Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PŮVOD: Rusko, Moskva, Botanický ústav MGU (Moskevské státní univerzity), výběr ze semenáčů v r. 1987.
RŮST: střední, větve jsou středně trnité. Listy jsou velké, tmavozelené, málo stříbřitě. Dobře snáší sklizeň úrody odřezáním větviček.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí odrůda, k dosažení úrody potřebuje v blízkosti na opylení větrem samičího opylovače.
PLODNOST: raná, středně vysoká až vysoká, pravidelná. Starší keře dosahují úrodu 15-18 kg/rok.
PLODY: středně velké (průměrně 0,8 g), oválné, svítivě oranžovočervené, lesklé, aromatické. Mají vysoký obsah karotenoidů (18 mg/100 g), středně vysoký až vyšší obsah vitamínu C (152 mg/100 g), střední obsah oleje (5,6 %). Stopka je dlouhá 5 mm.
DOZRÁVÁNÍ: začátkem srpna.
VYUŽITÍ: přímý konzum, zavařování, výroba šťáv, džemů, mražení, sušení, výroba kosmetiky.
STANOVIŠTĚ: nenáročná dřevina, vyžaduje slunné stanoviště, propustnou půdu, dostatek prostoru - spon volíme 2x4 až 3x4 m.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorná odrůda (do -34 °C), odolná proti chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Německo, Dessau-Dallnau, našel ji v r. 1930 učitel Ganzer na své zahradě jako náhodný semenáč a v r. 1934 ji Heimann uvedl na trh v Blankenburg/Harz. Po něm má i svá alternativní jména Heimanns Konservenweichsel či Heimanns 23.

RŮST: středně silný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně časně až pozdě, je dobrým opylovačem.

PLODNOST: časná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 6,3 g), v mládí nebo po zmlazení až velmi velké, kulovité. Slupka je tenká, pevná, lesklá, tmavě červená či hnědočervená, je to typ kyselka. Dužina je tmavě červená se světlejšími žilkami, měkká až středně tuhá, (středně) šťavnatá, šťáva je tmavě červená, silně barví. Chuť je kyselá až kyselkavá, dobře aromatická, dobrá, typicky višňová. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Po oddělení stopky od plodu z něj nevytéká šťáva.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6.-7. třešňovém týdnu, tedy ve 2. polovině července, asi týden před Morelou pozdní. Plody vydrží dlouho na stromě. Jsou středně vhodné pro přepravu a skladování.

VYUŽITÍ: zejména na výrobu kompotů a další zpracování na džemy, sirupy a sušení, méně vhodná pro přímý konzum.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště, ačkoli nejlépe se jí daří v teplejších oblastech s hlinitou až hlinitopísčitou půdou s dostatkem vláhy. Je vhodná i do vyšších oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně až silně mrazuvzdorná v květu. Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů a středně odolná vůči monilióze. Je náchylnější na skvrnitost listů třešní a višní (Blumeriella jaapii) a vůči bakteriální spále (Pseudomonas syringae pv. morsprunorum).

PŮVOD: Francie, Lalevade-d'Ardèche, INRA (Národní institut pro výzkum v zemědělství), vyšlechtěn jako kříženec mezi kaštanovníkem jedlým (Castanea sativa) x kaštanovníkem vroubkovaným (Castanea crenata), tedy tzv. kaštanovníkem japonským v roce 1986. Synonyma: Marisol, CA 07.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, dosahuje střední velikosti. Raší v rámci kaštanovníků brzy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašný, převážně hmyzem (zejména zlatohlávky a páteříčky), méně větrem opylován, jednodomý, se samčími a samičími květy. Kvete protandricky, tedy samčí květy, obsahující málo klíčivý pyl, začínají rozkvétat před samičími. Pro dosažení úrody potřebuje přítomnost jiných odrůd nebo semenáčů kaštanovníků jedlých, vroubkovaných či jejich kříženců. Vhodní opylovači např.: Maraval, Marigoule či Markus, atd.

PLODNOST: raná (ve věku 4-5 let), středně vysoká.

PLODY: jsou velké (průměrně 10 g, 35x21x29 mm), jehlanovité, mahagonově červené, světlejší. Středně snadno až snadno se loupou a dobře se skladují. Chuť je středně sladká a středně aromatická, jemně nahořklá, celkově výrazná.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, přibližně od 1. poloviny října.

VYUŽITÍ: mohutný strom je dekorativní listem a zejména květy, které jsou atraktivní nektarem i pylem pro mnoho opylovačů, včetně včel medonosných, takže je vhodný pro výsadbu i do včelínů. Používá se i jako podnož pro jiné odrůdy kaštanovníků, dobrou afinitu má s odrůdami Belle Epine, Bouche de Bétizac, Bouche Rouge, Bournette, Comballe, Dorée de Lyon, Fertil, Insidina, Impériale, Maraval, Marron d'Olargues, Precoce Migoule, naopak špatnou afinitu má s odrůdami Marigoule, Marron de Goujounac, Verdale Delsol. Kulinářské využití: plody se konzumují po tepelné úpravě, vhodné jsou na pečení, vaření, přípravu kaštanového pyré či nakládaných kaštanů nebo mouky. V kaštanicích se může získávat velmi kvalitní jednodruhový kaštanový med. Léčivé využití: listy a kůra jsou dobrým zdrojem taninů a dají se použít při průjmu či krvácení, mají protizánětlivé účinky a usnadňují vykašlávání, zejména pomáhají při dráždivém, suchém kašli. Technické využití: kůra, listy či oplodí se používají k získání taninů, tvrdé, silné, lehké dřevo je velmi trvanlivé, zejména mladé, používá se v tesařství, soustružnictví, košíkářství, k výrobě kůlů plotů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápnitá. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh do přibližně 400 m n.m.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolný ve dřevě, kvůli ranému rašení náchylnější k poškození pozdními jarními mrazy. Je odolný vůči mozaikovému viru, částečně odolný vůči inkoustové skvrnitosti (Phytophtora cinnamomi), mírně náchylný k rakovině kůry kaštanovníku (Cryphonectria parasitica). Je však velmi citlivý na poškození žlabatkou kaštanovou (Dryocosmus kuriphilus) a obalečem dubovým (Cydia splendana), relativně citlivý na asfyxii, tedy udušení kořenů v příliš těžké a mokré půdě. Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu a vysokým teplotám, i vůči větru.

PŮVOD: Slovensko, Naháč, stará odrůda poprvé popsaná knězem Jurajom Fándlym v jeho díle Pilní domajší a polní hospodář v roce 1792 jako: "ščepi, které ňikda ňebudu kvitnuť, a predca budou mít viborného jablka". Strom této odrůdy se dochoval do druhé poloviny 20. století v Naháči při potoku, odkud zobral vrúble učitel v místní škole Alojz Kaššák a zaštepil jimi plánku rastúcu v zahradě této školy cca. v roce 1957. V roce 2002 byl tento strom vyhlásený za chráněn strom. Kromě toho byly později vysadené další 2 stromy této odrůdy na dvor a do zahrady fary, kde Juraj Fándly kdysi působil.

RŮST: středně bujný až umírněný, ve vyšším věku tvoří převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez opylení. Kvete středně brzy, květy nemají korunní lupínky ani tyčinky, ale mají znásobené kališní lístky a pestíky. nejsou atraktivní ani pro opylovače.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná.

PLODY: tvarově i velikostně nevyrovnané, ale spíše větší (7-8 cm) a kulovité až spološteno kulovité, často nesouměrné. Slupka je žlutozelená až žlutá, v plné zralosti na osluněné straně překrytá červeným líčkem, jemně hořká až trpká. Dužnina je bílá, méně šťavnatá, jemně aromatická, se širokým a velmi hlubokým kalichem s dužnatými zvyškami kalíšnych lístků a s jádřincem s prázdnymi puzdrami bez jader. Chuť dužniny je sladkokyselá, méně výrazná. 

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem září, uskladněné vydrží do poloviny října.

VYUŽITÍ: strom je botanickou raritou a kulturním dědictvím, plody jsou vhodné zejména na zpracování, například na pečení, výrobu přesnídávek, džemů, povidel či cideru nebo na sušení. Méně vhodná na moštování či přímý konzumaci.

STANOVIŠTĚ: sluneční, zdá se, že není velmi náročná na půdu. Vhodná do teplých, středně teplých a zřejmě i chladnějších poloh.

ODOLNOST: zdá se dobře mrazuvzdorná v dřevě i květu. Obvykle netrpí trpět chorobami.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Německo nebo Nizozemsko. Vyhrála více 60 ocenění a bylo z ní vyšlechtěných více odrůd, např. i Vancouver či Bilbao.

RŮST: dosahuje výšky přibližně 90-100 cm. Patří mezi nové plnokvěté jiřiny. Hlízy umístěte do výsadbové jámy do hloubky cca. 15 cm a přikryjte 3-5 cm zeminy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30-60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní. Kvete během celého léta, od července až do prvních přízemních mrazů, velkými (až 18 cm), plnými, červeně-oranžově-žlutými květy s bílými konci a spodnou stranou - jazykovité květy jsou i zajímavě svinuté. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, vyšší jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Je velmi vhodná na řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci. 

PŮVOD: druh pochází ze střední Číny, provincií An-chuej, Che-nan, Chu-pej, Kan-su, Šan-si a Šen-si, kde roste v nadmořské výšce od 300 do 1400 m n. m na horských svazích, v křovinách, na okrajích cest, mezi skalami. Poprvé ji vědecky popsal Karl Graebner až v roce 1901. Do Evropy se dostala na začátku 20. století. Rodový název připomíná německého botanika Richarda Kolkwitze, druhový latinský znamená doslova líbezná. Odrůda Pink Cloud pochází ze Spojeného království, Surry, kde byla v roce 1946 vybrána v zahradě britské Královské zahradnické společnosti ve Wisley.

RŮST: středně bujný, je to opadavý, bohatě větvený keř s hustě olistěnými větvemi. Dorůstá do výšky 1,5-3 m a šířky 2,5-4 m. Má protistojné, jednoduché listy s krátkými stopkami, jejich čepel je kopinatá až oválná.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, minimálně částečně samosprašná až samosprašná, hmyzem opylovatelná s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června květy, které jsou na rozdíl od botanického druhu mírně větší a také se objevují ve větším množství v květenstvích. Mají zvonkovitý tvar, jsou narůžovělé s výraznou žlutou síťovitou kresbou, obsahují hodně pylu a nektaru a jsou velmi atraktivní pro hmyz: včely, pestřenky, čmeláky či motýly.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale do plodnosti vstupuje brzy (2-4 roky po výsadbě), plodnost je pravidelná a vysoká.

PLODY: malé tobolky (5-8 mm) vejčitého tvaru, chlupaté a hnědé, obsahují 1 semeno.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do září.

VYUŽITÍ: jako keř okrasný zejména během pozdního jara květem atraktivním nejen pro nás, ale i pro opylovače a včely medonosné, je vhodná do menších i větších zahrad jako solitera, ale i do živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do včelínů pro zpestření pastvy po odkvětu ovocných dřevin. V zimě může plnit okrasnou funkci i díky zajímavě odlupující se kůře na starším dřevě.

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, chráněné před větrem. Půdu preferuje středně úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, nesnáší přemokřenou těžkou půdu.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě až do -34 °C, v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Nezvykne trpět chorobami či škůdci, občas ji mohou napadnout mšice.

PŮVOD: USA, Ohio, vyšlechtil ji Karle A. Lucal a na trh ji uvedla školka Good & Reese Nursery, v roce 1942 byla patentována. V r. 1950 získala ocenění Award of Merit od britské Královské zahradnické společnosti (RHS), v r. 1993 ocenění Award of Garden Merit a opětovně v roce 2010.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, je to částečně opadavý keř dorůstající do výšky 2–2,5 m a šířky 2–2,5 m. Má dlouhé, středně zelené listy s plstnatým rubem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná, bohatě kvete od července do září 20–25 cm dlouhými květenstvími purpurově červených květů se sladkou vůní, bohatých na nektar.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, na rozdíl od některých jiných kultivarů není sterilní.

PLODY: hnědé tobolky dlouhé 5–10 mm s množstvím velmi drobných, křídlatých semínek.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láká velké množství opylovačů. Květenství se dají použít i na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné, případně slabý polostín. Preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve vyzrálém dřevě do asi -20 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchovzdorná. Nebývá náchylná k chorobám, jen zřídka trpí mšicemi a roztoči. Prevencí proti houbovým chorobám je zajištění dobré drenáže půdy a dostatečné cirkulace vzduchu kolem rostliny.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči větru, vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Německo, Rottum v Horním Švábsku, v r. 1903 ji objevil Jakob Fischer na okraji lesa v bezprostřední blízkosti svého pozemku jako náhodný semenáč s velkými listy. V roce 1912 tento strom poprvé přinesl ovoce a v roce 1914 byla některá z těchto jablek prezentována odborníkům z Württemberského zahradnického svazu ve Stuttgartu a následně byla po svém objeviteli pojmenována Jakob Fischer.
RŮST: bujný, zdravý, tvoří rovné kmeny, používá se i jako kmenotvorná odrůda. Vytváří velké, široce pyramidální koruny, časem převisající pod vahou úrod.
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy a dlouho, ale je špatným opylovačem pro jiné odrůdy (triploid). Vhodní opylovači: Alkmene, Berlepschova reneta, James Grieve Red, Parména zlatá zimní.
PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná.
PLODY: velké až velmi velké (až 500 g), ploše kulovité, nepravidelné. Slupka je světle žlutá, překrytá svítivě červeným výrazným pruhovaným či mramorovaným líčkem na velké části plodu, často modrofialově ojíněná. Dužnina je zelenobílá, měkká, šťavnatá, aromatická, na vzduchu rychle hnědne. Chuť je sladká, ovocná, jemně nakyslá.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna až začátkem září, konzumně dozrávají přímo při sklizni, plody vydrží asi 3–4 týdny, rychle moučnatí.
VYUŽITÍ: k přímému konzumu i na pečení, výrobu moštů, kompotů či výživ.
STANOVIŠTĚ: slunné. Je nenáročná na stanoviště a půdu, nevyhovuje jí jen těžká, jílovitá půda a lokality s pozdními jarními mrazy. Vhodná i do vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě, dobře odolná proti strupovitosti a padlí, středně odolná proti rakovině.

PŮVOD: Švýcarsko, Lubera, vybraná jako přirozená mutace červenoplodé odrůdy Sugana, která je zase křížencem mezi odrůdami Autumn Bliss a Tulameen.
RŮST: středně bujný až bujný, velmi vzpřímený, kompaktní, tvoří jen málo (3–4) postranních výhonů. Výhony dosahují výšky 1,7–2 m, rostlina šířky 0,7–0,8 m. Výhony jsou středně otrněné.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, kvete v květnu a červnu.
PLODNOST:
PLODY: velmi velké (průměr 2,8–2,9 x 2,6–2,7 cm, průměrně 6 g), kuželovité až kulaté, s velmi pevnou slupkou a pevnou dužninou, žlutooranžové. Chuť je sladká (průměrně 8,1 °Brix). Velmi snadno se sklízejí.
DOZRÁVÁNÍ: 2x plodící odrůda: 1. úroda začátkem června na loňských výhonech a 2. úroda od poloviny srpna do října na letorostech.
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i k všestrannému zpracování a mražení.
STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodná i do vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná. Je středně odolná vůči fytoftóře, odolnější vůči odumírání výhonů malin způsobenému zejména houbou Fusarium avenaceum, náchylnější na virus křovitosti maliny (RBDV). Středně až méně odolná vůči deštivému počasí při dozrávání, více než Autumn Bliss.

PŮVOD: východní část Severní Ameriky, kde roste v hustých skupinách podél břehů potoků, v houštinách nebo v příkopech.
RAST: středně rychlý. Je to trvalka vysoká 40-80 cm a široká asi 50 cm, která se ale po 3 letech rozroste do asi 100 cm. Má přezimující oddenek, raší v březnu až dubnu a na zimu zatahuje v říjnu až listopadu. Aromatické listy jsou tmavě zelené s červenou žilnatinou a jsou dlouhé 6–15 cm a široké 3–8 cm.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavními krásnými výrazně růžovými až purpurovými květy kvetoucími od července do srpna.
PLODNOST: každoroční, při ponechání květů vysoká.
PLODY: tvrdky.
DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, medonosná bylinka s jedlými a léčivými květy i listy. Kulinární využití: její květy obsahují hodně nektaru a tak jsou nejen aromatickou, ale i sladkou ozdobou salátů či dezertů, dají se i šetrně sušit se zachováním sytě červené barvy. Listy a mladé výhonky se jedí syrové nebo vařené k dochucení salátů, ovocných salátů, nápojů apod. Z listů a květních hlávek se dělá výborný čaj, který voní jako bergamot. Léčivé využití: používají se listy a kvetoucí nať, čerstvé i sušené zejména proti trávicím obtížím, plynatosti, střevním parazitům, ale působí i při obtížích močových cest, kdy působí močopudně. Podporují vykašlávání. Esenciální olej se používá zejména externě do mastí při revmatismu. Je velmi atraktivní zejména pro motýly a včely, ale i pro další opylovače. Opakované kvetení podpoříme odstřižením odkvětlých květních hlávek.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, s dostatečně vlhkou půdou, snáší i těžkou jílovitou, nevyhovuje jí jen příliš suchá. Je vhodná do nížin i vyšších poloh.
ODOLNOST: silně mrazuodolná v oddenku do -29 °C až -34 °C. Dobře odolná proti padlí. Jako prevenci proti padlí doporučujeme zajistit dostatečně vlhkou půdu a dostatečně vzdušné místo.

PŮVOD: téměř v celé Evropě, v S Asii i na S Severní Ameriky, původně zřejmě na březích řek, horské populace byly až v pramenech v alpském stupni. Dnes se ve velkém pěstuje v zahradách.

 
RŮST: rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 5-50 cm a široká do cca. 30 cm, s úzce kuželovitými přezimujícími cibulkami v trsu na krátkém oddenku. Stvol je přímý, dutý. Listy jsou po 1-2, duté, hladké, s průměrem do 0,6 cm a délkou až 35 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylovaná s oboupohlavními, růžovými až světle fialovými květy uspořádanými po 8-30 ks do polokulovitých okolíků s průměrem až 5 cm, kvetoucími od května do října.

 
PLODNOST: brzká, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: tobolky, obsahující několik černých semen, v době plné zralosti puká a semena z ní vypadávají.

 
DOZRÁVÁNÍ: od července do října.

 
VYUŽITÍ: po staletí pěstovaná v zahradách jako zelenina, bylinka či koření. Nektarodárná a pylodárná rostlina atraktivní pro mnoho opylovačů. Kulturní využití: Jedlé jsou všechny části, i když cibulky jsou příliš malé - málokdy přesáhnou průměr 1 cm. Nejčastěji se konzumují listy, syrové, tepelně upravené i sušené. Mají mírně cibulovou chuť a výborně dochucují saláty, pomazánky, dresinky, polévky, omáčky, vaječné pokrmy atd. Podobně se dají používat i květy, které jsou pálivější. Celá soukvětí se dají obalit v řídkém těstíčku a smažit. Léčebné využití: celá rostlina má pozitivní vliv na trávicí a oběhový systém. Zlepšuje chuť k jídlu a trávení, snižuje krevní tlak a podporuje činnost srdce. Má podobné účinky jako česnek, ale mnohem mírnější.

 
STANOVIŠTĚ: nenáročná na pěstování, preferuje slunné stanoviště s výživnou, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdou, ale daří se jí ve většině půd včetně těžkých jílovitých a i v polostínu. Toleruje pH půdy od 5,2 do 8,3.

 
ODOLNOST: silně mrazuodolná v cibuli do -23 °C až -29 °C. Obecně je dobře odolná vůči chorobám a škůdcům, může ji potrápit v nepříznivých podmínkách plíseň cibulová (Perenospora destructor), sklerociová hniloba (Sclerotium cepivorum) či ze škůdců mšice, roztoči a minarka pórková (Napomyza gymnostoma).

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd Jojo x Haganta v roce 2003, na trh byla uvedena v roce 2014.

RŮST: středně bujný až bujný, s dobrým větvením a hustým olistěním. Snadno se tvaruje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samoopylivá, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete brzy až středně brzy. 

PLODNOST: raná, středně vysoká až velmi vysoká, pravidelná. Pro dosažení kvality plodů je zapotřebí v letech s vysokou úrodou provést jejich probírku.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 76 g, s rozsahem 53-108 g), oválné. Slupka je pod ojíněním tmavomodrá až fialová. Dužnina je žlutozelená, pevná a šťavnatá, středně až lépe oddělitelná od pecky. Chuť plně vyzrálých je velmi dobrá, se střední až vysokou cukernatostí (17-22,7 °Brix) a vyváženou vůní.  

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, od konce srpna do poloviny září. Plody je třeba nechat plně vyzrát na stromě, nevyzrálé plody jsou nahořklé. Snadno se sbírá a má dobrou trvanlivost.

VYUŽITÍ: plody pro přímou konzumaci, ale i pro sušení, pečení, výrobu výživ, džemů, povidel, kompotů či destilátů. Květy jsou atraktivní pro různé opylovače.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem. Půdu preferuje dobře zásobenou vláhou, ale propustnou, nezamokřenou, hlinitou, písčito-hlinitou nebo hlinito-písčitou.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, středně až méně mrazuodolná v květech. Je spolehlivě odolná vůči šarce na bázi hypersenzitivity, dobře odolná vůči monilióze (Monilinia spp.), červené skvrnitosti švestek (Polystigma rubrum) a suché skvrnitosti listů (Stigmina carpophila).

PŮVOD: Francie, Montfavet, výzkumný institut INRAE, vyšlechtěna jako kříženec odrůd Ferragnès x Tuono, křížení proběhlo v roce 1978, odrůda byla uvedena na trh v roce 1989. Synonyma: Avijor. 

RŮST: středně bujný, rozložitý až převislý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavními květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstována samostatně. Přítomnost jiné, v podobnou dobu kvetoucí odrůdy, např. Ferragnès, Tuono, Ferraduel, Texas či Supernova, může zvýšit úrodu. Kvete pozdě, přibližně 3 dny po Ferragnès.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké. Skořápka je tvrdá. Jádra jsou středně velká až velká (průměrně 1,37 g), oválná, světlá. Podíl dvojitých jader je střední až vysoký (5-15 %). Chuť je velmi dobrá, sladká.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, kolem poloviny září.

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně voňavé na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinářské využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinářské i kosmetické účely atd., květy k ovonění kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, v květu díky pozdnímu kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je tolerantní vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum). Je náchylná k rakovině způsobované houbou Diaporthe amygdali. Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: USA, Somerset Rose Nursery, našel ji Henry F. Bosenberg jako náhodnou opakovaně kvetoucí mutaci jednou kvetoucí odrůdy Dr. W. van Fleet v roce 1930 a registroval ji v témže roce Henry A. Dreer. Jako první rostlina získala v roce 1931 v USA patent (Plant Patent No. 1), žádost podával Henry F. Bosenberg.

RŮST: je velmi bujný, obloukovitě popínavý, hustý, dorůstá do výšky 3-6 m, ale dá se udržet řezem nižší, šířku dosahuje až kolem 2,5 m. Listy jsou středně velké, lesklé, tmavě zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete od poloviny června opakovaně ve vlnách až do prvních silnějších mrazů velkými (průměrně 9 cm), světle růžovými, poloplnými květy s 26-40 okvětními plátky, v miskovitém až plochém tvaru, které voní středně silně po jablku. Květy jsou většinou v malých skupinkách po 2-4 kusech. Kvete nejlépe na starším dřevě, pro co nejbohatší kvetení vyžaduje umírněný řez.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou středně velké, kulaté, oranžovočervené, s dlouhými, odstávajícími kališními lístky. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná zejména jako popínavá na mohutné konstrukce treláží, oblouků či na pergoly, k zdem a plotům. Kulinární využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí zasyrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květové plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh s ochranou proti mrazu chvojím.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům, po zakořenění je silně suchuvzdorná. Je vysoce odolná vůči černé skvrnitosti růží (Diplocarpon rosae), dobře odolná vůči padlí (Podosphaera pannosa) a středně odolná vůči rzi (Phragmidium mucronatum). Je dobře odolná vůči dešti.

PŮVOD: Spojené království VB a S. Irska, Anglie, Kent, East Malling, Horticulture Research International, vyšlechtěný v roce 1980 jako kříženec odrůd [Whinham's Indusrty x (Lancashire Lad x Captivator)]. 

RŮST: bujný, rozložitý, dorůstá do výšky a šířky cca. 120-150 cm. Výhony jsou bez trnů, jen na bázi mladých výhonů se nějaké vyskytují.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný.

PLODNOST: raná, středně vysoká (průměrně 2 kg z keře), pravidelná. 

PLODY: jsou velké (průměrně 4,1-8 g), kulaté až elipsovité. Slupka je karmínově, průsvitná, jemně ochlpená. Dužnina je šťavnatá. Chuť je velmi dobrá až vynikající, sladkokyselá s typicky egrešovou vůní. 

DOZRÁVÁNÍ: časné až středně časné, většinou koncem června až začátkem července.

VYUŽITÍ: keře vhodné do menších i větších zahrad či plantáží, vhodné jako nízký neprostupný živý plod, plody zejména na přímý konzumaci a výrobu kompotů, ale i na džemy či želé.

STANOVIŠTĚ: před větrem chráněné, sluneční stanoviště až polostín, a humózní, propustné, ale dostatečně vlhké půdy bohaté na živiny. Nenáročná odrůda vhodná do všech poloh. V zatravnění rostlina strádá, potřebuje zálivku během suchého letního období a vyžaduje okopávku nebo mulčování.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě. Silně odolný vůči americkému padlí angreštovému, středně odolný vůči antraknóze (Pseudopeziza ribis)

PŮVOD: USA, vyšlechtil ji v r. 1954 Dr. Walter Lammerts jako křížence čajohybridu Charlotte Armstrong a floribundy Floradora. Byla pojmenována po královně Alžbětě II. po jejím nástupu na trůn v roce 1952. Řadí se mezi velkokvěté floribundy. Vyhrála množství ocenění včetně ceny Nejoblíbenější růže světa v r. 1979 a vyšlechtilo se z ní 30 dalších odrůd. Synonyma: The Queen Elizabeth Rose, The Queen of England.

RŮST: bujný, vzpřímený, štíhlý, dosahuje výšky 150–300 cm a šířky 90-180 cm. Má velké, kožovité, tmavě zelené listy s kulatými lístky a tlusté, dlouhé rovné stonky s velkými trny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně ve vlnách od června do silnějších mrazů na podzim ve velkých soukvětích s 3-15 velkými (průměrně 10-12 cm), plnokvětými květy s 26-40 plátky. Plátky jsou světle růžové na vrchní a tmavě růžové na spodní straně. Květy středně silně, sladce voní.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou velké (cca. 2,5-3,5 cm), soudkovité s výrazným kalichem. Slupka je v plné zralosti sytě oranžová až šarlatově červená. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, koncem října až v listopadu.

VÝUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami jako vysoká růže vzadu či jako vyšší růžový živý plot. Díky pevným, vzpřímeným, dlouhým a tlustým stonkům je oblíbenou růží na řez do kytic. Podobně lze použít i stonky s dozrálými velkými šípky. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květinové plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitamínu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním, ale dobře snáší i chudší půdy. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná ve dřevě (od -23,4 do -26,1°C), kvete až po mrazech. Je silně odolná vůči černé skvrnitosti (Diplocarpon rosae), rzi (Phragmidium mucronatum) a padlí (Podosphaera pannosa).

PŮVOD: druh pochází ze střední a východní Číny, Korejského poloostrova a Japonska, kde roste v lesích a na jejich okrajích, na lesnatých svazích, na mýtinách, v roklích a horských údolích, na březích vodních toků, v horách i nad hranicí lesa, v nadmořské výšce 700–4000 m n. m. Do Evropy byl přivezen poprvé v roce 1870. Odrůda Anthony Waterer pochází z Anglie, Surrey, Woking, školky Knap Hill Nursery, kde byl objevený jako náhodný semenáč. Na trh byl uveden kolem roce 1890 a pojmenován po majiteli školky.

RŮST: umírněný, je to nízký, kompaktní, kulovitý keř. Dosahuje výšky a šířky 0,6 až 1,0 metru. Habitus je hustý, vícekmenný s vystupujúcimi až rozložitými větvemi. Listy jsou kopinaté, mladé listy mají při rašení nápadný červenofialový nádech, později tmavnou dozelena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od konce června do srpna na letošních výhonech. Tvoří ploché květenství – chocholíky tmavokarmínovoružovej barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů). Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy a městskému znečištění.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě do -35 °C až -40 °C. Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, roztoči nebo mšice. Tato odrůda je lepší odolná vůči padlí.

PŮVOD: Francie, zřejmě oblast Provence, koncem 19. a zač. 20. stol., přesný původ neznámý. Kříženec mezi levandulí úzkolistou (L. angustifolia) a širokolistou (L. latifolia). Nazývaná také „francouzská levandule“ nebo „lavandin“.
RŮST: středně rychlý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do 60–90 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, čárkovité, stříbřité. Stříhá se buď během prvního kvetení, nebo potom až na jaře.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými, voňavými fialovými drobnými hluchavkovitými květy v dlouhých lichoklasech (6,5–8 cm) kvetoucími od června do července, v případě seřezání i opakovaně v srpnu či září.
PLODNOST: jako mezidruhový hybrid netvoří plody, množí se vegetativně.
PLODY:
DOZRÁVÁNÍ:
VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní také pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Její vůně je silná, sladká, velmi příjemná a květinová, s nižším obsahem kafru než u odrůdy Grosso, a proto se používá zejména v kosmetice, parfumérii, ale také kulinařně. Kulinařní využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i vařené či esenciální olej (EO) k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny, krémů. Přidávají se do džemů, olejů, octů. Připravuje se z nich čaj. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď květy v čaji či koupeli, nebo EO z nich získávaný. Je jedním z nejbezpečnějších EO a může se používat neředěný, např. na hojení povrchových ran, popálenin, štípnutí hmyzem či jako protijed proti jedu některých hadů. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudná a močopudná, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -15 °C, krátkodobě i -20 °C, jedna z nejmrazuvzdornějších odrůd lavandinu. Po zakořenění silně suchovzdorná, odolná vůči větru. Méně trpí houbovými chorobami ve vlhčích podmínkách.

PŮVOD: Švýcarsko, region Jura, v r. 1992 vyšlechtil Valentin Blattner jako mezidruhového křížence odrůd Medina (Seyve Villard 12-286 x Medoc noir) x Kaberne severnyj ((Galan x V. amurensis) x (V. amurensis x V. vinifera)).

RŮST: velmi bujný. Raší brzy.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný.

PLODNOST: dobrá, je středně citlivý na sprchávání.

PLODY: hrozny jsou středně velké, kuželovité, řídké až husté, často křídlaté. Bobule jsou malé až středně velké. Slupka je modročerná, pružná a pokrytá silnou vrstvou voskovitého ojínění. Dužnina je řídká.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: moštová odrůda na výrobu aromatického vína s osobitou muškátovou vůní a s menším množstvím tříslovin.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Ve vlhké půdě dobře roste, ale méně plodí. Vhodná zejména do teplých či chráněných středně teplých oblastí pěstování révy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě v zimě, kvůli ranému rašení náchylnější k poškození jarními mrazy, ale dobře regeneruje a plodí z podoček. Je výše odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) a středně vůči botrytidě (Botrytis cinerea) a vůči padlí révy (Plasmopara viticola), neatraktivní pro octomilku japonskou (Drosophila suzukii).

PŮVOD: Francie, Rouen, vyšlechtěna školkařem Boisbunnelem jako semenáč neznámého původu kolem roku 1860 a schválena Francouzskou pomologickou společností, pojmenována po francouzském pomologovi Olivierovi de Serres. Synonyma: Sereska, Serreská, Serreská bergamotka, Bergamotka Serreská, Olivierka.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, vždy bujnější než Crassanská, na kterou se v mnohém podobá. Vytváří široké, jehlanovité koruny s pravidelně rozloženými kosterními větvemi a množstvím krátkého plodonosného obrostu.

 
OPYLOVACÍ PODMÍNKY: cizosprašná, opylovaná hmyzem, kvete středně pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Angoulemská, Blumenbachova, Dekanka Robertova, Esperenova máslovka, Guyotova, Lectierova, Madame Verté, Napoleonova máslovka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, středně vysoká až vyšší, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až menší (80-200 g a více), tvarově nepravidelné, kulaté, soudkovité až hruškovité, hladké, nezhrublé. Slupka je silná, jen mírně lesklá, při sklizni zelená, v konzumní zralosti zelenožlutá s hnědavým líčkem na sluneční straně, s množstvím velkých, rezavých lenticel a často s rezí zejména u kalichu a stopky. Dužnina je nažloutlá, u zastíněných plodů až nazelenalá, jemná, rozplývavá, kolem jadřince i zrnitá, šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, sladkokysele, jemně kořeněná, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň až koncem října, při opadu listí, předčasně obrané plody vadnou a nedozrávají. Konzumně dozrává v lednu, zrání prozrazuje nejen žloutnutí plodů, ale i příjemná vůně. Při dobrém, chladném uskladnění vydrží až do března.

 
VYUŽITÍ: především k přímé konzumaci a výrobě destilátů, ale i džemů a povidel, kompotů, moštů, výživ nebo na pečení. Po sklizni i před konzumním zráním velmi dobře snáší přepravu. Má nízkou tendenci ke zraňování, střední k hnědnutí dužiny, vyšší ke kamenitosti dužiny v nevhodných polohách a půdách. Skladuje se dobře, pokud nebyla utržena předčasně, vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné s teplou, propustnou, humózní půdou s dostatečnou půdní vlhkostí, proto je vhodná do teplých, vinařských oblastí a na slunné, teplé svahy pahorkatin, k jižním stěnám a stavbám.

 
ODOLNOST: je středně až silně mrazuodolná ve dřevě, méně v květu. Je středně až více odolná proti strupovitosti, odolná proti monilióze.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně z Francie nebo Severní Ameriky. Je to stará odrůda uváděná v katalozích už r. 1771. Synonyma a cizí názvy: Kmínová reneta, Reinette de Canada, Kanada Renette, Reneta Kanadyjska, Pariser Rambur, Renet Kanadskij.

RŮST: v mládí velmi bujný, později bujný, vytváří velké, ploše kulovité, rozložité až převislé koruny. Dobře obrůstá krátkým až středně dlouhým plodonosným obrostem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a velmi dlouho, je špatným opylovačem. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvet žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Sudetská reneta, Zvonkove. Neopyluje se s Parménou zlatou zimní a Hájkovou muškátovou renetou.

PLODNOST: středně raná (5-6 let po výsadbě), středně vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké až velmi velké, velikostně středně vyrovnané (průměrně 180 g, ale i 450 g), ploše kulovité, pravidelně 5-hranně žebernaté, souměrné. Slupka je hladká, matná, pevná, v nepříznivých podmínkách hrubá a rzi, nejdříve hnědozelená, později bronzově žlutá, s oranžově červeným mramorovaným nebo pruhovaným líčkem, s rezivými lenticelami odrůdově typického kmínovitého, případně hvězdicovitého tvaru. Často vytvářejí nesouvislou, mramorovou rzivost po větší části plodu. Je to tzv. kožovka. Dužina je nažloutlá, křehká, později jemná, někdy mírně zrnitá, šťavnatá, po rozkrojení rychle hnědne. Chuť je velmi dobrá, sladkokyselá, kořenitá, renetovitá, s příjemnou vůní.

DOZRÁVÁNÍ: sběr přibližně v polovině října, co nejpozději, jinak vadne při skladování. Konzumně dozrává v prosinci a vydrží do února. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost při skladování, teplota okolo 4 °C, nemá klesnout pod 2 °C. Dobře se přepravuje, zejména při sběru, plody se neotlačí.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, sušení, moštování, výrobě povidel a vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje teplou, vlhčí, ale dostatečně odvodněnou, výživnou, nejlépe hlinitou půdu. Je vhodná zejména do středně teplých poloh. V drsných a suchých podmínkách se jí nedaří dobře, v suchu trpí obalečem, v jílovité půdě rakovinou.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v dřevě a v květu, silnější odolná vůči strupovitosti a padlí, středně odolná vůči rakovině, méně odolná vůči monilióze.

PŮVOD: druh byl nalezený v Německu jako mezidruhový kříženec Lonicera sempervirens a Lonicera x americana (ten je křížencem L. caprifolia x L. etrusca) koncem 19. století, poprvé ho popsal v roce 1900 Alfred Rehder. Je pojmenován po německém školkaři Heckrottovi. Původ odrůdy není známý. 

RŮST: bujný, je to poloopadavá až opadavá liana dorůstající i do výšky 3-4,5 m a šířky 2-4 m vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet. Řezem se dá vytvarovat do menšího keře s rozměrech 1,2-1,8 m. Má modrozelené, oválné listy dlouhé do 5 cm. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašný, opylovaný včelami, čmeláky, můrami či kolibříky. Kvete velmi bohatě od června do září silně voňavými květy s dlouhou trubkovitou korunou ružovopurpurovou z vnější a žlutou z vnitřní strany.

PLODNOST: raná (2.-3. rok po výsadbě), středně vysoká, ačkoli se nepěstuje pro nejedlé plody.

PLODY: malé, lesklé červené, kulaté, nejedlé bobule (5-8 mm) s tenkou slupkou, obsahující několik semen.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října podle lokality.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní hustě rostoucí liana listy i bohatým a dlouhým kvetením krásnými a voňavými květy vhodná na pergoly, treláže, ploty, kde se může ovíjet. Vhodná do zahrad, parků i jiné městské zeleně. Kulinární využití: květy po odstranění zeleného kalichu lze použít jako jedlou dekoraci dezertů, salátů či zalít jejich jako čaj nebo si z nich provést sirup.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, preferuje dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu bohatou na organickú hmotu od mírně kyselé po mírně zásaditou, nesnáší přemokření. Je vhodný do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný do asi -23 °C. V květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Je obvykle dobře odolný vůči škůdcům a choroby, v příliš teplem ovzduší může trpět mšicemi či padlím. Je dobře větruodolný, dobře snáší zastínění, ačkoli nejlépe kvete na přímém slunci.

PŮVOD: Severní Irsko, vyšlechtil ji v roce 1959 Samuel Darragh McGredy IV jako křížence mezi odrůdami Cläre Grammerstorf x Piccadilly a pojmenoval ji po skotském výrobci whisky, Arthuru Kinmondovi Bellovi. Patří mezi floribundy, tedy křížence mezi čajohybridy a polyantkami. V r. 1964 získala záslužný certifikát od britské Královské růžařské společnosti, v roce 1965 byla uvedena na trh a v r. 1967 vyhrála jako nejvoňavější růže v testech růží v Belfastu a získala Cenu R. J. Frizzella. V roce 1993 jí britská Královská zahradnická společnost udělila ocenění Award of Garden Merit. Synonyma: T11 AgCan.

RŮST: kompaktní, s pevnými, neohýbajícími se stonky, dorůstá do výšky a šířky 50-100 cm. Listy má sytě zelené, lesklé. Nese květy na tlustých, trnitých stoncích.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylivá s oboupohlavnými květy, hmyzem opylivá, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete opakovaně od června do konce podzimu středně velkými shluky sytě žlutých, velmi voňavých, poloplných květů s 20-25 okvětními lístky, červenými tyčinkami a průměrem asi 7,5 cm. Květy při odkvétání blednou do světle žluté barvy.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky spíše menší velikosti (1-2 cm), kulaté, hnědé, cca 40-60 ks na keř ročně.

DOZRÁVÁNÍ: během října až listopadu.

VÝUŽITÍ: velmi dekorativní kompaktní růže vhodná do záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami či jako nízký živý plot u chodníků apod. Kulinární využití: velmi aromatické, nahořklé květy lze použít čerstvé do krémů a na ozdobení dezertů, salátů, na výrobu růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i na výrobu čajů či žlutého pomletého prášku na ozdobu dezertů. Šípky jsou, tak jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní lupínky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají na výplach očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Květy těsně po rozkvetení jsou vhodné na destilaci a výrobu růžového éterického oleje a růžového hydrolátu. Tyto mají pozitivní účinky při depresi, úzkosti. Používají se v parfumerii i tělové kosmetice - krémech a balzámech, ale i v šamponech či sprchových gelech. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě (zdědila tuto vlastnost zřejmě po předkovi z R. rubiginosa), dobře odolává dešti, černé skvrnitosti (Diplocarpon rosae), rzi (Phragmidium mucronatum) a padlí (Podosphaera pannosa).