Listnaté

PŮVOD: druh má původ v Japonsku, původně je to endemit, původní areál se nachází jen na nevelkém území na jihu ostrova Honšú, v okolí města Nagoja, kde roste v podhorských a horských lesích až do nadmořské výšky kolem 550 m n. m. Do Evropy byla  přivezena až v roce 1862. Odrůda Rosea pochází z Japonska z konce 19. století, do Evropy byla přivezena poprvé v roce 1893.

RŮST: umírněný až středně bujný. Je to opadavý keř až menší strom, dorůstající do výšky a šířky 2,5-4 m, ve střední Evropě obvykle nepřesahuje výšky 3 m. Letorosty má hustě chlupaté, listy vyrůstají střídavě, mají krátkou stopku, jsou kopinaté až vejčité, dlouhé 5–8 cm a široké 1–3 cm, na líci lysé, na rubu lysé nebo na žilkách krátce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete před olistěním v březnu až dubnu. Květy vyrůstají jednotlivě, pupeny jsou velké, růžové a šupinaté a růžové květy blednoucí během kvetení doběla dosahují průměru kolem 8 cm. Květ tvoří mnoho pestíků a ještě více tyčinek, do 13 okvětních lístků kopinatého tvaru, které odstávají.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: kuželovité měchýřky s červenohnědými, dekorativními, nejedlými semeny, dlouhé 4-8 cm, široké 2-3cm. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: Nejen na jaře velkými hvězdicovitými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná i do menších zahrad, ale i středně velkých či velkých, do parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. 

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, nejlépe kvete na plném slunci. Preferuje vlhkou, ale dostatečně odvodněnou, hlinitou, neutrální až kyselou půdu, snese i jílovitou či zásaditou, pokud je dostatečně humózní. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě až do -26 °C až -29 °C. Kvete později než magnolie Soulangeova, takže lepší uniká pozdním jarním mrazům. Obvykle netrpí u nás trpět výrazně škůdci či chorobami.

PŮVOD: druh pochází z územia USA, od státu New York po Floridu, ns západ až po  Iowu, Missouri, Oklahomu a Louisiana, kde roste na vlhkých nebo skalnatých zalesnených svazích, v roklích, na březích potoků a úpatí útesov. Odrůdu Candybelle® Sorbet vyšlechtil zřejmě v roce 2022 Toshihiko Hara a uvedl na trh v roce 2023. Synonyma: Hyso22^PBR.

RŮST: středně bujný až umírněný, kompaktní, je to opadavý keř, který dosahuje výšky cca. 90-120 cm a šířky 90-100 cm. Vyznačuje se pevnými, neohýbajícími se, vzpřímeně rostoucími větvemi, které unesou těžké květenství i v dešti. Má zelené listy, které se na podzim zbarvují dožluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, ale většina květů v květenství je sterilní. Kvete od července do září na letorostech velkými (20-25 cm), kulovitými květenstvími velkých, sterilných květů s občasnými menšími, plodnými květy v různých odstínech růžové od krémové do jahodové.

PLODNOST: raná, ale zanedbatelná.

PLODY: nejedlé drobné tobolky. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu.

VYUŽITÍ: nízký keř okrasný zejména dlouho kvetoucími květy, ale i listy vhodný zejména do skupinových výsadeb s dalšími odrůdami a druhy hortenzií či jiných keřů do polostínu stromů či jako pozadí pro trvalkový záhon v menších i větších zahradách, parcích či jiné městské zeleni. Velmi se hodí na řez čerstvých, ale i sušených květů do kytic a aranžmá. Kulinářské využití: oloupané větve se dají zalít jako čaj. Letorosty se dají uvařit a následně opražit před konzumací. Léčivé využití: kořeny působí proti střevním parazitům, jsou potopudné, močopudné, vyvolávají zvracení. Používají se při ledvinových kamenech, zánětu močového měchýře, zánětu ledvin, zvětšené prostatě a zánětech průdušek. Nadměrné dávky však způsobují nevolnost a zamoření průdušek hlenem. Čerstvé kořeny jsou šťavnaté a snadno se krájejí, sušené jsou velmi tvrdé a pevné. Sbírají se na podzim a nakrájí se na malé kousky před usušením. Oloupaná borka se používá jako obklad na rány, popáleniny, natažené svaly apod.

STANOVIŠTĚ: slunné v chladnějších polohách s dostatečně a rovnoměrně vlhkou půdou nebo polostín v teplejších polohách. Je velmi přizpůsobivá různé půdě, ale nesnáší sucho, rychle vadne. Na barvu květů neovlivňuje výrazně pH půdy, je relativně stabilní ve srovnání s hortenzií velkolistou. 

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do asi -23 °C až -25 °C, tím, že kvete na letorostech, kvetení nebývá ohroženo ani silnějšími mrazy v zimě. Je méně odolná vůči suchu než jiné druhy hortenzií. Velmi dobře je odolná naopak vůči dešti a větru, větve drží pevně. Zajici a králíci ji nezvyknou poškozovat. Je dobře odolná vůči většině chorob a škůdců poškozujících hortenzie, ale někdy ji mohou potrápit mšice, roztoči a puklice či padlí, listová skvrnitost (Cercospora sp.) či botrytida v příliš vlhkých podmínkách (Botrytis sp.). 

PŮVOD: druh pochází z území USA, od státu New York po Floridu, na západ až po Iowu, Missouri, Oklahomu a Louisianu, kde roste na vlhkých nebo skalnatých zalesněných svazích, v roklích, na březích potoků a úpatí útesů. Odrůdu Candybelle® Marshmallow vyšlechtil v Holandsku v roce 2014 Guido Rouwette jako semenáč s otcovskou odrůdou Anabelle a uvedl na trh v roce 2019. Synonyma: GRHYAR1406^PBR.

RŮST: umírněný, kompaktní, je to opadavý keř, který dosahuje výšky cca. 80 cm a šířky 90 cm. Vyznačuje se pevnými, neohýbajícími se, vzpřímeně rostoucími větvemi, které unesou těžká květenství i v dešti. Má sytě zelené listy, které se na podzim zbarvují dožluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylována, ale většina květů v květenství je sterilní. Kvete od července do září na letorostech velkými (20-25 cm), kulovitými květenstvími velkých, sterilních květů s občasnými menšími, plodnými květy od krémové do světle lososové.

PLODNOST: raná, ale zanedbatelná.

PLODY: nejedlé drobné tobolky. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu.

VYUŽITÍ: nízký keř okrasný zejména dlouho kvetoucími květy, ale i listy vhodný zejména do skupinových výsadeb s dalšími odrůdami a druhy hortenzií či jiných keřů do polostínu stromů či jako pozadí pro trvalkový záhon v menších i větších zahradách, parcích či jiné městské zeleni. Velmi se hodí na řez čerstvých, ale i sušených květů do kytic a aranžmá. Kulinářské využití: oloupané větve se dají zalít jako čaj. Letorosty se dají uvařit a následně opražit před konzumací. Léčivé využití: kořeny působí proti střevním parazitům, jsou potopudné, močopudné, vyvolávají zvracení. Používají se při ledvinových kamenech, zánětu močového měchýře, zánětu ledvin, zvětšené prostatě a zánětech průdušek. Nadměrné dávky však způsobují nevolnost a zamoření průdušek hlenem. Čerstvé kořeny jsou šťavnaté a snadno se krájejí, sušené jsou velmi tvrdé a pevné. Sbírají se na podzim a nakrájí se na malé kousky před usušením. Oloupaná borka se používá jako obklad na rány, popáleniny, natažené svaly apod.

STANOVIŠTĚ: slunné v chladnějších polohách s dostatečně a rovnoměrně vlhkou půdou nebo polostín v teplejších polohách. Je velmi přizpůsobivá různé půdě, ale nesnáší sucho, rychle vadne. Na barvu květů neovlivňuje výrazně pH půdy, je relativně stabilní ve srovnání s hortenzií velkolistou. 

ODOLNOST: je mrazuodolná ve dřevě do asi -23 °C až -25 °C, tím, že kvete na letorostech, kvetení nebývá ohroženo ani silnějšími mrazy v zimě. Je méně odolná vůči suchu než jiné druhy hortenzií. Velmi dobře je odolná naopak vůči dešti a větru, větve drží pevně. Zajici a králíci ji nezvyknou poškozovat. Je dobře odolná vůči většině chorob a škůdců poškozujících hortenzie, ale někdy ji mohou potrápit mšice, roztoči a puklice či padlí, listová skvrnitost (Cercospora sp.) či botrytida v příliš vlhkých podmínkách (Botrytis sp.). 

PŮVOD: druh pravděpodobně pochází z jihovýchodní Číny, od provincie Jün-nan až po pobřežní provincii Šan-tung, kde roste podél vodních toků v horských lesích, v křovinaté pobřežní vegetaci i v okolí cest, v nadmořské výšce pod 1000 m n. m. Odrůda Blush Pink pochází z USA, Texas, Magnolia, Magnolia Gardens Nursery, objevena jako nekvetoucí mutace odrůdy Firepower v in-vitro množírně této školky v roce 2004. Synonyma: Aka.

RŮST: umírněný, kompaktní, je to stálezelený až poloopadavý keř dorůstající do výšky jen 75 cm a šířky 90 cm. Nové listy mají růžový nádech a uchovávají si ho po celý rok, kdy konečně zezelenají do tmavé zelené. Takže od jara do léta má keř zelené listy překryté na povrchu narůžovělými listy letorostů, v zimě se všechny listy zbarví do červena. Název odrůdy "Aka" znamená v japonštině "červený". V chladnějších oblastech (USDA zóna 6 a méně), listy částečně nebo úplně na zimu opadávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tento kultivar netvoří květy.

PLODNOST: netvoří květy ani plody.

PLODY: žádné.

ZRÁNÍ: netvoří plody.

VÝSADBA: je to zejména v teplých oblastech listem celoročně okrasná dřevina, která se dá pěstovat jako solitéra, ale nejlépe vynikne ve skupině či v nízkém, neformálním živém plotě, jako lem záhonů v zahradách, parcích či jiné městské zeleni, ale i na balkonech a terasách.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, snese i silnější zastínění, ale nejlépe se vybarvuje na přímém slunci s určitým zastíněním odpoledne. Preferuje středně úrodné, humózní, středně vlhké, dobře odvodněné půdy, ačkoli toleruje širokou škálu půd. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.  

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -20,6 až -23,3°C, při teplotě pod 12°C opadávají listy. Dobře zakořeněné rostliny tolerují do určité míry i sucho. Nezvykne u nás trpět chorobami a škůdci. Jen v zásadité půdě se může na listech projevit chloróza.

PŮVOD: druh má původ ve východní Asii (Japonsko, Čína a Korea). Původ odrůdy Goldflame je neznámý, zřejmě pochází z USA nebo Holandska ze začátku 70. let 20. století.

RŮST: středně bujný, hustý, vzpřímeně rostoucí keř s kompaktním kulovitým tvarem, který má na jaře atraktivní letorosty s bronzovým nádechem. Ty postupně mění barvu na žlutozelenou a na podzim se mění na zářivě měděně oranžovou. Dorůstá do výšky 60-80 cm a šířky 80-100 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od června do července. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžovočervené barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů, skalky). Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy a městskému znečištění.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný (přežívá teploty do -35 °C až -40 °C). Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, padlí nebo mšice. Je dobře odolný vůči vysokým teplotám.

PŮVOD: druh pochází ze střední a východní Číny, Korejského poloostrova a Japonska, kde roste v lesích a na jejich okrajích, na lesnatých svazích, na mýtinách, v roklích a horských údolích, na březích vodních toků, v horách i nad hranicí lesa, v nadmořské výšce 700–4000 m n. m. Do Evropy byl přivezen poprvé v roce 1870. Odrůda Fenna PBR pochází z Holandska, Boskoop, vyšlechtil ji Herman Geers v letech 2005 až 2009 (křížení a selekce). je právně chráněna.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to opadavý keř s hustou kulovitou korunou dorůstající do výšky jen 25-30 cm a šířky 30 cm. Listy mají při rašení bronzový nádech, později jsou jasně zelené, svěží barvy, podlouhlé, jemně zoubkované na okrajích.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete velmi dlouho, od konce května do začátku září. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžové barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře do skupinových výsadeb s jinými tavolníky vyšší výšky, do skalek, lemů záhonů, jako půdopokryvná dřevina na zpevňování svahů, ale i do květináčů na balkony a terasy apod. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě do -35 °C až -40 °C. Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, roztoči nebo mšice během sucha. Je velmi odolný vůči padlí. Velmi dobře snáší a městské znečištění ovzduší.

PŮVOD: od severozápadní Evropy až po Kavkaz, Malou Asii.

RŮST: keř nebo strom dorůstající do výšky 0,5–30 m a dožívající se až 500 let. Vytváří pravidelnou zaoblenou korunu. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a podélně hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvejčité, asymetrické, dlouhé 6–10 cm, na okraji dvojitě pilovité, na povrchu tmavě zelené a hladké, zespodu světlejší a s chloupky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Oboupohlavné načervenalé květy jsou seskupeny v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu, před rašením listů, jsou větrosnubné, silně cizosprašné, tedy k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince téhož druhu.

PLODNOST: v přítomnosti opylovače vysoká

PLODY: nažky s kulatým, širokým, zeleným křídlem. Hnědooranžové semeno je umístěné asymetricky, na konci nažky.

DOZRVÁNÍ: v květnu až červnu.

VYUŽITÍ: celý strom jako parková a alejová dřevina, zejména v blízkosti vodních toků. V nezralé, zelené fázi jsou nažky jedlé a velmi chutné, oříškové. Dřevo je tvrdé, těžké, houževnaté, využívá se k výrobě nábytku, je odolné i pod vodou.

STANOVIŠTĚ: teplomilná, slunná až polostinná dřevina, náročná na půdní živiny. Na Slovensku roste od nejnižších poloh do 650 m n. m. jako součást luhu a společenstev kolem řek nebo na vysýchavých stanovištích (lesostepní ekotyp, křovitá forma).

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, silně odolný vůči větru. Citlivý na grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: jižní Evropa, Španělsko, jihozápadní Ukrajina až Střední Asie. Ve střední Evropě roste hlavně v teplejších oblastech, na Slovensku na karbonátech v teplejších oblastech, nejvýše položené výskyty jsou zaznamenány z Muránské planiny.

 
RŮST: středně bujný, tvoří vyšší vícekmenný keř až strom dorůstající do 9–13 m výšky a 9 m šířky, často se zakřiveným kmenem. Koruna je široká, kulovitá až nepravidelná. Listy jsou široce vejčité až kulaté, krátce zašpičatělé, po okraji vroubkovaně zubaté, na vrchní straně tmavě zelené, lesklé, lysé, na spodní světle zelené.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: variabilně samosprašná i cizosprašná se stromy s oboupohlavními květy i se stromy jen s funkčně samičími vonnými květy opylovanými hmyzem, kvete v květnu.

 
PLODNOST: raná (ve 3–6 letech), vyšší v případě stromů s funkčně samičími květy.

 
PLODY: malé (6–7 mm), kulovité, tmavě červené až černé peckovice hořké chuti. Pecka je asi 4 mm velká, vejčitá se dvěma žebry, nažloutlá až světle šedá, hladká.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem června a v červenci.

 
VYUŽITÍ: celý strom je velmi ozdobný, tvarem koruny, listy, vonnými květy i plody, vhodný do parků a zahrad, alejí či mezí a volné krajiny. Používá se jako suchovzdorná a růst oslabující podnož pro třešně a višně. Mletá jádra pecek se v Řecku, Egyptě a v Malé Asii používají v malých množstvích jako koření „mahleb“ / „mahlepi“ s chutí a vůní kombinující hořké mandle a třešně či marcipán do pečiva či sýrů. Má tvrdé a těžké dřevo vhodné na řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje vlhké, ale dobře odvodněné, hlinité, chudší půdy, ale je odolná vůči suchu, roste v lesostepních společenstvech spolu s dubem plstnatým a jasanem mannou a jinými teplo- a suchomilnými dřevinami, hlavně na výhřevných, vysýchavých, vápnitých a kamenitých stanovištích. Je vhodná i do tepelných ostrovů měst.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorná a dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pochází ze západního a severní Evropy, od Pyrenejského poloostrova přes Francie a Německo, západní Rakousko a Švýcarsko, po jižní Nórsko, Švédsko, na sever Polska, vyskytuje se původně i ve Velké Británii, Irsku, v určitých lokalitách v Itálii, na Korzike, v severoafrickom Maroku. Tam roste ve světlých doubravách, na okrajích lesa, na vlhkých písčitých až jílovitých půdách, zejména v oblastech s vyšší vzdušnou vlhkostí, je typický pro přímořské oblasti. Odrůda Serotina je neznámý původu, ale pěstovala se v holandských školkách už v 19. století.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající i do 5-6 m a vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opylovaný hmyzem (zejména nočnými můrami), jednodomý s oboupohlavnými květy. Kvete v rámci zimolezů ovíjavých pozdě ("serotina" = pozdní), tedy od června do července a po kratší prestávke od srpna do prvních mrazů velkými, silně voňavými květy s dlouhou trubkovitou korunou červenou z vnější a žlutou až žltobielou z vnitřní strany.

PLODNOST: v případě přítomnosti jiné odrůdy či semenáče zimolezu ovíjavého vysoká, pravidelná, jinak nižší.

PLODY: malé (průměrně 6-10 mm, 0,2-0,8g), kulaté, mírně jedovatá, ale dekorativní bobule. Slupka je oranžovočervená až jasně červená, lesklá, hladká. Dužnina je měkká, šťavnatá, obsahuje několik semen.

DOZRÁVÁNÍ: postupně od srpna do října.   

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní a voňavá liana okrasná nejen dlouho kvetoucími květy, ale i žiarivočerenými plody, atraktivní květy pro množství opylovače a plody pro ptáky. Je vhodná na ovíjanie po pergolách, oblúkoch, samostatně i při stenách stojících trelážach, plotech v menších i větších zahradách, balkonech, terasách, ale i v parcích či jiné městské zeleni, zejména při vodních prvků. Kulinární využití: květy po odstranění zeleného kalichu lze použít jako jedlou dekoraci dezertů, salátů či zalít jejich jako čaj nebo si z nich provést sirup.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, v teplých oblastech nejlépe na stanovišti s odpoledním zastíněním. Preferuje humózní, výživnou, dobře odvodněnou půdu a vlhčí ovzduší. Vhodný do teplých, středně teplých a chladných lokalit.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě do -29°C až -34 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. V teplých lokalitách se může vyskytnout padlí, skvrnitost listů nebo mšice či puklice, jinak obvykle příliš netrpí chorobami. 

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Gloucestershire, v zahradě Hidcote Manor Garden ho začátkem 20. století vybral Lawrence Johnston. Je to hybrid druhů Hypericum addingtonii × H. calycinum × H. hookerianum.

RŮST: umírněný, je to poloopadavý či opadavý keř, v oblastech s teplými zimami dorůstá do výšky i 120 cm, v chladnějších oblastech nadzemní část vymrzá a z kořenů se obnovuje do výšky 45-60 cm. Má zelené, kopinaté listy dlouhé až 6 cm a načervenalé, tenké větve.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, samosprašný s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi dlouho a bohatě od června do září velkými (6-7 cm), jemně voňavými, pětičetnými, žlutými, voskovitými květy v tvaru misky v květenstvích po až 6 květů. V uprostřed je množství velkých, výrazných tmavožltých tyčinek plných pylu, který je aktraktívny pro množství druhů hmyzu.

PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.

PLODY: malé, nejedlé, ale dekorativní, kulovité, hnedočervené či oválné bobule s průměrem 0,8-1,5 cm.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní zejména během kvetení v létě a po dozrání plodů na podzim, ale i načervenalé větve jsou ozdobné během zimy. Používá se jako solitéra, ale zejména jako půdopokryvná rostlina nebo do nízkých živých plotů či jako lem záhonů v malých i větších zahradách, parcích, městské zeleni či do strešných zahrad. Je kvalitním zdrojem pylu pro hmyz během celého léta. Kvetoucí větve a zejména větve s plody se často využívají ve floristike.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, snáší širokou škálu půd, včetně suchých kamenitých a písčitých. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých či chráněných chladných lokalit, kde je třeba počítať spíše se raným jarním zrezaním k zemi.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný do asi -29 °C v keři, do asi -23 °C v dřevě nadzemní části, v květu uniká spolehlivě pozdním jarním mrazům. Je silně větruodolný, po zakořenění i suchovzdorný a dobře snáší i znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pochází ze střední části východní Číny, kde roste v horských lesích v nadmořské výšce od 500 do 1800 m. n. m. Do Evropy byla přivezena v roce 1816. Původ odrůdy Amethyst není známý.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající do výšky i 6-10 m a vyžadující silnou oporu, kolem které se může ovíjet. Ovíja se v protismere hodinových ručičiek. Listy jsou složené z asi 11 lístků a při rašení mají bronzový nádech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června před rozvinutím listů silně voňavými květy v různých odstínech fialové se žlutým středem uspořádanými v 15-20 cm dlouhých, převislých hroznech. Často opakuje kvetení v srpnu, ačkoli je méně výdatné.

PLODNOST: raná (cca. do 2-5 let po výsadbě), v případě ponechání květů vysoká.

PLODY: zelené, později hnědé, zploštělé, chlupaté lusky se zamatovým povrchem, velmi dekorativní, 10-15 cm dlouhé a 1,5-2,5 cm široké, obvykle s několika jedovatými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: lusky dozrávají v září až listopadu. Visí zatvorené na větvích až do jara.  

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná na popínání po velmi silných konstrukcích oblouků, pergol, plotů, treláží. Je dobrým zdrojem nektaru pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, pokud lze orientované na jih nebo jihozápad, aby byla chráněna před studenými větry a ranným sluncem během mrazivých ran. není velmi náročná na půdu, ale v příliš výživné může více růst na nejen kvetení a v zásadité trpět chlorózou, preferuje dobře propustnou půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -26 °C až -28°C, květy mohou být poškozeny pozdními jarními mrazy, květní pupeny jsou odolnější. Někdy ji může poškozovat padlí, skvrnitost listů, puklice či mšice.

PŮVOD: druh pochází z JV části USA, vyskytuje se v nížinách v povodí dolního toku Mississippi, kde roste na mýtinách stálezelených nížinných lesů, v křovinaté vegetaci podél vodních toků, v pásmu od mořského pobřeží až do asi 650 m n. m. Odrůdu Longwood Purple z neznámý zdroja získal zakladatel Longwood Gardens Pierre S. du Pont a byla vysazena při vchode do zahrady, kde zostala dodnes jako jedna z mála vistérií.

RŮST: bujný, je to opadavá liana dorůstající do 3-5 či až 6-8 m a vyžadující oporu, kolem které se může ovíjet. Má hladké, lesklé, zelené, nepárno peřeně složené listy. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června masově a později v létě po troche opakuje kvetení jemně muškátově voňavými, fialovopurpurovými květy s bílými stredmi a žlutozelenými očky v krátkých, hustých květenstvích dlouhých do13 cm.

PLODNOST: při ponechání květů raná, střední.

PLODY: lesklé hnědé, zploštělé lusky dlouhé 5-10 cm a široké 1-1,5 cm s jedovatými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v říjnu až listopadu.   

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná na popínání po velmi silných konstrukcích oblouků, pergol, plotů, treláží. Je dobrým zdrojem nektaru pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, pokud lze orientované na jih nebo jihozápad, aby byla chráněna před studenými větry a ranným sluncem během mrazivých ran. není velmi náročná na půdu, ale v příliš výživné může více růst na nejen kvetení a v zásadité trpět chlorózou, preferuje dobře propustnou, humózní půdu. Je vhodná do teplých, středně teplých a chráněných chladnějších poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C, květy jsou zřídka poškozeny pozdními jarními mrazy, květní pupeny jsou odolnější. Někdy ji může poškozovat padlí, skvrnitost listů, puklice či mšice, ale nic vážně.

PŮVOD: druh pochází z východní Asie, Japonska, Číny a Koreje, do Spojeného království ho v roce 1860 přinesl skotský "lovec rostlin" Robert Fortune. Kultivar Emerald 'n' Gold vyšlechtili v roce 1963 v USA v státě Massachusetts v školce Corliss Brothers nursery v Ipswichi.

RŮST: rychle se rozrůstající, stálezelený, nízký keř až lianovitá dřevina. Samostatně stojící dosahuje výšky přibližně 0,5-1 m a šířky 1-1,5 m. Ale při vysazení k stěně, plotu či stromu vytváří adventivně kořeny a umí se vyšplhat až do výšky 3 m. Velmi snadno zakořeňuje při dotyku se zemí a rychle pokrývá půdu. Velmi dekorativní, zelené a na zoubkovaných okrajích žluto panašované, oválné až elipsovité listy v zimě chytají narůžovělý nádech.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete řídce v červnu až červenci nenápadnými, žlutozelenými květy. Kvete více, když se popíná.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale kvůli málo bohatému kvetení je nízká a začíná až kolem 3.-5. roce po výsadbě.

PLODY:  vejčité, červenohnědé, silně jedovatá tobolky velké 5-10 mm.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a listopadu. V době zralosti se vytrvalí kalich otevírá a odhaluje až 4 semena s červeným nebo oranžovým míškem, které zůstávají na rostlině dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: je to celoročně velmi okrasná dřevina použitelná v zahradách, parcích a městské zeleni jako nižší solitéra nebo jako půdopokryvná, protierozní rostlina zejména na svahy, jako okraj k chodníkem či jako popínavka k stěnám, plotům či stromem.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín. Na půdu je velmi nenáročný, ale preferuje dostatečně vlhkou hlinitou či jílovitou půdu, snese mírně kyselou až po silně zásaditou půdu. Příliš mokrá půda zhoršuje přezimování. Je vhodný do teplých, středně teplých či chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C, případně až do -26 °C, v květu uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře větruodolný a dobře toleruje znečištění ovzduší. V teple a suchu ho může potrápit štítenka bršlenová (Unspis euonymi) či mšice, případně ve vlhkém stagnujícím vzduchu může trpět antraknózou, listovou skvrnitost, padlím či agrobakteriem. Je silně odolný vůči okusu jeleny a srnami.

PŮVOD: druh pochází z Japonska a Číny až po Himálaj, kde roste ve vlhkých lesích v údolích podél vodních toků. Odrůdu Variegata jako první kultivar a zřejmě náhodný semenáč přivezl na západ John Graeffer v roce 1783.

RŮST: středně bujný, je to stálezelený keř s kulovitou korunou, dorůstá do výšky a šířky 1,8-3 m. Má kožovité, lesklé, silné, elipsovité až úzce vejčité, velké (do 20 cm) zelené listy se žlutým až svetlozeleným stříkaným panašovaním, horní polovina listů má zúbkovaný okraj.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, dvoudomá, je to samičí odrůda, která na tvorbu plodů potřebuje opylení samčí či oboupohlavnou odrůdou, např.: Mr. Goldstrike, Crotonifolia Male, Rozannie (oboupohlavná). Drobné fialově-gaštanové kvietky s krémovobielymi prašníky kvetou brzy na jaře - v březnu až dubnu. Každý květ má čtyři kališní a čtyři okvětní lístky. Samičí květy se objevují v kratších shlucích z úžlabí listů.

PLODNOST: v případě přítomnosti opylovače raná (3-5 let po výsadbě), středně vysoká, pokud květy nezmrznou, pravidelná.

PLODY: velmi okrasné, červené, až 3 cm velké, nejedlé peckovice.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až prosinci, často zůstávají na keři dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: nenáročný keř okrasný celoročně listy a během podzimu a zimy i plody v případě přítomnosti opylovače. 

STANOVIŠTĚ: plné slunce až úplný stín v lokalitě chráněné před větrem, nejkrásnější je asi v polostínu. Je nenáročná na půdu, preferuje dostatečně vlhkou a humózní. Aby rychle rostla, potřebuje mnoho vláhy a preferuje vlhké ovzduší. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v zelených částech do asi -22 °C, v dřevě asi do -24 °C. Květy mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Snese i znečištění ovzduší. V příliš mokré, špatně odvodněné půdě může dojít k zahnívání kořenů, po polievaní na list se může vyskytnout houbová skvrnitost listů (Cercospora aucubae).

PŮVOD: Francie, Nancy vyšlechtil ho Victor Lemoine v roce 189O jako jednu z prvních plnokvětých odrůd odrůdu šeříku obecného (Syringa vulgaris) a pojmenoval ho po své manželce Emile Lemoine. Získal více významných ocenění, např. v roce 1891 RHS Award of Merit, v letech 1937 a 1993 Award of Garden Merit také od RHS (britské Královské zahradnické společnosti) a v roce 1897 First Class Certificate. Synonyma: Mme Lemoine, Mad. Emile Lemoine, Mad. Lemoine.

RŮST: středně bujný až umírněný, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 2-3 m a šířky 2-2,5 m. Mladé letorosty jsou zelené. Stará kůra je šedohnědá a ve vyšším věku se po malých kouscích odlupuje. Listy jsou široce vejčité, dlouhé 9-12 cm, zelené až strednezelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi bohatě v 1. polovině května dlouhými a relativně širokými (15-22x10-14 cm) latami středně dlouhých (cca. 1,7 cm dlouhých), silně a příjemně voňavých květů. Na jednom větvičce jsou až 4 laty. Květní pupeny jsou svetlozelenožlté. Otevřené květy jsou čistě bílé a plné úzkych lístků. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: nádherný okrasný šeřík vhodný do zahrad i parků, do volně rostoucího živého plotu i jako solitéra. Jako krásná a velmi voňavá odrůda je velmi vhodná i na řez do vázy. Je atraktivní i pro opylovače. Kulinární využití: sladká vůně květů jejich předurčuje na použití do sladkých jídel a do nápojů, vůni uchováme v kandizovaných květech, v šeříkovém cukry, sirupu či želé. Můžeme ho přidávat do krémů i do cesta koláčů. Kosmetické využití: k výrobě hydrolátů či éterického oleje do parfémů, pot pourri. Technické využití: z listů se dá získat zelené a hnědé barvivo, z větviček žlutooranžové. Dřevo ze starších větví se chutnaly používalo k výrobě píšťal.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou, výživnou, humózní půdu, neutrální až mírně zásaditou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -28 °C až -30 °C, středně mrazuvzdorný v květních pupenech a květech. Může ho napadat bakteriální skvrnitost listů (Pseudomonas syringae), fytoftora, václavky, padlí. Prevencí je sluneční stanoviště s dobrým prouděním vzduchu.

PŮVOD: Anglie, Great Shelford, vyšlechtil ho jako křížence neznámých odrůd Roderick Ian Woods. Na trh byl uveden v roce 1997 pod ochrannou známkou Lavender Chiffon®, s odrůdovým názvem 'Notwoodone'. Patří do série Chiffon®. Získal četná ocenění, včetně zlaté medaile od Boskoopské zahradnické společnosti (Boskoop Horticultural Society).

RŮST: bujný, kompaktní. Je to opadavý keř se vzpřímeným, vázovitým habitem. Dorůstá do výšky přibližně 200–250 cm a šířky 175–200 cm. Lze tvarovat nebo řezem vypěstovat do stromkové formy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní - netvoří klíčivá semena. Květy jsou, růžové, poloplné, s přeměněnými korunními lístky a navzdory sterilitě lákají opylovače: přitahují zejména motýly. Kvetení je v rámci druhu pozdní, kvete od července do září a kvetení po létě přetrvává déle, pokud je počasí teplé.

PLODNOST: vzhledem ke sterilitě nerelevantní.

PLODY: malá suchá pukavá tobolka typická pro druh Hibiscus syriacus, která u této sterilní odrůdy neobsahuje klíčivá semena.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září a zůstávají na rostlině do zimy jako okrasné struktury.

VYUŽITÍ: okrasné: keřové výsadby a živé ploty, nádoby, venkovské/přírodní zahrady, pobřežní výsadby a jako solitéra. Cení se pro dlouhé kvetení od léta do podzimu, vytváří výrazný barevný akcent výsadby a je vhodný do smíšených nádob. Kulinární využití: mladé listy jsou sice tužší a jemné chuti, ale lze je jíst syrové v salátech či vařené, podobně i květy, které při povaření mohou zahustit například polévku. Listy i květy se dají zalít i jako čaj. Léčivé využití: listy jsou močopudné, podporují vykašlávání a trávení. Odvar z květů je také močopudný a podporuje trávení a hojení zánětů očí. Odvar z kůry z kořenů navíc pomáhá snižovat horečku a zbavit se vnitřních parazitů. Kosmetické a jiné využití: listy se mohou použít při výrobě šampónu. Z květů se dá získat méně trvanlivé modré barvivo.

STANOVIŠTĚ: preferuje plné slunce až polostín. Snáší širokou škálu půd a podmínek, nejlépe se mu však daří v dobře propustné půdě. Uvádí se i jako tolerantní vůči soli, což ho dělá vhodným pro pobřežní a městské stanoviště.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C až -29 °C. Protože kvete na letorostech a kvete pozdě, květy nejsou ohroženy jarními mrazyve obecně odolný a nenáročný na pěstování, odolný vůči poškození zvěří (jelenovitou). Může být náchylný k poškození mšicemi, štítničkami, červci a skleníkovou molici, a může být náchylný na václavku (zřídka) a padlí.

PŮVOD: Tibet a západočínské provincie Kan-jsou, Šan-si, S'-čchuan a Jün-nan, kde roste v horských roklích a na křovinatých svazích, v nadmořské výšce od 800 až do 4500 m n.m. Od pol. 19. století se pěstuje v mírném pásmu mnoha oblastí světa. 

RŮST: středně bujný. Je to opadavý keř s rozložitým růstem, až 3-3,5 m vysoký, obvykle však o dost nižší, široký až 4,5 m. Má převislé větve, jsou hranaté a zelené. Listy rostou vstřícně, mají stopku a jsou buď složené trojčetné nebo jednoduché, jednotlivé lístky jsou kopinaté až vejčité, dlouhé až 3 cm. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: téměř sterilní nebo velmi špatně opylovaný, cizosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete velmi bohatě u nás obvykle od února do dubna, v teplejších zimách i od prosince, s přestávkou během ochlazení. Květy rostou jednotlivě, v průměru dosahují 2,5 cm, mají trubkovitou korunu s odstávajícím lemem, jsou výrazně žluté a jen velmi jemně vonné.

PLODNOST: velmi nízká, může se zvýšit v přítomnosti geneticky odlišných jedinců.

PLODY: dvoulaločné černé bobule.

DOZRÁVÁNÍ: zřejmě od srpna do října.

VYUŽITÍ: je to zejména během zimních měsíců květem velmi dekorativní keř, dokáže prosvětlit ponuré zimní dny, kdy bohatě kvete. Je vhodný zejména do chráněných zahrad, parků, jako živý plot či solitéra, i k vyvázání ke konstrukcím. Dobře se uplatní jako převislá rostlina na terasách. Dobře stabilizuje půdu na strmých svazích a březích a je výbornou půdopokryvnou rostlinou. Může se použít i na řez do vázy.

STANOVIŠTĚ: sluneční, případně polostín, ale v něm méně kvete. Vhodné je stanoviště chráněné před větrem a silnými mrazy, např. z jižní strany stěn apod. Nejlépe se mu daří v dobře odvodněné půdě, ale snese i těžké, jílovité, chudé, velmi kyselé či zásadité půdy. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých poloh. Včelám poskytuje raný zdroj pylu, takže je vhodný i do včelnic.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě do asi -17 °C až -23 °C, květy může poškodit silnější mráz, ale po pominutí mrazů či při mírném mrazu se nové pupeny rozvíjajú dále. Je odolný vůči znečištění ovzduší. Obvykle netrpí trpět chorobami ani škůdci, pokud , tak někdy ho napadnou mšice, puklice či roztoči zejména v podmínkách skleníka.

PŮVOD: Německo, náhodně nalezený štíhle rostoucí semenáč v lese, poprvé naroubovaný v r. 1783.

RŮST: středně rychlý. Vytváří štíhlé, menší koruny s výškou 15–18 m a šířkou 3–5 m. Listy jsou řapíkaté, dlouhé 6–12 cm a široké 2,5–6 cm, čepel podlouhle až obvejčitá, na bázi s výraznými oušky, pravidelně peřeně laločnatá se 6–8 tupými laloky. Zachovávají si tmavě zelenou barvu až do podzimu, kdy zhnědnou. Tmavohnědá kůra je hluboce vrásčitá. Větve jsou často pokroucené, velmi dekorativní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, cizosnubný, kvete v květnu, snadno ho opylí i jiné druhy dubů.

PLODNOST: pozdní, mezi 20–30 lety až po asi 70 letech v zápoji. Velmi proměnlivá v závislosti na počasí. Vyšší je v případě suchého, chladného počasí během kvetení a suššího léta.

PLODY: žaludy jsou uspořádány po 2–5, jsou stopkaté, číšky jsou miskovité až polokulovité. Žaludy jsou podlouhle elipsoidní, 15–30 mm dlouhé, nezralé často podélně nevýrazně pruhované.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu, často vydrží na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: vhodný zejména jako okrasná štíhlá dřevina do parků, alejí, stromořadí, velkých zahrad, jako solitéra či ve skupince ve městech. Plody jsou významným zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je tvrdé, velmi kvalitní a voděodolné. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale snáší i zastínění. Nejlépe se mu daří na hlubokých půdách, snáší však i chudší.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do -29 °C až -34 °C, citlivější jsou květy na pozdní mrazy. Starší stromy jsou dobře odolné vůči suchu. Dobře odolný vůči větru, znečištění ovzduší a zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: USA, stát New York, Fairport, vyšlechtil americký šlechtitel Arthur H. Steffen. Kultivar byl predstavený v roce 1990. Jde o semenáč neznámý původu, pravděpodobně s genetickým podílem Clematis lanuginosa.

RŮST: středně bujný, je to kompaktní, opadavá liana, dosahující výšky 1,8-2,4 m a šířky 1m. Vysazujte tak, aby byl kořenový krček v hloubce 5 – 8 cm pod úrovní terénu, což podpoří tvorbu nových výhonů z podzemních částí. Není třeba ho výrazně řezat, protože kvete na letorostech i starším dřevě.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na letorostech i starším dřevě od začátku do konce léta. Vyznačuje se bohatým kvetením. Jednoduché, sytě červenofialovo-růžové květy dosahují průměru 10-12,5 cm, tvoří jejich 6-8 okvětních lístků s jemnou texturou, které mají v uprostřed výrazný, zamatový červený pás a kontrastní, světle tyčinky.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým pestíkem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků (tepálov) připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, stěnám s oporou, altánem, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín - velmi vhodná na pěstování při severní expozici, protože dokáže prospívat i v určité stínu; v teplejších oblastech může být právě toto nejvhodnější stanoviště pro jí výsadbě. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorný v dřevě. Mohou ho poškozovat mšice, slimáci a housenky, okvětní lístky mohou být poškozovány škvoři, může trpět padlím a vadnutím plaménků (Calophoma clematidina), fytophthorou, rzí (Coleosporium clematidis) či viry.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče. 

PŮVOD: Litva, vyšlechtil Leonardas Bakevičius kolem roce 1995. Jde o hybrid patriaci do skupiny pozdě kvetoucích velkokvětých plaménků. Kultivar byl uveden na mezinárodní trh a významné uznanie získal začátkem roku 2000, přičemž v roce 2004 získal medaili v Holandsku.

RŮST: středně bujný, kompaktní liana dosahující výšky 1,5-2 m. protože kvete na letorostech, jde o rostlinu 3. skupiny řezu, na jaře se zrezáva hluboce (cca 30 cm nad zemí), což pomáhá rostlině vyhnout se zimnému poškození starého dřeva. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na letorostech od června do září krásnými sýtofialovými květy s purpurovým pruhom s průměrem 7-10 cm. Často dochází k první masivní vlně kvetení začátkem léta, po které následuje slabší druhá vlna koncem léta.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým pestíkem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Prospeje mu neutrální až mírně alkalické pH.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do −25 °C.  Náchylný na mšice, slimáci a slimáci (na mladých výhonech) a v horkých suchých podmínkách na roztoči. V prostředí se stagnujícím vzduchem se může vyskytnout padlí.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče. 

PŮVOD: střední a SV část USA. Do Evropy byl jako okrasná dřevina introdukován v roce 1800.

RŮST: středně bujný až pomalejší. Je to opadavý listnatý strom, který dorůstá do výšky 15–25 m a šířky 8 m. Má široce kuželovitou korunu s charakteristickými převislými spodními větvemi. Šedočerná borka zůstává dlouho hladká, u starších stromů je mělce rozpukaná. Listy jsou eliptické, dlouhé 5–16 cm, s 5–7 podlouhle oválnými, zubatými laloky a širokými zářezy. Jsou oboustranně lysé a lesklé, pouze na rubu v paždí žilek jsou chomáčky chlupů. Jsou svěže zelené, na podzim atraktivně červené či leskle hnědé. 

OPyLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, jednodomý se samčími i samičími květy na jednom stromě, ale k opylení vyžadující přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince, větrosnubný.

PLODNOST: je pozdní, v zápoji vstupuje do plodnosti ve věku asi 20 let, solitérní stromy někdy už v 15 letech. Je střídavá, dosahuje průměrně 210 300 plodů na hektar (s variabilitou 13 300 až 492 700 plodů/ha), přičemž nižší bývá každé 3 až 4 roky.

PLODY: krátké (max. 1,5 cm) žaludy vyrůstající jednotlivě a téměř přisedající na větve. Z jedné třetiny je pokrývá plochá číška s hustými, chlupatými šupinami.

DOZRÁVÁNÍ: druhý rok po opylení během října.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitéra, ve skupině či jako větrolam ve volné krajině, zejména na vlhčích místech. Plody jsou zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít i ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, i když je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a mletých) se mohou používat jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z vnitřní kůry nebo z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je pevné, tvrdé, hrubozrnné, těžké, často s množstvím suků a voděodolné, používá se na šindele, obkladové desky, ve stolařství na výrobu nábytku. Z duběnek se dají získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, toleruje široké spektrum půd, co se týče vlhkosti, ale nesnáší zásadité či vápenaté půdy, v nichž trpí chlorózou, vyžaduje kyselé až neutrální půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do −29 °C až −34 °C. Po zakořenění dobře snáší sucho, zasolení půdy posypovou solí. Dobře snáší vysoké teploty i vítr. Toleruje znečištění ovzduší i krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: Itálie, Curtatone, vyšlechtil Maurizio Lapponi okolo roku 1999. Mezidruhový kříženec Photinia x fraseri vznikl křížením druhů Photinia glabra x Photinia serratifolia zřejmě ve školce Fraser Nursery v Birminghamu v Alabamě v USA a byl uveden na trh v r. 1955.

RŮST: slabší, ještě kompaktnější než původní odrůda Red Robin. Je to menší stálezelený strom nebo keř dorůstající do výšky a šířky jen 1–1,5 m. Dobře snáší přísnější konturový řez. Letorosty a mladé listy jsou výrazně červené (od toho je odvozen jeho lidový název červinka), po 2–3 týdnech postupně změní barvu na leskle zelenou. Jelikož roste i třikrát za rok, keř je často barevně pestře vybarvený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašná, s oboupohlavnými drobnými květy v okolících opylovanými hmyzem. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: relativně nízká, jelikož jde o mezidruhový kříženec.

PLODY: nápadně červené, malé (4–12 mm) malvice v okolících, nejedlé pro lidi, ale jedlé pro ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu, zůstávají na keři po celou zimu.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný keř ať už jako solitéra nebo jako nižší živý plot (okolo 90 cm) do menších i větších zahrad a parků, veřejné zeleně. Dobře snáší řez a je celoročně dekorativní.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín s propustnou, písčitou až hlinitou půdou, dobře snáší i vápenité půdy.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do asi -17 °C. Po zakořenění dobře snáší i sucho. Tento kultivar je vysoce odolný vůči houbové chorobě způsobené diplokarponem hruškovým (Entomosporium maculatum).