Jeřáb muk

PŮVOD: Střední, západní a jižní Evropa od jižní Británie a Francie až po Španělsko na jihu a Makedonii na východě. Roste tam především na okrajích vápnomilných bučin či ve světlomilných doubravách. Poprvé ji popsal Heinrich Johann Nepomuk von Crantz v roce 1763. Synonyma: muk obecný, mukyně, Aria edulis.

RŮST: středně bujný, vytváří krásné kulovité koruny. Je to strom či keř dorůstající do výšky cca 5–15 m a šířky 8 m. Kůru má šedou až tmavě šedou, v mládí hladkou, později zejména u paty kmene rozbrázděnou. Listy jsou střídavé, podlouhlé, tenké, na líci většinou lesklé a na rubu zelenošedě plstnaté s 11–12 páry postranních žilek, na okraji dvakrát pilovité nebo zubaté, někdy až mělce laločnaté, dlouhé 6–12 cm a široké 4–8 cm. Mění barvu od světle zelené na jaře přes tmavě zelenou v létě až po žlutou na podzim. Stromy se dožívají asi 100–200 let.

OPĚLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Květy jsou bílé, velké cca 1,5 cm, rozkvétají v chocholících o průměru 5–10 cm v květnu až červnu.

PLODNOST: pozdní, ve věku 10–20 let od vyklíčení, v zahradách a na otevřeném prostranství dříve než v lesním zápoji.

PLODY: jsou malé malvice (o průměru 8–15 mm), kulovité či elipsoidní. Slupka je šarlatově červená až tmavě červená, vzácněji oranžová, s množstvím lenticel a vytrvalými vzpřímenými kališními cípy. Dužnina je obvykle moučnatá. Chuť je příjemně sladkokyselá, po přejití ještě chutnější. 

DOZRÁVÁNÍ: od září do října, pokud je nesní ptáci, zůstávají na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní strom či keř s pravidelnou kulovitou, úhlednou korunou, okrasný také listy s výrazným barevným rozdílem na líci a rubu, květy na jaře a červenými plody a žlutě zbarvenými listy na podzim. Je vhodný do větších zahrad, parků, alejí, mezí a větrolamů i do jedlé lesní zahrady. Opad listí zlepšuje půdu a jde o dobrý pionýrský druh pro vápenité, mělké půdy a větrné lokality. Květy obsahují hodně pylu i nektaru, je to dobrá medonosná dřevina, plody jsou oblíbené u ptáků. Kulinářské využití: Plody jsou jedlé za syrova, zejména po přejití, nebo zpracované na džemy a želé po propasírování či na kompoty. Léčivé využití: květy i plody mají močopudné a projímavé účinky. Nálev se používá také při bolestivé menstruaci či zácpě. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, s hustou strukturou, používá se na trámy. Stromy dobře regenerují po pařezovém hospodaření.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostinné, lépe kvete a plodí na plném slunci. Na půdu je nenáročný, snese i kyselou písčitou, mělkou vápenitou či těžkou jílovitou půdu. Je vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: ve dřevě dobře odolává mrazu do −26,2 až −28,9 °C, případně až do −34 °C.  Po zakořenění dobře odolává větru, suchu a vysokým teplotám. Z chorob jej může potrápit rakovina (Neonectria ditissima) či bakteriální spála (Erwinia amylovora), ze škůdců mšice jeřábová (Dysaphis sorbi) či obaleč jeřábový (Argyresthia conjugella).