Stromy do alejí

PŮVOD: druh pochází pravděpodobně z JV Evropy a na Zakavkazska, kde je nejrozšířenější. Roste i v S Africe a v Z Asii. Už v starověku ho vysazován i v dalších oblastech jižní Evropy a brzy se dostal i do zaalpského prostoru. Odrůda Mistral vznikla na Slovensku, výběrem z přírodní populace v r. 1991 ve Výzkumném ústavu ovocných a okrasných dřevin a.s. Bojnice.

RŮST: bujný. Má mohutný vzrůst  (cca. 25x10-15 m) a vytváří řidší, kulovitou a košatou korunu. Listy má jednoduché, výrazně velké, kožovité, podlouhle kopinaté, lesklé, s hluboce pilovitým okrajem. Borka je tmavohnědá nebo hnědošedá, v dospělosti popraskaná. Kořenový systém je mohutný. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, hmyzem a větrem opylovaný, vyžaduje přítomnost druhého geneticky odlišného jedince, či už semenáče nebo jiné kulturní odrůdy. Kvete pozdě, až koncem června, dobře se opyluje s odrůdou Bojar. Samčí květy jsou seskupené na dlouhých, vzpřímených jehnědách, samičí květy jsou v dolní části samičích.

PLODNOST: středně raná, po 5-7 letech, vysoká (60-80 kg/strom), pravidelná.

PLODY: Tmavohnědé, lesklé, středně velké až velké (průměrně 9,3 g) nažky, pretiahnutejšie, ukončené dlhším zbytkem semenníka. Velmi dobře se loupou. Smotanovobiele jádro vyplňuje celý prostor, nemá hluboké zářezy. Plody jsou uložené v silně ostnité číšce. Chuť plodu v syrovém stavu je mírně trpká, po tepelné úpravě (upečení či uvaření) sladká, plná. Plody jsou nutričně bohaté (vitamín B, C, E, esenciální mastné kyseliny, vysoký obsah vlákniny a minerálních látek).

DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní, v druhé polovině až koncem října. Plody vydrží krátkodobě uskladněné v lednici.

VYUŽITÍ: do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápenitá. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n.m.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C až -29 °C, kvůli pozdnímu rašení a kvetení obvykle uniká poškození výhonů a květů pozdními jarními mrazy. náchylný k poškození parazitickou houbou Phytophthora spp. způsobující atramentovou skvrnitost a náhlé odumírání a na rakovině kůry kaštanovníků (Cryphonectria parasitica). Po dobrém zakořenění je silně suchovzdorný.

PŮVOD: Evropa. Rozšířený v celé Evropě, na Slovensku od nížin až po 1200 m n. m.

RŮST: mohutný strom dorůstající do 30–40 m, vytváří široce vejcovitou korunu s větvemi vyrůstajícími pod ostrým úhlem. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, tenké, obvejčité, na konci s ostrou špičkou, asymetrické. Na okrajích jsou dvojitě pilovité, na povrchu drsně chlupaté, ze spodní strany měkce chlupaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Květy jsou seskupené v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu. Jsou oboupohlavné, ale cizosprašné, k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince.

PLODNOST: v případě přítomnosti jiného stromu jako opylovače vysoká.

PLODY: elipsovité nažky (5–7 mm), umístěné uprostřed blanitého křídla.

DOZRVÁNÍ: dozrává v květnu.

VYUŽITÍ: vhodná parková a alejová dřevina okrasná listy i celkovým vzhledem, také do vlhčích oblastí. Kulinarické využití: V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Technické využití: Dřevo je tvrdé, těžké a houževnaté, má krásnou kresbu a využívá se k výrobě nábytku.

STANOVIŠTĚ: dřevina do polostínu, preferuje odvodněné, střídavě vlhké půdy, bohaté na živiny, ale snese i mokré půdy.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorný, odolný vůči vysoké hladině podzemní vody, dokonce i krátkodobému či delšímu zaplavení. Dobře větruodolný. Snáší i zasolení půdy posypovou solí. Je citlivý na extrémně vysoké teploty, znečištění vzduchu a grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: Japonsko, minimálně z 19. století. Jde o tradiční japonský okrasný kultivar patřící do skupiny Sato-zakura. Přesný šlechtitel není znám. Kultivar byl poprvé zaznamenán v roce 1886 v okolí Tokia a později popsán japonským botanikem Manabu Miyoshim začátkem 20. století. Do Evropy byl uveden Ernestem Henrym Wilsonem přibližně v roce 1916. „Ama-no-gawa“ znamená „nebeská řeka“, což je japonské pojmenování pro Mléčnou dráhu — výstižný opis pro nádherné a bohaté kvetení tohoto stromu.

RŮST: pomalý až středně rychlý. Menší strom s výrazně sloupovitým habitem. Dorůstá do výšky přibližně 4–6 m a šířky 1–1,5 m. Koruna je úzká, vzpřímená, v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje a uvolňuje.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opelivá, ale s převážně sterilními květy, ačkoliv produkuje pyl i nektar ve vyšší míře než např. odrůda Kanzan, ale není příliš vyhledávaná hmyzem. Květy jsou poloplné, světle růžové, mírně vonné, velké (o průměru 2–4 cm), v květenstvích po 4–5 květech. Kvete koncem dubna až začátkem května, což ji zařazuje mezi středně pozdně až pozdně kvetoucí kultivary okrasných třešní.

PLODNOST: kultivar je funkčně neplodný: tvorba plodů je velmi vzácná a zanedbatelná.

PLODY: pokud se plody výjimečně vytvoří, jde o drobné tmavě červené peckovice.

DOZRÁVÁNÍ: irelevantní.

VYUŽITÍ: okrasné, sází se jako solitér či ve skupinách do parků, zahrad, alejí. Kultivar je ceněn zejména pro pozdní jarní kvetení a štíhlý habitus.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, optimálně kvete na plném slunci. Nenáročná na půdu, vyhovuje jí hlinitá, písčitá, jílovitá, od kyselých po zásadité půdy, vyžaduje však dobré odvodnění, nesnáší zamokření. Vhodná i do městského prostředí, včetně zpevněných ploch, pokud je zajištěn odtok vody.

ODOLNOST: mrazuvzdorná přibližně do −20 až −23 °C. Může být napadána typickými chorobami rodu Prunus, není významně náchylná ani odolná.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči větru, vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Severní a Střední Amerika v rozmezí 0–800 m n. m. V místech původního výskytu roste nejčastěji na neutrálních až kyselých, vlhkých, bohatých hlinitých náplavech, v údolích dolních toků řek. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1681.

RŮST: opadavý, středně vysoký až vysoký strom, dorůstá do výšky 15–23 m a šířky 12–15 m s průměrem kmene 60–100 cm. Koruna zpočátku kuželovitá, později kulovitá, široce rozvětvená. Borka je tmavošedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá.  Listy jsou svrchu tmavě zelené, jednoduché, dlanitě laločnaté s 3–7 špičatými laloky, na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes růžovou, purpurovou až po fialovou. Na 2–3letých větvích se často tvoří korkové lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulovitých hlávkách. Kvete od konce února do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3–5 let po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křidélky mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: Je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinární využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou živici, kterou mnohé indiánské kmeny používaly jako žvýkačku. Léčivé účinky: živice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí i proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti několika chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: živice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi široké spektrum půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v mokřadech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, přímořské slané ovzduší stejně jako zastínění dlažbou. V Evropě obvykle netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: střední a SV část USA. Do Evropy byl jako okrasná dřevina introdukován v roce 1800.

RŮST: středně bujný až pomalejší. Je to opadavý listnatý strom, který dorůstá do výšky 15–25 m a šířky 8 m. Má široce kuželovitou korunu s charakteristickými převislými spodními větvemi. Šedočerná borka zůstává dlouho hladká, u starších stromů je mělce rozpukaná. Listy jsou eliptické, dlouhé 5–16 cm, s 5–7 podlouhle oválnými, zubatými laloky a širokými zářezy. Jsou oboustranně lysé a lesklé, pouze na rubu v paždí žilek jsou chomáčky chlupů. Jsou svěže zelené, na podzim atraktivně červené či leskle hnědé. 

OPyLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně cizosprašný, jednodomý se samčími i samičími květy na jednom stromě, ale k opylení vyžadující přítomnost dalšího geneticky odlišného jedince, větrosnubný.

PLODNOST: je pozdní, v zápoji vstupuje do plodnosti ve věku asi 20 let, solitérní stromy někdy už v 15 letech. Je střídavá, dosahuje průměrně 210 300 plodů na hektar (s variabilitou 13 300 až 492 700 plodů/ha), přičemž nižší bývá každé 3 až 4 roky.

PLODY: krátké (max. 1,5 cm) žaludy vyrůstající jednotlivě a téměř přisedající na větve. Z jedné třetiny je pokrývá plochá číška s hustými, chlupatými šupinami.

DOZRÁVÁNÍ: druhý rok po opylení během října.

VYUŽITÍ: je vhodný jako okrasná dřevina do parků, alejí, mezí, velkých zahrad, jako solitéra, ve skupině či jako větrolam ve volné krajině, zejména na vlhčích místech. Plody jsou zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo, dají se použít i ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Včely sbírají jeho pyl, i když je pro ně méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a mletých) se mohou používat jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z vnitřní kůry nebo z duběnek, tedy hálek hmyzu na listech, se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je pevné, tvrdé, hrubozrnné, těžké, často s množstvím suků a voděodolné, používá se na šindele, obkladové desky, ve stolařství na výrobu nábytku. Z duběnek se dají získat třísloviny a barvivo využitelné jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, toleruje široké spektrum půd, co se týče vlhkosti, ale nesnáší zásadité či vápenaté půdy, v nichž trpí chlorózou, vyžaduje kyselé až neutrální půdy. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě do −29 °C až −34 °C. Po zakořenění dobře snáší sucho, zasolení půdy posypovou solí. Dobře snáší vysoké teploty i vítr. Toleruje znečištění ovzduší i krátkodobé zaplavení.

PŮVOD: od severozápadní Evropy až po Kavkaz, Malou Asii.

RŮST: keř nebo strom dorůstající do výšky 0,5–30 m a dožívající se až 500 let. Vytváří pravidelnou zaoblenou korunu. Kůra je hladká, hnědošedá, borka tmavá a podélně hluboce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvejčité, asymetrické, dlouhé 6–10 cm, na okraji dvojitě pilovité, na povrchu tmavě zelené a hladké, zespodu světlejší a s chloupky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Oboupohlavné načervenalé květy jsou seskupeny v hustých svazcích na krátkých stopkách, kvetou v březnu, před rašením listů, jsou větrosnubné, silně cizosprašné, tedy k tvorbě plodů potřebují přítomnost geneticky odlišného jedince téhož druhu.

PLODNOST: v přítomnosti opylovače vysoká

PLODY: nažky s kulatým, širokým, zeleným křídlem. Hnědooranžové semeno je umístěné asymetricky, na konci nažky.

DOZRVÁNÍ: v květnu až červnu.

VYUŽITÍ: celý strom jako parková a alejová dřevina, zejména v blízkosti vodních toků. V nezralé, zelené fázi jsou nažky jedlé a velmi chutné, oříškové. Dřevo je tvrdé, těžké, houževnaté, využívá se k výrobě nábytku, je odolné i pod vodou.

STANOVIŠTĚ: teplomilná, slunná až polostinná dřevina, náročná na půdní živiny. Na Slovensku roste od nejnižších poloh do 650 m n. m. jako součást luhu a společenstev kolem řek nebo na vysýchavých stanovištích (lesostepní ekotyp, křovitá forma).

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, silně odolný vůči větru. Citlivý na grafiózu (Ophiostoma novo-ulmi).

PŮVOD: druh pochází ze Severní a Střední Ameriky, kde roste v rozmezí 0–800 m n. m. Kultivar Worplesdon vyselektovala ve Spojeném království firma George Jackman and Son z Wokingu v roce 1968 ze stromu v obci Worplesdon v hrabství Surrey.

RŮST: středně bujný až umírněný. Je to opadavý strom, dorůstá do výšky 12–15 m a šířky 8–12 m. Koruna nejprve kuželovitá, později široce pyramidální, rozvětvená. Borka je tmavě šedá, v mládí tenká, hladká, později hluboce podélně rozbrázděná, korkovitá. Listy jsou svrchu tmavozelené, jednoduché, dlanitě laločnaté se 3–7 špičatými laloky, které jsou menší a užší než u druhu a hlouběji vykrajované. Na podzim se vybarvují do různých odstínů od oranžové přes červenooranžovou až po červenou či purpurovou. Na 2–3letých větvích se zvyknou tvořit korkovité lišty. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, větrosnubný, se žlutozelenými drobnými samčími a samičími květy vyrůstajícími odděleně v kulatých hlávkách. Kvete od března do poloviny května.

PLODNOST: raná (kolem 3.–5. roku po výsadbě), středně vysoká, pravidelná, ale s vyššími úrodami každé 2–3 roky.

PLODY: tobolky s vytrvalými čnělkami uspořádané po 20–50 v kulovitém souplodí velkém 2,5–4 cm, které ze zelené dozrává přes žlutou až po hnědou barvu. Hranatá semena s křídly mají velikost 1–2 mm. 

DOZRÁVÁNÍ: během září až října.

VYUŽITÍ: je to velmi okrasný strom vhodný zejména do větších zahrad, parků, alejí a městské zeleně. Kulinářské využití: při poškození spodní části kůry uvolňuje voňavou pryskyřici, kterou mnozí Indiáni používali jako žvýkačku. Léčivé účinky: pryskyřice se používá také proti kožním problémům, vředům či kašli, působí také proti zlatému stafylokokovi (Staphylococcus aureus). Z nezralých semen se s 1,5% výtěžností získává také kyselina šikimová, která je základem pro oseltamivir (lék Tamiflu) proti více chřipkovým virům, např. proti ptačí chřipce. Extrakty ze semen mají také protikřečové účinky. Technické využití: pryskyřice se stále používá v mýdlech a kosmetice, jako stabilizátor v parfémech, lepidlech a lacích a jako příchuť v tabáku. Dřevo se používá zejména v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, je náročný na světlo, ale nenáročný na půdu. Snáší velmi širokou škálu půd, od málo propustných jílovitých půd až po štěrkovité a písčité půdy, ale s dostatečným ročním úhrnem srážek (1000–1800 mm ročně v domovině), daří se mu i v močálech. 

ODOLNOST: mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -26 °C, v květu méně mrazuvzdorný. Po zakořenění dobře snáší krátkodobá období vysokých teplot, sucha i zamokření, p přímořské slané ovzduší i zadláždění. V Evropě netrpí chorobami ani škůdci. Tento kultivar lépe snáší vlhké, větrné počasí než druh.

PŮVOD: Dálný východ, Korea, severovýchodní Čína jako přirozeně se vyskytující forma. V roce 1856 ho Carl Johann Maximowicz popsal jako Acer ginnala, v roce 1890 ho překlasifikoval jako Acer tataricum subsp. ginnala.

RŮST: středně bujný, tvoří nízký, obvykle keřovitý strom dorůstající do 10 až 15 m. Asi 6-10 x 4-6 cm velké listy jsou výrazně 3- až 5-laločnaté, čímž se odlišují od někdy téměř jednoduchých listů základního botanického druhu, u kterých bývají často jen u báze naznačené dva laloky. Jsou okrouhle vejčité a hrubě dvakrát pilovité. Na podzim se pěkně vybarvují dožluta nebo dočervena.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: kvete v květnu až červnu ve visících stopkatých latách s bělavými korunními lístky.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: dvounažky s výrazně purpurovými křídly v ostrém úhlu.

ZRÁNÍ: v září.

VYUŽITÍ: jako celoročně okrasný strom do parků a zahrad, dobře snáší městské prostředí.

STANOVIŠTĚ: upřednostňuje kvalitní, vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu na slunném stanovišti, dobře však roste i v těžkých jílovitých či suchých půdách. Vyhovují mu půdy od mírně kyselých po mírně zásadité.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, odolný vůči suchu, vápenitým půdám, znečištění ovzduší a vůči zasolení půdy posypovou solí.

Zdroj fotografie: oleg_kosterin

PŮVOD: severní Írán a Azerbajdžán, kde roste ve smíšených lesích v nižších nadmořských výškách (200–800 m n. m.).

RŮST: středně bujný, rozložitý. Je to opadavý keř nebo menší strom dorůstající do výšky 5-13 m. Borka je hnědošedá, odlupuje se ve větších plátech a zanechává po sobě skvrny, které pomalu tmavnou. Listy rostou střídavě, jsou jednoduché, na vrcholu tupé a zaoblené, dlouhé 5–20 cm, poměrně tuhé a kožovité, po obou stranách chlupaté. Raší brzy a dlouho drží na větvích. Na podzim se vybarvují do oranžova až červena. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná, hmyzem a zejména větrosnubná, kvete v březnu až dubnu před rašením listů oboupohlavnými, drobnými, žlutými květy s pětidílným kalichem a nápadně červenými tyčinkami. 

PLODNOST: středně raná, začíná v 8-15 letech věku stromu.

PLODY: dřevnaté pukavé tobolky, nejedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: keř či strom okrasný květy i listy, zejména na podzim, ale i borkou během zimy, vhodný do středně velkých a velkých zahrad, parků či jiné městské zeleně, včetně alejí či živých plotů. Je vhodný i na zpevnění svahů a jejich ochranu proti erozi. Má velmi tvrdé a vůči hnilobě odolné dřevo, které se tradičně používalo v stavebnictví a výrobě násad nářadí

STANOVIŠTĚ: nejlépe sluneční, snese polostín. Preferuje středně úrodnou, mírně kyselou, středně vlhkou, dobře odvodněnou půdu, ale snese širokou škálu půdních podmínek. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě do -29°C až -34 °C, silně větruodolná, velmi dobře snáší i znečištění ovzduší, vysoké teploty a sucho. Obvykle netrpí u nás trpět chorobami ani škůdci. 

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Waltham Cross, Hertfordshire, objevena kolem roku 1858 jako pupenová mutace plnokvěté růžové formy hlohu obecného (C. laevigata var. rosea-plena) na zahradě pana Christophera Boyda, namnožil ji William Paul ze školky Paul & Son Nursery a na trh uvedl v roce 1866.

RŮST: středně bujný, zpočátku vzpřímený, později rozložitější, dorůstá do výšky 4-8 m a šířky 4-6 m. Větve jsou trnité. Má hluboce vykrajované, tmavě zelené jednoduché listy, které se na podzim zbarvují do různých odstínů od žluté přes oranžovou až po červenohnědou.

OPĚLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, opylovaný hmyzem, kvete podle lokality v květnu až červnu plnými tmavě růžovými až purpurovými květy.

PLodnost: raná, kvůli plnokvětosti nižší.

PLODY: malé kulovité až zploštěle kulovité malvice uspořádané v řídkých latách. Slupka je tenká, v plné zralosti červená až tmavě červená. Dužnina je žlutá a moučnatá, obvykle obsahuje 2 semena. Chuť je mírně sladká, nahořklá. 

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména květy, ale také listy či plody dekorativní kultivar vhodný do parků, zahrad, případně alejí. Plody jsou potravou pro ptactvo. Kulinářské využití: Syrové plody nám příliš nechutnají, ale dají se zpracovat na džemy, ovocné kůže, usušit a namlít a přidat k mouce či použít do čaje. Velmi chutné jsou čerstvě rozvité lístky s oříškovou příchutí v salátu. Sušené listy lze použít jako náhradu čínského čaje, opražená semínka jako náhradu kávy. Léčivé využití: plody obsahují hodně bioflavonoidů a působí pozitivně na krevní oběh, snižují krevní tlak a pomáhají obnovit normální srdeční rytmus, v kombinaci s jinanem zlepšují prokrvení mozku. Rozšiřují cévy, působí proti křečím a uklidňují. Podobně působí i květy a spolu s plody se používají ve formě čajů nebo tinktur.

STANOVIŠTĚ: světlomilná a teplomilná dřevina, poroste i v polostínu, ale tam nebude tak plodná. Má sice ráda hlinitopísčité, odvodněné půdy, ale není náročná na půdu. Po dobrém zakořenění se jí daří i v těžké, mokré, jílovité či sušší půdě, kyselé či zásadité.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C až -34 °C, po dobrém zakořenění silně odolná vůči suchu. Náchylná k bakteriální spále, strupovitosti.

PŮVOD: Střední, západní a jižní Evropa od jižní Británie a Francie až po Španělsko na jihu a Makedonii na východě. Roste tam především na okrajích vápnomilných bučin či ve světlomilných doubravách. Poprvé ji popsal Heinrich Johann Nepomuk von Crantz v roce 1763. Synonyma: muk obecný, mukyně, Aria edulis.

RŮST: středně bujný, vytváří krásné kulovité koruny. Je to strom či keř dorůstající do výšky cca 5–15 m a šířky 8 m. Kůru má šedou až tmavě šedou, v mládí hladkou, později zejména u paty kmene rozbrázděnou. Listy jsou střídavé, podlouhlé, tenké, na líci většinou lesklé a na rubu zelenošedě plstnaté s 11–12 páry postranních žilek, na okraji dvakrát pilovité nebo zubaté, někdy až mělce laločnaté, dlouhé 6–12 cm a široké 4–8 cm. Mění barvu od světle zelené na jaře přes tmavě zelenou v létě až po žlutou na podzim. Stromy se dožívají asi 100–200 let.

OPĚLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, opylovaný hmyzem, jednodomý s oboupohlavnými květy. Květy jsou bílé, velké cca 1,5 cm, rozkvétají v chocholících o průměru 5–10 cm v květnu až červnu.

PLODNOST: pozdní, ve věku 10–20 let od vyklíčení, v zahradách a na otevřeném prostranství dříve než v lesním zápoji.

PLODY: jsou malé malvice (o průměru 8–15 mm), kulovité či elipsoidní. Slupka je šarlatově červená až tmavě červená, vzácněji oranžová, s množstvím lenticel a vytrvalými vzpřímenými kališními cípy. Dužnina je obvykle moučnatá. Chuť je příjemně sladkokyselá, po přejití ještě chutnější. 

DOZRÁVÁNÍ: od září do října, pokud je nesní ptáci, zůstávají na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní strom či keř s pravidelnou kulovitou, úhlednou korunou, okrasný také listy s výrazným barevným rozdílem na líci a rubu, květy na jaře a červenými plody a žlutě zbarvenými listy na podzim. Je vhodný do větších zahrad, parků, alejí, mezí a větrolamů i do jedlé lesní zahrady. Opad listí zlepšuje půdu a jde o dobrý pionýrský druh pro vápenité, mělké půdy a větrné lokality. Květy obsahují hodně pylu i nektaru, je to dobrá medonosná dřevina, plody jsou oblíbené u ptáků. Kulinářské využití: Plody jsou jedlé za syrova, zejména po přejití, nebo zpracované na džemy a želé po propasírování či na kompoty. Léčivé využití: květy i plody mají močopudné a projímavé účinky. Nálev se používá také při bolestivé menstruaci či zácpě. Technické využití: dřevo je tvrdé, těžké, s hustou strukturou, používá se na trámy. Stromy dobře regenerují po pařezovém hospodaření.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostinné, lépe kvete a plodí na plném slunci. Na půdu je nenáročný, snese i kyselou písčitou, mělkou vápenitou či těžkou jílovitou půdu. Je vhodný do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: ve dřevě dobře odolává mrazu do −26,2 až −28,9 °C, případně až do −34 °C.  Po zakořenění dobře odolává větru, suchu a vysokým teplotám. Z chorob jej může potrápit rakovina (Neonectria ditissima) či bakteriální spála (Erwinia amylovora), ze škůdců mšice jeřábová (Dysaphis sorbi) či obaleč jeřábový (Argyresthia conjugella).

PŮVOD: Francie, Corrèz, Brive-la-Gaillarde, pravděpodobně se jedná o náhodný semenáč kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) x kaštanovníku vrubovitého (Castanea crenata), který objevil J. Dufrenoy v kaštanovém sadu Migoule. Následně byl testován v národním výzkumném ústavu INRA pod číslem CA 48.

RŮST: bujný, vzpřímený, řidčeji rozvětvený. Raší brzy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzosnubný a větrosnubný, jednodomý se samičími a samčími květy s dlouhými, funkčními tyčinkami schopnými opylení. Kvete protandricky, tedy samčí květy rozkvétají před samičími, překryv v kvetení je přibližně 5 dní. Vhodní opylovači např.: Colossal a jiné odrůdy či semenáče druhu kaštanovník jedlý (Castanea sativa) a kaštanovník hybridní (Castanea sativa x Castanea crenata), např. Belle Épine, Bournette, Marigoule, Marsol, Ginyose, Tsukuba, Vignols. Je dobrým opylovačem pro Marhlac, Marigoule, Maraval, Ferosacre.

PLODNOST: středně vysoká, má tendenci plodit více ob rok.

PLODY: jsou středně velké až velké (průměrně 14-18 g), menší během velmi úrodných let. Oplodí je mahagonové až hnědé s tmavými pruhy, snadno se loupe, jizva je velká. Jádro je středně velké, krémové barvy. Přibližně 20-40 % plodů tvoří 2 jádra. Chuť je příjemná.

DOZRÁVÁNÍ: rané, podobně nebo o něco později než Bouche de Bétizac, 2 týdny před odrůdou Colossal.

VYUŽITÍ: stromy vhodné do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Je to výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a poskytuje i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát si pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápnitá a nezamokřená. Je vhodný do teplých a středně teplých poloh do přibližně 400 m n. m., vyhnout se je třeba mrazovým kotlinám.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný ve dřevě, kvůli brzkému rašení méně mrazuvzdorný v letorostech, odolný vůči kořenové hnilobě (Phytophthora spp.), méně vůči rakovině kůry kaštanovníku (Cryphonectria parasitica).

PŮVOD: Francie, departement Corrèze, Vignols, pravděpodobně přirozený semenáč kaštanovníku setého (Castanea sativa) a kaštanovníku zubatého (Castanea crenata), který byl ve 2. polovině 20. století objeven v sadu M. Latournerieho a v letech 1970–1978 testován výzkumným ústavem INRA v jihozápadní Francii a departementu Gard a později univerzitou v Turíně testován na odolnost vůči žlabatce kaštanové. Synonyma: Latournerie 43 bis, Vignole, CA 43.  

RŮST:  bujný, polorozložitý. Raší středně raně.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzem i větrem opylovaný, má samčí květy s dlouhými tyčinkami. Vhodní opylovači např.: Marigoule, Precoce Migoule.

PLODNOST: střední až vyšší.

PLODY: jsou velké až velmi velké (cca 50 ks/kg), krátce elipsovitého až jehlancovitého tvaru. Oplodí má tmavou mahagonovou barvu. osemení více proniká do plodu, podobně jako u semenáčů kaštanovníku setého, více než u typu marrone. Chuť je sladká, osemení obsahuje více tříslovin.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, relativně krátké, přibližně na přelomu září a října ve Francii (26. 9.–10. 10.), u nás spíše v první polovině října. Plody mají střední trvanlivost po sklizni.

VYUŽITÍ: stromy vhodné do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Je to výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a poskytuje i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápnitá a nezamokřená. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n. m.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolný ve dřevě a středně v květu, odolnost vůči rakovině kůry kaštanovníku (Cryphonectria parasitica) nebyla vědecky prozkoumána, ale kvůli hybridnímu původu může být vyšší než u evropského kaštanovníku setého. Je vysoce odolný vůči žlabatce kaštanové (Dryocosmus kuriphilus). Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu.

PŮVOD: Německo, Ersingen u Pforzheimu, nalezena jako náhodný semenáč okolo roku 1890.

RŮST: v mládí velmi bujný, později středně bujný. Bohaté olistění, listy jsou velké a nápadně světlé.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, hmyzosnubná s oboupohlavnými květy. Kvete středně brzy. 

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: velké (délka cca 5 cm), tvar pravidelný, oválný, s krátkou stopkou. Slupka je hnedomodrá až modročervená, místy výrazně tečkovaná i rzivá, ojíněná, dá se stáhnout. Dužnina je měkká, šťavnatá, zelenožlutá, sladkokyselá, kořenitá, v plné zralosti dobře oddělitelná od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v teplých polohách od poloviny července, jinde začátkem srpna.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a zavařování či výrobě džemů a povidel, pečení. 

STANOVIŠTĚ: živné půdy a spíše vlhčí než suché půdy, teplejší polohy.

ODOLNOST: dobrá odolnost květu vůči jarním mrazům, málo náchylná k praskání plodů, spolehlivě tolerantní vůči šarce.

PŮVOD: Francie, pravděpodobně ji na začátku 19. století vypěstoval zahradník Girault, známý také jako Larose, z pecky od něj vypěstované sladkovišně-sklenky Larose. Sladkovišeň je mezidruhový kříženec mezi třešní a višní a jeho podtyp je sklenka s plody se světle červenou slupkou a žlutou dužinou.

RŮST: v mládí silný, v plné plodnosti středně silný. Vytváří vysoké kulovité koruny s tenčími, převislými větvemi, středně zahušťuje. Má sklon k vyholování, takže vyžaduje adekvátní řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: třešně Hedelfingenská, Thurn Taxis (Schneiderova), Troprichterova.

PLODNOST: časná, středně vysoká, pravidelná za přítomnosti vhodných opylovačů a pokud nevymrznou květní pupeny či květy.

PLODY: jsou velké (průměrně 7-10 g), z 2 stran zploštělé, podlouhlé, nevyrovnané. Slupka je lesklá, jemná, "skleněná", žlutočervená, růžová a na plném slunci až červená, trpce kyselá, dá se snadno stáhnout. Dužina je bílo žlutá, řídká, měkká, rozplývavá, velmi šťavnatá, šťáva nebarví. Chuť je kyselosladká, lahodná, osvěžující, velmi dobrá až výborná se zvláštní kořenitou příchutí. Pecka se dobře odděluje od dužiny.

DOZRÁVÁNÍ: středně časné, ve 4. třešňovém týdnu, tedy v 1. polovině července, často již koncem června či začátkem července, podobně jako Érdi bőtermő a Favorit. Plody se velmi snadno otlačují i ve větru již na stromě, i při a po sklizni. Sklízejí se na 2-3 krát.

VYUŽITÍ: výborná stolová odrůda vhodná zejména pro přímý konzum nebo domácí výrobu kompotů, méně vhodná na džemy či sirupy, protože málo barví.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem, ale ne uzavřené. Je středně náročná na kvalitu půdy, preferuje úrodné, propustné a vlhčí půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých chráněných lokalit.

ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě, květních pupenech a květech, středně až silněji odolná vůči monilióze.

PŮVOD: druh pochází pravděpodobně z JV Evropy a na Zakavkazska, kde je nejrozšířenější. Roste i v S Africe a v Z Asii. Už v starověku ho vysazován i v dalších oblastech jižní Evropy a brzy se dostal i do zaalpského prostoru. Odrůda Bojar vznikla na Slovensku, výběrem z přírodní populace v r. 1991 ve Výzkumném ústavu ovocných a okrasných dřevin a.s. Bojnice.

RŮST: bujný. Má mohutný vzrůst  (cca. 25x10-15 m) a vytváří kompaktní valcovitú korunu. Plodonosný obrastje kratší a bohatý. Listy má jednoduché, velké, kožovité, podlouhle kopinaté, lesklé, s pilovitým okrajem. Borka je tmavohnědá nebo hnědošedá, v dospělosti popraskaná. Kořenový systém je mohutný. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, hmyzem a větrem opylovaný, vyžaduje přítomnost druhého geneticky odlišného jedince, či už semenáče nebo jiné kulturní odrůdy. Kvete pozdě, až koncem června, dobře se opyluje s odrůdou Mistral. Samčí květy jsou seskupené na dlouhých, vzpřímených jehnědách, samičí květy jsou v dolní části samičích.

PLODNOST: středně raná, po 5-7 letech, vysoká (60-80 kg/strom), pravidelná.

PLODY: Tmavohnědé, lesklé, velké (průměrně 10,52 g) nažky, baňaté, ukončené kratším semeníkom. Jádro vyplňuje celý prostor, nemá hluboké zářezy. Na průřezu je bílé. Plody jsou uložené v silně ostnité číšce. Chuť plodu v syrovém stavu je mírně trpká, po tepelné úpravě (upečení či uvaření) sladká, plná. Plody jsou nutričně bohaté (vitamín B, C, E, esenciální mastné kyseliny, vysoký obsah vlákniny a minerálních látek).

DOZRÁVÁNÍ: časné, v první dekádě října. Plody vydrží krátkodobě uskladněné v lednici.

VYUŽITÍ: do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: sluneční, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápenitá. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n.m.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný v dřevě do -23 °C až -29 °C, kvůli pozdnímu rašení a kvetení obvykle uniká poškození výhonů a květů pozdními jarními mrazy. náchylný k poškození parazitickou houbou Phytophthora spp. způsobující atramentovou skvrnitost a náhlé odumírání a na rakovině kůry kaštanovníků (Cryphonectria parasitica). Po dobrém zakořenění je silně suchovzdorný.

PŮVOD: téměř celá Evropa, na severu asi po 61° s. š., na výslunných křovinatých stráních, lesostepích, v lužních lesích, od nížin do asi 900 m n. m.

RŮST: variabilní, ale většinou bujný. Je to dlouhověký, listnatý, opadavý strom dorůstající výšky a šířky 10–12 m. Korunu mívá kulovitou až široce rozloženou. Kůra je zelenohnědá, borka hnědošedá, rozpukaná v podélných destičkách. Na starších větvích se vytváří množství brachyblastů i trnů stonkového původu. Listy jsou dlouhé 3–6 cm a široké 2–4 cm, široce vejčité, po okraji jemně vroubkovaně pilovité.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, s oboupohlavnými květy kvetoucími v dubnu a květnu.

PLODNOST: variabilní, ale většinou pozdější, vysoká, v různé míře pravidelná.

PLODY: variabilní, ale většinou malé (2–4 cm), kulaté, žluté, různě, ale většinou trpce kyselé chuti. Chuť je příjemnější po přemrznutí.

DOZRÁVÁNÍ: variabilní, ale většinou

VYUŽITÍ: je to krásný, mohutný, krajinotvorný strom vhodný zejména do volné krajiny jako solitéra či skupina, do mezí, větrolamů, alejí, stromových řad, ale také do včelnic a do parků pro zpestření. Kulinární využití: plody, zejména po přemrznutí, lze použít na výrobu moštů, želé, octů. Obsahují hodně pektinu, takže se dají použít na zahuštění džemů a marmelád. Z listů je příjemný čaj. Léčivé využití: plody mají laxativní účinky, tedy působí proti zácpě. Rozmačkaná dužnina se dá použít jako obklad na drobné rány. Kůra působí proti parazitům v trávicím traktu a proti horečce. Listy obsahují až 2,4 % antibakteriální látky florin, která potlačuje růst mnoha grampozitivních i gramnegativních bakterií. Semena se používají k dopěstování bujně rostoucích, dlouhověkých podnoží pro kulturní odrůdy jabloní. 

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje dobře odvodněnou, propustnou půdu, ale je přizpůsobivá širokému spektru půd. Vhodná do teplých, středně teplých i chladných lokalit.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, variabilně v květu. Dobře odolná vůči větru.

PŮVOD: Korsika, jižní Itálie a Sardinie, severozápadní Albánie, kde roste v údolích při vodních tocích a na svazích kopců v rozmezí 100–1400 m n. m.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 10–15, zřídka až 28 m a šířky 8 m, s průměrem kmene 60–100 cm. Vejčité až eliptické listy v příhodných lokalitách na stromě zůstávají velmi dlouho – od března do prosince, před opadem se zbarvují do žluta.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá se samčími a samičími květy opylovanými větrem, převážně cizosnubná. Samčí jehnědy se tvoří už během léta, u nás kvete v březnu.

PLODNOST: pozdní (v 10.–12. roce života), v teplých oblastech vysoká.

PLODY: hnědé nažky s neprůsvitným kožovitým lemem uložené v 1,5–3 cm velké dřevnaté šištici.

DOZRÁVÁNÍ: během podzimu až do prosince.

VYUŽITÍ: celý strom lze využít jako přípravnou a meliorační dřevinu na neplodných půdách a ke zpevňování svahů. Díky symbióze s nitrifikačními bakteriemi Actinomyces alni vázajícími dusík a opadu listí obohacuje půdu o živiny a humus. Výborně se hodí do větrolamů. Velmi dobře snáší městské prostředí, je vhodným stromem do alejí. Suché šištice lze využít do (vánočních) dekorací. Její červeno-oranžové dřevo je ve vodě velmi trvanlivé, používá se v řezbářství a soustružnictví i na výrobu nábytku, obkladů a překližky.

STANOVIŠTĚ: slunné nebo jen slabý polostín. Roste na široké škále půd: v hlinitých, jílovitých i písčitých, kyselých až zásaditých. Preferuje vlhčí půdu, ale toleruje i sušší stanoviště.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do -23,3 °C až -28,9 °C, silně odolná vůči větru, zamokření i suchu, toleruje i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: Německo, náhodně nalezený štíhle rostoucí semenáč v lese, poprvé naroubovaný v r. 1783.

RŮST: středně rychlý. Vytváří štíhlé, menší koruny s výškou 15–18 m a šířkou 3–5 m. Listy jsou řapíkaté, dlouhé 6–12 cm a široké 2,5–6 cm, čepel podlouhle až obvejčitá, na bázi s výraznými oušky, pravidelně peřeně laločnatá se 6–8 tupými laloky. Zachovávají si tmavě zelenou barvu až do podzimu, kdy zhnědnou. Tmavohnědá kůra je hluboce vrásčitá. Větve jsou často pokroucené, velmi dekorativní.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy, cizosnubný, kvete v květnu, snadno ho opylí i jiné druhy dubů.

PLODNOST: pozdní, mezi 20–30 lety až po asi 70 letech v zápoji. Velmi proměnlivá v závislosti na počasí. Vyšší je v případě suchého, chladného počasí během kvetení a suššího léta.

PLODY: žaludy jsou uspořádány po 2–5, jsou stopkaté, číšky jsou miskovité až polokulovité. Žaludy jsou podlouhle elipsoidní, 15–30 mm dlouhé, nezralé často podélně nevýrazně pruhované.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu, často vydrží na stromě i během zimy.

VYUŽITÍ: vhodný zejména jako okrasná štíhlá dřevina do parků, alejí, stromořadí, velkých zahrad, jako solitéra či ve skupince ve městech. Plody jsou významným zdrojem potravy pro zvěř a ptactvo. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: Dřevo je tvrdé, velmi kvalitní a voděodolné. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, ale snáší i zastínění. Nejlépe se mu daří na hlubokých půdách, snáší však i chudší.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do -29 °C až -34 °C, citlivější jsou květy na pozdní mrazy. Starší stromy jsou dobře odolné vůči suchu. Dobře odolný vůči větru, znečištění ovzduší a zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: druh pochází téměř z celé Evropy, severního Íránu, severního Turecka až po Kavkaz. Kultivar Frans Fontaine pochází z Nizozemska, kde byl nalezen jako semenáč na ulici ve městě Eindhoven a vyznačoval se štíhlejším růstem. Kolem roku 1983 byl pojmenován po nizozemském dendrologovi a krajinném architektovi Fransovi Fontaineovi.

RŮST: středně bujný růst, v dospělosti dosahuje výšky asi 8–12 m a šířky 3–4 m. Koruna je úzce „sloupovitá“ až vejčitě pyramidální a v mládí hustá, s věkem se mírně rozšiřuje do široce oválného tvaru, ale zůstává úzká. Větve jsou výrazně vzpřímené, kmen je rýhovaný a šedý. Listy jsou sytě zelené, tmavší než u odrůdy Fastigiata. Velmi dlouho do podzimu zůstávají zelené, později se zbarví na sytě žlutou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: sterilní, tvoří pouze samčí květy, kvete v dubnu až květnu současně s rašením listů nebo těsně před ním.

PLODNOST: netvoří plody.

PLODY: netvoří plody.

DOZRÁVÁNÍ: netvoří plody.

VYUŽITÍ: krásně vynikne i jako solitéra v parcích, zahradách či ve skupině v alejích a větrolamech, lze ji použít také na živý plot. Opadem zlepšuje vlastnosti půdy. Léčebné využití: listy lze použít zevně jako obklad na hojení ran, zastavují krvácení. Technické využití: Jeho dřevo je velmi tvrdé (nejtvrdší a nejtěžší z evropských dřevin – asi 750 kg/m³), mechanicky pevné, tradičně se používalo k výrobě ozubených kol a mlýnských převodů, řeznických špalků, násad na nářadí, klavírních mechanik a prkének na krájení. 

STANOVIŠTĚ: je nenáročný na světelné podmínky – snáší hlubší stín lépe než většina velkých dřevin. Roste v širokém rozmezí půdní reakce (kyselé až zásadité půdy včetně vápencových) na hlinitých, jílovitých i písčitých půdách za předpokladu dostatečné propustnosti. Toleruje těžké jíly a občasné zhutnění půdy, což je důvodem jeho využití v městském prostředí. Snáší všechny expozice – chráněná i exponovaná stanoviště. Nesnáší trvalé zamokření ani dlouhotrvající sucho v mladém věku.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný až do −34 °C, dobře odolává větru, dobře zakořeněný snáší sucho i vyšší teploty. Vážnými škůdci ani chorobami zpravidla netrpí; občas se může vyskytnout červená rakovina (Nectria cinnabarina), padlí (Phyllactinia guttata), skvrnitost listů rodu Cercospora, červci a vzácně rakovina na oslabených stromech. Na zamokřených půdách je náchylný k hnilobě kořenů způsobené rodem Phytophthora.