Listnaté stromy

PŮVOD: Severní Amerika, oblast Pensylvánie, Nebrasky, Texasu a Missouri. V Evropě se poprvé objevil kolem roku 1700, pojmenován latinsky po botanikovi Johannovi Gottliebovi Gleditschovi. Beztrnná varianta se přirozeně vyskytuje v původní oblasti a dále se množí.

RŮST: středně bujný. Je to strom s řídkou korunou, dorůstá do výšky 20–30 m a šířky 15 m. Kůra je tmavošedá, později se odlupuje v plátech. Na rozdíl od původního trnitého druhu se na kmeni a starších větvích netvoří trny, které bývají v trnitém druhu jednoduché až trojdílné, lesklé, hnědé a velké. Listy jsou střídavé, jednou až dvakrát sudozpeřené. Jednotlivé světle zelené lístky jsou buď celokrajné nebo jemně vroubkované.

OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, opyluje se hmyzem. Jedna rostlina tvoří oboupohlavní i jednopohlavní květy. Žlutozelené květy v krátkých, cca 5 cm dlouhých, vzpřímených hroznech se objevují před rašením listů nebo i o něco později, nejčastěji v červnu.

PLODNOST: středně raná, v prvních 5-7 letech po výsadbě u jednotlivých stromů, kolem 10. roku v porostu. Je pravidelná a vysoká.

PLODY: zploštělé tmavé lusky, dlouhé 20-45 cm a silné až 2,5 cm. Obsahují oválná semena dlouhá asi 8-20 mm.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu a zůstávají na stromě až do jara.

VYUŽITÍ: jako okrasný strom zejména do parků a alejí ve městech. Ve své domovině pomáhá předcházet erozi, používá se jako větrolam či v agrolesnictví jako krmivo pro dobytek. Semena jsou jedlá i pro lidi, mladá chutnají za syrova jako hrášek, dají se i tepelně upravovat, mohou obsahovat až 30 % cukru. Pražená semena lze použít jako náhradu kávy. Dužnina mladých, křehkých lusků je sladká a dá se jíst syrová, použít k přípravě nápojů nebo z ní získat cukr, později při dozrávání hořkne. Dřevo je tvrdé a příležitostně se používá na výrobu nábytku či v řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín. Je velmi přizpůsobivý z hlediska půdy, optimálně roste v úrodných, vlhkých, nivních či vápenitých půdách, ale snese širokou škálu půd od písčitých přes hlinité až po jílovité, kyselé i zásadité a i sušší půdy.

ODOLNOST: silně mrazuodolný do -28,9 °C až -34,4 °C. Snese i zhutnělé půdy, sucho, městské prostředí, zasolení půdy, znečištění ovzduší a krátkodobé zaplavení.

Impozantní strom se vzpřímenou, pyramidální až široce kuželovitou korunou, dorůstající do výšky 8–14 m. Opadavé listy jsou matné, svěže zelené, velké až 17 cm. Kvete začátkem dubna, ještě před olistěním a vyniká krásnými, až 10 cm velkými bílými a příjemně vonícími květy. Plody jsou červeno oranžová semena. Před větrem chráněné slunné stanoviště příp. mírný polostín. Půda úrodná, propustná, přiměřeně vlhká, mírně kyselá. Mrazuvzdornost do -34 ℃. Mulčování mělce kořenícího systému. Špatná snášenlivost řezu. Původ Japonsko a Korea.

PŮVOD: druh jeřáb Arnoldův (Sorbus x arnoldiana) pochází z USA, Massachusetts, Boston a vznikl jako přirozený mezidruhový kříženec Sorbus discolor a Sorbus aucuparia, který objevil Alfred Rehder v Arnoldově Arboretu a publikoval jeho popis v r. 1920. Původ odrůdy Pink Veil je neznámý.

RŮST: umírněný, dorůstá do výšky jen asi 3,5-4 m. Vytváří široce až rozložitě pyramidální vejčité koruny, dost husté. Kmen je poměrně štíhlý, listy má lichozpeřené, na podzim se zbarvují do různých odstínů červené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně částečně samosprašný, hmyzem opylitelný, jednodomý s oboupohlavnými květy, kvete v květnu až červnu.

PLODNOST: raná (do 2 až 4 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou menší (průměrně 8-12 mm, pod 1 g), kulaté malvice uspořádané ve velkých latách. Slupka je bílorůžová. Dužnina je tužší a sušší než u odrůdy Moravský sladkoplodý, moučnatá. Chuť syrových plodů je velmi trpká a hořká kvůli taninům a kyselině parasorbové. Po tepelné úpravě se zlepší, ale ještě stále je ostrá a mírně nahořklá, stále méně chutná než u Moravského sladkoplodého.

DOZRÁVÁNÍ: během září a října. Pokud je neozobou ptáci, vydrží dost dlouho na stromě.

VYUŽITÍ: zejména jako okrasný menší strom zajímavý celoročně - listy během vegetace i na podzim a květenství i souplodí svítící do dálky - do menších i větších zahrad, parků, větrolamů, mezí, ale i včelínů. Plody konzumují ptáci. Po tepelné úpravě se z plodů dají dělat kompoty, džemy.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, přizpůsobí se široké škále půdních podmínek od sušší po vlhkou, nemá ráda jen velmi těžké, jílovité, preferuje dobře odvodněné půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuodolný v dřevě i květu, dobře větruodolný. Středně odolný vůči chorobám typu strupovitost, bakteriální spála či rez.

PŮVOD: jihozápadní a jižní Evropa, dnes se vyskytuje v celém Středomoří, na ostrovech Tenerife a Gran Canaria, pěstuje se také v Severní Americe.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený strom dorůstající ve své domovině do výšky 20 m a šířky 15 m. Borka je velmi silná (až 13 cm), pórovitá, vrásčitá. Listy jsou proměnlivého tvaru, vejčité, dlouhé 3–7 cm, celokrajné nebo zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Dožívá se i 500 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy na tomtéž stromě, větrosnubný, dobře jej opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: pozdní (ve věku 15–20 let), střídavá.

 
PLODY: žaludy (dlouhé 2–4,5 cm, široké 1–1,8 cm) umístěné v šedých, drsných číškách. Oplodí je holé, hladké a lesklé, hnědočervené barvy. Plody jsou hořké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu téhož roku (menší žaludy) a někdy i po 18 měsících od opylení (větší žaludy).

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina vhodná do parků a velkých zahrad v městských tepelných ostrovech. Ve Středomoří se od 25. roku z dubu opakovaně po 9–12 letech sbírá borka – korok, který má mnohostranné využití díky svým jedinečným vlastnostem (pružnost, stlačitelnost, voděodolnost, tepelná, zvuková a elektrická izolace), nejčastěji na výrobu zátek, jako izolační materiál a podlahová krytina. Plody jsou jedlé jako mouka po odstranění hořkosti vymýváním po vysušení a rozemletí či použitelné jako náhrada kávy po upražení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Snese širokou škálu půd, ale upřednostňuje písčité, lehčí půdy. Vhodný do volné půdy do nejteplejších poloh měst a do přenosných velkých květináčů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný jen asi do -10 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, ale snese i množství srážek (i 2400 mm ročně na SZ Portugalska), dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD:

RŮST:

OPyLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

PŮVOD: Severní Amerika, Spojené státy americké od východního Texasu po jižní Georgii.

 
RŮST: roste bujně, dorůstá do výšky 15–20 m, šířky okolo 12 m. Má velké dekorativní chlupaté listy a velmi nápadné bílé až světle růžové květy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: má oboupohlavné květy, je samosprašná.

 
PLODNOST: středně raná, začíná ve věku 6–8 let a větší úrody produkuje od 10. roku života, střídavá, dobré úrody každé 2–3 roky. Jen malé procento z květů vytvoří plody.

 
PLODY: válcovité tobolky (20–30 cm dlouhá, 6–8 mm široká) světle hnědé barvy, která puká dvěma chlopněmi. Plody vyrůstají v latách na 20–40 mm dlouhých stopkách. Semeno je oboustranně blanitě lemované, stříbřitě šedé. Semena jsou seskupena ve větším počtu kolem středního sloupku.

 
DOZRÁVÁNÍ: během září.

 
VYUŽITÍ: alejový a parkový strom, dekorativní celoročně.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, živná, nejlépe vlhčí půda v teplých nížinách a středně teplých pahorkatinách, ale snese i sucho.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C.

PŮVOD: střední Evropa a západní Asie, kde roste zejména na humózních půdách v suťových lesích, na svazích hlubších údolí, v bučinách a některých smrčinách. Poprvé ho formálně popsal Carl Linné v díle Species Plantarum (1753). 

RŮST: bujný. Je to velký, rychle rostoucí opadavý strom, běžně dosahující výšky 12-18 m (v dobrých podmínkách dorůstá do výšky 30-40 m a šířky 15 m), se vzpřímenou až zaoblenou korunou. Starší stromy mají typicky šupinovitou odlučnost borky. Listy na dlouhých načervenalých stopkách jsou pětilaločné, velké 10-15 cm, po okraji hrubě pilovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašný, hmyzem (včely, mouchy, třásněnky atd.) i větrem opylivý, jednodomý s oddělenými samčími a samičími květy, přičemž populace se dělí na jedince "protandrické" (rozkvétají nejdříve samčí květy) a "protogynické" (rozkvétají nejdříve samičí květy), což podporuje křížové opylení v rámci druhu namísto samoopylení. Žlutozelené květy jsou soustředěny do 5-15 cm dlouhých visících hroznů, v jejich spodní části zpravidla převládají samčí květy, ve střední a horní části samičí květy. Strom kvete v květnu, po rozvinutí listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale je pozdní, začíná ve věku 10-20 let, dřív u volně stojících stromů než v zápoji. Vrcholu dosahuje ve věku 40-60 let, v každém souplodí může být kolem 30 plodů a strom může mít přes 800 souplodí.

PLODY: křídlaté dvounažky, přičemž vnitřní okraj křídel svírá ostrý úhel. Křídla jsou lysá nebo chlupatá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání hnědá. Nažky jsou vypouklé až kulaté.

DOZRÁVÁNÍ: semena dozrávají od září do října.

VYUŽITÍ: okrasné využití: velký a mohutný strom vhodný do velkých parků a širokých alejí. Pro svou odolnost vůči větru a znečištění ovzduší se uplatňuje i v krajinotvorbě měst a jako solitéra. Kulinární využití: květy produkují množství pylu a nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, kterou lze uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, krémově bílé, jemnozrnné, využívané na hudební nástroje, nábytek, truhlářské výrobky, dřevěné podlahy, kuchyňské nádobí a jako palivové dřevo. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, oblíbuje hluboké humózní půdy, ale snese téměř jakoukoli půdu kromě velmi vápenitých či zamokřených. Daří se mu zejména ve vlhkém horském klimatu a chladnějších údolích kolem vodních toků. 

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně větruodolný. Listové choroby jsou běžné, ale většinou málo významné: černá skvrnitost javorová (Rhytisma acerinum) a bílá skvrnitost listů (Cristulariella depraedans) jsou nápadné, ale považované za poměrně bezvýznamné. Může se vyskytnout i verticiliové vadnutí (Verticillium dahliae), rakovina kůry javoru (Cryptostroma corticale), choroby způsobované houbami rodu Phytophthora. Dobře snáší znečištění ovzduší a po zakořenění i sucho.

PŮVOD: pravděpodobně v západním Středomoří, dnes se vyskytuje na Kanárských ostrovech, v celém Středomoří, směrem na východ až po Turecko však řidčeji.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený mohutný strom dorůstající do výšky 25 m a šířky 20 m, v suchých podmínkách jen několik metrů. Má širokou, rozložitou korunu s hrubými větvemi.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, opylování větrem, dobře ho opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: středně časná (vyšší po 6-8 letech po vysazení), vysoká.

 
PLODY: žaludy (velké až 3 cm) na krátkých stopkách, na bázi s miskovitou číškou pokrytou plochými šupinami. Mohou být hořké nebo sladké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: celý strom je celoročně velmi dekorativní, vhodný do parků a městské zeleně. Plody některých stromů jsou sladké, bez hořkosti. Plody jsou jedlé sladké i ty hořké po odstranění hořkosti promýváním po usušení a umletí, používají se v podobě mouky přidávané při pečení do jiných mouk či pražené jako náhrada kávy. Používají se také jako výživné krmivo, zejména pro prasata. Kůra je zdrojem třísloviny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, mladé rostliny snášejí i polostín. Daří se mu ve všech půdách kromě studených a podmáčených. Dobře snáší i vápenité, sušší, písčité či mělké půdy. Vhodný do nejteplejších poloh městských tepelných ostrovů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -12 °C až -17 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

Štíhlý listnatý strom může růst do výšky 20 m. Květy rostou v bohatých květenstvích a jsou krémově bílé. Plody – malvice, kulaté a rostou v převislých trsech, po dozrání jsou jasně červené. Obsahují vysoké množství vitamínu C. Sklízíme, když jsou měkké, případně je necháme přejít prvními mrazy. Čerstvé plody ve větším množství mohou způsobit otravu. Ve lesnictví je průkopnickou, pionýrskou dřevinou, která okamžitě zarůstá holiny a vývraty. Plody jsou potravou ptáků. Slouží k výrobě kompotů, sirupů, likérů a používá se v lidovém léčitelství. Nenáročná, světlomilná dřevina, které se daří na suchých, ale i vlhkých a kamenitých půdách. Používá se k výsadbě vkusných alejí. Je vhodná k výsadbě i do horských oblastí.

PŮVOD: rozšířený téměř po celé Evropě, kromě nejsevernějších oblastí.

 
RŮST: masivní opadavý strom dorůstající do výšky 30–40 m. Tvoří širokou, kuželovitou, hustou korunu. Kůra zelenkavě šedavá, borka tmavší šedá. List lichozpeřený – 4–7 párů kopinatého tvaru, na okraji ostře pilovitý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy oboupohlavné, seskupené do bohatých tmavě červených lat. Ve většině případů jsou květy jednodomé, často se však vyskytuje dvoudomost. Zastoupení květů se může v průběhu let na jednom jedinci měnit. Kvete v dubnu, před rozvinutím listů.

 
PLODNOST: pozdní, u solitérně stojících stromů začíná ve věku 15–20 let, v porostu až ve věku kolem 30 let, je nepravidelná.

 
PLODY: jednokřídlé nažky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.

 
VYUŽITÍ: vhodný do parků a velkých zahrad. Hodnotné dřevo pro dřevařské, nábytkářské využití. V minulosti se využíval i v lidovém lékařství.

 
STANOVIŠTĚ: polostínomilná, později světlomilná dřevina, náročná na půdní živiny a vlhkost. Na Slovensku roste od nížin do poloh přibližně 950 m n. m.

 
ODOLNOST: citlivější na silné mrazy.

Mohutný strom s přímým kmenem, dorůstající do výšky 20–30 metrů a dožívající se více než 100 let. Koruna je vejčitého, později válcovitého tvaru, větve jsou poměrně tenké. Kůra je zelenohnědá, s četnými příčnými lenticelami na letorostech. Borka je tmavošedá až černá, v mládí hladká, později rozpukaná. Pupeny jsou velmi lepkavé, fialově hnědé. Listy jsou jednoduché, tvarem obráceně vejčité, na vrcholu oblé, okraj je dvojitě pilovitý. Horní strana listů je lesklá, tmavě zelená, spodní strana světle zelená, s rezavými chloupky, v mládí lepkavá. Listy se na podzim nezbarvují, opadávají zelené. Jehnědy se začínají tvořit už na podzim a kvetou v březnu a dubnu. Samčí květy tvoří převislé, 4–7 cm dlouhé jehnědy. Samičí jehnědy (dlouhé 5–7 mm) jsou vejcovité, vzpřímené, fialově hnědé, v době květu s červenými bliznami. Vejcovité šištice na delší stopce, ve stavu zralosti tmavohnědé, zdřevnatělé, dozrávají v září až říjnu. Semenem je kulatá až pětihranná semenná nažka (velká 2–4 mm), která je lesklá, hnědá, s úzkým oboustranným křidélkem. Světlomilná břehová dřevina, na Slovensku se vyskytuje v lužních lesích, kolem řek a potoků, v polohách do 750 m n. m. Preferuje hluboké půdy se stálou hladinou podzemní vody, oblibuje slunné stanoviště a je poměrně odolná vůči mrazu.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči větru, vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.

PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.

PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.

VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Evropa. Rozšířený v celé Evropě, na Slovensku od nížin až po 1200 m n. m.

RŮST: mohutný strom dorůstající do 30–40 m, vytváří široce vejcovitou korunu s větvemi vyrůstajícími pod ostrým úhlem. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, tenké, obvejčité, na konci s ostrou špičkou, asymetrické. Na okrajích jsou dvojitě pilovité, na povrchu drsně chlupaté, ze spodní strany měkce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou seskupené v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu. Jsou oboupohlavné, ale cizosprašné, k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince.

PLODNOST: v případě přítomnosti jiného stromu jako opylovače vysoká.

PLODY: elipsovité nažky (5–7 mm), umístěné uprostřed blanitého křídla.

DOZRVÁNÍ: dozrává v květnu.

VYUŽITÍ: vhodná parková a alejová dřevina okrasná listy i celkovým vzhledem, také do vlhčích oblastí. Kulinarické využití: V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Technické využití: Dřevo je tvrdé, těžké a houževnaté, má krásnou kresbu a využívá se k výrobě nábytku.

STANOVIŠTĚ: dřevina do polostínu, preferuje odvodněné, střídavě vlhké půdy, bohaté na živiny, ale snese i mokré půdy.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný, odolný vůči vysoké hladině podzemní vody, dokonce i krátkodobému či delšímu zaplavení. Dobře větruodolný. Snáší i zasolení půdy posypovou solí. Je citlivý na extrémně vysoké teploty, znečištění vzduchu a grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: jižní Evropa, Malá Asie.

 
RŮST: strom je pomalu rostoucí, dosahuje výšku 9–20 m a šířku 6 m, má kulovitou korunu, na suchých stanovištích je jen ve formě keře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně dvoudomý, resp. existují samčí stromy a oboupohlavné stromy, které jsou ale většinou funkčně samičí, protože samčí květy na nich jsou nedostatečně vyvinuté. Kvetou na konci května a vytvářejí nápadná květenství, takže kvetoucí strom vypadá jako bílý, silně vonící oblak.

 
PLODNOST: středně raná, v přítomnosti stromů obou pohlaví vysoká.

 
PLODY: podlouhlé křídlaté nažky 2–3 cm dlouhé.

 
DOZRÁVÁNÍ: během října.

 
VYUŽITÍ: je vhodný k výsadbě do parků, zahrad či jiných částí tepelných ostrovů měst, zejména na suché svahy. Manna ze stromu získávaná naříznutím kmene je zdrojem cukru – tzv. mannový cukr nebo mannitol, který se využívá jako diabetické sladidlo a jako léčivo.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, jen v mládí snáší částečné zastínění, snese i vysýchavé skalní podklady s nepatrnou vrstvou zeminy, preferuje výživné a zásadité půdy, optimum je na vápencích.

 
ODOLNOST: velmi dobře zvládá extrémní sucho, hůře mrazy.

PŮVOD: od Evropy po střední Asii a Pákistán, přesněji od Španělska na západě po Rusko na východě, na sever po jižní Skandinávii a na jihovýchod po severní Írán. U nás roste roztroušeně od nížin do podhorských poloh. Poprvé ho formálně popsal Linné v díle Species Plantarum (1753).

RŮST: středně bujný. Je to mohutný opadavý strom, běžně dosahující výšky 20–30 m, se zapojenou kulatou korunou. Mladé stromy mají vzpřímeně vejčitý habitus, s věkem se koruna mění na kulovitou až rozložitou. Dlouhověký druh, běžně dosahující věku 150–200 let, při optimálních podmínkách až do 250 let. Borka stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, pěti- až sedmi-laločnaté, velké 8–12 cm, jejich stopky po zlomení vylučují mléčnou mízu (latex), na rozdíl od většiny ostatních javorů, které mají čirou mízu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný až cizosprašný, jednodomý a hmyzem opylovaný druh. Jednotlivé stromy jsou buď protandrické (jako první rozkvétají samčí květy), nebo protogynické (jako první rozkvétají samičí květy), přičemž v populacích se vyskytují oba kvetoucí typy, což podporuje křížové opylení mezi oběma typy, ačkoli určitá míra samoopylení je také možná. Žlutozelené květy jsou seskupeny ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rozvíjení listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, srostlé pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání rezavohnědá. Nažky jsou ploché.

DOZRÁVÁNÍ: nepěstuje se pro plody, ale dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasné využití: hojně vysazovaný ve městech jako stínicí strom právě pro svou zapojenou, symetrickou korunu a spolehlivou snášenlivost městského stresu, je vhodný do větších zahrad, parků, větrolamů či alejí. Kulinářské využití: květy produkují střední množství výživného pylu a velké množství nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: tvrdé, těžké a jemnozrnné dřevo se využívá podobně jako u jiných javorů na nábytek, truhlářské výrobky a soustružení. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění. Z kůry je možné získat růžové barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, preferuje hluboké, dobře propustné, vlhké půdy, ale snese jakékoli půdy, včetně těžkých jílovitých.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -34 °C až -40 °C, středně mrazuodolný v květu. Je silně větruodolný. Může trpět na verticiliové vadnutí (Verticillium spp.), čerň javorovou (Rhytisma spp.), antraknózu, štítenky a mšice. Výrazně lépe snáší městský stres – chudší půdy a znečištění ovzduší a po zakořenění i vysoké teploty a sucho. Dlouhodobě vysokou vzdušnou vlhkost nesnáší dobře.

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.

DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.

PŮVOD: Japonsko, minimálně z 19. století. Jde o tradiční japonský okrasný kultivar patřící do skupiny Sato-zakura. Přesný šlechtitel není znám. Kultivar byl poprvé zaznamenán v roce 1886 v okolí Tokia a později popsán japonským botanikem Manabu Miyoshim začátkem 20. století. Do Evropy byl uveden Ernestem Henrym Wilsonem přibližně v roce 1916. „Ama-no-gawa“ znamená „nebeská řeka“, což je japonské pojmenování pro Mléčnou dráhu — výstižný opis pro nádherné a bohaté kvetení tohoto stromu.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Menší strom s výrazně sloupovitým habitem. Dorůstá do výšky přibližně 4–6 m a šířky 1–1,5 m. Koruna je úzká, vzpřímená, v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje a uvolňuje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opelivá, ale s převážně sterilními květy, ačkoliv produkuje pyl i nektar ve vyšší míře než např. odrůda Kanzan, ale není příliš vyhledávaná hmyzem. Květy jsou poloplné, světle růžové, mírně vonné, velké (o průměru 2–4 cm), v květenstvích po 4–5 květech. Kvete koncem dubna až začátkem května, což ji zařazuje mezi středně pozdně až pozdně kvetoucí kultivary okrasných třešní.

PLODNOST: kultivar je funkčně neplodný: tvorba plodů je velmi vzácná a zanedbatelná.

PLODY: pokud se plody výjimečně vytvoří, jde o drobné tmavě červené peckovice.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér či ve skupinách do parků, zahrad, alejí. Kultivar je ceněn zejména pro pozdní jarní kvetení a štíhlý habitus.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, optimálně kvete na plném slunci. Nenáročná na půdu, vyhovuje jí hlinitá, písčitá, jílovitá, od kyselých po zásadité půdy, vyžaduje však dobré odvodnění, nesnáší zamokření. Vhodná i do městského prostředí, včetně zpevněných ploch, pokud je zajištěn odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná přibližně do −20 až −23 °C. Může být napadána typickými chorobami rodu Prunus, není významně náchylná ani odolná.

PŮVOD: od severozápadní Evropy až po Kavkaz, Malou Asii.

RŮST: keř nebo strom dorůstající do výšky 0,5–30 m a dožívající se až 500 let. Vytváří pravidelnou zaoblenou korunu. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a podélně hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvejčité, asymetrické, dlouhé 6–10 cm, na okraji dvojitě pilovité, na povrchu tmavě zelené a hladké, zespodu světlejší a s chloupky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Oboupohlavné načervenalé květy jsou seskupeny v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu, před rašením listů, jsou větrosnubné, silně cizosprašné, tedy k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince téhož druhu.

PLODNOST: v přítomnosti opylovače vysoká

PLODY: nažky s kulatým, širokým, zeleným křídlem. Hnědooranžové semeno je umístěné asymetricky, na konci nažky.

DOZRVÁNÍ: v květnu až červnu.

VYUŽITÍ: celý strom jako parková a alejová dřevina, zejména v blízkosti vodních toků. V nezralé, zelené fázi jsou nažky jedlé a velmi chutné, oříškové. Dřevo je tvrdé, těžké, houževnaté, využívá se k výrobě nábytku, je odolné i pod vodou.

STANOVIŠTĚ: teplomilná, slunná až polostinná dřevina, náročná na půdní živiny. Na Slovensku roste od nejnižších poloh do 650 m n. m. jako součást luhu a společenstev kolem řek nebo na vysýchavých stanovištích (lesostepní ekotyp, křovitá forma).

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, silně odolný vůči větru. Citlivý na grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: Japonsko, střední a západní Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m n. m. Do Evropy byl introdukován v r. 1865.

 
RŮST: středně bujný, později slabší. Často je to vícekmený strom s oválnou korunou, v původním areálu dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou kůru. Dekorativní listy jsou vejčité až srdcovité, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Opadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, větrosprašný. Jednotlivé stromy mají buď samčí, nebo samičí květy, k získání plodů jsou potřebné oba. Samčí květy mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

 
PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu.

 
VYUŽITÍ: je to okrasný strom, který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdčitými, krásně žluto až červeně zbarvenými, ale také příjemně vonícími listy.

 
STANOVIŠTĚ: polotieň až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snesití i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do asi -34 °C, náchylnější na zmrznutí květů a rašících pupenů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také zhutnění půdy. Silně odolný vůči větru. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: druh má původ v Japonsku, původně je to endemit, původní areál se nachází jen na nevelkém území na jihu ostrova Honšú, v okolí města Nagoja, kde roste v podhorských a horských lesích až do nadmořské výšky kolem 550 m n. m. Do Evropy byla  přivezena až v roce 1862. Odrůda Rosea pochází z Japonska z konce 19. století, do Evropy byla přivezena poprvé v roce 1893.

RŮST: umírněný až středně bujný. Je to opadavý keř až menší strom, dorůstající do výšky a šířky 2,5-4 m, ve střední Evropě obvykle nepřesahuje výšky 3 m. Letorosty má hustě chlupaté, listy vyrůstají střídavě, mají krátkou stopku, jsou kopinaté až vejčité, dlouhé 5–8 cm a široké 1–3 cm, na líci lysé, na rubu lysé nebo na žilkách krátce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete před olistěním v březnu až dubnu. Květy vyrůstají jednotlivě, pupeny jsou velké, růžové a šupinaté a růžové květy blednoucí během kvetení doběla dosahují průměru kolem 8 cm. Květ tvoří mnoho pestíků a ještě více tyčinek, do 13 okvětních lístků kopinatého tvaru, které odstávají.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: kuželovité měchýřky s červenohnědými, dekorativními, nejedlými semeny, dlouhé 4-8 cm, široké 2-3cm. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: Nejen na jaře velkými hvězdicovitými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná i do menších zahrad, ale i středně velkých či velkých, do parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. 

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, nejlépe kvete na plném slunci. Preferuje vlhkou, ale dostatečně odvodněnou, hlinitou, neutrální až kyselou půdu, snese i jílovitou či zásaditou, pokud je dostatečně humózní. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě až do -26 °C až -29 °C. Kvete později než magnolie Soulangeova, takže lepší uniká pozdním jarním mrazům. Obvykle netrpí u nás trpět výrazně škůdci či chorobami.

PŮVOD: Japonsko. Kultivar patří do komplexu okrasných forem druhu Prunus serrulata, které se pěstují ve východní Asii již po staletí. Přesný šlechtitel není znám, jelikož jde o výsledek tradičního japonského zahradnictví. Kultivar byl v Japonsku rozšířen již koncem 19. století, což dokládá jeho výsadba podél řeky Arakawa v Tokiu.

RŮST: pomalý až středně bujný. Je to opadavý strom, dorůstající přibližně do 3–6 m výšky a 3–5 m šířky. Koruna je široce převislá, deštníkovitého až nepravidelného tvaru, středně hustá, s dlouhými obloukovitě ohnutými větvemi, které se věkem výrazně sklánějí.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou plnokvěté, a proto jsou převážně sterilní, produkují minimum pylu i nektaru a nemají význam z hlediska opylování. Kvete koncem dubna až začátkem května.

PLODNOST: Kultivar je okrasný a prakticky neplodný, netvoří hospodářsky významné plody.

PLODY: Plody se nevytvářejí nebo jen výjimečně, v důsledku plnokvětosti a sterility květů.

DOZRÁVÁNÍ: Neaplikovatelné, jelikož plody nevznikají.

VYUŽITÍ: okrasné, využívá se jako solitéra v zahradách, parcích, pietních místech a městských výsadbách. Je vysoce ceněna pro bohaté, dekorativní růžové květy připomínající chryzantémy. Dekorativní je i díky sezónní změně barvy listů (bronzová → zelená → žlutooranžová).

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné. Vyžaduje úrodnou, humózní, mírně vlhkou, dobře propustnou (hlinitou až písčitohlinitou) půdu.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná přibližně do −23 °C, květy jsou mírně citlivé na pozdní jarní mrazy. Mohou se vyskytovat běžné patogeny rodu Prunus (např. houbové choroby listů, mšice), avšak při vhodných podmínkách pěstování netrpí výrazně chorobami ani škůdci.

PŮVOD: USA, stát Oregon, Woodburn, školka Speer & Sons Nursery, pupenová mutace odrůdy Kanzan objevená Frankem Parksem, do pěstitelské praxe byla zavedena přibližně kolem roku 1990.

RŮST: středně bujný. Je to opadavý okrasný strom, dorůstající přibližně do výšky 6–8 m a šířky 4–6 m. V mládí vzpřímený, později rozložitý. Typickým znakem je tmavopurpurové olistění, které se objevuje současně s květem. Na podzim se listy vybarvují do zářivě oranžovočervené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní okrasný kultivar, který netvoří životaschopné plody, proto opylování nemá význam z hlediska tvorby plodů. Kvete koncem dubna až začátkem května, tedy středně pozdě až pozdě. Květy jsou plné až poloplné, růžové až tmavě růžové a navzdory sterilitě mohou poskytovat nektar a pyl pro opylovače.

PLODNOST: sterilní, pěstovaný výlučně pro okrasné účely.

PLODY: plody se netvoří nebo jen výjimečně. Případné plody jsou drobné, černé peckovice bez okrasné i užitkové hodnoty.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér nebo ve skupinách do parků, zahrad, stromořadí, alejí.

STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, plné slunce pro optimální kvetení a vybarvení listů. Půdy vyžaduje středně těžké až lehčí, dobře propustné, mírně vápenaté, bohaté na živiny, snese i jílovité, pokud nejsou přemokřené.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě přibližně do −26 °C až −29 °C, středně mrazuvzdorná v květu. Je středně odolná vůči větru. Mohou se vyskytnout choroby a škůdci typičtí pro rod Prunus (bakteriální nekróza peckovin, monilióza, kořenová hniloba), není zvláště odolná ani náchylná. Kůra je relativně tenká a citlivá na mechanické poškození, což je typický znak okrasných třešní.

PŮVOD: téměř celá Evropa, na severu asi po 61° s. š., na výslunných křovinatých stráních, lesostepích, v lužních lesích, od nížin do asi 900 m n. m.

RŮST: variabilní, ale většinou bujný. Je to dlouhověký, listnatý, opadavý strom dorůstající výšky a šířky 10–12 m. Korunu mívá kulovitou až široce rozloženou. Kůra je zelenohnědá, borka hnědošedá, rozpukaná v podélných destičkách. Na starších větvích se vytváří množství brachyblastů i trnů stonkového původu. Listy jsou dlouhé 3–6 cm a široké 2–4 cm, široce vejčité, po okraji jemně vroubkovaně pilovité.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy kvetoucími v dubnu a květnu.

PLODNOST: variabilní, ale většinou pozdější, vysoká, v různé míře pravidelná.

PLODY: variabilní, ale většinou malé (2–4 cm), kulaté, žluté, různě, ale většinou trpce kyselé chuti. Chuť je příjemnější po přemrznutí.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní, ale většinou

VYUŽITÍ: je to krásný, mohutný, krajinotvorný strom vhodný zejména do volné krajiny jako solitéra či skupina, do mezí, větrolamů, alejí, stromových řad, ale také do včelnic a do parků pro zpestření. Kulinární využití: plody, zejména po přemrznutí, lze použít na výrobu moštů, želé, octů. Obsahují hodně pektinu, takže se dají použít na zahuštění džemů a marmelád. Z listů je příjemný čaj. Léčivé využití: plody mají laxativní účinky, tedy působí proti zácpě. Rozmačkaná dužnina se dá použít jako obklad na drobné rány. Kůra působí proti parazitům v trávicím traktu a proti horečce. Listy obsahují až 2,4 % antibakteriální látky florin, která potlačuje růst mnoha grampozitivních i gramnegativních bakterií. Semena se používají k dopěstování bujně rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy jabloní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, propustnou půdu, ale je přizpůsobivá širokému spektru půd. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných lokalit.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, variabilně v květu. Dobře odolná vůči větru.