Ovocné

PŮVOD: nejistý, buď z Německa ve 2. pol. 19. století vypěstovaná školkařem Küpperem v Guben an der Neiße v Dolní Lužici a uvedená na trh v r. 1887/88 nebo dovezená do Německa z Francie ještě během francouzsko-německé války v letech 1870/71. Známá byla i jako Küpperova raná nebo Früheste der Mark (Nejranější z kraje).

RŮST: v mládí bujný, v plodnosti středně bujný. Vytváří vysoké pyramidální, později až kulovité, ale celkově menší koruny, relativně řídké, vhodné i do menších zahrad. Kosterní větve rostou vzpřímeně, postranní vodorovně, později až převisle.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Lyonská raná, Velká černá chrupka, Büttnerova, Braunauer, případně i později kvetoucí Napoleonova.

PLODNOST: velmi raná, vysoká, nepravidelná, závislá na ročníku.

PLODY: menší (průměrně 3,5-5 g), s nepravidelným tvarem, srdčitým až kulovitým, slupka je lesklá červená, později tmavohnědočervená, vínově červená; dužnina je měkká (srdcovka), červená, v plné zralosti fialově hnědá, středně šťavnatá, málo barvící, dobrá, sladká, lehce sladkokyselá, jemně aromatická, je třeba ji nechat plně dozrát a neuspěchat sklizeň. Pecka jde dobře oddělit od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: 1. den třešňového týdne, je to nejranější odrůda, od které se počítají třešňové týdny. Podle lokality a průběhu počasí dozrává koncem května až začátkem června. Uniká vrtuli třešňové, tedy nebývá červivá.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale vzhledem k dobré oddělitelnosti pecky od dužniny je využitelná i k jinému zpracování, včetně sušení. Plody v červené zralosti dobře snášejí přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, upřednostňuje teplé polohy s dobře propustnou, ale dostatečně vlhkou a vápnitou, hlinitou či hlinitopísčitou půdou. V suchých půdách jsou plody drobné, podobně i v jílovitých, kde navíc stromy trpí klejotokem. Teplé polohy jí svědčí nejen kvůli malé mrazuvzdornosti brzy kvetoucích květů, ale i kvůli tomu, že se nejlépe projeví její hlavní přednost – ranost a plody jsou kvalitnější.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, ale slabě v květu, středně odolná vůči praskání plodů během dešťů, náchylnější k monilióze po popraskání.

PŮVOD: Francie, Villiers-en-Breune, nedaleko Clionu, departement Indre, v roce 1760 ji našel jako náhodný semenáč v háji Fromentau farář H. Leroy.

 
RŮST: zdravý a bujný, vytváří typickou, krásnou, široce jehlanovitou, v pozdějších letech řidší korunu – větve se pod váhou ovoce sklánějí. Plodonosný obrost je krátký až středně dlouhý. V době plodnosti je třeba korunu pravidelně prosvětlovat.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova láhev, Clappova máslovka, Dekanka Robertova, Drouardova, Hardyho máslovka, Charneuská, Konference, Madame Verté, Magdalénka, Pařížanka, Solanka, Trévouxská, Williamsova máslovka.

 
PLODNOST: středně raná až pozdější, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké, láhvovitě protáhlé. Slupka je tlustší, hladká, ale málo lesklá, zelená až nažloutlá, někdy na slunečné straně mírně načervenalá, místy pokrytá rzivými lenticelami, často s odrůdově typickým švem. Celé plody jemně muškátově voní. Dužnina je nažloutle bílá, polojemná, často polorozplývavá, šťavnatá, kolem jádřince bývá zrnitá. Chuť z dobrých poloh je sladkokyselá, mírně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: Sklizeň podle polohy a průběhu počasí od konce září do konce října (při předčasné sklizni plody vadnou), konzumně dozrává 3–5 týdnů po sklizni, v chladu vydrží uskladněná do ledna až února, dozrává velmi postupně.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu, moštování, kompotům, sušení, výživám a pečení. Plody dobře snášejí přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, stromy jsou nenáročné na polohu, ale ideální jsou pro ně teplejší polohy a úrodné, výhřevné, hluboké půdy, protože ze studených, mokrých a drsných oblastí je ovoce vodnaté a řepovité chuti. Sázíme ji na vzdušné, ale před větrem chráněné a slunné místo a udržujeme vzdušnou korunu.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná ve dřevě, v mládí i méně, ale velmi dobře regeneruje, méně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči strupovitosti a monilióze v uzavřených či zastíněných polohách.

PŮVOD: Maďarsko, Budapešť, Érd, Národní centrum pro výzkum a inovace v zemědělství, vyšlechtil jej Péter Szentiványi jako křížence tradiční maďarské odrůdy Milotai 10 x americké odrůdy Pedro, registrována byla v roce 2002. Synonyma: Milotai pozdní, Milotai 10-14.

RŮST: středně bujný, v mládí vzpřímený, později vytváří rozložitou, řídkou korunu. Obvykle dorůstá do výšky a šířky 10x10 m, doporučený spon výsadby je 10x10 m. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, větrem opylován, jednodomý, se samčími a samičími květy. Je protandrický, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí a téměř se nepřekrývají v kvetení, takže k dosažení úrody je třeba jej vysazovat spolu s jinými odrůdami. Kvete pozdě, začíná rozkvétat asi 5-7 dní po odrůdě Chandler. Vhodní opylovači např.: Milotai bőtermő, Milotai 10, Lara, Fernette, Fernor, Franquette atd. 

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná. Asi 60 % plodů se tvoří na bočních výhonech, tedy nejen na koncových.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 14,5-15,2 g, 38,7x33,9x35,9 mm), kulovité. Skořápka je silnější (průměrně 1,89 mm), hladká, ale snadno se loupe. Jádro je světle žluté až světle hnědé a tvoří asi 42-46 % hmotnosti plodu. Chuť je velmi dobrá, jemná. 

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, přibližně v 2. dekádě října.

VYUŽITÍ: plody zejména pro přímý konzum, ale i pro cukrárenské využití vcelku, či v nakrájené či pomleté podobě a pro lisování oleje. 

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před mrazivým větrem, s dobře odvodněnou, ale vláhou zásobenou půdou - nejlépe hlinitou až hlinitopísčitou. Díky pozdějšímu rašení a kvetení vhodný i do chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný ve dřevě, letorosty brzy vyzrávají. Díky pozdnímu rašení a kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolný vůči bakterióze způsobované Xanthomonas arboricola pv. juglandis.

PŮVOD: bývalé Československo, Těchobuzice, Šlechtitelská stanice ovocnářská, vyšlechtil ji Antonín Dvořák jako křížence odrůd Golden Delicious x Coxova reneta pod označením X-21, množí se od roku 1965, registrovaná v Listině povolených odrůd byla v r. 1970.

RŮST: v mládí velmi bujný, později středně bujný, v plné plodnosti zastavuje růst. Koruny tvoří kulovité až široce kulovité, později rozložité, přiměřeně husté a pravidelné.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosprašná, jednodomá s oboupohlavními květy. Kvete středně raně a je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Aderslebenský kalvil, Bathské, Berlepschova reneta, Biesterfeldská reneta, Bismarkovo, Coxova reneta, Čistecké lahůdkové, Florina, Golden Delicious, Granny Smith, Gustavovo trvanlivé, Hammerstein, Hvězdnatá reneta, James Grieve, Jonathan, Landsberská reneta, Mac Intosh, Osnabrücká reneta, Rhode Island, Ribstonská, Signe Tillisch, Sikulské, Spartan, Spencer, Starking, Starkrimson, Vejlímek červený, Parména worcesterská, Zvonkové atd.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, po vysokých úrodách hrozí střídavá plodnost, proto je důležité v letech s očekávanou velmi vysokou úrodou stromy prořezat či zmladit.

PLODY: jsou středně velké, při velmi vysoké násadě až menší (průměrně 111-180 g), kulovité až ploše kulovité, s oblými naznačenými žebry v kališní části. Slupka je hladká, suchá, pevná, tuhá, žlutozelená a po dozrání žlutá, s oranžovočervenou krycí barvou pokrývající až 2/3 plodu a zářivě červeným líčkem. Dužnina je zlatožlutá až oranžovožlutá, tuhá, středně zrnitá, křehká, velmi šťavnatá. Chuť je velmi dobrá až výborná, sladká, medová, jen málo kyselá, výrazně aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve 2. polovině října, konzumně dozrává začátkem listopadu či dříve, v chladu vydrží uskladněná do března či dubna. Plody předčasně neopadávají. Dobře snášejí přepravu, málo se otlačují a pokud se otlačí, místo otlačení zaschne a nehnije. Vyžadují skladování ve vlhkém ovzduší.

VYUŽITÍ: plody jsou vynikající pro přímý konzum, ale i pro všestranné zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, s úrodnou, vlhčí, ale dostatečně propustnou půdou bohatou na vápník a nepřehnojenou dusíkem. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je středně až více mrazuvzdorná ve dřevě, více mrazuvzdorná v květu. Je středně až více odolná vůči padlí, středně vůči strupovitosti. Je silně náchylná na fyziologickou skvrnitost plodů způsobenou nedostatkem vápníku v půdě nebo příliš vysokým obsahem dusíku či draslíku v půdě. Jako prevenci doporučujeme již při výsadbě povápnit půdu dolomitickým vápencem a udržovat dostatek tohoto prvku v půdě, nepřehánět to s hnojením hnojem, upřednostnit kvalitní kompost.

PŮVOD: severovýchodní část Severní Ameriky, od Connecticutu po Ontario, Illinois a Pennsylvánii. Je to druh Crataegus pedicellata s množstvím vědeckých synonym, například i Crataegus coccinea.

RŮST: poměrně pomalý. Je to listnatý, opadavý, trnitý keř nebo menší strom, dosahuje výšky i šířky do 7 m. Přirozeně obvykle tvoří trs kmenů, ale dá se pěstovat i jako strom s jedním kmenem. Koruna je široká, volná a kulatá. Kůra je šedohnědá, hladká, borka síťovitě rozpraskaná, šedá. Výhony jsou tenké, šedohnědé a trnité, s ostrými, špičatými trny dlouhými až 5 cm. Listy jsou střídavé, jednoduché, špičaté, velké až 10x5 cm (větší než u jiných hlohů). Mají dvojitě pilovitý okraj, jsou ostře laločnaté. Podobají se listům javoru nebo ještě spíše břekyni (český název je hloh břekolistý). Vrchní strana listu je drsná, tmavě zelená, lesklá, rub je světlejší. Na podzim se listy zbarvují do žlutooranžova.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, samosprašný, kvete v květnu. Květy se podobají květům jiných růžovitých dřevin, korunní lístky jsou bílé.

PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná, do 4–7 let od výsadby.

PLODY: červené, lesklé nebo ojíněné malvice na dlouhé stopce elipsovitého, někdy hruškovitého tvaru s dlouhými vzpřímenými kališními lístky. Na hlohy jsou relativně velké (okolo 1–2 cm). Dužnina je na hloh velmi šťavnatá, má výbornou, sladkokyselou chuť s téměř neznatelnou hořkostí před plnou zralostí, připomíná chuť šípků, je i aromatická, voní po růžích. Obsahuje do 5 semen, která jsou tak pohromadě, že působí jako pecka a tak se dají i vyplivnout. Stopka plodu je chlupatá.

DOZRÁVÁNÍ: během září. Po plné zralosti plody opadávají.

VYUŽITÍ: je celoročně velmi dekorativní dřevinou vhodnou do parků, zahrad či mezí. Plody jsou vhodné zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na džemy, želé, víno, ovocné kůže atd. Dají se také sušit a kandovat, po vysušení použít jako čaj. Podobně jako u jiných hlohů květy i plody snižují krevní tlak a podporují činnost srdce.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, na slunném stanovišti bude plodnější. Velmi nenáročný na půdu, nejlépe se mu daří v hlinité neutrální půdě, ale snáší i velmi vlhké, těžké jílovité půdy a také lehké či vápenité.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C. Po dobrém zakořenění dobře snáší sucho.

PŮVOD: Anglie, Old Woodstock u Blenheimu v Oxfordském hrabství, vypěstoval ji jako náhodný semenáč místní pekař zač. 19. stol.

RŮST: velmi bujný, v plné plodnosti bujný. Koruny jsou mohutné, široce rozložité, deštníkovitého tvaru, středně husté. Větve nasazuje téměř v pravém úhlu. Stromy rostou zdravě a dosahují vysokého věku. Vyžadují delší řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Astrachán červený, Baumannova reneta, Bernské růžové, Boikovo, Bismarkovo, Coxova reneta, Croncelské, Gdaňský hranáč, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, McIntosh, Ontario, Panenské české, Průsvitné letní, Red Delicious, Ušlechtilé žluté, Wagenerovo, Zvonkové. Špatně se opyluje s Parménou zlatou zimní a Hájkovou muškátovou renetou.

PLODNOST: pozdní, středně vysoká, nepravidelná a nejistá.

PLODY: velké až velmi velké (průměrně 230 g), pravidelné ploše kulovitého tvaru. Slupka je částečně drsná, pomerančově žlutá, krytá červeným pruhováním nebo červeným líčkem na slunné straně. Dužnina je nažloutlá, šťavnatá, hutná, sladkokyselá, kořenitá, velmi dobré „renetové“ chuti.

DOZRVÁNÍ: sklizeň v první polovině října, vhodné ke konzumu v prosinci, uskladnění do března. Plody ve větru předčasně opadávají. Při skladování jsou náchylné na hořkou skvrnitost dužniny a vadnutí.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci, sušení, moštování. Dužnina na vzduchu hnědne.

STANOVIŠTĚ: vyžaduje hluboké, úrodné a vlhčí půdy s vysokou vzdušností, před větrem chráněná stanoviště, nemá ráda příliš suché a teplé, ale ani příliš drsné polohy.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná, silně odolná proti padlí, středně proti strupovitosti, méně proti rakovině a vlnatce krvavé.

PŮVOD: Ukrajina.

 
RŮST: bujný, silné dřevo.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný.

 
PLODNOST: průměrná až vysoká, plodí i na zálistcích. Kvalita výborná.

 
PLODY: řídké až středně husté hrozny s velkými, masitými, podlouhlými bobulemi o délce až 5 cm. Barva fialová až tmavomodrá, u třapiny nazelenalá. Chuť sladká, křupavá. Obsahuje semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, od začátku září. Částečným odlistěním dopěstujeme vzhledné hrozny.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci, na mošt i zavařování. Hrozny dobře snášejí přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Vyžaduje širší spon, opěrný kůl, úrodnou půdu a přiměřenou závlahu.

 
ODOLNOST: ošetření proti houbovým chorobám je nutné.

PŮVOD: Ukrajina, kříženec Podarok Zaporožiu x Vostorg.

RŮST: středně silný až silný.

OPYLOVACÍ POMĚRY: oboupohlavní, samosprašný.

PLODNOST: plodnost a kvalita je vysoká.

PLODY: Hrozny jsou velmi velké (800-1200 g, někdy až 1800 g) cilindricko kónického tvaru, středně husté až husté, rozvětvené, volnější. Bobule jsou světle zelené až zlatavě žluté s tenčí slupkou, jsou velké (32x22 mm, 8-12 g). Dužina je masitá, šťavnatá s vyváženou, harmonickou, jemně muškátovou chutí. Cukernatost je středně vysoká, 16-19 °NM. Má semena.

DOZRÁVÁNÍ: velmi časné, postupně od začátku srpna. Potřebuje 110 – 115 dní při sumě aktivních teplot 2300-2400 °C. Před změknutím bobulí odstraňujeme listy z okolí hroznů na 50 %. Úroda může zůstat dlouho po zralosti na keři, aniž by ztratila chuťové vlastnosti.

VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i dalšímu zpracování. Velmi dobře se přepravují.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyžaduje dostatečně vlhké půdy.

ODOLNOST: Dřevo dobře vyzrává, je dobře mrazuodolné.

PŮVOD: Francie, 2. pol. 16. stol.

 
RŮST: růst velmi bujný; strom se dožívá vysokého věku, vytváří mohutnou, řídkou korunu se šlahounovitými větvemi a silným hladkým kmenem.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Blumenbachova, Boscova láhev, Clappova máslovka, Hardyho máslovka, Williamsova.

 
PLODNOST: raná, vysoká.

 
PLODY: malé až středně velké, krátce kuželovité, zaoblené. Slupka je světlezelená nebo mírně nažloutlá, pevná, nepodléhá nárazu ani tlaku. Dužnina je máslovitá, jemná, šťavnatá, příjemně voní, chuť je sladká, sladkokyselá, muškátově kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: okolo 15.–22. července, ale sklízí se dříve (ještě v tvrdém stavu, přibližně o týden dříve než úplně dozraje).

 
VYUŽITÍ: raná letní hruška vhodná na přímý konzum, výrobu džemů, sirupů, vína, zavařování, sušení.

 
STANOVIŠTĚ: odrůda méně náročná na polohu, ale nejvíce se jí daří v teplých polohách; vyžaduje hlubokou, ne příliš lehkou půdu.

 
ODOLNOST: menší odolnost vůči strupovitosti.

PŮVOD: Ukrajina, kříženec Vostorg krasnyj x Jubilej Novočerkaska.

 
RŮST: velmi bujný.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: oboupohlavní, samosprašný.

 
PLODNOST: počet hroznů na keři je třeba redukovat úměrně věku keře. Ponecháváme pěkné velké, dobře odkvetlé hrozny v počtu 3–4 ks, později max. 5–6 hroznů.

 
PLODY: Hrozny velké (1000–1500 g), kuželovitého tvaru, vícenásobně rozvětvené, jakoby „rozcuchané“, středně husté až řídké. Bobule jsou velké až velmi velké (do 20 g, 50x30 mm). Tvar bobule je zvláštní: podlouhlý, na konci zašpičatělý s mírně zahnutou špičkou. Barva bobule je růžovozelená, v plné zralosti tmavě růžová, po přezrání i bordová. Dužnina je šťavnatá, křupavá. Chuť je příjemná hroznová, sladká, vysoce hodnocená s cukernatostí 20–21 °NM. Bobule nepraskají. Při optimální agrotechnice lze vypěstovat i více než 3kg hrozen. Obsahuje semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: rané, okolo 20. srpna. Plodí i na zálistcích, které dozrávají v říjnu.

 
VYUŽITÍ: především přímá konzumace, ale také k dalšímu zpracování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Potřebuje dobrou, hlubokou, výživnou půdu, závlahu a větší životní prostor. Jednotlivé keře lze vysazovat i ve vzdálenosti 1,5–2 m. Nutná je pevná opora a vyvázaný kmínek.

 
ODOLNOST: středně až výše odolná odrůda vůči chorobám, zejména vůči peronospoře a padlí, ale ošetření je nutné. Mrazuvzdorný do -24 °C.

PŮVOD: bývalá Jugoslávie, kde ji okolo roku 1960 získala od Dr. Döneša ovocná školka v Galantě. Synonyma: Dönešova, Demešova.

 
RŮST: bujný až středně bujný, po vstupu do plodnosti středně bujný až umírněný, tvoří menší až středně velké pyramidální koruny. Má sklon k vyholování, proto během období plodnosti vyžaduje občasné zmlazení.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy a je dobrým opylovačem.

 
PLODNOST: raná, středně vysoká, jen někdy vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké (průměrně 5 g), kulatého nebo až srdcovitého tvaru. Slupka je pevná, lesklá, tmavě červená, v plné zralosti téměř černá. Dužina je středně tuhá - nejtužší ze známých višní, tmavě červená se světle červeným žilkováním, velmi šťavnatá, šťáva silně barví. Chuť je kyselá až sladkokyselá, aromatická, s osobitou příchutí, jemně trpká, velmi dobrá až výborná. Dužina se dobře oddeluje od pecky. Je to kyselka.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v 5. třešňovém týdnu, obvykle v 1. polovině července. Plody dobře drží na stromě po dozrání.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci i na všestranné zpracování na výrobu kompotů, džemů, sirupů, likérů, vína, destilátu či na sušení. Velmi dobře snáší přepravu a skladování i v plné zralosti.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Na půdu není velmi náročná, ale upřednostňuje dobře odvodněnou, ale dostatečně vlhkou, hlinitopísčitou až hlinitou půdu. Nesnáší vyšší hladinu podzemní vody. V příliš suché půdě jsou plody drobné. Je vhodná do teplých a středně teplých, ale chráněných oblastí.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná v dřevě, silně mrazuodolná v květu, silně odolná proti praskání plodů při dlouhotrvajících deštích. Silně odolná proti moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena). Napadá ji vrtule třešňová.

PŮVOD: USA, New Jersey Experiment Station, vyšlechtěna v 60. letech 20. století jako kříženec genotypů NJC95 × D42-13 W.

RŮST: středně bujný až bujný, vzpřímený až polovězpřímený. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy a středně dlouho.

PLODNOST: raná, středně vysoká až vysoká.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 240 g), velikostně vyrovnané, kulovité, souměrné. Slupka je středně silná až silná, středně hustě až hustě plstnatá, silně přilnavá k dužnině, oranžově žlutá, na slunečné straně ojediněle s červenými skvrnami. Dužnina je velmi pevná, nerozplývavá, nevazká, žlutá až žlutooranžová. Chuť je kyselosladká, velmi aromatická. Pecka je středně velká, těžko oddělitelná od dužniny. 

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, asi 7 dní po odrůdě Redhaven, tedy obvykle ve 2. polovině srpna. 

VYUŽITÍ: zejména na čerstvý konzum a zpracování na džusy, kompoty (ale ne z půlek, jen z menších kousků kvůli špatné odlučitelnosti dužniny), džemy či na pečení.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, s dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou. Vhodná zejména pro teplé a středně teplé polohy.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě a v květních pupenech. Není náchylná k praskání pecky ani k předčasnému opadu plodů, za deště plody jen ojediněle praskají. Je středně až výše tolerantní vůči kadeřavosti (Taphrina deformans), středně až více odolná vůči monilióze plodů (Monilinia fructigena) a středně odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa).

PŮVOD: Maďarsko, Kecskemét, Zemědělský institut.

RŮST: středně bujný, vytváří rozložité koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, středně brzy až později kvetoucí (ale 10 dní před Ferragnes). Vhodní opylovači: Tétényi bötermö, Tétényi Kedvenc, Buda Tétényi, Szigetcsépi 58, Filippoceo, Tuono, Ferragnes a Ferraduel.

PLODNOST: velmi vysoká a spolehlivá.

PLODY: středně velké, buclaté vřetenovité plody o velikosti 34-38 mm. Tenká, ale pevná skořápka - polopapírová, snadno se louská louskáčkem. Podíl jádra 38-42 %. Skořápka i jádro jsou atraktivní, světle hnědožluté. Jádro je buclaté, válcovité a sladkéchuti.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: k přímé konzumaci a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu atd.

STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště, středně těžká půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti.

ODOLNOST: silně odolná proti zimním mrazům ve dřevě a květních poupatech, silně mrazuodolná v květu, suchovzdornější.

PŮVOD: ČR, vybraná ze semenáčů sladkoplodých mandlí z jižní Moravy, registrovaná v r. 1994.

RŮST: bujný, koruna je otevřená, kulovitá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete brzy až středně brzy a velmi bohatě, asi 10 dní před Sladkoplodou krajovou. Vhodní opylovači: Tétényi Kedvenc, Buda Tétényi a Palatina.

PLODNOST: středně vysoká až vysoká, poměrně pravidelná.

PLODY: malé až středně velké (průměrně 4,7 g), široko elipsovité až vejčité, bez výrazné špičky. Skořápka je hrubá, světle hnědá, hůře louskatelná ptáky, ale louskáčkem si s ní hravě poradí. Jádro je velké (průměrně 1,8 g), široko elipsovité, světle hnědé, jen velmi slabě až slabě zvrásněné. Dobře vyplňuje skořápku. Jeho chuť je aromatická, sladkastá až sladká, velmi dobrá. Výskyt dvojitých jader je střední.

DOZRÁVÁNÍ: velmi rané, koncem 3. dekády září až začátkem října.

VYUŽITÍ: k přímé konzumaci a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu atd.

STANOVIŠTĚ: ideální je slunné stanoviště, středně těžká půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé oblasti.

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě,  dobře mrazuodolná v květu a po odkvetení, ačkoliv kvete brzy až středně brzy.

PŮVOD: Kanada, Ontario, Simcoe, vyšlechtil J. M. Roxbourgh jako mutaci odrůdy Redhaven, na trh byla uvedena v roce 1957. Byla vybrána zejména kvůli ranějšímu dozrávání a atraktivnímu vybarvení.

RŮST: středně bujný, rozkladitý, vytváří středně hustou korunu s množstvím plodonosného obrostu. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy. Květy jsou zvonkovitého typu.

PLODNOST: raná, středně vysoká až vysoká (průměrně 71 kg/strom/rok), pravidelná.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně kolem 110–130 g, 6,1–6,4 cm), kulovité až oválné, mírně zploštělé. Slupka je středně silná, jemně plstnatá, žlutá, z asi 70 % překrytá karmínově červeným líčkem. Dužnina je žlutooranžová, jemnozrnná, středně tuhá, rozplývavá, velmi šťavnatá. Dužnina se špatně odděluje od pecky. Chuť je vyváženě sladkokyselá, aromatická, velmi dobrá. 

DOZRÁVÁNÍ: rané, asi 10 dní před odrůdou Redhaven, tedy obvykle kolem 3. dekády července. Plody dozrávají postupně. 

VYUŽITÍ: zejména na čerstvý konzum a na zpracování na džusy, džemy, přesnídávky, sirupy, pečení či destiláty. Kvůli špatné odlučitelnosti dužniny od pecky se příliš nehodí na výrobu kompotů.

STANOVIŠTĚ: slunné, půdy dostatečně propustné, ale dobře zásobené vláhou a živinami. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, více odolná vůči monilióze (Monilinia spp.), středně až výše vůči kadeřavosti (Taphrina deformans).

Zdroj fotografií: Klára Gogolková, taxonweb.cz

PŮVOD: USA, Kalifornie, University of California Davis, vyšlechtili ho G. McGranahan a C. Leslie v roce 1991 jako křížence odrůd Howard × Purpurea, perspektivní semenáč vybrali v r. 1998 a patentován byl v roce 2001 pod názvem Robert Livermore. Byl pojmenován po Robertu S. Livermoreovi, který jako podnikatel v oblasti počítačů, pomolog a nadšený pěstitel ořechů dlouhé roky podporoval Program vylepšení ořešáků královských na Kalifornské univerzitě, než v r. 1997 zemřel. Synonyma: Robert Livermore.

RŮST: středně bujný až bujný (méně bujný než Franquette). Dorůstá do výšky a šířky 10–18 m, ale díky vysoké plodnosti spíše méně, pokud na jaře nevymrzá v květech. Ale raší pozdě (ještě průměrně o 2 dny později než Chandler), takže pravděpodobnost vymrznutí je nižší.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný, větrosnubný, jednodomý se samčími i samičími květy na tomtéž stromě. Kvete pozdě, v podobnou dobu jako Chandler a kvete protoandricky, tedy samčí květy rozkvétají o něco dříve než samičí, ale překryv kvetení je dostatečný. Vhodní opylovači ke zvýšení úrody: Chandler, Franquette, Cisco, Tulare.

PLODNOST: je brzká (2.–3. rok po výsadbě), vysoká (ačkoliv nižší než u Chandleru) a pravidelná, nealternuje, pokud nevymrzne. Plodí nejen na koncových větvích, ale i na laterálních, asi 90 % laterálních pupenů je plodných.

PLODY: jsou velké (průměrně 36,4 × 35,9 mm, 14,8 g), téměř kulaté až mírně oválné. Skořápka je tlustá, pevná, žlutohnědá, hluboce zbrázděná, dobře přiléhá a snadno se loupe. Jádra dobře vyplňují skořápku (průměrně 7,1 g, tedy 48 % hmotnosti celého ořechu), mají krásnou zářivou bordo červenou slupku, dobře se oddělují od skořápky vcelku. Chuť je výborná, nasládlá, s typickou ořechovou vůní, slupka je jen málo hořká.

DOZRÁVÁNÍ: je pozdní, sklízí se začátkem října, ještě asi týden před odrůdou Chandler. Dobře se skladuje ve skořápce.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci a cukrářskému využití jako barevně velmi dekorativní odrůda, která se dobře odděluje od skořápky vcelku. Kromě toho i na pečení v nakrájené či mleté podobě a k lisování oleje.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před mrazivým větrem, s dobře odvodněnou, ale vláhou zásobenou půdou – nejlépe hlinitou až hlinitopísčitou. Díky pozdějšímu rašení a kvetení vhodný i do chladnějších poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný ve dřevě, díky pozdějšímu rašení a kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolný vůči bakteriální skvrnitosti ořešáku (Xanthomonas campestris var. juglandis) a středně až více odolný vůči antraknóze (Marssonina juglandis).

PŮVOD: Slovensko, místní odrůda z Bílých Karpat.

 
RŮST: bujný, vytváří mohutné, dlouhověké stromy, jedny z nejstarších.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná.

 
PLODNOST: pozdější, velmi vysoká, pravidelná.

 
PLODY: velké až obrovské, nepravidelného, spíše válcovitého tvaru. Slupka je zelenobílá s cihlově červeným líčkem na slunečné straně. Dužnina je bílá, řidší, šťavnatá. Chuť je nasládlá s mírnou hořkostí.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň během srpna a září, konzum ihned po sklizni, vydrží maximálně do října.

 
VYUŽITÍ: zejména na cidre a mošty, hospodářské využití.

 
STANOVIŠTĚ: nenáročná na polohu i půdu. Velmi vhodná do alejí, k cyklostezkám, do volné krajiny, do vyšších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, odolná vůči chorobám i škůdcům.

PŮVOD: neznámý, zřejmě Japonsko, pravděpodobně se jedná o odrůdu Morus bombycis (se synonymem M. indica či M. latifolia)

RAST: výhony rostou nápadně spirálovitě, vytváří 3-4 m vysoký, ve své domovině až 10metrový keř či strom. Obrovské, ozdobné, srdcovité listy dosahují délky 20 cm, šířky až 15 cm, jsou svěže zelené a mají krásnou, rovnoměrnou žilnatinu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

PLODNOST: brzká, středně vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké (asi 3 cm, někdy i 4 cm), černé, chutné, sladké.

DOZRÁVÁNÍ: v červenci.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní, vhodný i do menších zahrad či městských výsadeb. Kulinární využití: chutné plody jsou vhodné k přímé konzumaci i k zpracování: sušení, výroba džemů a sirupů atd.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, půdy sušší až vlhčí, nevhodná je jen příliš těžká jílovitá půda, kde hrozí přemokření kořenů.

ODOLNOST: mrazuodolná jako ostatní bílé moruše, tedy ve vyzrálém dřevě je podstatně mrazuodolnější (do -29 ℃ až -34 ℃) než moruše černá (Morus nigra). Může růst i ve vyšších nadmořských výškách, jen tam je riziko poškození výhonů pozdními jarními mrazy, ale dokáže dobře regenerovat. Odolná vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: SR/ČR, náhodný semenáč z cesty mezi Sencom a Sládkovičovem objevený ovocnářem Jozefem Slobodou v r. 1950 a došlechtěný pracovníky VŠÚO Holovousy a ÚKZÚZ Želešice v r. 1967, registrován v r. 1976.

 
RAST: slabší až středně bujný, tvoří širší, středně husté, polověžaté koruny. Raší pozdě až velmi pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: (částečně) samosprašný, samičí květy sice začínají kvést dříve než samčí, ale po většinu času se jejich květ překrývá. Kvete velmi pozdě, je dobrým opylovačem pro odrůdu Jupiter. Vhodní opylovači na zvýšení úrody: Jupiter, Franquette, Lake.

 
PLODNOST: raná (v 2. až 3. roku po výsadbě), vysoká, pravidelná. Plodí zejména na koncích jednoletých výhonů.

 
PLODY: velké (průměrně 13,1 g, 45x36x38 mm), velikostně mírně nevyrovnané, široce vajcovité s nevýraznou špičkou. Rubina je tlustá, tmavozelená se žlutohnědými tečkami, v zralosti se otevírá, ořechy se dobře vylupují. Skořápka je středně tlustá, polopapírová, mírně vrásčitá, téměř hladká, pevná, pískově žlutá, dobře louskatelná. Jádro je velké, velmi dobře plní skořápku (52 % hmotnosti plodu), je světle hnědé. Chuť je velmi dobrá, sladká, příjemně aromatická, bez hořkosti v čerstvém i suchém stavu.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, koncem 3. dekády září, zraje rovnoměrně.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci a k cukrářskému využití (nejen mleté ořechy, ale i vcelku). Při skladování nezasychá ani neztrácí chuť.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné ze severní strany před studeným větrem, mimo mrazových kotlin, ideální mírný svah s J a JV expozicí. Půda mu vyhovuje středně těžká, hlubší, dostatečně vlhká, ale dobře odvodněná, nemá rád příliš lehké či příliš těžké a zamokřené půdy. Neznáší příliš vysokou hladinu podzemní vody. Vhodný zejména do všech pěstitelských oblastí. Při vysoké násadě plodů a sušší půdě mohou být plody menší. V chladnějších oblastech může dojít ke špatnému uzavření skořápky.

 
ODOLNOST: dobře mrazuodolný ve dřevě a díky pozdnímu až velmi pozdnímu rašení a kvetení většinou uniká pozdním jarním mrazům. Je náchylnější na antraknózu, hnědnutí jader a jejich následné vysychání.

PŮVOD: Německo, Univerzita v Hohenheimu, vyšlechtil Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd Jojo a Felsina.

RŮST: středně bujný.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy.

PLODNOST: raná, vysoká až velmi vysoká, pravidelná, po přetížení úrodou střídavá.

PLODY: středně velké (35-40 g), podlouhlé či oválné. Slupka je pod silným ojíněním tmavomodrá až tmavofialová. Dužnina je pevná, zlatožlutá, středně šťavnatá, dobře oddělitelná od pecky. Chuť je sladkokyselá, vyvážená (cca 18 °Brix), kořenitá a mimořádně aromatická, výborná.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, současně s Bystrickou, tedy v 1. a 2. dekádě září.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet nebo švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, nejvíce jí vyhovuje dostatečně vlhká, ale propustná, úrodná půda. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, díky hypersenzitivitě rezistentní vůči šarce, málo náchylná k monilióze.

PŮVOD: neznámý, stará odrůda pravděpodobně z Nizozemska, ale možné je i Německo (Bádensko-Württembersko) či Maďarsko. Pod názvem Frambois appel nebo Calville d'Automne rayeé byla rozšiřována již během 2. poloviny 18. století. Synonyma: Frambois appel, Calville d'Automne rayeé. Oberländer Himbeerapfel, Framboise d'Oberland.

RŮST: bujný až středně bujný, vytváří velké, kulovité, později až rozložité či až převislé koruny s velmi tupým úhlem nasazení větví.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována. Začíná kvést středně raně a je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Coxova reneta, Hammerstein, Landsberská reneta, Ontario, Parména zlatá zimní atd.

PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná, nepřeplozuje ani nealternuje.

PLODY: jsou středně velké až velké, velikostně vyrovnané s nízkou specifickou hmotností - tedy na svou velikost jsou lehké. Jsou vysoce kulovité až tupě kuželovité, nepravidelně ploše žebernaté, příčný řez je hranatý, podélný nesouměrný. Slupka je pod výrazným fialovým ojíněním hladká, matná, pevná, tenká, vonná, zelenožlutá, z velké části překrytá rozmytým tmavě červeným líčkem s případnými fialovými pruhy a nápadnými lenticelami po celém plodu. Dužnina je bílá, pod slupkou narůžovělá, jemná, řídká, méně šťavnatá, mírně vonná, po rozkrojení mírně hnědne. Chuť je velmi dobrá, kyselosladká s mírnou malinovou příchutí.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává v říjnu, vydrží do konce prosince či do ledna z vyšších poloh.

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody jsou vhodné zejména k přímému konzumu či sušení, pečení nebo výrobě výživ.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před silným větrem, ale neuzavřené. Preferuje středně úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, studené a mokré půdy nesnáší. Je vhodná zejména do středně teplých a chladnějších oblastí, suché, teplé polohy nesnáší.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu. Je méně odolná vůči strupovitosti v uzavřených lokalitách, vůči rakovině v těžké, mokré půdě a středně vůči padlí v suchých, teplých polohách. Je méně odolná vůči puklici švestkové (Parthenolecanium corni). Ve větru plody předčasně padají.

PŮVOD: na Slovensku rozšířená v Bílokarpatském regionu; Růžovka z Bošáce získala v r. 2015 titul „Strom roku“ a v roce 2016 se umístila jako třetí v celoevropské soutěži.
RŮST: bujný růst, vytváří mohutný, majestátní strom.
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. K dosažení úrody potřebuje hrušeň jiné odrůdy kvetoucí ve stejnou dobu v blízkosti do cca 60 m.
PLODNOST: bohatá, pravidelná.
PLODY: středně velké až velké plody nepravidelného tvaru. Stopka je dlouhá, hnědozelená, dřevnatá. Slupka je zelenožlutá, na slunečné straně s karmínově červeným líčkem, posetá výraznými světlými lenticelami. Dužnina je šťavnatá, chuť sladká, vyvážená.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem září, dozrávání v průběhu září.
VYUŽITÍ: přímý konzum, výroba destilátu, sušení.
STANOVIŠTĚ: odrůda nenáročná na stanoviště, vhodná do všech pěstitelských oblastí na Slovensku.
ODOLNOST: vysoká odolnost vůči mrazu a chorobám.

Kulaté plody, velké asi 1 cm, výrazně modrofialové až modročerné, seskupené v trsech. Chuťově výborné, sladké. Přímá konzumace, zpracování (džemy, kompoty, marmelády), mražení, sušení. Plody jsou bohaté na vitamíny, antioxidanty, flavonoidy a podporují imunitu. Odrůda menšího vzrůstu, vytváří vzdušný keř / polo strom dorůstající do výšky 2 - 3 m. Kvete bílými květy na přelomu dubna / května. Do plodnosti vstupuje ve 2. -3. roce, plodnost je vysoká. Samosprašná odrůda. Mrazuvzdorná odrůda, odolná vůči chorobám, vhodná k ekologickému pěstování. Vysoká přizpůsobivost a nízké nároky na prostředí a pěstování. Odrůda nenáročná na výběr stanoviště (ideálně slunce /polostín). Vyžaduje okopávku, zamulčování, během suchého léta zálivku. Řez - k usměrnění růstu nebo sanitární (odstraníme poškozené nebo vylomené výhony). Vhodný do živých plotů.

PŮVOD: Moldavsko, Kišiněv, Ovocnářský institut, vyšlechtěna jako kříženec odrůd Vídeňská x Decana N.Krier v roce. Synonyma: Novembra, Xenia.

RŮST: mírný, tvoří bohatě rozvětvené pyramidální koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavnými květy. Rozkvétá brzy a kvete dlouho. Vhodné opylovače např.: Blanka, David, Konference a jiné brzy a středně brzy kvetoucí odrůdy.

PLODNOST: raná, velmi vysoká, vyžaduje probírku plodů.

PLODY: jsou velké až velmi velké (300-400 g, někdy až 700 g), hruškovitého tvaru. Slupka je žlutozelená, zejména u kalichu může být pokrytá rzí. Dužina je velmi šťavnatá, sladká, rozplývavá. Chuť je výborná s výrazným aroma.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň začátkem října, konzumně dozrávají v listopadu, vydrží uskladněné v chladu do ledna či až do května.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímé konzumaci, ale i ke zpracování na kompoty, výživy, k pečení, sušení, moštování či výrobě destilátů.

STANOVIŠTĚ: slunečné, s dostatečně propustnou půdou. Je vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě, méně v květu. Je silně odolná vůči strupovitosti a bakteriální spále, vyšší odolnost vůči rzi hruškové, středně odolná vůči sazovosti, méně vůči méře hruškové a vůči roztočci vlnovníku hruškovému (Eriophyes pyri).