Listnaté

PŮVOD: Evropa od Španělska, Irska a Francie až po řeku Ob, Altaj a Ťan-Šan, Malá a Střední Asie, Atlas v severní Africe. Naše domácí dřevina rostoucí v pahorkatinách relativně hojně na okraji lesů, v křovinách, světlých lesích a na pastvinách.

RŮST: středně rychlý, je to keř nebo nízký strom vysoký do 7 m a široký asi 3 m, s nepravidelnou korunou. Větve vyrůstají v pravém úhlu, jsou protistojné, lesklé a holé. Kůra mladých větviček je hladká, světle hnědá, později černohnědá. Listy jsou protistojné, kulaté až elipsovité, na okraji drobně pilovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, tedy na jedné rostlině se tvoří buď samčí nebo samičí květy, takže k dosažení plodů jsou potřebné samčí i samičí rostliny. Květy tvoří v paždích listů 2–8-květé nepravé okolíky, příjemně vonící, kvetou v květnu až červnu, někdy se kvetení protáhne až do srpna.

PLODÍ: brzy, hojně, pravidelně. 2,1 m vysoký keř umí vytvořit až 1455 plodů.

PLODY: malé kulaté peckovice s průměrem 6-10 mm, které při zrání mění barvu ze zelené na černou. Každá peckovice obsahuje zelenou nebo černofialovou lepivou dužinu a 3-4 pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména do přírodních, ale i přísněji stříhaných živých plotů přírodních větších i menších zahrad, do mezí a větrolamů ve volné krajině, případně do parků. Je považován za dobrou nektarodárnou i pylodárnou dřevinu. Květy, plody i kůra se použijí v lidovém léčitelství jako projímadlo. Z nezralých plodů se může získat zelené barvivo, které se po smíchání s arabskou gumou dá využít jako vodová barva. Z kůry se zase může získat žluté barvivo. Dřevo je pěkně mramorované a dá se využít v soustružnictví.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, upřednostňuje lehčí, kyprou humózní, mírně kyselou půdu, dobře však snáší i vápenitou.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -45 °C. Je silně odolný vůči větru a znečištění ovzduší.

PÔVOD: druh pochádza z východnej Ázie, Japonska, Číny a Kórey, do Spojeného kráľovstva ho v roku 1860 priniesol škótsky "lovec rastlín" Robert Fortune. Kultivar Emerald 'n' Gold vyšľachtili v roku 1963 v USA v štáte Massachusetts v škôlke Corliss Brothers nursery v Ipswichi.

RAST: rýchlo sa rozrastajúci, vždyzelený, nízky ker až lianovitá drevina. Samostatne stojaci dosahuje výšku približne 0,5-1 m a šírku 1-1,5 m. Ale pri posadení k stene, plotu či stromu vytvára adventívne korene a vie sa vyšplhať až do výšky 3 m. Veľmi ľahko zakoreňuje pri dotyku so zemou a rýchlo pokrýva pôdu. Veľmi dekoratívne, tmavozelené a na zúbkovaných okrajoch žlto panašované, oválne až elipsovité listy v zime chytajú ružovkastý nádych.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne riedko v júni až júli nenápadnými, žltozelenými kvetmi. Kvitne viac, keď sa popína.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody, ale kvôli málo bohatému kvitnutiu je nízka a začína až okolo 3.-5. roku po výsadbe.

PLODY:  vajcovité, červenohnedé, silne jedovaté tobolky veľké 5-10 mm.

DOZRIEVANIE: v októbri a novembri. V čase zrelosti sa vytrvalí kalich otvára a odhaľuje až 4 semená s červeným alebo oranžovým mieškom, ktoré ostávajú na rastline dlho do zimy.

VYUŽITIE: je to celoročne veľmi okrasná drevina použiteľná v záhradách, parkoch a mestskej zeleni ako nižšia solitéra alebo ako pôdopokryvná, protierózna rastlina najmä na svahy, ako okraj k chodníkom či ako popínavka k stenám, plotom či stromom.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň. Na pôdu je veľmi nenáročný, ale preferuje dostatočne vlhkú hlinitú či ílovitú pôdu, znesie mierne kyslú až po silne zásaditú pôdu. Príliš mokrá pôda zhoršuje prezimovanie. Je vhodný do teplých, stredne teplých či chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: mrazuodolný v dreve do -23 °C, prípadne až do -26 °C, v kvete uniká neskorým jarným mrazom. Je dobre vetruodolný a dobre toleruje znečistenie ovzdušia. V teple a suchu ho môže potrápiť štítnička bršlenová (Unspis euonymi) či vošky, prípadne vo vlhkom stagujúcom vzduchu môže trpieť antraknózou, listovou škvrnitosťou, múčnatkou či agrobakterom. Je silne odolný voči ohryzu jeleňmi a srnami.

PÔVOD: druh pochádza z Japonska a Číny až po Himaláje, kde rastie vo vlhkých lesoch v údoliach pozdĺž vodných tokov. Odrodu Variegata ako prvý kultivar a zrejme náhodný semenáč priviezol na západ John Graeffer v roku 1783.

RAST: stredne bujný, je to stálezelený krík s guľovitou korunou, dorastá do výšky a šírky 1,8-3 m. Má kožovité, lesklé, hrubé, elipsovité až úzko vajcovité, veľké (do 20 cm) tmavozelené listy so žltým až svetlozeleným fŕkaným panašovaním, horná polovica listov má zúbkovaný okraj.

OPEĽOVACIE POMERY: cudzoopelivá, dvojdomá, je to samičia odroda, ktorá na tvorbu plodov potrebuje opelenie samčou či obojpohlavnou odrodou, napr.: Mr. Goldstrike, Crotonifolia Male, Rozannie (obojpohlavná). Drobné fialovo-gaštanové kvietky s krémovobielymi peľnicami kvitnú skoro na jar - v marci až apríli. Každý kvet má štyri kalíšne a štyri okvetné lístky. Samičie kvety sa objavujú v kratších zhlukoch z pazúch listov.

PLODNOSŤ: v prípade prítomnosti opeľovača skorá (3-5 rokov po výsadbe), stredne vysoká, ak kvety nezmrznú, pravidelná.

PLODY: veľmi okrasné, červené, až 3 cm veľké, nejedlé kôstkovice.

DOZRIEVANIE: v októbri až decembri, často ostávajú na kríku dlho do zimy.

VYUŽITIE: nenáročný krík okrasný celoročne listami a počas jesene a zimy aj plodmi v prípade prítomnosti opeľovača. 

STANOVIŠTE: plné slnko až úplný tieň v lokalite chránenej pred vetrom, najkrajšia je asi v polotieni. Je nenáročná na pôdu, preferuje dostatočne vlhkú a humóznu. Aby rýchlo rástla, potrebuje veľa vlahy a preferuje vlhké ovzdušie. Je vhodná do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v zelených častiach do asi -22 °C, v dreve asi do -24 °C. Kvety môžu poškodiť neskoré jarné mrazy. Znesie aj znečistenie ovzdušia. V príliš mokrej, zle odvodnenej pôde môže dochádzať k zahnívaniu koreňov, po polievaní na list sa môže vyskytnúť hubová škvrnitosť listov (Cercospora aucubae).

PÔVOD: USA, štát New York, Fairport, vyšľachtil americký šľachtiteľ Arthur H. Steffen. Kultivar bol predstavený v roku 1990. Ide o semenáč neznámeho pôvodu, pravdepodobne s genetickým podielom Clematis lanuginosa.

RAST: stredne bujný, je to kompaktná, opadavá liana, dosahujúca výšku 1,8-2,4 m a šírku 1m. Vysádzajte tak, aby bol koreňový krčok v hĺbke 5 – 8 cm pod úrovňou terénu, čo podporí tvorbu nových výhonov z podzemných častí. Netreba ho výrazne rezať, keďže kvitne na letorastoch aj staršom dreve.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý. Kvitne na letorastoch aj staršom dreve od začiatku do konca leta. Vyznačuje sa bohatým kvitnutím. Jednoduché, sýto červenofialovo-ružové kvety dosahujú priemer 10-12,5 cm, tvorí ich 6-8 okvetných lístkov s jemnou textúrou, ktoré majú v strede výrazný, zamatový červený pás a kontrastné, svetložlté tyčinky.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vajcovitého až splošteného tvaru s dlhým, hodvábnym a trvácnym čnelkom. Súplodia sú dekoratívne, po opadaní okvetných lístkov (tepálov) pripomínajú nadýchané striebornosivé chumáče. 

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná k plotom, stenám s oporou, altánkom, na pergoly, balkónové konštrukcie, aj do väčších nádob. Dekoratívnu hodnotu dopĺňajú aj plstnaté nažky po odkvitnutí. 

STANOVIŠTE: vyžaduje slnko až polotieň - veľmi vhodná na pestovanie pri severnej expozícii, keďže dokáže prosperovať aj v určitom tieni; v teplejších oblastiach môže byť práve toto najvhodnejšie stanovište pre jej výsadbu. Uprednostňuje úrodnú, humóznu, vlhkú, ale dobre priepustnú pôdu. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladných polôh.

ODOLNOSŤ: vysoko mrazuvzdorný v dreve. Môžu ho poškodzovať vošky, slimáky a húsenice, okvetné lístky môžu byť poškodzované ucholakmi, môže trpieť múčnatkou a vädnutím plamienkov (Calophoma clematidina), fytoftórou, hrdzou (Coleosporium clematidis) či vírusmi.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plamienky nechávame výhradne pre potechu oka a opeľovačov - všetky časti rastlín rodu Clematis obsahujú glykozid ranunkulín, ktorý sa pri poškodení pletív (žuvaním, drvením) enzymaticky mení na toxický protoanemonín. Táto látka spôsobuje: Pri kontakte s pokožkou: Dermatitídu, pľuzgiere a pálenie. Pri požití: Intenzívne pálenie v ústach, nadmerné slinenie, vracanie a v závažných prípadoch krvavé hnačky alebo kŕče. 

PÔVOD: Litva, vyšľachtil Leonardas Bakevičius okolo roku 1995. Ide o hybrid patriaci do skupiny neskoro kvitnúcich veľkokvetých plamienkov. Kultivar bol uvedený na medzinárodný trh a významné uznanie získal začiatkom roka 2000, pričom v roku 2004 získal medailu v Holandsku.

RAST: stredne bujný, kompaktná liana dosahujúca výšku 1,5-2 m. Keďže kvitne na letorastoch, ide o rastlinu 3. skupiny rezu, na jar sa zrezáva hlboko (cca 30 cm nad zemou), čo pomáha rastline vyhnúť sa zimnému poškodeniu starého dreva. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzomopelivý. Kvitne na letorastoch od júna do septembra krásnymi sýtofialovými kvetmi s purpurovým pruhom s priemerom 7-10 cm. Často dochádza k prvej masívnej vlne kvitnutia začiatkom leta, po ktorej nasleduje slabšia druhá vlna koncom leta.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vajcovitého až splošteného tvaru s dlhým, hodvábnym a trvácnym čnelkom. Súplodia sú dekoratívne, po opadaní okvetných lístkov pripomínajú nadýchané striebornosivé chumáče. 

DOZRIEVANIE: na jeseň, v októbri a novembri.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná k plotom, na pergoly, balkónové konštrukcie, aj do väčších nádob. Dekoratívnu hodnotu dopĺňajú aj plstnaté nažky po odkvitnutí. 

STANOVIŠTE: vyžaduje slnko až polotieň. Uprednostňuje úrodnú, humóznu, vlhkú, ale dobre priepustnú pôdu. Prospeje mu neutrálne až mierne alkalické pH.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuvzdorný v dreve až do −25 °C.  Náchylný na vošky, slimáky a slizniaky (na mladých výhonkoch) a v horúcich suchých podmienkach na roztoče. V prostredí so stagnujúcim vzduchom sa môže vyskytnúť múčnatka.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plamienky nechávame výhradne pre potechu oka a opeľovačov - všetky časti rastlín rodu Clematis obsahujú glykozid ranunkulín, ktorý sa pri poškodení pletív (žuvaním, drvením) enzymaticky mení na toxický protoanemonín. Táto látka spôsobuje: Pri kontakte s pokožkou: Dermatitídu, pľuzgiere a pálenie. Pri požití: Intenzívne pálenie v ústach, nadmerné slinenie, vracanie a v závažných prípadoch krvavé hnačky alebo kŕče. 

PÔVOD: druh má pôvod v Japonsku, pôvodne je to endemit, pôvodný areál sa nachádza len na neveľkom území na juhu ostrova Honšú, v okolí mesta Nagoja, kde rastie v podhorských a horských lesoch až do nadmorskej výšky okolo 550 m n. m. Do Európy bola  privezená až v roku 1862. Odroda Rosea pochádza z Japonska z konca 19. storočia, do Európy bola privezená prvýkrát v roku 1893.

RAST: umiernený až stredne bujný. Je to opadavý krík až menší strom, dorastajúci do výšky a šírky 2,5-4 m, v strednej Európe obvykle nepresahuje výšku 3 m. Letorasty má husto chlpaté, listy vyrastajú striedavo, majú krátku stopku, sú kopijovité až vajcovité, dlhé 5–8 cm a široké 1–3 cm, na líci lysé, na rube lysé alebo na žilkách krátko chlpaté.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá, jednodomá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne pred olistením v marci až apríli. Kvety vyrastajú jednotlivo, puky sú veľké, ružové a šupinaté a svetloružové kvety blednúce počas kvitnutia dobiela dosahujú priemer okolo 8 cm. Kvet tvorí veľa piestikov a ešte viac tyčiniek, do 13 okvetných lístkov kopijovitého tvaru, ktoré odstávajú.

PLODNOSŤ: skorá, vysoká.

PLODY: kužeľovité mechúriky s červenohnedými, dekoratívnymi, nejedlými semenami, dlhé 4-8 cm, široké 2-3cm. 

DOZRIEVANIE: v septembri až októbri.

VYUŽITIE: Nielen na jar veľkými hviezdovitými kvetmi, ale aj v lete a na jeseň listami a plodmi dekoratívny ker či strom, ktorý je vhodné pestovať ako solitéru či v kombinácii s inými magnóliami v dostatočnej vzdialenosti, aby mali dosť svetla. Vhodná aj do menších záhrad, ale aj stredne veľkých či veľkých, do parkov a inej mestskej zelene, najmä v ochrane budov. 

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, najlepšie kvitne na plnom slnku. Preferuje vlhkú, no dostatočne odvodnenú, hlinitú, neutrálnu až kyslú pôdu, znesie aj ílovitú či zásaditú, ak je dostatočne humózna. Je vhodná do teplých, stredne teplých aj chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: je silne mrazuodolná v dreve až do -26 °C až -29 °C. Kvitne neskôr než magnólia Soulangeova, takže lepšie uniká neskorým jarným mrazom. Nezvykne u nás trpieť výrazne škodcami či chorobami.

PÔVOD: Anglicko, Great Shelford, vyšľachtil ho ako kríženca neznámych odrôd Roderick Ian Woods. Na trh bol uvedený v roku 1997 pod ochrannou známkou Lavender Chiffon®, s odrodovým názvom 'Notwoodone'. Patrí do série Chiffon®. Získal viaceré ocenenia, vrátane zlatej medaily od Boskoopskej záhradníckej spoločnosti (Boskoop Horticultural Society).

RAST: bujný, kompaktný. Je to opadavý ker so vzpriameným, vázovitým habitom. Dorastá do výšky približne 200–250 cm a šírky 175–200 cm. Dá sa tvarovať alebo rezom vypestovať do stromčekovej formy.

OPEĽOVACIE POMERY: sterilný - netvorí klíčivé semená. Kvety sú, ružové, poloplné, s premenenými korunnými lupienkami a napriek sterilnosti lákajú opeľovače: priťahujú najmä motýle. Kvitnutie je v rámci druhu neskoré, kvitne od júla do septembra a kvitnutie po lete pretrváva dlhšie, ak je počasie teplé.

PLODNOSŤ: vzhľadom na sterilnosť nereleventná.

PLODY: malá suchá pukavá tobolka typická pre druh Hibiscus syriacus, ktorá u tejto sterilnej odrody neobsahuje klíčivé semená.

DOZRIEVANIE: v auguste až septembri a zostávajú na rastline do zimy ako okrasné štruktúry.

VYUŽITIE: okrasné: kríkové výsadby a živé ploty, nádoby, vidiecke/prírodné záhrady, pobrežné výsadby a ako solitéra. Cení sa pre dlhé kvitnutie od leta do jesene, vytvára výrazný farebný akcent výsadby a je vhodný do zmiešaných nádob. Kulinárne využitie: mladé listy sú síce tuhšie a jemnej chuti, ale dajú sa jesť surové v šalátoch či varené, podobne aj kvety, ktoré pri povarení môžu zahustiť napríklad polievku. Listy aj kvety sa dajú zaliať aj ako čaj. Liečivé využitie: listy sú močopudné, podporujú vykašliavanie a trávenie. Odvar z kvetov je tiež močopudný a podporuje trávenie a hojenie zápalov očí. Odvar z kôry z koreňov navyše pomáha znížiť horúčku a zbaviť sa vnútorných parazitov. Kozmetické a iné využitie: listy sa môžu použiť pri výrobe šampónu. Z kvetov sa dá získať menej trvanlivé modré farbivo.

STANOVIŠTE: preferuje plné slnko až polotieň. Znáša širokú škálu pôd a podmienok, najlepšie sa mu však darí v dobre priepustnej pôde. Uvádza sa aj ako tolerantný voči soli, čo ho robí vhodným pre pobrežné a mestské stanovištia.

ODOLNOSŤ: je silne mrazuvzdorný v dreve do -23 °C až -29 °C. Keďže kvitne na letorastoch a kvitne neskoro, kvety nie sú ohrozené jarnými mrazmivo všeobecnosti odolný a nenáročný na pestovanie, odolný voči poškodeniu zverou (jeleňovitou). Môže byť náchylný na poškodenie voškami, štítničkami, červcami a skleníkovou molicou, a môže byť náchylný na václavku (zriedkavo) a múčnatku.

PŮVOD: jižní Evropa, Španělsko, jihozápadní Ukrajina až Střední Asie. Ve střední Evropě roste hlavně v teplejších oblastech, na Slovensku na karbonátech v teplejších oblastech, nejvýše položené výskyty jsou zaznamenány z Muránské planiny.

 
RŮST: středně bujný, tvoří vyšší vícekmenný keř až strom dorůstající do 9–13 m výšky a 9 m šířky, často se zakřiveným kmenem. Koruna je široká, kulovitá až nepravidelná. Listy jsou široce vejčité až kulaté, krátce zašpičatělé, po okraji vroubkovaně zubaté, na vrchní straně tmavě zelené, lesklé, lysé, na spodní světle zelené.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: variabilně samosprašná i cizosprašná se stromy s oboupohlavními květy i se stromy jen s funkčně samičími vonnými květy opylovanými hmyzem, kvete v květnu.

 
PLODNOST: raná (ve 3–6 letech), vyšší v případě stromů s funkčně samičími květy.

 
PLODY: malé (6–7 mm), kulovité, tmavě červené až černé peckovice hořké chuti. Pecka je asi 4 mm velká, vejčitá se dvěma žebry, nažloutlá až světle šedá, hladká.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem června a v červenci.

 
VYUŽITÍ: celý strom je velmi ozdobný, tvarem koruny, listy, vonnými květy i plody, vhodný do parků a zahrad, alejí či mezí a volné krajiny. Používá se jako suchovzdorná a růst oslabující podnož pro třešně a višně. Mletá jádra pecek se v Řecku, Egyptě a v Malé Asii používají v malých množstvích jako koření „mahleb“ / „mahlepi“ s chutí a vůní kombinující hořké mandle a třešně či marcipán do pečiva či sýrů. Má tvrdé a těžké dřevo vhodné na řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje vlhké, ale dobře odvodněné, hlinité, chudší půdy, ale je odolná vůči suchu, roste v lesostepních společenstvech spolu s dubem plstnatým a jasanem mannou a jinými teplo- a suchomilnými dřevinami, hlavně na výhřevných, vysýchavých, vápnitých a kamenitých stanovištích. Je vhodná i do tepelných ostrovů měst.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorná a dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pochází z území USA, od státu New York po Floridu, na západ až po Iowu, Missouri, Oklahomu a Louisianu, kde roste na vlhkých nebo skalnatých zalesněných svazích, v roklích, na březích potoků a úpatí útesů. Odrůdu Candybelle® Marshmallow vyšlechtil v Holandsku v roce 2014 Guido Rouwette jako semenáč s otcovskou odrůdou Anabelle a uvedl na trh v roce 2019. Synonyma: GRHYAR1406^PBR.

RŮST: umírněný, kompaktní, je to opadavý keř, který dosahuje výšky cca. 80 cm a šířky 90 cm. Vyznačuje se pevnými, neohýbajícími se, vzpřímeně rostoucími větvemi, které unesou těžká květenství i v dešti. Má sytě zelené listy, které se na podzim zbarvují dožluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzem opylována, ale většina květů v květenství je sterilní. Kvete od července do září na letorostech velkými (20-25 cm), kulovitými květenstvími velkých, sterilních květů s občasnými menšími, plodnými květy od krémové do světle lososové.

PLODNOST: raná, ale zanedbatelná.

PLODY: nejedlé drobné tobolky. 

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu.

VYUŽITÍ: nízký keř okrasný zejména dlouho kvetoucími květy, ale i listy vhodný zejména do skupinových výsadeb s dalšími odrůdami a druhy hortenzií či jiných keřů do polostínu stromů či jako pozadí pro trvalkový záhon v menších i větších zahradách, parcích či jiné městské zeleni. Velmi se hodí na řez čerstvých, ale i sušených květů do kytic a aranžmá. Kulinářské využití: oloupané větve se dají zalít jako čaj. Letorosty se dají uvařit a následně opražit před konzumací. Léčivé využití: kořeny působí proti střevním parazitům, jsou potopudné, močopudné, vyvolávají zvracení. Používají se při ledvinových kamenech, zánětu močového měchýře, zánětu ledvin, zvětšené prostatě a zánětech průdušek. Nadměrné dávky však způsobují nevolnost a zamoření průdušek hlenem. Čerstvé kořeny jsou šťavnaté a snadno se krájejí, sušené jsou velmi tvrdé a pevné. Sbírají se na podzim a nakrájí se na malé kousky před usušením. Oloupaná borka se používá jako obklad na rány, popáleniny, natažené svaly apod.

STANOVIŠTĚ: slunné v chladnějších polohách s dostatečně a rovnoměrně vlhkou půdou nebo polostín v teplejších polohách. Je velmi přizpůsobivá různé půdě, ale nesnáší sucho, rychle vadne. Na barvu květů neovlivňuje výrazně pH půdy, je relativně stabilní ve srovnání s hortenzií velkolistou. 

ODOLNOST: je mrazuodolná ve dřevě do asi -23 °C až -25 °C, tím, že kvete na letorostech, kvetení nebývá ohroženo ani silnějšími mrazy v zimě. Je méně odolná vůči suchu než jiné druhy hortenzií. Velmi dobře je odolná naopak vůči dešti a větru, větve drží pevně. Zajici a králíci ji nezvyknou poškozovat. Je dobře odolná vůči většině chorob a škůdců poškozujících hortenzie, ale někdy ji mohou potrápit mšice, roztoči a puklice či padlí, listová skvrnitost (Cercospora sp.) či botrytida v příliš vlhkých podmínkách (Botrytis sp.). 

PÔVOD: druh pochádza zo západnej a severnej Európy, od Pyrenejského poloostrova cez Francúzsko a Nemecko, západné Rakúsko a Švajčiarsko, po južné Nórsko, Švédsko, na sever Poľska, vyskytuje sa pôvodne aj vo Veľkej Británii, Írsku, v určitých lokalitách v Taliansku, na Korzike, v severoafrickom Maroku. Tam rastie vo svetlých dúbravách, na okrajoch lesa, na vlhkých piesočnatých až ílovitých pôdach, najmä v oblastiach s vyššou vzdušnou vlhkosťou, je typický pre prímorské oblasti. Odroda Serotina je neznámeho pôvodu, ale pestovala sa v holandských škôlkach už v 19. storočí.

RAST: bujný, je to opadavá liana dorastajúca aj do 5-6 m a vyžadujúca oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať.

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivý, hmyzom opelivý (najmä nočnými morami), jednodomý s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne v rámci zemolezov ovíjavých neskoro ("serotina" = neskorá), teda od júna do júla a po kratšej prestávke od augusta do prvých mrazov veľkými, silne voňavými kvetmi s dlhou rúrkovitou korunou červenou z vonkajšej a žltou až žltobielou z vnútornej strany.

PLODNOSŤ: v prípade prítomnosti inej odrody či semenáča zemolezu ovíjavého vysoká, pravidelná, inak nižšia.

PLODY: malé (priemerne 6-10 mm, 0,2-0,8g), guľaté, mierne jedovaté, ale dekoratívne bobule. Šupka je oranžovočervená až jasne červená, lesklá, hladká. Dužina je mäkká, šťavnatá, obsahuje niekoľko semien.

DOZRIEVANIE: postupne od augusta do októbra.   

VYUŽITIE: je to veľmi dekoratívna a voňavá liana ozdobná nielen dlho kvitnúcimi kvetmi, ale aj žiarivočerenými plodmi, atraktívna kvetmi pre množstvo opeľovačov a plodmi pre vtákov. Je vhodná na ovíjanie po pergolách, oblúkoch, samostatne aj pri stenách stojacich trelážach, plotoch v menších aj väčších záhradách, balkónoch, terasách, ale aj v parkoch či inej mestskej zeleni, najmä pri vodných prvkoch. Kulinárne využitie: kvety po odstránení zeleného kalichu možno použiť ako jedlú dekoráciu dezertov, šalátov či zaliať ich ako čaj alebo si z nich urobiť sirup.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, v teplých oblastiach najlepšie na stanovišti s poobedným zatienením. Preferuje humóznu, výživnú, dobre odvodnenú pôdu a vlhkejšie ovzdušie. Vhodný do teplých, stredne teplých a chladných lokalít.

ODOLNOSŤ: je silne mrazuodolný v dreve do -29°C až -34 °C, v kvete uniká neskorým jarným mrazom. V teplých lokalitách sa môže vyskytnúť múčnatka, škvrnitosť listov alebo vošky či puklice, inak nezvykne veľmi trpieť chorobami. 

PŮVOD: druh je dosti proměnlivý a pochází ze severní Evropy, Asie a Severní Ameriky, ve střední a západní Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě jako glaciální relikt. Odrůda Goldfinger pochází z Holandska, Gorsselu, kde ji vyšlechtil H. Knol a na trh uvedl v roce 1970.

RŮST: středně bujný, s hustým, kulovitým habitem, v porovnání s jinými odrůdami mochny křovité je bujnější. Je to opadavý keř dosahující výšky 0,9–1,2 m a šířky 1,2–1,5 m. Listy jsou složené, obvykle tvořené pěti úzkými, kopinatými, šedozelenými až modrozelenými lístky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. V rámci mochniček začíná rozkvétat středně brzy, od června do října či prvních silnějších mrazů velkými (4–5 cm), zlatožlutými květy s 5 okvětními lístky a množstvím ozdobných tyčinek.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: drobné, chlupaté, nejedlé nažky.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní olistěním i dlouhým kvetením a používá se zejména jako keřovitý okraj záhonů, na nízké živé ploty, jako pastva pro různé opylovače, v zahradách, parcích a jiné městské zeleni, i jako protierozní dřevina na svazích. Kulinární využití: sušené listy se používají jako náhrada čínského čaje.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, preferuje dobře odvodněnou hlinitou půdu, preferuje zásaditou půdu, ale snese i mírně kyselou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě až do -42,8 °C až -45,6 °C, květy po slabších mrazech na podzim pokračují v kvetení. Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu. Nezvykne trpět chorobami, někdy se může vyskytnout padlí, listové skvrnitosti či v nedostatečně odvodněné půdě zahnívání kořenů.

PŮVOD: druh pochází ze Severní Ameriky - zejména východních a středních oblastí USA a východu Kanady. Roste tam nejvíce na březích vodních toků, okrajích lesů a skalnatých svazích. Kultivar Little Devil^™ vyšlechtil v USA ve Wisconsinu profesor David C. Zlesak na University of Wisconsin - River Falls a byl uveden na trh kolem roku 2010 a ochrannou známku na něj má školka Bailey Nurseries. Synonyma: Donna May. 

RŮST: kompaktní, umírněný, polovzpřímený. Je to opadavý keř, který vyniká jemně texturovaným, tmavě bordó olistěním, které ho odlišuje od jiných kultivarů tavolníku kalinolistého. Dorůstá do výšky a šířky kolem 90-120 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červnu. Květy jsou chocholíkovitá květenství růžovobílé barvy.

PLODNOST: pravidelná, ale kvantitativně nevýznamná. Plodění má hlavně okrasný charakter. 

PLODY: plod je malý, nafouknutý měchýřek, 0,5 - 1cm velký, zelené až červenohnědé barvy při dozrávání. Má výhradně okrasný charakter. 

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. 

VYUŽITÍ: jako okrasný keř pro své výrazné tmavě purpurové až bordó listy a růžovobílé květy zejména do okrasných zahrad, skupinových výsadeb, nízkých živých plotů nebo do nádob. 

STANOVIŠTĚ: slunečné, dobře toleruje polostín. Nenáročná na půdu - vyhovují jí písčité, hlinité i jílovité půdy, široká škála pH. 

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná až do -37 až -40 °C, mírně suchovzdorná, toleruje městské prostředí. Vysoce odolná vůči škůdcům a chorobám, zřídka se mohou vyskytnout mšice. Je podstatně více odolná vůči padlí než jiné odrůdy tavolníku.

PŮVOD: druh pravděpodobně pochází z jihovýchodní Číny, od provincie Jün-nan až po pobřežní provincii Šan-tung, kde roste podél vodních toků v horských lesích, v křovinaté pobřežní vegetaci i v okolí cest, v nadmořské výšce pod 1000 m n. m. Odrůda Blush Pink pochází z USA, Texas, Magnolia, Magnolia Gardens Nursery, objevena jako nekvetoucí mutace odrůdy Firepower v in-vitro množírně této školky v roce 2004. Synonyma: Aka.

RŮST: umírněný, kompaktní, je to stálezelený až poloopadavý keř dorůstající do výšky jen 75 cm a šířky 90 cm. Nové listy mají růžový nádech a uchovávají si ho po celý rok, kdy konečně zezelenají do tmavé zelené. Takže od jara do léta má keř zelené listy překryté na povrchu narůžovělými listy letorostů, v zimě se všechny listy zbarví do červena. Název odrůdy "Aka" znamená v japonštině "červený". V chladnějších oblastech (USDA zóna 6 a méně), listy částečně nebo úplně na zimu opadávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tento kultivar netvoří květy.

PLODNOST: netvoří květy ani plody.

PLODY: žádné.

ZRÁNÍ: netvoří plody.

VÝSADBA: je to zejména v teplých oblastech listem celoročně okrasná dřevina, která se dá pěstovat jako solitéra, ale nejlépe vynikne ve skupině či v nízkém, neformálním živém plotě, jako lem záhonů v zahradách, parcích či jiné městské zeleni, ale i na balkonech a terasách.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, snese i silnější zastínění, ale nejlépe se vybarvuje na přímém slunci s určitým zastíněním odpoledne. Preferuje středně úrodné, humózní, středně vlhké, dobře odvodněné půdy, ačkoli toleruje širokou škálu půd. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.  

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -20,6 až -23,3°C, při teplotě pod 12°C opadávají listy. Dobře zakořeněné rostliny tolerují do určité míry i sucho. Nezvykne u nás trpět chorobami a škůdci. Jen v zásadité půdě se může na listech projevit chloróza.

PÔVOD: Spojené kráľovstvo, Anglicko, Gloucestershire, v záhrade Hidcote Manor Garden ho začiatkom 20. storočia vybral Lawrence Johnston. Je to hybrid druhov Hypericum addingtonii × H. calycinum × H. hookerianum.

RAST: umiernený, je to poloopadavý či opadavý krík, v oblastiach s teplými zimami dorastá do výšky aj 120 cm, v chladnejších oblastiach nadzemná časť vymŕza a z koreňov sa obnovuje do výšky 45-60 cm. Má tmavozelené, kopijovité listy dlhé až 6 cm a červenkasté, tenké konáre.

OPEĽOVACIE POMERY: jednodomý, samoopelivý s obojpohlavnými kvetmi opeľovanými hmyzom. Kvitne veľmi dlho a bohato od júna do septembra veľkými (6-7 cm), jemne voňavými, pätpočetnými, sýtožltými, voskovitými kvetmi v tvare misky v súkvetiach po až 6 kvetov. V strede je množstvo veľkých, výrazných tmavožltých tyčiniek plných peľu, ktorý je aktraktívny pre množstvo druhov hmyzu.

PLODNOSŤ: skorá, pravidelná, vysoká.

PLODY: malé, nejedlé, ale dekoratívne, guľovité, hnedočervené či oválne bobule s priemerom 0,8-1,5 cm.

DOZRIEVANIE: v septembri a októbri.

VYUŽITIE: rastlina je dekoratívna najmä počas kvitnutia v lete a po dozretí plodov na jeseň, ale aj červenkasté konáre sú ozdobné počas zimy. Používa sa ako solitéra, ale najmä ako pôdopokryvná rastlina alebo do nízkych živých plotov či ako lem záhonov v malých aj väčších záhradách, parkoch, mestskej zeleni či do strešných záhrad. Je kvalitným zdrojom peľu pre hmyz počas celého leta. Kvitnúce konáre a najmä konáre s plodmi sa často využívajú vo floristike.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, znáša širokú škálu pôd, vrátane suchých kamenitých a piesočnatých. Je vhodný najmä do teplých a stredne teplých či chránených chladných lokalít, kde treba počítať skôr so skorým jarným zrezaním k zemi.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolný do asi -29 °C v koreni, do asi -23 °C v dreve nadzemnej časti, v kvete uniká spoľahlivo neskorým jarným mrazom. Je silne vetruodolný, po zakorenení aj suchuvzdorný a dobre znáša aj znečistenie ovzdušia.

PÔVOD: druh pochádza zo strednej časti východnej Číny, kde rastie v horských lesoch v nadmorskej výške od 500 do 1800 m. n. m. Do Európy bola privezená v roku 1816. Pôvod odrody Amethyst nie je známy.

RAST: bujný, je to opadavá liana dorastajúca do výšky aj 6-10 m a vyžadujúca silnú oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať. Ovíja sa v protismere hodinových ručičiek. Listy sú zložené z asi 11 lístkov a pri rašení majú bronzový nádych.

OPEĽOVACIE POMERY: zrejme samoopelivá, hmyzom opelivá, s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne od mája do júna pred rozvinutím listov silne voňavými kvetmi v rôznych odtieňoch fialovej so žltým stredom usporiadanými v 15-20 cm dlhých, prevísajúcich strapcoch. Často opakuje kvitnutie v auguste, hoci je menej výdatné.

PLODNOSŤ: skorá (cca. do 2-5 rokov po výsadbe), v prípade ponechania kvetov vysoká.

PLODY: zelené, neskôr hnedé, sploštené, chlpaté struky so zamatovým povrchom, veľmi dekoratívne, 10-15 cm dlhé a 1,5-2,5 cm široké, zvyčajne s niekoľkými jedovatými semenami.

DOZRIEVANIE: struky dozrievajú v septembri až novembri. Visia zatvorené na konároch až do jari.  

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná na popínanie po veľmi silných konštrukciách oblúkov, pergol, plotov, treláží. Je dobrým zdrojom nektáru pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, pokiaľ možno orientované na juh alebo juhozápad, aby bola chránená pred studenými vetrami a ranným slnkom počas mrazivých rán. Nie je veľmi náročná na pôdu, ale v príliš výživnej môže viac rásť na úkor kvitnutia a v zásaditej trpieť chlorózou, preferuje dobre priepustnú pôdu. Je vhodná do teplých, stredne teplých a chránených chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do -26 °C až -28°C, kvety môžu byť poškodené neskorými jarnými mrazmi, kvetné puky sú odolnejšie. Niekedy ju môže poškodzovať múčnatka, škvrnitosť listov, puklice či vošky.

PÔVOD: druh pochádza z JV časti USA, vyskytuje sa v nížinách v povodí dolného toku Mississippi, kde rastie na čistinkách stálezelených nížinných lesov, v krovinatej vegetácii pozdĺž vodných tokov, v pásme od morského pobrežia až do asi 650 m n. m. Odrodu Longwood Purple z neznámeho zdroja získal zakladateľ Longwood Gardens Pierre S. du Pont a bola vysadená pri vchode do záhrady, kde zostala dodnes ako jedna z mála vistérií.

RAST: bujný, je to opadavá liana dorastajúca do 3-5 či až 6-8 m a vyžadujúca oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať. Má hladké, lesklé, tmavozelené, nepárno perovito zložené listy. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne od mája do júna masovo a neskôr v lete po troche opakuje kvitnutie jemne muškátovo voňavými, fialovopurpurovými kvetmi s bielymi stredmi a žltozelenými očkami v krátkych, hustých súkvetiach dlhých do13 cm.

PLODNOSŤ: pri ponechaní kvetov skorá, stredná.

PLODY: lesklé hnedé, sploštené struky dlhé 5-10 cm a široké 1-1,5 cm s jedovatými semenami.

DOZRIEVANIE: neskoré, v októbri až novembri.   

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna liana vhodná na popínanie po veľmi silných konštrukciách oblúkov, pergol, plotov, treláží. Je dobrým zdrojom nektáru pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, pokiaľ možno orientované na juh alebo juhozápad, aby bola chránená pred studenými vetrami a ranným slnkom počas mrazivých rán. Nie je veľmi náročná na pôdu, ale v príliš výživnej môže viac rásť na úkor kvitnutia a v zásaditej trpieť chlorózou, preferuje dobre priepustnú, humóznu pôdu. Je vhodná do teplých, stredne teplých a chránených chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do -26,1 °C až -28,9 °C, kvety sú zriedkavo poškodené neskorými jarnými mrazmi, kvetné puky sú odolnejšie. Niekedy ju môže poškodzovať múčnatka, škvrnitosť listov, puklice či vošky, ale nič vážne.

PÔVOD: južná časť Kórejského polostrova, ostrov Sachalin a Kurilské ostrovy a Japonsko. Ide o drevnatú lianu, ktorá vo svojej domovine rastie vo vlhkých lesoch, a popína sa po stromoch a skalách. Do európskej kultúry bola uvedená približne v druhej polovici 19. storočia (okolo roku 1865).

RAST: pomalší v prvých rokoch, neskôr pomerne bujný. Je to opadavý, popínavý ker dorastajúci do výšky aj 10-15 m a šírky 4-10 m a vyžadujúci dostatočne pevnú oporu, o ktorú sa môže prichytiť priľnavými vzdušnými korienkami. Má stopkaté, elipsovité, na vrchole špicaté, na okraji zúbkaté listy dlhé 5-10 cm a široké 3–7 cm. Dobre znáša rez, ktorý sa odporúča po odkvitnutí.

OPEĽOVACIE POMERY: zrejme čiastočne samoopelivá, hmyzom opelivá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne v júni až júli drobnými, bielymi, plodnými kvetmi plnými peľu a nektáru, ktoré tvoria veľké ploché metliny široké až 15-25 cm a ktoré sú po krajoch lemované sterilnými kvetmi veľkými až 3 cm.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody. Vstupuje do plodnosti obvykle 5-8 rokov po výsadbe, plodnosť je obvykle stredná.

PLODY: drobné tobolky s malými semienkami.

DOZRIEVANIE: v auguste a septembri. Nepestuje sa pre plody.

VYUŽITIE: krásny okrasný vertikálny prvok záhrad - ideálna na popínanie okolo múrov, plotov, stien domov, altánkov či pergol. 

STANOVIŠTE: preferuje polotieň či tieň, ale darí sa jej aj na plnom slnkom za prepokladu pravidelnej zálievky. Má rada hlinité až humózne, vlhké, ale dobre priepustné pôdy. Je vhodná do teplých, stredne teplých aj chladných polôh.

ODOLNOSŤ: silne mrazuodolná až do -34°C. Dobre toleruje tieň a vietor, horšie toleruje sucho. Môže byť napádaná voškami či červcami. Z chorôb sa môže vyskytovať škvrnitosť listov, múčnatka a zriedkavo sivá pleseň.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: obsahuje kyanogénne glykozidy typické pre rod Hydrangea (potenciálne mierne toxická pri požití). Škodlivá pre psy a mačky. Môže spôsobiť kontaktnú dermatitídu (kožný alergén) - pri manipulácii sa odporúča používať ochranné rukavice.

PÔVOD: druh pochádza z východnej Ázie, Japonska, Číny a Kórey, do Spojeného kráľovstva ho v roku 1860 priniesol škótsky "lovec rastlín" Robert Fortune. Odrodu Emerald Gaiety vyšľachtili v USA v Ipswichi v škôlke Corliss Brothers Nursery  roku 1960.

RAST: rýchlo sa rozrastajúci, vždyzelený, nízky ker až lianovitá drevina. Samostatne stojaci dosahuje výšku a šírku približne 0,9-1,5 m. Ale pri posadení k stene, plotu či stromu vytvára adventívne korene a vie sa vyšplhať až do výšky 3 m. Veľmi ľahko zakoreňuje pri dotyku so zemou a rýchlo pokrýva pôdu. Veľmi dekoratívne, tmavozelené a na zúbkovaných okrajoch biele, oválne až elipsovité listy v zime chytajú ružovkastý nádych.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, s obojpohlavnými kvetmi. Kvitne riedko v júni až júli nenápadnými, žltozelenými kvetmi. Kvitne viac, keď sa popína.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody, ale kvôli málo bohatému kvitnutiu je nízka a začína až okolo 3.-5. roku po výsadbe.

PLODY:  vajcovité, červenohnedé, silne jedovaté tobolky veľké 5-10 mm.

DOZRIEVANIE: v októbri a novembri. V čase zrelosti sa vytrvalí kalich otvára a odhaľuje až 4 semená s červeným alebo oranžovým mieškom, ktoré ostávajú na rastline dlho do zimy.

VYUŽITIE: je to celoročne veľmi okrasná drevina použiteľná v záhradách, parkoch a mestskej zeleni ako nižšia solitéra alebo ako pôdopokryvná, protierózna rastlina najmä na svahy, ako okraj k chodníkom či ako popínavka k stenám, plotom či stromom.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň. Na pôdu je veľmi nenáročný, ale preferuje dostatočne vlhkú hlinitú či ílovitú pôdu, znesie mierne kyslú až po silne zásaditú pôdu. Príliš mokrá pôda zhoršuje prezimovanie. Je vhodný do teplých, stredne teplých či chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: mrazuodolný v dreve do -23 °C, prípadne až do -26 °C, v kvete uniká neskorým jarným mrazom. Je dobre vetruodolný a dobre toleruje znečistenie ovzdušia. V teple a suchu ho môže potrápiť štítnička bršlenová (Unspis euonymi) či vošky, prípadne vo vlhkom stagujúcom vzduchu môže trpieť antraknózou, listovou škvrnitosťou, múčnatkou či agrobakterom. Je silne odolný voči ohryzu jeleňmi a srnami.

PŮVOD: střední a SV část USA. Do Evropy byl jako okrasná dřevina introdukován v roce 1800.

RŮST: středně bujný až pomalejší. Je to opadavý listnatý strom, který dorůstá do výšky 15–25 m a šířky 8 m. Má široce kuželovitou korunu s charakteristickými převislými spodními větvemi. Šedočerná borka zůstává dlouho hladká, u starších stromů je mělce rozpukaná. Listy jsou eliptické, dlouhé 5–16 cm, s 5–7 podlouhle oválnými, zubatými laloky a širokými zářezy. Jsou oboustranně lysé a lesklé, pouze na rubu v paždí žilek jsou chomáčky chlupů. Jsou svěže zelené, na podzim atraktivně červené či leskle hnědé. 

OPyLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, jednodomý se samčími i samičími květy na jednom stromě, ale k opylení vyžadující přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince, větrosnubný.

PLODNOST: je pozdní, v zápoji vstupuje do plodnosti ve věku asi 20 let, solitérní stromy někdy už v 15 letech. Je střídavá, dosahuje průměrně 210 300 plodů na hektar (s variabilitou 13 300 až 492 700 plodů/ha), přičemž nižší bývá každé 3 až 4 roky.

PLODY: krátké (max. 1,5 cm) žaludy vyrůstající jednotlivě a téměř přisedající na větve. Z jedné třetiny je pokrývá plochá číška s hustými, chlupatými šupinami.

DOZRÁVÁNÍ: druhý rok po opylení během října.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitéra, ve skupině či jako větrolam ve volné krajině, zejména na vlhčích místech. Plody jsou zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít i ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, i když je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a mletých) se mohou používat jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z vnitřní kůry nebo z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je pevné, tvrdé, hrubozrnné, těžké, často s množstvím suků a voděodolné, používá se na šindele, obkladové desky, ve stolařství na výrobu nábytku. Z duběnek se dají získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, toleruje široké spektrum půd, co se týče vlhkosti, ale nesnáší zásadité či vápenaté půdy, v nichž trpí chlorózou, vyžaduje kyselé až neutrální půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do −29 °C až −34 °C. Po zakořenění dobře snáší sucho, zasolení půdy posypovou solí. Dobře snáší vysoké teploty i vítr. Toleruje znečištění ovzduší i krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.

PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.

PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.

VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Itálie, Curtatone, vyšlechtil Maurizio Lapponi okolo roku 1999. Mezidruhový kříženec Photinia x fraseri vznikl křížením druhů Photinia glabra x Photinia serratifolia zřejmě ve školce Fraser Nursery v Birminghamu v Alabamě v USA a byl uveden na trh v r. 1955.

RŮST: slabší, ještě kompaktnější než původní odrůda Red Robin. Je to menší stálezelený strom nebo keř dorůstající do výšky a šířky jen 1–1,5 m. Dobře snáší přísnější konturový řez. Letorosty a mladé listy jsou výrazně červené (od toho je odvozen jeho lidový název červinka), po 2–3 týdnech postupně změní barvu na leskle zelenou. Jelikož roste i třikrát za rok, keř je často barevně pestře vybarvený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašná, s oboupohlavnými drobnými květy v okolících opylovanými hmyzem. Kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: relativně nízká, jelikož jde o mezidruhový kříženec.

PLODY: nápadně červené, malé (4–12 mm) malvice v okolících, nejedlé pro lidi, ale jedlé pro ptáky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu, zůstávají na keři po celou zimu.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný keř ať už jako solitéra nebo jako nižší živý plot (okolo 90 cm) do menších i větších zahrad a parků, veřejné zeleně. Dobře snáší řez a je celoročně dekorativní.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín s propustnou, písčitou až hlinitou půdou, dobře snáší i vápenité půdy.

ODOLNOST: mrazuvzdorná do asi -17 °C. Po zakořenění dobře snáší i sucho. Tento kultivar je vysoce odolný vůči houbové chorobě způsobené diplokarponem hruškovým (Entomosporium maculatum).

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, patrně ze severoitalského Lombardska, kde se pěstoval už v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.

 
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou, dorůstá do výšky 30–40 m, šířky a kmenem v průměru 1–2 m s výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle vzhůru. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4–10 cm, obvykle širší než delší, lysé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství – jehnědy.

 
PLODNOST: protože tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Množíme ho řízky, které výborně zakořeňují.

 
PLODY: netvoří plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží, snáší však i sušší podmínky, vhodný také do alejí či stromořadí, parků, u sportovních hřišť. Poupata jsou léčivá a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurdějím, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček obsahují i salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, jenž snižuje horečku.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, potřebuje ale vyšší hladinu podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.