Řadit podle:
82 produktů
82 produktů
PŮVOD: Korsika, jižní Itálie a Sardinie, severozápadní Albánie, kde roste v údolích při vodních tocích a na svazích kopců v rozmezí 100–1400 m n. m.
RŮST: bujný. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 10–15, zřídka až 28 m a šířky 8 m, s průměrem kmene 60–100 cm. Vejčité až eliptické listy v příhodných lokalitách na stromě zůstávají velmi dlouho – od března do prosince, před opadem se zbarvují do žluta.
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá se samčími a samičími květy opylovanými větrem, převážně cizosnubná. Samčí jehnědy se tvoří už během léta, u nás kvete v březnu.
PLODNOST: pozdní (v 10.–12. roce života), v teplých oblastech vysoká.
PLODY: hnědé nažky s neprůsvitným kožovitým lemem uložené v 1,5–3 cm velké dřevnaté šištici.
DOZRÁVÁNÍ: během podzimu až do prosince.
VYUŽITÍ: celý strom lze využít jako přípravnou a meliorační dřevinu na neplodných půdách a ke zpevňování svahů. Díky symbióze s nitrifikačními bakteriemi Actinomyces alni vázajícími dusík a opadu listí obohacuje půdu o živiny a humus. Výborně se hodí do větrolamů. Velmi dobře snáší městské prostředí, je vhodným stromem do alejí. Suché šištice lze využít do (vánočních) dekorací. Její červeno-oranžové dřevo je ve vodě velmi trvanlivé, používá se v řezbářství a soustružnictví i na výrobu nábytku, obkladů a překližky.
STANOVIŠTĚ: slunné nebo jen slabý polostín. Roste na široké škále půd: v hlinitých, jílovitých i písčitých, kyselých až zásaditých. Preferuje vlhčí půdu, ale toleruje i sušší stanoviště.
ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, silně odolná vůči větru, zamokření i suchu, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.
PŮVOD: od Evropy až po Asii, nejčastěji v lužních lesích, podél toků a na vlhkých humózních půdách.
RŮST: bujný, dosahuje výšky 10 - 15 m a šířky 8 m. Listnatý opadavý strom, který roste vzpřímeně, často jako vícekmenný keř. Kůra je červenohnědá až šedá s tmavě šedou, mělce rozpukanou borkou. Jednoduché, podlouhlé listy jsou po okrajích jemně pilovité s ostrou špičkou.
OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, cizosprašná, hmyzosnubná. Atraktivní bílé květy jsou uskupené v hroznech dlouhých 8-15 cm, kvetou v dubnu až květnu a jsou výrazně aromatické.
PLODNOST:
PLODY: kulovité, lesklé, černé peckovice (velké 5-7 mm) s trpkou a šťavnatou dužninou uspořádané v převislých hroznech. Pecka je žlutá, kulovitá, rýhovaná.
DOZRVÁNÍ: v červenci až srpnu.
VYUŽITÍ: Vhodná jako okrasná parková dřevina zejména ve vlhčích, nivních oblastech při vodních tocích či vodních plochách. Dřevo voní po hořkých mandlích a používá se v řezbářství k výrobě drobných předmětů či ve stolařství k výrobě nábytku. Plody se dají použít k výrobě džemu, v syrovém stavu jsou většinou příliš hořké. Z listů se dá získat zelené barvivo, z plodů zelené až šedé.
STANOVIŠTĚ: V mládí snáší i stinné stanoviště, později vyžaduje více světla a více prostoru, aby více plodila. Obecně nenáročná na pěstování, jen nemá ráda velmi větrné polohy a velmi vápenité půdy, ačkoliv nějaké množství vápníku v půdě snese.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 až -40 °C. Dobře odolná vůči chorobám a škůdcům.
PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.
RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.
OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.
PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.
PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.
DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.
VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.
STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.
PŮVOD: západní, střední a jihovýchodní Evropa, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po Sicílii, na východě po řeku Dněstr. Izolované lokality jsou na Krymu a na Kavkaze. V ČR a SR je velmi rozšířený, zejména v pahorkatinách a hornatinách do 700 m n. m.
RŮST: pomalý. Je to opadavý, mohutný strom dorůstající do výšky 20–40 m a šířky až 25 m s rovným kmenem a širokou korunou, je velmi dlouhověký, dožívá se kolem 500 let, někdy i více. Kůra je v mládí sivě zelená, hladká, později rozpraskaná, šedočerná. Listy jsou řapíkaté, řapíky dlouhé 12–15 mm. Lístková čepel je široce obvejčitá, na bázi klínovitá, zřídka zaoblená nebo mělce srdčitá, peřeně laločnatá.
OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý s jednopohlavnými květy, větrem opylovaný, převážně cizosnubný. Kvete protandricky, tedy samčí květy jednoho stromu rozkvétají dříve než většina samičích květů.
PLODNOST: pozdní (mezi asi 20–40, či až 100 lety v zápoji), střídavá, se silnými semennými roky, jejichž frekvence je podmíněna konkrétní lokalitou.
PLODY: žaludy podlouhlého tvaru (15–25 mm × 8–14 mm), s plochými nebo jen mírně vypouklými číšky s nesrostlými šupinami, vejčitě kopinatými, drobnými, jemně chlupatými, plody vyrůstají v paždí listů po 1–5 a buď sedí, nebo jsou na krátkých stopkách do 1,5 mm.
DOZRÁVÁNÍ: od září do října.
VYUŽITÍ: kromě toho, že je významnou lesní dřevinou, je vhodný i jako okrasná soliterní dřevina v parcích, velkých zahradách, pastvinách a volné krajině, ale také v alejích či větrolamech. Sehrává významnou ekologickou roli, protože je na něj vázáno mnoho druhů hmyzu a jeho žaludy jsou zdrojem potravy pro množství živočichů a jeho řídká koruna umožňuje pronikání dostatku světla a podporuje tak pestrý podrost. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Je významným producentem medovice, tedy včelařskou dřevinou. Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: pevné, velmi kvalitní, trvanlivé dřevo se používá ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Při výmladkovém hospodaření je významným zdrojem tvrdého palivového dřeva a dřevěného uhlí. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyskytuje se na různých geologických podložích. Roste i na mělkých a minerálně chudých půdách. Vyhýbá se jen oblastem s více kontinentálním klimatem.
ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě do asi -23,3 °C až -28,9 °C, díky pozdějšímu rašení a kvetení obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění dobře odolný vůči suchu, větru a znečištění ovzduší.
Mohutný strom s vejčitou, hustě olistěnou korunou, dorůstající do výšky 20–30 m a dožívající se v ideálních podmínkách 150 až 200 let. Kůra stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanité, pěti- až sedmilaločnaté, velké 8–12 cm, řapíky po odlomení produkují bílou lepkavou šťávu. Žlutozelené květy jsou seskupené ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rašení listů. Plodem je křídlatá dvounažka, srostlá pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, zelenavá až červenkavá, při dozrání rezavě hnědá. Nažky jsou ploché, dozrávají v září až říjnu. Polostinná dřevina, vyhovuje jí určitá půdní vlhkost. Poměrně dobře odolává mrazu.
PŮVOD: Severní Amerika, Spojené státy americké od východního Texasu po jižní Georgii.
RŮST: roste bujně, dorůstá do výšky 15–20 m, šířky okolo 12 m. Má velké dekorativní chlupaté listy a velmi nápadné bílé až světle růžové květy.
OPYLOVACÍ POMĚRY: má oboupohlavné květy, je samosprašná.
PLODNOST: středně raná, začíná ve věku 6–8 let a větší úrody produkuje od 10. roku života, střídavá, dobré úrody každé 2–3 roky. Jen malé procento z květů vytvoří plody.
PLODY: válcovité tobolky (20–30 cm dlouhá, 6–8 mm široká) světle hnědé barvy, která puká dvěma chlopněmi. Plody vyrůstají v latách na 20–40 mm dlouhých stopkách. Semeno je oboustranně blanitě lemované, stříbřitě šedé. Semena jsou seskupena ve větším počtu kolem středního sloupku.
DOZRÁVÁNÍ: během září.
VYUŽITÍ: alejový a parkový strom, dekorativní celoročně.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, živná, nejlépe vlhčí půda v teplých nížinách a středně teplých pahorkatinách, ale snese i sucho.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C.
Impozantní strom se vzpřímenou, pyramidální až široce kuželovitou korunou, dorůstající do výšky 8–14 m. Opadavé listy jsou matné, svěže zelené, velké až 17 cm. Kvete začátkem dubna, ještě před olistěním a vyniká krásnými, až 10 cm velkými bílými a příjemně vonícími květy. Plody jsou červeno oranžová semena. Před větrem chráněné slunné stanoviště příp. mírný polostín. Půda úrodná, propustná, přiměřeně vlhká, mírně kyselá. Mrazuvzdornost do -34 ℃. Mulčování mělce kořenícího systému. Špatná snášenlivost řezu. Původ Japonsko a Korea.
PŮVOD: Evropa od Španělska, Irska a Francie až po řeku Ob, Altaj a Ťan-Šan, Malá a Střední Asie, Atlas v severní Africe. Naše domácí dřevina rostoucí v pahorkatinách relativně hojně na okraji lesů, v křovinách, světlých lesích a na pastvinách.
RŮST: středně rychlý, je to keř nebo nízký strom vysoký do 7 m a široký asi 3 m, s nepravidelnou korunou. Větve vyrůstají v pravém úhlu, jsou protistojné, lesklé a holé. Kůra mladých větviček je hladká, světle hnědá, později černohnědá. Listy jsou protistojné, kulaté až elipsovité, na okraji drobně pilovité.
OPELOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, tedy na jedné rostlině se tvoří buď samčí nebo samičí květy, takže k dosažení plodů jsou potřebné samčí i samičí rostliny. Květy tvoří v paždích listů 2–8-květé nepravé okolíky, příjemně vonící, kvetou v květnu až červnu, někdy se kvetení protáhne až do srpna.
PLODÍ: brzy, hojně, pravidelně. 2,1 m vysoký keř umí vytvořit až 1455 plodů.
PLODY: malé kulaté peckovice s průměrem 6-10 mm, které při zrání mění barvu ze zelené na černou. Každá peckovice obsahuje zelenou nebo černofialovou lepivou dužinu a 3-4 pecky.
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.
VYUŽITÍ: zejména do přírodních, ale i přísněji stříhaných živých plotů přírodních větších i menších zahrad, do mezí a větrolamů ve volné krajině, případně do parků. Je považován za dobrou nektarodárnou i pylodárnou dřevinu. Květy, plody i kůra se použijí v lidovém léčitelství jako projímadlo. Z nezralých plodů se může získat zelené barvivo, které se po smíchání s arabskou gumou dá využít jako vodová barva. Z kůry se zase může získat žluté barvivo. Dřevo je pěkně mramorované a dá se využít v soustružnictví.
STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, upřednostňuje lehčí, kyprou humózní, mírně kyselou půdu, dobře však snáší i vápenitou.
ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -45 °C. Je silně odolný vůči větru a znečištění ovzduší.
PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.
RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.
OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.
PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.
PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.
VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.
STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.
ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.
PŮVOD: střední a SV část USA. Do Evropy byl jako okrasná dřevina introdukován v roce 1800.
RŮST: středně bujný až pomalejší. Je to opadavý listnatý strom, který dorůstá do výšky 15–25 m a šířky 8 m. Má široce kuželovitou korunu s charakteristickými převislými spodními větvemi. Šedočerná borka zůstává dlouho hladká, u starších stromů je mělce rozpukaná. Listy jsou eliptické, dlouhé 5–16 cm, s 5–7 podlouhle oválnými, zubatými laloky a širokými zářezy. Jsou oboustranně lysé a lesklé, pouze na rubu v paždí žilek jsou chomáčky chlupů. Jsou svěže zelené, na podzim atraktivně červené či leskle hnědé.
OPyLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, jednodomý se samčími i samičími květy na jednom stromě, ale k opylení vyžadující přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince, větrosnubný.
PLODNOST: je pozdní, v zápoji vstupuje do plodnosti ve věku asi 20 let, solitérní stromy někdy už v 15 letech. Je střídavá, dosahuje průměrně 210 300 plodů na hektar (s variabilitou 13 300 až 492 700 plodů/ha), přičemž nižší bývá každé 3 až 4 roky.
PLODY: krátké (max. 1,5 cm) žaludy vyrůstající jednotlivě a téměř přisedající na větve. Z jedné třetiny je pokrývá plochá číška s hustými, chlupatými šupinami.
DOZRÁVÁNÍ: druhý rok po opylení během října.
VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitéra, ve skupině či jako větrolam ve volné krajině, zejména na vlhčích místech. Plody jsou zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít i ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, i když je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a mletých) se mohou používat jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z vnitřní kůry nebo z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je pevné, tvrdé, hrubozrnné, těžké, často s množstvím suků a voděodolné, používá se na šindele, obkladové desky, ve stolařství na výrobu nábytku. Z duběnek se dají získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.
STANOVIŠTĚ: slunné, toleruje široké spektrum půd, co se týče vlhkosti, ale nesnáší zásadité či vápenaté půdy, v nichž trpí chlorózou, vyžaduje kyselé až neutrální půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do −29 °C až −34 °C. Po zakořenění dobře snáší sucho, zasolení půdy posypovou solí. Dobře snáší vysoké teploty i vítr. Toleruje znečištění ovzduší i krátkodobé zaplavení.
PŮVOD: Itálie, Curtatone, vyšlechtil Maurizio Lapponi okolo roku 1999. Mezidruhový kříženec Photinia x fraseri vznikl křížením druhů Photinia glabra x Photinia serratifolia zřejmě ve školce Fraser Nursery v Birminghamu v Alabamě v USA a byl uveden na trh v r. 1955.
RŮST: slabší, ještě kompaktnější než původní odrůda Red Robin. Je to menší stálezelený strom nebo keř dorůstající do výšky a šířky jen 1–1,5 m. Dobře snáší přísnější konturový řez. Letorosty a mladé listy jsou výrazně červené (od toho je odvozen jeho lidový název červinka), po 2–3 týdnech postupně změní barvu na leskle zelenou. Jelikož roste i třikrát za rok, keř je často barevně pestře vybarvený.
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě alespoň částečně samosprašná, s oboupohlavnými drobnými květy v okolících opylovanými hmyzem. Kvete v květnu až červnu.
PLODNOST: relativně nízká, jelikož jde o mezidruhový kříženec.
PLODY: nápadně červené, malé (4–12 mm) malvice v okolících, nejedlé pro lidi, ale jedlé pro ptáky.
DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu, zůstávají na keři po celou zimu.
VYUŽITÍ: zejména jako okrasný keř ať už jako solitéra nebo jako nižší živý plot (okolo 90 cm) do menších i větších zahrad a parků, veřejné zeleně. Dobře snáší řez a je celoročně dekorativní.
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín s propustnou, písčitou až hlinitou půdou, dobře snáší i vápenité půdy.
ODOLNOST: mrazuvzdorná do asi -17 °C. Po zakořenění dobře snáší i sucho. Tento kultivar je vysoce odolný vůči houbové chorobě způsobené diplokarponem hruškovým (Entomosporium maculatum).
PŮVOD: Severní a Střední Amerika v rozmezí 0–800 m n. m. V místech původního výskytu roste nejčastěji na neutrálních až kyselých, vlhkých, bohatých hlinitých náplavech, v údolích dolních toků řek. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1681.
RŮST: opadavý, středně vysoký až vysoký strom, dorůstá do výšky 15–23 m a šířky 12–15 m s průměrem kmene 60–100 cm. Koruna zpočátku kuželovitá, později kulovitá, široce rozvětvená. Borka je tmavošedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá. Listy jsou svrchu tmavě zelené, jednoduché, dlanitě laločnaté s 3–7 špičatými laloky, na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes růžovou, purpurovou až po fialovou. Na 2–3letých větvích se často tvoří korkové lišty.
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulovitých hlávkách. Kvete od konce února do poloviny května.
PLODNOST: raná (kolem 3–5 let po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.
PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křidélky mají velikost 1–2 mm.
DOZRÁVÁNÍ: během září až října.
VYUŽITÍ: Je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinární využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou živici, kterou mnohé indiánské kmeny používaly jako žvýkačku. Léčivé účinky: živice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí i proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti několika chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: živice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.
STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi široké spektrum půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v mokřadech.
ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, přímořské slané ovzduší stejně jako zastínění dlažbou. V Evropě obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

