slunné, nemá speciální požadavky na půdu, ale není vhodná jen těžká jílovitá a podmáčená. Vhodná také do vyšších poloh. Celkově nenáročná odrůda.

ODOLNOST: odolná vůči mrazu v dřevě i květu, odolnější vůči monilióze, ale za přílišného vlhka praská a hnije.

PŮVOD: Německo, buď v roce 1850 nebo 1872 nalezená jako náhodný semenáč, zřejmě v Hohenheimu.

 
RŮST: střední až bujný růst, vytváří vysokou kulovitou až převislou korunu. Raší pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvetení velmi pozdní, až ve druhé polovině května. Vhodní opylovači: Banánové zimní, Granny Smith, Charlamowski, Šampaňská reneta.

 
PLODNOST: raná, pravidelná, ale střídavě vysoká.

 
PLODY: malé až středně velké (průměrně 90 g), kulovité až ploše kulovité. Slupka je jemná, hladká až lesklá, světle žlutá až slámově žlutá, jakoby vosková, ve stínu zelenavá, na slunné straně žlutější nebo červeně mramorovaná, s množstvím hnědých teček. Dužnina je bílá, měkká, jemná a šťavnatá. Chuť je ostře kyselá, méně sladká, bez kořenitosti, jemně trpká.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, dozrává v říjnu, vydrží do listopadu.

 
VYUŽITÍ: zejména na moštování, výrobu cideru či pečení a jiné kuchyňské zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, jinak je velmi nenáročná na polohu, snese i horší půdy, i mrazové kotliny i vyšší polohy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, v květu uniká pozdním jarním mrazům, silně odolná proti strupovitosti, padlí i proti rakovině.