Listnaté

Mohutný strom s přímým kmenem, dorůstající do výšky 20–30 metrů a dožívající se více než 100 let. Koruna je vejčitého, později válcovitého tvaru, větve jsou poměrně tenké. Kůra je zelenohnědá, s četnými příčnými lenticelami na letorostech. Borka je tmavošedá až černá, v mládí hladká, později rozpukaná. Pupeny jsou velmi lepkavé, fialově hnědé. Listy jsou jednoduché, tvarem obráceně vejčité, na vrcholu oblé, okraj je dvojitě pilovitý. Horní strana listů je lesklá, tmavě zelená, spodní strana světle zelená, s rezavými chloupky, v mládí lepkavá. Listy se na podzim nezbarvují, opadávají zelené. Jehnědy se začínají tvořit už na podzim a kvetou v březnu a dubnu. Samčí květy tvoří převislé, 4–7 cm dlouhé jehnědy. Samičí jehnědy (dlouhé 5–7 mm) jsou vejcovité, vzpřímené, fialově hnědé, v době květu s červenými bliznami. Vejcovité šištice na delší stopce, ve stavu zralosti tmavohnědé, zdřevnatělé, dozrávají v září až říjnu. Semenem je kulatá až pětihranná semenná nažka (velká 2–4 mm), která je lesklá, hnědá, s úzkým oboustranným křidélkem. Světlomilná břehová dřevina, na Slovensku se vyskytuje v lužních lesích, kolem řek a potoků, v polohách do 750 m n. m. Preferuje hluboké půdy se stálou hladinou podzemní vody, oblibuje slunné stanoviště a je poměrně odolná vůči mrazu.

PÔVOD: druh bol nájdený v Nemecku ako medzidruhový kríženec Lonicera sempervirens a Lonicera x americana (ten je krížencom L. caprifolia x L. etrusca) koncom 19. storočia, prvýkrát ho popísal v roku 1900 Alfred Rehder. Je pomenovaný po nemeckom škôlkarovi Heckrottovi. Pôvod odrody nie je známy. 

RAST: bujný, je to poloopadavá až opadavá liana dorastajúca aj do výšky 3-4,5 m a šírky 2-4 m vyžadujúca oporu, okolo ktorej sa môže ovíjať. Rezom sa dá vytvarovať do menšieho kríka s rozmermi 1,2-1,8 m. Má modrozelené, oválne listy dlhé do 5 cm. 

OPEĽOVACIE POMERY: pravdepodobne čiastočne samoopelivý, opeľovaný včelami, čmeliakmi, morami či kolibríkmi. Kvitne veľmi bohato od júna do septembra silne voňavými kvetmi s dlhou rúrkovitou korunou ružovopurpurovou z vonkajšej a žltou z vnútornej strany.

PLODNOSŤ: skorá (2.-3. rok po výsadbe), stredne vysoká, hoci sa nepestuje pre nejedlé plody.

PLODY: malé, lesklé červené, guľaté, nejedlé bobule (5-8 mm) s tenkou šupkou, obsahujúce niekoľko semien.

DOZRIEVANIE: od augusta do októbra podľa lokality.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna hustorastúca liana listami aj bohatým a dlhým kvitnutím krásnymi a voňavými kvetmi vhodná na pergoly, treláže, ploty, kde sa môže ovíjať. Vhodná do záhrad, parkov aj inej mestskej zelene. Kulinárne využitie: kvety po odstránení zeleného kalichu možno použiť ako jedlú dekoráciu dezertov, šalátov či zaliať ich ako čaj alebo si z nich urobiť sirup.

STANOVIŠTE: slnečné až polotieň, preferuje dostatočne vlhkú, ale dobre odvodnenú pôdu bohatú na organickú hmotu od mierne kyslej po mierne zásaditú, neznáša premokrenie. Je vhodný do teplých, stredne teplých a chránených chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolný do asi -23 °C. V kvete obvykle uniká neskorým jarným mrazom. Je obvykle dobre odolný voči škodcom a chorobám, v príliš teplom ovzduší môže trpieť voškami či múčnatkou. Je dobre vetruodolný, dobre znáša zatienenie, hoci najviac kvitne na priamom slnku.

PŮVOD: druh pochází ze střední Číny, provincií An-chuej, Che-nan, Chu-pej, Kan-su, Šan-si a Šen-si, kde roste v nadmořské výšce od 300 do 1400 m n. m na horských svazích, v křovinách, na okrajích cest, mezi skalami. Poprvé ji vědecky popsal Karl Graebner až v roce 1901. Do Evropy se dostala na začátku 20. století. Rodový název připomíná německého botanika Richarda Kolkwitze, druhový latinský znamená doslova líbezná. Odrůda Pink Cloud pochází ze Spojeného království, Surry, kde byla v roce 1946 vybrána v zahradě britské Královské zahradnické společnosti ve Wisley.

RŮST: středně bujný, je to opadavý, bohatě větvený keř s hustě olistěnými větvemi. Dorůstá do výšky 1,5-3 m a šířky 2,5-4 m. Má protistojné, jednoduché listy s krátkými stopkami, jejich čepel je kopinatá až oválná.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, minimálně částečně samosprašná až samosprašná, hmyzem opylovatelná s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června květy, které jsou na rozdíl od botanického druhu mírně větší a také se objevují ve větším množství v květenstvích. Mají zvonkovitý tvar, jsou narůžovělé s výraznou žlutou síťovitou kresbou, obsahují hodně pylu a nektaru a jsou velmi atraktivní pro hmyz: včely, pestřenky, čmeláky či motýly.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale do plodnosti vstupuje brzy (2-4 roky po výsadbě), plodnost je pravidelná a vysoká.

PLODY: malé tobolky (5-8 mm) vejčitého tvaru, chlupaté a hnědé, obsahují 1 semeno.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do září.

VYUŽITÍ: jako keř okrasný zejména během pozdního jara květem atraktivním nejen pro nás, ale i pro opylovače a včely medonosné, je vhodná do menších i větších zahrad jako solitera, ale i do živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do včelínů pro zpestření pastvy po odkvětu ovocných dřevin. V zimě může plnit okrasnou funkci i díky zajímavě odlupující se kůře na starším dřevě.

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, chráněné před větrem. Půdu preferuje středně úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, nesnáší přemokřenou těžkou půdu.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě až do -34 °C, v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Nezvykne trpět chorobami či škůdci, občas ji mohou napadnout mšice.

PÔVOD: Francúzsko, Nancy vyšľachtil ho Victor Lemoine v roku 1896 ako jednu z prvých plnokvetých odrôd odrodu orgovánu obyčajného (Syringa vulgaris) a pomenoval ho po Victorovi Charlesovi Joly, francúzskom lekárovi, hoteliérovi a spisovateľovi záhradníckej tematike. Synonymum: Chas Joly.

RAST: stredne bujný, je to opadavý listnatý krík dorastajúci do výšky 3-4 m a šírky 2,5-4 m. Mladé letorasty majú červenkastý nádych. Stará kôra je šedohnedá a vo vyššom veku sa po malých kúskoch odlupuje. Listy sú široko vajcovité až srdcovité, šťavnato zelené.

OPEĽOVACIE POMERY: čiastočne samoopelivý, s obojpohlavnými kvetmi opeľovanými hmyzom. Kvitne v koncom apríla až v máji dlhými a relatívne úzkymi (12-22x7-10 cm) metlinami menších (cca. 1,6 cm dlhých), silne a príjemne voňavých kvetov. Kvetné puky sú veľmi tmavopurpurové. Otvorené kvety sú tmavopurpurové a poloplné. Keďže vnútorné lupene kvetov sú často podvihnuté a jemne skrútené, spodná časť lupeňov svetlopurpurovej farby vytvára dvojfarebný efekt. Po odkvitnutí odporúčame kvety odstrihnúť. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: tobolky obsahujúce semená, ale nepestuje sa pre plody.

DOZRIEVANIE: najmä v júli a auguste, ale nepestuje sa pre plody.

VYUŽITIE: nádherný okrasný orgován vhodný do záhrad aj parkov, do voľne rastúceho živého plotu aj ako solitéra. Ako krásna a veľmi voňavá odroda je veľmi vhodná aj na rez do vázy. Je atraktívna aj pre opeľovačov. Kulinárne využitie: jeho sladká vôňa ho predurčuje k použitiu do sladkých jedál a do nápojov, vôňu uchováme v kandizovaných kvetoch, v orgovánovom cukre, sirupe či želé. Môžeme ho pridávať do krémov aj do cesta koláčov. Kozmetické využitie: na výrobu hydrolátov či éterického oleja do parfémov, pot pourri. Technické využitie: z listov sa dá získať zelené a hnedé farbivo, z konárikov žltooranžové. Drevo zo starších konárov sa vraj používalo na výrobu píšťal.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň, preferuje dobre odvodnenú, výživnú, humóznu pôdu, neutrálnu až mierne zásaditú. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladnejších polôh.

ODOLNOSŤ: mrazuodolný v dreve do -28 °C až -30 °C, stredne mrazuodolný v kvetných pukoch a kvetoch. Môže ho napádať bakteriálna škvrnitosť listov (Pseudomonas syringae), fytoftóra, podpňovky, múčnatka. Prevenciou je slnečné stanovište s dobrým prúdením vzduchu.

PÔVOD: druh pochádza zo strednej a východnej Číny, Kórejského poloostrova a Japonska, kde rastie v lesoch a na ich okrajoch, na lesnatých svahoch, na čistinkách, v roklinách a horských údoliach, na brehoch vodných toko, v horách aj nad hranicou lesa, v nadmorskej výške 700–4000 m n. m. Do Európy bol privezený prvýkrát v roku 1870. Odroda Anthony Waterer pochádza z Anglicka, Surrey, Woking, škôlky Knap Hill Nursery, kde bol objavený ako náhodný semenáč. Na trh bol uvedený okolo roku 1890 a pomenovaný po majiteľovi škôlky.

RAST: umiernený, je to nízky, kompaktný, guľovitý ker. Dosahuje výšku a šírku 0,6 až 1,0 metra. Habitus je hustý, viackmenný s vystupujúcimi až rozložitými konármi. Listy sú kopijovité, mladé listy majú pri pučaní nápadný červenofialový nádych, neskôr tmavnú do zelena.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, opeľovaný najmä včelami a motýľmi. Kvitne od konca júna do augusta na tohtoročných výhonoch. Tvorí ploché súkvetia – chocholíky tmavokarmínovoružovej farby. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: plodom je extrémne malý 2-3 mm, hnedý, blanitý, nenápadný mechúrik – suchý, pukavý, otvárajúci sa jedným brušným švom, obsahujúci drobné, prachovité, nejedlé semená.

DOZRIEVANIE: mechúriky dozrievajú v októbri až novembri. Keďže sa nekonzumujú, dozrievanie označuje len botanickú zrelosť semien.

VYUŽITIE: primárne využitie je okrasné - v záhradnej a krajinnej architektúre (skupinové výsadby, nízke živé ploty, spevňovanie svahov). Je kvetmi veľmi atraktívny nielen pre nás, ale aj pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: Najlepšie prosperuje na priamom slnku (podmieňuje intenzitu farby kvetov), znáša však aj polotieň. Uprednostňuje vlhké, dobre priepustné hlinité pôdy, ale je vysoko prispôsobivý voči pH pôdy a mestskému znečisteniu.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuvzdorný v dreve do -35 °C až -40 °C. Drevo je húževnaté, v tuhých zimách môže namŕzať, ale po jarnom spätnom reze výborne regeneruje. Pomerne odolný proti chorobám a škodcom, občasne sa môžu vyskytnúť listové škvrnitosti, roztoče alebo vošky. Táto odroda je lepšie odolná voči múčnatke.

PÔVOD: Nemecko, vyšľachtil ju Hans Hachmann a na trh bola uvedená v roku 1974. Patrí medzi hybridy Forsythia x intermedia, ktoré sú krížencami medzi F. suspensa a F. viridissima.

RAST: stredne bujný. Ide o opadavý ker so vzpriameným a husto rozkonáreným habitusom. Typicky dosahuje výšku 2 až 3 metre pri podobnej šírke. Koruna je hustá a dobre rozkonárená už od bázy. Mladé výhony sú žltozelené s výraznými lenticelami, zatiaľ čo staršie drevo vytvára sivo-hnedú borku. Listy sú vajcovito-kopijovité, zvyčajne 8–12 cm dlhé, a na jeseň sa sfarbujú do žltkastých až purpurovo-bronzových odtieňov.

OPEĽOVACIE POMERY: pravdepodobne čiastočne samoopelivá, hmyzom opelivá, jednodomá s obojpohlavnými kvetmi. Kvitnutie prebieha v marci až apríli, zvyčajne trvá 2–3 týždne, kvitne veľmi bohato veľkými, zlatožltými kvetmi zvončekovitého tvaru so 4 lupeňmi.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: drevnatá, vajcovitá tobolka dlhá približne 1 – 1,5 cm. Obsahuje niekoľko malých, okrídlených semien. Povrch tobolky je hnedý a kožovitý.

DOZRIEVANIE:

VYUŽITIE: ker je veľmi dekoratívny kvetom skoro na jar a používa sa ako solitér či do živých plotov do záhrad, parkov či mestskej zelene. Konáre s kvetmi sa výborne hodia na rez do vázy, aj s rýchlením počas zimy a kvety príležitostne ako jedlá ozdoba, hoci sú horké.

STANOVIŠTE: slnečné, plné slnko je nevyhnutné pre maximálnu produkciu kvetov, ale zvládne aj v polotieň, ale s obmedzeným kvitnutím a slabším vzrastom. Je nenáročná na pestovanie. Preferuje vlhké, dobre priepustné hlinité pôdy. 

ODOLNOSŤ: je extrémne mrazuvzdorná v dreve - odoláva teplotám až do -30 °C. Jednou z kľúčových vlastností tohto kultivaru je vyššia mrazuvzdornosť kvetných púčikov v porovnaní s inými hybridmi F. × intermedia. To z nej robí spoľahlivo kvitnúci ker aj v chladnejších oblastiach, kde iné kultivary môžu prísť o púčiky vplyvom neskorých mrazov. Všeobecne odolná voči škodcom a chorobám, niekedy ju môžu napadnúť vošky, príležitostne sa môže vyskytnúť hubovitá choroba (Phomopsis) alebo bakteriálna škvrnitosť (Pseudomonas syringae), ale Goldzauber vykazuje celkovo lepšiu vitalitu a odolnosť než staršie kultivary ako Spectabilis. Je stredne tolerantná voči mestskému znečisteniu a ílovitým pôdam.

PÔVOD: Francúzsko, Versailles, vyšľachtil Marcel Moser v škôlkach Moser & Fils. Na trh bol uvedený v roku 1897. Ide o hybrid vzniknutý krížením hybridov Clematis Belisaire x Clematis Marcel Moser.

RAST: bujný, je to vysoká opadavá liana, dosahujúca výšku 2,4-4 m a šírku 0,5-1m. Vysádzajte tak, aby bol koreňový krčok v hĺbke 5-8 cm pod úrovňou terénu, čo podporí tvorbu nových výhonov z podzemných častí.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý. Kvitne na letorastoch aj staršom dreve, netreba ho výrazne rezať. Doba kvitnutia trvá od konca marca do mája na staršom dreve a následne opätovne začiatkom jesene na letorastoch. Tvorí veľké, jednoduché, ploché kvety s priemerom 15-20 cm, ktoré sa skladajú z 6-8 ružovofialových špicatých okvetných lístkov. Každý z nich nesie výrazný karmínový pruh a kontrastné červenkasté tyčinky. Farba kvetov na intenzívnom slnku bledne.

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: suché, jednosemenné nažky vajcovitého až splošteného tvaru s dlhým, hodvábnym a trvácnym príveskom. Súplodia sú veľké a dekoratívne, po opadaní okvetných lístkov pripomínajú nadýchané striebornosivé chumáče. 

DOZRIEVANIE: na jeseň, v októbri až decembri.

VYUŽITIE: je to veľmi dekoratívna liana vhodná k plotom, stenám s oporou, altánkom, na pergoly, balkónové konštrukcie, aj do väčších nádob. Dekoratívnu hodnotu dopĺňajú aj plstnaté nažky po odkvitnutí. 

STANOVIŠTE: vyžaduje slnko až polotieň - veľmi vhodná na pestovanie pri severnej expozícii, keďže dokáže prosperovať aj v určitom tieni; v teplejších oblastiach môže byť práve toto najvhodnejšie stanovište pre jej výsadbu. Uprednostňuje úrodnú, humóznu, vlhkú, ale dobre priepustnú pôdu. Je vhodný do teplých, stredne teplých aj chladných oblastí.

ODOLNOSŤ: vysoko mrazuvzdorný v dreve. Môžu ho poškodzovať vošky, slimáky a húsenice, okvetné lístky môžu byť poškodzované ucholakmi, môže trpieť múčnatkou a vädnutím plamienkov (Calophoma clematidina), fytoftórou, hrdzou (Coleosporium clematidis) či vírusmi.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plamienky nechávame výhradne pre potechu oka a opeľovačov - všetky časti rastlín rodu Clematis obsahujú glykozid ranunkulín, ktorý sa pri poškodení pletív (žuvaním, drvením) enzymaticky mení na toxický protoanemonín. Táto látka spôsobuje: Pri kontakte s pokožkou: Dermatitídu, pľuzgiere a pálenie. Pri požití: Intenzívne pálenie v ústach, nadmerné slinenie, vracanie a v závažných prípadoch krvavé hnačky alebo kŕče. 

Foto zdroje: congerdesign, dendoktoor a Etienne-F59 (Pixabay)

PÔVOD: areál pôvodného druhu sa rozprestiera od Stredomoria a J strednej Európy (zasahuje až na Slovensko) cez Kaukaz a západné Himálaje až po Čínu. VEurópe rastie na výslnných kamenistých svahoch v nížinách a pahorkatinách, v ďalších častiach areálu potom najčastejšie v horských lesoch a krovinách od 700 do 2400 m n. m. Odroda pochádza z Holandska, škôlka Kolster, vyšľachtil ju Hendrik Kolster v roku 1997.

RAST: umiernený, je to kompaktný ker alebo menší strom dorastajúci do výšky a šírky až 2-2,5 m, dá sa strihom vytvarovať na živý plot s výškou 1,8 m či menej. Má okrúhlo vajcovité tmavozelené listy s vyčnievajúcou, svetlozelenou žilnatinou, ktoré sa krásne vynímajú pri svetlozeleno- či červenosfarbených kultivaroch. Na jeseň sa listy sfarbia do odtieňov oranžovej a červenej. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá. Kvitne malými, žltozelenými kvetmi na dlhých stopkách v koncových metlinách od mája do júna.

PLODNOSŤ: relatívne nízka, ostatné opadávajú.

PLODY: tmavohnedé kôstkovice s trvalým kalichom veľmi ozdobné dlhými stopkami, ktoré spolu so stopkami opadnutých nevyvinutých plodov a bočnými konárikmi súkvetí ochlpatejú (= obrastú trichómami), takže celé súplodie vyzerá ako obláčik ružovokrémového dymu alebo ako parochňa. Z toho je odvodený aj anglický názov (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRIEVANIE: od septembra do októbra. Po dozretí sa odlamuje celé súplodie a slúži ako lietací aparát.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna drevina, ktorá sa uplatní ako solitéra v menších aj väčších záhradách či parkoch, ale aj do živého plotu, najmä v kombinácii s inými odrodami škumpy - napr. s purpurovolistou Royal Purple alebo žltozelenolistou Golden Spirit®. Technické využitie: z kvetov a listov sa získava esenciálny olej s mangovou vôňou. Z koreňa a kmeňa sa získava nie veľmi trvanlivé žlté farbivo "mladý fustik", ktoré sa používalo od renesancie až do objavenia syntetických farbív v 19. storočí. Drevo, označované tiež ako "uhorský fustik" či "fisetové drevo", sa používalo najmä na výrobu intarzií nábytku či výrobu rámov na obrazy. Listy a kôra sú dobrým zdrojom tanínov. Konáriky sa dajú použiť v košikárstve.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň. Na rozdiel od iných odrôd so žltozelenými listami dobre znáša aj plné slnko bez popálenia listov, ak pôda nie je príliš suchá. Na pôdu nie je náročná, znesie väčšinou pôd, ale preferuje vlhkú, ale dobre odvodnenú pôdu, nie príliš výživnú. Je vhodná do teplých, stredne teplých aj chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do asi -25 °C. Kvetné puky môžu niekedy poškodiť neskoré jarné mrazy. Staršie rastliny dobre znášajú sucho. Je dobre odolná aj voči vetru, vysokým teplotám či znečisteniu ovzdušia. Väčšinou netrpí chorobami či škodcami, ojedinele podpňovkami či verticíliovou hnilobou alebo v prílišnom suchu múčnatkou.

PÔVOD: areál pôvodného druhu sa rozprestiera od Stredomoria a J strednej Európy (zasahuje až na Slovensko) cez Kaukaz a západné Himálaje až po Čínu. VEurópe rastie na výslnných kamenistých svahoch v nížinách a pahorkatinách, v ďalších častiach areálu potom najčastejšie v horských lesoch a krovinách od 700 do 2400 m n. m. Odroda pochádza z Holandska, v roku 1990 ju náhodne objavil Willem A. Sanders, na trh ju uviedla škôlka Antigone Plantvermeerdering B.V. V roku 1999 vyhrala na výstave Plantarium cenu ako najlepšia novinka. Synonymá: Ancot^PBR.

RAST: bujný, je to ker alebo menší strom dorastajúci do výšky 2,4 m a šírky až 4,5 m, dá sa strihom vytvarovať na živý plot s výškou 1,8 m. Je to prvý kultivar so svietivo zelenožltými, okrúhlo vajcovitými listami s vyčnievajúcou žilnatinou, ktoré sa krásne vynímajú pri zeleno- či červenosfarbených kultivaroch. Na jeseň sa listy sfarbia do odtieňov oranžovej a červenej. 

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivá, hmyzom opelivá. Kvitne malými, žltozelenými kvetmi na dlhých stopkách v koncových metlinách od mája do júna.

PLODNOSŤ: relatívne nízka, ostatné opadávajú.

PLODY: tmavohnedé kôstkovice s trvalým kalichom veľmi ozdobné dlhými stopkami, ktoré spolu so stopkami opadnutých nevyvinutých plodov a bočnými konárikmi súkvetí ochlpatejú (= obrastú trichómami), takže celé súplodie vyzerá ako obláčik ružovokrémového dymu alebo ako parochňa. Z toho je odvodený aj anglický názov (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRIEVANIE: od septembra do októbra. Po dozretí sa odlamuje celé súplodie a slúži ako lietací aparát.

VYUŽITIE: veľmi dekoratívna drevina, ktorá sa uplatní ako solitéra v menších aj väčších záhradách či parkoch, ale aj do živého plotu, najmä v kombinácii s inými odrodami škumpy - napr. s purpurovolistou Royal Purple alebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využitie: z kvetov a listov sa získava esenciálny olej s mangovou vôňou. Z koreňa a kmeňa sa získava nie veľmi trvanlivé žlté farbivo "mladý fustik", ktoré sa používalo od renesancie až do objavenia syntetických farbív v 19. storočí. Drevo, označované tiež ako "uhorský fustik" či "fisetové drevo", sa používalo najmä na výrobu intarzií nábytku či výrobu rámov na obrazy. Listy a kôra sú dobrým zdrojom tanínov. Konáriky sa dajú použiť v košikárstve.

STANOVIŠTE: slnečné alebo polotieň. Na rozdiel od iných odrôd so žltozelenými listami dobre znáša aj plné slnko bez popálenia listov, ak pôda nie je príliš suchá. Na pôdu nie je náročná, znesie väčšinou pôd, ale preferuje vlhkú, ale dobre odvodnenú pôdu, nie príliš výživnú. Je vhodná do teplých, stredne teplých aj chránených chladných polôh.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolná v dreve do asi -25 °C. Kvetné puky môžu niekedy poškodiť neskoré jarné mrazy. Staršie rastliny dobre znášajú sucho. Je dobre odolná aj voči vetru, vysokým teplotám či znečisteniu ovzdušia. Väčšinou netrpí chorobami či škodcami, ojedinele podpňovkami či verticíliovou hnilobou alebo v prílišnom suchu múčnatkou.

PÔVOD: druh pochádza zo strednej a východnej Číny, Kórejského poloostrova a Japonska, kde rastie v lesoch a na ich okrajoch, na lesnatých svahoch, na čistinkách, v roklinách a horských údoliach, na brehoch vodných toko, v horách aj nad hranicou lesa, v nadmorskej výške 700–4000 m n. m. Do Európy bol privezený prvýkrát v roku 1870. Odroda Fenna PBR pochádza z Holandska, Boskoop, vyšľachtil ju Herman Geers v rokoch 2005 až 2009 (kríženie a selekcia). Je právne chránená.

RAST: umiernený, kompaktný. Je to opadavý krík s hustou guľovitou korunou dorastajúci do výšky len 25-30 cm a šírky 30 cm. Listy majú pri rašení bronzový nádych, neskôr sú jasne zelenej, sviežej farby, podlhovasté, jemne zúbkované na okrajoch.

OPEĽOVACIE POMERY: samoopelivý, hmyzom opelivý, opeľovaný najmä včelami a motýľmi. Kvitne veľmi dlho, od konca mája do začiatku septembra. Tvorí ploché súkvetia – chocholíky ružovej farby. 

PLODNOSŤ: nepestuje sa pre plody.

PLODY: plodom je extrémne malý 2-3 mm, hnedý, blanitý, nenápadný mechúrik – suchý, pukavý, otvárajúci sa jedným brušným švom, obsahujúci drobné, prachovité, nejedlé semená.

DOZRIEVANIE: mechúriky dozrievajú v októbri až novembri. Keďže sa nekonzumujú, dozrievanie označuje len botanickú zrelosť semien.

VYUŽITIE: primárne využitie je okrasné - v záhradnej a krajinnej architektúre do skupinových výsadieb s inými tavoľníkmi vyššej výšky, do skaliek, lemov záhonov, ako pôdopokryvná drevina na spevňovanie svahov, ale aj do kvetináčov na balkóny a terasy apod. Je kvetmi veľmi atraktívny nielen pre nás, ale aj pre včely a iné opeľovače.

STANOVIŠTE: Najlepšie prosperuje na priamom slnku (podmieňuje intenzitu farby kvetov), znáša však aj polotieň. Uprednostňuje vlhké, dobre priepustné hlinité pôdy, ale je vysoko prispôsobivý voči pH pôdy.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuvzdorný v dreve do -35 °C až -40 °C. Drevo je húževnaté, v tuhých zimách môže namŕzať, ale po jarnom spätnom reze výborne regeneruje. Pomerne odolný proti chorobám a škodcom, občasne sa môžu vyskytnúť listové škvrnitosti, roztoče alebo vošky počas sucha. Je veľmi odolný voči múčnatke. Veľmi dobre znáša a mestské znečistenie ovzdušia.

PŮVOD: jihozápadní a jižní Evropa, dnes se vyskytuje v celém Středomoří, na ostrovech Tenerife a Gran Canaria, pěstuje se také v Severní Americe.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený strom dorůstající ve své domovině do výšky 20 m a šířky 15 m. Borka je velmi silná (až 13 cm), pórovitá, vrásčitá. Listy jsou proměnlivého tvaru, vejčité, dlouhé 3–7 cm, celokrajné nebo zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Dožívá se i 500 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy na tomtéž stromě, větrosnubný, dobře jej opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: pozdní (ve věku 15–20 let), střídavá.

 
PLODY: žaludy (dlouhé 2–4,5 cm, široké 1–1,8 cm) umístěné v šedých, drsných číškách. Oplodí je holé, hladké a lesklé, hnědočervené barvy. Plody jsou hořké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu téhož roku (menší žaludy) a někdy i po 18 měsících od opylení (větší žaludy).

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina vhodná do parků a velkých zahrad v městských tepelných ostrovech. Ve Středomoří se od 25. roku z dubu opakovaně po 9–12 letech sbírá borka – korok, který má mnohostranné využití díky svým jedinečným vlastnostem (pružnost, stlačitelnost, voděodolnost, tepelná, zvuková a elektrická izolace), nejčastěji na výrobu zátek, jako izolační materiál a podlahová krytina. Plody jsou jedlé jako mouka po odstranění hořkosti vymýváním po vysušení a rozemletí či použitelné jako náhrada kávy po upražení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Snese širokou škálu půd, ale upřednostňuje písčité, lehčí půdy. Vhodný do volné půdy do nejteplejších poloh měst a do přenosných velkých květináčů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný jen asi do -10 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, ale snese i množství srážek (i 2400 mm ročně na SZ Portugalska), dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.

DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.

PŮVOD: Japonsko, střední a západní Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m n. m. Do Evropy byl introdukován v r. 1865.

 
RŮST: středně bujný, později slabší. Často je to vícekmený strom s oválnou korunou, v původním areálu dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou kůru. Dekorativní listy jsou vejčité až srdcovité, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Opadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, větrosprašný. Jednotlivé stromy mají buď samčí, nebo samičí květy, k získání plodů jsou potřebné oba. Samčí květy mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

 
PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu.

 
VYUŽITÍ: je to okrasný strom, který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdčitými, krásně žluto až červeně zbarvenými, ale také příjemně vonícími listy.

 
STANOVIŠTĚ: polotieň až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snesití i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do asi -34 °C, náchylnější na zmrznutí květů a rašících pupenů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také zhutnění půdy. Silně odolný vůči větru. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: střední, západní a jižní Evropa, Ukrajina, Rusko, severní Turecko.
V Česku a na Slovensku zejména v teplejších oblastech, na slunných stanovištích v teplomilných doubravách, lesostepích, pastvinách, na bazických až mírně kyselých horninách.

RŮST: variabilní, ale převážně bujný. Je to dlouhověký strom vysoký 10–20 m a široký kolem 10–12 m, někdy jen keř. Listy má celistvé, s dlouhými řapíky, kulaté až vejčité, většinou lysé, na okraji jemně pilovité až celokrajné. Dožívá se až 300 let.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy. Kvete v průběhu dubna a května.

PLODNOST: většinou pozdější, vysoká a variabilně pravidelná. 

PLODY: malé (1,5–3 cm), kulovité až široce kulovité, převážně žluté v plné zralosti. Chuť je variabilní, v zelené zralosti převážně trpká, po zhniličení příjemnější, často sladkokyselá až sladká.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní u jednotlivých stromů, od srpna do října. 

VYUŽITÍ: strom je dekorativní, mohutný a dlouhověký, krajinotvorný, vhodný do volné krajiny, pastvin jako solitéra či ve skupině, do mezí, větrolamů, alejí a stromových řad, ale také do včelnic, parků či městské zeleně. Kulinární využití: Plody jsou zejména po uhniličení vhodné na výrobu moštů, perry, destilátů či džemů. Semena se používají k vypěstování bujněji rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy hrušní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou hlinitou půdu, ale zvládá širší spektrum půd, včetně jílovitých. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě a variabilně v květu. Po zakořenění je dobře odolná proti suchu. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: západní, střední a jihovýchodní Evropa, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po Sicílii, na východě po řeku Dněstr. Izolované lokality jsou na Krymu a na Kavkaze. V ČR a SR je velmi rozšířený, zejména v pahorkatinách a hornatinách do 700 m n. m.

RŮST: pomalý. Je to opadavý, mohutný strom dorůstající do výšky 20–40 m a šířky až 25 m s rovným kmenem a širokou korunou, je velmi dlouhověký, dožívá se kolem 500 let, někdy i více. Kůra je v mládí sivě zelená, hladká, později rozpraskaná, šedočerná. Listy jsou řapíkaté, řapíky dlouhé 12–15 mm. Lístková čepel je široce obvejčitá, na bázi klínovitá, zřídka zaoblená nebo mělce srdčitá, peřeně laločnatá.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý s jednopohlavnými květy, větrem opylovaný, převážně cizosnubný. Kvete protandricky, tedy samčí květy jednoho stromu rozkvétají dříve než většina samičích květů.

PLODNOST: pozdní (mezi asi 20–40, či až 100 lety v zápoji), střídavá, se silnými semennými roky, jejichž frekvence je podmíněna konkrétní lokalitou.

PLODY: žaludy podlouhlého tvaru (15–25 mm × 8–14 mm), s plochými nebo jen mírně vypouklými číšky s nesrostlými šupinami, vejčitě kopinatými, drobnými, jemně chlupatými, plody vyrůstají v paždí listů po 1–5 a buď sedí, nebo jsou na krátkých stopkách do 1,5 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října.

VYUŽITÍ: kromě toho, že je významnou lesní dřevinou, je vhodný i jako okrasná soliterní dřevina v parcích, velkých zahradách, pastvinách a volné krajině, ale také v alejích či větrolamech. Sehrává významnou ekologickou roli, protože je na něj vázáno mnoho druhů hmyzu a jeho žaludy jsou zdrojem potravy pro množství živočichů a jeho řídká koruna umožňuje pronikání dostatku světla a podporuje tak pestrý podrost. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Je významným producentem medovice, tedy včelařskou dřevinou. Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: pevné, velmi kvalitní, trvanlivé dřevo se používá ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Při výmladkovém hospodaření je významným zdrojem tvrdého palivového dřeva a dřevěného uhlí. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyskytuje se na různých geologických podložích. Roste i na mělkých a minerálně chudých půdách. Vyhýbá se jen oblastem s více kontinentálním klimatem.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě do asi -23,3 °C až -28,9 °C, díky pozdějšímu rašení a kvetení obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění dobře odolný vůči suchu, větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: Korsika, jižní Itálie a Sardinie, severozápadní Albánie, kde roste v údolích při vodních tocích a na svazích kopců v rozmezí 100–1400 m n. m.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 10–15, zřídka až 28 m a šířky 8 m, s průměrem kmene 60–100 cm. Vejčité až eliptické listy v příhodných lokalitách na stromě zůstávají velmi dlouho – od března do prosince, před opadem se zbarvují do žluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá se samčími a samičími květy opylovanými větrem, převážně cizosnubná. Samčí jehnědy se tvoří už během léta, u nás kvete v březnu.

PLODNOST: pozdní (v 10.–12. roce života), v teplých oblastech vysoká.

PLODY: hnědé nažky s neprůsvitným kožovitým lemem uložené v 1,5–3 cm velké dřevnaté šištici.

DOZRÁVÁNÍ: během podzimu až do prosince.

VYUŽITÍ: celý strom lze využít jako přípravnou a meliorační dřevinu na neplodných půdách a ke zpevňování svahů. Díky symbióze s nitrifikačními bakteriemi Actinomyces alni vázajícími dusík a opadu listí obohacuje půdu o živiny a humus. Výborně se hodí do větrolamů. Velmi dobře snáší městské prostředí, je vhodným stromem do alejí. Suché šištice lze využít do (vánočních) dekorací. Její červeno-oranžové dřevo je ve vodě velmi trvanlivé, používá se v řezbářství a soustružnictví i na výrobu nábytku, obkladů a překližky.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo jen slabý polostín. Roste na široké škále půd: v hlinitých, jílovitých i písčitých, kyselých až zásaditých. Preferuje vlhčí půdu, ale toleruje i sušší stanoviště.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, silně odolná vůči větru, zamokření i suchu, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: jižní Evropa, Malá Asie.

 
RŮST: strom je pomalu rostoucí, dosahuje výšku 9–20 m a šířku 6 m, má kulovitou korunu, na suchých stanovištích je jen ve formě keře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně dvoudomý, resp. existují samčí stromy a oboupohlavné stromy, které jsou ale většinou funkčně samičí, protože samčí květy na nich jsou nedostatečně vyvinuté. Kvetou na konci května a vytvářejí nápadná květenství, takže kvetoucí strom vypadá jako bílý, silně vonící oblak.

 
PLODNOST: středně raná, v přítomnosti stromů obou pohlaví vysoká.

 
PLODY: podlouhlé křídlaté nažky 2–3 cm dlouhé.

 
DOZRÁVÁNÍ: během října.

 
VYUŽITÍ: je vhodný k výsadbě do parků, zahrad či jiných částí tepelných ostrovů měst, zejména na suché svahy. Manna ze stromu získávaná naříznutím kmene je zdrojem cukru – tzv. mannový cukr nebo mannitol, který se využívá jako diabetické sladidlo a jako léčivo.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, jen v mládí snáší částečné zastínění, snese i vysýchavé skalní podklady s nepatrnou vrstvou zeminy, preferuje výživné a zásadité půdy, optimum je na vápencích.

 
ODOLNOST: velmi dobře zvládá extrémní sucho, hůře mrazy.

PÔVOD: Tibet a západočínske provincie Kan-su, Šan-si, S'-čchuan a Jün-nan, kde rastie roste v horských roklinách a na krovinatých svahoch, v nadmorskej výške od 800 až do 4500 m n.m. Od pol. 19. storočia sa pestuje v miernom pásme mnohých oblastí sveta. 

RAST: stredne bujný. Je to opadavý krík s rozložitým rastom, až 3-3,5 m vysoký, obyčajne však o dosť nižší, široký až 4,5 m. Má prevísajúce konáre, sú hranaté a zelené. Listy rastú protistojne, majú stopku a sú buď zložené trojpočetné alebo jednoduché, jednotlivé lístky sú kopijovité až vajcovité, dlhé až 3 cm. 

OPEĽOVACIE POMERY: takmer sterilný alebo veľmi zle opelivý, cudzoopelivý, hmyzom opelivý. Kvitne veľmi bohato u nás obyčajne od februára do apríla, v teplejších zimách aj od decembra, s prestávkou počas ochladenia. Kvety rastú jednotlivo, v priemere dosahujú 2,5 cm, majú trúbkovitú korunu s odstávajúcim lemom, sú výrazne žlté a len veľmi jemne voňavé.

PLODNOSŤ: veľmi nízka, môže sa zvýšiť v prítomnosti geneticky odlišných jedincov.

PLODY: dvojlaločné čierne bobule.

DOZRIEVANIE: zrejme od augusta do októbra.

VYUŽITIE: je to najmä počas zimných mesiacov kvetom veľmi dekoratívny krík, dokáže prežiariť ponuré zimné dni, kedy bohato kvitne. Je vhodný najmä do chránených záhrad, parkov, ako živý plot či solitéra, aj na vyviazanie ku konštrukciám. Dobre sa uplatní ako prevísajúca rastlina na terasách. Dobre stabilizuje pôdu v strmých svahoch a brehoch a je výbornou pôdopokryvnou rastlinou. Môže sa použiť aj na rez do vázy.

STANOVIŠTE: slnečné, prípadne polotieň, ale v ňom menej kvitne. Vhodné je stanovište chránené pred vetrom a silnými mrazmi, napr. z južnej strany stien apod. Najlepšie sa mu darí v dobre odvodnenej pôde, ale znesie aj ťažké, ílovité, chudobné, veľmi kyslé či zásadité pôdy. Je vhodný najmä do teplých a stredne teplých polôh. Včelám poskytuje skorý zdroj peľu, takže je vhodný aj do včelníc.

ODOLNOSŤ: je mrazuodolný v dreve do asi -17 °C až -23 °C, kvety môže poškodiť silnejší mráz, ale po pominutí mrazov či pri miernom mraze sa nové puky rozvíjajú ďalej. Je odolný voči znečisteniu ovzdušia. Nezvykne trpieť chorobami ani škodcami, ak , tak niekedy ho napadnú vošky, puklice či roztoče najmä v podmienkach skleníka.

PŮVOD: Německo, náhodně nalezený štíhle rostoucí semenáč v lese, poprvé naroubovaný v r. 1783.

RŮST: středně rychlý. Vytváří štíhlé, menší koruny s výškou 15–18 m a šířkou 3–5 m. Listy jsou řapíkaté, dlouhé 6–12 cm a široké 2,5–6 cm, čepel podlouhle až obvejčitá, na bázi s výraznými oušky, pravidelně peřeně laločnatá se 6–8 tupými laloky. Zachovávají si tmavě zelenou barvu až do podzimu, kdy zhnědnou. Tmavohnědá kůra je hluboce vrásčitá. Větve jsou často pokroucené, velmi dekorativní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, cizosnubný, kvete v květnu, snadno ho opylí i jiné druhy dubů.

PLODNOST: pozdní, mezi 20–30 lety až po asi 70 letech v zápoji. Velmi proměnlivá v závislosti na počasí. Vyšší je v případě suchého, chladného počasí během kvetení a suššího léta.

PLODY: žaludy jsou uspořádány po 2–5, jsou stopkaté, číšky jsou miskovité až polokulovité. Žaludy jsou podlouhle elipsoidní, 15–30 mm dlouhé, nezralé často podélně nevýrazně pruhované.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu, často vydrží na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: vhodný zejména jako okrasná štíhlá dřevina do parků, alejí, stromořadí, velkých zahrad, jako solitéra či ve skupince ve městech. Plody jsou významným zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je tvrdé, velmi kvalitní a voděodolné. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale snáší i zastínění. Nejlépe se mu daří na hlubokých půdách, snáší však i chudší.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do -29 °C až -34 °C, citlivější jsou květy na pozdní mrazy. Starší stromy jsou dobře odolné vůči suchu. Dobře odolný vůči větru, znečištění ovzduší a zasolení půdy posypovou solí.

Mohutný strom s vejčitou, hustě olistěnou korunou, dorůstající do výšky 20–30 m a dožívající se v ideálních podmínkách 150 až 200 let. Kůra stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanité, pěti- až sedmilaločnaté, velké 8–12 cm, řapíky po odlomení produkují bílou lepkavou šťávu. Žlutozelené květy jsou seskupené ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rašení listů. Plodem je křídlatá dvounažka, srostlá pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, zelenavá až červenkavá, při dozrání rezavě hnědá. Nažky jsou ploché, dozrávají v září až říjnu. Polostinná dřevina, vyhovuje jí určitá půdní vlhkost. Poměrně dobře odolává mrazu.