Listnaté

PŮVOD: druh má původ v oblastech sousedících s Černým mořem, od Albánie přes Kavkaz až po Turecko a Írán, od středověku se pěstuje jako okrasný druh pro své neopadavé listy, do Evropy byl dovezen v r. 1546. Ačkoli se listy podobá vavřínu pravému, není s ním příbuzná, ale s dalšími druhy rodu Prunus jako třešeň, višeň či slivoň. Odrůda Novita byla vybrána v Itálii okolo roku 2000 jako mrazuvzdornější a k chorobám méně náchylná.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající u nás do 6 m výšky a do 10 m šířky, s tmavohnědou až černou borkou. Velmi dobře snáší řez na živý plot. Listy jsou velmi dekorativní – lysé, lesklé, eliptické až vejčité, dlouhé až 20 cm a široké 1–10 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete v dubnu až květnu silně vonnými květy, k dosažení plodů potřebujete jinou odrůdu nebo semenáč bobkovišně lékařské v blízkosti do cca 100 m.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: kulovité až vejčité lesklé černé peckovice s průměrem asi 8 mm a jednou velkou peckou, uspořádané v přímých hroznech. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: zejména jako dekorativní živý plot velmi dobře snášející řez i zastínění. V plné zralosti jsou plody sladké a podle některých autorů jedlé syrové či tepelně upravené, ačkoli celá rostlina obsahuje jedovatý kyanovodík, který dává charakteristickou chuť a vůni hořkým mandlím, ten se však soustředí zejména do listů a jader pecek, které se nekonzumují. Pokud jsou plody hořké, nedoporučuje se jejich konzumace. Čerstvé listy mají protikřečové, uklidňující účinky, používaly se k léčbě kašle, včetně černého kašle, astmatu a nechutenství, ale používat je třeba s opatrností. Studený výluh z listů se používal k výplachům očí při jejich infekcích. Voda destilovaná z listů se využívá v parfumérii a z listů se dá získat zelené barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín až hustý stín pod stromy. Preferuje dobře odvodněnou, vlhkou, hlinitou půdu, ale dobře snáší i těžkou jílovitou či mírně vápnitou půdu. Vhodná do teplých a středně teplých chráněných poloh.

ODOLNOST: mrazuodolná do asi −23 °C, více než mnohé jiné odrůdy, dobře regeneruje po případném namrznutí. Tato odrůda je méně náchylná k padlí než mnohé jiné. Snáší široké spektrum půd a i silnější zastínění.

PŮVOD: jižní, západní, střední Evropa, na západ do Irska a Anglie, východně až po Ukrajinu k Donu. Izolovaná lokalita v severní Africe. Teplomilné doubravy, lesostepi, křoviny, lesní okraje.

RAST: poloopadavý až opadavý keř, doroste do 2–5 m. Výtisky jsou lysé nebo krátce chlupaté, pupeny jsou vejčité. Listy má podlouhlé až podlouhle kopinaté, na vrchní straně tmavě zelené, na spodní straně žlutozelené, slabě kožovité, vstřícné nebo po 3 v prstencích. Velmi dobře snáší řez do živých plotů. Z listů či kůry lze získat žluté barvivo.

OPyLOVACÍ POMĚRY: kvete v květnu až červenci, má oboupohlavné květy opylované hmyzem. Je samosprašný. Květy jsou čtyřčetné, bílé až zelenkavě bílé, uspořádané v malých latách, kalich je zvonkovitý, koruna trychtýřovitá.

PLODNOST: raná, vysoká v případě ponechání květů a vyvíjejících se plodů při řezu.

PLODY: kulovité až vejčité bobule, černé, lesklé, pro nás nejedlé, ale jedlé pro ptáky, s dvěma fialově hnědými semeny. Jsou uspořádány v latách. Získává se z nich modrozelené barvivo, trvanlivější než většina jiných zelených přírodních barviv.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: dekorativní keř, vhodný do živých plotů. Plody jsou jedlé pro ptáky.

STANOVIŠTĚ: slunná až polostín, od vlhčí až po sušší půdu. Velmi vhodný jako keř do živého plotu.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do -29 °C až -34 °C, odolný proti suchu, dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: USA, Kalifornie, vyšlechtil ji Todd Gresham vybrán před rokem 2018, křížení je neznámé, ale pravděpodobně jde o mezidruhového křížence Magnolia × veitchii a Magnolia liliiflora. 

RŮST: vzpřímený, štíhlý strom, který dosahuje výšky přibližně 15 m. Výška stromu po 10 letech je přibližně 8 metrů.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými květy. Kvete v dubnu. Má krásné, velké, růžovobílé tulipánovité květy s průměrem přibližně 5-10 cm.

PLODNOST: nnepěstuje se pro plody.

PLODY: dřevnaté souplodí měchýřků šišticovitého až válcovitého tvaru. Semena jsou červená, s míškem, po dozrání visí na vláknitých stopkách.

VYUŽITÍ: pěstuje se téměř výhradně jako okrasný strom, vhodný do velkých zahrad, parků, městské zeleně.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje plné slunce až polostín a chráněné stanoviště, protože pupeny a květy mohou být poškozeny studeným větrem a pozdními jarními mrazy. Nejlépe se pěstuje v mírně vlhkých, mírně kyselých a dobře propustných půdách. Je vhodná zejména do teplých, středně teplých a chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě přibližně do −21 °C až −29 °C. Květní pupeny jsou citlivé na pozdní jarní mrazy, což je typické pro časně kvetoucí magnólie. možné choroby: koralová nekróza (Nectria cinnabarina), fytoftórová hniloba kořenů (Phytophthora spp.), šedá plíseň (Botrytis cinerea), václavka (Armillaria spp.), houbové skvrnitosti listů. Při pěstování na dobře propustných půdách a vhodném stanovišti se tyto problémy obvykle vyskytují jen zřídka.

Foto zdroj:  Philippe de Spoelberch, www.treesandshrubsonline.org

PŮVOD: velká část Evropy a Asie, vystupuje vysoko na sever, ve Skandinávii až po 71° s. šířky a na východ zasahuje až po povodí řeky Leny. Na Slovensku roste hlavně ve vyšších polohách od 700 do 1670 m n. m., v ČR od nížin až po hory. V nižších polohách roste na mokřadech a rašeliništích, v horských polohách většinou v pásmu kosodřeviny.

RŮST: bujný, je to opadavý strom dorůstající do výšky 20–25 m a šířky 10 m, ale někdy v extrémních polohách roste jako keř. Koruna je vejcovitá, větve – na rozdíl od břízy převislé – jsou vzpřímené pod ostrým úhlem, tedy nepřevisají. Kůra je bílá, hladká i ve vyšším věku, odlupuje se v příčných plátech. Listy jsou široce vejčité až okrouhlé, po okraji jednoduše pilovité, mladé plstnaté, později svrchu lysající a chlupy zůstávají jen na rubu na žilkách.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, částečně samosprašná, větrem opylovaná, květy jsou jednopohlavné, samčí jehnědy se zakládají už na podzim, v době květu jsou 30–60 mm dlouhé, převislé, samičí jehnědy jsou vzpřímené, 10–15 cm dlouhé. Kvete od března do dubna.

PLODNOST: pozdní (ve věku 10–15 let v zápoji, dříve u solitérů v parku apod.), velmi vysoká během semenných let, která jsou každé 2–4 roky, v mezičase nižší.

PLODY: křídlaté nažky (1–2 mm), křidélko je široké jako nažka, nažky jsou uspořádány do šišticovitého souplodí.

DOZRÁVÁNÍ: podle lokality v červenci až září, později než plody břízy převislé ve stejné lokalitě.

VYUŽITÍ: strom je vhodný jako pionýrský druh k výsadbě do podmáčených ploch, ke zpevnění břehů, do parků a větších zahrad s dostatečně vlhkou půdou, k vodním prvkům. Vytváří příznivé ekologické podmínky pro ostatní rostliny a svým opadlým listím také zajišťuje zvýšení mikrobiální aktivity. Léčivé využití: Mladé listy a pupeny se využívají ve formě čaje močopudně, k bezpečnému rozpouštění ledvinových kamenů, proti dně a revmatismu, snižují cholesterol, esenciální olej získaný z vnitřní kůry na různé kožní problémy (zejména na ekzémy a psoriázu) či vracející se horečku. Kulinární využití: Na jaře lze ze starších stromů získávat navrtáním kmene v přiměřeném množství mízu, tzv. březovou vodu, která se může dále povařit na sirup nebo se z ní dělá i pivo. Technické využití: Dřevo je měkké a lehké a používá se zejména na výrobu papíru a jako palivové, ale také v řezbářství či výrobě hraček. Kůra se používala na výrobu nádob, kánoí či šindelů na střechu. Mladé větvičky lze použít k výrobě metel. Ze dřeva se získává velmi kvalitní dřevěné uhlí použitelné jako umělecký uhlík.

STANOVIŠTĚ: slunné, je výrazně světlomilná. Může růst v jílovitých, hlinitých i písčitých půdách, ale je náročná na půdní vlhkost, nesnáší suché půdy.

ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorná v dřevě do -40 °C až -45,6 °C, snáší velké výkyvy teplot. Je silně odolná vůči zamokření půdy i krátkodobému zaplavení, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: severní a střední Čína, Taiwan, Japonsko, vzácněji i Korea. Z Číny byl do Evropy přivezen v roce 1763 a byl nazván podle botanika Josefa Gottlieba Kölreutera, který se začal zabývat rozmnožováním cévnatých rostlin a založil moderní pěstování rostlin. Ve své domovině roste v suchých údolích a vysýchavých říčních korytech i na březích vodních toků, často se tam vysazuje i ve městech, parcích, v okolí chrámů.

RŮST: je rychlý, ale celkově dorůstá jen asi do 10 m výšky a šířky, zřídka až do 15 m, u nás průměrně jen 8 m. Má zpeřeně složené až 35 cm dlouhé listy se 7–15 lístky špičatými, ozdobně zářezovitými. Vyžaduje povýsadbový řez, ale po něm potřebuje jen minimální péči.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete pozdě, v červnu až v červenci, případně i v srpnu oboupohlavnými souměrnými drobnými kvítky zlatožluté barvy. Květy vyrůstají ve vzpřímené nebo převislé latě, celé květenství je čtvrt až půl metru dlouhé a při dobrém osvětlení se zdá, že samo svítí. Květy jsou oboupohlavné a opylované hmyzem.

PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.

PLODY: neobvyklé, nafouklé tobolky v bočním řezu vypadající jako vejce. Mají tři papírové chlopně a obsahují tři jedlá semena. Zelené tobolky dozráváním hnědnou a i po opadu listí působí dekorativně. Navíc v podzimních větrech o sebe šustí a upozorňují na sebe.

DOZRÁVÁNÍ: semena v tobolkách dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasný i užitkový strom vhodný zejména do městských parků či okrasných zahrad. Poskytuje pozdní pastvu pro včely a jiné opylovače. Mladé listy a výhony jsou jedlé po uvaření. Semená jsou jedlá po opražení a mohou se použít jako korálky. Květy se používají při zánětu očních spojivek a slzení očí (epifora). Dá se z nich získat i žluté barvivo a z listů černé.

STANOVIŠTĚ: ideální jako solitéra do parků a městského prostředí, nenáročný na půdu, ale lépe se mu daří na slunných místech a v teplejších oblastech s dlouhými, teplými léty.

ODOLNOST: mrazuvzdorný od -23 °C do -29 °C, odolný vůči znečištění ovzduší a vůči větru.

PŮVOD: od Evropy až po Asii, nejčastěji v lužních lesích, podél toků a na vlhkých humózních půdách.

RŮST: bujný, dosahuje výšky 10 - 15 m a šířky 8 m. Listnatý opadavý strom, který roste vzpřímeně, často jako vícekmenný keř. Kůra je červenohnědá až šedá s tmavě šedou, mělce rozpukanou borkou. Jednoduché, podlouhlé listy jsou po okrajích jemně pilovité s ostrou špičkou.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, cizosprašná, hmyzosnubná. Atraktivní bílé květy jsou uskupené v hroznech dlouhých 8-15 cm, kvetou v dubnu až květnu a jsou výrazně aromatické.

PLODNOST:

PLODY: kulovité, lesklé, černé peckovice (velké 5-7 mm) s trpkou a šťavnatou dužninou uspořádané v převislých hroznech. Pecka je žlutá, kulovitá, rýhovaná.
DOZRVÁNÍ: v červenci až srpnu.

VYUŽITÍ: Vhodná jako okrasná parková dřevina zejména ve vlhčích, nivních oblastech při vodních tocích či vodních plochách. Dřevo voní po hořkých mandlích a používá se v řezbářství k výrobě drobných předmětů či ve stolařství k výrobě nábytku. Plody se dají použít k výrobě džemu, v syrovém stavu jsou většinou příliš hořké. Z listů se dá získat zelené barvivo, z plodů zelené až šedé.

STANOVIŠTĚ: V mládí snáší i stinné stanoviště, později vyžaduje více světla a více prostoru, aby více plodila. Obecně nenáročná na pěstování, jen nemá ráda velmi větrné polohy a velmi vápenité půdy, ačkoliv nějaké množství vápníku v půdě snese.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 až -40 °C. Dobře odolná vůči chorobám a škůdcům.

Opadavý keř/strom s hustou, nepravidelnou korunou dorůstající do 10-12 m. Kvete v březnu až dubnu, jehnědy jsou elipsovité, samčí žluté, samičí zelenavé. Keř má rozsáhlý a dobře rozvinutý kořenový systém. Plod tvoří tobolka s ochmýřenou nažkou. Semeno dozrává v dubnu až květnu. Světlomilná, nenáročná na půdu. Dobře snáší i sušší období a výkyvy teplot. V České republice se vyskytuje od nížin až do hor (do 1700 m n.m.). Často osidluje mýtiny, výmoly, okraje lesů. Významná pro včelaře i jako krajinotvorný prvek. Důležitou úlohu hraje při obnově krajiny - je schopná tolerovat i znečištěné půdy a vázat těžké kovy.

PŮVOD: Evropa až po západní Sibiř a Střední Asii, Přední Asie a SZ Afriky.

RŮST: bujný růst, tvoří stromy vysoké 25 m a široké 10 m.

OPYLOVACÍ PODMÍNKY: dvoudomá, tvoří samčí a samičí stromy, květy jsou opylovány hmyzem. Významný zdroj pylu pro hmyz v dubnu a květnu.

PLODNOST: raná, vysoká.
PLODY: tobolky.

DOZRÁVÁNÍ: po 5 týdnech od oplodnění.

VYUŽITÍ: ikonická dřevina vodních ploch a toků, kde zpevňuje břehy. Strom je hostitelem více než 200 hmyzích druhů, mimo jiné je významnou potravou pro mnohé housenky motýlů. Loňské výhony se používají v košíkářství. Léčivé využití: vrbová kůra se používá vnitřně proti horečkám, revmatismu a neuralgiím. Dřevo se používá na výrobu rukojetí a násad, ale i dřevěného uhlí pro vnitřní použití při průjmech apod.

STANOVIŠTĚ: nesnáší zastínění, vyžaduje slunné stanoviště. Preferuje hluboké, písčitohlinité až hlinité, na živiny bohaté půdy, ale snese i chudší půdy. Je součástí lužních lesů, břehových porostů, neodmyslitelně patří k vodním plochám i tokům.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná, snáší dlouhotrvající záplavy, znečištění ovzduší.

PŮVOD: západní, střední a jihovýchodní Evropa, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po Sicílii, na východě po řeku Dněstr. Izolované lokality jsou na Krymu a na Kavkaze. V ČR a SR je velmi rozšířený, zejména v pahorkatinách a hornatinách do 700 m n. m.

RŮST: pomalý. Je to opadavý, mohutný strom dorůstající do výšky 20–40 m a šířky až 25 m s rovným kmenem a širokou korunou, je velmi dlouhověký, dožívá se kolem 500 let, někdy i více. Kůra je v mládí sivě zelená, hladká, později rozpraskaná, šedočerná. Listy jsou řapíkaté, řapíky dlouhé 12–15 mm. Lístková čepel je široce obvejčitá, na bázi klínovitá, zřídka zaoblená nebo mělce srdčitá, peřeně laločnatá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý s jednopohlavnými květy, větrem opylovaný, převážně cizosnubný. Kvete protandricky, tedy samčí květy jednoho stromu rozkvétají dříve než většina samičích květů.

PLODNOST: pozdní (mezi asi 20–40, či až 100 lety v zápoji), střídavá, se silnými semennými roky, jejichž frekvence je podmíněna konkrétní lokalitou.

PLODY: žaludy podlouhlého tvaru (15–25 mm × 8–14 mm), s plochými nebo jen mírně vypouklými číšky s nesrostlými šupinami, vejčitě kopinatými, drobnými, jemně chlupatými, plody vyrůstají v paždí listů po 1–5 a buď sedí, nebo jsou na krátkých stopkách do 1,5 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října.

VYUŽITÍ: kromě toho, že je významnou lesní dřevinou, je vhodný i jako okrasná soliterní dřevina v parcích, velkých zahradách, pastvinách a volné krajině, ale také v alejích či větrolamech. Sehrává významnou ekologickou roli, protože je na něj vázáno mnoho druhů hmyzu a jeho žaludy jsou zdrojem potravy pro množství živočichů a jeho řídká koruna umožňuje pronikání dostatku světla a podporuje tak pestrý podrost. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Je významným producentem medovice, tedy včelařskou dřevinou. Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: pevné, velmi kvalitní, trvanlivé dřevo se používá ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Při výmladkovém hospodaření je významným zdrojem tvrdého palivového dřeva a dřevěného uhlí. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyskytuje se na různých geologických podložích. Roste i na mělkých a minerálně chudých půdách. Vyhýbá se jen oblastem s více kontinentálním klimatem.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě do asi -23,3 °C až -28,9 °C, díky pozdějšímu rašení a kvetení obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění dobře odolný vůči suchu, větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: původně jen v horách centrální části Balkánského poloostrova, v Makedonii, severním Řecku, Bulharsku, Albánii. V Albánii pravděpodobně již původní populace tohoto druhu zanikly. Ve 2. pol. 16. století se dostal do Istanbulu a odtud byl zaslán botanikovi Clusiovi do Vídně. Zejména během 17. století se dostal do zámeckých parků, alejí, zahradních restaurací. Dnes je rozšířen téměř po celé Evropě kromě severních částí, sekundárně i v mírném pásmu Severní Ameriky, v Asii na Dálném východě a na Novém Zélandu.

 
RŮST: rychlý, v dospělosti dosáhne 15 až 30 m, korunu má mohutnou, kulovitou, ve starším věku s převislými větvemi. Borka je hladká, věkem drsní a částečně se odlupuje v malých šupinách. Pupeny jsou silně lepkavé, červenohnědé. Dlaňovitě složené listy bývají pětičetné až sedmičetné na (až 27 cm) dlouhém řapíku, na okraji nepravidelně dvakrát pilovité, svěže zelené, lysé. Jizva po opadu listu nápadně připomíná koňské kopyto, z toho pochází i jeho druhové jméno.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy jsou oboupohlavné, uspořádané až po 90 kusech do vzpřímených kuželovitých hroznů, které připomínají svíčku. Kvetou během května a jsou opylovány jak hmyzem, tak větrem.

 
PLODNOST: pozdní (20 let po výsevu, cca. 16-17 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
PLODY: zelené kulovité ostnité tobolky s tmavohnědými semeny velkými 1 až 3 cm.

 
DOZRÁVÁNÍ: obvykle během října.

 
VYUŽITÍ: významná medonosná, parková a alejová dřevina. Plody se používají na výrobu mastí, balzámů či gelů proti křečovým žilám.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje hluboké a humózní půdy, ale snese i horší. S výjimkou horských oblastí lze u nás pěstovat všude.

 
ODOLNOST: toleruje exponované lokality a znečištění ovzduší. Je velmi mrazuodolný ve dřevě (do -29 °C až -34 °C), ale mladé výhony mohou poškodit pozdní jarní mrazy. Od konce 20. století ho napadá klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), která způsobuje tvorbu velkých zaschlých skvrn na listech, případně jejich předčasný opad.

PŮVOD: Severní Amerika, oblast Pensylvánie, Nebrasky, Texasu a Missouri. V Evropě se poprvé objevil kolem roku 1700, pojmenován latinsky po botanikovi Johannovi Gottliebovi Gleditschovi. Beztrnná varianta se přirozeně vyskytuje v původní oblasti a dále se množí.

RŮST: středně bujný. Je to strom s řídkou korunou, dorůstá do výšky 20–30 m a šířky 15 m. Kůra je tmavošedá, později se odlupuje v plátech. Na rozdíl od původního trnitého druhu se na kmeni a starších větvích netvoří trny, které bývají v trnitém druhu jednoduché až trojdílné, lesklé, hnědé a velké. Listy jsou střídavé, jednou až dvakrát sudozpeřené. Jednotlivé světle zelené lístky jsou buď celokrajné nebo jemně vroubkované.

OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opyluje se hmyzem. Jedna rostlina tvoří oboupohlavní i jednopohlavní květy. Žlutozelené květy v krátkých, cca 5 cm dlouhých, vzpřímených hroznech se objevují před rašením listů nebo i o něco později, nejčastěji v červnu.

PLODNOST: středně raná, v prvních 5-7 letech po výsadbě u jednotlivých stromů, kolem 10. roku v porostu. Je pravidelná a vysoká.

PLODY: zploštělé tmavé lusky, dlouhé 20-45 cm a silné až 2,5 cm. Obsahují oválná semena dlouhá asi 8-20 mm.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a zůstávají na stromě až do jara.

VYUŽITÍ: jako okrasný strom zejména do parků a alejí ve městech. Ve své domovině pomáhá předcházet erozi, používá se jako větrolam či v agrolesnictví jako krmivo pro dobytek. Semena jsou jedlá i pro lidi, mladá chutnají za syrova jako hrášek, dají se i tepelně upravovat, mohou obsahovat až 30 % cukru. Pražená semena lze použít jako náhradu kávy. Dužnina mladých, křehkých lusků je sladká a dá se jíst syrová, použít k přípravě nápojů nebo z ní získat cukr, později při dozrávání hořkne. Dřevo je tvrdé a příležitostně se používá na výrobu nábytku či v řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Je velmi přizpůsobivý z hlediska půdy, optimálně roste v úrodných, vlhkých, nivních či vápenitých půdách, ale snese širokou škálu půd od písčitých přes hlinité až po jílovité, kyselé i zásadité a i sušší půdy.

ODOLNOST: silně mrazuodolný do -28,9 °C až -34,4 °C. Snese i zhutnělé půdy, sucho, městské prostředí, zasolení půdy, znečištění ovzduší a krátkodobé zaplavení.

Impozantní strom se vzpřímenou, pyramidální až široce kuželovitou korunou, dorůstající do výšky 8–14 m. Opadavé listy jsou matné, svěže zelené, velké až 17 cm. Kvete začátkem dubna, ještě před olistěním a vyniká krásnými, až 10 cm velkými bílými a příjemně vonícími květy. Plody jsou červeno oranžová semena. Před větrem chráněné slunné stanoviště příp. mírný polostín. Půda úrodná, propustná, přiměřeně vlhká, mírně kyselá. Mrazuvzdornost do -34 ℃. Mulčování mělce kořenícího systému. Špatná snášenlivost řezu. Původ Japonsko a Korea.

PŮVOD: druh jeřáb Arnoldův (Sorbus x arnoldiana) pochází z USA, Massachusetts, Boston a vznikl jako přirozený mezidruhový kříženec Sorbus discolor a Sorbus aucuparia, který objevil Alfred Rehder v Arnoldově Arboretu a publikoval jeho popis v r. 1920. Původ odrůdy Pink Veil je neznámý.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky jen asi 3,5-4 m. Vytváří široce až rozložitě pyramidální vejčité koruny, dost husté. Kmen je poměrně štíhlý, listy má lichozpeřené, na podzim se zbarvují do různých odstínů červené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašný, hmyzem opylitelný, jednodomý s oboupohlavnými květy, kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: raná (do 2 až 4 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou menší (průměrně 8-12 mm, pod 1 g), kulaté malvice uspořádané ve velkých latách. Slupka je bílorůžová. Dužnina je tužší a sušší než u odrůdy Moravský sladkoplodý, moučnatá. Chuť syrových plodů je velmi trpká a hořká kvůli taninům a kyselině parasorbové. Po tepelné úpravě se zlepší, ale ještě stále je ostrá a mírně nahořklá, stále méně chutná než u Moravského sladkoplodého.

DOZRÁVÁNÍ: během září a října. Pokud je neozobou ptáci, vydrží dost dlouho na stromě.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný menší strom zajímavý celoročně - listy během vegetace i na podzim a květenství i souplodí svítící do dálky - do menších i větších zahrad, parků, větrolamů, mezí, ale i včelínů. Plody konzumují ptáci. Po tepelné úpravě se z plodů dají dělat kompoty, džemy.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, přizpůsobí se široké škále půdních podmínek od sušší po vlhkou, nemá ráda jen velmi těžké, jílovité, preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolný v dřevě i květu, dobře větruodolný. Středně odolný vůči chorobám typu strupovitost, bakteriální spála či rez.

PŮVOD: jihozápadní a jižní Evropa, dnes se vyskytuje v celém Středomoří, na ostrovech Tenerife a Gran Canaria, pěstuje se také v Severní Americe.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený strom dorůstající ve své domovině do výšky 20 m a šířky 15 m. Borka je velmi silná (až 13 cm), pórovitá, vrásčitá. Listy jsou proměnlivého tvaru, vejčité, dlouhé 3–7 cm, celokrajné nebo zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Dožívá se i 500 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy na tomtéž stromě, větrosnubný, dobře jej opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: pozdní (ve věku 15–20 let), střídavá.

 
PLODY: žaludy (dlouhé 2–4,5 cm, široké 1–1,8 cm) umístěné v šedých, drsných číškách. Oplodí je holé, hladké a lesklé, hnědočervené barvy. Plody jsou hořké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu téhož roku (menší žaludy) a někdy i po 18 měsících od opylení (větší žaludy).

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina vhodná do parků a velkých zahrad v městských tepelných ostrovech. Ve Středomoří se od 25. roku z dubu opakovaně po 9–12 letech sbírá borka – korok, který má mnohostranné využití díky svým jedinečným vlastnostem (pružnost, stlačitelnost, voděodolnost, tepelná, zvuková a elektrická izolace), nejčastěji na výrobu zátek, jako izolační materiál a podlahová krytina. Plody jsou jedlé jako mouka po odstranění hořkosti vymýváním po vysušení a rozemletí či použitelné jako náhrada kávy po upražení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Snese širokou škálu půd, ale upřednostňuje písčité, lehčí půdy. Vhodný do volné půdy do nejteplejších poloh měst a do přenosných velkých květináčů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný jen asi do -10 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, ale snese i množství srážek (i 2400 mm ročně na SZ Portugalska), dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD:

RŮST:

OPyLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Severní Amerika, Spojené státy americké od východního Texasu po jižní Georgii.

 
RŮST: roste bujně, dorůstá do výšky 15–20 m, šířky okolo 12 m. Má velké dekorativní chlupaté listy a velmi nápadné bílé až světle růžové květy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: má oboupohlavné květy, je samosprašná.

 
PLODNOST: středně raná, začíná ve věku 6–8 let a větší úrody produkuje od 10. roku života, střídavá, dobré úrody každé 2–3 roky. Jen malé procento z květů vytvoří plody.

 
PLODY: válcovité tobolky (20–30 cm dlouhá, 6–8 mm široká) světle hnědé barvy, která puká dvěma chlopněmi. Plody vyrůstají v latách na 20–40 mm dlouhých stopkách. Semeno je oboustranně blanitě lemované, stříbřitě šedé. Semena jsou seskupena ve větším počtu kolem středního sloupku.

 
DOZRÁVÁNÍ: během září.

 
VYUŽITÍ: alejový a parkový strom, dekorativní celoročně.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, živná, nejlépe vlhčí půda v teplých nížinách a středně teplých pahorkatinách, ale snese i sucho.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C.

PŮVOD: střední Evropa a západní Asie, kde roste zejména na humózních půdách v suťových lesích, na svazích hlubších údolí, v bučinách a některých smrčinách. Poprvé ho formálně popsal Carl Linné v díle Species Plantarum (1753). 

RŮST: bujný. Je to velký, rychle rostoucí opadavý strom, běžně dosahující výšky 12-18 m (v dobrých podmínkách dorůstá do výšky 30-40 m a šířky 15 m), se vzpřímenou až zaoblenou korunou. Starší stromy mají typicky šupinovitou odlučnost borky. Listy na dlouhých načervenalých stopkách jsou pětilaločné, velké 10-15 cm, po okraji hrubě pilovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašný, hmyzem (včely, mouchy, třásněnky atd.) i větrem opylivý, jednodomý s oddělenými samčími a samičími květy, přičemž populace se dělí na jedince "protandrické" (rozkvétají nejdříve samčí květy) a "protogynické" (rozkvétají nejdříve samičí květy), což podporuje křížové opylení v rámci druhu namísto samoopylení. Žlutozelené květy jsou soustředěny do 5-15 cm dlouhých visících hroznů, v jejich spodní části zpravidla převládají samčí květy, ve střední a horní části samičí květy. Strom kvete v květnu, po rozvinutí listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale je pozdní, začíná ve věku 10-20 let, dřív u volně stojících stromů než v zápoji. Vrcholu dosahuje ve věku 40-60 let, v každém souplodí může být kolem 30 plodů a strom může mít přes 800 souplodí.

PLODY: křídlaté dvounažky, přičemž vnitřní okraj křídel svírá ostrý úhel. Křídla jsou lysá nebo chlupatá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání hnědá. Nažky jsou vypouklé až kulaté.

DOZRÁVÁNÍ: semena dozrávají od září do října.

VYUŽITÍ: okrasné využití: velký a mohutný strom vhodný do velkých parků a širokých alejí. Pro svou odolnost vůči větru a znečištění ovzduší se uplatňuje i v krajinotvorbě měst a jako solitéra. Kulinární využití: květy produkují množství pylu a nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, kterou lze uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, krémově bílé, jemnozrnné, využívané na hudební nástroje, nábytek, truhlářské výrobky, dřevěné podlahy, kuchyňské nádobí a jako palivové dřevo. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, oblíbuje hluboké humózní půdy, ale snese téměř jakoukoli půdu kromě velmi vápenitých či zamokřených. Daří se mu zejména ve vlhkém horském klimatu a chladnějších údolích kolem vodních toků. 

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně větruodolný. Listové choroby jsou běžné, ale většinou málo významné: černá skvrnitost javorová (Rhytisma acerinum) a bílá skvrnitost listů (Cristulariella depraedans) jsou nápadné, ale považované za poměrně bezvýznamné. Může se vyskytnout i verticiliové vadnutí (Verticillium dahliae), rakovina kůry javoru (Cryptostroma corticale), choroby způsobované houbami rodu Phytophthora. Dobře snáší znečištění ovzduší a po zakořenění i sucho.

PŮVOD: pravděpodobně v západním Středomoří, dnes se vyskytuje na Kanárských ostrovech, v celém Středomoří, směrem na východ až po Turecko však řidčeji.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený mohutný strom dorůstající do výšky 25 m a šířky 20 m, v suchých podmínkách jen několik metrů. Má širokou, rozložitou korunu s hrubými větvemi.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, opylování větrem, dobře ho opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: středně časná (vyšší po 6-8 letech po vysazení), vysoká.

 
PLODY: žaludy (velké až 3 cm) na krátkých stopkách, na bázi s miskovitou číškou pokrytou plochými šupinami. Mohou být hořké nebo sladké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: celý strom je celoročně velmi dekorativní, vhodný do parků a městské zeleně. Plody některých stromů jsou sladké, bez hořkosti. Plody jsou jedlé sladké i ty hořké po odstranění hořkosti promýváním po usušení a umletí, používají se v podobě mouky přidávané při pečení do jiných mouk či pražené jako náhrada kávy. Používají se také jako výživné krmivo, zejména pro prasata. Kůra je zdrojem třísloviny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, mladé rostliny snášejí i polostín. Daří se mu ve všech půdách kromě studených a podmáčených. Dobře snáší i vápenité, sušší, písčité či mělké půdy. Vhodný do nejteplejších poloh městských tepelných ostrovů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -12 °C až -17 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Asie. 'Pink Giant' (obchodné synonymum 'Flogi') vyšlechtili francouzské školky Pépinières Minier a do distribuce ho uvedli od roku 1970.

RŮST: pomalu rostoucí, vzpřímený keř, dosahující výšky 1,5 až 3 m a šířky 1 až 1,5 m, se srdcovitým kořenovým systémem. Listy jsou středně zelené, střídavé, široce vejčité s tromi laloky a hrubě zúbkovanými okraji. Celkový habitus je vázovitý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete od července do září. Květy jsou, bohaté, velké, růžové s průměrem až 8 cm. Jednotlivé květy vydrží jen jeden den, ale nepretržitá tvorba nových pupenů zajišťuje dlouhé období kvetení.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: pětichlopňové otváravé tobolky, které pretrvávajú většinu zimy, během vegetačního klidu se rozštiepia a uvolní snadno klíčivá semena kolem bázy mateřské rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: během podzimu až zimy po letním kvetení.

VYUŽITÍ: do zahradních záhonů, na živé ploty, zastínění nebo jako solitéra.

STANOVIŠTĚ: sluneční, ideálně orientace na jih nebo západ, chráněné místo. Snáší i polostín. Toleruje širokou škálu půd, ale dobře propustných. Suchovzdorný po zakořenění, odolný vůči městskému znečištění ovzduší. 

ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorný do –20 až –24 °C (některé zdroje uvádějí až -29°C). Suchovzdorný po zakořenění, odolný vůči městskému znečištění ovzduší i chudé půdě. Může se vyskytnout náchylnost na mšice, štítenky, skvrnitost listů, spála, rzivosti, rakovina dřeva a skleníková molica při pěstování pod sklom. Zřídka kořenová hniloba a padlí.  

PŮVOD: areál původního druhu se rozkládá od Středomoří a J střední Evropy (zasahuje až na Slovensko) přes Kavkaz a západní Himálaj až po Čínu. V Evropě roste na výslunných kamenitých svazích v nížinách a pahorkatinách, v dalších částech areálu potom nejčastěji v horských lesích a křovinách od 700 do 2400 m n. m. Odrůda pochází z Holandska, školka Kolster, vyšlechtil ji Hendrik Kolster v roce 1997.

RŮST: umírněný, je to kompaktní keř nebo menší strom dorůstající do výšky a šířky až 2-2,5 m, lze řezem vytvarovat na živý plot s výškou 1,8 m či méně. Má okrouhle vejčité zelené listy s vystupující, světlezelenou žilnatinou, které se krásně vyjímají vedle světle zeleně či červeně zbarvených kultivarů. na podzim se listy zbarví do odstínů oranžové a červené. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete malými, žlutozelenými květy na dlouhých stopkách v koncových latách od května do června.

PLODNOST: relativně nízká, ostatní opadávají.

PLODY: tmavohnědé peckovice s trvalým kalichem velmi ozdobné dlouhými stopkami, které spolu se stopkami opadnutých nevyvinutých plodů a postranními větvičkami květenství ochlupatí (= obrostou trichomy), takže celé souplodí vypadá jako obláček růžovokrémového kouře nebo jako paruka. Z toho je odvozen i anglický název (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Po dozrání se odlamuje celé souplodí a slouží jako létací aparát.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina, která se uplatní jako solitéra v menších i větších zahradách či parcích, ale i do živého plotu, zejména v kombinaci s jinými odrůdami škumpy - např. s purpurovolistou Royal Purple nebo žltozelenolistou Golden Spirit®. Technické využití: z květů a listů se získává esenciální olej s mangovou vůní. Z kořene a kmene se získává ne příliš trvanlivé žluté barvivo "mladý fustik", které se používalo od renesance až do objevení syntetických barviv v 19. století. Dřevo, označované také jako "uherský fustik" či "fisetové dřevo", se používalo zejména k výrobě intarzií nábytku či výrobu rámů na obrazy. Listy a kůra jsou dobrým zdrojem tříslovin. Větvičky se dají použít v košíkářství.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín. na rozdíl od jiných odrůd se žlutozelenými listy dobře snáší i plné slunce bez popálení listů, pokud půda není příliš suchá. na půdu není náročná, snese většinou půd, ale preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ne příliš výživnou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do asi -25 °C. Květní pupeny mohou někdy poškodit pozdní jarní mrazy. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Je dobře odolná i vůči větru, vysokým teplotám či znečištění ovzduší. Většinou netrpí chorobami či škůdci, ojediněle václavkami či verticíliovou hnilobou nebo v přílišném suchu padlím.

PŮVOD: Japonsko. Kultivar patří do komplexu okrasných forem druhu Prunus serrulata, které se pěstují ve východní Asii již po staletí. Přesný šlechtitel není znám, jelikož jde o výsledek tradičního japonského zahradnictví. Kultivar byl v Japonsku rozšířen již koncem 19. století, což dokládá jeho výsadba podél řeky Arakawa v Tokiu.

RŮST: pomalý až středně bujný. Je to opadavý strom, dorůstající přibližně do 3–6 m výšky a 3–5 m šířky. Koruna je široce převislá, deštníkovitého až nepravidelného tvaru, středně hustá, s dlouhými obloukovitě ohnutými větvemi, které se věkem výrazně sklánějí.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou plnokvěté, a proto jsou převážně sterilní, produkují minimum pylu i nektaru a nemají význam z hlediska opylování. Kvete koncem dubna až začátkem května.

PLODNOST: Kultivar je okrasný a prakticky neplodný, netvoří hospodářsky významné plody.

PLODY: Plody se nevytvářejí nebo jen výjimečně, v důsledku plnokvětosti a sterility květů.

DOZRÁVÁNÍ: Neaplikovatelné, jelikož plody nevznikají.

VYUŽITÍ: okrasné, využívá se jako solitéra v zahradách, parcích, pietních místech a městských výsadbách. Je vysoce ceněna pro bohaté, dekorativní růžové květy připomínající chryzantémy. Dekorativní je i díky sezónní změně barvy listů (bronzová → zelená → žlutooranžová).

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje úrodnou, humózní, mírně vlhkou, dobře propustnou (hlinitou až písčitohlinitou) půdu.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná přibližně do −23 °C, květy jsou mírně citlivé na pozdní jarní mrazy. Mohou se vyskytovat běžné patogeny rodu Prunus (např. houbové choroby listů, mšice), avšak při vhodných podmínkách pěstování netrpí výrazně chorobami ani škůdci.

PŮVOD: Francie, Nancy vyšlechtil ho Victor Lemoine v roce 189O jako jednu z prvních plnokvětých odrůd odrůdu šeříku obecného (Syringa vulgaris) a pojmenoval ho po své manželce Emile Lemoine. Získal více významných ocenění, např. v roce 1891 RHS Award of Merit, v letech 1937 a 1993 Award of Garden Merit také od RHS (britské Královské zahradnické společnosti) a v roce 1897 First Class Certificate. Synonyma: Mme Lemoine, Mad. Emile Lemoine, Mad. Lemoine.

RŮST: středně bujný až umírněný, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 2-3 m a šířky 2-2,5 m. Mladé letorosty jsou zelené. Stará kůra je šedohnědá a ve vyšším věku se po malých kouscích odlupuje. Listy jsou široce vejčité, dlouhé 9-12 cm, zelené až strednezelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi bohatě v 1. polovině května dlouhými a relativně širokými (15-22x10-14 cm) latami středně dlouhých (cca. 1,7 cm dlouhých), silně a příjemně voňavých květů. Na jednom větvičce jsou až 4 laty. Květní pupeny jsou svetlozelenožlté. Otevřené květy jsou čistě bílé a plné úzkych lístků. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: nádherný okrasný šeřík vhodný do zahrad i parků, do volně rostoucího živého plotu i jako solitéra. Jako krásná a velmi voňavá odrůda je velmi vhodná i na řez do vázy. Je atraktivní i pro opylovače. Kulinární využití: sladká vůně květů jejich předurčuje na použití do sladkých jídel a do nápojů, vůni uchováme v kandizovaných květech, v šeříkovém cukry, sirupu či želé. Můžeme ho přidávat do krémů i do cesta koláčů. Kosmetické využití: k výrobě hydrolátů či éterického oleje do parfémů, pot pourri. Technické využití: z listů se dá získat zelené a hnědé barvivo, z větviček žlutooranžové. Dřevo ze starších větví se chutnaly používalo k výrobě píšťal.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou, výživnou, humózní půdu, neutrální až mírně zásaditou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -28 °C až -30 °C, středně mrazuvzdorný v květních pupenech a květech. Může ho napadat bakteriální skvrnitost listů (Pseudomonas syringae), fytoftora, václavky, padlí. Prevencí je sluneční stanoviště s dobrým prouděním vzduchu.

PŮVOD: USA, stát Oregon, Woodburn, školka Speer & Sons Nursery, pupenová mutace odrůdy Kanzan objevená Frankem Parksem, do pěstitelské praxe byla zavedena přibližně kolem roku 1990.

RŮST: středně bujný. Je to opadavý okrasný strom, dorůstající přibližně do výšky 6–8 m a šířky 4–6 m. V mládí vzpřímený, později rozložitý. Typickým znakem je tmavopurpurové olistění, které se objevuje současně s květem. Na podzim se listy vybarvují do zářivě oranžovočervené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní okrasný kultivar, který netvoří životaschopné plody, proto opylování nemá význam z hlediska tvorby plodů. Kvete koncem dubna až začátkem května, tedy středně pozdě až pozdě. Květy jsou plné až poloplné, růžové až tmavě růžové a navzdory sterilitě mohou poskytovat nektar a pyl pro opylovače.

PLODNOST: sterilní, pěstovaný výlučně pro okrasné účely.

PLODY: plody se netvoří nebo jen výjimečně. Případné plody jsou drobné, černé peckovice bez okrasné i užitkové hodnoty.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér nebo ve skupinách do parků, zahrad, stromořadí, alejí.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, plné slunce pro optimální kvetení a vybarvení listů. Půdy vyžaduje středně těžké až lehčí, dobře propustné, mírně vápenaté, bohaté na živiny, snese i jílovité, pokud nejsou přemokřené.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě přibližně do −26 °C až −29 °C, středně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči větru. Mohou se vyskytnout choroby a škůdci typičtí pro rod Prunus (bakteriální nekróza peckovin, monilióza, kořenová hniloba), není zvláště odolná ani náchylná. Kůra je relativně tenká a citlivá na mechanické poškození, což je typický znak okrasných třešní.

PŮVOD: Francie, Nancy vyšlechtil ho Victor Lemoine v roce 1896 jako jednu z prvních plnokvětých odrůd odrůdu šeříku obecného (Syringa vulgaris) a pojmenoval ho po Victorovi Charlesovi Joly, francouzském lékaři, hoteliérovi a spisovateli zahradnické tematike. Synonymum: Chas Joly.

RŮST: středně bujný, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 3-4 m a šířky 2,5-4 m. Mladé letorosty mají červenavým nádech. Stará kůra je šedohnědá a ve vyšším věku se po malých kouscích odlupuje. Listy jsou široce vejčité až srdčité, šťavnatě zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete v koncem dubna až v květnu dlouhými a relativně úzkými (12-22x7-10 cm) latami menších (cca. 1,6 cm dlouhých), silně a příjemně voňavých květů. Květní pupeny jsou velmi tmavopurpurové. Otevřené květy jsou tmavopurpurové a poloplné. Protože vnitřní plátky květů jsou často podvihnuté a jemně skrútené, spodní část lístků svetlopurpurovej barvy vytváří dvoubarevný efekt. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: nádherný okrasný šeřík vhodný do zahrad i parků, do volně rostoucího živého plotu i jako solitéra. Jako krásná a velmi voňavá odrůda je velmi vhodná i na řez do vázy. Je atraktivní i pro opylovače. Kulinární využití: jeho sladká vůně ho předurčuje k použitiu do sladkých jídel a do nápojů, vůni uchováme v kandizovaných květech, v šeříkovém cukry, sirupu či želé. Můžeme ho přidávat do krémů i do cesta koláčů. Kosmetické využití: k výrobě hydrolátů či éterického oleje do parfémů, pot pourri. Technické využití: z listů se dá získat zelené a hnědé barvivo, z větviček žlutooranžové. Dřevo ze starších větví se chutnaly používalo k výrobě píšťal.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou, výživnou, humózní půdu, neutrální až mírně zásaditou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -28 °C až -30 °C, středně mrazuvzdorný v květních pupenech a květech. Může ho napadat bakteriální skvrnitost listů (Pseudomonas syringae), fytoftora, václavky, padlí. Prevencí je sluneční stanoviště s dobrým prouděním vzduchu.