Agát bílý

PŮVOD: Severní Amerika. Do Evropy byl introdukován začátkem 17. století. Linné pojmenoval rod po Jeanu Robinovi, který se synem Vespasienem patřil mezi první, kdo dřevinu v Evropě zavedli a pěstovali. Rozsáhlé výsadby ve střední Evropě začaly koncem 18. a začátkem 19. století.

RŮST: v mládí velmi bujný. Dorůstá obvykle do 12 až 18 m s průměrem kmene 30 až 75 cm. Na lepších stanovištích dosahuje 30 m a průměru kmene nad 122 cm. V Evropě se obvykle dožívá 60 až 100 let, evropský rekord však přesahuje 300 let. Kmen bývá obvykle zakřivený. Koruna je řídká a nepravidelná, tvořená křivolakými větvemi.

OPLĚOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem. Květy jsou oboupohlavné a voňavé, s bílou až krémovou korunou, uspořádané v převislých hroznech dlouhých 10 až 20 cm. Kvete v květnu až červnu a doba kvetení je krátká, přibližně 10 dní.

PLodnost: nepěstuje se pro plody, plodit začíná brzy (4–6 let po výsadbě).

PLODY: lusky dlouhé 5–10 cm, tmavohnědé, zůstávají na stromě přes zimu a obsahují 4–10 semen. Semena jsou tmavá, fazolovitého tvaru, dlouhá 3–5 mm, s tvrdým, nepropustným osemením. Semena a všechny části stromu kromě květů jsou jedovaté!

DOZRÁVÁNÍ: lusky dozrávají v září a říjnu. Otevírají se na stromě a semena se šíří od září do dubna.

VYUŽITÍ: cení se zejména jako významná medonosná dřevina. Kulinářské využití: poskytuje ovocně vonící med a květy jsou sladké a jedlé syrové nebo smažené v těstíčku. Za příznivého počasí může včelstvo z jednoho stromu nasbírat až 8 kg medu, za nepříznivého 4–6 kg. Technické využití: Dřevo je trvanlivé, odolné vůči hnilobě kmene a hmyzu. Cení se jako palivové dřevo pro vysokou výhřevnost. Výmladkové hospodaření je nejefektivnějším způsobem obhospodařování. Využívá se na kolíky a sloupky, stavbu lodí, podlahy, nábytek, důlní výdřevu, železniční pražce a dýhu. Zlepšování půdy: prostřednictvím symbiotických bakterií rodu Rhizobium v kořenových hlízkách dokáže vázat 23–300 kg dusíku na hektar ročně. Vysazuje se na protierozní ochranu, rekultivaci narušených půd, jako větrolam a jako přípravná (krycí) dřevina. Kořenové výměšky inhibují růst mnoha rostlin.

STANOVIŠTĚ: slunné, netoleruje zastínění. Nejlépe roste na vlhkých, živných, hlinitých půdách nebo na půdách vápencového původu. Je velmi citlivý na špatně odvodněné nebo zhutněné, těžké půdy a nevhodná jsou i extrémně suchá stanoviště. Prachovité a písčitohlinité půdy jsou vhodnější než jílovité. Hodí se zejména do teplých a mírně teplých poloh.

ODOLNOST: extrémní zimní mrazy dřevinu snadno poškozují. Ze škůdců ji mohou napadat ploštice, dřevokazné parazitické houby, padlí či skvrnitost listů. 

BOTANICKÁ POZNÁMKA: všechny části kromě květenství jsou jedovaté, zejména kůra a semena. 
Hlavními toxiny jsou toxalbuminy, tedy jedovaté rostlinné bílkoviny (lektiny). Nejvýznamnější jsou robin a fazin. Dále se uvádí glykosid robinit a alkaloid robinin. Lektiny působí podobně jako ricin ze skočce: blokují tvorbu bílkovin v buňkách, což vede k jejich odumírání a k poškození sliznice trávicího traktu. 

• Kůra je nejjedovatější částí. Obsah robinu v ní na podzim stoupá.
• Semena jsou také výrazně jedovatá.
• Listy, větvičky a kořeny jsou méně jedovaté, ale nejsou neškodné.
• Květy (květenství) jsou netoxické nebo podstatně méně toxické. Proto se květy akátu tradičně využívají v kuchyni.

Toxicita pro lidi: Otravy lidí jsou vzácné. Nejčastěji jde o děti, které žvýkají kůru nebo jedí semena z lusků. Typickými příznaky jsou nevolnost, zvracení, slabost, zarudnutí tváře a malátnost. Většina zažívacích příznaků se objeví do 6 hodin po požití a může vést k dehydrataci. Vzácně byly popsány i závažnější projevy, například poškození jater a křeče. Závažnost zřejmě závisí na množství a na tom, jak důkladně byl materiál rozžvýkán.

Toxicita pro zvířata: Otravou mohou být postiženy všechny druhy zvířat včetně psů, koček, skotu, drůbeže a papoušků. Nejcitlivější jsou koně, kteří často okusují kůru z nudy nebo při nedostatku krmiva. Otravy domácích mazlíčků jsou nepravděpodobné. Hlavní riziko se týká hospodářských zvířat a koní. Smrtelná dávka pro koně se uvádí 150 g kůry.