Listnaté stromy

PŮVOD: od Evropy až po Asii, nejčastěji v lužních lesích, podél toků a na vlhkých humózních půdách.

RŮST: bujný, dosahuje výšky 10 - 15 m a šířky 8 m. Listnatý opadavý strom, který roste vzpřímeně, často jako vícekmenný keř. Kůra je červenohnědá až šedá s tmavě šedou, mělce rozpukanou borkou. Jednoduché, podlouhlé listy jsou po okrajích jemně pilovité s ostrou špičkou.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, cizosprašná, hmyzosnubná. Atraktivní bílé květy jsou uskupené v hroznech dlouhých 8-15 cm, kvetou v dubnu až květnu a jsou výrazně aromatické.

PLODNOST:

PLODY: kulovité, lesklé, černé peckovice (velké 5-7 mm) s trpkou a šťavnatou dužninou uspořádané v převislých hroznech. Pecka je žlutá, kulovitá, rýhovaná.
DOZRVÁNÍ: v červenci až srpnu.

VYUŽITÍ: Vhodná jako okrasná parková dřevina zejména ve vlhčích, nivních oblastech při vodních tocích či vodních plochách. Dřevo voní po hořkých mandlích a používá se v řezbářství k výrobě drobných předmětů či ve stolařství k výrobě nábytku. Plody se dají použít k výrobě džemu, v syrovém stavu jsou většinou příliš hořké. Z listů se dá získat zelené barvivo, z plodů zelené až šedé.

STANOVIŠTĚ: V mládí snáší i stinné stanoviště, později vyžaduje více světla a více prostoru, aby více plodila. Obecně nenáročná na pěstování, jen nemá ráda velmi větrné polohy a velmi vápenité půdy, ačkoliv nějaké množství vápníku v půdě snese.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 až -40 °C. Dobře odolná vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Severní Amerika, Spojené státy americké od východního Texasu po jižní Georgii.

 
RŮST: roste bujně, dorůstá do výšky 15–20 m, šířky okolo 12 m. Má velké dekorativní chlupaté listy a velmi nápadné bílé až světle růžové květy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: má oboupohlavné květy, je samosprašná.

 
PLODNOST: středně raná, začíná ve věku 6–8 let a větší úrody produkuje od 10. roku života, střídavá, dobré úrody každé 2–3 roky. Jen malé procento z květů vytvoří plody.

 
PLODY: válcovité tobolky (20–30 cm dlouhá, 6–8 mm široká) světle hnědé barvy, která puká dvěma chlopněmi. Plody vyrůstají v latách na 20–40 mm dlouhých stopkách. Semeno je oboustranně blanitě lemované, stříbřitě šedé. Semena jsou seskupena ve větším počtu kolem středního sloupku.

 
DOZRÁVÁNÍ: během září.

 
VYUŽITÍ: alejový a parkový strom, dekorativní celoročně.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, živná, nejlépe vlhčí půda v teplých nížinách a středně teplých pahorkatinách, ale snese i sucho.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C.

PŮVOD: pravděpodobně v západním Středomoří, dnes se vyskytuje na Kanárských ostrovech, v celém Středomoří, směrem na východ až po Turecko však řidčeji.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený mohutný strom dorůstající do výšky 25 m a šířky 20 m, v suchých podmínkách jen několik metrů. Má širokou, rozložitou korunu s hrubými větvemi.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, opylování větrem, dobře ho opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: středně časná (vyšší po 6-8 letech po vysazení), vysoká.

 
PLODY: žaludy (velké až 3 cm) na krátkých stopkách, na bázi s miskovitou číškou pokrytou plochými šupinami. Mohou být hořké nebo sladké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: celý strom je celoročně velmi dekorativní, vhodný do parků a městské zeleně. Plody některých stromů jsou sladké, bez hořkosti. Plody jsou jedlé sladké i ty hořké po odstranění hořkosti promýváním po usušení a umletí, používají se v podobě mouky přidávané při pečení do jiných mouk či pražené jako náhrada kávy. Používají se také jako výživné krmivo, zejména pro prasata. Kůra je zdrojem třísloviny.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, mladé rostliny snášejí i polostín. Daří se mu ve všech půdách kromě studených a podmáčených. Dobře snáší i vápenité, sušší, písčité či mělké půdy. Vhodný do nejteplejších poloh městských tepelných ostrovů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný do -12 °C až -17 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: západní, střední a jihovýchodní Evropa, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po Sicílii, na východě po řeku Dněstr. Izolované lokality jsou na Krymu a na Kavkaze. V ČR a SR je velmi rozšířený, zejména v pahorkatinách a hornatinách do 700 m n. m.

RŮST: pomalý. Je to opadavý, mohutný strom dorůstající do výšky 20–40 m a šířky až 25 m s rovným kmenem a širokou korunou, je velmi dlouhověký, dožívá se kolem 500 let, někdy i více. Kůra je v mládí sivě zelená, hladká, později rozpraskaná, šedočerná. Listy jsou řapíkaté, řapíky dlouhé 12–15 mm. Lístková čepel je široce obvejčitá, na bázi klínovitá, zřídka zaoblená nebo mělce srdčitá, peřeně laločnatá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý s jednopohlavnými květy, větrem opylovaný, převážně cizosnubný. Kvete protandricky, tedy samčí květy jednoho stromu rozkvétají dříve než většina samičích květů.

PLODNOST: pozdní (mezi asi 20–40, či až 100 lety v zápoji), střídavá, se silnými semennými roky, jejichž frekvence je podmíněna konkrétní lokalitou.

PLODY: žaludy podlouhlého tvaru (15–25 mm × 8–14 mm), s plochými nebo jen mírně vypouklými číšky s nesrostlými šupinami, vejčitě kopinatými, drobnými, jemně chlupatými, plody vyrůstají v paždí listů po 1–5 a buď sedí, nebo jsou na krátkých stopkách do 1,5 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října.

VYUŽITÍ: kromě toho, že je významnou lesní dřevinou, je vhodný i jako okrasná soliterní dřevina v parcích, velkých zahradách, pastvinách a volné krajině, ale také v alejích či větrolamech. Sehrává významnou ekologickou roli, protože je na něj vázáno mnoho druhů hmyzu a jeho žaludy jsou zdrojem potravy pro množství živočichů a jeho řídká koruna umožňuje pronikání dostatku světla a podporuje tak pestrý podrost. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Je významným producentem medovice, tedy včelařskou dřevinou. Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: pevné, velmi kvalitní, trvanlivé dřevo se používá ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Při výmladkovém hospodaření je významným zdrojem tvrdého palivového dřeva a dřevěného uhlí. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyskytuje se na různých geologických podložích. Roste i na mělkých a minerálně chudých půdách. Vyhýbá se jen oblastem s více kontinentálním klimatem.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě do asi -23,3 °C až -28,9 °C, díky pozdějšímu rašení a kvetení obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění dobře odolný vůči suchu, větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: rozšířený téměř po celé Evropě, kromě nejsevernějších oblastí.

 
RŮST: masivní opadavý strom dorůstající do výšky 30–40 m. Tvoří širokou, kuželovitou, hustou korunu. Kůra zelenkavě šedavá, borka tmavší šedá. List lichozpeřený – 4–7 párů kopinatého tvaru, na okraji ostře pilovitý.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: květy oboupohlavné, seskupené do bohatých tmavě červených lat. Ve většině případů jsou květy jednodomé, často se však vyskytuje dvoudomost. Zastoupení květů se může v průběhu let na jednom jedinci měnit. Kvete v dubnu, před rozvinutím listů.

 
PLODNOST: pozdní, u solitérně stojících stromů začíná ve věku 15–20 let, v porostu až ve věku kolem 30 let, je nepravidelná.

 
PLODY: jednokřídlé nažky.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu.

 
VYUŽITÍ: vhodný do parků a velkých zahrad. Hodnotné dřevo pro dřevařské, nábytkářské využití. V minulosti se využíval i v lidovém lékařství.

 
STANOVIŠTĚ: polostínomilná, později světlomilná dřevina, náročná na půdní živiny a vlhkost. Na Slovensku roste od nížin do poloh přibližně 950 m n. m.

 
ODOLNOST: citlivější na silné mrazy.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči větru, vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: jihozápadní a jižní Evropa, dnes se vyskytuje v celém Středomoří, na ostrovech Tenerife a Gran Canaria, pěstuje se také v Severní Americe.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený strom dorůstající ve své domovině do výšky 20 m a šířky 15 m. Borka je velmi silná (až 13 cm), pórovitá, vrásčitá. Listy jsou proměnlivého tvaru, vejčité, dlouhé 3–7 cm, celokrajné nebo zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Dožívá se i 500 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy na tomtéž stromě, větrosnubný, dobře jej opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: pozdní (ve věku 15–20 let), střídavá.

 
PLODY: žaludy (dlouhé 2–4,5 cm, široké 1–1,8 cm) umístěné v šedých, drsných číškách. Oplodí je holé, hladké a lesklé, hnědočervené barvy. Plody jsou hořké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu téhož roku (menší žaludy) a někdy i po 18 měsících od opylení (větší žaludy).

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina vhodná do parků a velkých zahrad v městských tepelných ostrovech. Ve Středomoří se od 25. roku z dubu opakovaně po 9–12 letech sbírá borka – korok, který má mnohostranné využití díky svým jedinečným vlastnostem (pružnost, stlačitelnost, voděodolnost, tepelná, zvuková a elektrická izolace), nejčastěji na výrobu zátek, jako izolační materiál a podlahová krytina. Plody jsou jedlé jako mouka po odstranění hořkosti vymýváním po vysušení a rozemletí či použitelné jako náhrada kávy po upražení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Snese širokou škálu půd, ale upřednostňuje písčité, lehčí půdy. Vhodný do volné půdy do nejteplejších poloh měst a do přenosných velkých květináčů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný jen asi do -10 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, ale snese i množství srážek (i 2400 mm ročně na SZ Portugalska), dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: střední Evropa a západní Asie, kde roste zejména na humózních půdách v suťových lesích, na svazích hlubších údolí, v bučinách a některých smrčinách. Poprvé ho formálně popsal Carl Linné v díle Species Plantarum (1753). 

RŮST: bujný. Je to velký, rychle rostoucí opadavý strom, běžně dosahující výšky 12-18 m (v dobrých podmínkách dorůstá do výšky 30-40 m a šířky 15 m), se vzpřímenou až zaoblenou korunou. Starší stromy mají typicky šupinovitou odlučnost borky. Listy na dlouhých načervenalých stopkách jsou pětilaločné, velké 10-15 cm, po okraji hrubě pilovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašný, hmyzem (včely, mouchy, třásněnky atd.) i větrem opylivý, jednodomý s oddělenými samčími a samičími květy, přičemž populace se dělí na jedince "protandrické" (rozkvétají nejdříve samčí květy) a "protogynické" (rozkvétají nejdříve samičí květy), což podporuje křížové opylení v rámci druhu namísto samoopylení. Žlutozelené květy jsou soustředěny do 5-15 cm dlouhých visících hroznů, v jejich spodní části zpravidla převládají samčí květy, ve střední a horní části samičí květy. Strom kvete v květnu, po rozvinutí listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale je pozdní, začíná ve věku 10-20 let, dřív u volně stojících stromů než v zápoji. Vrcholu dosahuje ve věku 40-60 let, v každém souplodí může být kolem 30 plodů a strom může mít přes 800 souplodí.

PLODY: křídlaté dvounažky, přičemž vnitřní okraj křídel svírá ostrý úhel. Křídla jsou lysá nebo chlupatá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání hnědá. Nažky jsou vypouklé až kulaté.

DOZRÁVÁNÍ: semena dozrávají od září do října.

VYUŽITÍ: okrasné využití: velký a mohutný strom vhodný do velkých parků a širokých alejí. Pro svou odolnost vůči větru a znečištění ovzduší se uplatňuje i v krajinotvorbě měst a jako solitéra. Kulinární využití: květy produkují množství pylu a nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, kterou lze uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, krémově bílé, jemnozrnné, využívané na hudební nástroje, nábytek, truhlářské výrobky, dřevěné podlahy, kuchyňské nádobí a jako palivové dřevo. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, oblíbuje hluboké humózní půdy, ale snese téměř jakoukoli půdu kromě velmi vápenitých či zamokřených. Daří se mu zejména ve vlhkém horském klimatu a chladnějších údolích kolem vodních toků. 

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -29 °C až -34 °C, silně větruodolný. Listové choroby jsou běžné, ale většinou málo významné: černá skvrnitost javorová (Rhytisma acerinum) a bílá skvrnitost listů (Cristulariella depraedans) jsou nápadné, ale považované za poměrně bezvýznamné. Může se vyskytnout i verticiliové vadnutí (Verticillium dahliae), rakovina kůry javoru (Cryptostroma corticale), choroby způsobované houbami rodu Phytophthora. Dobře snáší znečištění ovzduší a po zakořenění i sucho.

Mohutný strom s přímým kmenem, dorůstající do výšky 20–30 metrů a dožívající se více než 100 let. Koruna je vejčitého, později válcovitého tvaru, větve jsou poměrně tenké. Kůra je zelenohnědá, s četnými příčnými lenticelami na letorostech. Borka je tmavošedá až černá, v mládí hladká, později rozpukaná. Pupeny jsou velmi lepkavé, fialově hnědé. Listy jsou jednoduché, tvarem obráceně vejčité, na vrcholu oblé, okraj je dvojitě pilovitý. Horní strana listů je lesklá, tmavě zelená, spodní strana světle zelená, s rezavými chloupky, v mládí lepkavá. Listy se na podzim nezbarvují, opadávají zelené. Jehnědy se začínají tvořit už na podzim a kvetou v březnu a dubnu. Samčí květy tvoří převislé, 4–7 cm dlouhé jehnědy. Samičí jehnědy (dlouhé 5–7 mm) jsou vejcovité, vzpřímené, fialově hnědé, v době květu s červenými bliznami. Vejcovité šištice na delší stopce, ve stavu zralosti tmavohnědé, zdřevnatělé, dozrávají v září až říjnu. Semenem je kulatá až pětihranná semenná nažka (velká 2–4 mm), která je lesklá, hnědá, s úzkým oboustranným křidélkem. Světlomilná břehová dřevina, na Slovensku se vyskytuje v lužních lesích, kolem řek a potoků, v polohách do 750 m n. m. Preferuje hluboké půdy se stálou hladinou podzemní vody, oblibuje slunné stanoviště a je poměrně odolná vůči mrazu.

PŮVOD:

RŮST:

OPyLOVACÍ POMĚRY:

PLODNOST:

PLODY:

DOZRÁVÁNÍ:

VYUŽITÍ:

STANOVIŠTĚ:

ODOLNOST:

Štíhlý listnatý strom může růst do výšky 20 m. Květy rostou v bohatých květenstvích a jsou krémově bílé. Plody – malvice, kulaté a rostou v převislých trsech, po dozrání jsou jasně červené. Obsahují vysoké množství vitamínu C. Sklízíme, když jsou měkké, případně je necháme přejít prvními mrazy. Čerstvé plody ve větším množství mohou způsobit otravu. Ve lesnictví je průkopnickou, pionýrskou dřevinou, která okamžitě zarůstá holiny a vývraty. Plody jsou potravou ptáků. Slouží k výrobě kompotů, sirupů, likérů a používá se v lidovém léčitelství. Nenáročná, světlomilná dřevina, které se daří na suchých, ale i vlhkých a kamenitých půdách. Používá se k výsadbě vkusných alejí. Je vhodná k výsadbě i do horských oblastí.

PŮVOD: od Evropy po střední Asii a Pákistán, přesněji od Španělska na západě po Rusko na východě, na sever po jižní Skandinávii a na jihovýchod po severní Írán. U nás roste roztroušeně od nížin do podhorských poloh. Poprvé ho formálně popsal Linné v díle Species Plantarum (1753).

RŮST: středně bujný. Je to mohutný opadavý strom, běžně dosahující výšky 20–30 m, se zapojenou kulatou korunou. Mladé stromy mají vzpřímeně vejčitý habitus, s věkem se koruna mění na kulovitou až rozložitou. Dlouhověký druh, běžně dosahující věku 150–200 let, při optimálních podmínkách až do 250 let. Borka stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanitě laločnaté, pěti- až sedmi-laločnaté, velké 8–12 cm, jejich stopky po zlomení vylučují mléčnou mízu (latex), na rozdíl od většiny ostatních javorů, které mají čirou mízu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný až cizosprašný, jednodomý a hmyzem opylovaný druh. Jednotlivé stromy jsou buď protandrické (jako první rozkvétají samčí květy), nebo protogynické (jako první rozkvétají samičí květy), přičemž v populacích se vyskytují oba kvetoucí typy, což podporuje křížové opylení mezi oběma typy, ačkoli určitá míra samoopylení je také možná. Žlutozelené květy jsou seskupeny ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rozvíjení listů.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: křídlaté dvojnažky, srostlé pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, nazelenalá až načervenalá, po dozrání rezavohnědá. Nažky jsou ploché.

DOZRÁVÁNÍ: nepěstuje se pro plody, ale dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasné využití: hojně vysazovaný ve městech jako stínicí strom právě pro svou zapojenou, symetrickou korunu a spolehlivou snášenlivost městského stresu, je vhodný do větších zahrad, parků, větrolamů či alejí. Kulinářské využití: květy produkují střední množství výživného pylu a velké množství nektaru a jsou atraktivní pro hmyz, mšice tvoří i mnoho medovice, kterou sbírají včely, takže je významnou medonosnou dřevinou vhodnou do včelínů. Navrtáním starších stromů v předjaří lze získat tzv. javorovou vodu, tedy mízu, která se dá uvařit na javorový sirup, ačkoli je méně koncentrovaná než ta z javoru cukrodárného. Do listů lze zabalit pečená jídla, kterým dodají nasládlou příchuť. Technické využití: tvrdé, těžké a jemnozrnné dřevo se využívá podobně jako u jiných javorů na nábytek, truhlářské výrobky a soustružení. Do listů lze zabalit jablka apod. pro lepší uskladnění. Z kůry je možné získat růžové barvivo.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, preferuje hluboké, dobře propustné, vlhké půdy, ale snese jakékoli půdy, včetně těžkých jílovitých.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě do -34 °C až -40 °C, středně mrazuodolný v květu. Je silně větruodolný. Může trpět na verticiliové vadnutí (Verticillium spp.), čerň javorovou (Rhytisma spp.), antraknózu, štítenky a mšice. Výrazně lépe snáší městský stres – chudší půdy a znečištění ovzduší a po zakořenění i vysoké teploty a sucho. Dlouhodobě vysokou vzdušnou vlhkost nesnáší dobře.

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.

DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.

PŮVOD: Japonsko, střední a západní Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m n. m. Do Evropy byl introdukován v r. 1865.

 
RŮST: středně bujný, později slabší. Často je to vícekmený strom s oválnou korunou, v původním areálu dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou kůru. Dekorativní listy jsou vejčité až srdcovité, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Opadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, větrosprašný. Jednotlivé stromy mají buď samčí, nebo samičí květy, k získání plodů jsou potřebné oba. Samčí květy mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

 
PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu.

 
VYUŽITÍ: je to okrasný strom, který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdčitými, krásně žluto až červeně zbarvenými, ale také příjemně vonícími listy.

 
STANOVIŠTĚ: polotieň až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snesití i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do asi -34 °C, náchylnější na zmrznutí květů a rašících pupenů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také zhutnění půdy. Silně odolný vůči větru. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.

PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.

PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.

VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: jižní Evropa, Malá Asie.

 
RŮST: strom je pomalu rostoucí, dosahuje výšku 9–20 m a šířku 6 m, má kulovitou korunu, na suchých stanovištích je jen ve formě keře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně dvoudomý, resp. existují samčí stromy a oboupohlavné stromy, které jsou ale většinou funkčně samičí, protože samčí květy na nich jsou nedostatečně vyvinuté. Kvetou na konci května a vytvářejí nápadná květenství, takže kvetoucí strom vypadá jako bílý, silně vonící oblak.

 
PLODNOST: středně raná, v přítomnosti stromů obou pohlaví vysoká.

 
PLODY: podlouhlé křídlaté nažky 2–3 cm dlouhé.

 
DOZRÁVÁNÍ: během října.

 
VYUŽITÍ: je vhodný k výsadbě do parků, zahrad či jiných částí tepelných ostrovů měst, zejména na suché svahy. Manna ze stromu získávaná naříznutím kmene je zdrojem cukru – tzv. mannový cukr nebo mannitol, který se využívá jako diabetické sladidlo a jako léčivo.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, jen v mládí snáší částečné zastínění, snese i vysýchavé skalní podklady s nepatrnou vrstvou zeminy, preferuje výživné a zásadité půdy, optimum je na vápencích.

 
ODOLNOST: velmi dobře zvládá extrémní sucho, hůře mrazy.

PŮVOD: druh má původ v Japonsku, původně je to endemit, původní areál se nachází jen na nevelkém území na jihu ostrova Honšú, v okolí města Nagoja, kde roste v podhorských a horských lesích až do nadmořské výšky kolem 550 m n. m. Do Evropy byla  přivezena až v roce 1862. Odrůda Rosea pochází z Japonska z konce 19. století, do Evropy byla přivezena poprvé v roce 1893.

RŮST: umírněný až středně bujný. Je to opadavý keř až menší strom, dorůstající do výšky a šířky 2,5-4 m, ve střední Evropě obvykle nepřesahuje výšky 3 m. Letorosty má hustě chlupaté, listy vyrůstají střídavě, mají krátkou stopku, jsou kopinaté až vejčité, dlouhé 5–8 cm a široké 1–3 cm, na líci lysé, na rubu lysé nebo na žilkách krátce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete před olistěním v březnu až dubnu. Květy vyrůstají jednotlivě, pupeny jsou velké, růžové a šupinaté a růžové květy blednoucí během kvetení doběla dosahují průměru kolem 8 cm. Květ tvoří mnoho pestíků a ještě více tyčinek, do 13 okvětních lístků kopinatého tvaru, které odstávají.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: kuželovité měchýřky s červenohnědými, dekorativními, nejedlými semeny, dlouhé 4-8 cm, široké 2-3cm. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: Nejen na jaře velkými hvězdicovitými květy, ale i v létě a na podzim listy a plody dekorativní keř či strom, který je vhodné pěstovat jako solitéru či v kombinaci s jinými magnoliemi v dostatečné vzdálenosti, aby měly dost světla. Vhodná i do menších zahrad, ale i středně velkých či velkých, do parků a jiné městské zeleně, zejména v ochraně budov. 

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, nejlépe kvete na plném slunci. Preferuje vlhkou, ale dostatečně odvodněnou, hlinitou, neutrální až kyselou půdu, snese i jílovitou či zásaditou, pokud je dostatečně humózní. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě až do -26 °C až -29 °C. Kvete později než magnolie Soulangeova, takže lepší uniká pozdním jarním mrazům. Obvykle netrpí u nás trpět výrazně škůdci či chorobami.

PŮVOD: od severozápadní Evropy až po Kavkaz, Malou Asii.

RŮST: keř nebo strom dorůstající do výšky 0,5–30 m a dožívající se až 500 let. Vytváří pravidelnou zaoblenou korunu. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a podélně hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvejčité, asymetrické, dlouhé 6–10 cm, na okraji dvojitě pilovité, na povrchu tmavě zelené a hladké, zespodu světlejší a s chloupky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Oboupohlavné načervenalé květy jsou seskupeny v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu, před rašením listů, jsou větrosnubné, silně cizosprašné, tedy k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince téhož druhu.

PLODNOST: v přítomnosti opylovače vysoká

PLODY: nažky s kulatým, širokým, zeleným křídlem. Hnědooranžové semeno je umístěné asymetricky, na konci nažky.

DOZRVÁNÍ: v květnu až červnu.

VYUŽITÍ: celý strom jako parková a alejová dřevina, zejména v blízkosti vodních toků. V nezralé, zelené fázi jsou nažky jedlé a velmi chutné, oříškové. Dřevo je tvrdé, těžké, houževnaté, využívá se k výrobě nábytku, je odolné i pod vodou.

STANOVIŠTĚ: teplomilná, slunná až polostinná dřevina, náročná na půdní živiny. Na Slovensku roste od nejnižších poloh do 650 m n. m. jako součást luhu a společenstev kolem řek nebo na vysýchavých stanovištích (lesostepní ekotyp, křovitá forma).

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, silně odolný vůči větru. Citlivý na grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: jižní Evropa, Španělsko, jihozápadní Ukrajina až Střední Asie. Ve střední Evropě roste hlavně v teplejších oblastech, na Slovensku na karbonátech v teplejších oblastech, nejvýše položené výskyty jsou zaznamenány z Muránské planiny.

 
RŮST: středně bujný, tvoří vyšší vícekmenný keř až strom dorůstající do 9–13 m výšky a 9 m šířky, často se zakřiveným kmenem. Koruna je široká, kulovitá až nepravidelná. Listy jsou široce vejčité až kulaté, krátce zašpičatělé, po okraji vroubkovaně zubaté, na vrchní straně tmavě zelené, lesklé, lysé, na spodní světle zelené.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: variabilně samosprašná i cizosprašná se stromy s oboupohlavními květy i se stromy jen s funkčně samičími vonnými květy opylovanými hmyzem, kvete v květnu.

 
PLODNOST: raná (ve 3–6 letech), vyšší v případě stromů s funkčně samičími květy.

 
PLODY: malé (6–7 mm), kulovité, tmavě červené až černé peckovice hořké chuti. Pecka je asi 4 mm velká, vejčitá se dvěma žebry, nažloutlá až světle šedá, hladká.

 
DOZRÁVÁNÍ: koncem června a v červenci.

 
VYUŽITÍ: celý strom je velmi ozdobný, tvarem koruny, listy, vonnými květy i plody, vhodný do parků a zahrad, alejí či mezí a volné krajiny. Používá se jako suchovzdorná a růst oslabující podnož pro třešně a višně. Mletá jádra pecek se v Řecku, Egyptě a v Malé Asii používají v malých množstvích jako koření „mahleb“ / „mahlepi“ s chutí a vůní kombinující hořké mandle a třešně či marcipán do pečiva či sýrů. Má tvrdé a těžké dřevo vhodné na řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje vlhké, ale dobře odvodněné, hlinité, chudší půdy, ale je odolná vůči suchu, roste v lesostepních společenstvech spolu s dubem plstnatým a jasanem mannou a jinými teplo- a suchomilnými dřevinami, hlavně na výhřevných, vysýchavých, vápnitých a kamenitých stanovištích. Je vhodná i do tepelných ostrovů měst.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná do -29 °C až -34 °C, silně suchovzdorná a dobře odolná vůči znečištění ovzduší.

PŮVOD: téměř celá Evropa, na severu asi po 61° s. š., na výslunných křovinatých stráních, lesostepích, v lužních lesích, od nížin do asi 900 m n. m.

RŮST: variabilní, ale většinou bujný. Je to dlouhověký, listnatý, opadavý strom dorůstající výšky a šířky 10–12 m. Korunu mívá kulovitou až široce rozloženou. Kůra je zelenohnědá, borka hnědošedá, rozpukaná v podélných destičkách. Na starších větvích se vytváří množství brachyblastů i trnů stonkového původu. Listy jsou dlouhé 3–6 cm a široké 2–4 cm, široce vejčité, po okraji jemně vroubkovaně pilovité.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy kvetoucími v dubnu a květnu.

PLODNOST: variabilní, ale většinou pozdější, vysoká, v různé míře pravidelná.

PLODY: variabilní, ale většinou malé (2–4 cm), kulaté, žluté, různě, ale většinou trpce kyselé chuti. Chuť je příjemnější po přemrznutí.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní, ale většinou

VYUŽITÍ: je to krásný, mohutný, krajinotvorný strom vhodný zejména do volné krajiny jako solitéra či skupina, do mezí, větrolamů, alejí, stromových řad, ale také do včelnic a do parků pro zpestření. Kulinární využití: plody, zejména po přemrznutí, lze použít na výrobu moštů, želé, octů. Obsahují hodně pektinu, takže se dají použít na zahuštění džemů a marmelád. Z listů je příjemný čaj. Léčivé využití: plody mají laxativní účinky, tedy působí proti zácpě. Rozmačkaná dužnina se dá použít jako obklad na drobné rány. Kůra působí proti parazitům v trávicím traktu a proti horečce. Listy obsahují až 2,4 % antibakteriální látky florin, která potlačuje růst mnoha grampozitivních i gramnegativních bakterií. Semena se používají k dopěstování bujně rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy jabloní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, propustnou půdu, ale je přizpůsobivá širokému spektru půd. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných lokalit.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, variabilně v květu. Dobře odolná vůči větru.

PŮVOD: střední, západní a jižní Evropa, Ukrajina, Rusko, severní Turecko.
V Česku a na Slovensku zejména v teplejších oblastech, na slunných stanovištích v teplomilných doubravách, lesostepích, pastvinách, na bazických až mírně kyselých horninách.

RŮST: variabilní, ale převážně bujný. Je to dlouhověký strom vysoký 10–20 m a široký kolem 10–12 m, někdy jen keř. Listy má celistvé, s dlouhými řapíky, kulaté až vejčité, většinou lysé, na okraji jemně pilovité až celokrajné. Dožívá se až 300 let.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy. Kvete v průběhu dubna a května.

PLODNOST: většinou pozdější, vysoká a variabilně pravidelná. 

PLODY: malé (1,5–3 cm), kulovité až široce kulovité, převážně žluté v plné zralosti. Chuť je variabilní, v zelené zralosti převážně trpká, po zhniličení příjemnější, často sladkokyselá až sladká.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní u jednotlivých stromů, od srpna do října. 

VYUŽITÍ: strom je dekorativní, mohutný a dlouhověký, krajinotvorný, vhodný do volné krajiny, pastvin jako solitéra či ve skupině, do mezí, větrolamů, alejí a stromových řad, ale také do včelnic, parků či městské zeleně. Kulinární využití: Plody jsou zejména po uhniličení vhodné na výrobu moštů, perry, destilátů či džemů. Semena se používají k vypěstování bujněji rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy hrušní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, dostatečně vlhkou hlinitou půdu, ale zvládá širší spektrum půd, včetně jílovitých. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě a variabilně v květu. Po zakořenění je dobře odolná proti suchu. Dobře snáší znečištění ovzduší.

PŮVOD: Korsika, jižní Itálie a Sardinie, severozápadní Albánie, kde roste v údolích při vodních tocích a na svazích kopců v rozmezí 100–1400 m n. m.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 10–15, zřídka až 28 m a šířky 8 m, s průměrem kmene 60–100 cm. Vejčité až eliptické listy v příhodných lokalitách na stromě zůstávají velmi dlouho – od března do prosince, před opadem se zbarvují do žluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá se samčími a samičími květy opylovanými větrem, převážně cizosnubná. Samčí jehnědy se tvoří už během léta, u nás kvete v březnu.

PLODNOST: pozdní (v 10.–12. roce života), v teplých oblastech vysoká.

PLODY: hnědé nažky s neprůsvitným kožovitým lemem uložené v 1,5–3 cm velké dřevnaté šištici.

DOZRÁVÁNÍ: během podzimu až do prosince.

VYUŽITÍ: celý strom lze využít jako přípravnou a meliorační dřevinu na neplodných půdách a ke zpevňování svahů. Díky symbióze s nitrifikačními bakteriemi Actinomyces alni vázajícími dusík a opadu listí obohacuje půdu o živiny a humus. Výborně se hodí do větrolamů. Velmi dobře snáší městské prostředí, je vhodným stromem do alejí. Suché šištice lze využít do (vánočních) dekorací. Její červeno-oranžové dřevo je ve vodě velmi trvanlivé, používá se v řezbářství a soustružnictví i na výrobu nábytku, obkladů a překližky.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo jen slabý polostín. Roste na široké škále půd: v hlinitých, jílovitých i písčitých, kyselých až zásaditých. Preferuje vlhčí půdu, ale toleruje i sušší stanoviště.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, silně odolná vůči větru, zamokření i suchu, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Německo, náhodně nalezený štíhle rostoucí semenáč v lese, poprvé naroubovaný v r. 1783.

RŮST: středně rychlý. Vytváří štíhlé, menší koruny s výškou 15–18 m a šířkou 3–5 m. Listy jsou řapíkaté, dlouhé 6–12 cm a široké 2,5–6 cm, čepel podlouhle až obvejčitá, na bázi s výraznými oušky, pravidelně peřeně laločnatá se 6–8 tupými laloky. Zachovávají si tmavě zelenou barvu až do podzimu, kdy zhnědnou. Tmavohnědá kůra je hluboce vrásčitá. Větve jsou často pokroucené, velmi dekorativní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, cizosnubný, kvete v květnu, snadno ho opylí i jiné druhy dubů.

PLODNOST: pozdní, mezi 20–30 lety až po asi 70 letech v zápoji. Velmi proměnlivá v závislosti na počasí. Vyšší je v případě suchého, chladného počasí během kvetení a suššího léta.

PLODY: žaludy jsou uspořádány po 2–5, jsou stopkaté, číšky jsou miskovité až polokulovité. Žaludy jsou podlouhle elipsoidní, 15–30 mm dlouhé, nezralé často podélně nevýrazně pruhované.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu, často vydrží na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: vhodný zejména jako okrasná štíhlá dřevina do parků, alejí, stromořadí, velkých zahrad, jako solitéra či ve skupince ve městech. Plody jsou významným zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je tvrdé, velmi kvalitní a voděodolné. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale snáší i zastínění. Nejlépe se mu daří na hlubokých půdách, snáší však i chudší.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do -29 °C až -34 °C, citlivější jsou květy na pozdní mrazy. Starší stromy jsou dobře odolné vůči suchu. Dobře odolný vůči větru, znečištění ovzduší a zasolení půdy posypovou solí.