Trvalky

PŮVOD: západní Středomoří, na slunných svazích, křovinatých stráních, v teplejších oblastech Evropy někdy i zplaňuje. Nazývaná také „anglická levandule“.
RŮST: pomalý. Je to nízký polokeř s kůlovým kořenem, stonky jsou vzpřímené, vysoké 20–50 cm, dřevnatějící, bylinné části chlupaté, čtyřhranné. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, fialovými drobnými hluchavkovitými květy v přeslenech kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.
PLODNOST: v případě ponechání květů vysoká.
PLODY: drobné tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: prastará kulturní rostlina, používá se zejména v kosmetice, parfumérii a farmacii, ale i kulinárně. Zároveň je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly a další opylovače. Dá se použít také k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Kulinární využití: listy a květy se používají čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, koláčů, dušených jídel či koláčů, sušenek, ale i zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Z čerstvých či sušených květů se připravuje čaj. Esenciální olej získávaný z květů se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo esenciální olej z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších esenciálních olejů a může se používat i neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně esenciálních olejů.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám ji pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Německo, objevil ji Reimer Kordes jako mutaci odrůdy Ilse Krohn v roce 1964.

RŮST: velmi bujný, keřovitý, dorůstá do výšky až 275 cm. Listy jsou tmavě zelené, lesklé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách v malých květenstvích od června po první silnější mrazy. Květy jsou velké (průměrně 14 cm), poloplné (se 17-25 okvětními lístky), silně vonné, bílé či krémové se středem barvy světlé meruňky či šampaňského.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou malé, kulaté. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do pozadí smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, jako vyšší živý plot, k pergolám, obloukům a jiným oporám, k řezu do vázy. Kulinární využití: silně aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květové lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Z celých květů se destilací dá získat růžový olej a růžový hydrolát. Šípky obsahují hodně vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě, na jaře letorosty vyžadují ochranu před pozdními jarními mrazy. Je silně odolná vůči černé skvrnitosti listů. Snese i zastínění.

PŮVOD: neznámý, je mutací známé odrůdy Nina Weibull, kterou vyšlechtil dánský školkař Svend Poulsen v roce 1961.

RŮST: bujný, popínavý, je to floribunda dorůstající do výšky až 300 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovatelná, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete masově jednou koncem jara až začátkem léta, opakuje kvetení roztroušenými květy později během léta. Má tmavě červené, středně velké, poloplné květy bez vůně.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou malé. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná zejména k popínání na treláže, oblouky, pergoly, ploty apod. Je vhodná i k řezu do vázy. Kulinářské využití: Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lupínky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná a dobře odolná vůči chorobám.

PŮVOD: druh má původ ve východní Asii, vyskytuje se ve východní Číně (od SV Jün-nanu na jihu až po Chej-lung-ťiang na severu), v Koreji a Japonsku a na ruském Dálném východě, kde roste na křovinatých stráních a v v lesních lemech, na slunných lukách a pastvinách až do výšky kolem 2000 m n.m. Odrůda Astra Blue je součástí řady Astra a byla vyšlechtěna v Nizozemsku ve školce Sakata Ornamentals ve 2. polovině 90. let 20. století.

RŮST: velmi umírněný, je to v kořeni přezimující trvalka dorůstající jen do výšky asi 55 cm a šířky asi 60 cm. Na podzim se vybarvuje do kombinace purpurové se žlutou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: minimálně částečně samosprašný, hmyzem opylovatelný, jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete až 9 cm velkými, levandulově modrými květy od začátku července až po začátek září. Před rozvinutím vypadají pupeny jako velké balóny, od toho je odvozen rodový název.

PLODNOST: raná, pravidelná a vysoká. Nepěstuje se pro plody, ačkoli se může množit semeny při zachování vlastností mateřské rostliny.

PLODY: kulovité až oválné 5pouzdré tobolky dlouhé až 25 mm obsahující 5 semen.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu podle lokality.

VYUŽITÍ: jako velmi dekorativní trvalka vhodná do trvalkových záhonů ve společnosti jiných balónovníků či zvonků, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače. Vhodná i jako jedlý a okouzlující okraj zeleninových záhonů, do polostínu k růžím, stromům apod. Kulinářské využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírně sladkastou příchuť. Díky velikosti a pevnosti jsou velmi vhodné k naplnění sladkými a slanými krémy, pěnami, kuličkami z měkkého sýra, marcipánu či nasekanými čerstvými bylinkami či k naplnění cukrem, medem, sirupem, skořicí apod. a plavání v podobě malých lodiček na povrchu nápojů. Použít se dají i balónovité pupeny. V korejské, japonské a východočínské kuchyni se využívají i mladé rostlinky a kořeny do salátů, nakládané zeleniny. Léčivé využití:  rostlina se dlouho používá v čínské tradiční medicíně, její pozitivní účinky byly ověřeny i západní medicínou. Kořeny z 2-3letých rostlin se sbírají na jaře nebo na podzim, oloupou se použijí čerstvé. Obsahují saponiny, flavonoidy, polyfenoly a další látky. Používají se proti vnitřním parazitům, astmatu, zvýšenému cholesterolu, kašli, zánětům, ke snížení krevního tlaku a cukru v krvi, blokují uvolnění histaminu. Používá se proti vlhkému kašli, nachlazení, bronchitidě, infekcím krku, plicním abscesům. V Koreji jej používají i proti vysokému krevnímu tlaku a cukrovce.

STANOVIŠTĚ: slunečné či slabý polostín, s lehkou, písčitou či písčitohlinitou, dobře odvodněnou půdou, aby dobře přezimovala.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v kořeni do asi -34 °C za předpokladu dobře odvodněné půdy, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je málo náchylná k chorobám, potrápit ji mohou slimáci a plzáci, zejména na jaře.

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde jsou pěstovány a šlechtěny po celá staletí. Kultivar Fragrant Bouquet vyšlechtil v roce 1982 známý šlechtitel host Paul Alden jako křížence mezi odrůdami Fragrance x Fascination.

RŮST: středně rychlý. Dorůstá do trsu o výšce 35-50 cm a šířce 80-90 cm, s jablkovězelenými, srdčitými, vlnitými listy s výraznou žilnatinou a krémovým lemem a rozměry přibližně 15x10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě cizosprašná, hmyzem opylovatelná. Kvete od začátku července do srpna bílými, zvonkovitými, silně voňavými květy.

PLODNOST: nepěstuje se kvůli plodům, ale v případě přítomnosti jiné odrůdy je plodnost vysoká.

PLODY: suché, pukavé tobolky obsahující více semen, které si nezachovávají vlastnosti odrůdy.

ZRÁNÍ: od konce července do září.

VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami hosty. Kulinářské využití: jedlé jsou mladé výhonky, mladé stopky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chutí se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy syrové s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín až silnější stín, ale této odrůdě nevadí ani přímé ranní slunce, je třeba se vyhnout lokalitě silně osvětlené odpoledním sluncem. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčito-hlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C).

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě v prérii, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách. Kultivar v rámci série Primadonna od firmy Benary Seed vyšlechtěn na přelomu tisíciletí.

RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 60-90 cm, široká 45-60 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Bazální listy jsou řapíkaté, kopinaté až široce kopinaté, dlouhé kolem 18 cm; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylována hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září velkými květy (s průměrem 12-15 cm). Květy tvoří jazykovité a trubkovité květy: mírně převislé jazykovité květy jsou tmavě růžové, trubkovité květy jsou hnědooranžové a rozkvétají postupně.

PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno. Může se množit semeny, zachovává si vlastnosti mateřské rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Léčivé využití: Využívali ji již indiáni a používá se i dnes pro své léčivé účinky, a to její kořen i kvetoucí nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a hrdla, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran, popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehkou. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblíbují slimáci, kteří ji dokáží na jaře pořádně potrápit. Může se vyskytnout i skvrnitost listů.

PŮVOD: druh agastache svraskalá (Agastache rugosa) pochází z V Asie (Japonska, Číny, Koreje). Původ odrůdy Alabaster není přesně znám, ale je výsledkem selekce z bílých forem (Agastache rugosa f. albiflora).

RŮST: bujný, je to trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 60-90 cm a šířky 45-60 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím krémově bílých až bílých oboupohlavných květů uspořádaných do vysokých klasnatých květenství.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale při ponechání květů po odkvětu je vysoká.

PLODY: hnědé, žebrovité tvrdky se semeny.

DOZRÁVÁNÍ: v průběhu září.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinářské využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Ale také k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Usnadňuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná do přibližně -23 °C až -24 °C. Náchylnější k poškození pozdními jarními mrazy a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí.

PŮVOD: západní Středomoří od Španělska přes jižní Francii zřejmě až po Itálii, kde roste v tzv. makchii, tedy ve středomořských křovinách, často na stanovištích s vyšším obsahem dusíku a často i vápníku.

RŮST: umírněný, rozložitý. Je to nízký, bohatě rozvětvený, stálezelený, aromatický polokeř vysoký 10-50 cm a široký až 60-100 cm. Nekvetoucí větvičky jsou šedě plstnaté. Kvetoucí větvičky jsou olistěné jen v spodní části. Listy jsou střídavé, úzké, dlouhé 0,6–2 cm, šedě nebo bělavě plstnaté, s 3–4 hustými řadami zubů. Pěstujeme v sponu alespoň 60x60 cm a stříháme nejlépe v dubnu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná, jednodomá s oboupohlavnými květy. Od června do července bohatě rozkvétají sytě žlutými menšími (0,6-1 cm) květy, které připomínají knoflíky. Květy obsahují jen trubkovité květy, jazykovité květy chybí.

PLODNOST: raná, pravidelná, při ponechání květů vysoká.

PLODY: drobné (1,2-1,5 mm x 0,5-1 mm), podlouhlé až kyjovité hnědé, 3-4-hranné nažky s 1 semenem. Nejedí se.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

VYUŽITÍ: Jako celoročně listem a v létě květem okrasný polokeř se využívá v menších i větších zahradách v skalkách, středomořských zahrádkách, jako nízký živý plot např. kolem záhonů. Odpuzuje moly a můru zelí. Kulinářské využití: aromatické listy lze použít jako koření v omáčkách, vývarech apod., květy např. k ochucení nakládaného sýra. Léčivé využití: listy a kvetoucí nať působí proti křečím, střevním parazitům, dezinfikují a působí proti menstruačním bolestem, ačkoli se používají zřídka. Jemně namleté a přiložené na místa poštípaná hmyzem okamžitě ulevují od bolesti. Při aplikaci na povrchové rány urychlují léčbu tvorbou strupů. Kosmetické využití: z listů i květů se získává esenciální olej využívaný v parfumerii.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dobře odvodněnou, lehčí půdou, může být i vápenitá, jinak je nenáročná na kvalitu půdy. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh, pokud roste v dostatečně odvodněné půdě.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná minimálně do -20°C až -23 °C v dostatečně lehké půdě. V květu uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění je velmi dobře suchuvzdorná a odolná vůči vysokým teplotám.

Foto zdroje: Etienne GONTIER, Annette Meyer, unamlie, Pixabay, Andrea Miklošová

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původní zdroj není známý, je to mix odrůd hybridního druhu Begonia x tuberhybrida, který má synonymum Begonia x tuberhybrida var. grandiflora a vznikl kříženec botanických druhů B. boliviensis × B. pearcei × B. veitchii.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky i šířky 25 cm. Je to na mrazy citlivá trvalka přezimující v hlízách v bezmrazém suchém prostoru. Sázíme ji v březnu až květnu do bezmrazého prostoru a po skončení mrazů i ven v sponu 25x25 cm a zakryjeme tenkou vrstvou půdy. na podzim před prvními mrazy hlízy ze země vybereme a uskladníme v suchu, nejlépe při cca. 6 °C.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale vzhledem k plnokvětosti je pro hmyz těžko přístupná. Kvete během velmi dlouhého období, při předpěstování už od června do prvních mrazů převislými, voňavými, velkými, plnými květy bílé, žluté, lososové nebo červené barvy, podle toho, které odrůdy se dostaly do mixu.

PLODNOST: jako plnokvětá zpravidla netvoří plody.

PLODY: pukavé tobolky s drobnými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, ale málokdy se plody vytvoří.

VYUŽITÍ: listem i květem velmi dekorativní teplomilná trvalka, vhodná zejména do polostínu do truhlíků či květináčů na balkony či terasy, ale i do volné půdy zejména ze severní či východní strany budov či dřevin. Kulinární využití: krásně květy jsou jedlé, příjemně křupavé, šťavnaté, nakyslé, vhodné k přímé konzumaci jen tak či jako součást salátů, jako jedlá ozdoba dezertů, dipů či nápojů, místo citronu či jako jeho doplnění k rybám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín, méně jí vyhovuje plné slunce zejména na poledne či stín, vyhýbejte se větrným místům. Půda mírně kyselá až neutrální, humózní, výživná, dobře odvodněná, ale vlhká, nesnáší přemokření. Protože se přezimuje uvnitř, je vhodná do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: není mrazuvzdorná, nejen nadzemní část, ale i hlízy poškozuje mráz už od 0 °C. Při přílišné vlhkosti ji může potrápit plíseň šedá, bakteriální hniloba stonky, padlí. Ze škůdců ní nepohrdnou slimáci a slimáci, pokud je vysazena přímo v zemi, při přílišném teple suchu zase mšice, třásněnky či roztoči. 

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde je pěstován a šlechtěn celá staletí. Tento kultivar pochází z USA, Virginie, Mobjack Nurseries, našel jej John Machen, Jr. jako tetraploidní verzi odrůdy Francee na začátku 90. let 20. století a na trh ji uvedl v roce 1994.

 
RŮST: středně rychlý až rychlý, do plné velikosti doroste za 2 až 5 let. Dorůstá do trsu o výšce 50 cm a šířce 100 cm, s tmavě zelenými, oválnými až srdčitými listy s bílým okrajem a oválnou bází, o rozměrech přibližně 18x15 cm. Oproti odrůdě ""Patriot"", které se podobá, mají listy užší a světlejší okraj a tmavší a lesklejší střed. Na líci jsou listy lesklé, na rubu matné. Po vyrašení si listy chvíli udržují tvar malé mističky.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: opylovaná hmyzem, je tetraploid, kvete levandulově fialovými, zvonkovitými, nevonnými květy v červenci až srpnu.

 
PLODNOST: zřídka vytváří plody, nepěstuje se kvůli nim.

 
PLODY: tobolky s více semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami host. Kulinární využití: jedlé jsou mladé výhony, mladé řapíky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chuťově se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy za syrova s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

 
STANOVIŠTĚ: polostín až silnější stín. Tato odrůda, podobně jako ostatní s bílými částmi listů, nesnáší přímé sluneční záření. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčitohlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C). Je mírně odolná vůči plzákům a šnekům.

PŮVOD: USA, Wisconsin, vyšlechtil ji v roce 1999 Roger Anderson volným opylením odrůdy Bartzella, která je mezidruhovým křížencem Paeonia x itoh mezi bylinnou Paeonia lactiflora a dřevitou Paeonia suffruticosa.

 
RŮST: středně rychlý, dorůstá do výšky 60-130 cm a šířky 60-100 cm. Je to dlouhověká trvalka přezimující v hlíznatém kořeni. Zdravé a po celou sezónu atraktivní listy jsou hluboce vykrajované a při rozvíjení mají červenavý nádech, během léta se změní na světle zelené a na podzim zčervenají.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně sterilní, od května do června kvete velkými (13-15 cm), poloplnými, růžověčervenými, jemně vonícími květy s tmavším středem a zářivě žlutými tyčinkami. Během kvetení mění barvu od tmavší, malinově růžové až po světle růžovou se žlutavým nádechem.

 
PLODNOST: většinou netvoří plody se semeny.

 
PLODY: většinou netvoří plody - měchýřky.

 
ZRÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka, která nejlépe vynikne jako solitér nebo s jinými odrůdami pivoněk v samostatném záhonu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s výživnou a dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -28 °C. Nezvykne trpět chorobami a škůdci, zřídka ji mohou poškodit háďátko jílkové (Aphelenchoides ritzemabosi) či hrotokrídlovec zahradní (Hepialus lupulinus) nebo verticiliové vadnutí v případě nedostatečně propustné půdy.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Spojené království, šlechtěný buď přímo skalničkářem Georgem Fergussonem Wilsonem nebo někým z jeho následovníků, pojmenován na jeho počest. Je to kříženec někdy označovaný jako Campanula x pulloides, jindy jako Campanula x wilsonii a rodičovské druhy jsou zvonek karpatský (C. carpatica var. turbinata) a zvonek C. pulla.

 
RŮST: mírný, nízký, vytváří kompaktní polštáře s výškou do 10 cm a šířkou do 30 cm. Listy jsou okrouhlé či oválné, zubaté, světle zelené, opadavé, dekorativní od časného jara do pozdního podzimu.

 
OPELIVOST: jako kříženec je sterilní. Kvete středně až bohatě od června do srpna, výrazně fialovomodrými, zvonkovitými květy velkými do 2,5 cm.

 
PLODNOST: netvoří plody.

 
PLODY: netvoří plody.

 
ZRALOST: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: svým kobercovým růstem se výborně hodí do skalek, na okraje záhonů, do svahů či květináčů samotný či ve společnosti jiných nízkých zvonků či skalniček. Je nektarodárný a atraktivní pro různé opylovače. Kulinární využití: květy jako efektní jedlá dekorace salátů, dezertů a jiných studených jídel, ale i nápojů. Mají mírnou sladkou příchuť. Díky tvaru umí plavat na povrchu studených nápojů, naplněné např. sirupem, citronovou šťávou, skořicí, cukrem či kakaem.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, dobře propustná půda. Vhodný do teplých, středně teplých poloh i chráněných vyšších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný minimálně do -23 až -25 °C, dobře suchovzdorný po zakořenění. Obvykle netrpí chorobami či škůdci, maximálně může poškodit padlí a slimáci či hlemýždi.

PŮVOD: Belgie, vyšlechtil ji v roce 1958 Louis Lens jako křížence odrůd Peace x Independence. V roce 1958 získala stříbrnou medaili na přehlídce růží v Baden-Badenu. Synonyma: Dama di Cuori, Herz-Dame, Queen of Hearts, Röd Peace.

RŮST: bujný, dorůstá do výšky 90-120 cm. Má lesklé, tmavozelené listy, je hustě otrněná.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavními květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách během celého léta. Má velmi velké (průměrně 15 cm), plné, třešňově červené, silně voňavé květy s až 35 okvětními lístky,

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou středně velké, kulaté, oranžovočervené. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, vhodná i k řezu do vázy. Kulinářské využití: aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či mletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lístky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Z celých květů se destilací získává růžový éterický olej a růžový hydrolát. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě do -28,9 °C až -31,7 °C, na jaře potřebují mladé výhony ochranu před pozdními jarními mrazy. Po zakořenění je silně odolná vůči vysokým teplotám a padlí, méně vůči černé skvrnitosti.

PŮVOD: rod pochází ze Severní Ameriky, zejména z centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě v prérii, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách. Kultivar Sombrero Adobe Orange vyšlechtil Jianping Ren v USA, Illinois, West Chicago, Ball Horticultural Company jako komplexního křížence genotypu G0052Y x Echinacea paradoxa a v r. 2014 byl uveden na trh. Synonyma: Balsomador.

RŮST: středně rychlý, kompaktní. Jedná se o středně vysokou až nižší trvalku s tmavě zelenými, chlupatými listy, běžně dosahuje výšky a šířky 45-60 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylována hmyzem, samoopylivá, květy jsou oboupohlavné. Květy o průměru až 7,5 cm se objevují od léta do podzimu na dobře rozvětvených, pevných stoncích a sestávají z překrývajících se, mírně převislých cihlově oranžových jazykovitých květů obklopujících oranžovo-hnědý středový terč.

PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly.

STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehkou. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

ODOLNOST: silně mrazuodolná do -25 °C až -30 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Obecně bez výskytu škůdců a chorob, jen slimáci ji mohou zejména na jaře poškozovat.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původní zdroj není známý, je to mix odrůd hybridního druhu Begonia x tuberhybrida, který má synonymum Begonia x tuberhybrida var. grandiflora a vznikl kříženec botanických druhů B. boliviensis × B. pearcei × B. veitchii.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky i šířky 25 cm. Je to na mrazy citlivá trvalka přezimující v hlízách v bezmrazém suchém prostoru. Sázíme ji v březnu až květnu do bezmrazého prostoru a po skončení mrazů i ven v sponu 25x25 cm a zakryjeme tenkou vrstvou půdy. na podzim před prvními mrazy hlízy ze země vybereme a uskladníme v suchu, nejlépe při cca. 6 °C.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale vzhledem k plnokvětosti je pro hmyz těžko přístupná. Kvete během velmi dlouhého období, při předpěstování už od června do prvních mrazů velkými, plnými květy v pastelových odstínech světle, oranžové nebo lososové barvy, podle toho, které odrůdy se dostaly do mixu.

PLODNOST: jako plnokvětá zpravidla netvoří plody.

PLODY: pukavé tobolky s drobnými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, ale málokdy se plody vytvoří.

VYUŽITÍ: listem i květem velmi dekorativní teplomilná trvalka, vhodná zejména do polostínu do truhlíků či květináčů na balkony či terasy, ale i do volné půdy zejména ze severní či východní strany budov či dřevin. Kulinární využití: krásně květy jsou jedlé, příjemně křupavé, šťavnaté, nakyslé, vhodné k přímé konzumaci jen tak či jako součást salátů, jako jedlá ozdoba dezertů, dipů či nápojů, místo citronu či jako jeho doplnění k rybám.

STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín, méně jí vyhovuje plné slunce zejména na poledne či stín, vyhýbejte se větrným místům. Půda mírně kyselá až neutrální, humózní, výživná, dobře odvodněná, ale vlhká, nesnáší přemokření. Protože se přezimuje uvnitř, je vhodná do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: není mrazuvzdorná, nejen nadzemní část, ale i hlízy poškozuje mráz už od 0 °C. Při přílišné vlhkosti ji může potrápit plíseň šedá, bakteriální hniloba stonky, padlí. Ze škůdců ní nepohrdnou slimáci a slimáci, pokud je vysazena přímo v zemi, při přílišném teple suchu zase mšice, třásněnky či roztoči. 

PŮVOD: druh z východní Asie a Japonska, kde je pěstován a šlechtěn celá staletí. Tento kultivar pochází z Německa, vyšlechtil a na trh jej v r. 1905 uvedl Georg Ahrends, původně ji uváděl jako křížence Hosta fortunei × Hosta sieboldiana, ale zřejmě jde o křížence druhů Hosta sieboldiana × Hosta tokudama.

 
RŮST: středně rychlý. Dorůstá do mohutného trsu o výšce 60 cm a šířce 90 cm, s modrozelenými, srdčitými, silně vrásčitými listy s výraznou žilnatinou a rozměry přibližně 23x20 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě cizosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete jako jedna z nejranějších odrůd od června do srpna bílými, zvonkovitými, nevonnými květy.

 
PLODNOST: nepěstuje se kvůli plodům, ale v případě přítomnosti jiné odrůdy je vysoká.

 
PLODY: suché, pukavé tobolky obsahující více semen, která si nezachovávají vlastnosti odrůdy.

 
DOZRÁVÁNÍ: od konce července do září.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a dokonce i jedlá rostlina do polostínu a stínu stromů i budov, kombinovatelná s jinými odrůdami host. Kulinární využití: jedlé jsou mladé výhony, mladé řapíky listů a mladé listy, které se jedí vařené nebo dušené zejména v asijských zemích. Chuťově se trochu podobají chřestu. Jedlé jsou i květy za syrova s méně výraznou chutí, ale velmi dekorativní do salátů a dezertů k tmavým polevám.

 
STANOVIŠTĚ: nejlépe polostín až silnější stín, ale této odrůdě nevadí ani přímé ranní slunce, je třeba se vyhnout lokalitě silně osluněné odpoledním sluncem. Upřednostňuje lehčí, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou písčitohlinitou či hlinitou půdu. Je vhodná i do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v oddenku (minimálně do -28 °C, možná až do -40 °C). Je to jedna z odrůd nejvíce odolných vůči plzákům a šnekům.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie, z Japonska a střední Číny, kde roste jako podrost ve vlhkých a stinných lesích v nadmořských výškách zhruba od 1000 až do 2600 m n. m. Odrůda Green Carpet je neznámý původu, ale pravděpodobně jde spíše o selekci kompaktního vzrůstu než záměrného šlechtěnce.  

RŮST: středně bujný, nízký, kompaktní, je to keř či polokeř, který vytváří koberce s výškou 15-20 cm a šířkou kolem 60 cm. Má stálezelené, lesklé, zelené listy s pilovitým okrajem dlouhé až 7 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Na opylení je třeba jinou odrůdu (např. Silver Edge, Green Sheen nebo Variegata) nebo semenáč. Kvete u nás v dubnu až květnu menšími (2,5-5 cm) klasy bílých květů umístěnými na vrcholu letorostu, od toho je odvozen jejich druhový název (terminalis = vrcholový). Květy obsahují silnější tyčinky, od toho je odvozen jejich rodový název (pachys = tlustý, andra= mužský).

PLODNOST: v přítomnosti opylovače střední. Množí se vegetativně podzemními výběžky. 

PLODY: malé (5-6 mm), oválné, bílé, jedlé peckovice sladké chuti a šťavnaté konzistence.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: je to listy celoročně velmi dekorativní půdopokryvný keř vhodný do stínu stromů a větších keřů. Dobře zabraňuje erozi, potlačuje růst nežádoucích rostlin a je vhodný do stinných koutů zahrad, parků, hřbitovů či jiných veřejných prostorů. Je neatraktivní pro některé hlodavce, podle experimentů minimálně pro hraboše prérijové (Microtus ochrogaster), takže by mohla působit jako odpudzovač pro hlodavce kolem stromů, u nás toto působení zatím nebylo ověřeni. Kulinární využití: Plody se dají konzumovat syrové nebo tepelně upravené.

STANOVIŠTĚ: stín až silný stín pod stromy či za budovami. Preferuje humózní půdu, která je dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, mírně kyselá až neutrální. Nesnáší horké, vysýchavé stanoviště. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná až do -29 °C až -34 °C, snese i silné zastínění a konkurenci kořenů stromů. Je málo náchylná na choroby a škůdce, v příliš vlhkých podmínkách se může objevit houbová hniloba listů (Volutella pachysandrae) nebo hniloba kořenů v špatně odvodněné půdě. Příležitostně se mohou vyskytnout i štítenky, roztoči či slimáci v příliš vlhké poloze. 

PŮVOD: Nizozemsko, Sassenheim, P.J.M. van Schie ji jako mutaci odrůdy Akita vyšlechtil a pojmenoval v roce 2007. V roce 2015 byla registrována.

RŮST: dosahuje výšky přibližně 90-100 cm. Patří mezi dekorativní jiřiny. Hlízy umístěte do výsadbové jámy do hloubky cca. 15 cm a přikryjte 3-5 cm zeminy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30-60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní. Kvete během celého léta, od července až do prvních přízemních mrazů, velkými (až 15 cm), plnými, žlutými květy se žlutými špičkami jazykovitých květů. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, vyšší jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Jsou velmi vhodné jako řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci. 

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Nizozemsko.

RŮST: dorůstá do výšky 90-120 cm a šířky 60-90 cm, patří mezi nové dekorativní jiřiny. Hlízy umístěte do výsadbové jámy a přikryjte 3 – 5 cm zeminy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30 – 60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní, kvete od července do září velkými, plnými, broskvově zbarvenými květy se zajímavě zvinutými dvoubarevnými jazykovitými květy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, vyšší jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Jsou velmi vhodné jako řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci. 

Velkokvětá keřová růže ze skupiny čajohybridů. Kvete zářivou červeno-oranžovou barvou. Dorůstá do výšky 100–120 cm. Kvete od června do září. Květy vhodné k řezu. Odolná odrůda růže.

PŮVOD: západní Asie od Íránu po Sibiř.

RŮST: rychlý, vzpřímený, je to dvouletka nebo krátkověká trvalka dorůstající do výšky 1,5–2,5 m. Listy má velké, tvarem připomínající listy fíku, hluboce vykrajované a drsné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete postupně od června do srpna. Až 6–8 cm velké, jednoduché květy jednotlivých rostlin jsou různých barev: žluté, růžové, červené, bordó až černé i bílé.

PLODNOST: začíná ve 2. roce od výsevu, pravidelná, vysoká.

PLODY: rozpadavé tvrdkové plody (schizokarpy), které se po dozrání rozpadají na jednotlivé jednosemenné díly – tvrdky.

DOZRÁVÁNÍ: asi 3 měsíce po odkvětu, tedy v září až říjnu, případně v listopadu.

VYUŽITÍ: velmi okrasná trvalka vhodná na okraje trvalkových záhonů, k plotům či jako dominantní solitéra – do menších i větších venkovských i městských zahrad, parků či jiné městské výsadby. Je velmi lákavá pro různé opylovače, včetně včel a čmeláků. Kulinární využití: okvětní lístky a květní pupeny se dají jíst čerstvé v salátech či jako jedlá ozdoba dortů a zákusků, při mírném povaření zahušťují polévky, tmavší odrůdy je i barví. Mladé, ještě nezralé, zelené plody chutnají jako oříšky. Léčivé využití: Čaj z květů je chutný, z tmavších odrůd i pěkně zbarvený a má podobné účinky jako další květy z podčeledi slézové. Tedy vytváří sliz, který chrání sliznice dýchacích a trávicích cest. Také je močopudný, zlepšuje krevní oběh a pomáhá proti zácpě. Podobně působí i mladé listy, kořeny či nezralé plody.

STANOVIŠTĚ: slunečné, případně polostín. Preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou, výživnou půdu, ale snese i sušší, kamenitou, chudší půdu, nesnáší dobře jen přílišné zamokření. Vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh, pokud má vhodnou půdu.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná do -23,3 °C až -28,9 °C, je méně náchylná k poškození rzivostí slézovou (Puccinia malvacearum) než topolovka růžová. Listy mohou poškozovat slimáci, dřepčíci či nosatci."

PŮVOD: Severní Amerika - V část v oblasti od Velkých jezer až po Appalačské hory. Přesný původ tohoto kultivaru není jasný, ale známý je už od 40. let 20. století.
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 80-120 cm a šířky 50-60 cm. Je to trvalka přezimující v kořeni. Stonek je dlouhý, jednoduchý, rozvětvuje se jen nahoře. Listy jsou vstřícné, většinou přisedlé, kopinaté, sytě zelené, mladé mají středně silné antokyanové (purpurověhnědé) zbarvení.
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašný, hmyzem opylovaný, od července do srpna až září kvete voňavými modrofialovými květy se světlejším očkem, květy jsou uspořádány do kopulovité laty. Modrý odstín vynikne zejména brzy ráno a před soumrakem.
PLODNOST: při ponechání květenství vysoká, pravidelná.
PLODY: vejčité tobolky se semeny.
ZRÁNÍ: v srpnu a září.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, dlouho kvetoucí klasická trvalka vhodná do smíšených trvalkových záhonů, nektarodárná a atraktivní i pro opylovače, zejména včely, motýly a čmeláky. Dobře vynikne v kyticích. Kulinární využití: koruny květů po vytrhání z kalichů jsou jedlé a můžete je konzumovat syrové v salátech či jako jedlou dekoraci dezertů, v krémech či pomazánkách.
STANOVIŠTĚ: nejlepší polostín, ale i slunečné, upřednostňují dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, úrodnou půdu.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná - minimálně do -34,4 °C. Silně odolná proti padlí (Erysiphe cichoracearum). Napadení roztoči se dá minimalizovat umístěním na dostatečně vlhké místo a zajištěním dostatečné zálivky v časech sucha.