Staré odrůdy

PŮVOD: Kanada, stát Ontario, vyšlechtil v r. 1820 Charles Arnold v obci Paris jako kříženec odrůd Wagenerovo (otcovská odrůda) × Northern Spy (mateřská odrůda). Na trh ji uvedla školka bratří Transonových v Orléansu v r. 1882. V r. 1898 získala ocenění od britské Královské zahradnické společnosti. Do Listiny povolených odrůd v Československu byla zapsána v r. 1954. Synonyma a cizí názvy: Ontarioapfel.

RŮST: nejprve středně bujný, později ustává. Vytváří zpočátku vysoké kulovité či úzce pyramidální koruny, které se později rozkládají až na kulovité, jsou poměrně malé a řídké.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy až pozdě, je dobrým opylovačem. Má tendenci vytvářet i partenokarpické plody bez opylení. Vhodní opylovači např.: Baumannova reneta, Bernské růžové, Coxova reneta, Hájkova muškátová reneta, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Matkino, Oldenburgovo, Parkerovo, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, Šampaňská reneta, Wagenerovo, Wealthy, Zvonkové.

PLODNOST: raná, vysoká, výrazně střídavá.

PLODY: velké až velmi velké, ploše kulovité, žebrované s pěti oblejšími, dobře vyvinutými žebry, která se táhnou podél celého plodu. Slupka je hladká, lesklá, pevná až kožovitá. Základní barva je výrazně zelená, později slámově žlutá s karmínově červeným líčkem, méně nápadným, rozmytým, někdy i široce pruhovaným. Plody bývají při sklizni modravě ojíněné. Dužnina je zpočátku středně tuhá, později měkká, krémová až nažloutlá, částečně zrnitá, velmi šťavnatá, na vzduchu málo hnědne, vydrží dlouho bez moučnatění. Po dozrání voní plody jen slabě, ale po rozkrojení silněji a připomínají vůní odrůdu Omanové. Chuť mají nakyslou až sladkokyselou, osvěžující, bez kořenitosti, nejchutnější jsou z nižších, dostatečně teplých poloh. Mají vyšší obsah vitaminu C.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň většinou až ve 2. polovině října, co nejpozději, protože teprve těsně před sklizňovou zralostí se plody nejlépe vybarvují. Už při sklizni jsou náchylné k otlačení, proto je třeba s nimi manipulovat opatrně. Konzumně dozrávají v lednu, vydrží v chladném skladování do května, při skladování nevadnou, ale při přehnojení mohou hnít zevnitř.

VYUŽITÍ: zejména na přímý konzum, sušení a moštování, případně i na pečení. Kvůli nízkému obsahu cukrů je vhodné při konzumaci s mírou i pro diabetiky.

STANOVIŠTĚ: slunné, před větrem chráněné. Dobře se přizpůsobuje různým podmínkám, nedaří se jí jen v těžkých, jílovitých, mokrých půdách a naopak v příliš suchých půdách či v mrazových kotlinách. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh. Hodí se zejména do zahrad, sadů či včelínů.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v dřevě, silněji mrazuvzdorná v květu, je středně odolná vůči strupovitosti, středně až méně vůči padlí, náchylnější k rakovině v těžké půdě. Napadá ji mšice vlnatka krvavá.

PŮVOD: Německo, Halle an der Saale, vypěstoval C. G. Büttner v roce 1788 z oříšku z odrůdy Gunslebener Zellernuss zřejmě z volného opylení.

 
RŮST: bujný do výšky i do šířky, keř je řidší až středně hustý, vzpřímený. Odnožuje jen velmi slabě až slabě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete pozdě, samčí květy kvetou 10 dní, samičí květy 5 dní a kvetení se překrývá. V přítomnosti další ve stejnou dobu kvetoucí odrůdy je úroda ještě vyšší. Vhodní opylovači: Barcelonská, Corabel, Lombardská bílá, Katalánská, Tonda di Romana, Webbova, Zellská červenolistá.

 
PLODNOST: pozdější (po 6 letech po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké (průměrně 4,3 g), kulovité, světle hnědé, slupka (obal plodu) je stejně dlouhá jako plod, středně hrubě cípatá. Velmi dobře se louská louskáčkem tak, že jádra zůstávají celá. Jádro je středně velké až velké, středně dobře vyplňuje skořápku (podíl z celkové hmotnosti plodu je 45 %). Jádro je vejcovité, slupka je jen slabě korkovatá, vnitřní dutina je malá až středně velká. Chuť je dobrá až velmi dobrá, aromatická, nasládlá. Dvojitá jádra se nevyskytují.

 
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, koncem 3. dekády září v průběhu asi 10 dní.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky apod.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje slunné, ale zvládne i polostín, jen tam je méně plodná. Nejlépe se jí daří v hlinitopísčitých až písčitohlinitých, humózních, dostatečně vlhkých, ale propustných půdách, snese však i horší půdy. Nesnáší jen suché nebo těžké jílovité půdy. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí, ve vyšších polohách na chráněných stanovištích.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, v pupenech i květu. Jen v těžkých jílovitých půdách může být poškozena. Je středně až silně odolná proti napadení nosatcem lískovým (Curculio nucum), netrpí chorobami.

PŮVOD: ČR, Praha, vyselektoval ji v r. 1857 Mathias Tatar v Pražské botanické zahradě ze semen tzv. „šípové hrušky“ – jeřábohrušky ušaté (Sorbopyrus auricularis či Sorbopyrus bollvylleriana), tedy spontánního mezirodového křížence hrušně a jeřábu, pravděpodobně jeřábu mukyňového. Původní spontánní kříženec byl zaznamenán v Alsasku už v r. 1599 a popsán Jeanem Bauhinen v Historia plantarum universalis z r. 1650. Botanický název má Sorbopyrus auricularis var. bulbiformis.

RŮST: bujný, vyrovnaný, zdravý a štíhlý růst, vytváří krásný kompaktní strom s kuželovitou korunou, vhodný i jako okrasný prvek do zahrady.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy. Vhodní opylovači: nebyli prověřeni, ale opylují ji zřejmě jiné hrušně kvetoucí v podobnou dobu, např. Amanliská, Avranšská, Anglická bergamotka, Drouardova, Hardyho máslovka, Koporečka, Mechelenská, Pstružka, Salisburyova.

PLODNOST: středně raná (asi 8. rok po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: na hrušeň malé, na křížence velké (průměrně 50 g, 4 cm), tvarem podobné zploštělému jablíčku. Slupka je zelená, v zralosti zlatožlutá s červeným líčkem, posetá četnými lenticelami. Dužnina je žlutá, máslovitá, měkká, šťavnatá. Chuť je výborná, sladká, kořenitá, jemně připomínající exotické ovoce.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna a začátkem září, ještě ve světle zeleném stavu, protože v plné zralosti je velmi atraktivní pro vosy a sršně a po plném vyzrání na stromě rychle ztrácí kvalitu. Dozrává velmi rychle po sklizni a netřeba otálet s jejím konzumem a zpracováním.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu, sušení, výrobě džemů, destilátů, kompotů.

STANOVIŠTĚ: slunné. Je nenáročná na kvalitu půdy, ale preferuje propustnou a dostatečně vlhkou, ne zamokřenou půdu. Daří se jí i ve vyšších chladnějších polohách s drsnějším podnebím.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, netrpí rzí hrušňovou (Gymnosporangium sabinae) ani merami hrušňovými (Psylla pyri).

PŮVOD: je to velmi stará odrůda neznámého původu, je však možné, že i českého. Má velmi mnoho synonym. Synonyma: Vejlímek, Štětínské červené, Jablko štětínské červené, Jablko mastné, Jablko koláčové, Vejlímek chocholatý, Valník, Velínek, Vejlumek, Velímek, Kalvarůže, Velímek chocholatý, Roter Stettiner, Roter Winterstettiner, Rouge de Stettin, Rother Stettiner Apfel, Fucigena vulgaris, Der rothe Stettiner, Rother Herrnapfel, Rother Rostocker, Rostocker Apfel, Pomme rouge de Stettin, Vineuse rouge d’hiver, Pomme d’Adam d’hiver, D’Anaberg, De Hardy, De Jardy, De paradis ďhiver, De Rostock Stettin, Rother Kaiser, Belle Hervy, Rostrocker Stetting rouge, Rother Herrn-Zwiebel Apfel, Mat, Matapfel, Rother Bretigheimer, Tragamoner, Roth-apfel, Rother Zwiebel Apfel, Maler Apfel, Rothvogel, Eisenapfel, Roth u. sauerer Breitling, Sbohmer, Rothbädemer, Rother Asbacher, Rothbolg, Rother Bamberger, Kaiserkrone, Winterwollenschläger, Rother Wiener, Rothwiener, Rubiner, Rohwiener, Bluth u. rothe Renete, Winter Fleiner, Späther Bleichheimer, Krautländer, Rother u. später Calvill, Calviller, Rother Back, Bolzen, Sauer, rother Kirsch Apfel, Kohl Apfel, Schwerrother-Markt Apfel, Seiden, Rosenwasser, Garten, Braun, Butter, Kack, Rother Hart, Rother Rubin, Kischle, Pomme de fér, Ferrant, Kantjes, Zippel Apfel, Witlsboth, Guly Muly, Török, Bálint, Türkischer Weinling, Roter Backapfel, Roter Bietigheimer, Roter Glasapfel, Roter Herrenapfel, Roter Zwiebelapfel, Rostocker, Malerapfel, Mahler, Zigeunerapfel, Annaberger, Rotvogel

RŮST: zpočátku mírný, později bujný, tvoří velmi velké, ploše kulovité, široké koruny, jejichž větve se později sklánějí. Je velmi dlouhověký.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarckovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Dukát, Florina, Golden Delicious, Gustavovo trvanlivé, Hammersteinovo, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Matkino, Míšeň jaroměřská, Parména zlatá zimní, Signe Tillisch, Spartan, Šampion, Worcesterská parména, Zvonkové.

PLODNOST: pozdní (až po 10. roce od výsadby), vysoká, pravidelná, každý druhý rok vyšší.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 160 g), spíše zploštěle kulovité, nesouměrné, s tupými širokými hranami. Slupka je původně světle zelená, později žlutozelená, krytá karmínovou červení s bílými a červenými tečkami, její povrch je hladký. Dužnina je šťavnatá, tvrdá, pevná, zelenobílá, na vzduchu takřka nehnědne. Chuť je výborná, sladkokyselá až pikantně nakyslá, bez kořenitosti, ale s jedinečným aroma.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem října, konzumně dozrává v prosinci, vydrží dlouho, až do května či déle. Nepadá předčasně ve větru.

VYUŽITÍ: zejména přímý konzum, na sušení a výrobu vína. Dobře se přepravuje a skladuje, při skladování nezvadá.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, s vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou, zejména hlinitou, nesnáší příliš těžké, jílovité půdy. Je vhodná do teplých, ale hlavně středních a chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Méně odolná k rakovině v těžkých, jílovitých půdách, méně odolná vůči strupovitosti, proto ji vysazujeme na vzdušné místo a udržujeme vzdušnou korunu. Je dobře větruodolná. Obvykle netrpí jinými chorobami.

PŮVOD: Anglie, vyšlechtil ji Thomas Webb v Calcote v Readingu v hrabství Berkshire.

 
RŮST: středně bujný až bujný, tvoří středně husté, vzpřímené keře, odnožuje velmi slabě až slabě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete pozdě, samčí květy začínají kvést dříve než samičí, ale kvetení se částečně překrývá. Úroda je vyšší v přítomnosti jiné odrůdy kvetoucí ve stejnou dobu. Vhodní opylovači: Barcelonská, Corabel, Hallská obrovská, Katalánská, Tonda di Romana, Zellská červenolistá.

PLODNOST: raná (ve 3.–4. roce po výsadbě), vysoká až velmi vysoká, dosti pravidelná v dobrých podmínkách.

PLODY: jsou středně velké (průměrně 2,8 g, od 2,3 po 4,1 g), protáhle válcovité, rýhované, světle hnědé, středně dobře se louskají, velmi snadno se louskají louskáčkem. Slupka (obal oříšku) je stejně dlouhá nebo jen o něco delší než plod, je středně až silně cípatá. V souplodí bývá více než 4 plody. Jádro je středně velké (průměrně 1,1 g), dobře vyplňuje skořápku (tvoří 41–48 % hmotnosti celého plodu). Jádro je dlouhé, válcovité, slupka je mírně zvrásněná, světle hnědá, jen málo korkovatí. Chuť je poměrně aromatická, dobrá až velmi dobrá, nasládlá až sladká, v suchém stavu průměrná. Dvojitá jádra se nevyskytují.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, během 2. a 3. dekády září.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu vcelku i na zpracování na pečení, cukrovinky apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale i polostín, v něm je však úroda nižší. Vyžaduje úrodné, teplé, dostatečně vlhké půdy, nejlépe hlinitopísčité až hlinité s dostatkem vápníku, v horších půdách jsou výnosy i kvalita nižší. Je vhodná do teplých a středně teplých oblastí. Nevhodné jsou mrazové kotliny.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná ve dřevě a květních pupenech, samčí jehnědy trpí pozdními jarními mrazy. Chorobami netrpí. Více ji vyhledává roztoč vlnovník lískový (Phytoptus avellanae) a částečně i nosatec lískový (Curculio nucum), ptáci a veverky.

PŮVOD: lombardská líska (Corylus maxima) není přesně známého, evropského původu, možná od Černého moře. 

RŮST: středně bujný až bujný, vytváří husté keře polovězpřímeného tvaru do výšky a šířky 4–6 m. Středně silně až silně odnožuje. Listy jsou zbarvené do bordova.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samičí květy začínají rozkvétat brzy až středně brzy a dříve než samčí, které kvetou pozdě až velmi pozdě, ale navzdory tomuto protogynnímu kvetení je samosprašná. Vhodní opylovači: Hallská obrovská, Webbova atd.

PLODNOST: střední (2,5 kg/strom), středně pravidelná.

PLODY: souplodí tvoří více než 4 plody. Jejich slupky jsou červené, delší než plody, jen málo vykrajované. Plody jsou malé až středně velké (průměrně 2 g, od 1,8 po 2,3 g), dlouhé, válcovité, hnědé s narůžovělým nádechem. Jádro je menší (průměrně 1 g), velmi dobře vyplňuje celou skořápku (průměrně tvoří 52 % hmotnosti plodu). Slupka jádra je červenavá až hnědočervená a buď vůbec nebo jen velmi slabě korkovatí. Jádro se louská středně dobře. Chutná velmi dobře, aromaticky, nasládle až sladce, má vysoký podíl tuků. Podíl jádra z hmotnosti plodu je střední až vysoký (až 55 %), dvojitá jádra se nevyskytují.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané – během 2. dekády září.

VYUŽITÍ: přímý konzum i cukrářské zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, chráněné před severními větry a mimo mrazové kotliny. Půdy nejlépe lehčí hlinitopísčité či písčitohlinité s dostatkem živin a vláhy v teplých až středně teplých pěstitelských oblastech (do cca 450 m n. m.).

ODOLNOST: mrazuvzdorná ve dřevě do -34 °C, silně mrazuvzdorná i v samčích květech. Velmi málo náchylná na botrytidu (Botrytis cinerea).

PŮVOD: USA, rozšiřovala ji od r. 1874 školka Ellwanger Barry v Rochesteru ve státě New York.

RŮST: v mládí bujný, později středně bujný, tvoří vzpřímenou korunu, později se kosterní větve pod úrodou rozkládají a koruna je kulovitá, postranní větve ve spodní části se zahušťují, vyžadují pravidelné prosvětlování.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je spolehlivě samosprašná, kvete středně brzy a je dobrým opylovačem například pro odrůdy Katalánský špendlík či Lützelsachsenská.

PLODNOST: raná, vysoká až obrovská, ještě vyšší než u Oullinské, pravidelná.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 50–70 g), vyrovnané, kulaté až oválné, asymetrické. Slupka je zelenožlutá, v plné zralosti pokrytá bělavě žlutými pruhy, celá jemně bělavě ojíněná, s malými lenticelami a někdy i rzí, je jemná, mírně kyselá a dá se stáhnout v době zralosti. Dužnina je žlutozelená, velmi jemná, měkká, velmi šťavnatá. Chuť je sladká, aromatická, kořenitá, velmi dobrá. Pecka se dobře odděluje od dužniny, dužnina na ní zůstává jen během velmi deštivého či studeného léta, kdy je i chuť dužniny mdlejší.

DOZRÁVÁNÍ: rané, v první dekádě srpna, na stromě vydrží 2–3 týdny.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i k výrobě kompotů, džemů, marmelád, destilátů. Je citlivá na otlačení při přepravě.

STANOVIŠTĚ: slunné, kvůli vysoké plodnosti vyžaduje hlubokou, úrodnou, vlhčí půdu. V suchých a chudých půdách stromy brzy chřadnou a trpí klejotokem. V studených půdách a v zastínění jsou plody bez chuti. Vhodná do teplých a středně teplých poloh s kvalitní půdou.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa), málo náchylná k moniliové hnilobě (Monilinia fructigena), spolehlivě tolerantní vůči šarce.

PŮVOD: vysokobylinné lesy bohaté na dusík, vlhké jasanové lesy, paseky a meze v rámci Evropy kromě nejsevernějších oblastí, sever Afriky, v Asii od Malé Asie přes Kavkaz po Kaspické moře

RŮST: rychlý. Dorůstá až v 7 m vysoký keř nebo strom, bohatě rozvětvený, s plochým kořenovým systémem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, přítomnost dalšího geneticky odlišného keře zvyšuje plodnost, opylovaná hmyzem. Kvete od května do června žlutobílými květy s charakteristickou vůní a léčivými účinky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: černé lesklé peckovičky velké až 6 mm s tmavě červenou barvící šťávou uspořádané do okolíků.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu a září.

VYUŽITÍ: Využívá se celá rostlina, nejčastěji její květy a plody. Květy se používají na čaj proti horečce, jsou močopudné a potopudné, podporují tvorbu mléka a usnadňují vykašlávání, zevně působí protizánětlivě, smaží se, vyrábí se z nich limonáda, šumivé víno, ochucují se jimi krémy a zmrzliny, ale i zavařované ovoce či džemy, např. angreštový, dají se použít jako posyp na koláče. Plody je třeba před konzumací alespoň 15 minut tepelně upravit a propasírovat semena. Velmi chutné jsou z nich sirupy, džemy a přesnídávky (oboje nejlépe doplněné o hrušky či jablka bohatá na pektin). Dají se použít i při pečení koláčů, výrobě omáček a čatní, dělá se z nich víno, destiláty. Využívají se v potravinářství k přibarvování potravin a mají i protivirové účinky. Mladé rovné větve se používají při výrobě píšťal a jiných hudebních nástrojů.

STANOVIŠTĚ: Zvládá i polostín i horší půdy, ale upřednostňuje slunné, dostatečně vlhké místo s výživnou půdou.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorná do -29 °C. Dobře snáší větrné polohy, toleruje znečištění ovzduší.

PŮVOD: Francie, Dreux, vybral ji v r. 1884 zahradník William Fourcine jako semenáč neznámého původu. V r. 1889 byla poprvé popsána ve francouzském zahrádkářském časopise.

 
RŮST: růst středně bujný, později slabší, koruna je menší, široce jehlanovitá, plodonosné dřevo kratší a husté, větve se pod vahou úrod ohýbají a rozkládají.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy, dobře opyluje jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Boscova láhev, Clappova máslovka, Dekanka Robertova, Drouardova, Hardyho máslovka, Charneuská, Červencová, Konference, Křivice, Lectierova, Madame Verté, Mechelenská, Solanka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: raná (5.–6. rok po výsadbě), pravidelná, vysoká až velmi vysoká.

 
PLODY: středně velké (průměrně 180 g), podlouhlého, hruškovitého, zaobleného, pravidelného tvaru. Slupka je drsná, hrubá, tuhá, polomatná, barva zelenožlutá až žlutá, s rzivými lenticelami a rzivým mramorováním u kalicha a stopky. Dužnina je bílá, jemná, šťavnatá. Chuť z dobrých poloh je příjemně sladká, kořenitá, jen mírně nakyslá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem října, konzumně dozrává v prosinci, vydrží do února, v chladírnách i 6 měsíců.

 
VYUŽITÍ: plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu a k výrobě džemů, moštů, kompotů či sušení. Plody dobře snášejí přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, ideální jsou úrodné, výhřevné půdy s dostatkem vláhy. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí, v drsnějších polohách ovoce plně nedozrává.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně až slaběji v květu, středně až výše odolná proti strupovitosti, odolná proti monilióze a rakovině, nebývá napadána škůdci. V deštivém létě mohou plody praskat.

PŮVOD: Francie, Bry-Sur-Marne nedaleko Paříže, náhodný semenáč objevený okolo roku 1820.

RŮST: zpočátku bujný, poté slábne, vytváří menší kulovitou korunu, je vhodná i do menších zahrad. Vyžaduje častější zmlazovací řez.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy až středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Cárská, Čačanská raná, Ersingenská (Ahlbachova) a Lützelsachsenská, Viktorie.

PLODNOST: středně raná až pozdnější, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: menší až středně velké (průměrně 15–22 g), kulaté, ze stran mírně zploštělé, souměrné. Pod světlemodrým ojíněním a tmavofialovou kyselejší slupkou ukrývá polotuhou, jemnou, zelenožlutou, šťavnatou dužninu, dobře oddělitelnou od pecky. Chuť je sladkastá, málo nakyslá, kořenitá, velmi dobrá až vynikající.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, koncem července postupně. Plody vydrží na stromě i 2 týdny.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, k sušení, na výrobu kompotů, destilátů či povidel. Po sklizni dobře snášejí přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, není příliš náročná na stanoviště. Upřednostňuje vlhčí úrodné půdy, vysloveně jí vadí jen suchá stanoviště, na nichž jsou plody při velkých úrodách příliš malé, málo vybarvené, méně chutné. Je vhodná do všech poloh pro slivoně, i do těch vyšších.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, středně až méně tolerantní vůči šarce, středně až vyšší měrou odolná vůči monilióze (Monilinia spp.), netrpí klejotokem.

PŮVOD: Belgie, náhodný semenáč ze zač. 19. stol., šířený školkou De la Fidelité v Bruselu, pojmenovaná v r. 1819 po hraběti Mérode-Westerloo.

 
RŮST: bujný, se vstupem do plodnosti se zpomaluje, vytváří široce kuželovitou korunu.
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Avranšská, Clappova máslovka, Hardyho máslovka, Charneuská, Júlová, Williamsova.

 
PLODNOST: raná (4. rok po výsadbě), vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké (průměrně 200 g, ale i 500 g), tupě zaoblené, kuželovité plody. Slupka je šedozelená, v plné zralosti světležlutá, silnější, drsná, pokrytá rzivými lenticelami, na slunné straně s načervenalým líčkem. Dužnina je smetanově bílá, středně tuhá – polomáslovitá, velmi šťavnatá, jemná, chuťově výborná, sladká, mírně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň za zelena začátkem až v polovině září, konzumně dozrává koncem září, vydrží asi 14 dní, z vyšších poloh do konce října.

 
VYUŽITÍ: na přímý konzum, moštování, výrobu povidlových směsí a džemů, případně i kompotů.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda je velmi přizpůsobivá, snese i méně kvalitní půdy a vyšší polohy, jen v sušších půdách bývají plody drobnější.

 
ODOLNOST: dobře až silně mrazuvzdorná ve dřevě, silně v květu, silně odolná vůči strupovitosti a monilióze, nebývá napadána škůdci.

PŮVOD: Bulharsko, Pancharevo jižně od Sofie, velmi dlouho rozšířený a známý náhodný semenáč, registrovaný v r. 1983. Synonyma: Pancharevski tsilindrichen (= Pančarevský válcovitý).

RŮST: středně bujný až bujný, vzpřímený až mírně rozložitý, tvoří pyramidální koruny, dosahuje výšky a šířky 3–4 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, k dosažení úrody potřebuje přítomnost jiné odrůdy dřínu, kvete brzy.

PLODNOST: raná, středně vysoká až vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou velké (průměrně 7,69 g, 28,46 mm x 20,14 mm), válcovité až oválné. Slupka je zářivě červená až tmavě červená. Dužnina je šťavnatá. Pecká je v poměru k hmotnosti plodu středně velká (průměrně 9,8 %). Chuť je výborná, sladkokyselá až sladší.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 2. polovině srpna, relativně krátké, kolem 1–2 týdnů v závislosti na průběhu teplot.

VYUŽITÍ: je to okrasný i jedlý keř vhodný do menších i větších zahrad, živých plotů volně rostoucích i přísně tvarovaných, do sadů, parků a jiné městské zeleně, také do mezí a větrolamů, kvůli ranému kvetení jako jeden z prvních zdrojů pylu i nektaru i do včelnic. Kulinární využití: Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i ke zpracování, např. na želé, džem, ovocné šťávy, sirupy, kompoty, destiláty, kandované ovoce, nakládání nezralých plodů jako nepravých oliv. Ze semen lze získávat kvalitní jedlý olej. Pražená a pomletá semena se dají použít jako náhrada kávy. Léčivé využití: plody a kůra se používají ke snížení horečky a plody i na trávicí problémy, květy proti průjmu. Technické využití: z kůry lze získat žluté barvivo, z kořenů červené. Listy jsou dobrým zdrojem taninu. Dřevo je těžké a velmi kvalitní a používá se na výrobu násad nářadí apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dobře propustnou půdou, snáší i vápnité, zásadité půdy. Vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květech (alespoň do -10 °C), ačkoli kvete brzy. Po zakořenění dobře odolný suchu a teplu, i větru. Odolný vůči vysokému obsahu vápníku v půdě.

PŮVOD: Francie, v r. 1825 ji jako náhodný semenáč objevil v lesíku zoologické zahrady St. Lucas u Angers Nicolas Giffard, rolník a školkař z Fouassieres.

 
RŮST: slabší, tvoří řídké šlahounovité koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Esperenova bergamotka, Guyotova, Krivica, Pařížanka, Trévouxská, Williamsova.

 
PLODNOST: pozdější, závislá na stanovišti – v dobrých podmínkách pravidelná a spolehlivá, v nevhodných střídavá a nejistá.

 
PLODY: středně velké (70–120 g, někdy i 150 g), pravidelné, podlouhle hruškovité. Slupka je lesklá a hladká, žlutozelená s červenými tečkami, na slunečné straně mramorovaně červená. Dužnina je bělavá, jemná, velmi šťavnatá, máslové, rozplývavé konzistence. Chuť je výborná, sladká a jen lehce kořenná a jemně kyselkavá. Zralé plody výrazně voní.

 
DOZRÁVÁNÍ: sběr od 20. července ještě v tvrdém stavu, konzumně dozrává koncem července až začátkem srpna.

 
VYUŽITÍ: výborná zejména k přímému konzumu, ale také na výrobu kompotů. Dopravu snáší jen krátce po sklizni v tvrdém stavu.

 
STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunné, teplé, dostatečně chráněné, ale ne uzavřené stanoviště, nejlepší kvality plodů dosahuje na živných, lehkých půdách. Vhodná zejména do teplých poloh pro pěstování hrušní.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě i květu, středně odolná vůči strupovitosti.

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda, možná z Německa z okolí řeky Odry. Má mnohá alternativní pojmenování jako „Šálové“, „Štrúdlák“ či „Funtové“.

RŮST: velmi bujný a neuspořádaný, na semených podnožích vytváří obrovské stromy se širokými korunami a převislými větvemi, ve vhodných podmínkách i 16–20 m široké. Jsou velmi dlouhověké.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy až středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Baumannova reneta, Boikovo, Croncelské, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Parména zlatá zimní.

PLODNOST: středně raná (5.–6. rok po výsadbě) vysoká, pravidelná.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 200–240 g), tvarově velmi nepravidelné, buď vysoké, kuželovité, nebo i zploštělé, široce žebrované, většinou pětihranné či trojhranné. Slupka je hladká, lesklá, později mastná, žlutá a červeně pruhovaná. Dužnina je žlutobílá, kyprá, měkká, šťavnatá. Plody po dozrání silně voní po víně. Chuť je příjemně sladkokyselá směrem k kyselejší chuti, velmi jemně kořenitá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v závislosti na oblasti a roce od začátku do konce září, konzumně dozrává po 2–3 týdnech, vydrží do listopadu až do konce roku, případně až do února při velmi dobrém skladování. Plody z vlhčích oblastí mají při skladování tendenci zevnitř hnít.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu a k kuchyňskému využití, např. na štrúdly či na sušení, ale i na výrobu vína či povidel. Plody se velmi snadno otlačí.

STANOVIŠTĚ: slunné, pokud možno před silným větrem chráněné. Je velmi nenáročná na půdu, daří se jí i v sušší a méně výživné. Nevyhovuje jí jen těžká, jílovitá půda, kde může trpět rakovinou. Velmi vhodná i do vyšších poloh, kde se jiným odrůdám nedaří. Vhodná do velkých zahrad a sadů, do volné krajiny. Do alejí se příliš nehodí kvůli příliš široké koruně.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i v květu. Je dobře odolná proti chorobám a škůdcům. Jen v těžké, jílovité půdě je náchylná k rakovině.

PŮVOD: Itálie, stará, krajová odrůda z regiónu Apúlia z okolí Trinitapoli v provincii Foggia, která se rozšířila už kolem roce 1830. Synonyma: Mandorla del Trono, Del Trono, Troilo, Truoghio, Mazetto, Guara, Troito.

RŮST: bujný, rozložitý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstovaná samostatně. Přítomnost jiné, v podobný čas kvetoucí odrůdy, např. Ferragnès, Lauranne, Supernova, Genco může zvýšit úrodu. Kvete pozdě.

PLODNOST: časná, vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké až velké. Skořápka je tvrdá a dobře chrání jádro před škůdci. Jádra jsou elipsovité až podlouhlé, středně velké až velké (průměrně 1,25-1,50 g, průměrně 42-44 % hmotnosti plodu), zvrásněné, světlé, tvrdé, křupavé. Podíl dvojitých jader je velmi vysoký (25-35 %). Chuť je velmi dobrá až výborná, výrazná, sladká, jádra obsahují na mandle vysoký podíl bílkovin (průměrně 21 g na 100 g hmotnosti čerstvých plodů).

DOZRÁVÁNÍ: je časné, už v 1. polovině září.

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně vonné na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinární využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinární i kosmetické účely atd., květy k ovoňání kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti, případně chráněné chladnější oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorná v dřevě, v květu díky velmi pozdnímu kvetení lepší uniká pozdním jarním mrazům. Je málo odolná vůči rzi (Tranzschelia pruni-spinosae), červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum) a vůči houbě Diaporthe amygdali. Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: Slovensko, krajový genotyp z Gemera.

RŮST: bujný, vytváří mohutné stromy se široce kulovitou korunou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylovaná hmyzem. Pro dosažení úrody potřebuje v okolí jinou odrůdu třešně, která ji opylí.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké, kulovité. Slupka je žlutá, méně atraktivní pro ptáky. Dužnina je měkká, šťavnatá, je to srdcovka. Chuť je sladká, medová, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: rané, dozrává ve 2.–3. třešňovém týdnu, tedy kolem poloviny června.

VYUŽITÍ: zejména ke přímé konzumaci, ale i na pečení, barevně netradiční džemy, sirupy či kompoty, likéry.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně odvodněnou, ale přiměřeně vlhkou, písčito-hlinitou až hlinitou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až silněji mrazuodolná ve dřevě i květu. Uniká vrtivce třešňové, tedy nebývá červivá a uniká i pozornosti ptáků.

PŮVOD: USA, Minnesota, Excelsior, vyšlechtil ji v r. 1869 P. M. Gideon jako semenáč odrůdy Cherry Crab.

 
RŮST: v mládí bujný, později slabší až ustává a potřebuje zmlazení. Tvoří nejprve úzce pyramidální, později vysoce kulovité až převislé koruny. Větve nasazuje v ostrém úhlu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem, část plodů tvoří i partenokarpicky. Vhodní opylovači: Akerö, Antonovka, Charlamowski, Cortland, Cox Pomona, Croncelské, Golden Delicious, Hájkova muškátová reneta, James Grieve, Jonathan, Malinové holovouské, McIntosh, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá zimní, Red Delicious, Římské, Wagenerovo. Neopyluje ji dobře Matčino.

 
PLODNOST: časná (4-6 let po výsadbě), vysoká, zpočátku pravidelná, později má sklony k střídavé plodnosti, třeba pomoci vhodným řezem v roce předpokládané vysoké plodnosti.

 
PLODY: středně velké až velké (specificky lehké, průměrně 135 g, ale i 200 g), kulovité až ploše kulovité, tvarově dost pravidelné. Slupka je hladká, lesklá, pevná, jemně osrněná, nejprve zelenožlutá, později žlutá, pokrytá z větší části charakteristickým krásným karmínově červeným, pruhovaným líčkem, voní. Dužnina je žlutobílá, pod slupkou či i uprostřed mramorovaně růžová, jemná, měkká velmi šťavnatá a na vzduchu jen nepatrně hnědne. Chuť je sladkokysele, s malinovou vůní a příchutí, velmi dobrá, připomíná chuť Malinového holovouského.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň přibližně v polovině září, konzumně dozrávají začátkem října, vydrží uskladnit až do Vánoc, ale zejména z vyšších poloh, nejlepší chuť mívají v listopadu. Čas sklizně je třeba dobře vystihnout, při zpoždění se plody hromadně opadávají.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale také k moštování a sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem. Na polohu ani půdu není příliš náročná, ale měla by být dostatečně vlhká. V suchých a teplých polohách sice dobře plodí a plody se pěkně zbarvují, ale dost opadávají, bývají červivé. Vhodná zejména do středně teplých a chladnějších oblastí, kde se například již nedaří odrůdě James Grieve. Zvládá dobře i mrazové kotliny.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě i květu. Je silně odolná proti padlí, středně až vyšší odolnost má proti strupovitosti. Více ji v suchých, teplých oblastech napadá obaleč jablečný (Cydia pomonella).

PŮVOD: ČR, Chlumec nad Cidlinou, vyšlechtil ji Jan Říha jako semenáč z volného opylení Ostheimské v roce 1893 a pojmenoval ji po starostovi a školkaři V. Vackovi.

RŮST: středně bujný, zdravý, tvoří charakteristické kulovité koruny spíše hustší, s hlavními větvemi dostatečně silnými. Postranní větve jsou převislé, dlouhé. Obrace uvnitř stromu často prosychá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete současně s pozdě kvetoucími třešněmi, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: třešně Hedelfingenská, Thurn Taxis (Schneiderova), Troprichterova, višeň Köröšská.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná v přítomnosti vhodných opylovačů.

PLODY: středně velké (4-5 g) kulovité až zploštělé. Slupka je tmavě červená, lesklá, je to kyselka. Dužnina je velmi jemná, řídká, světle červená, šťavnatá, šťáva jen slabě až středně barví. Chuť je kyselá až nasládlá, mírně trpká, v plné zralosti velmi dobrá až výborná, příjemně kořeněná. Pecka se dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, 4. třešňový týden, tedy v 2. polovině června. Dobře drží na stromě. Zvládá dopravu i v plné zralosti.

VYUŽITÍ: stolní odrůda vhodná na přímou konzumaci, ale i na zpracování na kompoty, džemy, sirupy, destiláty, likéry či na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné. Stromy jsou vhodné do každé, i jen trochu úrodné půdy, ale z půd hlubokých a hlinitých jsou plody neobyčejně velké a krásné. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevu i květu, silně odolná proti praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů a proti monilióze.

PŮVOD: Česká republika, Bludov, vyšlechtil ji koncem 19. století zahradník Jan Marek pro hraběte Žerotína jako křížence (Ananasová reneta x Kanadská reneta) s Gdaňským hranáčem. Synonyma: Jesenická reneta, Sudeten Renette, Reinette de Sudetes, Reneta Sudecka.

RŮST: v mládí bujný, se vstupem do plodnosti se zpomaluje až téměř zastavuje. Tvoří menší, husté, uzavřené koruny, s větvemi hustě obrostlými krátkým plodonosným dřevem, na letoroste často tvoří předčasný obrost. Má krátké a silné letorosty. Odvděčí se za zmlazování.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylována hmyzem, kvete středně brzy a středně dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Coxova reneta, James Grieve, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní a Wagenerovo.

PLODNOST: velmi časná, často již ve školce, velmi vysoká a při správném řezu pravidelná. Často kvete již na jednoletém dřevě. Při velké úrodě se vyplatí probírka.

PLODY: středně velké (průměrně 120-150 g), kulovité, zdánlivě vysoce kulovité až tupě kuželovité, 5-hranně žebrovité. Slupka je polodrsná, suchá, později mastná až velmi mastná, v době sběru žlutozelená, překrytá oranžovočervenou krycí barvou s velkým, výrazně cihlově červeným, nepravidelně pruhovaným líčkem a výraznými lenticelami, místy s rezem. Dužina je žlutozelená až žluto-bílá, zrnitá, velmi šťavnatá, křehká, po rozkrojení jen málo hnědne. Chuť je sladkokyselá s kořenitou příchutí, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: sběr podle průběhu počasí začátkem října či dříve, konzumně dozrává v listopadu či prosinci, vydrží do února, z vyšších poloh do března.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, ale i sušení a moštování.

STANOVIŠTĚ: slunné, nejlépe s výživnou, hlinitou půdou, zvládá i těžší půdy. Nejlépe se jí daří ve středních a vyšších polohách s dostatečnou vlhkostí vzduchu, v teplých suchých polohách má více nevyhovujících plodů a plody více opadávají.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevu i v květu, květy netrpí ani nepřízní počasí. Je dobře odolná proti strupovitosti a padlí, méně vůči monilii po napadení obalečem v teplých, suchých oblastech.

PŮVOD: Německo, obec Germersdorf u Guben an der Neiße, odrůda objevená asi v polovině 19. století jako náhodný semenáč.

RŮST: zpočátku velmi bujný, poté se zpomaluje. Vytváří koruny středních rozměrů, široce rozložité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě. Vhodní opylovači: např. Hedelfingenská, Kaštánka, Karešova, Napoleonova, Thurn-Taxis (Schneiderova), Ramon Oliva, Frommova černá srdcovka, Srdcovka královská, Büttnerova, Ostheimská višeň.

PLODNOST: raná (do 3–5 let po výsadbě), ale vyšší nastupuje až později, pak je vysoká a pravidelná.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 8 g), tmavě červenohnědé plody s aromatickou, kořenitou, sladkokyselou, mírně nahořklou, vynikající chutí, dužnina je u této chrupky křupavá, tuhá, šťavnatá, šťáva dobře barví. Pecka je v poměru k plodu velká a středně dobře se odděluje od dužniny.

DOZRVÁNÍ: pozdní, v 6. třešňovém týdnu, tedy od poloviny července, na stromech se plody udrží 2–3 týdny, pokud nejsou silné nebo dlouhotrvající deště, při nichž praskají a napadá je monilióza. Protože dozrávají pozdě, napadá je vrtule třešňová způsobující červivost.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu i zpracování, zejména na sirupy, ale i kompoty, džemy a marmelády, sušení a destiláty. Při sklizni v červené zralosti dobře snáší přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, i ve vyšších polohách. Půdy nejlépe lehčí, výživné a propustné, na nichž dosahuje nejlepší chuti, v hlinitých dosahuje nejvyššího výnosu, nesnáší těžké jílovité půdy.

ODOLNOST: ve dřevě silně mrazuvzdorná, květy středně mrazuvzdorné, ale odolávají mrazu lépe než u odrůdy Hedelfingenská.

PŮVOD: více než 100 let množená odrůda v bošáckém a moravskolieskovském údolí, název podle osvícence Ľudovíta Riznera, který se podepsal pod její slávu.

 
RŮST: bujný, vytváří mohutné, zdravé, dlouhověké stromy.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. K dosažení úrody potřebuje ve svém okolí jinou odrůdu jabloně kvetoucí v podobném termínu.

 
PLODNOST: vysoká.

 
PLODY: středně velké, kulovité až ploše kulovité, mají tenkou, mastnou slupku, velmi dobře odolnou chorobám. Slupka je světlezelená až světle žlutá, téměř celá překrytá pruhovaným červeným líčkem, z něhož svítí světlé výrazné lenticely. Dužnina je šťavnatá a kypřejší, obsahuje všechny jablečné tóny od kyselé po sladkou.

 
DOZRÁVÁNÍ: konzumuje se od konce srpna do prosince, má velmi dlouhé konzumní období.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu i všestrannému zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, s přiměřeně vlhkou, dobře odvodněnou, hlubokou půdou, ale není náročná na její kvalitu.

 
ODOLNOST: dobře mrazuvzdorná, dobře odolná vůči chorobám.

PŮVOD: Japonsko, Kawasaki, náhodný semenáč druhu Pyrus pyrifolia v sadu pana Tatsujiro Toma z roku 1895, pojmenovaná po rodinném sídle rodiny Toma

 
RŮST: středně bujný až bujný, velmi dobře se větví. Habitus stromu je rozložitý až převislý, plodí na krátkém dřevě v trsech. Koruna je zahuštěná dlouhými letorosty, větve obrůstají nepravidelně. Tvaruje se jednoduše.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v první polovině dubna, je to převážně cizosprašná odrůda, k opylení potřebuje jinou japonskou hrušeň nebo brzy kvetoucí evropské hrušně (např. Konference, Blumenbachova, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Charneuská, Kozačka stuttgartská, Lectierova, Pařížanka, Předobrá, Sixova, Šedá zimní či Trévouxská). Dobře ji opylují asijské odrůdy: Yakumo, Shinsui, Shinko, Shinseiki, Hosui, Nijisseiki, Olympic, Korean Giant, Kikusui, Yongi, Kosui.

 
PLODNOST: Plodnost je raná, vysoká a s probírkou pravidelná, přibližně 20–30 kg za rok.

 
PLODY: pevné, středně velké až velké (6–7 cm, u nás průměrně 130–150 g, v domovině i 200 g) plochokulovitého tvaru s dlouhou, silnou a pevnou stopkou. Slupka je tenká, bronzově hnědá, pevná, drsná a suchá, rzivá, snadno se poškodí, při sklizni je třeba postupovat opatrně. Dužnina je krémově bílá, nehnědne, je jemná, tužší a středně šťavnatá, ale velmi sladká a s unikátní rumovo-karamelovou vůní i příchutí. Jako taková větší pralinka.

 
DOZRÁVÁNÍ: Plody dozrávají středně brzy, postupně od září a nebývají náchylné k praskání. Konzumně dozrává od listopadu. Při skladování v lednici vydrží nepoškozené plody i 4–5 měsíců.

 
VYUŽITÍ: Jejich chuť a vůně nejlépe vynikne při konzumaci za čerstva, ale jsou vhodné i ke zpracování na džemy, kompoty, mošty nebo chutné zimní saláty či koláče.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půda vlhčí, dobře snáší i jílovitou, vyhovují jí všechny polohy vhodné pro pěstování hrušní s dostatkem vláhy.

 
ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorná a odolná vůči evropské strupovitosti (Venturia pyrina), avšak citlivá na asijskou strupovitost (Venturia nashicola), méně napadaná hálčivci hrušňovými. Náchylnější pouze k bakteriální spále (Erwinia amylovora).

PŮVOD: neznámý, patrně z pomezí Slovenska a Maďarska, velmi rozšířená v oblasti Hont, ale i v dalších částech středního Slovenska. Synonyma: Maďarské rozmarínové, Entzovo rozmarínové, Končiarka, Lančičovka, Hontianske, Vínovka.

RŮST: bujný, zdravý, vytváří velké, široce jehlanovité koruny. Na jejich koncích jsou relativně dlouhé a tenké letorosty, díky nimž větve pod váhou úrody převisají. Listy jsou úzké, dlouhé, špičaté, na spodní části plstnaté, na vrchní tmavozelené a lesklé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, opylována hmyzem, kvete středně brzy. Je špatným opylovačem. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale podle doby kvetení by to mohli být: Batul, Čistecké lahůdkové, Hájkova muškátová reneta, Hammerstein, Jadernička moravská, Krasokvět žlutý, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Šampion, Švýcarské oranžové, Wesenerovo, Zvonkové.

PLODNOST: pozdější, vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (až 250 g), poměrně proměnlivé od kulatějších po soudkovité, nejčastěji však kuželovité. Slupka je pevná, silnější, hladká a mírně mastná, zpočátku zelená, postupně žloutne, s celistvým oranžovočerveným až světle purpurovým rozmytým líčkem, s množstvím výrazných teček - lenticel, světlých i tmavých. Dužina je jemná, zelenkavě bílá, šťavnatá, osvěžující. Chuť je v době optimální konzumní zralosti příjemná, sladká, jen mírně kyselá, velmi dobrá, méně intenzivní, zejména později.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumně dozrává v listopadu, uskladněná vydrží do května až června. Optimální konzumní zralost je v listopadu a prosinci. Jablka jsou velmi odolná proti poškození, nakřáplé nebo otlučené plody se v místě svého poškození dále nekazí, rána se dále nerozšiřuje.

VYUŽITÍ: především k přímému konzumu, výrobě moštů, vína, pyré, destilátů, sušené jsou jemnější v chuti.

STANOVIŠTĚ: slunné, upřednostňuje hluboké, výživné, hlinité až hlinitopísčité půdy, ale je přizpůsobivá širší škále půd. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě a zřejmě i v květu. Je středně odolná proti strupovitosti, nebývá náchylná na padlí ani rakovinu.

PŮVOD: velmi voňavý genotyp z Moravského Lieskového.

RŮST: středně bujný až bujný, rozložitý. Dorůstá v mohutný, velmi dlouhověký strom do výšky 15–30 metrů a dožívá se několika set let. Koruna je široce rozložitá, její velikost závisí na stanovišti (u solitérního stromu je široká až 20 metrů, u stromu rostoucího v lese je menší). Kůra je šedá, v mládí hladká, borka tmavohnědá a rozpukaná. Listy jsou 15–20 cm dlouhé, složené z 6–10 párů jednotlivých lístků se zoubkovaným okrajem. Na podzim se krásně zbarvují do žluta, oranžova, červena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samosprašná, hmyzosnubná. Kvete v květnu až červnu a květy jsou oboupohlavné, bílé, výjimečně i růžové, seskupené v okolících.

PLODNOST: raná (po 5–6 letech od výsadby při dobrém řezu), vysoká pravidelně ob rok nebo ob 2 roky.

PLODY: středně velké, hruškovitého tvaru. Slupka zralých plodů je žlutá. Dužnina je nažloutlá, před zhniličením trpká. Po zhniličení je světle hnědá až středně hnědá, krémovitá, sladká, šťavnatá, výrazně aromatická – jako po skořici.

DOZRÁVÁNÍ: v průběhu září. Při uskladnění zhniličují velmi rychle a během několika dní je třeba je spotřebovat.

VYUŽITÍ: majestátní, krajinotvorný strom vhodný do alejí, sadů, do velkých zahrad či volné krajiny. Plody jsou po uhniličení vhodné k přímé konzumaci a k výrobě povidel, kompotů a velmi jemné a kvalitní pálenky – oskerušovice, k sušení (a po pomletí na pracharandu), moštování. Dřevo je velmi pevné, těžké, kvalitní a tvrdé, má krásnou kresbu a barvu, používalo se k výrobě hudebních nástrojů, vinných lisů, při výrobě nábytku (intarzie). Květy a plody mají léčivé účinky proti trávicím potížím.
STANOVIŠTĚ: teplé a slunné, dobře se jí daří v úrodných, spíše sušších půdách, tam, kde se pěstuje réva vinná.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -30 °C, dobře odolná vůči strupovitosti plodů (Venturia inaequalis). Vysoce odolná vůči smogu a exhalacím.