Topol bílý

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.

DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.