Trvalky

PŮVOD: Středomoří, na V areál zasahuje až na Kavkaz a po Z Sibiř, kde roste na slunných a suchých stanovištích, rumovištích, mezích, železničních náspech, od nížin až po pahorkatiny. Zplaňuje v teplejších oblastech Z a střední Evropy, zavlečen byl i do Severní Ameriky.

 
RAST: rychlý. Polokeř, vysoký a široký 20–60 cm, se vzpřímenými, částečně dřevnatějícími větvičkami. Listy jsou bez řapíků, kopinaté, dlouhé 1-3 cm se silně aromatickými žlázkami.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzosnubný, s výrazně modrými květy uspořádanými v lichopřeslenech v úžlabí horních listů směřujícími jedním směrem. Kvete od července do září.

 
PLODNOST: pravidelná, každoroční, bohatá.

 
PLODY: hranaté, tmavohnědé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: známá léčivá a kulinářská rostlina a zároveň okrasná a nektarodárná rostlina, která láká opylovače a užitečný hmyz. Lze použít i jako půdopokryvnou a protierozní rostlinu či nízký živý plot, dobře snáší řez. Kulinářské využití: silně aromatické listy a mladé výhonky či květy se používají čerstvé či sušené na ochucení salátů, polévek apod. Esenciální olej z rostliny se používá k dochucování jídel. Léčivé využití: kdysi byl považován za všelék, dnes je často nedoceněný. Používají se listy a kvetoucí nať jako čaj zejména proti suchému kašli a na ulehčení vykašlávání při nadměrné tvorbě hlenu při bronchitidě a dalších infekčních onemocněních dýchacích cest a při bolestech žaludku. Nemohou ho užívat těhotné ženy, protože ve velkých dávkách může způsobit potrat. Má antiseptické účinky, působí proti plynatosti, je cholagog, uklidňující, rozšiřuje cévy. Sbírá se během květu a suší na pozdější použití. Externě se používá obklad z čerstvých listů na hojení ran. Esenciální olej se používá v aromaterapii, nesmějí ho však užívat epileptici a nesmí se používat vnitřně bez lékařského dohledu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje lehkou, dobře odvodněnou, vápenitou půdu.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -25 °C až -29 °C, zejména v sušší půdě. Obvykle netrpí škůdci. Houbovým chorobám předcházíme umístěním do dobře odvodněné půdy v dostatečném sponu 60x60 cm. Po zakořenění je dobře suchovzdorný.

PŮVOD: druh pochází ze Severní Ameriky, zejména východní části kontinentu, zejména USA, zasahuje však i na sever Mexika, do státu Chihuahua. Severní hranice rozšíření prochází jihem kanadského Ontaria. Roste tam v sladkovodních i brakických mokřadech, na březích vodních toků a ploch, v zaplavovaných zónách i v příkopech kolem cest, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky cca. 400 m. Odroda Pink Jake patří do série TOMA vyšlechtěné v Polsku, ve Gospodarstwo Ogrodnicze Tadeusz Kusibab.

 
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 1,2-1,5 m přes sezónu. Je to vytrvalá bylina, přežívající v kořenu. Stonky a listy jsou tmavozelené, výrazně kontrastují s barvou květů. Stonek je přímý, lysý. Listy jsou střídavé, široce kopinaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný s oboupohlavnými květy, opylovanými hmyzem. Květy jsou obrovské, výrazně růžové barvy s červenou základnou lístků. Kvetou od konce června do září.

 
PLODNOST: každoroční, pravidelná.

 
PLODY: vejcovité tobolky, dlouhé 14–35 mm.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: nádherná okrasná trvalka vhodná do menších i větších zahrad či parků. Květy jsou podobně jako květy jiných ibiškovců jedlé, chutnají jemně a mají mírně slizkou konzistenci a jemně hořkou dochuť. Spolu s listy a kořeny mají také léčivé účinky, konkrétně při zalití vroucí vodou či povaření tvoří mnoho slizu, který chrání sliznice dýchacího a trávicího traktu, takže jsou vhodné při infekcích dýchacích cest či dyzentérii.

 
STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, s úrodnou, propustnou a stále středně vlhkou půdou. Vhodný do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do asi -17,8 °C až -23,3 °C, po prvním mrazu na podzim doporučujeme seříznout na výšku asi 12 cm a zakrýt vrstvou suchého listí, pilin nebo chvojí. Snáší i vlhčí lokality.

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 80 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 70–80 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními velkými růžovými květy s výraznou žilnatinou a s nálevkovitou korunou, kvete od července do srpna.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: Středomoří, pěstuje se v mnoha oblastech světa, v některých i zplaňuje (např. Makaronésie, jižní část Severní Ameriky).

 
RŮST: středně rychlý. Je to stálezelený polokeř, vysoký 40–200 cm, aromatický, bohatě větvený, s hustě olistěnými větvemi. Listy jsou vstřícné, bez řapíku, čárkovité, na rubu bíle chlupaté, velmi aromatické.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, s oboupohlavnými květy, opylovaný hmyzem, kvete opakovaně během roku, od února v teplejších oblastech až do října. Květy mají hluchavkovitý tvar a jsou bledě modré a velmi vonné.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: tvrdky obsahující semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: velmi aromatická dřevnatá, medonosná a velmi okrasná bylinka používaná kulinárně i léčebně. Kulinární využití: mladé výhonky, listy a květy se jedí syrové i tepelně zpracované, čerstvé či sušené, nakrájené nadrobno nebo jako snítky, které se po dovaření odstraní. Listy mají velmi výraznou, hořkastou a pryskyřičnou chuť, květy jsou o něco jemnější. Používají se při dochucování polévek, dušených, pečených a grilovaných jídel, ale také sušenek, džemů či želé. Připravuje se z nich i voňavý čaj. Léčivé využití: listy, mladé výhonky i květy se používají ve formě čaje vnitřně i zevně. Působí antisepticky a protizánětlivě. Obsahují také flavonoid diosmin, který je účinnější než rutin při snižování lámavosti krevních vlásečnic, flavonoid rozmarol je zase silným antioxidantem. Celá rostlina působí i proti křečím a plynatosti, podporuje správnou činnost srdce a krevní oběh, dobré trávení a vylučování žluči. Je potopudná a zklidňuje, zároveň však působí povzbudivě. Zevně se používá do koupelí na podporu krevního oběhu a prokrvení končetin či při revmatismu. Voda destilovaná z květů se používá k výplachům očí. Nesmí se užívat v těhotenství v terapeutických dávkách, protože stimuluje dělohu. Jako jedna z mála bylinek zvyšuje krevní tlak. Podobně se používá i éterický olej získávaný destilací listů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s lehkou, sušší, dobře propustnou půdou, preferuje mírně vápenitou.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -10 °C až -15 °C při vzrůstu alespoň 40 cm. Důležité pro úspěšné přezimování je vyhnout se přemokření kořenů, proto se dobře pěstuje „pod okénkem“, kde je pod střechou chráněný před nadměrnou vlhkostí.

PŮVOD: USA, Nebraska, West Point, vyšlechtil ji v r. 1908 John Frederick Larson Rosenfield ve své školce a pojmenoval ji po svém synovi Karlovi.
RŮST: bujný, vzpřímený až keřovitý, dorůstá do výšky 60-100 cm a šířky 60-75 cm. Je to dlouhověká trvalka přezimující v kořenových hlízách. Listy má lesklé, tmavozelené a hluboce vykrajované.
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, lépe tvoří plody v přítomnosti jiné pivoňky. Kvete koncem května a v červnu středně velkými (15-17 cm), poloplnými, karmínověčervenými až purpurovými květy.
PLODNOST: nepěstuje se kvůli plodům, ale v případě přítomnosti opylovače a ponechání květů je pravidelná a vysoká.
PLODY: tobolky.
ZRÁNÍ: v červenci a srpnu.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, jedlá i léčivá, nektarodárná trvalka atraktivní pro opylovače. Velmi vhodná k řezu do kytic již ve fázi pupene. Kulinární využití: Z květů se dá udělat želé nebo sirup nebo se zalijí jako čaj. Léčivé využití: čaj z květů má i léčivé účinky proti kašli. Externě se používá proti hemoroidům a křečovým žilám. Kořenové hlízy jsou součástí "polévky 4 prvků" - nejčastěji používaného ženského tonika v Číně. Nejúčinnější látkou v kořeni je paeoniflorin, který má protikřečové účinky na střeva, snižuje krevní tlak, snižuje horečku a chrání před vředy ze stresu. Vnitřně se používá při poruchách menstruace, zraněních, vysokém krevním tlaku, PMS a poruchách jater. Působí antibakteriálně, protizánětlivě, tlumí bolest a uklidňuje. Používat kořen ale je třeba pod lékařským dohledem a nesmí jej používat těhotné ženy.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Nenáročná rostlina, která snáší širokou škálu půdních podmínek, ale nejlépe se jí daří v hlubokých, výživných půdách neutrálních nebo mírně zásaditých. Vysloveně ji vadí jen podmáčené nebo velmi suché půdy. V písčitých bude tvořit hodně listů a méně květů. V jílovitých sice pomaleji poroste, ale bude bohatě kvést.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořeni, minimálně do -20 °C, ale pravděpodobněji až do -34 °C až -40 °C. Většinou dobře odolává chorobám a škůdcům, je odolnější například vůči černé skvrnitosti listů než starší odrůdy.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, jedná se o moderní křížence Gladiolus × hortulanus, přičemž rodičovské druhy zřejmě pocházejí z druhů z Jižní a Východní Afriky.

RŮST: je středně bujný, dorůstá do výšky 90-100 cm. Je to teplomilná trvalka přežívající v podobě hlíz uskladněných v bezmrazém prostoru. Vysaďte hlízy v dubnu až květnu do prohřáté půdy do hloubky asi 7-10 cm a do vzdálenosti asi 10-12 cm od sebe. Sázejte tak, aby nebyly ohroženy pozdními jarními mrazy, takže v dubnu s krytím fólií či netkanou textilií. Na podzim - koncem září až začátkem října suché stonky a listy ořežte a hlízy opatrně vyjměte ze země a asi 10 sušte v pokojové teplotě při dobrém větrání. Poté je zbavte vrchní slupky a uskladněte v bedýnce vystlané slámou nebo hrubými pilinami při asi 10 °C ve tmě až do jara. Hlízy sázíme každý rok na jiné místo, abychom předcházeli rozvoji houbových chorob.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzem opylivý, s oboupohlavnými květy kvetoucími protandricky, tedy samčí tyčinky dozrávají dříve než samičí pestíky. Pro dosažení opylení potřebuje jinou odrůdu mečíku kompatibilní v kvetení. Tento mix odrůd kvete v červenci a srpnu - středně velkými, jednoduchými, nálevkovitými květy různých barev (bílá, krémová, světle žlutá, žlutá, lososová, oranžová, červená, purpurová, fialová) rozkvétajícími postupně v klasovitém květenství s celkovou výškou 40-60 cm.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, v případě jiné kompatibilní odrůdy a přítomnosti vhodných opylovačů se tvoří, ale nejsou ve významném množství, odrůda se rozmnožuje cibulkami.

PLODY: pukavé trojboké tobolky s plochými okřídlenými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: při ponechání květů v září až říjnu, ale květy se většinou odřezávají.

VYUŽITÍ: je výjimečně krásná cibulovina vhodná do menších i větších zahrad do záhonů s jiřinami či jinými cibulovinami nebo i trvalkami. Je velmi vhodná na řez do vázy, řeže se po rozkvetení prvních květů při ponechání listů. Kulinářské využití: krásné květy jsou po odstranění zeleného kalichu, pestíku a tyčinek jedlé, křupavé a chutí připomínají květy lilií. Používají se čerstvé do ovocných salátů natrhané na lupínky, ve sladké kuchyni i vcelku na ozdobu koláčů a dezertů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, chráněné před větrem. Preferují lehkou, hlinitopísčitou, vlhkou, ale dobře odvodněnou, úrodnou půdu, v těžké a přemokřené mohou trpět houbovými chorobami. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh při dodržení vhodného času výsadby a sklizně hlíz.

ODOLNOST: suché hlízy snesou slabý mráz, ale nadzemní části jsou citlivé i na teplotu 0 °C. Je středně odolný vůči třásněnkám (Thrips simplex), fusáriové hnilobě (Fusarium oxysporum f. sp. gladioli), plísni šedé (Botrytis cinerea), bakteriální hnilobě či virům. Nejdůležitější je předcházet zamokření.

PŮVOD: druh pochází ze západní a střední Evropy. Tento konkrétní plnokvětý kultivar je neznámého původu.
RŮST: dorůstá do výšky 10–15 cm a šířky 25–30 cm, je půdopokryvný.
OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, hmyzosnubný, s oboupohlavnými, silně vonnými, růžovými, plnými květy, které ve velkém množství rozkvétají v červnu až červenci.
PLODNOST: při ponechání plodů vysoká, pravidelná.
PLODY: tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: v červenci a srpnu.
VYUŽITÍ: Velmi dekorativní a voňavá rostlina, atraktivní i pro opylovače, půdopokryvná, vhodná do skalek. Kulinární využití: květy jsou jedlé, pro přímou konzumaci je třeba použít jen korunní lístky, kalich je tuhý a hořký, ačkoliv nejvíce vůně se soustředí právě v něm. Chuťově jsou sice nevýrazné, ale velmi dekorativní a můžete jimi ozdobit saláty, pomazánky, sladké či slané krémy, chlebíčky a dezerty. Korunní lístky (i s vonným kalichem) můžete také naložit do octa, bílého vína či vodky a ochutit a zejména provonět je.
STANOVIŠTĚ: polostinné či slunné, s dobře propustnou, lehkou, hlinitopísčitou půdou, vhodné jsou například skalky či jižní okraj květinových záhonů. Vhodný do nižších, středních i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -30 °C až -35 °C a silně suchovzdorný. Obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, kde roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech.
RAST: středně rychlý. Je to trvalka vysoká 60-90 cm a široká asi 50 cm s přezimujícím oddenkem, raší v březnu až dubnu a na zimu zatahuje v říjnu až listopadu. Aromatické listy jsou tmavě zelené s červenou žilnatinou a jsou dlouhé 6–15 cm a široké 3–8 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavními krásnými šarlatově červenými květy kvetoucími od června do září.
PLODNOST: každoroční, při ponechání květů vysoká.
PLODY: tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, medonosná bylinka s jedlými a léčivými květy i listy. Kulinární využití: její květy obsahují hodně nektaru a tak jsou nejen aromatickou, ale i sladkou ozdobou salátů či dezertů, dají se i šetrně sušit se zachováním sytě červené barvy. Listy a mladé výhonky se jedí syrové nebo vařené k dochucení salátů, ovocných salátů, nápojů apod. Z listů a květních hlávek se dělá výborný čaj, který voní jako bergamot. Léčivé využití: používají se listy a kvetoucí nať, čerstvé i sušené zejména proti trávicím obtížím, plynatosti, střevním parazitům, ale působí i při obtížích močových cest, kdy působí močopudně. Podporují vykašlávání. Esenciální olej se používá zejména externě do mastí při revmatismu. Je velmi atraktivní zejména pro motýly a včely, ale i pro další opylovače. Opakované kvetení podpoříme odstřižením odkvětlých květních hlávek.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, s dostatečně vlhkou půdou, snáší i těžkou jílovitou, nevyhovuje jí jen příliš suchá. Je vhodná do nížin i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v oddenku do -29 °C až -34 °C. Jako prevenci proti padlí doporučujeme zajistit dostatečně vlhkou půdu a dostatečně vzdušné místo.

PŮVOD: část Středomoří – Itálie, býv. Jugoslávie, Albánie a Řecko, u cest, v křovinách, na lesních světlinách, na skalnatých, výslunných svazích, často i na ruderálních místech.

 
RŮST: středně rychlý. Je to polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Lodyhy jsou přímé, krátce větvené, chlupaté. Listy mají dlouhé řapíky, částečně přezimují. U odrůdy Berggarten jsou elipsovité až kulaté, dlouhé 2–6 cm, jemně vroubkované, vrásčité, na líci šedě plstnaté, na rubu běloplstnaté, stříbřitě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete od června do srpna voňavými modrofialovými hluchavkovitými květy po 5–10 v lichopřeslenech.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: kulaté, černé tvrdky se 4 semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září.

 
VYUŽITÍ: listem i květem okrasná léčivá a kořeninová, často pěstovaná rostlina. Kulinární využití: silně aromatické mladé listy a jemnější květy se jedí syrové nebo tepelně upravené. Pomáhají při trávení těžkých, mastných jídel. Květy zdobíme saláty a chlebíčky, obalujeme v nich sýrové kuličky. Esenciální olej z listů ochucuje zmrzliny, cukrovinky, pečená jídla. Léčivé využití: díky antiseptickým účinkům je výborným kloktadlem při zánětu hrdla a dásní, zmírňuje bolest zubů. Působí žlučopudně, proti křečím, plynatosti, snižuje tvorbu mateřského mléka a slin či noční pocení, rozšiřuje cévy. Používá se proti úzkosti, depresi, ženské neplodnosti či při menopauze. Nesmějí ji užívat těhotné ženy a epileptici a nesmí se užívat příliš dlouho a ve vysokých dávkách. Zevně se používá na poštípání hmyzem a infekce pokožky. Listy se sbírají před květem a suší. Esenciální olej v malých dávkách odstraňuje nahromaděný hlen v dýchacích cestách a používá se v mastech proti revmatismu, ale i v parfumérii či kosmetice. Květy jsou atraktivní pro včely a jiné opylovače.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje dobře odvodněnou, písčitou, lehkou půdu, upřednostňuje vápenitou. Nesnáší těžké a kyselé půdy.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C, ale náchylná k vymrznutí při přílišné vlhkosti půdy. U nás obvykle netrpí škůdci, ale mohou se objevit slimáci, roztoči či pěničky. Prevencí proti zahnívání kořenů a vadnutí je dobře odvodněná půda a dobré proudění vzduchu. Po zakořenění je silně suchovzdorná.

PÔVOD: Holandsko, JUB Holland, pôvod odrôd neznámy, pravdepodobne ide o mix plnokvetých odrôd iskerníka ázijského (Ranunculus asiaticus). Druh má pôvod na východe Stredomoria až po západnú Áziu – od Grécka, Turecka a Cypru cez Sýriu, Jordánsko, Izrael až po Egypt a severnú Líbyu, Irak a Irán. Tam rastie na krovinatých svahoch a stráňach, vo svetlých lesoch, nevyhýbá sa ani skalám a útesom v pásme od morského pobrežia až do nadmorskej výšky okolo 600, ale aj až 950 m n. m.

RAST: stredne bujný, dorastá do výšky a šírky asi 30-40 cm. Vysádza sa najmä v marci až apríli, prípadne v máji do voľnej pôdy. Pred výsadbou hľuzy treba namočiť na 3-4 hodiny do vody. Pri vysadení ich treba prikryť 3-5 cm vrstvou pôdy a sadiť na vzdialenosť 10-15 cm. Po odkvitnutí a zaschnutí listov treba hľuzy vybrať zo zeme a uskladniť v chladnej, no bezmrazej miestnosti, napr. v pivnici.

OPEĽOVACIE POMERY: zrejme aspoň čiastočne samoopelivý, jednodomý s obojpohlavnými kvetmi, hmyzom opelivý. Kvitne od konca mája či od júna do augusta, v mixe sú žlto, ružovo, oranžovo, červeno a purpurovo kvitnúce odrody.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: zobákovité nažky.

DOZRIEVANIE: v júli a auguste.

VYUŽITIE: je vhodný ako okrasná teplomilná trvalka do hrantov či záhonov v kombinácii s inými iskerníkmi, ale aj inými cibuľovinami či trvalkami. Je veľmi vhodný aj na rez, pri pravidelnej výmene vody vie vo váze vydržať aj 2 týždne. Celá rastlina je jedovatá.

STANOVIŠTE: slnečné až slabý polotieň, chránené pred silným vetrom. Pôdu potrebuje výživnú, humóznu, vlhkú, ale dostatočne odvodnenú.

ODOLNOSŤ: hľuza je málo mrazuodolná, len do -2 °C až -4 °C vo vlhkej pôde, o niečo viac v suchej. Nadzemná časť znesie len krátkodobý ľahký mráz okolo 0 °C. Je len stredne až menej odolný voči zamokreniu a stredne odolný voči múčnatke, hubovej či bakteriálnej hnilobe hľuzy vo vlhkých podmienkach. Na mladých stonkách sa ojedinele môžu objaviť vošky.

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 40 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé asi 40 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními menšími sytě žlutými květy s nálevkovitou korunou, kvete opakovaně od června do září.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, kde roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech.
RAST: středně rychlý. Je to trvalka vysoká 40-80 cm a široká asi 50 cm, která se ale po 3 letech rozroste do asi 100 cm. Má přezimující oddenek, raší v březnu až dubnu a na zimu zatahuje v říjnu až listopadu. Aromatické listy jsou tmavě zelené s červenou žilnatinou a jsou dlouhé 6–15 cm a široké 3–8 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavními krásnými výrazně růžovými až purpurovými květy kvetoucími od července do srpna.
PLODNOST: každoroční, při ponechání květů vysoká.
PLODY: tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, medonosná bylinka s jedlými a léčivými květy i listy. Kulinární využití: její květy obsahují hodně nektaru a tak jsou nejen aromatickou, ale i sladkou ozdobou salátů či dezertů, dají se i šetrně sušit se zachováním sytě červené barvy. Listy a mladé výhonky se jedí syrové nebo vařené k dochucení salátů, ovocných salátů, nápojů apod. Z listů a květních hlávek se dělá výborný čaj, který voní jako bergamot. Léčivé využití: používají se listy a kvetoucí nať, čerstvé i sušené zejména proti trávicím obtížím, plynatosti, střevním parazitům, ale působí i při obtížích močových cest, kdy působí močopudně. Podporují vykašlávání. Esenciální olej se používá zejména externě do mastí při revmatismu. Je velmi atraktivní zejména pro motýly a včely, ale i pro další opylovače. Opakované kvetení podpoříme odstřižením odkvětlých květních hlávek.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, s dostatečně vlhkou půdou, snáší i těžkou jílovitou, nevyhovuje jí jen příliš suchá. Je vhodná do nížin i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v oddenku do -29 °C až -34 °C. Dobře odolná proti padlí. Jako prevenci proti padlí doporučujeme zajistit dostatečně vlhkou půdu a dostatečně vzdušné místo.

PŮVOD: téměř v celé Evropě, v S Asii i na S Severní Ameriky, původně zřejmě na březích řek, horské populace byly až v pramenech v alpském stupni. Dnes se ve velkém pěstuje v zahradách.

 
RŮST: rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 5-50 cm a široká do cca. 30 cm, s úzce kuželovitými přezimujícími cibulkami v trsu na krátkém oddenku. Stvol je přímý, dutý. Listy jsou po 1-2, duté, hladké, s průměrem do 0,6 cm a délkou až 35 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná s oboupohlavními, růžovými až světle fialovými květy uspořádanými po 8-30 ks do polokulovitých okolíků s průměrem až 5 cm, kvetoucími od května do října.

 
PLODNOST: brzká, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: tobolky, obsahující několik černých semen, v době plné zralosti puká a semena z ní vypadávají.

 
DOZRÁVÁNÍ: od července do října.

 
VYUŽITÍ: po staletí pěstovaná v zahradách jako zelenina, bylinka či koření. Nektarodárná a pylodárná rostlina atraktivní pro mnoho opylovačů. Kulturní využití: Jedlé jsou všechny části, i když cibulky jsou příliš malé - málokdy přesáhnou průměr 1 cm. Nejčastěji se konzumují listy, syrové, tepelně upravené i sušené. Mají mírně cibulovou chuť a výborně dochucují saláty, pomazánky, dresinky, polévky, omáčky, vaječné pokrmy atd. Podobně se dají používat i květy, které jsou pálivější. Celá soukvětí se dají obalit v řídkém těstíčku a smažit. Léčebné využití: celá rostlina má pozitivní vliv na trávicí a oběhový systém. Zlepšuje chuť k jídlu a trávení, snižuje krevní tlak a podporuje činnost srdce. Má podobné účinky jako česnek, ale mnohem mírnější.

 
STANOVIŠTĚ: nenáročná na pěstování, preferuje slunné stanoviště s výživnou, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdou, ale daří se jí ve většině půd včetně těžkých jílovitých a i v polostínu. Toleruje pH půdy od 5,2 do 8,3.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v cibuli do -23 °C až -29 °C. Obecně je dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, může ji potrápit v nepříznivých podmínkách plíseň cibulová (Perenospora destructor), sklerociová hniloba (Sclerotium cepivorum) či ze škůdců mšice, roztoči a minarka pórková (Napomyza gymnostoma).

PŮVOD: USA, vyšlechtil ji v r. 1954 Dr. Walter Lammerts jako křížence čajohybridu Charlotte Armstrong a floribundy Floradora. Byla pojmenována po královně Alžbětě II. po jejím nástupu na trůn v roce 1952. Řadí se mezi velkokvěté floribundy. Vyhrála množství ocenění včetně ceny Nejoblíbenější růže světa v r. 1979 a vyšlechtilo se z ní 30 dalších odrůd. Synonyma: The Queen Elizabeth Rose, The Queen of England.

RŮST: bujný, vzpřímený, štíhlý, dosahuje výšky 150–300 cm a šířky 90-180 cm. Má velké, kožovité, tmavě zelené listy s kulatými lístky a tlusté, dlouhé rovné stonky s velkými trny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách od června do silnějších mrazů na podzim ve velkých soukvětích s 3-15 velkými (průměrně 10-12 cm), plnokvětými květy s 26-40 plátky. Plátky jsou světle růžové na vrchní a tmavě růžové na spodní straně. Květy středně silně, sladce voní.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou velké (cca. 2,5-3,5 cm), soudkovité s výrazným kalichem. Slupka je v plné zralosti sytě oranžová až šarlatově červená. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, koncem října až v listopadu.

VÝUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami jako vysoká růže vzadu či jako vyšší růžový živý plot. Díky pevným, vzpřímeným, dlouhým a tlustým stonkům je oblíbenou růží na řez do kytic. Podobně lze použít i stonky s dozrálými velkými šípky. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květinové plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním, ale dobře snáší i chudší půdy. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná ve dřevě (od -23,4 do -26,1°C), kvete až po mrazech. Je silně odolná vůči černé skvrnitosti (Diplocarpon rosae), rzi (Phragmidium mucronatum) a padlí (Podosphaera pannosa).

PŮVOD: Francie, zřejmě oblast Provence, koncem 19. a zač. 20. stol., přesný původ neznámý. Kříženec mezi levandulí úzkolistou (L. angustifolia) a širokolistou (L. latifolia). Nazývaná také „francouzská levandule“ nebo „lavandin“.
RŮST: středně rychlý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do 60–90 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříhá se buď během prvního kvetení, nebo potom až na jaře.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými, voňavými fialovými drobnými hluchavkovitými květy v dlouhých lichoklasech (6,5–8 cm) kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.
PLODNOST: jako mezidruhový hybrid netvoří plody, množí se vegetativně.
PLODY:
DOZRÁVÁNÍ:
VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní také pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Její vůně je silná, sladká, velmi příjemná a květinová, s nižším obsahem kafru než u odrůdy Grosso, a proto se používá zejména v kosmetice, parfumérii, ale také kulinařně. Kulinařní využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i vařené či esenciální olej (EO) k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny, krémů. Přidávají se do džemů, olejů, octů. Připravuje se z nich čaj. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď květy v čaji či koupeli, nebo EO z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších EO a může se používat neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudná a močopudná, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C, jedna z nejmrazuvzdornějších odrůd lavandinu. Po zakořenění silně suchovzdorná, odolná vůči větru. Méně trpí houbovými chorobami ve vlhčích podmínkách.

PÔVOD:

RAST:

OPEĽOVACIE POMERY:

PLODNOSŤ:

PLODY:

DOZRIEVANIE:

VYUŽITIE: 

STANOVIŠTE:

ODOLNOSŤ: 

PÔVOD: neznámy, pravdepodobne Nemecko alebo Holandsko. Vyhrala vyše 60 ocenení a bolo z nej vyšľachtených viacero odrôd, napr. aj Vancouver či Bilbao.

RAST: dosahuje výšku približne 90-100 cm. Patrí medzi nové plnokveté georgíny. Hľuzy umiestnite do výsadbovej jamy do hĺbky cca. 15 cm a prikryte 3-5 cm zeminy. Vzdialenosť výsadby hľúz od seba je 30-60 cm. Vysádzame ich von až koncom apríla či začiatkom mája podľa lokality, aby sme predišli spáleniu mrazom po vyrašení. Po zmrznutí nadzemnej časti na jeseň hľuzy treba vytiahnuť a uskladniť v bezmrazom, chladnom priestore.

OPEĽOVACIE POMERY: pravdepodobne sterilná. Kvitne počas celého leta, od júla až do prvých prízemných mrazov, veľkými (až 18 cm), plnými, červeno-oranžovo-žltými kvetmi s bielymi koncami a spodnou stranou - jazykovité kvety sú aj zaujímavo zvinuté. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody a ako plnokvetá zrejme ani netvorí plody.

PLODY: nepestuje sa pre plody.

DOZRIEVANIE: pravdepodobne netvorí plody.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna, vyššia georgína, ktorá sa poteší opore, vynikne samostatne, ale najmä v záhonoch s ďalšími georgínami či trvalkami, najmä tými rozkvitajúcimi koncom leta.  Je veľmi vhodná na rezané kvety, po zbere skoro ráno a rýchlom ponorení do vody si dlho udržia sviežosť. Kulinárne využitie: jazykovité kvety nevýraznej chuti ale výrazného vzhľadu sú jedlé a sú peknou dekoráciou šalátov, slaných či sladkých krémov, nátierok, dezertov, dajú sa pridať do cesta - kysnutého či liateho, na vrchnú stranu palaciniek. Pri priamom kontakte s teplom však hnednú podobne ako po zmrznutí, takže najlepšie pridávať ich k studeným jedlám.

STANOVIŠTE: slnečné, s dostatočne priepustnou pôdou. Pri dodržaní vhodnej doby výsadby vhodné do teplých, stredne teplých aj chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: hľuzy sú mrazuodolné len do maximálne - 5 °C, nadzemná časť je veľmi citlivá na mráz. Mladé rastliny obľubujú slimáky a slizniaky. 

PŮVOD: kultivar 'Sundella Apricot' je součástí série Sundella, kterou vyvinul známý šlechtitel Chris Hansen (USA). Série byla uvedena na trh přibližně v letech 2014–2015. Cílem šlechtění bylo dosáhnout neonově zářivých barev květů a kompaktního růstu s vysokou odolností vůči chladu.

RŮST: plazivý, vytváří husté koberce dorůstající do výšky 5-10 cm a šířky 20-30 cm. Je to stálezelená, sukulentní rostlina s dužnatými, zelenými listy, které se v zimě zabarvují do červena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: nejsou známy, ale běžně se množí řízky. Kvete ale velmi bohatě oranžovo-růžovými květy, hojně navštěvovanými hmyzem, zejména včelami a menšími mouchami. Jednotlivé květy kvetou jen několik dní, ale celá rostlina kvete 2-4 týdny během května a června a v případě vhodných podmínek (dostatek slunce a dobrý odtok vody) se může objevit i druhá vlna kvetení během srpna a září.

PLODNOST: není jisté, zda tvoří plody nebo je sterilní.

VYUŽITÍ: vynikající skalnička, vhodná i na okraje sušších záhonů, jako půdopokryvná rostlina, do nádob, na terasy či balkony. Využívá se v systémech zelených střech, kde díky nízké hmotnosti a odolnosti vůči suchu minimalizuje nároky na údržbu. Výborně se kombinuje s jinými suchomilnými trvalkami a skalničkami. Přitáhne všechny oči nejen během kvetení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé a suché stanoviště s dobře propustnou, kamenitou nebo písčitou půdou. Nevhodné jsou těžké, zamokřené půdy. Vyžaduje dobrý odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná minimálně do -20 °C, případně až do -23 °C, velmi suchuvzdorná a odolná vůči vysokým teplotám. Je odolná vůči většině chorob, může trpět hnilobou kořenů při nadměrné vlhkosti.

PŮVOD: západní část Mediteránu – Španělsko, Francie, Itálie, Maroko, Tunisko na výslunných skalnatých svazích a suchých stráních na výhradně vápencovém podloží, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1900 m n. m.

 
RŮST: středně rychlý, vytváří silně vonné keříky nebo polokeře dorůstající do výšky 10–30 cm a šířky 30 cm. Stonky jsou dřevnaté, bohatě větvené. Listy jsou vstřícné, úzce eliptické až kopinaté, dlouhé 3–9 mm, široké 0,5–3 mm, na okraji zřetelně podvinuté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samosprašná, ale i cizosprašná podle podmínek růstu, květy jsou oboupohlavné nebo funkčně samičí, souměrné, bílé až světle růžové. Kvete od května do července, někdy až do srpna.

 
PLODNOST: v případě teplého, suchého počasí během kvetení vysoká.

 
PLODY: zploštělé vejcovité tvrdky dlouhé 0,7–1 mm obsahující několik semen.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. Při skladování v chladu a suchu vydrží asi tři roky.

 
VYUŽITÍ: je jednou z historicky nejznámějších léčivek a kořenin. Na zahradě a v sadu může navíc fungovat jako půdopokryvná lákadla pro opylovače i včelu medonosnou. (Kvetoucí) nať obsahuje množství silice s účinnými složkami (thymol, kafr, cineol, karvakrol, borneol aj.). Používá se jako čaj, sirup či tinktura k tlumení suchého kašle i k vykašlávání, při trávicích potížích, proti křečím, je silně antiseptická, močopudná, vhodná při depresích, migréně a potížích s krevním oběhem. Jako jedna z mála u nás venku pěstovatelných léčivek má zahřívací účinky (spolu s lípou a mateřídouškou, jinak spíše exotika jako zázvor, kurkuma, hřebíček, skořice) a zároveň pomáhá snižovat horečku. Zevně se používá na nehojící se rány. Používá se také v kosmetice, zejména éterický olej z ní, při výrobě zubních past a ústních vod. V kuchyni jako výborné koření samostatně nebo jako součást kořenicích směsí, např. provensálského koření či bouquet garni.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, lehká vápenitá živná půda. Nemá ráda jílovité, těžké půdy, kde může trpět plísní šedou (Botrytis cinerea), kořenovou hnilobou (Rhizoctonia) či alternárií (Alternaria brassicicola).

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C a po zakořenění dobře suchovzdorná, málo náchylná k chorobám při zajištění dostatečného odvodnění půdy.

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě, na prériích, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50–120 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, vejčité až úzce kopinaté, 5–30 cm dlouhé a 5–12 cm široké, na okraji pilovité či zubaté, někdy i celokrajné, na bázi klínovité až srdčité, na vrcholu špičaté, se 3–5 žilkami; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem, na bázi klínovité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. Květenství tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy jsou růžové až nachové, dlouhé 3–8 cm, na vrcholu se 2 zuby, trubkovité květy jsou dlouhé 4,5–5,7 mm, jsou zelenavé až růžové nebo nachové a rozkvétají postupně.

 
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

 
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

 
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Využívali ji už indiáni a používá se i dnes, a to zejména pro své léčivé účinky, a to jak kořen, tak i (kvetoucí) nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a krku, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran a popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehčí. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblibují slimáci, kteří ji dokážou na jaře zdecimovat.

PŮVOD: subarktické a mírné oblasti severní polokoule, s areálem rozšíření od severní Evropy a Skandinávie až po Sibiř a Himálaj. Historicky byla dokumentována ve 12. století jako léčivá rostlina a byla ve velkém pěstována ve skandinávských klášterech. Když Vikingové v 9. století začali obchodovat v Evropě, byla tato rostlina důležitou komoditou. V raných islandských zákonech mohla být osobě uložena pokuta za krádež anděliky z cizí zahrady. Slavný britský bylinkář ze 17. století Nicholas Culpeper tuto rostlinu nazýval "bylinou slunce". V České republice je ve volné přírodě zařazena mezi zranitelné druhy.

RŮST: bujný, dosahuje impozantní výšky až 1,5 metru. Je to krátkověká, monokarpická trvalka – roste vegetativně 2 až 4 roky, jednou vykvete a následně odumírá. Má masivní, dutý, rýhovaný stonek a velké, 2 až 3krát zpeřené složené listy, které mohou dosahovat šířky až 1 metr. Kořenový systém tvoří tlustý, masitý kůlovitý kořen.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, kvete od června do srpna.

PLODNOST: vysoká, v rozmezí 50–200 gramů sušeného osiva ve svém posledním roce života.

PLODY: eliptické, křídlaté, slámově žluté dvounažky se silným, komplexním, chuťovým profilem – hořký, aromatický a mírně kořenitý, s tóny pižma a jalovce.

DOZRÁVÁNÍ: semena obvykle dozrávají koncem léta až začátkem podzimu, tedy v srpnu až září. Ve srovnání s jinými zástupci čeledi miříkovitých (jako fenykl nebo kopr) je andělika považována za pozdě dozrávající druh, vyžadující celé trvání léta pro akumulaci obsahu esenciálních olejů.

Využití: okrasné využití: svým mohutným vzrůstem, výraznou texturou stonku, listů a obrovskými květy je velmi dekorativní, uplatní se zejména ve vlhkých částech zahrad či parků. Kulinární využití: nejlépe mladé, jarní oloupané stonky a mladé výhonky se jedí syrové jako řapíkatý celer nebo kandované jako cukrovinky či dekorace dortů nebo se vaří na džem podobně jako stonky rebarbory. Esenciální olej získávaný ze semen a kořenů či samotná semena se používají k aromatizaci jídel či likérů, jako jsou francouzské Chartreuse a Bénédictine. Mladé listy s příchutí lékořice se dají použít do salátů, k doslazení kyselého ovoce. Kořeny se dají jíst vařené. Z kořenů, listů či semen se dělá čaj. Léčivé využití: andělika je bohatá na furanokumariny a esenciální oleje (felandren). Nejvíce se používá kořen při trávicích potížích, problémech s krevním oběhem a na vykašlávání. Není vhodná pro diabetiky a těhotné ženy, po jejím léčivém použití je třeba se vyhnout delšímu pobytu na slunci. Technické využití: esenciální olej z kořene je vysoce ceněným fixativem v parfumerii.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, je vysoce náročná na vláhu. Preferuje hluboké, úrodné, vlhké a mírně kyselé půdy (pH 4,5 – 7,0). Prosperuje zejména ve středně teplých až chladnějších polohách.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná. V suchých podmínkách je náchylná k mšicím a svilušky. Nejvýznamnější chorobou je listová skvrnitost a kořenová hniloba při absenci drenáže. Vysoký obsah esenciálních olejů působí jako přirozený repelent pro mnoho býložravců.

Botanická poznámka: Andělika má podobný vzhled jako některé toxické druhy, například bolehlav plamatý (Conium maculatum), který je extrémně jedovatý. Na rozdíl od anděliky má bolehlav hladký, fialově skvrnitý stonek a jeho vůně je nepříjemná (připomíná myšinu), zatímco andělika voní příjemně anýzově či po lékořici. Proto si před konzumací – zejména po sběru v divoké přírodě – ověřte její identitu. Může také způsobovat zvýšenou citlivost na sluneční záření (fotosenzitivitu) a kontaktní dermatitidu kvůli obsahu furanokumarinů.

PŮVOD: Euroasii kromě Islandu, ve Skandinávii a Rusku po 65° severní šířky. Na jihu zasahuje areál na Azorské a Kanárské ostrovy, do S Afriky, Malé Asie, na V přes Kavkaz, Blízký východ, Írán, do nižších poloh Himálaje, do J Číny a na Tchaj-wan.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 60-90 cm a široká asi 80 cm, s dřevnatějícími horizontálními oddenky. Stonek je přímý, čtyřhranný, větví se až v horní části. Na listech, listencích i kalichu jsou tmavé lesklé žlázky, vylučující silice. Listy jsou řapíkaté, vejčité, chlupaté. Na vrcholu hlavního stonku a horních větévek rostou krátké hlávky růžových květů.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavními, někdy funkčně samičími květy, hmyzem opylovaná. Kvete v červnu až září.

 
PLODNOST: každoroční, bohatá.

 
PLODY: vejčité, podlouhlé tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až říjnu.

 
VYUŽITÍ: listy se používají zejména jako koření - oregano - a kvetoucí nať zejména jako léčivá rostlina. Kulturní využití: listy čerstvé a sušené jako koření především do mediteránních jídel jako pizza, špagety apod. Používají se i na ochucení octů, olejů, dresinků, zeleninových či luštěninových jídel. Jedlé a podobně chutné jsou i květy, které se dají používat podobně. Léčebné využití: sušená kvetoucí nať se používá externě do koupelí a jako kloktadlo při zánětech dásní, inhaluje při kašli. Vnitřně působí pozitivně na trávicí a dýchací systém. Působí proti křečím, zvyšuje vylučování žluče, upravuje činnost žaludku a podporuje trávení a chuť k jídlu. Používá se proti nachlazení, chřipce, horečce a bolestivé menstruaci. Je to významná nektarodárná rostlina.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, se sušší, teplejší, dobře odvodněnou půdou, ale není náročná na úrodnost půdy, preferuje mírně zásaditou půdu.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolný v kořenu do -29 °C až -34 °C.

PŮVOD: druh pochází ze Středomoří a JV Evropy, Balkánského poloostrova, střední Itálie, Malé Asie a Sýrie. Najdeme ji od Anglie přes Francii a Německo až po Ukrajinu a evropskou část Ruska, na Kavkaze a v severním Íránu. Lidově se nazývá také „babské ucho“. Původ tohoto kultivaru není znám, vznikl někdy v 90. letech 20. století. Proslavil ho nizozemský zahradní designér Piet Oudolf, který jej rád používal ve svých prérijních zahradách.

 
RŮST: v kořeni přezimující trvalka dorůstající do výšky i šířky 30–90 cm. Její hrubé, široké, chlupaté, vejčitě trojúhelníkové, středně zelené listy vytvářejí bochánky, ze kterých vyrůstají načervenalé lodyhy s purpurovými květenstvími.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Bohatě kvete purpurovými, hluchavkovitými, voňavými květy uspořádanými do početných lichopřeslenů, po seříznutí květů opakovaně od června do září.

 
PLODNOST: při ponechání květů vysoká a pravidelná.

 
PLODY: vejcovité, malé, hnědé, matné tvrdky se semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v červenci až září.

 
VYUŽITÍ: velmi atraktivní trvalka pro nás i pro hmyz, jelikož je velmi nektarodárná. Kulinární využití: drobné květy můžeme střídmě přidat jako koření při grilování v alobalu, k ochucení dipů, omáček, dresinků, salátů či chlebíčků nebo jako jedlou dekoraci dezertů, ovocných salátů či zmrzlin. Léčivé využití: listy a kvetoucí nať se používají ve formě čaje, působí protizánětlivě, používají se k léčbě pomočování a zevně k hojení ran.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, není náročná na půdu, oblibuje však dobře propustné půdy s vyšším pH. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná do -23 °C. Obecně je dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, více ji mohou poškodit zejména slimáci na začátku rašení či při umístění ve velmi těžké půdě hniloba kořenů či verticiliové vadnutí.