Listnaté

PÔVOD: USA, štát New York, Fairport, vyšľachtil americký šľachtiteľ Arthur H. Steffen. Kultivar bol predstavený v roku 1990. Ide o semenáč neznámeho pôvodu, pravdepodobne s genetickým podielom Clematis lanuginosa.

RAST: stredne bujný, je to kompaktná, opadavá liana, dosahujúca výšku 1,8-2,4 m a šírku 1m. Vysádzajte tak, aby bol koreňový krčok v hĺbke 5 – 8 cm pod úrovňou terénu, čo podporí tvorbu nových výhonov z podzemných častí. Netreba ho výrazne rezať, keďže kvitne na letorastoch aj staršom dreve.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý. Kvitne na letorastoch aj staršom dreve od začiatku do konca leta. Vyznačuje sa bohatým kvitnutím. Jednoduché, sýto červenofialovo-ružové kvety dosahujú priemer 10-12,5 cm, tvorí ich 6-8 okvetných lístkov s jemnou textúrou, ktoré majú v strede výrazný, zamatový červený pás a kontrastné, svetložlté tyčinky.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vajcovitého až splošteného tvaru s dlhým, hodvábnym a trvácnym čnelkom. Súplodia sú dekoratívne, po opadaní okvetných lístkov (tepálov) pripomínajú nadýchané striebornosivé chumáče. 

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná k plotom, stenám s oporou, altánkom, na pergoly, balkónové konštrukcie, aj do väčších nádob. Dekoratívnu hodnotu dopĺňajú aj plstnaté nažky po odkvitnutí. 

STANOVIŠTE: vyžaduje slnko až polotieň - veľmi vhodná na pestovanie pri severnej expozícii, keďže dokáže prosperovať aj v určitom tieni; v teplejších oblastiach môže byť práve toto najvhodnejšie stanovište pre jej výsadbu. Uprednostňuje úrodnú, humóznu, vlhkú, ale dobre priepustnú pôdu. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladných polôh.

ODOLNOSŤ: vysoko mrazuvzdorný v dreve. Môžu ho poškodzovať vošky, slimáky a húsenice, okvetné lístky môžu byť poškodzované ucholakmi, môže trpieť múčnatkou a vädnutím plamienkov (Calophoma clematidina), fytoftórou, hrdzou (Coleosporium clematidis) či vírusmi.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plamienky nechávame výhradne pre potechu oka a opeľovačov - všetky časti rastlín rodu Clematis obsahujú glykozid ranunkulín, ktorý sa pri poškodení pletív (žuvaním, drvením) enzymaticky mení na toxický protoanemonín. Táto látka spôsobuje: Pri kontakte s pokožkou: Dermatitídu, pľuzgiere a pálenie. Pri požití: Intenzívne pálenie v ústach, nadmerné slinenie, vracanie a v závažných prípadoch krvavé hnačky alebo kŕče. 

PÔVOD: Litva, vyšľachtil Leonardas Bakevičius okolo roku 1995. Ide o hybrid patriaci do skupiny neskoro kvitnúcich veľkokvetých plamienkov. Kultivar bol uvedený na medzinárodný trh a významné uznanie získal začiatkom roka 2000, pričom v roku 2004 získal medailu v Holandsku.

RAST: stredne bujný, kompaktná liana dosahujúca výšku 1,5-2 m. Keďže kvitne na letorastoch, ide o rastlinu 3. skupiny rezu, na jar sa zrezáva hlboko (cca 30 cm nad zemou), čo pomáha rastline vyhnúť sa zimnému poškodeniu starého dreva. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzomopelivý. Kvitne na letorastoch od júna do septembra krásnymi sýtofialovými kvetmi s purpurovým pruhom s priemerom 7-10 cm. Často dochádza k prvej masívnej vlne kvitnutia začiatkom leta, po ktorej nasleduje slabšia druhá vlna koncom leta.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vajcovitého až splošteného tvaru s dlhým, hodvábnym a trvácnym čnelkom. Súplodia sú dekoratívne, po opadaní okvetných lístkov pripomínajú nadýchané striebornosivé chumáče. 

DOZRIEVANIE: na jeseň, v októbri a novembri.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná k plotom, na pergoly, balkónové konštrukcie, aj do väčších nádob. Dekoratívnu hodnotu dopĺňajú aj plstnaté nažky po odkvitnutí. 

STANOVIŠTE: vyžaduje slnko až polotieň. Uprednostňuje úrodnú, humóznu, vlhkú, ale dobre priepustnú pôdu. Prospeje mu neutrálne až mierne alkalické pH.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuvzdorný v dreve až do −25 °C.  Náchylný na vošky, slimáky a slizniaky (na mladých výhonkoch) a v horúcich suchých podmienkach na roztoče. V prostredí so stagnujúcim vzduchom sa môže vyskytnúť múčnatka.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plamienky nechávame výhradne pre potechu oka a opeľovačov - všetky časti rastlín rodu Clematis obsahujú glykozid ranunkulín, ktorý sa pri poškodení pletív (žuvaním, drvením) enzymaticky mení na toxický protoanemonín. Táto látka spôsobuje: Pri kontakte s pokožkou: Dermatitídu, pľuzgiere a pálenie. Pri požití: Intenzívne pálenie v ústach, nadmerné slinenie, vracanie a v závažných prípadoch krvavé hnačky alebo kŕče. 

PÔVOD: Spojené kráľovstvo, Anglicko, Gloucestershire, v záhrade Hidcote Manor Garden ho začiatkom 20. storočia vybral Lawrence Johnston. Je to hybrid druhov Hypericum addingtonii × H. calycinum × H. hookerianum.

RAST: umiernený, je to poloopadavý či opadavý krík, v oblastiach s teplými zimami dorastá do výšky aj 120 cm, v chladnejších oblastiach nadzemná časť vymŕza a z koreňov sa obnovuje do výšky 45-60 cm. Má tmavozelené, kopijovité listy dlhé až 6 cm a červenkasté, tenké konáre.

OPEĽOVACIE POMERY: jednodomý, samoopelivý s obojpohlavnými kvetmi opeľovanými hmyzom. Kvitne veľmi dlho a bohato od júna do septembra veľkými (6-7 cm), jemne voňavými, pätpočetnými, sýtožltými, voskovitými kvetmi v tvare misky v súkvetiach po až 6 kvetov. V strede je množstvo veľkých, výrazných tmavožltých tyčiniek plných peľu, ktorý je aktraktívny pre množstvo druhov hmyzu.

PLODNOSŤ: skorá, pravidelná, vysoká.

PLODY: malé, nejedlé, ale dekoratívne, guľovité, hnedočervené či oválne bobule s priemerom 0,8-1,5 cm.

DOZRIEVANIE: v septembri a októbri.

VYUŽITIE: rastlina je dekoratívna najmä počas kvitnutia v lete a po dozretí plodov na jeseň, ale aj červenkasté konáre sú ozdobné počas zimy. Používa sa ako solitéra, ale najmä ako pôdopokryvná rastlina alebo do nízkych živých plotov či ako lem záhonov v malých aj väčších záhradách, parkoch, mestskej zeleni či do strešných záhrad. Je kvalitným zdrojom peľu pre hmyz počas celého leta. Kvitnúce konáre a najmä konáre s plodmi sa často využívajú vo floristike.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, znáša širokú škálu pôd, vrátane suchých kamenitých a piesočnatých. Je vhodný najmä do teplých a stredne teplých či chránených chladných lokalít, kde treba počítať skôr so skorým jarným zrezaním k zemi.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolný do asi -29 °C v koreni, do asi -23 °C v dreve nadzemnej časti, v kvete uniká spoľahlivo neskorým jarným mrazom. Je silne vetruodolný, po zakorenení aj suchuvzdorný a dobre znáša aj znečistenie ovzdušia.

PÔVOD: južná časť Kórejského polostrova, ostrov Sachalin a Kurilské ostrovy a Japonsko. Ide o drevnatú lianu, ktorá vo svojej domovine rastie vo vlhkých lesoch, a popína sa po stromoch a skalách. Do európskej kultúry bola uvedená približne v druhej polovici 19. storočia (okolo roku 1865).

RAST: pomalší v prvých rokoch, neskôr pomerne bujný. Je to opadavý, popínavý ker dorastajúci do výšky aj 10-15 m a šírky 4-10 m a vyžadujúci dostatočne pevnú oporu, o ktorú sa môže prichytiť priľnavými vzdušnými korienkami. Má stopkaté, elipsovité, na vrchole špicaté, na okraji zúbkaté listy dlhé 5-10 cm a široké 3–7 cm. Dobre znáša rez, ktorý sa odporúča po odkvitnutí.

OPEĽOVACIE POMERY: zrejme čiastočne samoopelivá, hmyzom opelivá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne v júni až júli drobnými, bielymi, plodnými kvetmi plnými peľu a nektáru, ktoré tvoria veľké ploché metliny široké až 15-25 cm a ktoré sú po krajoch lemované sterilnými kvetmi veľkými až 3 cm.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody. Vstupuje do plodnosti obvykle 5-8 rokov po výsadbe, plodnosť je obvykle stredná.

PLODY: drobné tobolky s malými semienkami.

DOZRIEVANIE: v auguste a septembri. Nepestuje sa pre plody.

VYUŽITIE: krásny okrasný vertikálny prvok záhrad - ideálna na popínanie okolo múrov, plotov, stien domov, altánkov či pergol. 

STANOVIŠTE: preferuje polotieň či tieň, ale darí sa jej aj na plnom slnkom za prepokladu pravidelnej zálievky. Má rada hlinité až humózne, vlhké, ale dobre priepustné pôdy. Je vhodná do teplých, stredne teplých aj chladných polôh.

ODOLNOSŤ: silne mrazuodolná až do -34°C. Dobre toleruje tieň a vietor, horšie toleruje sucho. Môže byť napádaná voškami či červcami. Z chorôb sa môže vyskytovať škvrnitosť listov, múčnatka a zriedkavo sivá pleseň.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: obsahuje kyanogénne glykozidy typické pre rod Hydrangea (potenciálne mierne toxická pri požití). Škodlivá pre psy a mačky. Môže spôsobiť kontaktnú dermatitídu (kožný alergén) - pri manipulácii sa odporúča používať ochranné rukavice.

PÔVOD: druh pochádza z východnej Ázie, Japonska, Číny a Kórey, do Spojeného kráľovstva ho v roku 1860 priniesol škótsky "lovec rastlín" Robert Fortune. Odrodu Emerald Gaiety vyšľachtili v USA v Ipswichi v škôlke Corliss Brothers Nursery  roku 1960.

RAST: rýchlo sa rozrastajúci, vždyzelený, nízky ker až lianovitá drevina. Samostatne stojaci dosahuje výšku a šírku približne 0,9-1,5 m. Ale pri posadení k stene, plotu či stromu vytvára adventívne korene a vie sa vyšplhať až do výšky 3 m. Veľmi ľahko zakoreňuje pri dotyku so zemou a rýchlo pokrýva pôdu. Veľmi dekoratívne, tmavozelené a na zúbkovaných okrajoch biele, oválne až elipsovité listy v zime chytajú ružovkastý nádych.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne riedko v júni až júli nenápadnými, žltozelenými kvetmi. Kvitne viac, keď sa popína.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody, ale kvôli málo bohatému kvitnutiu je nízka a začína až okolo 3.-5. roku po výsadbe.

PLODY:  vajcovité, červenohnedé, silne jedovaté tobolky veľké 5-10 mm.

DOZRIEVANIE: v októbri a novembri. V čase zrelosti sa vytrvalí kalich otvára a odhaľuje až 4 semená s červeným alebo oranžovým mieškom, ktoré ostávajú na rastline dlho do zimy.

VYUŽITIE: je to celoročne veľmi okrasná drevina použiteľná v záhradách, parkoch a mestskej zeleni ako nižšia solitéra alebo ako pôdopokryvná, protierózna rastlina najmä na svahy, ako okraj k chodníkom či ako popínavka k stenám, plotom či stromom.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň. Na pôdu je veľmi nenáročný, ale preferuje dostatočne vlhkú hlinitú či ílovitú pôdu, znesie mierne kyslú až po silne zásaditú pôdu. Príliš mokrá pôda zhoršuje prezimovanie. Je vhodný do teplých, stredne teplých či chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: mrazuodolný v dreve do -23 °C, prípadne až do -26 °C, v kvete uniká neskorým jarným mrazom. Je dobre vetruodolný a dobre toleruje znečistenie ovzdušia. V teple a suchu ho môže potrápiť štítnička bršlenová (Unspis euonymi) či vošky, prípadne vo vlhkom stagujúcom vzduchu môže trpieť antraknózou, listovou škvrnitosťou, múčnatkou či agrobakterom. Je silne odolný voči ohryzu jeleňmi a srnami.

PÔVOD: druh pochádza z východnej Ázie, Japonska, Číny a Kórey, do Spojeného kráľovstva ho v roku 1860 priniesol škótsky "lovec rastlín" Robert Fortune. Kultivar Emerald 'n' Gold vyšľachtili v roku 1963 v USA v štáte Massachusetts v škôlke Corliss Brothers nursery v Ipswichi.

RAST: rýchlo sa rozrastajúci, vždyzelený, nízky ker až lianovitá drevina. Samostatne stojaci dosahuje výšku približne 0,5-1 m a šírku 1-1,5 m. Ale pri posadení k stene, plotu či stromu vytvára adventívne korene a vie sa vyšplhať až do výšky 3 m. Veľmi ľahko zakoreňuje pri dotyku so zemou a rýchlo pokrýva pôdu. Veľmi dekoratívne, tmavozelené a na zúbkovaných okrajoch žlto panašované, oválne až elipsovité listy v zime chytajú ružovkastý nádych.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne riedko v júni až júli nenápadnými, žltozelenými kvetmi. Kvitne viac, keď sa popína.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody, ale kvôli málo bohatému kvitnutiu je nízka a začína až okolo 3.-5. roku po výsadbe.

PLODY:  vajcovité, červenohnedé, silne jedovaté tobolky veľké 5-10 mm.

DOZRIEVANIE: v októbri a novembri. V čase zrelosti sa vytrvalí kalich otvára a odhaľuje až 4 semená s červeným alebo oranžovým mieškom, ktoré ostávajú na rastline dlho do zimy.

VYUŽITIE: je to celoročne veľmi okrasná drevina použiteľná v záhradách, parkoch a mestskej zeleni ako nižšia solitéra alebo ako pôdopokryvná, protierózna rastlina najmä na svahy, ako okraj k chodníkom či ako popínavka k stenám, plotom či stromom.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň. Na pôdu je veľmi nenáročný, ale preferuje dostatočne vlhkú hlinitú či ílovitú pôdu, znesie mierne kyslú až po silne zásaditú pôdu. Príliš mokrá pôda zhoršuje prezimovanie. Je vhodný do teplých, stredne teplých či chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: mrazuodolný v dreve do -23 °C, prípadne až do -26 °C, v kvete uniká neskorým jarným mrazom. Je dobre vetruodolný a dobre toleruje znečistenie ovzdušia. V teple a suchu ho môže potrápiť štítnička bršlenová (Unspis euonymi) či vošky, prípadne vo vlhkom stagujúcom vzduchu môže trpieť antraknózou, listovou škvrnitosťou, múčnatkou či agrobakterom. Je silne odolný voči ohryzu jeleňmi a srnami.

PÔVOD: druh pochádza z Japonska a Číny až po Himaláje, kde rastie vo vlhkých lesoch v údoliach pozdĺž vodných tokov. Odrodu Variegata ako prvý kultivar a zrejme náhodný semenáč priviezol na západ John Graeffer v roku 1783.

RAST: stredne bujný, je to stálezelený krík s guľovitou korunou, dorastá do výšky a šírky 1,8-3 m. Má kožovité, lesklé, hrubé, elipsovité až úzko vajcovité, veľké (do 20 cm) tmavozelené listy so žltým až svetlozeleným fŕkaným panašovaním, horná polovica listov má zúbkovaný okraj.

OPEĽOVACIE POMERY: cudzoopelivá, dvojdomá, je to samičia odroda, ktorá na tvorbu plodov potrebuje opelenie samčou či obojpohlavnou odrodou, napr.: Mr. Goldstrike, Crotonifolia Male, Rozannie (obojpohlavná). Drobné fialovo-gaštanové kvietky s krémovobielymi peľnicami kvitnú skoro na jar - v marci až apríli. Každý kvet má štyri kalíšne a štyri okvetné lístky. Samičie kvety sa objavujú v kratších zhlukoch z pazúch listov.

PLODNOSŤ: v prípade prítomnosti opeľovača skorá (3-5 rokov po výsadbe), stredne vysoká, ak kvety nezmrznú, pravidelná.

PLODY: veľmi okrasné, červené, až 3 cm veľké, nejedlé kôstkovice.

DOZRIEVANIE: v októbri až decembri, často ostávajú na kríku dlho do zimy.

VYUŽITIE: nenáročný krík okrasný celoročne listami a počas jesene a zimy aj plodmi v prípade prítomnosti opeľovača. 

STANOVIŠTE: plné slnko až úplný tieň v lokalite chránenej pred vetrom, najkrajšia je asi v polotieni. Je nenáročná na pôdu, preferuje dostatočne vlhkú a humóznu. Aby rýchlo rástla, potrebuje veľa vlahy a preferuje vlhké ovzdušie. Je vhodná do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v zelených častiach do asi -22 °C, v dreve asi do -24 °C. Kvety môžu poškodiť neskoré jarné mrazy. Znesie aj znečistenie ovzdušia. V príliš mokrej, zle odvodnenej pôde môže dochádzať k zahnívaniu koreňov, po polievaní na list sa môže vyskytnúť hubová škvrnitosť listov (Cercospora aucubae).

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, vyšlechtěna jako kříženec druhů Buddleja davidii x Buddleja fallowiana.

RŮST: malý, kompaktní, opadavý keř dorůstající přibližně do výšky a šířky 0,8-1 m, s drobnými, bledě šedozelenými/stříbřitými listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, jen mírně láká hmyz ve srovnání s jinými odrůdami, kvete bohatě od června do poloviny srpna, vytváří krátká latovitá květenství voňavých bílých květů bohatých na nektar.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: celý keř je velmi dekorativní záplavou květů během dlouhého období kvetení, takže je vhodný jako okrasný do menších i větších zahrad, na terasy, do parků. Jako nektarodárná rostlina láká i opylovače. Květenství se dají použít i k řezu do vázy.

STANOVIŠTĚ: slunné, případně slabý polostín. Preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná ve vyzrálém dřevě do asi -25 °C, v květu uniká mrazům, v chladnějších oblastech ji doporučujeme na zimu chránit např. listím apod. Po zakořenění je dobře suchuvzdorná. Nezvykne trpět chorobami, málokdy mšicemi a roztoči. Prevencí vůči houbovým chorobám je zajištění dobré drenáže půdy a dostatečné proudění vzduchu kolem rostliny.

PÔVOD: Nórsko, Hedmark, Nes, škôlka Grefsheim Planteskole, medzidruhový kríženec Spiraea cana x Spiraea hypericifolia nájdený v roku 1949. V roku 1993 získal cenu Award of Garden Merit britskej Kráľovskej záhradníckej spoločnosti.

RAST: bujný, je to opadavý ker charakteristický hustým, previsnutým a fontánovitým rastom, pričom jeho konáre sa elegantne ohýbajú smerom nadol. Dorastá do výšky a šírky približne 1,5–2 metre. Keďže kvitne na minuloročnom dreve, odstraňujú sa len staré alebo poškodené konáre a ker sa môže mierne presvetliť pre udržanie tvaru a lepšiu cirkuláciu vzduchu. Vyhnite sa silnému rezu, ktorý by narušil jeho prirodzený previsnutý habitus.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, opeľovaný najmä včelami a motýľmi. Kvitne od apríla do mája. Konáre sú úplne pokryté drobnými, voňavými bielymi kvetmi, usporiadanými v hustých chocholíkoch po celej ich dĺžke.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: plodom je extrémne malý 2-3 mm, hnedý, blanitý, nenápadný mechúrik – suchý, pukavý, otvárajúci sa jedným brušným švom, obsahujúci drobné, prachovité, nejedlé semená.

DOZRIEVANIE: mechúriky dozrievajú v októbri až novembri. Keďže sa nekonzumujú, dozrievanie označuje len botanickú zrelosť semien.

VYUŽITIE: primárne využitie je okrasné - v záhradnej a krajinnej architektúre (solitéry, skupinové výsadby, nízke živé ploty, spevňovanie svahov) do menších aj väčších záhrad, parkov, inej mestskej zelene vrátane terás či balkónov. Je kvetmi veľmi atraktívny nielen pre nás, ale aj pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: Uprednostňuje plné slnko pre bohatšie kvitnutie, ale dobre rastie aj v miernom polotieni. Dobre znáša rôzne klimatické podmienky aj typy pôd, za predpokladu, že sú dobre priepustné. Neznáša premokrenie. Rastie v piesočnatých aj hlinitých pôdach a toleruje kyslé aj zásadité prostredie. 

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuvzdorný v dreve až do -34 °C. Pomerne odolný proti chorobám a škodcom, občasne sa môžu vyskytnúť listové škvrnitosti, múčnatka alebo vošky. Po zakorenení dobre znáša aj sucho a toleruje aj znečistenie ovzdušia.

PÔVOD: druh má pôvod vo východnej Ázii (Japonsko, Čína a Kórea). Pôvod odrody Goldflame je neznámy, zrejme pochádza z USA alebo Holandska zo začiatku 70. rokov 20. storočia.

RAST: stredne bujný, hustý, vzpriamene rastúci ker s kompaktným guľovitým tvarom, ktorý má na jar atraktívne letorasty s bronzovým nádychom. Tie postupne menia farbu na žltozelenú a na jeseň sa menia na žiarivo medenooranžovú. Dorastá do výšky 60-80 cm a šírky 80-100 cm.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzomopelivý, opeľovaný najmä včelami a motýľmi. Kvitne od júna do júla. Tvorí ploché súkvetia – chocholíky ružovočervenej farby. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: plodom je extrémne malý 2-3 mm, hnedý, blanitý, nenápadný mechúrik – suchý, pukavý, otvárajúci sa jedným brušným švom, obsahujúci drobné, prachovité, nejedlé semená.

DOZRIEVANIE: mechúriky dozrievajú v októbri až novembri. Keďže sa nekonzumujú, dozrievanie označuje len botanickú zrelosť semien.

VYUŽITIE: primárne využitie je okrasné - v záhradnej a krajinnej architektúre (skupinové výsadby, nízke živé ploty, spevňovanie svahov, skalky). Je kvetmi veľmi atraktívny nielen pre nás, ale aj pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: Najlepšie prosperuje na priamom slnku (podmieňuje intenzitu farby kvetov), znáša však aj polotieň. Uprednostňuje vlhké, dobre priepustné hlinité pôdy, ale je vysoko prispôsobivý voči pH pôdy a mestskému znečisteniu.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuvzdorný (prežíva teploty do -35 °C až -40 °C). Drevo je húževnaté, v tuhých zimách môže namŕzať, ale po jarnom spätnom reze výborne regeneruje. Pomerne odolný proti chorobám a škodcom, občasne sa môžu vyskytnúť listové škvrnitosti, múčnatka alebo vošky. Je dobre odolný voči vysokým teplotám.

PÔVOD: Francúzsko, Nancy vyšľachtil ho Victor Lemoine v roku 189O ako jednu z prvých plnokvetých odrôd odrodu orgovánu obyčajného (Syringa vulgaris) a pomenoval ho po svojej manželke Emile Lemoine. Získal viacero významných ocenení, napr. v roku 1891 RHS Award of Merit, v rokoch 1937 a 1993 Award of Garden Merit tiež od RHS (britskej Kráľovskej záhradníckej spoločnosti) a v roku 1897 First Class Certificate. Synonymá: Mme Lemoine, Mad. Emile Lemoine, Mad. Lemoine.

RAST: stredne bujný až umiernený, je to opadavý listnatý krík dorastajúci do výšky 2-3 m a šírky 2-2,5 m. Mladé letorasty sú sviežozelené. Stará kôra je šedohnedá a vo vyššom veku sa po malých kúskoch odlupuje. Listy sú široko vajcovité, dlhé 9-12 cm, svetlozelené až strednezelené.

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivý, s obojpohlavnými kvetmi opeľovanými hmyzom. Kvitne veľmi bohato v 1. polovici mája dlhými a relatívne širokými (15-22x10-14 cm) metlinami stredne dlhých (cca. 1,7 cm dlhých), silne a príjemne voňavých kvetov. Na jednom konáriku sú až 4 metliny. Kvetné puky sú svetlozelenožlté. Otvorené kvety sú čistobiele a plné úzkych lupeňov. Po odkvitnutí odporúčame kvety odstrihnúť. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: tobolky obsahujúce semená, ale nepestuje sa pre plody.

DOZRIEVANIE: najmä v júli a auguste, ale nepestuje sa pre plody.

VYUŽITIE: nádherný okrasný orgován vhodný do záhrad aj parkov, do voľne rastúceho živého plotu aj ako solitéra. Ako krásna a veľmi voňavá odroda je veľmi vhodná aj na rez do vázy. Je atraktívna aj pre opeľovačov. Kulinárne využitie: sladká vôňa kvetov ich predurčuje na použitie do sladkých jedál a do nápojov, vôňu uchováme v kandizovaných kvetoch, v orgovánovom cukre, sirupe či želé. Môžeme ho pridávať do krémov aj do cesta koláčov. Kozmetické využitie: na výrobu hydrolátov či éterického oleja do parfémov, pot pourri. Technické využitie: z listov sa dá získať zelené a hnedé farbivo, z konárikov žltooranžové. Drevo zo starších konárov sa vraj používalo na výrobu píšťal.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň, preferuje dobre odvodnenú, výživnú, humóznu pôdu, neutrálnu až mierne zásaditú. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: mrazuodolný v dreve do -28 °C až -30 °C, stredne mrazuodolný v kvetných pukoch a kvetoch. Môže ho napádať bakteriálna škvrnitosť listov (Pseudomonas syringae), fytoftóra, podpňovky, múčnatka. Prevenciou je slnečné stanovište s dobrým prúdením vzduchu.

PÔVOD: Nemecko, nejasný pôvod, môže ísť o jeden z klonov, ktoré v 70. rokoch 20. storočia vypestoval Hans Hachmann alebo pochádza až z 80. rokov od H.E. Hesseho. Patrí medzi hybridy Forsythia x intermedia, ktoré sú krížencami medzi F. suspensa a F. viridissima.

RAST: stredne bujný. Typicky dosahuje výšku 2,5-3 m a šírku približne 2 m. Habitus je primárne vzpriamený, neskôr až fontánovitý, pričom staršie kostrové konáre sa mierne oblúkovito skláňajú. Koruna je husto rozkonárená, čo zabezpečuje kompaktnú štruktúru aj v bezlistom stave. Na jeseň ostáva dlho olistená a listy sa sfarbujú do krásnej žltej až svetložltej farby. Veľmi dobre reaguje na rez.

OPEĽOVACIE POMERY: hmyzom opelivý. Kvitne stredne skoro v rámci skupiny × intermedia, zvyčajne v marci až apríli. Kvitne aj na jednoročnom dreve, nielen viacročnom veľkými (až 3 cm), zlatožltými kvetmi.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: drevnatá, vajcovitá tobolka dlhá približne 1 – 2 cm. Obsahuje niekoľko malých, okrídlených semien. Povrch tobolky je hnedý a kožovitý.

DOZRIEVANIE: v septembri až októbri, ale nepestuje sa pre plody.

VYUŽITIE: Hlavný význam má v záhradnej a krajinnej architektúre ako veľmi dekoratívny ker najmä na jar kvetom a na jeseň listom, je vhodný do menších aj väčších záhrad ako solitér či do živých plotov, do parkov či mestskej zelene. Konáre s kvetmi sa výborne hodia na rez do vázy, aj s rýchlením počas zimy a kvety príležitostne ako jedlá ozdoba, hoci sú horké.

STANOVIŠTE: veľmi adaptabilný, no najlepšie prosperuje na plnom slnku, ktoré je kľúčové pre diferenciáciu kvetných pukov. Uprednostňuje hlinité, vlhké a dobre priepustné pôdy. Toleruje mestské znečistenie a široké rozpätie pôdneho pH od 5,0 do 8,0.

ODOLNOSŤ: je extrémne mrazuvzdorný v dreve, odoláva teplotám až do -30 °C. Tento kultivar  bol vyselektovaný aj pre vyššiu odolnosť kvetných pukov voči neskorým jarným mrazom, hoci extrémne mrazy pod -25 °C môžu dormantné puky poškodiť. Podobne ako iné hybridy, môže trpieť hubovou chorobou spôsobenou rodom Phomopsis alebo bakteriálnou škvrnitosťou listov (Pseudomonas syringae).

PŮVOD: Evropa od Španělska, Irska a Francie až po řeku Ob, Altaj a Ťan-Šan, Malá a Střední Asie, Atlas v severní Africe. Naše domácí dřevina rostoucí v pahorkatinách relativně hojně na okraji lesů, v křovinách, světlých lesích a na pastvinách.

RŮST: středně rychlý, je to keř nebo nízký strom vysoký do 7 m a široký asi 3 m, s nepravidelnou korunou. Větve vyrůstají v pravém úhlu, jsou protistojné, lesklé a holé. Kůra mladých větviček je hladká, světle hnědá, později černohnědá. Listy jsou protistojné, kulaté až elipsovité, na okraji drobně pilovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, tedy na jedné rostlině se tvoří buď samčí nebo samičí květy, takže k dosažení plodů jsou potřebné samčí i samičí rostliny. Květy tvoří v paždích listů 2–8-květé nepravé okolíky, příjemně vonící, kvetou v květnu až červnu, někdy se kvetení protáhne až do srpna.

PLODÍ: brzy, hojně, pravidelně. 2,1 m vysoký keř umí vytvořit až 1455 plodů.

PLODY: malé kulaté peckovice s průměrem 6-10 mm, které při zrání mění barvu ze zelené na černou. Každá peckovice obsahuje zelenou nebo černofialovou lepivou dužinu a 3-4 pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména do přírodních, ale i přísněji stříhaných živých plotů přírodních větších i menších zahrad, do mezí a větrolamů ve volné krajině, případně do parků. Je považován za dobrou nektarodárnou i pylodárnou dřevinu. Květy, plody i kůra se použijí v lidovém léčitelství jako projímadlo. Z nezralých plodů se může získat zelené barvivo, které se po smíchání s arabskou gumou dá využít jako vodová barva. Z kůry se zase může získat žluté barvivo. Dřevo je pěkně mramorované a dá se využít v soustružnictví.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, upřednostňuje lehčí, kyprou humózní, mírně kyselou půdu, dobře však snáší i vápenitou.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -45 °C. Je silně odolný vůči větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: střední a SV část USA. Do Evropy byl jako okrasná dřevina introdukován v roce 1800.

RŮST: středně bujný až pomalejší. Je to opadavý listnatý strom, který dorůstá do výšky 15–25 m a šířky 8 m. Má široce kuželovitou korunu s charakteristickými převislými spodními větvemi. Šedočerná borka zůstává dlouho hladká, u starších stromů je mělce rozpukaná. Listy jsou eliptické, dlouhé 5–16 cm, s 5–7 podlouhle oválnými, zubatými laloky a širokými zářezy. Jsou oboustranně lysé a lesklé, pouze na rubu v paždí žilek jsou chomáčky chlupů. Jsou svěže zelené, na podzim atraktivně červené či leskle hnědé. 

OPyLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, jednodomý se samčími i samičími květy na jednom stromě, ale k opylení vyžadující přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince, větrosnubný.

PLODNOST: je pozdní, v zápoji vstupuje do plodnosti ve věku asi 20 let, solitérní stromy někdy už v 15 letech. Je střídavá, dosahuje průměrně 210 300 plodů na hektar (s variabilitou 13 300 až 492 700 plodů/ha), přičemž nižší bývá každé 3 až 4 roky.

PLODY: krátké (max. 1,5 cm) žaludy vyrůstající jednotlivě a téměř přisedající na větve. Z jedné třetiny je pokrývá plochá číška s hustými, chlupatými šupinami.

DOZRÁVÁNÍ: druhý rok po opylení během října.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitéra, ve skupině či jako větrolam ve volné krajině, zejména na vlhčích místech. Plody jsou zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít i ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, i když je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a mletých) se mohou používat jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z vnitřní kůry nebo z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je pevné, tvrdé, hrubozrnné, těžké, často s množstvím suků a voděodolné, používá se na šindele, obkladové desky, ve stolařství na výrobu nábytku. Z duběnek se dají získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, toleruje široké spektrum půd, co se týče vlhkosti, ale nesnáší zásadité či vápenaté půdy, v nichž trpí chlorózou, vyžaduje kyselé až neutrální půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do −29 °C až −34 °C. Po zakořenění dobře snáší sucho, zasolení půdy posypovou solí. Dobře snáší vysoké teploty i vítr. Toleruje znečištění ovzduší i krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.

PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.

PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.

VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Itálie, Curtatone, vyšlechtil Maurizio Lapponi okolo roku 1999. Mezidruhový kříženec Photinia x fraseri vznikl křížením druhů Photinia glabra x Photinia serratifolia zřejmě ve školce Fraser Nursery v Birminghamu v Alabamě v USA a byl uveden na trh v r. 1955.

RŮST: slabší, ještě kompaktnější než původní odrůda Red Robin. Je to menší stálezelený strom nebo keř dorůstající do výšky a šířky jen 1–1,5 m. Dobře snáší přísnější konturový řez. Letorosty a mladé listy jsou výrazně červené (od toho je odvozen jeho lidový název červinka), po 2–3 týdnech postupně změní barvu na leskle zelenou. Jelikož roste i třikrát za rok, keř je často barevně pestře vybarvený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašná, s oboupohlavnými drobnými květy v okolících opylovanými hmyzem. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: relativně nízká, jelikož jde o mezidruhový kříženec.

PLODY: nápadně červené, malé (4–12 mm) malvice v okolících, nejedlé pro lidi, ale jedlé pro ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu, zůstávají na keři po celou zimu.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný keř ať už jako solitéra nebo jako nižší živý plot (okolo 90 cm) do menších i větších zahrad a parků, veřejné zeleně. Dobře snáší řez a je celoročně dekorativní.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín s propustnou, písčitou až hlinitou půdou, dobře snáší i vápenité půdy.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do asi -17 °C. Po zakořenění dobře snáší i sucho. Tento kultivar je vysoce odolný vůči houbové chorobě způsobené diplokarponem hruškovým (Entomosporium maculatum).

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, patrně ze severoitalského Lombardska, kde se pěstoval už v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.

 
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou, dorůstá do výšky 30–40 m, šířky a kmenem v průměru 1–2 m s výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle vzhůru. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4–10 cm, obvykle širší než delší, lysé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství – jehnědy.

 
PLODNOST: protože tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Množíme ho řízky, které výborně zakořeňují.

 
PLODY: netvoří plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží, snáší však i sušší podmínky, vhodný také do alejí či stromořadí, parků, u sportovních hřišť. Poupata jsou léčivá a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurdějím, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček obsahují i salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, jenž snižuje horečku.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, potřebuje ale vyšší hladinu podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.

PŮVOD:

RŮST:

OPyLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Severní a Střední Amerika v rozmezí 0–800 m n. m. V místech původního výskytu roste nejčastěji na neutrálních až kyselých, vlhkých, bohatých hlinitých náplavech, v údolích dolních toků řek. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1681.

RŮST: opadavý, středně vysoký až vysoký strom, dorůstá do výšky 15–23 m a šířky 12–15 m s průměrem kmene 60–100 cm. Koruna zpočátku kuželovitá, později kulovitá, široce rozvětvená. Borka je tmavošedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá.  Listy jsou svrchu tmavě zelené, jednoduché, dlanitě laločnaté s 3–7 špičatými laloky, na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes růžovou, purpurovou až po fialovou. Na 2–3letých větvích se často tvoří korkové lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulovitých hlávkách. Kvete od konce února do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3–5 let po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křidélky mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: Je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinární využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou živici, kterou mnohé indiánské kmeny používaly jako žvýkačku. Léčivé účinky: živice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí i proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti několika chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: živice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi široké spektrum půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v mokřadech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, přímořské slané ovzduší stejně jako zastínění dlažbou. V Evropě obvykle netrpí chorobami ani škůdci.