Trvalky

PŮVOD: USA, Missouri, školka Glibert Wild & Son, odrůdu vyšlechtil v r. 1973 Gilbert H. Wild, původ druhu je pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 60–70 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 60–70 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními, až 13 cm velkými vínově červenými až světle fialovými květy s výrazným žlutým středem, kvete od července do srpna.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: USA, Nebraska, West Point, vyšlechtil ji v r. 1908 John Frederick Larson Rosenfield ve své školce a pojmenoval ji po svém synovi Karlovi.
RŮST: bujný, vzpřímený až keřovitý, dorůstá do výšky 60-100 cm a šířky 60-75 cm. Je to dlouhověká trvalka přezimující v kořenových hlízách. Listy má lesklé, tmavozelené a hluboce vykrajované.
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, lépe tvoří plody v přítomnosti jiné pivoňky. Kvete koncem května a v červnu středně velkými (15-17 cm), poloplnými, karmínověčervenými až purpurovými květy.
PLODNOST: nepěstuje se kvůli plodům, ale v případě přítomnosti opylovače a ponechání květů je pravidelná a vysoká.
PLODY: tobolky.
ZRÁNÍ: v červenci a srpnu.
VYUŽITÍ: velmi okrasná, jedlá i léčivá, nektarodárná trvalka atraktivní pro opylovače. Velmi vhodná k řezu do kytic již ve fázi pupene. Kulinární využití: Z květů se dá udělat želé nebo sirup nebo se zalijí jako čaj. Léčivé využití: čaj z květů má i léčivé účinky proti kašli. Externě se používá proti hemoroidům a křečovým žilám. Kořenové hlízy jsou součástí "polévky 4 prvků" - nejčastěji používaného ženského tonika v Číně. Nejúčinnější látkou v kořeni je paeoniflorin, který má protikřečové účinky na střeva, snižuje krevní tlak, snižuje horečku a chrání před vředy ze stresu. Vnitřně se používá při poruchách menstruace, zraněních, vysokém krevním tlaku, PMS a poruchách jater. Působí antibakteriálně, protizánětlivě, tlumí bolest a uklidňuje. Používat kořen ale je třeba pod lékařským dohledem a nesmí jej používat těhotné ženy.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Nenáročná rostlina, která snáší širokou škálu půdních podmínek, ale nejlépe se jí daří v hlubokých, výživných půdách neutrálních nebo mírně zásaditých. Vysloveně ji vadí jen podmáčené nebo velmi suché půdy. V písčitých bude tvořit hodně listů a méně květů. V jílovitých sice pomaleji poroste, ale bude bohatě kvést.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořeni, minimálně do -20 °C, ale pravděpodobněji až do -34 °C až -40 °C. Většinou dobře odolává chorobám a škůdcům, je odolnější například vůči černé skvrnitosti listů než starší odrůdy.

PŮVOD: Nizozemsko, Rotterdam, arboretum Trompenberg, vyšlechtěna jako mezidruhový kříženec Agastache rugosa a Agastache foeniculum, vyšlechtil a vybral ji Gert Fortgens. V r. 2004 získala ocenění Great Plant Picks a také ocenění Royal Horticultural Society Award of Garden Merit.

RŮST: bujný, trvalka s přezimujícím kořenem, dorůstá do výšky 70 cm a šířky 50 cm.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jako kříženec je sterilní, ale velmi navštěvovaná opylovači. Kvete velmi dlouho, v červnu až říjnu velkým množstvím světle modrofialových květů.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi okrasná, léčivá i jedlá bylinka, nektarodárná a velmi atraktivní pro různé opylovače, včetně včel, čmeláků a motýlů. Kulinární využití: květy a listy s vůní na pomezí anýzu, lékořice a máty se používají jako jedlá dekorace dezertů, do salátů, limonád, alkoholických míchaných nápojů. Také k ochucení kompotů, omáček, dresinků, bílého masa, ryb, zeleniny apod. Léčivé využití: čaj, tedy nálev z listů, působí protizánětlivě, antibakteriálně a protivirově. Stimuluje imunitní systém a používá se proti nachlazení, horečce, slabému srdci. Ulehčuje trávení, působí proti křečím a uklidňuje. Obklad z listů a stonků se používá k hojení popálenin.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C. Náchylnější k poškození pozdními jarními mrazíky a slimáky při rašení, jinak jen někdy trpí padlím či rzí.

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 80 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 70–80 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními velkými růžovými květy s výraznou žilnatinou a s nálevkovitou korunou, kvete od července do srpna.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, kde roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech.
RAST: středně rychlý. Je to trvalka vysoká 60-90 cm a široká asi 50 cm s přezimujícím oddenkem, raší v březnu až dubnu a na zimu zatahuje v říjnu až listopadu. Aromatické listy jsou tmavě zelené s červenou žilnatinou a jsou dlouhé 6–15 cm a široké 3–8 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavními krásnými šarlatově červenými květy kvetoucími od června do září.
PLODNOST: každoroční, při ponechání květů vysoká.
PLODY: tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, medonosná bylinka s jedlými a léčivými květy i listy. Kulinární využití: její květy obsahují hodně nektaru a tak jsou nejen aromatickou, ale i sladkou ozdobou salátů či dezertů, dají se i šetrně sušit se zachováním sytě červené barvy. Listy a mladé výhonky se jedí syrové nebo vařené k dochucení salátů, ovocných salátů, nápojů apod. Z listů a květních hlávek se dělá výborný čaj, který voní jako bergamot. Léčivé využití: používají se listy a kvetoucí nať, čerstvé i sušené zejména proti trávicím obtížím, plynatosti, střevním parazitům, ale působí i při obtížích močových cest, kdy působí močopudně. Podporují vykašlávání. Esenciální olej se používá zejména externě do mastí při revmatismu. Je velmi atraktivní zejména pro motýly a včely, ale i pro další opylovače. Opakované kvetení podpoříme odstřižením odkvětlých květních hlávek.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, s dostatečně vlhkou půdou, snáší i těžkou jílovitou, nevyhovuje jí jen příliš suchá. Je vhodná do nížin i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v oddenku do -29 °C až -34 °C. Jako prevenci proti padlí doporučujeme zajistit dostatečně vlhkou půdu a dostatečně vzdušné místo.

PŮVOD: druh pochází ze západní a střední Evropy. Tento konkrétní plnokvětý kultivar je neznámého původu.
RŮST: dorůstá do výšky 10–15 cm a šířky 25–30 cm, je půdopokryvný.
OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, hmyzosnubný, s oboupohlavnými, silně vonnými, růžovými, plnými květy, které ve velkém množství rozkvétají v červnu až červenci.
PLODNOST: při ponechání plodů vysoká, pravidelná.
PLODY: tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: v červenci a srpnu.
VYUŽITÍ: Velmi dekorativní a voňavá rostlina, atraktivní i pro opylovače, půdopokryvná, vhodná do skalek. Kulinární využití: květy jsou jedlé, pro přímou konzumaci je třeba použít jen korunní lístky, kalich je tuhý a hořký, ačkoliv nejvíce vůně se soustředí právě v něm. Chuťově jsou sice nevýrazné, ale velmi dekorativní a můžete jimi ozdobit saláty, pomazánky, sladké či slané krémy, chlebíčky a dezerty. Korunní lístky (i s vonným kalichem) můžete také naložit do octa, bílého vína či vodky a ochutit a zejména provonět je.
STANOVIŠTĚ: polostinné či slunné, s dobře propustnou, lehkou, hlinitopísčitou půdou, vhodné jsou například skalky či jižní okraj květinových záhonů. Vhodný do nižších, středních i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -30 °C až -35 °C a silně suchovzdorný. Obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: USA, Somerset Rose Nursery, našel ji Henry F. Bosenberg jako náhodnou opakovaně kvetoucí mutaci jednou kvetoucí odrůdy Dr. W. van Fleet v roce 1930 a registroval ji v témže roce Henry A. Dreer. Jako první rostlina získala v roce 1931 v USA patent (Plant Patent No. 1), žádost podával Henry F. Bosenberg.

RŮST: je velmi bujný, obloukovitě popínavý, hustý, dorůstá do výšky 3-6 m, ale dá se udržet řezem nižší, šířku dosahuje až kolem 2,5 m. Listy jsou středně velké, lesklé, tmavě zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete od poloviny června opakovaně ve vlnách až do prvních silnějších mrazů velkými (průměrně 9 cm), světle růžovými, poloplnými květy s 26-40 okvětními plátky, v miskovitém až plochém tvaru, které voní středně silně po jablku. Květy jsou většinou v malých skupinkách po 2-4 kusech. Kvete nejlépe na starším dřevě, pro co nejbohatší kvetení vyžaduje umírněný řez.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou středně velké, kulaté, oranžovočervené, s dlouhými, odstávajícími kališními lístky. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná zejména jako popínavá na mohutné konstrukce treláží, oblouků či na pergoly, k zdem a plotům. Kulinární využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květové plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh s ochranou proti mrazu chvojím.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům, po zakořenění je silně suchuvzdorná. Je vysoce odolná vůči černé skvrnitosti růží (Diplocarpon rosae), dobře odolná vůči padlí (Podosphaera pannosa) a středně odolná vůči rzi (Phragmidium mucronatum). Je dobře odolná vůči dešti.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Německo nebo Nizozemsko. Vyhrála více 60 ocenění a bylo z ní vyšlechtěných více odrůd, např. i Vancouver či Bilbao.

RŮST: dosahuje výšky přibližně 90-100 cm. Patří mezi nové plnokvěté jiřiny. Hlízy umístěte do výsadbové jámy do hloubky cca. 15 cm a přikryjte 3-5 cm zeminy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30-60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní. Kvete během celého léta, od července až do prvních přízemních mrazů, velkými (až 18 cm), plnými, červeně-oranžově-žlutými květy s bílými konci a spodnou stranou - jazykovité květy jsou i zajímavě svinuté. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, vyšší jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Je velmi vhodná na řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci. 

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, původ odrůd neznámý, pravděpodobně se jedná o mix plnokvětých odrůd pryskyřníku asijského (Ranunculus asiaticus). Druh má původ na východě Středomoří až po západní Asii – od Řecka, Turecka a Kypru přes Sýrii, Jordánsko, Izrael až po Egypt a severní Libyi, Irák a Írán. Tam roste na křovinatých svazích a stráních, ve světlých lesích, nevyhýbá se ani skalám a útesům v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky kolem 600, ale i až 950 m n. m.

RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky a šířky asi 30-40 cm. Vysazuje se zejména v březnu až dubnu, případně v květnu do volné půdy. Před výsadbou je třeba hlízy namočit na 3-4 hodiny do vody. Při vysazení je třeba je přikrýt 3-5 cm vrstvou půdy a sázet na vzdálenost 10-15 cm. Po odkvětu a zaschnutí listů je třeba hlízy vyjmout ze země a uskladnit v chladné, ale bezmrazé místnosti, např. ve sklepě.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašný, jednodomý s oboupohlavnými květy, opylovaný hmyzem. Kvete od konce května či od června do srpna, v mixu jsou žluto, růžově, oranžově, červeně a purpurově kvetoucí odrůdy.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: zobákovité nažky.

DOZRÁVÁNÍ: v červenci a srpnu.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná teplomilná trvalka do truhlíků či záhonů v kombinaci s jinými pryskyřníky, ale i jinými cibulovinami či trvalkami. Je velmi vhodný i k řezu, při pravidelné výměně vody umí ve váze vydržet i 2 týdny. Celá rostlina je jedovatá.

STANOVIŠTĚ: slunečné až slabý polostín, chráněné před silným větrem. Půdu potřebuje výživnou, humózní, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou.

ODOLNOST: hlíza je málo mrazuvzdorná, jen do -2 °C až -4 °C ve vlhké půdě, o něco více v suché. Nadzemní část snese jen krátkodobý lehký mráz kolem 0 °C. Je jen středně až méně odolný vůči zamokření a středně odolný vůči padlí, houbové či bakteriální hnilobě hlíz ve vlhkých podmínkách. Na mladých stoncích se ojediněle mohou objevit mšice.

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.

 
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 40 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé asi 40 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními menšími sytě žlutými květy s nálevkovitou korunou, kvete opakovaně od června do září.

 
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.

 
PLODY: tobolky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, kde roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech.
RAST: středně rychlý. Je to trvalka vysoká 40-80 cm a široká asi 50 cm, která se ale po 3 letech rozroste do asi 100 cm. Má přezimující oddenek, raší v březnu až dubnu a na zimu zatahuje v říjnu až listopadu. Aromatické listy jsou tmavě zelené s červenou žilnatinou a jsou dlouhé 6–15 cm a široké 3–8 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavními krásnými výrazně růžovými až purpurovými květy kvetoucími od července do srpna.
PLODNOST: každoroční, při ponechání květů vysoká.
PLODY: tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, medonosná bylinka s jedlými a léčivými květy i listy. Kulinární využití: její květy obsahují hodně nektaru a tak jsou nejen aromatickou, ale i sladkou ozdobou salátů či dezertů, dají se i šetrně sušit se zachováním sytě červené barvy. Listy a mladé výhonky se jedí syrové nebo vařené k dochucení salátů, ovocných salátů, nápojů apod. Z listů a květních hlávek se dělá výborný čaj, který voní jako bergamot. Léčivé využití: používají se listy a kvetoucí nať, čerstvé i sušené zejména proti trávicím obtížím, plynatosti, střevním parazitům, ale působí i při obtížích močových cest, kdy působí močopudně. Podporují vykašlávání. Esenciální olej se používá zejména externě do mastí při revmatismu. Je velmi atraktivní zejména pro motýly a včely, ale i pro další opylovače. Opakované kvetení podpoříme odstřižením odkvětlých květních hlávek.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, s dostatečně vlhkou půdou, snáší i těžkou jílovitou, nevyhovuje jí jen příliš suchá. Je vhodná do nížin i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v oddenku do -29 °C až -34 °C. Dobře odolná proti padlí. Jako prevenci proti padlí doporučujeme zajistit dostatečně vlhkou půdu a dostatečně vzdušné místo.

PŮVOD: téměř v celé Evropě, v S Asii i na S Severní Ameriky, původně zřejmě na březích řek, horské populace byly až v pramenech v alpském stupni. Dnes se ve velkém pěstuje v zahradách.

 
RŮST: rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 5-50 cm a široká do cca. 30 cm, s úzce kuželovitými přezimujícími cibulkami v trsu na krátkém oddenku. Stvol je přímý, dutý. Listy jsou po 1-2, duté, hladké, s průměrem do 0,6 cm a délkou až 35 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná s oboupohlavními, růžovými až světle fialovými květy uspořádanými po 8-30 ks do polokulovitých okolíků s průměrem až 5 cm, kvetoucími od května do října.

 
PLODNOST: brzká, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: tobolky, obsahující několik černých semen, v době plné zralosti puká a semena z ní vypadávají.

 
DOZRÁVÁNÍ: od července do října.

 
VYUŽITÍ: po staletí pěstovaná v zahradách jako zelenina, bylinka či koření. Nektarodárná a pylodárná rostlina atraktivní pro mnoho opylovačů. Kulturní využití: Jedlé jsou všechny části, i když cibulky jsou příliš malé - málokdy přesáhnou průměr 1 cm. Nejčastěji se konzumují listy, syrové, tepelně upravené i sušené. Mají mírně cibulovou chuť a výborně dochucují saláty, pomazánky, dresinky, polévky, omáčky, vaječné pokrmy atd. Podobně se dají používat i květy, které jsou pálivější. Celá soukvětí se dají obalit v řídkém těstíčku a smažit. Léčebné využití: celá rostlina má pozitivní vliv na trávicí a oběhový systém. Zlepšuje chuť k jídlu a trávení, snižuje krevní tlak a podporuje činnost srdce. Má podobné účinky jako česnek, ale mnohem mírnější.

 
STANOVIŠTĚ: nenáročná na pěstování, preferuje slunné stanoviště s výživnou, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdou, ale daří se jí ve většině půd včetně těžkých jílovitých a i v polostínu. Toleruje pH půdy od 5,2 do 8,3.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v cibuli do -23 °C až -29 °C. Obecně je dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, může ji potrápit v nepříznivých podmínkách plíseň cibulová (Perenospora destructor), sklerociová hniloba (Sclerotium cepivorum) či ze škůdců mšice, roztoči a minarka pórková (Napomyza gymnostoma).

PŮVOD: pravděpodobně Čína, Japonsko, Korea, Indie, Střední Asie a na Kavkaze ve světlých lesích a křovinách, na březích vodních toků, v Asii v pásmu od 300 do 2500 m n. m. V současnosti pěstovaná v mnoha částech světa, zplaňuje v Evropě i Severní Americe, i u nás.
RŮST: rychlý, je to vytrvalá bylina přezimující v kořeni, vysoká 70 cm, listy má široce čárkovité, dlouhé 70 cm a široké 2,5–3 cm, stvol je přímý.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými velmi dekorativními velkými, hvězdicovitými, plnými květy meruňkové barvy s nálevkovitou korunou, kvete od července.
PLODNOST: raná, při ponechání květů pravidelná.
PLODY: tobolky.
DOZRÁVÁNÍ: v září.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní trvalka atraktivní také pro opylovače. Kulinařní využití: Velmi mladé listy a výhonky jsou jedlé po uvaření a jsou příjemně nasládlé. Jedlé a velmi chutné, nasládlé, křupavé jsou také květy a květní pupeny – syrové nebo vařené. Dají se použít jako jedlá dekorace sladkých i slaných jídel, plnit sladkými i slanými náplněmi a jíst syrové nebo osmažené v těstíčku, zahušťují se jimi polévky. Lze konzumovat i jejich hlíznaté kořeny – syrové nebo vařené. Každý květ sice kvete jen právě jeden den, ale celá rostlina kvete i několik týdnů.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunci tvoří více květů. Daří se jí ve většině půd včetně suchých, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou půdu s pH mezi 6 a 7. Daří se jí i v těžké jílovité půdě.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v kořenech.

PŮVOD: západní Středomoří, na slunných svazích, křovinatých stráních, v teplejších oblastech Evropy někdy i zplaňuje. Nazývaná také „anglická levandule“.

 
RŮST: pomalý. Je to nízký polokeř s kůlovým kořenem, stonky jsou vzpřímené, vysoké 20–50 cm, dřevnatějící, bylinné části chlupaté, čtyřhranné. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříháme ji buď během prvního kvetení nebo pak až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými, růžovými drobnými hluchavkovitými květy v přeslenech kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.

 
PLODNOST: v případě ponechání květů vysoká.

 
PLODY: drobné tvrdky.

 
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

 
VYUŽITÍ: prastará kulturní rostlina, používá se zejména v kosmetice, parfumérii a farmacii, ale i kulinárně. Zároveň je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní i pro motýly a další opylovače. Dá se použít také k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Kulinární využití: listy a květy se používají čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, koláčů, dušených jídel či koláčů, sušenek, ale i zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Z čerstvých či sušených květů se připravuje čaj. Esenciální olej získávaný z květů se používá podobně. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či lázni nebo esenciální olej z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších esenciálních olejů a může se používat i neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudný a močopudný, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně esenciálních olejů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C. Po zakořenění silně suchovzdorná, větruvzdorná. Jako prevenci proti houbovým chorobám ji pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: Spojené království, vyšlechtila ho v r. 1952 paní Pole z Lye End Nursery a pojmenovala ho na počest korunovace královny Alžběty II. Považuje se za mezidruhového křížence mezi řebříčkem tužebníkovým Achillea filipendulina a řebříčkem Achillea clypeolata.

RAST: vzpřímený, kompaktní, dorůstá do výšky 50-100 cm a šířky 40-60 cm. Je to krátkověká trvalka přezimující v podzemku. Má aromatické, matně šedozelené až stříbřité a jemně vykrajované listy, které tvarem připomínají kapradí. Stonky s okolíky květů jsou pevné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, přesto atraktivní pro opylovače, s oboupohlavními, aromatickými, zlatožlutými květy uspořádanými do velkých okolíků, širokých až 10 cm a kvetoucích během dlouhého období od června do září.

PLODNOST: zřejmě žádná, rozmnožuje se vegetativně odnožujícími oddenky.

PLODY: zřejmě žádné.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: jako velmi okrasná trvalka do smíšených trvalkových záhonů v menších a větších zahradách, parcích a v městské výsadbě, buď samotný nebo lépe ve skupině 3 rostlin téže odrůdy (5-7 rostlin/m2). Krásně kontrastuje s fialově či modře zbarvenými druhy: kocúrníkem, levandulemi, šalvějemi, yzopem lékařským, zvonkem Sarastro. Doplní se pěkně i s řebříčkem obecním Paprika nebo s denivkou Stella de Oro. Zároveň je lákadlem pro opylovače včetně pestřenek. Tuhé, pevné stonky s květenstvími jsou ceněné k řezu do vázy za čerstva i na sušení. Podobně jako jiné druhy řebříčku má kvetoucí nať i léčivé účinky: zastavuje krvácení, mírní bolest, má protizánětlivé a antiseptické účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dostatečně odvodněnou půdu zejména kvůli přezimování, zvládá i sušší, méně výživnou, štěrkovitou půdu, v příliš vlhké a výživné půdě nebo v polostínu se trsy mohou rozklesnout. Vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, ale potřebuje sušší půdu pro úspěšné přezimování, odolný vůči většině chorob a škůdcům, někdy může trpět padlím a mšicemi. Zajíci ani vysoká zvěř ho nepoškozují.

PŮVOD: kultivar 'Sundella Apricot' je součástí série Sundella, kterou vyvinul známý šlechtitel Chris Hansen (USA). Série byla uvedena na trh přibližně v letech 2014–2015. Cílem šlechtění bylo dosáhnout neonově zářivých barev květů a kompaktního růstu s vysokou odolností vůči chladu.

RŮST: plazivý, vytváří husté koberce dorůstající do výšky 5-10 cm a šířky 20-30 cm. Je to stálezelená, sukulentní rostlina s dužnatými, zelenými listy, které se v zimě zabarvují do červena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: nejsou známy, ale běžně se množí řízky. Kvete ale velmi bohatě oranžovo-růžovými květy, hojně navštěvovanými hmyzem, zejména včelami a menšími mouchami. Jednotlivé květy kvetou jen několik dní, ale celá rostlina kvete 2-4 týdny během května a června a v případě vhodných podmínek (dostatek slunce a dobrý odtok vody) se může objevit i druhá vlna kvetení během srpna a září.

PLODNOST: není jisté, zda tvoří plody nebo je sterilní.

VYUŽITÍ: vynikající skalnička, vhodná i na okraje sušších záhonů, jako půdopokryvná rostlina, do nádob, na terasy či balkony. Využívá se v systémech zelených střech, kde díky nízké hmotnosti a odolnosti vůči suchu minimalizuje nároky na údržbu. Výborně se kombinuje s jinými suchomilnými trvalkami a skalničkami. Přitáhne všechny oči nejen během kvetení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé a suché stanoviště s dobře propustnou, kamenitou nebo písčitou půdou. Nevhodné jsou těžké, zamokřené půdy. Vyžaduje dobrý odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná minimálně do -20 °C, případně až do -23 °C, velmi suchuvzdorná a odolná vůči vysokým teplotám. Je odolná vůči většině chorob, může trpět hnilobou kořenů při nadměrné vlhkosti.

PŮVOD: západní část Mediteránu – Španělsko, Francie, Itálie, Maroko, Tunisko na výslunných skalnatých svazích a suchých stráních na výhradně vápencovém podloží, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1900 m n. m.

 
RŮST: středně rychlý, vytváří silně vonné keříky nebo polokeře dorůstající do výšky 10–30 cm a šířky 30 cm. Stonky jsou dřevnaté, bohatě větvené. Listy jsou vstřícné, úzce eliptické až kopinaté, dlouhé 3–9 mm, široké 0,5–3 mm, na okraji zřetelně podvinuté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samosprašná, ale i cizosprašná podle podmínek růstu, květy jsou oboupohlavné nebo funkčně samičí, souměrné, bílé až světle růžové. Kvete od května do července, někdy až do srpna.

 
PLODNOST: v případě teplého, suchého počasí během kvetení vysoká.

 
PLODY: zploštělé vejcovité tvrdky dlouhé 0,7–1 mm obsahující několik semen.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. Při skladování v chladu a suchu vydrží asi tři roky.

 
VYUŽITÍ: je jednou z historicky nejznámějších léčivek a kořenin. Na zahradě a v sadu může navíc fungovat jako půdopokryvná lákadla pro opylovače i včelu medonosnou. (Kvetoucí) nať obsahuje množství silice s účinnými složkami (thymol, kafr, cineol, karvakrol, borneol aj.). Používá se jako čaj, sirup či tinktura k tlumení suchého kašle i k vykašlávání, při trávicích potížích, proti křečím, je silně antiseptická, močopudná, vhodná při depresích, migréně a potížích s krevním oběhem. Jako jedna z mála u nás venku pěstovatelných léčivek má zahřívací účinky (spolu s lípou a mateřídouškou, jinak spíše exotika jako zázvor, kurkuma, hřebíček, skořice) a zároveň pomáhá snižovat horečku. Zevně se používá na nehojící se rány. Používá se také v kosmetice, zejména éterický olej z ní, při výrobě zubních past a ústních vod. V kuchyni jako výborné koření samostatně nebo jako součást kořenicích směsí, např. provensálského koření či bouquet garni.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, lehká vápenitá živná půda. Nemá ráda jílovité, těžké půdy, kde může trpět plísní šedou (Botrytis cinerea), kořenovou hnilobou (Rhizoctonia) či alternárií (Alternaria brassicicola).

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C a po zakořenění dobře suchovzdorná, málo náchylná k chorobám při zajištění dostatečného odvodnění půdy.

PŮVOD: část Středomoří – Itálie, býv. Jugoslávie, Albánie a Řecko, u cest, v křovinách, na lesních světlinách, na skalnatých, výslunných svazích, často i na ruderálních místech.

 
RŮST: středně rychlý. Je to polokeř vysoký a široký 20–60 cm. Lodyhy jsou přímé, krátce větvené, chlupaté. Listy mají dlouhé řapíky, částečně přezimují. U odrůdy Berggarten jsou elipsovité až kulaté, dlouhé 2–6 cm, jemně vroubkované, vrásčité, na líci šedě plstnaté, na rubu běloplstnaté, stříbřitě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete od června do srpna voňavými modrofialovými hluchavkovitými květy po 5–10 v lichopřeslenech.

 
PLODNOST: raná, pravidelná.

 
PLODY: kulaté, černé tvrdky se 4 semeny.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září.

 
VYUŽITÍ: listem i květem okrasná léčivá a kořeninová, často pěstovaná rostlina. Kulinární využití: silně aromatické mladé listy a jemnější květy se jedí syrové nebo tepelně upravené. Pomáhají při trávení těžkých, mastných jídel. Květy zdobíme saláty a chlebíčky, obalujeme v nich sýrové kuličky. Esenciální olej z listů ochucuje zmrzliny, cukrovinky, pečená jídla. Léčivé využití: díky antiseptickým účinkům je výborným kloktadlem při zánětu hrdla a dásní, zmírňuje bolest zubů. Působí žlučopudně, proti křečím, plynatosti, snižuje tvorbu mateřského mléka a slin či noční pocení, rozšiřuje cévy. Používá se proti úzkosti, depresi, ženské neplodnosti či při menopauze. Nesmějí ji užívat těhotné ženy a epileptici a nesmí se užívat příliš dlouho a ve vysokých dávkách. Zevně se používá na poštípání hmyzem a infekce pokožky. Listy se sbírají před květem a suší. Esenciální olej v malých dávkách odstraňuje nahromaděný hlen v dýchacích cestách a používá se v mastech proti revmatismu, ale i v parfumérii či kosmetice. Květy jsou atraktivní pro včely a jiné opylovače.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje dobře odvodněnou, písčitou, lehkou půdu, upřednostňuje vápenitou. Nesnáší těžké a kyselé půdy.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C, ale náchylná k vymrznutí při přílišné vlhkosti půdy. U nás obvykle netrpí škůdci, ale mohou se objevit slimáci, roztoči či pěničky. Prevencí proti zahnívání kořenů a vadnutí je dobře odvodněná půda a dobré proudění vzduchu. Po zakořenění je silně suchovzdorná.

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě, na prériích, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50–120 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, vejčité až úzce kopinaté, 5–30 cm dlouhé a 5–12 cm široké, na okraji pilovité či zubaté, někdy i celokrajné, na bázi klínovité až srdčité, na vrcholu špičaté, se 3–5 žilkami; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem, na bázi klínovité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. Květenství tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy jsou růžové až nachové, dlouhé 3–8 cm, na vrcholu se 2 zuby, trubkovité květy jsou dlouhé 4,5–5,7 mm, jsou zelenavé až růžové nebo nachové a rozkvétají postupně.

 
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

 
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

 
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Využívali ji už indiáni a používá se i dnes, a to zejména pro své léčivé účinky, a to jak kořen, tak i (kvetoucí) nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a krku, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran a popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehčí. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblibují slimáci, kteří ji dokážou na jaře zdecimovat.

PŮVOD: USA, vyšlechtil ji v r. 1954 Dr. Walter Lammerts jako křížence čajohybridu Charlotte Armstrong a floribundy Floradora. Byla pojmenována po královně Alžbětě II. po jejím nástupu na trůn v roce 1952. Řadí se mezi velkokvěté floribundy. Vyhrála množství ocenění včetně ceny Nejoblíbenější růže světa v r. 1979 a vyšlechtilo se z ní 30 dalších odrůd. Synonyma: The Queen Elizabeth Rose, The Queen of England.

RŮST: bujný, vzpřímený, štíhlý, dosahuje výšky 150–300 cm a šířky 90-180 cm. Má velké, kožovité, tmavě zelené listy s kulatými lístky a tlusté, dlouhé rovné stonky s velkými trny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách od června do silnějších mrazů na podzim ve velkých soukvětích s 3-15 velkými (průměrně 10-12 cm), plnokvětými květy s 26-40 plátky. Plátky jsou světle růžové na vrchní a tmavě růžové na spodní straně. Květy středně silně, sladce voní.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou velké (cca. 2,5-3,5 cm), soudkovité s výrazným kalichem. Slupka je v plné zralosti sytě oranžová až šarlatově červená. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, koncem října až v listopadu.

VÝUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami jako vysoká růže vzadu či jako vyšší růžový živý plot. Díky pevným, vzpřímeným, dlouhým a tlustým stonkům je oblíbenou růží na řez do kytic. Podobně lze použít i stonky s dozrálými velkými šípky. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květinové plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním, ale dobře snáší i chudší půdy. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná ve dřevě (od -23,4 do -26,1°C), kvete až po mrazech. Je silně odolná vůči černé skvrnitosti (Diplocarpon rosae), rzi (Phragmidium mucronatum) a padlí (Podosphaera pannosa).

PŮVOD: Francie, zřejmě oblast Provence, koncem 19. a zač. 20. stol., přesný původ neznámý. Kříženec mezi levandulí úzkolistou (L. angustifolia) a širokolistou (L. latifolia). Nazývaná také „francouzská levandule“ nebo „lavandin“.
RŮST: středně rychlý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do 60–90 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříhá se buď během prvního kvetení, nebo potom až na jaře.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými, voňavými fialovými drobnými hluchavkovitými květy v dlouhých lichoklasech (6,5–8 cm) kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.
PLODNOST: jako mezidruhový hybrid netvoří plody, množí se vegetativně.
PLODY:
DOZRÁVÁNÍ:
VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní také pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Její vůně je silná, sladká, velmi příjemná a květinová, s nižším obsahem kafru než u odrůdy Grosso, a proto se používá zejména v kosmetice, parfumérii, ale také kulinařně. Kulinařní využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i vařené či esenciální olej (EO) k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny, krémů. Přidávají se do džemů, olejů, octů. Připravuje se z nich čaj. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď květy v čaji či koupeli, nebo EO z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších EO a může se používat neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudná a močopudná, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C, jedna z nejmrazuvzdornějších odrůd lavandinu. Po zakořenění silně suchovzdorná, odolná vůči větru. Méně trpí houbovými chorobami ve vlhčích podmínkách.

PŮVOD: Severní Irsko, vyšlechtil ji v roce 1959 Samuel Darragh McGredy IV jako křížence mezi odrůdami Cläre Grammerstorf x Piccadilly a pojmenoval ji po skotském výrobci whisky, Arthuru Kinmondovi Bellovi. Patří mezi floribundy, tedy křížence mezi čajohybridy a polyantkami. V r. 1964 získala záslužný certifikát od britské Královské růžařské společnosti, v roce 1965 byla uvedena na trh a v r. 1967 vyhrála jako nejvoňavější růže v testech růží v Belfastu a získala Cenu R. J. Frizzella. V roce 1993 jí britská Královská zahradnická společnost udělila ocenění Award of Garden Merit. Synonyma: T11 AgCan.

RŮST: kompaktní, s pevnými, neohýbajícími se stonky, dorůstá do výšky a šířky 50-100 cm. Listy má sytě zelené, lesklé. Nese květy na tlustých, trnitých stoncích.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně od června do konce podzimu středně velkými shluky sytě žlutých, velmi voňavých, poloplných květů s 20-25 okvětními lístky, červenými tyčinkami a průměrem asi 7,5 cm. Květy při odkvétání blednou do světle žluté barvy.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky spíše menší velikosti (1-2 cm), kulaté, hnědé, cca 40-60 ks na keř ročně.

DOZRÁVÁNÍ: během října až listopadu.

VÝUŽITÍ: velmi dekorativní kompaktní růže vhodná do záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami či jako nízký živý plot u chodníků apod. Kulinární využití: velmi aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lupínky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají na výplach očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Květy těsně po rozkvetení jsou vhodné na destilaci a výrobu růžového éterického oleje a růžového hydrolátu. Tyto mají pozitivní účinky při depresi, úzkosti. Používají se v parfumerii i tělové kosmetice - krémech a balzámech, ale i v šamponech či sprchových gelech. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě (zdědila tuto vlastnost zřejmě po předkovi z R. rubiginosa), dobře odolává dešti, černé skvrnitosti (Diplocarpon rosae), rzi (Phragmidium mucronatum) a padlí (Podosphaera pannosa).

PŮVOD: subarktické a mírné oblasti severní polokoule, s areálem rozšíření od severní Evropy a Skandinávie až po Sibiř a Himálaj. Historicky byla dokumentována ve 12. století jako léčivá rostlina a byla ve velkém pěstována ve skandinávských klášterech. Když Vikingové v 9. století začali obchodovat v Evropě, byla tato rostlina důležitou komoditou. V raných islandských zákonech mohla být osobě uložena pokuta za krádež anděliky z cizí zahrady. Slavný britský bylinkář ze 17. století Nicholas Culpeper tuto rostlinu nazýval "bylinou slunce". V České republice je ve volné přírodě zařazena mezi zranitelné druhy.

RŮST: bujný, dosahuje impozantní výšky až 1,5 metru. Je to krátkověká, monokarpická trvalka – roste vegetativně 2 až 4 roky, jednou vykvete a následně odumírá. Má masivní, dutý, rýhovaný stonek a velké, 2 až 3krát zpeřené složené listy, které mohou dosahovat šířky až 1 metr. Kořenový systém tvoří tlustý, masitý kůlovitý kořen.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, kvete od června do srpna.

PLODNOST: vysoká, v rozmezí 50–200 gramů sušeného osiva ve svém posledním roce života.

PLODY: eliptické, křídlaté, slámově žluté dvounažky se silným, komplexním, chuťovým profilem – hořký, aromatický a mírně kořenitý, s tóny pižma a jalovce.

DOZRÁVÁNÍ: semena obvykle dozrávají koncem léta až začátkem podzimu, tedy v srpnu až září. Ve srovnání s jinými zástupci čeledi miříkovitých (jako fenykl nebo kopr) je andělika považována za pozdě dozrávající druh, vyžadující celé trvání léta pro akumulaci obsahu esenciálních olejů.

Využití: okrasné využití: svým mohutným vzrůstem, výraznou texturou stonku, listů a obrovskými květy je velmi dekorativní, uplatní se zejména ve vlhkých částech zahrad či parků. Kulinární využití: nejlépe mladé, jarní oloupané stonky a mladé výhonky se jedí syrové jako řapíkatý celer nebo kandované jako cukrovinky či dekorace dortů nebo se vaří na džem podobně jako stonky rebarbory. Esenciální olej získávaný ze semen a kořenů či samotná semena se používají k aromatizaci jídel či likérů, jako jsou francouzské Chartreuse a Bénédictine. Mladé listy s příchutí lékořice se dají použít do salátů, k doslazení kyselého ovoce. Kořeny se dají jíst vařené. Z kořenů, listů či semen se dělá čaj. Léčivé využití: andělika je bohatá na furanokumariny a esenciální oleje (felandren). Nejvíce se používá kořen při trávicích potížích, problémech s krevním oběhem a na vykašlávání. Není vhodná pro diabetiky a těhotné ženy, po jejím léčivém použití je třeba se vyhnout delšímu pobytu na slunci. Technické využití: esenciální olej z kořene je vysoce ceněným fixativem v parfumerii.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, je vysoce náročná na vláhu. Preferuje hluboké, úrodné, vlhké a mírně kyselé půdy (pH 4,5 – 7,0). Prosperuje zejména ve středně teplých až chladnějších polohách.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná. V suchých podmínkách je náchylná k mšicím a svilušky. Nejvýznamnější chorobou je listová skvrnitost a kořenová hniloba při absenci drenáže. Vysoký obsah esenciálních olejů působí jako přirozený repelent pro mnoho býložravců.

Botanická poznámka: Andělika má podobný vzhled jako některé toxické druhy, například bolehlav plamatý (Conium maculatum), který je extrémně jedovatý. Na rozdíl od anděliky má bolehlav hladký, fialově skvrnitý stonek a jeho vůně je nepříjemná (připomíná myšinu), zatímco andělika voní příjemně anýzově či po lékořici. Proto si před konzumací – zejména po sběru v divoké přírodě – ověřte její identitu. Může také způsobovat zvýšenou citlivost na sluneční záření (fotosenzitivitu) a kontaktní dermatitidu kvůli obsahu furanokumarinů.