Test - ČR 12% DPH (Stromy, rastliny...)

PŮVOD: Japonsko, Pyrus pyrifolia, 1927, kříženec odrůd Amanogawa × Imamuraaki, podle novějšího výzkumu je druhým rodičem zřejmě Chojuro

RŮST: slabý až středně bujný, koruna je velmi vzpřímená. Dosahuje výšky přibližně 3–4,5 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: silně cizosprašná odrůda, má téměř sterilní pyl. Dobře ji opylují odrůdy asijských hrušní Seuri, Ya Li, Tsu Li, Olympic, Korean Giant, Chojuro, Shinseiki, Shinsui, Yongi, Kikusui, Nijiiseiki, Kosui, Shinko, Hwa Hong nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská). Ne zcela vhodné pro opylení jsou odrůdy Imamuraaki, Okusanian (zmenšují plody a počet semen v nich). Kvete brzy, na začátku dubna.

PLODNOST: raná, vysoká, potřebuje probírku.

PLODY: bývají velmi velké (ve své domovině průměrně 450–500 g, někdy až 1 kg, u nás spíše okolo 200 g), kulaté. Povrch plodu je zlatavý až rzivě hnědý, pokrytý výraznými lenticelami. Dužnina je krémově bílá, křehká, šťavnatá, velmi sladké, málo kyselé chuti bez příchuti.

DOZRÁVÁNÍ: Dozrávají ke sklizni koncem srpna až koncem první dekády září. Konzumně dozrávají od září a vydrží do listopadu, při velmi dobrých skladovacích podmínkách až do února.

VYUŽITÍ: Jsou vhodné k přímému konzumu i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty, saláty či koláče.

STANOVIŠTĚ: slunné, všechny polohy vhodné pro pěstování hrušní s dostatkem vláhy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C. Rezistentní vůči alternárii proměnlivé (Alternaria alternata), náchylná k asijské strupovitosti (Venturia nashicola) a rzi (Gymnosporangium asiaticum), středně citlivá k bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PŮVOD: ne zcela známý, ale zřejmě jde o prastarou odrůdu z Peloponéského poloostrova, později rozšířenou do starověkého Říma Appiem Claudiem. Poprvé ji popsal švýcarský botanik a pomolog Johann Bauhin v 17. století jako ""pomum pentagonum"". Nejstarší německé pomologie zase uvádějí, že se pěstovala zejména v alpských oblastech Tyrolska, ve Švýcarsku a jižním Německu.

 
RŮST: bujný, tvoří rozložité koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě.

 
PLODNOST: pozdní, vysoká, střídavá

 
PLODY: malé až střední (50–70 g), více či méně hvězdicovitého tvaru s 5 cípy. Slupka je tenká, pevná, lesklá, není mastná, světle žlutá až slámově žlutá s granátově červeným líčkem. Dužnina je bílá až světle žlutá, tuhá, křupavá, na vzduchu málo hnědne. Chuť je sladkokyselá, průměrná, osvěžující, bez zvláštní vůně či příchuti.

 
DOZRVÁNÍ: sklizeň ve 2. pol. října, konzumní zralost od 1. pol. prosince, skladovatelnost až do června.

 
VYUŽITÍ: vhodné především jako vánoční dekorace a ke zpracování na mošty a cider a k dlouhodobému uskladnění.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, hluboké hlinité, spíše vlhčí půdy a slunné stanoviště, případně polostín, zejména středně teplé oblasti, ale i chráněné vyšší oblasti, vyhýbat se uzavřeným polohám s vysokou vzdušnou vlhkostí a velmi teplým a suchým polohám.

 
ODOLNOST: středně až více mrazuvzdorná v dřevě, středně odolná proti strupovitosti, náchylnější k padlí a bakteriální spále. Plody jsou odolné proti otlačování.

Štíhlý listnatý strom může růst do výšky 20 m. Květy rostou v bohatých květenstvích a jsou krémově bílé. Plody – malvice, kulaté a rostou v převislých trsech, po dozrání jsou jasně červené. Obsahují vysoké množství vitamínu C. Sklízíme, když jsou měkké, případně je necháme přejít prvními mrazy. Čerstvé plody ve větším množství mohou způsobit otravu. Ve lesnictví je průkopnickou, pionýrskou dřevinou, která okamžitě zarůstá holiny a vývraty. Plody jsou potravou ptáků. Slouží k výrobě kompotů, sirupů, likérů a používá se v lidovém léčitelství. Nenáročná, světlomilná dřevina, které se daří na suchých, ale i vlhkých a kamenitých půdách. Používá se k výsadbě vkusných alejí. Je vhodná k výsadbě i do horských oblastí.

PŮVOD: od Evropy po střední Asii a Pákistán, přesněji od Španělska na západě po Rusko na východě, na sever po jižní Skandinávii a na jihovýchod po severní Írán. U nás roste roztroušeně od nížin do podhorských poloh. Poprvé ho formálně popsal Linné v díle Species Plantarum (1753).

RŮST: středně bujný. Je to mohutný opadavý strom, běžně dosahující výšky 20–30 m, se zapojenou kulatou korunou. Mladé stromy mají vzpřímeně vejčitý habitus, s věkem se koruna mění na kulovitou až rozložitou. Dlouhověký druh, běžně dosahující věku 150–200 let, při optimálních podmínkách až do 250 let. Borka stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, pěti- až sedmi-laločnaté, velké 8–12 cm, jejich stopky po zlomení vylučují mléčnou mízu (latex), na rozdíl od většiny ostatních javorů, které mají čirou mízu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný až cizosprašný, jednodomý a hmyzem opylovaný druh. Jednotlivé stromy jsou buď protandrické (jako první rozkvétají samčí květy), nebo protogynické (jako první rozkvétají samičí květy), přičemž v populacích se vyskytují oba kvetoucí typy, což podporuje křížové opylení mezi oběma typy, ačkoli určitá míra samoopylení je také možná. Žlutozelené květy jsou seskupeny ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rozvíjení listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, srostlé pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání rezavohnědá. Nažky jsou ploché.

DOZRÁVÁNÍ: nepěstuje se pro plody, ale dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasné využití: hojně vysazovaný ve městech jako stínicí strom právě pro svou zapojenou, symetrickou korunu a spolehlivou snášenlivost městského stresu, je vhodný do větších zahrad, parků, větrolamů či alejí. Kulinářské využití: květy produkují střední množství výživného pylu a velké množství nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: tvrdé, těžké a jemnozrnné dřevo se využívá podobně jako u jiných javorů na nábytek, truhlářské výrobky a soustružení. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění. Z kůry je možné získat růžové barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, preferuje hluboké, dobře propustné, vlhké půdy, ale snese jakékoli půdy, včetně těžkých jílovitých.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -34 °C až -40 °C, středně mrazuodolný v květu. Je silně větruodolný. Může trpět na verticiliové vadnutí (Verticillium spp.), čerň javorovou (Rhytisma spp.), antraknózu, štítenky a mšice. Výrazně lépe snáší městský stres – chudší půdy a znečištění ovzduší a po zakořenění i vysoké teploty a sucho. Dlouhodobě vysokou vzdušnou vlhkost nesnáší dobře.

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.

DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.

PŮVOD: Japonsko, střední a západní Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m n. m. Do Evropy byl introdukován v r. 1865.

 
RŮST: středně bujný, později slabší. Často je to vícekmený strom s oválnou korunou, v původním areálu dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou kůru. Dekorativní listy jsou vejčité až srdcovité, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Opadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, větrosprašný. Jednotlivé stromy mají buď samčí, nebo samičí květy, k získání plodů jsou potřebné oba. Samčí květy mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

 
PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu.

 
VYUŽITÍ: je to okrasný strom, který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdčitými, krásně žluto až červeně zbarvenými, ale také příjemně vonícími listy.

 
STANOVIŠTĚ: polotieň až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snesití i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do asi -34 °C, náchylnější na zmrznutí květů a rašících pupenů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také zhutnění půdy. Silně odolný vůči větru. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Slovensko, Hradište pod Vrátnom, nalezena jako náhodný semenáč.

RŮST: bujný, vytváří kulovité koruny. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: je minimálně částečně samosprašná, pravděpodobně s vysokou mírou samosprašnosti, kvete středně pozdě až pozdě. 

PLODNOST: časná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké, kulovité. Slupka je tenká, pevná, lesklá, v plné zralosti červená (plody na fotografiách ještě nejsou zcela zralé). Je to typ kyselka. Dužnina je červená, středně tuhá, šťavnatá, šťáva je červená, výrazně barví. Chuť je příjemně sladcenakyslá, aromatická, velmi dobrá, typicky višňová. 

DOZRÁVÁNÍ: časné, v 3.-4. třešňovém týdnu, tedy v 2. polovině června. 

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i na další zpracování na kompoty, džemy, sirupy a sušení, výrobu sirupů či destilátů. 

STANOVIŠTĚ: sluneční, nejlépe se jí daří v hlinité až hlinitopísčité půdě s dostatkem vláhy. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě, silně mrazuvzdorná v květu. Je dobře odolná vůči moniliové spále. Uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá.

PŮVOD: Španělsko, vyšlechtěna ve výzkumném ústavu CEBAS (Centro de Edafología y Biología Aplicada del Segura) pod vedením Federica Dicentu jako kříženec genotypu S5133 × Lauranne, uvedena na trh byla v roce 2007. Synonyma: Pentacebas.

RŮST: bujný, vzpřímený až rozložitý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, hmyzem opylitelná, jednodomá s oboupohlavnými květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstována samostatně. Přítomnost jiné, v podobný čas kvetoucí odrůdy, např. Makako, může zvýšit úrodu. Kvete velmi pozdě, cca. 12-23 dní po středně brzy kvetoucí odrůdě Nonpareil či 10-20 dní po Ferragnès.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, i 2 t jader na ha v dobrých podmínkách.

PLODY: jsou středně velké až menší, dobře se loupou po dozrání. Skořápka je tvrdá a dobře chrání jádro před škůdci. Jádra jsou elipsovitá až podlouhlá, menší (průměrně 1,0 g, průměrně 27-30 % hmotnosti plodu), hladká, světlá. Podíl dvojitých jader je velmi nízký až žádný (<1 %). Chuť je velmi dobrá a sladká, jádra obsahují na mandle vysoký podíl cukrů (průměrně 4,43 %) a tuků (55,73 %).

DOZRÁVÁNÍ: je velmi rané, již začátkem září či dokonce koncem srpna, (10 dní před Ferragnes, 7 dní před Nonpareil).

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně vonné na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinární využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinární i kosmetické účely atd., květy k ovoňání kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti, případně chráněné chladnější oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, v květu díky velmi pozdnímu kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolná vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum). Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: ČR, mateřská rostlina je 20 let pěstována u fary v Příměticích, které jsou součástí Znojma, pravděpodobně je to již asi 500 let pěstovaný klon ze Znojma, lokality Hradiště nebo pochází ze Strahovského kláštera v Praze.

RŮST: je velmi bujný, rozložitý. Dosahuje až 8 m šířky a 6 m výšky v dobrých podmínkách, ale řezem se dá krotit.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tvoří partenokarpické plody bez potřeby opylení.

PLODNOST: raná, vysoká, ve 2 várkách - breba a hlavní úroda.

PLODY: jsou středně velké až velké, hruškovitého tvaru s menším okem. Slupka je v různých odstínech hnědé. Dužina je šťavnatá, hnědočervená, velmi chutná.

DOZRÁVÁNÍ: breba dozrává začátkem srpna, několik dní po odrůdě Marie, hlavní úroda koncem září až v říjnu.

VYUŽITÍ: je to okrasný i užitkový keř, který zahradě dodá závan Středomoří. Kulinářské využití: plody na přímý konzum i zpracování: sušení, výroba džemů, destilátů, sirupů, likérů a podobně. Léčivé využití: Plody fungují i jako bezpečný prostředek proti zácpě. Listy se také dají využít a to nejen k zakrytí intimních partií. :-) Odvar z listů podporuje chuť k jídlu. Například chuť na sýr pečený ve fíkových listech, na sladký krém či zmrzlinu z nich, ještě polité sirupem z fíkových listů. Chutný je i čaj z mladých listů.

STANOVIŠTĚ: slunečné a chráněné stanoviště, teplé polohy, nejlépe u zdi nějaké budovy, na humus bohatá a dobře odvodněná půda.

ODOLNOST: starší rostliny jsou mrazuvzdorné do cca. -15 °C. Mladé rostliny pěstujeme první 2-3 roky v květináči a v zimě zazimujeme v chladné místnosti. První roky po výsadbě do země můžeme ještě na zimu hluboko nastlat slámou, listím či ovčí vlnou. U nás nezvykne trpět výrazně chorobami či škůdci.

PŮVOD: východní Asie od V Sibiře přes Mongolsko po severní Čínu, kde roste na vlhčích svazích a v roklích, v nadmořských výškách od asi 1000 do 1600 m n.m.

RŮST: bujný do výšky cca 60-100 cm. Listy jsou velké, hladké, zelené, květy bílé. Jedlé stonky jsou načervenalé, šťavnaté, sladkokyselé, osvěžující. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, větrem opylována.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, sklizeň stonků je střední až vysoká.

PLODY: nejsou jedlé, jsou vejčité nažky s 2-4 křídly, používáme jen k rozmnožení.

DOZRÁVÁNÍ: sběr stonků od dubna do června. Semena k rozmnožování dozrávají v červenci a srpnu.

VYUŽITÍ: stonky je třeba tepelně upravit, používají se k přípravě koláčů, kompotů, omáček, sirupů, ve kterých si zachovávají narůžovělou barvu.

STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště až polostín, humózní, dostatečně vlhké půdy.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v kořeni do -37 °C až -40 °C. Na jaře ji mohou poškozovat slimáci a plzáci.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, jde o moderní křížence ze skupiny Nanus (= trpasličí) Gladiolus × hortulanus, přičemž rodičovské druhy zřejmě pocházejí z druhů z Jižní a Východní Afriky. 

RŮST: je umírněný, dorůstá do výšky 60-70 cm. Je to teplomilná trvalka přežívající v podobě hlíz uskladněných v bezmrazém prostoru. Vysaďte hlízy v dubnu až květnu do prohřáté půdy do hloubky asi 7-10 cm a do vzdálenosti asi 10-12 cm od sebe. Sázejte tak, aby nebyli ohroženy pozdními jarními mrazy, takže v dubnu s krytím fólií či netkanou textilií. na podzim - koncem září až začátkem října suché stonky a listy ořežte a hlízy opatrně vyjměte ze země a asi 10 sušte v pokojové teplotě při dobrém větrání. Potom jejich zbavte horní slupky a uskladněte v bedýnce vystlané slámou nebo silnými pilinami při asi 10 °C v tmě až do jara. Hlízy sázíme každý rok na jiné místo, abychom předcházeli rozvoji houbových chorob.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy kvetoucími protandricky, tedy samčí tyčinky dozrávají spíše než samičí pestíky. Na dosažení opylení potřebuje jinou odrůdu mečíku kompatibilní v kvetení. Tento mix odrůd kvete v červenci a srpnu - menšími, jednoduchými, nálevkovitými květy různých barev (bílá, bílá s purpurovými skvrnami, růžová, purpurová, červená) rozkvétajícími postupně v klasovitém květenství s celkovou výškou kolem 30 cm. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, v případě jiné kompatibilní odrůdy a přítomnosti vhodných opylovačů se tvoří, ale nejsou ve významném množství, odrůda se rozmnožuje cibulkami.

PLODY: pukavé trojboké tobolky s plochými okřídlenými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: při ponechání květů v září až říjnu, ale květy se většinou odřezávají.

VYUŽITÍ: je výjimečně krásná cibulovina vhodná do menších i větších zahrad do záhonů s jiřinami či jinými cibulovinami nebo i trvalkami. Je velmi vhodná na řez do vázy, řeže se po rozkvetení prvních květů při ponechání listů. Kulinářské využití: krásné květy jsou po odstranění zeleného kalichu, pestíku a tyčinek jedlé, křupavé a chutí připomínají květy lilií. Používají se čerstvé do ovocných salátů natrhané na lupínky, ve sladké kuchyni i vcelku na ozdobu koláčů a dezertů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, chráněné před větrem. Preferují lehkou, hlinitopísčitou, vlhkou, ale dobře odvodněnou, úrodnou půdu, v těžké a přemokřené mohou trpět houbovými chorobami. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh při dodržení vhodného času výsadby a sklizně hlíz.

ODOLNOST: suché hlízy na rozdíl od ostatních okrasných mečíků snesou i silnější mráz, ale nadzemní části jsou citlivé i na teplotu 0 °C. I tak doporučujeme hlízy na podzim vybrat ze země a uskladnit v bezmrazém prostoru. Je středně odolný vůči třásněnkám (Thrips simplex), fusáriové hnilobě (Fusarium oxysporum f. sp. gladioli), plísni šedé (Botrytis cinerea), bakteriální hnilobě či virům. Nejdůležitější je předcházet zamokření.

PŮVOD: Nizozemsko, JUB Holland, vyšlechtila školka Forever Bulbs jako součást produktové řady Evergladz, jde o moderného křížence Gladiolus × hortulanus, přičemž rodičovské druhy zřejmě pocházejí z druhů z Jižní a Východní Afriky. 

RŮST: je bujný, dorůstá do výšky 130 cm. Je to teplomilná trvalka přežívající v podobě hlíz uskladněných v bezmrazém prostoru. Vysaďte hlízy v dubnu až květnu do prohřáté půdy do hloubky asi 7-10 cm a do vzdálenosti asi 10-12 cm od sebe. Sázejte tak, aby nebyli ohroženy pozdními jarními mrazy, takže v dubnu s krytím fólií či netkanou textilií. na podzim - koncem září až začátkem října suché stonky a listy ořežte a hlízy opatrně vyjměte ze země a asi 10 sušte v pokojové teplotě při dobrém větrání. Potom jejich zbavte horní slupky a uskladněte v bedýnce vystlané slámou nebo silnými pilinami při asi 10 °C v tmě až do jara. Hlízy sázíme každý rok na jiné místo, abychom předcházeli rozvoji houbových chorob.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy kvetoucími protandricky, tedy samčí tyčinky dozrávají spíše než samičí pestíky. Na dosažení opylení potřebuje jinou odrůdu mečíku kompatibilní v kvetení. Kvete středně brzy - v červenci a srpnu - velkými (s průměrem 10-11 cm), jednoduchými, sýtočervenými, nálevkovitými květy rozkvétajícími postupně v klasovitém květenství s celkovou výškou 50-75 cm. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, v případě jiné kompatibilní odrůdy a přítomnosti vhodných opylovačů se tvoří, ale nejsou ve významném množství, odrůda se rozmnožuje cibulkami.

PLODY: pukavé trojboké tobolky s plochými okřídlenými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: při ponechání květů v září až říjnu, ale květy se většinou odřezávají.

VYUŽITÍ: je výjimečně krásná cibulovina vhodná do menších i větších zahrad do záhonů s jiřinami či jinými cibulovinami nebo i trvalkami. Je velmi vhodná na řez do vázy, řeže se po rozkvetení prvních květů při ponechání listů. Kulinářské využití: krásné květy jsou po odstranění zeleného kalichu, pestíku a tyčinek jedlé, křupavé a chutí připomínají květy lilií. Používají se čerstvé do ovocných salátů natrhané na lupínky, ve sladké kuchyni i vcelku na ozdobu koláčů a dezertů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, chráněné před větrem. Preferují lehkou, hlinitopísčitou, vlhkou, ale dobře odvodněnou, úrodnou půdu, v těžké a přemokřené mohou trpět houbovými chorobami. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh při dodržení vhodného času výsadby a sklizně hlíz.

ODOLNOST: suché hlízy snesou slabý mráz, ale nadzemní části jsou citlivé i na teplotu 0 °C. Je středně odolný vůči třásněnkám (Thrips simplex), fusáriové hnilobě (Fusarium oxysporum f. sp. gladioli), plísni šedé (Botrytis cinerea), bakteriální hnilobě či virům. Nejdůležitější je předcházet zamokření.

PŮVOD: Evropa od Španělska, Irska a Francie až po řeku Ob, Altaj a Ťan-Šan, Malá a Střední Asie, Atlas v severní Africe. Naše domácí dřevina rostoucí v pahorkatinách relativně hojně na okraji lesů, v křovinách, světlých lesích a na pastvinách.

RŮST: středně rychlý, je to keř nebo nízký strom vysoký do 7 m a široký asi 3 m, s nepravidelnou korunou. Větve vyrůstají v pravém úhlu, jsou protistojné, lesklé a holé. Kůra mladých větviček je hladká, světle hnědá, později černohnědá. Listy jsou protistojné, kulaté až elipsovité, na okraji drobně pilovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, tedy na jedné rostlině se tvoří buď samčí nebo samičí květy, takže k dosažení plodů jsou potřebné samčí i samičí rostliny. Květy tvoří v paždích listů 2–8-květé nepravé okolíky, příjemně vonící, kvetou v květnu až červnu, někdy se kvetení protáhne až do srpna.

PLODÍ: brzy, hojně, pravidelně. 2,1 m vysoký keř umí vytvořit až 1455 plodů.

PLODY: malé kulaté peckovice s průměrem 6-10 mm, které při zrání mění barvu ze zelené na černou. Každá peckovice obsahuje zelenou nebo černofialovou lepivou dužinu a 3-4 pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména do přírodních, ale i přísněji stříhaných živých plotů přírodních větších i menších zahrad, do mezí a větrolamů ve volné krajině, případně do parků. Je považován za dobrou nektarodárnou i pylodárnou dřevinu. Květy, plody i kůra se použijí v lidovém léčitelství jako projímadlo. Z nezralých plodů se může získat zelené barvivo, které se po smíchání s arabskou gumou dá využít jako vodová barva. Z kůry se zase může získat žluté barvivo. Dřevo je pěkně mramorované a dá se využít v soustružnictví.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, upřednostňuje lehčí, kyprou humózní, mírně kyselou půdu, dobře však snáší i vápenitou.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -45 °C. Je silně odolný vůči větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: zřejmě Maďarsko, kříženec odrůd SV 12-375 (Villard Blanc) a Perlette. Mezidruhový kříženec.

RŮST: středně bujný.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavní.

PLODNOST: vysoká.

PLODY: menší hrozny (průměrně 200-350 g) s průměrně 131 bobulemi. Bobule jsou menší (průměrně 2,5-3 g), kulaté, jantarové barvy. Dužnina je masitá a šťavnatá, bez semen a s harmonickou vyváženou chutí, v které je jasně patrná muškátová aroma. Obsah cukru je 19-22 %.

DOZRÁVÁNÍ: velmi časné až časné, potřebuje jen 100-110 dní, začátkem až v polovině srpna.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzumaci a sušení na rozinky, v kterých si zachovává muškátovou vůni, ale i k výrobě moštů, džemů či kompotů. Velmi dobře snášejí přepravu. 

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, vzdušné, orientované na J nebo JZ. Nenáročný na půdu, dobře se mu daří v písčité, hlinité či vápenité půdě. Optimálně jsou hluboké, propustné hlinitopísčité půdy bohaté na živiny.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -22 °C až -23 °C. Vysoce odolný vůči peronospoře - plísni révové (Plasmopara viticola) a středně odolný vůči padlí révy (Uncinula necator) a vůči botrytidě (Botrytis cinerea).

PŮVOD: Německo, vyšlechtil ji Hans Hachmann a na trh byla uvedena v roce 1974. Patří mezi hybridy Forsythia x intermedia, které jsou kříženci mezi F. suspensa a F. viridissima.

RŮST: středně bujný. Jde o opadavý keř se vzpřímeným a hustě rozvětveným habitem. Typicky dosahuje výšky 2 až 3 metry při podobné šířce. Koruna je hustá a dobře rozvětvená už od bázy. Mladé výhony jsou žlutozelené s výraznými lenticelami, zatímco starší dřevo vytváří šedě-hnědou borku. Listy jsou vejčitě-kopinaté, obvykle 8–12 cm dlouhé, a na podzim se zbarvují do nažloutlých až purpurově-bronzových odstínů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvetení probíhá v březnu až dubnu, obvykle trvá 2–3 týdny, kvete velmi bohatě velkými, zlatožlutými květy zvonkovitého tvaru se 4 okvětními lístky.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: dřevnatá, vejcovitá tobolka dlouhá přibližně 1 – 1,5 cm. Obsahuje několik malých, okřídlených semen. Povrch tobolky je hnědý a kožovitý.

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ: keř je velmi dekorativní květem brzy na jaře a používá se jako solitéra či do živých plotů do zahrad, parků či městské zeleně. Větve s květy se výborně hodí na řez do vázy, i s rychlením během zimy a květy příležitostně jako jedlá ozdoba, ačkoli jsou hořké.

STANOVIŠTĚ: sluneční, pplné slunce je nezbytné pro maximální produkci květů, ale zvládne i v polostín, ale s omezeným kvetením a slabším vzrůstem. Je nenáročná na pěstování. Preferuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy. 

ODOLNOST: je extrémně mrazuvzdorná v dřevě - odolává teplotám až do -30 °C. Jednou z klíčových vlastností tohoto kultivaru je vyšší mrazuvzdornost květních pupenů v srovnání s jinými hybridy F. × intermedia. To z ní dělá spolehlivě kvetoucí keř i v chladnějších oblastech, kde jiné kultivary mohou prísť o pupeny vlivům pozdních mrazů. Obecně odolná vůči škůdcům a choroby, někdy ji mohou napadnout mšice, příležitostně se může vyskytnout hubovitá choroba (Phomopsis) nebo bakteriální skvrnitost (Pseudomonas syringae), ale Goldzauber vykazuje celkově lepší vitalitu a odolnost než starší kultivary jako Spectabilis. Je středně tolerantní vůči městskému znečištění a ílovitým půdám.

PŮVOD: USA, stát New York, Geneva, Vine Breeding Institute of Cornell University, vyšlechtil ho v roce 1925 Richard Wellington jako mezidruhového křížence mezi druhy Vitis vinifera a Vitis labrusca, konkrétně jako křížence odrůd Ontario x Grosse Guillaume. Synonyma: NY 13 035.

RŮST: bujný až velmi bujný, s hustým až velmi hustým olistěním a vysokou intenzitou růstu zálistků. Důležité je odstraňování zálistků a 1-3 listů v zóně hroznů. Listy jsou velké až velmi velké, trojlaločné s nevýrazným vykrojením.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: Doporučené zatížení je 4-6 oček na m2, v dobrých polohách až 6-8 oček na m2. Většinou není třeba probírku plodů.

PLODY: hrozny jsou velké, výrazně rozvětvené v základě. Bobule jsou velké až velmi velké, oválné. Slupka je tmavomodrá až černá s voskovitým ojíněním. Dužnina je slizovitá až křupavá, obsahuje semena. Chuť je aromatická, s jahodovým až malinovým tónem, není tak výrazným jako jiné "labruskové odrůdy".

DOZRÁVÁNÍ: středně časné až pozdní, postupné od poloviny září, vydrží až do konce října na keři, přičemž si uchovávají svou kvalitu.

VYUŽITÍ: hodnotná stolní odrůda vhodná i na velkovýrobní pěstování na trh s velmi pěknými hrozny a dobrou chutí, k přímé konzumaci, zpracování na kompoty, džemy či mošty.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, vzdušné. Nemá rád suché půdy. Je vhodný do vzdušných teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je dobře až velmi dobře mrazuvzdorný v dřevě a pupenech během zimy. Je velmi dobře odolný vůči plísni šedé - botrytidě (Botrytis cinerea), dobře odolný vůči plísni révové - peronospoře (Plasmopara viticola). Má nízkou citlivost na sprchávání květů.

PŮVOD: USA, Davis, University of California, California Agricultural Experiment Station, vyšlechtili Harold P. Olmo a Albert T. Koyama jako křížence genotypů Olmo L 12-80 x Olmo S 45-48, křížení proběhlo v roce 1957 a následná selekce v roce 1958. Synonyma: Redglobe, Rosito.

RŮST: středně bujný, středně vzpřímený. Hustota olistění je střední.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, oboupohlavný.

PLODNOST: středně vysoká až vysoká (průměrně 4–17 kg/keř).

PLODY: hrozny jsou velké (600–800 g) a řídké. Bobule jsou velké až velmi velké (průměrně 10–15 g, 34×30 mm), kulaté až jemně protáhlé. Slupka je růžová až červená se silným ojíněním, pevná, středně silná až silná. Dužnina je pevná, křupavá, méně šťavnatá, obsahuje 2–4 semena. Chuť je j ednoduchá, sladká, méně aromatická, cukernatost se pohybuje kolem 14–16 °Brix, množství kyselin je nízké (4–5 g/l).

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až středně pozdní, tedy ve 2. polovině až koncem září, potřebuje 130–140 dní k dozrání. Dobře snáší přepravu a skladování.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum jako stolní hrozny, do salátů, k zamrazování, případně na kompoty či výrobu moštů, džemů či sirupů.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dostatečně propustnou, výživnou půdou. Je vhodný zejména do teplých lokalit, případně do skleníků.

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě a pupenech v zimě do asi -18 °C. Středně odolný vůči padlí (Erysiphe necator) a peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola), méně odolný vůči botrytidě (Botrytis cinerea) a černé skvrnitosti révy (Phomopsis viticola).

PŮVOD: areál původního druhu se rozkládá od Středomoří a J střední Evropy (zasahuje až na Slovensko) přes Kavkaz a západní Himálaj až po Čínu. V Evropě roste na výslunných kamenitých svazích v nížinách a pahorkatinách, v dalších částech areálu potom nejčastěji v horských lesích a křovinách od 700 do 2400 m n. m. Odrůda pochází z Holandska, v roce 1990 ji náhodně objevil Willem A. Sanders, na trh ji uvedla školka Antigone Plantvermeerdering B.V. V roce 1999 vyhrála na výstavě Plantarium cenu jako nejlepší novinka. Synonyma: Ancot^PBR.

RŮST: bujný, je to keř nebo menší strom dorůstající do výšky 2,4 m a šířky až 4,5 m, lze řezem vytvarovat na živý plot s výškou 1,8 m. Je to první kultivar se zářivě zelenožlutými, okrouhle vejčitými listy s vystupující žilnatinou, které se krásně vyjímají vedle zeleně či červeně zbarvených kultivarů. na podzim se listy zbarví do odstínů oranžové a červené. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete malými, žlutozelenými květy na dlouhých stopkách v koncových latách od května do června.

PLODNOST: relativně nízká, ostatní opadávají.

PLODY: tmavohnědé peckovice s trvalým kalichem velmi ozdobné dlouhými stopkami, které spolu se stopkami opadnutých nevyvinutých plodů a postranními větvičkami květenství ochlupatí (= obrostou trichomy), takže celé souplodí vypadá jako obláček růžovokrémového kouře nebo jako paruka. Z toho je odvozen i anglický název (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Po dozrání se odlamuje celé souplodí a slouží jako létací aparát.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina, která se uplatní jako solitéra v menších i větších zahradách či parcích, ale i do živého plotu, zejména v kombinaci s jinými odrůdami škumpy - např. s purpurovolistou Royal Purple nebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využití: z květů a listů se získává esenciální olej s mangovou vůní. Z kořene a kmene se získává ne příliš trvanlivé žluté barvivo "mladý fustik", které se používalo od renesance až do objevení syntetických barviv v 19. století. Dřevo, označované také jako "uherský fustik" či "fisetové dřevo", se používalo zejména k výrobě intarzií nábytku či výrobu rámů na obrazy. Listy a kůra jsou dobrým zdrojem tříslovin. Větvičky se dají použít v košíkářství.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín. na rozdíl od jiných odrůd se žlutozelenými listy dobře snáší i plné slunce bez popálení listů, pokud půda není příliš suchá. na půdu není náročná, snese většinou půd, ale preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ne příliš výživnou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do asi -25 °C. Květní pupeny mohou někdy poškodit pozdní jarní mrazy. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Je dobře odolná i vůči větru, vysokým teplotám či znečištění ovzduší. Většinou netrpí chorobami či škůdci, ojediněle václavkami či verticíliovou hnilobou nebo v přílišném suchu padlím.

PŮVOD: Francie.

 
RŮST: strom roste slaběji, vytváří jehlanovitou, širokou korunu s řidšími hlavními větvemi, které směřují šikmo vzhůru; postranní větve jsou v pozdějších letech mírně převislé, plodonosné dřevo je krátké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, dobře opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Charneuská, Williamsova, Lectierova, Madame Verté, Dekanka zimní.

 
PLODNOST: nastupuje brzy a je velmi dobrá, stálá a pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (v závislosti na kvalitě půdy), tvar protáhlý, kuželovitý, nerovnoměrný až mírně hrbolatý. Slupka je hladká, zelená, po dozrání jásavě žlutá, zřídka se objeví i načervenalé líčko, drobné lenticely jsou přítomné v blízkosti stopky. Dužnina je bílá, rozplývavá, šťavnatá, chuť sladká až mírně kyselá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr koncem srpna (sbíráme ještě tvrdé plody), konzumní zralost 8–10 dní po sklizni, skladovatelnost cca 2 týdny.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum a na výrobu kompotů. Plody snášejí přepravu dobře jen těsně po sklizni, v tvrdém stavu.

 
STANOVIŠTĚ: náročnější na stanoviště, vyžaduje nižší a střední polohy – do 400 m n. m. a živné půdy, chráněné před větry a mrazy. Vhodná především do zahrad.

 
ODOLNOST: dobrá odolnost vůči chorobám a škůdcům, netrpí strupovitostí. Mladé stromy jsou méně odolné vůči mrazům.

PŮVOD: Spojené království, královská botanická zahrada v Kew, asistent kurátora Brian Halliwell ji v 80. letech 20. století vyselektoval jako perspektivního křížence levandule úzkolisté (L. angustifolia) a tzv. španělské levandule (L. lanata), tedy Lavandula x chaytoriae a pojmenoval po dalším zaměstnanci zahrady, Richardu Grayovi.

 
RŮST: pomalý. Je to středně vysoký polokeř dorůstající do 50 cm se dřevnatějícími stonky. Listy jsou bez řapíku, na levanduli relativně široké, stříbřité, chlupaté, dlouhé až 5,5 cm. Stříhá se buď během prvního kvetení, nebo potom až na jaře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně jako hybrid sterilní, ale kvete drobnými, voňavými modrofialovými květy uspořádanými do středně dlouhých lichoklasů (6–10 cm) dlouho od července do srpna, déle než levandule úzkolistá.

 
PLODNOST: pravděpodobně sterilní, množí se vegetativně řízky.

VYUŽITÍ: je významnou okrasnou a medonosnou rostlinou, atraktivní také pro motýly. Dá se použít k vytvoření lemů záhonů odpuzujících škůdce a jako půdopokryvná rostlina. Má nižší obsah esenciálních olejů (EO) než mnohé odrůdy levandule, její vůně je jemná, bylinná, svěží, jemně pryskyřičná a dřevitá, s nižším obsahem kafru. Můžete ji využít v domácí kosmetice či aromaterapii, ale také kulinařně. Kulinařní využití: listy a květy čerstvé i sušené, syrové i tepelně upravené k dochucení salátů, polévek, dušených jídel či koláčů, sušenek, zmrzliny či krémů. Přidávají se do džemů, olejů či octů. Připravuje se z nich čaj. Léčivé využití: Je významným uklidňujícím prostředkem a používají se buď přímo květy v čaji či koupeli. Má silné antiseptické účinky, působí proti křečím, plynatosti, je žlučopudná a močopudná, uklidňuje žaludek, používá se proti nervozitě a nespavosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře odvodněnou, chudší, písčitou či kamenitou a vápenitou půdou, ale snese jakoukoli, pokud není příliš kyselá nebo přemokřená. Roste i ve výživné půdě, ale tam má méně EO.

 
ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorná do -20 °C, krátkodobě i -23 °C, mrazuvzdornější než většina odrůd l. prostřední, mírně méně mrazuvzdorná než některé odrůdy l. úzkolisté (např. Munstead). Po zakořenění silně suchovzdorná, odolná vůči větru. Jako prevenci vůči houbovým chorobám pěstujeme v dobře odvodněné půdě a na vzdušném stanovišti.

PŮVOD: neznámý, pravděpodobně Nizozemsko.

RŮST: dorůstá průměrně do výšky 55 cm a šířky 40-50 cm. Hlízy umístěte do výsadbové jámy do hloubky asi 15 cm a přikryjte asi 3-5 cm půdy. Vzdálenost výsadby hlíz od sebe je 30-60 cm. vysazujeme je ven až koncem dubna či začátkem května podle lokality, abychom předešli poškození mrazem po vyrašení. Po zmrznutí nadzemní části na podzim hlízy je třeba vyjmout a uskladnit v bezmrazém, chladném prostoru.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně sterilní, kvete od července až do prvních přízemních mrazů velkými, plnými, výrazně červenými květy. Patří mezi velkokvěté, plnokvěté jiřiny. Průměr "květu" je až 10-15 cm.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody a jako plnokvětá zřejmě ani netvoří plody.

PLODY: nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: pravděpodobně netvoří plody.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní, středně vysoká jiřina, která ocení oporu, vynikne samostatně, ale zejména v záhonech s dalšími jiřinami či trvalkami, zejména těmi rozkvétajícími koncem léta.  Jsou velmi vhodné jako řezané květy, po sklizni brzy ráno a rychlém ponoření do vody si dlouho udrží svěžest. Kulinární využití: jazykovité květy nevýrazné chuti ale výrazného vzhledu jsou jedlé a jsou pěknou dekorací salátů, slaných či sladkých krémů, pomazánek, dezertů, lze je přidat do těsta - kynutého či litého, na horní stranu palačinek. Při přímém kontaktu s teplem však hnědnou podobně jako po zmrznutí, takže nejlépe přidávat jejich k studeným jídlům.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně propustnou půdou. Při dodržení vhodné dobu výsadby vhodné do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: hlízy jsou mrazuvzdorné jen do maximálně - 5 °C, nadzemní část je velmi citlivá na mráz. Mladé rostliny oblíbené slimáci a slimáci.

PŮVOD: střední, západní a jižní Evropa, Ukrajina, Rusko, severní Turecko.
V Česku a na Slovensku zejména v teplejších oblastech, na slunných stanovištích v teplomilných doubravách, lesostepích, pastvinách, na bazických až mírně kyselých horninách.

RŮST: variabilní, ale převážně bujný. Je to dlouhověký strom vysoký 10–20 m a široký kolem 10–12 m, někdy jen keř. Listy má celistvé, s dlouhými řapíky, kulaté až vejčité, většinou lysé, na okraji jemně pilovité až celokrajné. Dožívá se až 300 let.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy. Kvete v průběhu dubna a května.

PLODNOST: většinou pozdější, vysoká a variabilně pravidelná. 

PLODY: malé (1,5–3 cm), kulovité až široce kulovité, převážně žluté v plné zralosti. Chuť je variabilní, v zelené zralosti převážně trpká, po zhniličení příjemnější, často sladkokyselá až sladká.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní u jednotlivých stromů, od srpna do října. 

VYUŽITÍ: strom je dekorativní, mohutný a dlouhověký, krajinotvorný, vhodný do volné krajiny, pastvin jako solitéra či ve skupině, do mezí, větrolamů, alejí a stromových řad, ale také do včelnic, parků či městské zeleně. Kulinární využití: Plody jsou zejména po uhniličení vhodné na výrobu moštů, perry, destilátů či džemů. Semena se používají k vypěstování bujněji rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy hrušní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou hlinitou půdu, ale zvládá širší spektrum půd, včetně jílovitých. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě a variabilně v květu. Po zakořenění je dobře odolná proti suchu. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: Polsko, vyšlechtil ji Dr. Tadeusz Szymanowski, na trh ji v roce 1995 uvedla polská školka CLEMATIS Źródło Dobrych Pnączy Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością.

RŮST: je umírněný až středně bujný, tato ovíjivá liana dosahuje velikost 3-4 m a roční přírůstky jsou kolem 0,5 m na letorost. Má výrazně dekorativní, panašované listy, které se začínají vybarvovat až 2.-3. rok po výsadbě a zejména na slunném místě do zelená, krémově a růžova. Vyžaduje pevnou oporu buď v podobě pergoly, plotu nebo vedení, nejlépe s dvěma sloupy v tvaru T a mezi rameny nataženými dráty.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašné, opylované hmyzem. Je to převážně samičí odrůda s částečně vyvinutými tyčinkami. Pro jistotu vysoké úrody doporučujeme pěstovat se samčí odrůdou Adam, která zabezpečí opylení. Kvete přibližně v 2. polovině května.

PLODNOST: raná, plodí už 4.-5. rok po výsadbě, vysoká v přítomnosti opylovače. 

PLODY: jsou malé (průměrně 3,2-3,7 g, 2,3-2,6 cm x 1,6-2 cm), podlouhlé, výrazně zploštělé. Slupka je hladká a zelená. Dužnina je zelená. Chuť je příjemně osvěžující sladkokyselá. 

DOZRÁVÁNÍ: je velmi časné, už během 2. poloviny srpna. Po dozrání plody opadávají, takže je dobré pod rostlinu natáhnout plachtu či netkanou textíliu.

VYUŽITÍ: celá liana je velmi dekorativní listy, květy i plody na zakrytí pergol, plotů, vhodná i jako živý plot v menších či větších zahradách, parcích, na vedení i do sadů. Květy jsou atraktivní pro opylovače. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i zpracování (džemy, marmelády, džusy, atd.).

STANOVIŠTĚ: sluneční, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ho k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorné v dřevě do přibližně -30 až -34 °C. Raší sice trochu spíše než odrůdy aktinidie význačné (Actinidia arguta), ale je odolnější vůči pozdním jarním mrazům.

PŮVOD: Polsko, bližší původ není známý.

RŮST: středně bujný, tato ovíjivá liana dosahuje velikost 3-4 m a roční přírůstky jsou kolem 50 cm na letorost. Má výrazně dekorativní, panašované listy, které se začínají vybarvovat až 2.-3. rok po výsadbě a zejména na slunném místě do zkatinka, krémově a růžova. Vyžaduje pevnou oporu buď v podobě pergoly, plotu nebo vedení, nejlépe s dvěma sloupy v tvaru T a mezi rameny nataženými dráty.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašné, opylované hmyzem, dvoudomé. Je to samčí rostlina, která opyluje samičí odrůdy aktinidie pestrolisté (Actinidia kolomikta), např. Dr. Szymanowski, Sientiabrskaja, Krupnoplodnaja, Vitakola, Pautske, Náhodka, atd. dokáže opylit až 10 samičích rostlin.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: celá liana je velmi dekorativní listy a květy na zakrytí pergol, plotů, vhodná i jako živý plot v menších či větších zahradách, parcích, na vedení i do sadů. Vonné květy jsou atraktivní pro opylovače. Používá se jako opylovač pro samičí odrůdy aktinidie pestrolisté.

STANOVIŠTĚ: sluneční, před větrem chráněné stanoviště, případně polostín; ideálně (jiho)západní orientace; kvalitní humózní půda s dostatkem vláhy, na kterou je kvůli mělké kořenové soustavě náročná. kvůli citlivosti letorostů na pozdní jarní mrazy je výhodné vysadit ho k zdem či nádržím s vodou, které akumulují teplo a v noci ho vyzařují do okolí. Podobně je vhodné zapěstovat plodné větve až ve vyšší výšce. Je vhodné do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorné v dřevě do asi -30 °C až -34 °C. Raší sice trochu spíše než odrůdy aktinidie význačné (Actinidia arguta), a pozdní jarní mrazy ho poškozují, ale je vůči ním odolnější.