Listnaté stromy

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně pak přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůda Milky Way pochází z USA, ze státu Ohio, ze skupiny 15 semenáčů, které byly původně vybrány ve Wayside Gardens kvůli bujnému vzrůstu, ranému a bohatému kvetení s velkými, bílými listeny a které byly uvedeny na trh v roce 1967.

RŮST: bujný v rámci druhu. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 3–7 m, zřídkavěji až 10 m a šířky až 6 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je obloukovitá žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hrubšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 5–7 cm, které jsou voskově bílé barvy. Kvete po olistění od května do července v závislosti na lokalitě.

PLODNOST: raná (do 3–5 let po výsadbě). Výše úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 1,5–2,5 cm. Hlávka je spíše hrbolatá. Slupka je hrubá, zpočátku nazelenalá, v plné zralosti růžově červená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. Většinou obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoje (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, anthokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně anthokyanů, pokud nepočítáme žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo i jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinární využití: plody lze využít k přímému konzumu ze stromu nebo i jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky či se používají na výrobu vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které lze použít na výrobu tloučků a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale uspokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd dobře a středně úrodných od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápenité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Slovenska.

ODOLNOST: Je dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuvzdornější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné svída květnatá (Cornus florida) či svída Nuttallova (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: Severní a Střední Amerika v rozmezí 0–800 m n. m. V místech původního výskytu roste nejčastěji na neutrálních až kyselých, vlhkých, bohatých hlinitých náplavech, v údolích dolních toků řek. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1681.

RŮST: opadavý, středně vysoký až vysoký strom, dorůstá do výšky 15–23 m a šířky 12–15 m s průměrem kmene 60–100 cm. Koruna zpočátku kuželovitá, později kulovitá, široce rozvětvená. Borka je tmavošedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá.  Listy jsou svrchu tmavě zelené, jednoduché, dlanitě laločnaté s 3–7 špičatými laloky, na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes růžovou, purpurovou až po fialovou. Na 2–3letých větvích se často tvoří korkové lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulovitých hlávkách. Kvete od konce února do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3–5 let po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křidélky mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: Je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinární využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou živici, kterou mnohé indiánské kmeny používaly jako žvýkačku. Léčivé účinky: živice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí i proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti několika chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: živice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi široké spektrum půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v mokřadech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, přímořské slané ovzduší stejně jako zastínění dlažbou. V Evropě obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: střední a SV část USA. Do Evropy byl jako okrasná dřevina introdukován v roce 1800.

RŮST: středně bujný až pomalejší. Je to opadavý listnatý strom, který dorůstá do výšky 15–25 m a šířky 8 m. Má široce kuželovitou korunu s charakteristickými převislými spodními větvemi. Šedočerná borka zůstává dlouho hladká, u starších stromů je mělce rozpukaná. Listy jsou eliptické, dlouhé 5–16 cm, s 5–7 podlouhle oválnými, zubatými laloky a širokými zářezy. Jsou oboustranně lysé a lesklé, pouze na rubu v paždí žilek jsou chomáčky chlupů. Jsou svěže zelené, na podzim atraktivně červené či leskle hnědé. 

OPyLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, jednodomý se samčími i samičími květy na jednom stromě, ale k opylení vyžadující přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince, větrosnubný.

PLODNOST: je pozdní, v zápoji vstupuje do plodnosti ve věku asi 20 let, solitérní stromy někdy už v 15 letech. Je střídavá, dosahuje průměrně 210 300 plodů na hektar (s variabilitou 13 300 až 492 700 plodů/ha), přičemž nižší bývá každé 3 až 4 roky.

PLODY: krátké (max. 1,5 cm) žaludy vyrůstající jednotlivě a téměř přisedající na větve. Z jedné třetiny je pokrývá plochá číška s hustými, chlupatými šupinami.

DOZRÁVÁNÍ: druhý rok po opylení během října.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitéra, ve skupině či jako větrolam ve volné krajině, zejména na vlhčích místech. Plody jsou zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít i ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, i když je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a mletých) se mohou používat jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z vnitřní kůry nebo z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je pevné, tvrdé, hrubozrnné, těžké, často s množstvím suků a voděodolné, používá se na šindele, obkladové desky, ve stolařství na výrobu nábytku. Z duběnek se dají získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, toleruje široké spektrum půd, co se týče vlhkosti, ale nesnáší zásadité či vápenaté půdy, v nichž trpí chlorózou, vyžaduje kyselé až neutrální půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do −29 °C až −34 °C. Po zakořenění dobře snáší sucho, zasolení půdy posypovou solí. Dobře snáší vysoké teploty i vítr. Toleruje znečištění ovzduší i krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: Druh pochází z východní Asie. V Japonsku přirozeně roste na ostrovech Honšú, Kjúšú, Šikoku, na souostroví Rjúkjú a také na Korejském poloostrově a na Tchaj-wanu. V Číně zase přirozeně roste v provinciích An-chuej, Fu-ťien, Kan-su, Kuej-čou, Che-nan, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, ve Vnitřním Mongolsku, Šen-si, Šan-si, S’-čchuan, Jün-nan, Če-ťiang a vyskytuje se tam jako poddruh Cornus kousa subsp. chinensis. Ve své domovině roste jako podrostový strom ve smíšených lesích, na zastíněných svazích, na březích vodních toků i podél cest, v pásmu od 400 až do 2200 m n. m. Odrůda China Girl pochází z Nizozemska, kde ji pravděpodobně v roce 1978 pojmenovala výzkumná stanice Proefstation voor de Boomkwekerij v Boskoop, ačkoliv mohla být pěstována déle.

RŮST: v rámci druhu i poddruhu bujný. Je to strom nebo keř dorůstající relativně pomalu do výšky 4–8 m a šířky až 3–8 m. Je bohatě rozvětvený, v mládí má koruna vázovitý tvar, později je zaoblenější a rozložitější. Zejména spodní větve rostou více horizontálně a odlišují se od směru růstu horní části koruny. Borka je šedohnědá a hladká, později se odlupuje v nepravidelných plátech. Letorosty jsou zpočátku zelené, holé nebo s jemnými bílými chloupky, později červenohnědé, holé, lenticely jsou kruhové. Poddruh chinensis, pod který tato odrůda patří, se od poddruhu kousa odlišuje hustšími lenticelami na letorostech. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, jednoduché, celokrajné, vejčité až široce vejčité, dlouhé 5–9, případně až 11 cm a široké 3,6–5 cm, na líci lysé a zelené, na rubu přitiskle chlupaté a světle zelené, celokrajné, se zvlněným nebo prohnutým okrajem. Charakteristická je oblouková žilnatina, směřující k okraji listu a poté podél okraje se ohýbající k vrcholu listu. Na podzim se listy vybarvují do krásné purpurově červené či šarlatově červené barvy. Poddruh chinensis se od poddruhu kousa odlišuje hrubšími listy se světlejší spodní stranou pokrytou stočenými bílými chloupky a často nápadně zvětšenou bází řapíku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, v drtivé většině cizosprašný s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem, zejména včelami a motýly. Mohou se vyskytnout i částečně samosprašné genotypy v rámci semenáčů. Květy jsou uspořádány v hustých, dlouze stopkatých hlávkách se 4 špičatě vejčitými listeny, dlouhými 3–5 cm. Tvar i barva listenů se během kvetení dost výrazně mění, od zelenavé přes krémově bílou po nahnědlou při odkvétání. Kvete po olistění velmi bohatě od května do července v závislosti na genotypu a lokalitě.

PLODNOST: raná (3–5 let po výsadbě), v přítomnosti jiné odrůdy či semenáče vysoká, ačkoliv výška úrody nebyla vědecky prozkoumána.

PLODY: peckovice srůstající v kulatou dužnatou hlávku dosahující velikosti 2,5–3 cm. Hlávka je v závislosti na genotypu, ale i na jednom stromě v různé míře hrbolatá. Slupka je hrubá, nejprve zelenavá, v plné zralosti růžovočervená. Dužnina je sytě oranžová, měkká, krémovitá. Obsahuje menší počet větších semen (1–3 semena). Chuť je nasládlá, při neúplné zralosti může být mírně trpká. Někomu může připomínat chuť láhevníku šupinatého – tzv. čerimoji (Annona cherimola). Některé genotypy mají méně výraznou, mdlejší chuť, jiné jsou výraznější. Plody obsahují zdraví prospěšné flavonoidy, antioxidanty, včetně karotenoidů, antokyanů i vitamín C. Zralé čerstvé plody obsahují průměrně 35,07 % cukrů a 8,90 % kyselin. Celkový obsah cukrů je jedním z nejvyšších z druhů s jedlými plody rodu Cornus. Na rozdíl od dřínu obecného, v jehož plodech z cukrů převažuje glukóza nad fruktózou, u dřínu japonského je hlavním cukrem fruktóza následovaná glukózou. V rámci rodu Cornus obsahují plody dřínu japonského nejméně antokyanů, nepočítáme-li žlutoplodé odrůdy dřínu obecného (Cornus mas).

DOZRÁVÁNÍ: přibližně od 2. poloviny září až do listopadu v závislosti na genotypu, lokalitě a průběhu počasí v daném roce.

VYUŽITÍ: využívá se primárně jako okrasná a v menší míře ovocná dřevina v menších i větších zahradách, parcích a jiné veřejné zeleni jako solitéra – pro tvorbu plodů pěstovaná alespoň ve dvojici odrůd nebo také jako spíše volně rostoucí živý plot. Kulinářské využití: plody se dají využít k přímému konzumu ze stromu nebo také jako efektní jedlá dekorace dezertů, přičemž se konzumuje dužnina bez tvrdé a drsné slupky. Nebo z nich můžete vyrábět džemy s nutností pasírování semen a slupky, či se používají k výrobě vína, což je zřejmě nejčastější způsob jejich využití v jejich domovině, tedy zejména v Číně. Léčivé využití: V tradiční korejské medicíně se plody používají také proti průjmu a k zastavení krvácení. Technické využití: Má velmi tvrdé a těžké dřevo, které se dá použít na výrobu palic a podobně.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale spokojí se i s polostínem, který je pro něj výhodný zejména v sušších oblastech. Na půdu není náročný, daří se mu v široké škále půd, dobře a středně úrodných, od kyselých až po mírně zásadité, ale nemá rád mělké, vápnité půdy. Dobře roste i v těžké jílovité půdě, ale preferuje úrodnou, dobře odvodněnou, ale rovnoměrně vláhou zásobenou hlinitou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh Česka.

ODOLNOST: Je dobře mrazuodolný ve dřevě do -26,1 °C až -28,9 °C a v květu do asi -4 °C. Poddruh chinensis je považován za mrazuodolnější než poddruh kousa. Pozdním kvetením obvykle dobře uniká pozdním jarním mrazům. Jednotlivé genotypy tohoto druhu jsou v různé míře tolerantní vůči antraknóze (Discula destructiva) a vůči padlí (Erysiphe pulchra), ale obecně odolnější než okrasné dříny květnatý (Cornus florida) či Nuttallův (Cornus nuttallii), které se vyznačují také velkými listeny květů. Za vlhkého počasí se na jaře na květech, listech, letorostech a plodech může objevit tečkovitá antraknóza (Elsinoë corni). Je středně odolný vůči větru.

PŮVOD: druh pochází ze Severní a Střední Ameriky, kde roste v rozmezí 0–800 m n. m. Kultivar Worplesdon vyselektovala ve Spojeném království firma George Jackman and Son z Wokingu v roce 1968 ze stromu v obci Worplesdon v hrabství Surrey.

RŮST: středně bujný až umírněný. Je to opadavý strom, dorůstá do výšky 12–15 m a šířky 8–12 m. Koruna nejprve kuželovitá, později široce pyramidální, rozvětvená. Borka je tmavě šedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá. Listy jsou svrchu tmavozelené, jednoduché, dlanitě laločnaté se 3–7 špičatými laloky, které jsou menší a užší než u druhu a hlouběji vykrajované. Na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes červenooranžovou až po červenou či purpurovou. Na 2–3letých větvích se zvyknou tvořit korkovité lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulatých hlávkách. Kvete od března do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3.–5. roku po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křídly mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinářské využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou pryskyřici, kterou mnozí Indiáni používali jako žvýkačku. Léčivé účinky: pryskyřice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí také proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti více chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: pryskyřice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi širokou škálu půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v močálech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, p přímořské slané ovzduší i zadláždění. V Evropě netrpí chorobami ani škůdci. Tento kultivar lépe snáší vlhké, větrné počasí než druh.

PŮVOD:

RŮST:

OPYLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: jižní Evropa, Španělsko, jihozápadní Ukrajina až Střední Asie. Ve střední Evropě roste hlavně v teplejších oblastech, na Slovensku na karbonátech v teplejších oblastech, nejvýše položené výskyty jsou zaznamenány z Muránské planiny.

 
RŮST: středně bujný, tvoří vyšší vícekmenný keř až strom dorůstající do 9–13 m výšky a 9 m šířky, často se zakřiveným kmenem. Koruna je široká, kulovitá až nepravidelná. Listy jsou široce vejčité až kulaté, krátce zašpičatělé, po okraji vroubkovaně zubaté, na vrchní straně tmavě zelené, lesklé, lysé, na spodní světle zelené.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: variabilně samosprašná i cizosprašná se stromy s oboupohlavními květy i se stromy jen s funkčně samičími vonnými květy opylovanými hmyzem, kvete v květnu.

 
PLODNOST: raná (ve 3–6 letech), vyšší v případě stromů s funkčně samičími květy.

 
PLODY: malé (6–7 mm), kulovité, tmavě červené až černé peckovice hořké chuti. Pecka je asi 4 mm velká, vejčitá se dvěma žebry, nažloutlá až světle šedá, hladká.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem června a v červenci.

 
VYUŽITÍ: celý strom je velmi ozdobný, tvarem koruny, listy, vonnými květy i plody, vhodný do parků a zahrad, alejí či mezí a volné krajiny. Používá se jako suchovzdorná a růst oslabující podnož pro třešně a višně. Mletá jádra pecek se v Řecku, Egyptě a v Malé Asii používají v malých množstvích jako koření „mahleb“ / „mahlepi“ s chutí a vůní kombinující hořké mandle a třešně či marcipán do pečiva či sýrů. Má tvrdé a těžké dřevo vhodné na řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje vlhké, ale dobře odvodněné, hlinité, chudší půdy, ale je odolná vůči suchu, roste v lesostepních společenstvech spolu s dubem plstnatým a jasanem mannou a jinými teplo- a suchomilnými dřevinami, hlavně na výhřevných, vysýchavých, vápnitých a kamenitých stanovištích. Je vhodná i do tepelných ostrovů měst.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorná a dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: Evropa od Islandu až po J Afriky, mírné pásmo Asie až po Japonsko.

 
RŮST: rychlý, dosahuje výšky 15–30 m a šířky 10 m s nepravidelnou, řídkou korunou, dožívá se i 150, maximálně 200 let. Vytváří často rozlehlé polykormony, tedy výmladky, kterými se šíří na co nejsvětlejší místo.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete od konce března do dubna, nejpozději z evropských topolů, před rašením listů. Jehnědy jsou dlouhé 5–10 cm, samčí jsou delší s červenými tyčinkami, samičí jsou zelené a menší.

 
PLODNOST: raná (už 5. rok od výsevu), vysoká, ale v různých oblastech různě pravidelná a s malou úspěšností klíčení. Nejvyšší úspěšnost je na spáleništích, jinak se rozmnožuje zejména kořenovými výmladky.

 
PLODY: tobolky v jehnědách s chmýřím.

 
DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

 
VYUŽITÍ: Vhodný do mezí a větrolamů jako rychlerostoucí výplňová dřevina, do alejí podél vodních toků a břehových porostů, do brownfieldů, do agrolesnických systémů. Z topolů má nejkvalitnější dřevo, které se používá na výrobu zápalek, dýh a celulózy. Kůra a listy jsou mírně močopudné a podporují vykašlávání. Podobně jako jiné druhy topolů kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

 
STANOVIŠTĚ: slunné od nížin po hory, nejčastěji v pahorkatinách. Je tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy, nejlépe se mu daří na písčitohlinitých, živných půdách. Spolu s břízou rychle osidluje obnažené půdy, světliny, opuštěné pastviny.

 
ODOLNOST: je velmi silně mrazuvzdorný do -40 °C až -45 °C, tolerantní k široké škále pH a vlhkosti půdy.

PŮVOD: střední a jižní Evropa, střední Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika. Někdy je považován za kultivar, jindy za přirozenou mutaci evropského druhu, patrně ze severoitalského Lombardska, kde se pěstoval už v 18. století. Jeho atraktivní a zejména nezaměnitelný habitus mu zajistil rychlé rozšíření do všech klimaticky vhodných oblastí světa, vysazuje se v Evropě, Severní Americe i ve východní Asii.

 
RŮST: v mládí pozvolný, poté rychlejší, dožívá se zhruba 150 let. Vytváří mohutné stromy s úzkou, vřetenovitě válcovitou korunou, dorůstá do výšky 30–40 m, šířky a kmenem v průměru 1–2 m s výraznými kořenovými náběhy. Borka je černavá, podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene pod úhlem asi 20 stupňů a směřují svisle vzhůru. Listy jsou střídavé, s dlouhými řapíky, kosočtverečné až vejčité, dlouhé 4–10 cm, obvykle širší než delší, lysé.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete v březnu až dubnu, vytváří jen samčí květenství – jehnědy.

 
PLODNOST: protože tvoří jen samčí jehnědy, netvoří plody. Množíme ho řízky, které výborně zakořeňují.

 
PLODY: netvoří plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

 
VYUŽITÍ: vhodný pro výsadby podél vodních toků a nádrží, snáší však i sušší podmínky, vhodný také do alejí či stromořadí, parků, u sportovních hřišť. Poupata jsou léčivá a využívají se v tzv. gemmoterapii. Působí proti kurdějím, antisepticky, podpůrně, močopudně, potopudně, podporují vykašlávání, působí proti bolesti. Spolu s kůrou mladých větviček obsahují i salicin, který se v těle rozkládá na kyselinu salicylovou, tedy acylpyrin, jenž snižuje horečku.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Jeho nominátní druh, topol černý, přirozeně roste v lužních lesích. Je dominantou na písčitých březích řek nebo na štěrkovitých podložích. Dobře snáší suché podmínky v horní části půdy, potřebuje ale vyšší hladinu podzemní vody. Jako jeden z mála druhů stromů je schopen kolonizovat štěrkové půdy. Je výrazně světlomilný. Preferuje dobře odvodněné, ale vlhké půdy, ale zvládne širokou škálu půd od písčitých až po velmi těžké jílovité. Půdu preferuje od mírně kyselé až po mírně zásaditou.
ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C.

PŮVOD: buk lesní jako botanický druh je považován za „krále lesů“ mírného klimatického pásma Evropy. Jeho převislá forma, tedy Pendula, je přirozenou mutací, pravděpodobně nalezenou v Anglii v 19. století. Jde spíše o skupinu různých forem, s užší i širší korunou; námi množená forma je ta širší, připomíná spíše hřib či stan než fontánu.

RŮST: středně bujný až mírný, je to opadavý strom, který dorůstá přibližně do výšky 10-15 m. Vytváří hustě větvenou, převislou korunu připomínající stan či hřib. Kmen je rovný, se světle šedou hladkou kůrou. Dlouhověký strom – dožívá se 200 až 400 let.

POMĚRY OPYLENÍ: je pravděpodobně samosprašný, opylovaný větrem, jednodomý – samčí a samičí květy jsou oddělené, ale vyskytují se na témže jedinci. Kvete od dubna do května.

PLODNOST: je pozdní, samostatně stojící stromy začínají plodit ve věku 30–40 let. Buk neplodí každoročně stejně, ale vykazuje takzvané semenné roky v intervalu přibližně 2–8 let. Úroda v semenných letech může dosahovat až 1500–4000 semen na m², v letech s nižší produkcí pak jen 16–17 % tohoto množství. Plodnost výrazně ovlivňují klimatické podmínky (teplé a suché léto podporuje tvorbu květních pupenů).

PLODY: hnědé, lesklé, trojhranné nažky = bukvice (průměrně 1,5–2,0 cm, 0,2–0,3 g) uložené v ostnitých číškách. Dužnina je olejnatá, škrobnatá, připomíná jádro ořechů. Chuť je oříšková, jemně nasládlá a mírně nahořklá kvůli tříslovinám. Syrové bukvice obsahují mírně toxickou látku fagín, po tepelné úpravě se toxicita výrazně snižuje.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Plody dozrávají přibližně 5–6 měsíců po odkvětu.

VYUŽITÍ: Často se vysazuje jako solitérní dřevina v parcích a stromořadích. Má významnou ekologickou hodnotu. Kulinářské využití: mladé listy krátce po rozvinutí jsou jedlé a hodí se jako součást salátů. Mají velmi jemnou, nakyslou chuť. Tepelně upravené, zejména pražené bukvice, jsou jedlé. Mají příjemnou nasládlou chuť, jsou však malé a jejich zpracování je náročnější. Semena lze sušit a mlít na prášek, který se používá jako přísada do obilných mouk při výrobě chleba, koláčů a jiných pekařských výrobků. Jsou také bohatá na olej – obsahují přibližně 17–20 % jedlého oleje, který je stabilní a nežlukne. Tento olej se svou jemností přirovnává k olivovému oleji. Používá se do salátů i k tepelné úpravě potravin. Technické využití: dřevo má pleťově růžovou až narůžověle hnědou barvu, bez výrazně vyvinutého pravého jádra, je tvrdé a těžké. Pro venkovní použití se nehodí. Využívá se zejména k výrobě ohýbaného nábytku, dále na dýhy, překližky a parkety. Ve středověku se používalo také k výrobě dřevěného uhlí.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale dobře snáší i zastínění, po tisu a jedli nejlépe ze všech evropských dřevin. Hodí se do lehkých, středně těžkých i těžkých půd, přičemž upřednostňuje dobře propustné, mírně vlhké půdy. Z hlediska půdní reakce snáší mírně kyselé, neutrální i mírně zásadité půdy a dokáže růst i v silně kyselých či silně alkalických půdách. Hodí se do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: dřevo je mrazuvzdorné přibližně do −25 °C. Květy jsou citlivé na pozdní jarní mrazy. Je velmi dobře stínomilný. Je odolný vůči silnému větru, avšak nesnáší přímořské podmínky. Dobře snáší také znečištěné ovzduší, díky čemuž se hodí do městského a příměstského prostředí. Je poměrně dobře odolný vůči škůdcům a chorobám. Napadá ho červcovitý škůdce bukovnice buková (Cryptococcus fagisuga) a houbové patogeny rodu Armillaria spp. způsobující hnilobu kořenů, případně rakovina kůry způsobená houbou (Neonectria ditissima).

PŮVOD: východní Asie – Japonsko, Jižní Korea, Čína. Samotný divoce rostoucí druh byl vědecky poprvé popsán na základě japonského herbářového materiálu, který koncem 18. století nasbíral švédský lékař a botanik Carl Peter Thunberg; ten mu dal druhové jméno palmatum podle dlanitého tvaru listů. Druh byl introdukován do Anglie v roce 1820. Pod jménem Atropurpureum se množí několik různých klonů, původní je ten ze školky Van Houtte v Nizozemsku, který v roce 1857 popsal a vyobrazil Cripps ve Floře des Serres.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Je to opadavý malý strom nebo velký keř s hustým, keřovitým vzrůstem. Typická dospělá výška a rozpětí koruny jsou 4–8 metrů, kterých strom dosahuje přibližně za 10–20 let, ačkoli mnohé zahradní exempláře zůstávají výrazně menší. Vytváří elegantní, zaoblenou, jemně větvenou korunu. Listy má pěti- až sedmilaločné, mladé jsou karmínově červené, později se během léta mění na bronzové či purpurově zelené a na podzim opět zčervenají do šarlatova. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, opylovaný především hmyzem, s drobými, nenápadnými červenofialovými květy, které jsou morfologicky oboupohlavné, ale funkčně se mezi jedinci liší. Chovají se heterodichogamicky: u některých jedinců tedy rozkvétají samčí květy dříve než samičí (proterandrie), zatímco u jiných je tomu naopak (protogynie). Kvete v dubnu souběžně s rašícími listy.

ÚRODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY:  purpurově zbarvené dvounažky, což odpovídá celkovému purpurovému zbarvení rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní až pozdní, v září až říjnu.

VYUŽITÍ: jako solitérní malý strom/keř pro své zbarvení listů, využívá se v městských a dvorních zahradách, parcích a protože dobře snáší řez, je oblíbený u bonsajistů.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, chráněné před větrem. Světlo výrazně ovlivňuje zbarvení listů: nejhlubší purpurové zbarvení se vyvíjí na stanovišti s větším množstvím světla, zatímco na stinnějších místech listy zelenají. Plné slunce snáší pouze při dostatečné vlhkosti, jinak hrozí popálení listů. Preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou, písčitou, hlinitou až jílovitohlinitou půdu, pokud možno mírně kyselou až neutrální. Hodí se zejména do teplých a mírně teplých poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný do cca −17 °C až −23 °C ve dřevě. Brzy se rozvíjející květy a mladé listy však zůstávají zranitelné vůči pozdním jarním mrazům a vysušujícím větrům. Může se vyskytnout verticiliové vadnutí, spála javorových listů, houbová choroba způsobená václavkou, mšice, housenky a puklice kaštanová. 

Zdroj fotografie: NeilMorrell, 

PŮVOD: Dálný východ, Korea, severovýchodní Čína jako přirozeně se vyskytující forma. V roce 1856 ho Carl Johann Maximowicz popsal jako Acer ginnala, v roce 1890 ho překlasifikoval jako Acer tataricum subsp. ginnala.

RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 10 až 15 m. Asi 6-10 x 4-6 cm velké listy jsou výrazně 3- až 5-laločnaté, čímž se odlišují od někdy téměř jednoduchých listů základního botanického druhu, u kterých bývají často jen u báze naznačené dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: kvete v květnu až červnu ve visících stopkatých latách s bělavými korunními lístky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: dvounažky s výrazně purpurovými křídly v ostrém úhlu.

ZRÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, dobře však roste i v těžkých jílovitých či suchých půdách. Vyhovují mu půdy od mírně kyselých po mírně zásadité.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, vápenitým půdám, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.

Zdroj fotografie: oleg_kosterin

PŮVOD: střední, západní a jižní Evropa, Ukrajina, Rusko, severní Turecko.
V Česku a na Slovensku zejména v teplejších oblastech, na slunných stanovištích v teplomilných doubravách, lesostepích, pastvinách, na bazických až mírně kyselých horninách.

RŮST: variabilní, ale převážně bujný. Je to dlouhověký strom vysoký 10–20 m a široký kolem 10–12 m, někdy jen keř. Listy má celistvé, s dlouhými řapíky, kulaté až vejčité, většinou lysé, na okraji jemně pilovité až celokrajné. Dožívá se až 300 let.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy. Kvete v průběhu dubna a května.

PLODNOST: většinou pozdější, vysoká a variabilně pravidelná. 

PLODY: malé (1,5–3 cm), kulovité až široce kulovité, převážně žluté v plné zralosti. Chuť je variabilní, v zelené zralosti převážně trpká, po zhniličení příjemnější, často sladkokyselá až sladká.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní u jednotlivých stromů, od srpna do října. 

VYUŽITÍ: strom je dekorativní, mohutný a dlouhověký, krajinotvorný, vhodný do volné krajiny, pastvin jako solitéra či ve skupině, do mezí, větrolamů, alejí a stromových řad, ale také do včelnic, parků či městské zeleně. Kulinární využití: Plody jsou zejména po uhniličení vhodné na výrobu moštů, perry, destilátů či džemů. Semena se používají k vypěstování bujněji rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy hrušní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou hlinitou půdu, ale zvládá širší spektrum půd, včetně jílovitých. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě a variabilně v květu. Po zakořenění je dobře odolná proti suchu. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: Korsika, jižní Itálie a Sardinie, severozápadní Albánie, kde roste v údolích při vodních tocích a na svazích kopců v rozmezí 100–1400 m n. m.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 10–15, zřídka až 28 m a šířky 8 m, s průměrem kmene 60–100 cm. Vejčité až eliptické listy v příhodných lokalitách na stromě zůstávají velmi dlouho – od března do prosince, před opadem se zbarvují do žluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá se samčími a samičími květy opylovanými větrem, převážně cizosnubná. Samčí jehnědy se tvoří už během léta, u nás kvete v březnu.

PLODNOST: pozdní (v 10.–12. roce života), v teplých oblastech vysoká.

PLODY: hnědé nažky s neprůsvitným kožovitým lemem uložené v 1,5–3 cm velké dřevnaté šištici.

DOZRÁVÁNÍ: během podzimu až do prosince.

VYUŽITÍ: celý strom lze využít jako přípravnou a meliorační dřevinu na neplodných půdách a ke zpevňování svahů. Díky symbióze s nitrifikačními bakteriemi Actinomyces alni vázajícími dusík a opadu listí obohacuje půdu o živiny a humus. Výborně se hodí do větrolamů. Velmi dobře snáší městské prostředí, je vhodným stromem do alejí. Suché šištice lze využít do (vánočních) dekorací. Její červeno-oranžové dřevo je ve vodě velmi trvanlivé, používá se v řezbářství a soustružnictví i na výrobu nábytku, obkladů a překližky.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo jen slabý polostín. Roste na široké škále půd: v hlinitých, jílovitých i písčitých, kyselých až zásaditých. Preferuje vlhčí půdu, ale toleruje i sušší stanoviště.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, silně odolná vůči větru, zamokření i suchu, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Německo, náhodně nalezený štíhle rostoucí semenáč v lese, poprvé naroubovaný v r. 1783.

RŮST: středně rychlý. Vytváří štíhlé, menší koruny s výškou 15–18 m a šířkou 3–5 m. Listy jsou řapíkaté, dlouhé 6–12 cm a široké 2,5–6 cm, čepel podlouhle až obvejčitá, na bázi s výraznými oušky, pravidelně peřeně laločnatá se 6–8 tupými laloky. Zachovávají si tmavě zelenou barvu až do podzimu, kdy zhnědnou. Tmavohnědá kůra je hluboce vrásčitá. Větve jsou často pokroucené, velmi dekorativní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, cizosnubný, kvete v květnu, snadno ho opylí i jiné druhy dubů.

PLODNOST: pozdní, mezi 20–30 lety až po asi 70 letech v zápoji. Velmi proměnlivá v závislosti na počasí. Vyšší je v případě suchého, chladného počasí během kvetení a suššího léta.

PLODY: žaludy jsou uspořádány po 2–5, jsou stopkaté, číšky jsou miskovité až polokulovité. Žaludy jsou podlouhle elipsoidní, 15–30 mm dlouhé, nezralé často podélně nevýrazně pruhované.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu, často vydrží na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: vhodný zejména jako okrasná štíhlá dřevina do parků, alejí, stromořadí, velkých zahrad, jako solitéra či ve skupince ve městech. Plody jsou významným zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je tvrdé, velmi kvalitní a voděodolné. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale snáší i zastínění. Nejlépe se mu daří na hlubokých půdách, snáší však i chudší.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do -29 °C až -34 °C, citlivější jsou květy na pozdní mrazy. Starší stromy jsou dobře odolné vůči suchu. Dobře odolný vůči větru, znečištění ovzduší a zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Evropa, kromě nejjižnějších oblastí, Střední Asie, Kavkaz, Malá Asie a severozápadní Afrika. V Česku se vyskytuje od nížin po pahorkatiny jako příměs v lesích, na mezích.

 
RŮST: bujný, dorůstá do výšky 15-30 m a šířky asi 10-15 m. Je to opadavý strom s přímým kmenem a velkou vejcovitou až pyramidální korunou. Kůra je červenohnědá, borka šedohnědá a odlupující se v příčných pásech. Listy jsou jednoduché, podlouhle vejčité, na okraji hrubě pilovité, velké asi 10 cm.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná. Bílé květy vyrůstají v okolíkovitých shlucích a kvetou v dubnu až květnu.

 
PLODNOST: obvykle pozdní, různě vysoká a různě pravidelná.

 
PLODY: Plod je kulovitá peckovice červené až tmavě červené barvy, velká asi 10 mm. Chuť většinou dužniny tenčí oproti kulturním odrůdám je nasládlá až hořká, najdou se i semenáče s velmi chutnými plody. Kulovitá pecka je hladká, nažloutlá. Plody obsahují velké množství flavonoidů.

 
DOZRÁVÁNÍ: v průběhu června a července.

 
VYUŽITÍ: výborná stromořadní, krajinotvorná a medonosná dřevina, vhodná i na svahy do chráněných vyšších poloh. Plody jsou bohatým zdrojem potravy pro ptactvo. Může sloužit i jako „obětní“ strom pro ptáky, aby tolik nepoškozovali úrodu na kulturních odrůdách třešní. Je velmi hodnotná i z hlediska biodiverzity, neboť je na ni vázáno množství domácích živočichů, zejména hmyzu, i ve vysokém věku, ve stádiu odumírání. Tehdy ji může osídlit i jedlá dřevokazná houba sírovec žlutooranžový. Kvalitní dřevo se používá k výrobě nábytku a hudebních nástrojů. Stopky plodů jsou močopudné a působí jako tonikum. Odvar z nich se používá při cystitidě, edémech, potížích s průduškami, anémii. Aromatická pryskyřice vytékající z ran na kmeni se používá k inhalaci při přetrvávajícím kašli.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, je to světlomilný strom, ale snese i polostín, dobře roste na svěžích, propustných, středně těžkých až lehčích půdách bohatých na vápník.

 
ODOLNOST: většinou silně mrazuvzdorná v dřevě s různou mrazuvzdorností květů.