Malé zahrady

PŮVOD: Švýcarsko, Lubera, kříženec mezi odrůdami Autumn Bliss a Tulameen.

RŮST: středně bujný až bujný, velmi vzpřímený, kompaktní, tvoří jen málo (3-4) bočních výhonů. Výhony dosahují výšky 1,7-2 m, rostlina šířky 0,7-0,8 m. Výhony jsou středně trnité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzem opylován, kvete v květnu a červnu.

PLODNOST: raná, střední až vysoká.

PLODY: jsou velmi velké (průměr 2,8-2,9 x 2,6-2,7 cm, průměrně 6 g), kuželovité až kulaté, s velmi pevnou slupkou a pevnou dužninou, červené. Chuť je sladká (průměrně 8,1 °Brix). Velmi snadno se sklízejí.

DOZRÁVÁNÍ: dvakrát plodící odrůda: 1. úroda začátkem června na loňských výhonech a 2. úroda od poloviny srpna do října na letorostech.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale i všestrannému zpracování a mražení.

STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodný i do vyšších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný. Je středně odolný vůči fytoftoře, odolnější vůči odumírání výhonů maliníků způsobovanému zejména houbou Fusarium avenaceum, náchylnější k viru chlorotické skvrnitosti maliníku (RBDV). Středně až méně odolná vůči deštivému počasí při dozrávání, více než Autumn Bliss.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně zase přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůdu Nicole vybral v Itálii v Miláně ve školce Agrate Brianza školkař Giordano Gilardelli.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3-5 m a šířky do 3 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celistvé, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a tmavozelené a lesklé, na rubu přitiskle chlupaté a světlezelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hrubšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, ve drtivé většině cizooprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 7–8 cm, které jsou bílé až krémově bílé barvy a nepřekrývají se. Kvete po olistění bohatě od května do července v závislosti na lokalitě, patří mezi později kvetoucí odrůdy.

PLODNOST: Do květu a do plodnosti vstupuje brzy (3-5 let po výsadbě). Výše úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 2,5-3 cm. Hlávka je v různé míře, ale spíše hrbolatá. Slupka je hrubá, nejdříve nazelenalá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. U poddruhu chinensis většinou obsahuje menší počet větších semen (1-3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, antokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují v průměru 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně antokyanů, pokud nepočítáme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na genotypu, lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra - pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody lze využít k přímému konzumu ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností propasírování semen a slupky či se používají na výrobu vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají i proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu tloučků a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápnité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Slovenska.

ODOLNOST: Je dobře mrazuodolný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuodolnější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné dříny květnaté (Cornus florida) či dříny Nuttallovy (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: Japonsko, minimálně z 19. století. Jde o tradiční japonský okrasný kultivar patřící do skupiny Sato-zakura. Přesný šlechtitel není znám. Kultivar byl poprvé zaznamenán v roce 1886 v okolí Tokia a později popsán japonským botanikem Manabu Miyoshim začátkem 20. století. Do Evropy byl uveden Ernestem Henrym Wilsonem přibližně v roce 1916. „Ama-no-gawa“ znamená „nebeská řeka“, což je japonské pojmenování pro Mléčnou dráhu — výstižný opis pro nádherné a bohaté kvetení tohoto stromu.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Menší strom s výrazně sloupovitým habitem. Dorůstá do výšky přibližně 4–6 m a šířky 1–1,5 m. Koruna je úzká, vzpřímená, v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje a uvolňuje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opelivá, ale s převážně sterilními květy, ačkoliv produkuje pyl i nektar ve vyšší míře než např. odrůda Kanzan, ale není příliš vyhledávaná hmyzem. Květy jsou poloplné, světle růžové, mírně vonné, velké (o průměru 2–4 cm), v květenstvích po 4–5 květech. Kvete koncem dubna až začátkem května, což ji zařazuje mezi středně pozdně až pozdně kvetoucí kultivary okrasných třešní.

PLODNOST: kultivar je funkčně neplodný: tvorba plodů je velmi vzácná a zanedbatelná.

PLODY: pokud se plody výjimečně vytvoří, jde o drobné tmavě červené peckovice.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér či ve skupinách do parků, zahrad, alejí. Kultivar je ceněn zejména pro pozdní jarní kvetení a štíhlý habitus.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, optimálně kvete na plném slunci. Nenáročná na půdu, vyhovuje jí hlinitá, písčitá, jílovitá, od kyselých po zásadité půdy, vyžaduje však dobré odvodnění, nesnáší zamokření. Vhodná i do městského prostředí, včetně zpevněných ploch, pokud je zajištěn odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná přibližně do −20 až −23 °C. Může být napadána typickými chorobami rodu Prunus, není významně náchylná ani odolná.

PŮVOD: Německo, vyšlechtil ji Reimer Kordes v roce 1958 jako kříženec odrůd Robin Hood x Virgo. Synonymum: Schneewittchen®, Fée des Neiges, Iceberg, Sneeuwwitje.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, keřovitý, dorůstá do výšky 75-150 cm, šířky 60 cm. Má lesklé, světle zelené listy. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopylovací s oboupohlavnými květy, hmyzem opylovací, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete bohatě ve vlnách po celé léto bílými či krémovými, velkými (průměrně 5 cm), poloplnými, jemně vonnými květy se 17-25 okvětními plátky v malých květenstvích. Má dlouhé, špičaté puky.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou menší. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, i k řezu do kytic. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobě dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květní plátky mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v zimě dřevina do -28,9 °C až -31,7 °C, na jaře vyžadují mladé výhony ochranu před pozdními jarními mrazy. Velmi dobře odolná vůči chorobám a dobře snáší zastínění.

PŮVOD: Nizozemsko, objevil ji školkař F. J. Grootendorst v roce 1949, pravděpodobně jako mutaci odrůdy Dick Koster. Synonyma: Fête des Mères, Mothers Day, Mothersday, Muttertag, Muttertagers, Paree Red, Red Mothersday.

RŮST: mírný, je to keřová polyantka dorůstající do výšky jen 30-70 cm. Listy jsou menší, lesklé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzem opylována, ale aby si zachovala původní vlastnosti, je třeba ji množit vegetativně. Kvete ve vlnách opakovaně po celé léto tmavě červenými květy jemné až silnější vůně. Květy jsou menší, kulovité (průměrně 3 cm), poloplné se 17-25 okvětními lístky, tvoří se ve velkých květenstvích.

PLODNOST: nepěstuje se primárně pro plody, ale při ponechání odkvetlých květů se vyvinou.

PLODY: šípky jsou menší. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a bohaté na vitamíny C, A, E a flavonoidy. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní nízká, půdopokryvná růže vhodná do smíšených záhonů v kombinaci s jinými růžemi, levandulemi či cibulovinami, do skalek a na okraje záhonů, do květináčů a truhlíků, i na řez do vázy. Kulinářské využití: středně aromatické, nahořklé květy se dají použít čerstvé do krémů a k ozdobení dezertů, salátů, k výrobě růžového želé, zmrzliny, likérů, jako sušené i k výrobě čajů či žlutého pomletého prášku k ozdobení dezertů. Šípky jsou, stejně jako všechny šípky, jedlé a použitelné po promrznutí za syrova nebo sušené do čaje. Léčivé a kosmetické využití: květinové lupeny mají antibakteriální účinky, používají se při nachlazení, infekcích průdušek, gastritidě, průjmu či depresi a letargii. Externě se používají k výplachu očí při očních infekcích, jako kloktadlo při bolesti v krku a povrchových poraněních pokožky. Šípky obsahují mnoho vitaminu C, A a E a flavonoidů a používají se při nachlazení.  

STANOVIŠTĚ: slunečné, preferuje hlinité půdy s dostatečnou vlhkostí, ale dobrým odvodněním.

ODOLNOST: je středně mrazuodolná ve dřevě do minimálně -18 °C až -20 °C. V květu uniká pozdním jarním mrazům. Nezvykne trpět chorobami.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie, Japonska, Číny a Koreje, do Spojeného království ho v roce 1860 přinesl skotský "lovec rostlin" Robert Fortune. Odrůdu Emerald Gaiety vyšlechtili v USA v Ipswichi v školce Corliss Brothers Nursery  roce 1960.

RŮST: rychle se rozrůstající, stálezelený, nízký keř až lianovitá dřevina. Samostatně stojící dosahuje výšky a šířky přibližně 0,9-1,5 m. Ale při vysazení k stěně, plotu či stromu vytváří adventivně kořeny a umí se vyšplhat až do výšky 3 m. Velmi snadno zakořeňuje při dotyku se zemí a rychle pokrývá půdu. Velmi dekorativní, zelené a na zoubkovaných okrajích bílé, oválné až elipsovité listy v zimě chytají narůžovělý nádech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete řídce v červnu až červenci nenápadnými, žlutozelenými květy. Kvete více, když se popíná.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale kvůli málo bohatému kvetení je nízká a začíná až kolem 3.-5. roce po výsadbě.

PLODY:  vejčité, červenohnědé, silně jedovatá tobolky velké 5-10 mm.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu. V době zralosti se vytrvalí kalich otevírá a odhaluje až 4 semena s červeným nebo oranžovým míškem, které zůstávají na rostlině dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: je to celoročně velmi okrasná dřevina použitelná v zahradách, parcích a městské zeleni jako nižší solitéra nebo jako půdopokryvná, protierozní rostlina zejména na svahy, jako okraj k chodníkem či jako popínavka k stěnám, plotům či stromem.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín. Na půdu je velmi nenáročný, ale preferuje dostatečně vlhkou hlinitou či jílovitou půdu, snese mírně kyselou až po silně zásaditou půdu. Příliš mokrá půda zhoršuje přezimování. Je vhodný do teplých, středně teplých či chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C, případně až do -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře větruodolný a dobře toleruje znečištění ovzduší. V teple a suchu ho může potrápit štítenka bršlenová (Unspis euonymi) či mšice, případně ve vlhkém stagnujícím vzduchu může trpět antraknózou, listovou skvrnitost, padlím či agrobakteriem. Je silně odolný vůči okusu jeleny a srnami.

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, vyšlechtěna jako kříženec druhů Buddleja davidii x Buddleja fallowiana.

RŮST: malý, kompaktní, opadavý keř dorůstající přibližně do výšky a šířky 0,8-1 m, s drobnými, bledě šedozelenými/stříbřitými listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, jen mírně láká hmyz ve srovnání s jinými odrůdami, kvete bohatě od června do poloviny srpna, vytváří krátká latovitá květenství voňavých bílých květů bohatých na nektar.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láká i opylovače. Květenství se dají použít i k řezu do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné, případně slabý polostín. Preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná ve vyzrálém dřevě do asi -25 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchuvzdorná. Nezvykne trpět chorobami, málokdy mšicemi a roztoči. Prevencí vůči houbovým chorobám je zajištění dobré drenáže půdy a dostatečné proudění vzduchu kolem rostliny.

PŮVOD: Španělsko, pohoří Sierra Morena, odkud byla převezena do Ostheimu v Německu na začátku 18. století.

RŮST: bujný, hustý, ale nevadí to plodům ani plodnosti, tvoří úhledné, kulovité až převislé koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pozdě kvetoucí, cizosprašná.

PLODNOST: středně vysoká.

PLODY: středně velké, kulovité, od stopky k temeni mírně zploštělé, lesklé, tmavě červené až hnědé. Dužina je řídká, rosolovitá, tmavě červená, velmi šťavnatá, barvící, s příjemně sladkokyselou chutí s výraznou višňovou příchutí.

DOZRÁVÁNÍ: v polovině července.

VYUŽITÍ: na přímou konzumaci, pečení, sušení, výrobu kompotů, džemů, sirupů, destilátů či likérů.

STANOVIŠTĚ: nenáročná na teplo, vhodná i do vyšších poloh, toleruje vlhčí půdy, na suchých bývají drobnější plody.

ODOLNOST: silně mrazuodolná, odolná proti praskání plodů, středně odolná vůči monilióze, vrtule třešňová ji napadá.

PŮVOD: USA.
RŮST: robustní a odolný keř.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.
PLODNOST: vysoká, pravidelná.
PLODY: středně velké hrozny s velkými, růžovofialovými bobulemi. Chuť je sladkokyselá až sladká, aromatická, s jemným jahodovým nádechem.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.
VYUŽITÍ: stolní odrůda, vhodná k přímé konzumaci i k výrobě vína a želé.
STANOVIŠTĚ: jižní a střední polohy, chráněné slunné stanoviště. Půdy hluboké, živné.
ODOLNOST: vysoká odolnost vůči mrazu a chorobám, nevyžaduje chemickou ochranu, vhodná pro ekologické pěstování.

PŮVOD: Švýcarsko, v r. 1991 vyšlechtil Valentin Blattner jako křížence odrůd Cabernet Sauvignon x Regent, registrován od r. 2007 ve Švýcarsku, od 2010 v Německu.
RŮST: velmi bujný, vzpřímený, potřebuje vzdálenost asi 1,25 m mezi rostlinami.
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašný.
PLODNOST: vysoká, ale s redukcí úrody ve prospěch kvality je třeba počkat po odkvětu, protože má tendenci ke sprchávání.
PLODY: hrozny jsou střední až velké, kuželovité s křidélky, řídké až středně husté, často s nedokonale vyvinutými (sprchavými) bobulemi. Bobule jsou menší, téměř bez semínek, zelené, s tlustší slupkou. Při dozrávání se zbarvují dožluta. Dužnina je řídká. Chuťový profil se podobá odrůdám Ryzlink rýnský a Sauvignon Blanc, nejvíce sladké jsou bobule bez semínek.
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, začátkem října.
VYUŽITÍ: vhodný na výrobu bílého vína.
STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště (mírné svahy s jižní expozicí), teplé polohy.
ODOLNOST: vysoce odolný vůči peronospoře – plísni révové (Plasmopara viticola) a vůči botrytidě (Botrytis cinerea), středně odolný vůči padlí (Uncinula necator), je dobře mrazuvzdorný – podobně jako Ryzlink rýnský.

PŮVOD: Francie, Montfortin, ovocná školka paní Ebertové, na trh uvedena v 2. pol. 19. stol.

RŮST: v mládí bujný, tvoří malé, řídké, široce kulovité koruny.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná.

PLODNOST: raná, střídavá.

PLODY: velké, oválné, u stopky více baňaté. Slupka je tmavě fialová s modrým ojíněním a řídkými tečkami nebo rzivými skvrnkami, pevná, dobře se stahuje. Dužnina je velmi šťavnatá, jemná, tužší, zelenožlutá až zlatavá, chuť výborná, aromatická, kořenitá, sladká. Dužnina se těžko odděluje od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v polovině srpna, postupně po dobu 14 dní.

VYUŽITÍ: přímý konzum a výroba džemů a destilátů.

STANOVIŠTĚ: teplé a chráněné polohy, živné a přiměřeně vlhké půdy.

ODOLNOST: silná odolnost vůči mrazu ve dřevě, slabší v květu, silná odolnost vůči suchu, tolerantní k šarce.

PŮVOD: Francie, okolí města Agen, zřejmě přivezená ještě benediktiny z křížových výprav ze Sýrie ve 12. stol. Synonyma: Wegierka z Ažan, Ažanská slíva, Agener Pflaume,
Prune de Grignole of Some, Prune d'Ente, Prune d'Agen, Prune d'Ast, Rote de Sergent, Prune de Roi, St. Maurin, Prugna d'Ente, d'Agen, D'Ente, Agen.

RŮST: ve škólce bujný, po přesazení na trvalé místo slábne a dosáhne výšky a šířky okolo 4 m. Koruna je zpočátku vzpřímená, pod váhou úrody se větve rozloží a koruna získá široce kulovitý tvar. Vyžaduje kvalitní výchovný řez a později prosvětlovací řez podle množství přírůstků.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná. Vhodní opylovači: Althanova ringlota, Anna Späth, Královna Viktorie a Zelená ringlota. Kvete pozdě, květy jsou dobře mrazuvzdorné.

PLODNOST: raná (4.–5. rok po výsadbě), vysoká a pravidelná.

PLODY: středně velké (35 g), elipsovité, vejcovité, často nesouměrné, červenofialové, na zastíněné straně i červenožlutozelené, pokryté poměrně intenzivním fialovým ojíněním, s množstvím bělavých či kávových skvrnek. Slupka je tenká, ale pevná a špatně se loupe. Dužnina je žlutozelená až žlutooranžová, měkká, šťavnatá, velmi sladká, bez kyselin a vůně, dobře se odděluje od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní – v polovině září.

VYUŽITÍ: vynikající k sušení (celosvětově nejpěstovanější k tomuto účelu), ale vhodná i k přímé konzumaci, na džem, povidla, kompoty.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s propustnou, písčitou či písčito-hlinitou půdou; dobře zvládá i sušší půdy. Vhodná do teplých poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, středně tolerantní vůči šarce (projevuje se na listech).

Velkokvětá růže ze skupiny čajohybridů. Výjimečná množstvím květů intenzivní červené barvy a výrazné vůně. Roste do výšky 80–100 cm. Kvete od června do října. Květy jsou vhodné i k řezu. Mrazuvzdorná odrůda růže.

Plnokvětá růže ze skupiny čajohybridů oranžové barvy se žlutým nádechem a jemnou vůní. Keř vysoký 80–120 cm. Kvete od června do září. Květy vhodné k řezu. Mrazuvzdorná odrůda růže.

Velkokvětá růže sytě žluté barvy s jemnou vůní ze skupiny čajohybridů. Keř roste do výšky 60–100 cm. Kvete od června do září. Odrůda růže odolná vůči mrazu a chorobám.

Velkokvětá růže tmavě červené barvy s příjemnou vůní. Keř dorůstá do výšky 80–100 cm. Bohatě kvete, opakovaně od června do září. Odolná odrůda růže.

Velkokvětá keřová růže ze skupiny čajohybridů krémově bílé barvy s výraznou vůní. Dorůstá do výšky 80–100 cm. Kvete průběžně do konce září. Odolná odrůda růže.

Velkokvětá růže ze skupiny čajohybridů. Kvete velkým bílým květem s mírnou sladkou vůní. Dorůstá do výšky 60–100 cm. Kvete téměř nepřetržitě od června do září. Mrazuvzdorná odrůda růže.

PŮVOD: ČR, Vinselekt Perná, registrováno v r. 2001, mezinárodní kříženec odrůd Rakiš a Merlan.
RŮST: středně silný. Raší v poslední dekádě dubna, někdy může být poškozována mrazy.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný. Kvete středně brzy, v první polovině června.
PLODNOST: vysoká, pohybuje se mezi 10 – 15 t/ha.
PLODY: Hrozny středně velké (136 g), válcovitě-kónické, středně husté s křidélkem. Bobule jsou středně velké, kulovité, zelenožluté barvy, na oslněné straně je réva poměrně intenzivně růžová. Cukernatost dosahuje 17–22 °NM a obsah kyselin je 8–11 g/l.
DOZRÁVÁNÍ: pozdní, během října. Hrozny dlouho vydrží na keři v dobrém stavu a lze z nich vytvářet bobulové výběry a ledová vína.
VYUŽITÍ: na jemně kořeněné víno i přímý konzum. Malverina je určena pro výrobu odrůdových vín. Mladá vína mají květinovou a ovocnou vůni a vyšší obsah kyselin. Ležením ve láhvi se víno harmonizuje. Je také vhodná pro výrobu biovín.
STANOVIŠTĚ: má střední až vyšší požadavky na stanoviště. Dobré vyzrání hrozna je podpořeno svažitými polohami, které jsou velmi dobře oslněné. Na půdu nemá vysoké nároky. Dobře roste na hlinitých, hlinitopísčitých a písčitých půdách. Vhodnější jsou půdy chudší a sušší než půdy velmi vlhké.
ODOLNOST: vysoce odolná vůči peronospoře - plíseň révová (Plasmopara viticola) a vůči botrytidě (Botrytis cinerea), středně odolná vůči padlí (Uncinula necator), je středně mrazuodolná. Je schopná přinést průměrnou úrodu ze spících oček – podoček po zamrznutí jarními mrazy.

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Slovensko, vyšlechtil ve Stupavě Gustav Čejka v roce 1995 jako křížence odrůd Redhaven a Cresthaven.

RŮST: středně bujný, habitus rozložitý.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete středně brzy, středně dlouho.

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké, kulovité, souměrné. Slupka je středně silná, středně hustě plstnatá, středně silně až silně přilnavá k dužnině. Základní barva je zelenožlutá, na osluněné straně překrytá tmavě červeným rozmytým líčkem. Dužnina je světle žlutá, kolem pecky slabě načervenalá, středně tuhá až tuhá, nevláknitá, sladkokyselá až sladká, poměrně aromatická, velmi dobré chuti. Pecka je elipsovitá, středně velká až velká a od dužniny je dobře oddělitelná. Náchylnost k praskání pecky je velmi nízká až nízká. Plody jsou velmi dobře velikostně vyrovnané a nejsou náchylné k praskání během deště.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, v 1. až 2. polovině srpna, 8 dní po odrůdě Redhaven. Plody předčasně před sklizní neopadávají nebo jen velmi málo.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu, zavařování i dalšímu zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou ve všech pěstitelských oblastech vhodných pro broskvoně. Je to nenáročná a velmi plastická odrůda.

ODOLNOST: ve dřevě i v květních pupenech silně mrazuvzdorná.

PŮVOD: ČR, kříženec odrůd Halehaven a Cresthaven

RŮST: slabý až středně bujný, habitus rozložitý. Je méně náročná na udržovací řez, dobře se tvaruje.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete pozdě a dlouho

PLODNOST: středně vysoká až vysoká, pravidelná

PLODY: středně velké až velké, kulovité, nesouměrné. Slupka je středně silná až silná, středně silně přiléhá k dužnině, středně hustě až hustě plstnatá. Základní barva je žlutá, z poloviny překrytá rozmytým tmavě červeným líčkem s tečkovanými okraji. Dužnina je žlutá, středně tuhá, nevláknitá, velmi dobrá, s vyrovnaným poměrem cukrů a kyselin. Pecka je středně velká až velká, elipsovitá, velmi dobře oddělitelná od dužniny. Plody jsou velmi dobře velikostně vyrovnané, velmi málo náchylné k praskání pecky či plodů při dešti.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v 1. polovině srpna, 3 dny po odrůdě Redhaven. Plody jsou velmi málo náchylné k předčasnému opadu před sklizní.

VYUŽITÍ: přímý konzum, konzervování i další zpracování.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, s dobře propustnou, ale dostatečně vlhkou půdou v teplých a středně teplých oblastech, ve vyšších jen na chráněných místech.

ODOLNOST: ve dřevě i v květních pupenech silně mrazuvzdorná.

PŮVOD: Německo, Ronsdorf, vyšlechtil Georg Arends jako odrůdu Astilbe japonica v roce 1929. Získala ocenění Award of Garden Merit od britské Královské zahradnické společnosti.

 
RŮST: v rámci astilb je nižšího vzrůstu – dorůstá do výšky jen 30–60 cm a šířky 30–40 cm. Má velmi pěkné, tmavě zelené, zpeřené listy, které jsou dekorativní i po odkvětu.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete brzy, v první polovině července, středně hustými květenstvími purpurově červených či lososově karmínových květů.

 
PLODNOST: je sice schopná produkovat semena, avšak ta jsou obvykle sterilní nebo mají nízkou klíčivost. K množení se proto nejčastěji používá dělení trsů na jaře nebo na podzim.

 
PLODY: drobné tobolky, které obsahují velmi malá semena s nízkou klíčivostí.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem léta.

 
VYUŽITÍ: oblíbená okrasná trvalka vhodná do polostínu až stínu. Využívá se v zahradách, u jezírek, ve smíšených trvalkových záhonech a také jako řezaná květina. Je vhodná i do městských zahrad.

 
STANOVIŠTĚ: preferuje polostín až stín, vlhké, dobře propustné půdy s kyselou až neutrální reakcí. Je vhodná k výsadbě u jezírek, pod vysoké stromy, kde poskytuje atraktivní kontrast s jinými rostlinami.

 
ODOLNOST: je mrazuvzdorná do -23 °C. Je odolná vůči suchu a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Německo, Lauf u města Bühl v Bádensku, objevil ji kolem r. 1900 Leonhard Zimmer ve své vinici jako náhodný semenáč.

RŮST: v mládí středně bujný, později slabý, vytváří menší, kulovité, kompaktní koruny. Je vhodná do menších zahrad. Kosterní větve rostou vzhůru a slabě se větví. Postranní větve mají hustý plodný obrost. Vyžaduje dřívější zmlazování.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Bystrická, Cárska, Esslingenská, Lucasova raná, Oullinská, Ruth Gerstetter, Tragédie, Viktorie, Wangenheimova.

PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná.
PLODY: středně velké (průměrně 25 g), oválné. Slupka je pod světle fialovomodrým ojíněním tmavě fialová až tmavě modrá, místy rzivá, je středně silná, nakyslá, dá se stáhnout z plodu. Dužnina je zelenožlutá až zlatožlutá, středně tuhá a středně šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až sladká, aromatická, velmi dobrá, zejména z teplých stanovišť. Pecka se dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v polovině srpna. Dobře se přepravuje a krátkodobě i skladuje. Pře zralé plody měknou a opadávají.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet či švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Nejlépe se jí daří v hlinitých, úrodných, vlhčích půdách. V suchých půdách jsou plody drobné, v chladných oblastech nejsou tak kvalitní. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, dobře mrazuvzdorná a odolná i vůči nepříznivému počasí v květu. Je náchylnější k šarce švestky. Plody při dlouhotrvajících deštích praskají a napadá je moniliová hniloba.