Stromy do alejí

PŮVOD: Skotsko, Galloway, Wigtown, odborné veřejnosti představena v roce 1871 jako Galloway Pippin, kdy od britské Královské zahradnické společnosti získala Certifikát první třídy. Ale zřejmě je její původ mnohem starší, pravděpodobně vznikla už v průběhu 16. století v klášteře Wigtown v hrabství Wigtownshire. V našich krajích byla dlouho považována za novou odrůdu objevenou v r. 1907 pomologem Josefem Vorlem na zámecké zahradě v obci Smiřice v dnešní ČR, než se potvrdila identita s Galloway Pippin. Synonyma: Gallowayské, Croft en Reich, Croft St. Andrews, Croft-en-Reich, Gallibro, Gallibro Pippin, Galloway, Galloway Apple, Galloway Pepping, Galloway's, Galloway's Apple, Galway's, Galway's Pippin, Graft-en-Reich, Pepin Galloveiskii, Pepin Galloway, Fromms Renette, Der Schulmeister.

RŮST: v mládí bujný, později středně bujný, vytváří rovné kmeny a velké, kulaté, rozložité a řídké koruny. Listy jsou tmavozelené, letorosty téměř černé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, je pravděpodobně špatným opylovačem, kvete středně brzy. Vhodné opylovače např.: Ananásová reneta, Banánové zimní, Baumannova reneta, Bernské růžové, Blenheimská reneta, Boikovo, Discovery, Gascoyneho šarlatové, Gdaňský hranáč, Gloria mundi, Golden Delicious, Hrkáč soudkovitý, Jadernička moravská, Jonagold, Kalvil bílý zimní, Kidd's Orange Red, Matčino, Melrose, Ontario, Parména šarlatová, Parména zlatá zimní, Peasgoodovo, Pinova, Pottovo, Spartan, Wealthy, Zuccalmagliova.

PLODNOST: středně raná až pozdější, středně vysoká, při probírce pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 120–220 g z vysokokmenů, z nižších tvarů i 320 g), zploštěle kulovité, nesouměrné. Slupka je pevná, silnější, hladká, suchá, matně lesklá, slámově či citronově žlutá s charakteristickými výraznými rzivými lenticelami různých tvarů, jemně vonná. Dužnina je bílá, hrubozrnná, šťavnatá, středně tuhá až měkčí, na vzduchu jen málo hnědne. Chuť je velmi dobrá, osvěžující, sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: sběr v 1. polovině října, konzumně dozrává v prosinci až lednu, skladovatelné jsou plody do března (až dubna). Plody ve větru předčasně nepadají.

VYUŽITÍ: plody k přímému konzumu, zejména ve vyšších polohách, k sušení, moštování, výrobě kompotů a výborné na pečení, zejména na štrúdl.

STANOVIŠTĚ: slunné, i otevřené, větrné, je málo náročná na půdu, ale oblibuje vlhčí a těžší půdy. Je vhodná zejména do středně teplých a chladnějších poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná ve dřevě i v květu, dobře odolná vůči padlí, strupovitosti a rakovině, v teplých suchých polohách bývá častěji červivá, tedy napadaná obalečem jablečným. Plody jsou při skladování náchylné k vnitřní hnilobě.

PŮVOD: mezidruhový kříženec mezi kaštanovníkem jedlým (Castanea sativa) a kaštanovníkem vroubkovaným (Castanea crenata), lidově nazývaným kaštanovník japonský. Konkrétně jde o semenáče odrůdy Bouche de Betizac (C. sativa x C. crenata) pravděpodobně opylené odrůdou Brunella (C. sativa x C. crenata), tj. 50 % crenata. Semena byla získána ze stromů rostoucích v ČR a vysévána a dopěstována u nás ve školce v Moravském Lieskovém.

RŮST: bujný, většinou bujnější než u kaštanovníku jedlého, ale obvykle nedorůstá takové výšky jako kaštanovník jedlý, protože velmi brzy vstupuje do plodnosti, spíše do 8–10 m.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosnubný, hmyzem opylovaný, vyžaduje přítomnost druhého geneticky odlišného jedince, ať už semenáče nebo kulturní odrůdy. Kvete v květnu. Samčí květy jsou seskupené v dlouhých, vzpřímených jehnědách, samičí květy jsou v dolní části samičích.

PLODNOST: raná v rámci kaštanovníků (první plody už ve 3. roce života), obvykle velmi vysoká.

PLODY: tmavohnědé, kulovité nažky široce vejčitého tvaru a velikosti 3–4 cm, nažka je na vrcholu špičatá a jemně chlupatá, uložená v silně ostnité číšce. Semenáče se mezi sebou liší v lehkosti loupání. Chuť plodu v syrovém stavu je mírně trpká, po tepelné úpravě (upečení či uvaření) sladká, plná, mezi jednotlivými semenáči jsou chuťové rozdíly. Plody jsou nutričně bohaté (vitamín B, C, E, esenciální mastné kyseliny, vysoký obsah vlákniny a minerálních látek).

DOZRÁVÁNÍ: v průběhu října.

VYUŽITÍ: do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápenitá. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n. m.

ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný v dřevě do cca -23 °C. Jednotlivé semenáče často raší dříve než kaštanovník jedlý (C. sativa) a proto jsou často náchylnější k poškození letorostů pozdními jarními mrazy. Často však lépe snášejí chladné a vlhké počasí během kvetení a často lépe dozrávají v chladnějších letech. Je výše odolný vůči poškození parazitickou houbou Phytophthora spp. způsobující inkoustovou skvrnitost a náhlé odumírání a výše tolerantní vůči rakovině kůry kaštanovníků (Cryphonectria parasitica). Po dobrém zakořenění je silně suchovzdorný.

PŮVOD: Z, střední a JV Evropa, na S po Dánsko, na V po Z Ukrajinu, na J končí S Španělskem a J Itálií. Izolované lokality jsou v J Švédsku a Malé Asii.

 
RŮST: středně rychlý. Je to mohutný, dlouhověký strom dorůstající do výšky 30–40 metrů a šířky 20 m, dožívá se až 600 let. Koruna je široce vejcovitá až kulovitá, rozložitá. Kůra červenohnědá až hnědošedá, borka šedá, rozpukaná. Listy jsou jednoduché, široce srdčité, s výrazně pilovitým okrajem, na horní straně tmavě zelené, lysé, na spodní straně žlutavě zelené, na žilkách hustě chlupaté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: zřejmě samosprašná, hmyzosnubná. Žlutobílé květy jsou uspořádané v převislých vrcholících po 2–3, max. 7, kvetou v červnu, asi 2 týdny před l. malolistou.

 
PLODNOST: plody spolehlivě dozrávají i v chladnějších polohách – na rozdíl od plodů l. malolisté.

 
PLODY: kulovité oříšky se 4–5 hranami o velikosti 0,6–1 cm, oplodí je v plné zralosti tvrdé, hustě plstnaté, nedá se stlačit prsty.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu, plody zůstávají na stromě přes zimu.

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní, krajinotvorná, významná medonosná dřevina vhodná do zahrad, parků, alejí a stromořadí, jako solitéra či dvojice do krajiny ke kapličkám. Listové pupeny jsou jedlé, chutnají jako oříšky. Jedlé a velmi chutné jsou právě se rozvíjející listy. Květy jsou jedlé i léčivé: mají protikřečové účinky, podporují pocení a vykašlávání, snižují krevní tlak, jsou uklidňující a mírně projímavé, používají se při nachlazení a proti špatnému trávení, kornatění cév, zvracení či bušení srdce. Jedlé jsou i květní pupeny či ještě měkké mladé plody, z nichž se dá vyrobit falešná čokoláda. Dřevo je měkké a velmi vhodné na řezbářství, dřevěné uhlí z větviček se používá na kreslení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, snese i větrné. Upřednostňuje úrodnou, vlhkou, hlinitou, hlubokou, vápenitou až neutrální půdu, toleruje i mírně kyselou, nesnáší jen příliš suchou či příliš vlhkou. Přirozeně roste na humózních, vlhčích půdách, v sutových a roklinových lesích, v javorových a lipových bučinách. Dobře snáší zastínění a udrží se i pod jinými dřevinami alespoň jako keř. Je náročná na vyšší vzdušnou vlhkost. Vhodná od nížin po vyšší polohy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě do -29 °C až -34 °C, je citlivější na pozdní jarní mrazy.

PŮVOD: Maďarsko, okolí města Nagykőrösi, odkud se před 2. světovou válkou rozšířila k nám.

RŮST: v mládí silný, v období plodnosti středně silný. Vytváří větší, vysokokulovité až vysokopyramidální koruny, později až převislé.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně časně až středně pozdě. Vhodní opylovači: višně Fanal, Morela pozdní, Vackova, třešeň Thurn Taxis (Schneiderova). V době květu potřebuje teplé počasí, je náročná na opylení.

PLODNOST: středně časná, střední až nižší, pravidelná.

PLODY: velké (průměrně 6-7 g), kulovité. Slupka je tenká, lesklá, tmavě červená se světlejšími tečkami, je to kyselka. Dužina je světle červená, měkká, jemná, šťavnatá, šťáva obarvuje středně. Chuť je kyselkavá, sladká, mírně trpká, v plné zralosti příjemně aromatická a kořenitá, výborná. Pecka se dobře odděluje od dužiny. Po oddělení plodu od stopky z něj nevytéká šťáva.

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6. třešňovém týdnu, obvykle kolem poloviny července. Je vhodná pro mechanizovanou sklizeň, dobře se přepravuje i skladuje.

VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale také pro všestranné zpracování na kompoty, džemy, sirupy, destiláty či sušení.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, není náročná na půdu, ale nejlépe jí vyhovují hlinitopísčité, propustné půdy s dostatkem vláhy. V suchých půdách jsou plody menší. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů a vůči monilióze. Napadá ji vrtule třešňová, takže bývá červivá.

PŮVOD: Francie, Sainte Bazeille, školka Pépinières Lalanne, selekce z volného opylení odrůdy Payne, množit se začala v roce 1985. Synonyma: Pierral.

RŮST: umírněný, kompaktní, obvykle dorůstá do výšky a šířky jen 4-5 m, doporučený spon výsadby je 4x5 až 7x8 m. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, větrem opylován, jednodomý, se samčími a samičími květy. Je protandrický, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí a překryv jejich kvetení je relativně krátký, takže k dosažení vyšší úrody jej doporučujeme vysazovat spolu s jinými odrůdami. Kvete pozdě, začíná rozkvétat po odrůdě Chandler, ale asi 5-8 dní před Franquette. Vhodní opylovači např.: Chandler, Fernette, Franquette, Fernor atd. 

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná. Rodí i na bočních výhonech, nejen na koncových.

PLODY: jsou velké až velmi velké (průměrně 12-14 g, 30-38 mm), typicky kulovitého tvaru. Skořápka je pevná, ale snadno loupatelná. Jádro je světlejantarové barvy a tvoří 44-55 % hmotnosti plodu. Chuť je výborná, jemná, sladká, aromatická, krémová bez hořkosti. 

DOZRÁVÁNÍ: koncem září až začátkem října.

VYUŽITÍ: plody zejména k přímému konzumu, ale i k cukrárenskému využití vcelku, či v nakrájené či pomleté podobě a k lisování oleje. 

STANOVIŠTĚ: slunečné, chráněné před mrazivým větrem, s dobře odvodněnou, ale vláhou zásobenou půdou - nejlépe hlinitou až hlinitopísčitou. Díky pozdějšímu rašení a kvetení vhodný do teplých i středně teplých poloh.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolný ve dřevě, středně mrazuodolný v květních pupenech během zimy a díky pozdějšímu rašení a kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je dobře odolný vůči antraknóze (Gnomonia leptostyla), přičemž ta se projevuje zejména na listech, téměř vůbec na plodech, středně odolný vůči bakterióze způsobované bakterií Pantoea agglomerans, odolný v listech, ale náchylnější v plodech vůči bakterióze způsobované Xanthomonas arboricola pv. juglandis.  

PŮVOD: Francie, INRA, vyšlechtěná jako kříženec odrůd Cristomorto × Aï, uvedena na trh v roce 1969.

RŮST: bujný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je cizosprašná (má alely S₁S₃), opylovaná hmyzem, jednodomá s oboupohlavnými květy. Kvete pozdě až velmi pozdě. Vhodné opylovače např.: Ferraduel, Supernova, Lauranne, Tuono, Genco, atd.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: jsou velké. Skořápka je tvrdá. Jádra jsou velké (průměrně 1,5-1,8 g, asi 38 % hmotnosti plodu), podlouhlé, jemně zvrásněné, středně hnědé, středně tvrdé a středně křupavé. Podíl dvojitých jader je velmi nízký až žádný (<1 %). Chuť je jemně nasládlá, středně výrazná. Má vysoký obsah tuku (55,4 g/100 g).

DOZRÁVÁNÍ: je časné, začátkem září, asi 3 dny po Nonpareil. Plody se snadno sbírají.

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně vonné na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale dekorativní jsou i v létě bujným růstem, olistěním a plody a jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinární využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje na kulinární i kosmetické účely atd., květy na ovoňání kuchyňských olejů, dužnina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti, případně chráněné chladnější oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorná v dřevě, v květu díky velmi pozdnímu kvetení lepší uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolná vůči monilióze (Monilinia spp.), náchylná na rakovině větví (Diaporthe amygdali), tolerantní vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum) a odolná vůči dierkovitosti listů (Wilsonomyces carpophilus). Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: Španělsko, vyšlechtěna ve výzkumném ústavu CEBAS (Centro de Edafología y Biología Aplicada del Segura) pod vedením Federica Dicentu jako kříženec genotypu S5133 × Lauranne, tedy ze stejného křížení jako Penta, uvedena na trh byla v roce 2017.

RŮST: bujný, vzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samoopylivá, hmyzem opylována, jednodomá s oboupohlavnými květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstována samostatně. Přítomnost jiné, v podobnou dobu kvetoucí odrůdy, např. Penta, může zvýšit úrodu. Kvete velmi pozdě, cca. 10-20 dní po Nonpareil či 9-17 dní po Ferragnès. 

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, i 2 t jader na ha v dobrých podmínkách.

PLODY: jsou středně velké, dobře se loupou po dozrání. Skořápka je tvrdá, dobře odolává škůdcům. Jádra jsou středně velká (průměrně 1,25 g, 33 % z hmotnosti plodu), oválná až kulatá, středně hnědá, jemně zvrásněná. Podíl dvojitých jader je velmi nízký až žádný (<1 %). Chuť je velmi dobrá a sladká, s vysokým podílem cukrů (průměrně 4,34 %) a zejména tuků (průměrně 57,68 %) na mandle.

DOZRÁVÁNÍ: je rané až středně rané, 3 dny po Nonpareil, 7-10 dní po odrůdě Penta, v podobnou dobu jako Ferragnès, kolem 2. dekády září.

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně vonné na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinární využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinární i kosmetické účely atd., květy k ovonění kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti, popřípadě chráněné chladnější oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuvzdorná ve dřevě, v květu díky velmi pozdnímu kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolná vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum). Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, našel ji v r. 1856 školkař Kornelis Ottolander jako postranní výhon ze semenné podnože. Synonyma a cizí názvy: Pěkná z Boskoopu, Schöner von Boskoop, Reinette de Boskoop, Belle de Boskoop, Schoene van Boskoop, Boskopskaja krasavica.

RŮST: zpočátku bujný, koruna mohutná, široce rozložitá.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy až středně brzy, je špatným opylovačem, je to triploid. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Bernské růžové, Bismarkovo, Boikovo, Coxova reneta, Dukát, Gdaňský hranáč, Hammersteinovo, Charlamowski, James Grieve, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Matčino, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá, Průsvitné letní, Ušlechtilé žluté, Wealthy, Zuccalmagliova reneta, Zvonkové.

PLODNOST: pozdější, po 5. roce, většinou bohatá, střídavá.

PLODY: velké, ploše kulovité i vysoko kulovité, tvarově nevyrovnané, těžké. Slupka pevná, pružná, kožovitá, základní barva zelená, krycí červená asi jen na 1/4 plodu, s rzivými lenticelami, které splývají, ve vyšších polohách vytvářejí souvislé plochy. Je to tzv. kožovka. Dužnina nažloutlá, hutná, šťavnatá. Chuť je výrazná, renetová, nakyslá, dostatečně sladká.

DOZRVÁNÍ: sklizeň v září až říjnu, čím déle ponechané na stromě, tím jsou chutnější a trvanlivější. Konzumně dozrává v listopadu až polovině prosince. Uskladněná vydrží podle polohy do ledna až června.

VYUŽITÍ: přímý konzum, pečení, sušení, výroba moštu a vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, i vyšší, ale ne drsné. Výživné, hluboké, dostatečně vlhké půdy.

ODOLNOST: dostatečně mrazuvzdorná v dřevě i květu. Odolnější proti strupovitosti a rakině, středně náchylná k padlí. Nesnáší sucho. Citlivá na proliferaci.

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda pěstovaná už v 18. století v Německu a Nizozemsku, rozšířená zejména v blízkosti dnešního Gdaňsku v historickém území Pomořanska, které se po 2. světové válce rozdělilo mezi Německo a Polsko.

RŮST: bujný, tvoří velkou, kulovitou, později rozložitou, širokou a hustou korunu. Dožívá se vysokého věku.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Ananásová reneta, Baumannova reneta, Bernské růžové, Boikovo, Croncelské, Jonathan, Krasokvět žlutý, Ontario, Parména zlatá zimní, Signe Tillisch.

PLODNOST: raná až středně raná, (středně) pravidelná, střední až vysoká, ob rok vyšší.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 150 g), kulovité až ploše kulovité, vzhledné, s charakteristickými podélnými hranami, často se švem střední velikosti. Slupka je jemná, hladká, lesklá, mastná, zelenožlutá, překrytá krvavou červení a někdy pruhováním, často s nádechem modravého ojínění. Dužnina je nažloutlá, pod slupkou často narůžovělá, jemná, kyprá, šťavnatá a voňavá. Chuť je sladkokyselá, jemně kořenitá s malinovou příchutí, dobrá.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává hned po sklizni, vydrží do prosince, ale časem ztrácí chuť. Plody se špatně přepravují, snadno se otlačují.

VYUŽITÍ: na přímý konzum, sušení, mošty, výrobu vína.

STANOVIŠTĚ: slunné, nenáročná odrůda na teplo a půdu, vhodná také do vyšších, horských poloh, vyhnout se jen příliš vlhkým polohám a mokrým půdám, či příliš suchým půdám, na nichž jsou plody malé.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, středně až více odolná proti padlí, středně proti rakovině, středně až méně proti strupovitosti.

PŮVOD: Německo, Hedelfingen u Stuttgartu, v pol. 19. století nalezena jako náhodný semenáč

RŮST: v mládí bujný, v plné plodnosti střední. Tvoří majestátní dlouhověké stromy, vysoké, rozložité a mohutně větvené koruny, nejširší nahoře se sklánějícími se spodními větvemi, takže jsou až deštníkovité.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná odrůda, kvete pozdě, je velmi dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Napoleonova, Karešova, Troprichterova, Granát, Germersdorfská, Thurn-Taxis (Schneiderova), Kordia, Velká černá chrupka, Kassinská, Dönissenova, Španělská višeň, Ostheimská višeň. Tyto odrůdy sama také vhodně opyluje.

PLODNOST: pozdější, středně vysoká až vysoká, pravidelná.

PLODY: velké až obrovské (průměrně 7 až 9 g), krásné, vejčité, tuhé, tmavě červené až černé. Dužnina je pevná, tmavě červená se světlejšími žilkami, šťavnatá, šťáva barví středně. Chuť je kyselosladká, aromatická, mírně nahořklá, kořenitá, výborná s osobitou příchutí. Při napadení vrtulí třešňovou hořkne.

DOZRVÁNÍ: pozdní, 6. třešňový týden, ve 2. polovině července. Protože dozrává pozdě, napadá ji vrtule třešňová, bývá červivá. Vydrží i 2 týdny na stromě.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu i všestrannému zpracování: kompoty, džemy, marmelády, sirupy, sušení i destiláty. Dobře snáší přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné. Prospívá v úrodných hlinitých a písčitohlinitých, dostatečně vlhkých půdách, nemá ráda suché půdy (plody jsou drobnější a opadávají), ale ani příliš vlhké, studené, jílovité půdy. Je vhodná spíše do teplých poloh.

ODOLNOST: Ve dřevě je silně mrazuvzdorná, ale květy jsou náchylné k pozdním mrazíkům, plody při trvalých deštích praskají. Vůči moniliové spále je odolná až středně odolná, vůči monilióze plodů je středně odolná až náchylná při popraskání plodů a napadení vrtulí třešňovou.

PŮVOD: Maďarsko, kříženec odrůd Pándy 38 a Nagy Angol.

 
RŮST: středně silný, polorovný. Roste poměrně hezky, větve příliš nepřevisají ani neztrácí listy, není velmi náročná na údržbu.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně časně až pozdě. 

PLODNOST: středně časná, středně vysoká.

 
PLODY: středně velké (4,5-6,5 g), ledvinovité. Slupka je tmavě červená, je to typ kyselka. Dužina je tmavě červená, měkká až středně tuhá, středně šťavnatá, šťáva je červená, středně barvící. Chuť je sladkokyselá, velmi aromatická, velmi dobrá až výborná. Při oddělení plodu od stopky z něj šťáva nevytéká.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně časné, ve 4. třešňovém týdnu, tedy někdy v 1. polovině července.

 
VYUŽITÍ: i pro přímý konzum a na výrobu kompotů, džemů, sirupů, na sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou půdou. Je vhodná zejména do teplých oblastí a středně teplých chráněných lokalit.

 
ODOLNOST: středně mrazuodolná ve dřevě i v květu. Je silněji odolná vůči koleotrichové hnilobě třešní (Glomerella cingulata), středně odolná vůči skvrnitosti listů třešní a višní (Blumeriella jaapii), náchylnější na moniliózu (Monilinia spp.). Středně silně ji napadá vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi). Je silně odolná vůči praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů.

PŮVOD: Česká republika, Sloupno, vyšlechtil jej Josef Eduard Proche jako křížence odrůd Ušlechtilé červené x Omanové; křížení proběhlo v roce 1872, semena vysel na jaře 1873 a v roce 1890 poprvé zarodila, v roce 1892 ji pojmenoval. Synonyma: Česká koruna, Délices de Bohéme, Leckerbissen von Böhmen, Böhmischer Leckerbissen.

RŮST: středně bujný, vzpřímený, úzký, tvoří štíhlé, nepřehoustlé, spíše menší koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, kvete středně raně. Vhodní opylovači nebyli ověřeni, ale budou to jiné středně raně kvetoucí odrůdy, které jsou zároveň dobrými opylovači.

PLODNOST: raná (do 5 let od výsadby), velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou malé (průměrně 50-60 g), zvonkovité s kališní částí ve tvaru ovčí hubičky či korunky. Slupka je hladká, jemná, pevná, lesklá a čistá, světle žlutozelená až bělavá, na slunci nažloutlá s méně či více výrazným červeným rozmytým líčkem s karmínově červenými pruhy a s bílými, či v červeném líčku rezavými lenticelami. Dužnina je jemná, hebká, žlutobílá, šťavnatá. Chuť je velmi dobrá, nasládlá s kořenitou, specifickou příchutí hořkých mandlí.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu, konzumně dozrává koncem listopadu či začátkem prosince, vydrží do konce února či déle.

VYUŽITÍ: květy jsou atraktivní pro opylovače, plody zejména k přímému konzumu jako delikatesa, ale i k dalšímu zpracování, kde nevadí malá velikost plodů, např. moštování, k výrobě destilátu, cideru, octu či pečení jablek v županu apod.  

STANOVIŠTĚ: slunné, preferuje chráněné, ačkoliv plody dobře drží i ve větru. Preferuje hluboké hlinité půdy. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě, dobře v květu. Nezvykne trpět strupovitostí, padlím ani moniliózou.

PŮVOD: Itálie, Toskánsko, provincie Florencie, Marradi, velmi starý krajový ekotyp patřící podle genetických analýz pod odrůdu Marrone Fiorentino spolu s dalšími ekotypy, které získaly místní názvy: Borgovelino, Caprarola, Caprese Michel, Caprese Michelangelo, Castel del Rio, Castione, Centa di S. Nicolò, Chiusa Pesio, Città di Castello, Drena, Gaggio Montano, Gavignano, Locale Paloneta, M. Isola d'Elba, Marrone Val Susa, Montemarano, Napoletana, Palazzo del pero, Pastonese, Pitigliano, Riggiolana, Roccamonfina, Roncegno, Sborgà, Tempurina, Zocca. Synonymum: Marron Buono di Marradi, Marrone del Mugello.

RŮST: středně bujný až bujný, rozložitý. Raší středně brzy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, hmyzem i větrem opylovaný, samičí květy kvetou středně brzy. Vhodné opylovače např.: Bouche de Bétizac, Marsol.

PLODNOST: středně raná (1. úroda přibližně 5.-6. rok po výsadbě), vysoká, střídavá.

PLODY: jsou velké (průměrně 55-76 plodů/kg, tedy 13,2-18,2 g), oválno-eliptického tvaru se zploštělým vrcholem, jsou typu Casentinese. Průměrně jsou v jedné ostnité číšce 2-3 plody. Oplodí je kaštanově hnědé s hustým, tmavým pruhováním, jizva je obdélníkově-eliptická. Osemení volně přiléhá a jen jemně proniká dovnitř jádra, snadno se loupe. Jádro je krémově bílé. Chuť je velmi sladká, jemná, vynikající.

DOZRÁVÁNÍ: rané až středně rané, kolem začátku října.

VYUŽITÍ: stromy vhodné do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Je to výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dávat pozor na plísně.

STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápnitá a nezamokřená. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n.m.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolný ve dřevě a středně v květu, málo odolný vůči rakovině kůry kaštanu (Cryphonectria parasitica), pravděpodobně středně až méně odolný vůči žlabatce kaštanové (Dryocosmus kuriphilus). Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu.

PŮVOD: ČR, okolí obce Němčičky na Znojemsku, kde byla začátkem 20. století nalezena jako náhodný semenáč

RŮST: růst zpočátku bujný, později slabší. Vytváří středně husté, velké pyramidální, polovzpřímené koruny se silnými hlavními větvemi, které se nesklánějí.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Napoleonova, Hedelfingenská, Van, Troprichterova.

PLODNOST: raná, vysoká, téměř pravidelná, někdy mírně střídavá.

PLODY: středně velké až velké, srdčitého tvaru (5,5–7 g), slupka je lesklá, hladká, tmavě červená se světlými tečkami a čárkami, dužnina je tuhá, světle červená, žilkovaná, velmi šťavnatá, šťáva slabě barví. Chuť je velmi dobrá, poměrně aromatická, jemně kořenitá, nakysle sladká až sladká. Pecka je středně velká až velká a dobře se odděluje od dužniny.

DOZRVÁNÍ: středně rané, dozrává ve 4. třešňovém týdnu, tedy někdy v 1. polovině července.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu a výrobě kompotů či dalšímu zpracování. Dobře snáší přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Odrůda vhodná i do sušších oblastí, ale preferuje hlubší, propustné a přiměřeně vlhké půdy. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: ve dřevě dobře mrazuvzdorná, v květu středně až méně. Vůči praskání plodů při deštích je středně odolná, podobně i vůči monilióze.

PŮVOD: Kanada, stát Britská Kolumbie, Summerland, Summerland Research and Development Centre, vyšlechtili ji Karlis O. Lapins a H. Schmid jako křížence odrůd Van x Stella. Křížení proběhlo v roce 1965, odrůdu z výsledných semenáčů vybrali v roce 1971 a testovali pod označením 2D-28-26, později 2S-28-26, na trh byla uvedena v roce 1983.

RŮST: bujný, vzpřímený až velmi vzpřímený. Je hustě olistěná středně zelenými listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná s alelami S₁S₄, hmyzosprašná a je univerzálním opylovačem pro všechny odrůdy, se kterými se překrývá její doba kvetení. Začíná kvést raně.

PLODNOST: raná, vysoká až velmi vysoká. Jako prevenci přeplozování doporučujeme pravidelnější řez i po vstupu do plodnosti.

PLODY: jsou velké (průměrně 10,5 g, s rozmezím 9–13,9 g), ploše kulovité. Tenká slupka je tmavočervená s velkým množstvím malých až středně velkých světlejších lenticel. Dužnina je pevná, červená, středně šťavnatá bez dutiny kolem pecky, šťáva je červená. Chuť je sladkokyselá až kyselosladká, harmonická, dostatečně sladká i před plnou zralostí, průměrně aromatická.  

DOZRÁVÁNÍ: pozdní, v 6. až 7. třešňovém týdnu. 

VYUŽITÍ: strom je okrasný květem i plody, je dobrou medonosnou dřevinou. Plody k přímému konzumu i zpracování na džemy, sirupy, destiláty, sušení, případně kompoty. Plody dobře drží na stopkách a dobře snášejí přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, s dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, hlinitou či hlinitopísčitou půdou. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je středně mrazuvzdorná ve dřevě a v květu. Plody jsou středně až dobře odolné vůči popraskání během dešťů. Zvyknou se tvořit ve velkých shlucích, kde jsou náchylnější k monilióze (Monilinia fructigena), takže v rámci možností doporučujeme realizovat probírku.

PŮVOD: Španělsko, vyšlechtěna ve výzkumném ústavu CEBAS (Centro de Edafología y Biología Aplicada del Segura) pod vedením Federica Dicentu jako kříženec genotypu S5133 × Lauranne, uvedena na trh byla v roce 2007. Synonyma: Pentacebas.

RŮST: bujný, vzpřímený až rozložitý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, hmyzem opylitelná, jednodomá s oboupohlavnými květy, má vysokou úrodnost, i když je pěstována samostatně. Přítomnost jiné, v podobný čas kvetoucí odrůdy, např. Makako, může zvýšit úrodu. Kvete velmi pozdě, cca. 12-23 dní po středně brzy kvetoucí odrůdě Nonpareil či 10-20 dní po Ferragnès.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná, i 2 t jader na ha v dobrých podmínkách.

PLODY: jsou středně velké až menší, dobře se loupou po dozrání. Skořápka je tvrdá a dobře chrání jádro před škůdci. Jádra jsou elipsovitá až podlouhlá, menší (průměrně 1,0 g, průměrně 27-30 % hmotnosti plodu), hladká, světlá. Podíl dvojitých jader je velmi nízký až žádný (<1 %). Chuť je velmi dobrá a sladká, jádra obsahují na mandle vysoký podíl cukrů (průměrně 4,43 %) a tuků (55,73 %).

DOZRÁVÁNÍ: je velmi rané, již začátkem září či dokonce koncem srpna, (10 dní před Ferragnes, 7 dní před Nonpareil).

VYUŽITÍ: okrasné využití: stromy jsou okrasné a silně vonné na jaře, když jsou bohatě zakvetlé, ale i v létě bujným růstem, olistěním a plody; květy jsou velmi atraktivní pro opylovače. Kulinární využití: jádra plodů ke konzumaci v čerstvém stavu a k výrobě cukrovinek, pečených a obalovaných mandlí, marcipánu, k získávání oleje pro kulinární i kosmetické účely atd., květy k ovoňání kuchyňských olejů, dužina a slupka nezralých plodů po vysušení jako koření. Technické využití: skořápky jader např. k topení.

STANOVIŠTĚ: slunné, středně těžká až lehčí půda bohatá na humus a živiny. Vhodná pro teplé a středně teplé oblasti, případně chráněné chladnější oblasti.

ODOLNOST: je dobře mrazuodolná ve dřevě, v květu díky velmi pozdnímu kvetení lépe uniká pozdním jarním mrazům. Je středně odolná vůči červené skvrnitosti listů (Polystigma amygdalinum). Díky tvrdé skořápce je dobře odolná vůči ptákům, veverkám či hmyzu. Po zakořenění je relativně dobře odolná vůči suchu.

PŮVOD: Evropa, na severu po střední Anglii, Německo, Polsko, na jihovýchodě po střední Rusko, Kavkaz, Turecko, Sýrii a severní Afriku. U nás roste především v teplejších oblastech v doubravách, dubohabřinách a vápnomilných bučinách. Má nízkou konkurenční schopnost, nikdy neroste jako dominantní dřevina, pouze jako přimíšená.

RŮST: středně bujný, zpočátku vzpřímený, později rozložitější. Je to krásný, dekorativní, opadavý strom. Dorůstá obvykle do výšky 9–15, někdy až 18–21 metrů, s kmenem o průměru až 50–100 cm. Vytváří široce vejčitou až rozložitou korunu. Borka je u mladých stromů tmavošedá, hladká, u starších stromů buď šupinovitá, nebo tmavá a kostkovitě rozbrázděná. Listy jsou jednoduché, peřenolaločnaté se 3–4 páry ostrých laloků (zářezů), v létě leskle tmavozelené, na podzim často sytě zlatožluté či oranžově červené. V prvních 2–3 letech provádíme výchovný řez, později stromu ponecháme volný růst, v případě potřeby odstraňujeme větve s ostrým úhlem nasazení. Dožívá se 100–150 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je převážně cizosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. U samostatně stojících stromů může míra samosprašnosti vzrůst až na 2–29 %. Bohatě kvete v květnu krémově bílými květy uspořádanými v řídkých okolících, v nichž květy rozkvétají postupně.  

PLONOST: relativně časná, začíná u stromů s průměrem kmene pod 10 cm, tedy přibližně v 8–10 letech, ale vyšší je až v 15–30 letech; v přítomnosti geneticky odlišné rostliny je vysoká, s vyššími úrodami každé 2–3 roky, jinak nízká až žádná.

PLODY: jsou drobné malvice (průměrně 12–18 mm, případně až 20 mm), obvejčité, delší než širší (s výjimkou nejmenších plodů, které jsou téměř kulovité). Rostou v okolíkatých souplodích po 5–10, někdy až 20 kusech; v rámci jednoho souplodí vykazují velkou variabilitu velikosti. Slupka je oranžová, později hnědá a pokrývá ji množství drobných a několik velkých lenticel, často je mírně plstnatá. Kališní lístky během dozrávání opadávají. Dužnina je nejprve tvrdá a trpká, po uhniličení mrazem či při skladování v chladu změkne a zhnědne, připomíná dužninu mišpule. Obvykle obsahuje 1 jádro, ale může jich být až 6. Chuť je po uhniličení vynikající, sladkokyselá, kořenitá, osvěžující, výrazná. Plody obsahují hodně vitamínu C.  

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu až listopadu, zralá souplodí obvykle padají na zem. Při sklizni před uhniličením silnějšími mrazy je lze uskladnit v jedné vrstvě v chladu a nechat postupně uhniličit. Po uhniličení mrazem je trvanlivost kratší.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní po celý rok, listy, květy, plody, tvarem koruny i borkou. Hodí se do větších zahrad a parků jako solitéra či ve dvojici kvůli plodnosti, do alejí a stromořadí, na pastviny, do mezí a větrolamů. Je pozdním zdrojem pylu a nektaru pro včely a další opylovače, zdrojem plodů pro ptáky i savce. Kulinářské využití: Plody se hodí k přímé konzumaci, ale také k výrobě džemů, likéru, vína, destilátu, octa či k sušení. V dobách před zavedením chmele se používaly při přípravě piva. Léčivé využití: v minulosti se plody používaly proti kolice, od čehož je údajně odvozen jejich latinský název torminalis (tormina = kolika), ale také proti choleře a úplavici, stejně jako proti průjmu, zánětům, jako močopudný prostředek či k uvolnění dýchacích cest. Technické využití: dřevo patří k nejdražším, je jemnozrnné, velmi husté a vyznačuje se dobrou pevností v ohebu. V minulosti se používalo na výrobu šroubů do vinařských lisů, kulečníkových tág, hudebních nástrojů a soustružených výrobků. Dnes se obvykle používá už jen k výrobě dekorativních dyh.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, i otevřené. Snáší velmi širokou škálu půd od jílovitých až po suché, kamenité, vápenité, od velmi kyselých až po zásadité (pH 3,5–8). Hodí se do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: vůči mrazu je dobře odolná ve dřevě do −23 až −29 °C; v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům, ale někdy může dojít k poškození. Je dobře odolný vůči větru a suchu. Obvykle výrazně netrpí chorobami ani škůdci.

PŮVOD: velmi stará odrůda, možná z Nizozemska, už koncem 18. stol. rozšířená v Německu jako Große Prinzessin nebo Lauermanns Knorpelkirsche. Jméno Napoleonova získala ve Francii. Někteří pomologové ji ztotožňují s Büttnerovou červenou chrupkou.

RŮST: v mládí bujný, v době plodnosti střední. Tvoří velké koruny, jejich tvar je polovzpřímený až rozložitý. Kosterní větve rostou vzpřímeně, postranní jsou převislé.

OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až středně pozdě, je dobrým opylovačem, má alely S3S4. Vhodní opylovači: Burlat, Karešova, Kaštánka, Regina, Van, ale i Hedelfingenská, Troprichterova, Thurn Taxis (Schneiderova), které ale mohou kvést později. Je nekompatibilní s odrůdami: Lambert, Bing, Büttnerova pozdní chrupka. 

PLODNOST: středně raná až pozdní, vysoká až velmi vysoká, pravidelná.

PLODY: velké (průměrně 7 g), tupě srdčité či kulaté, nepravidelné. Zadní strana je vypouklá, přední stlačená. Slupka je tenká až středně silná, lesklá, světle žlutá s červeným líčkem. Dužnina je krémová až světle žlutá, tuhá, středně šťavnatá, šťáva nebarví. Chuť je velmi dobrá až výborná, sladkokyselá, mírně nahořklá, velmi aromatická. Pecka se středně dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v 5. třešňovém týdnu, tedy během 1. poloviny července. Napadá ji vrtule třešňová, bývá červivá. Na stromě se plody udrží až 3 týdny.

VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu a kompotům, ale i k sušení a destilátům či džemům a marmeládám. Plody jsou středně náchylné k otlakům.

STANOVIŠTĚ: slunné. Preferuje středně těžké, hluboké půdy, v suchých půdách jsou plody drobnější, v příliš vlhkých jílovitých půdách může trpět klejotokem a moniliovou spálou (Monilinia laxa). Nejvíce jí vyhovují teplé a středně teplé polohy, kde dosahuje i nejlepší chuti, při kvalitní půdě může být i ve vyšších polohách.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně mrazuvzdorná v květu. Náchylnější k praskání plodů během dlouhotrvajících dešťů, středně náchylná k moniliové hnilobě plodů a moniliové spále, zejména v příliš vlhkých půdách.

PŮVOD: Francie, INRA, 1995, kříženec Franquette x Lara.

 
RŮST: středně bujný, vzpřímený, dosáhne výšky asi 10-15 m. Raší pozdě.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, kvete pozdě, díky tomu lépe uniká pozdním jarním mrazům. Kvete protandricky, tedy samčí květy rozkvétají o něco dříve než samičí. Vhodní opylovači: Fernette, Franquette, Ronde de Montignac, Lara. Sám je dobrým opylovačem pro odrůdy: Chandler, Lara.

 
PLODNOST: raná (do 3-5 let po výsadbě), vysoká (4-5 t/ha po 10 letech po výsadbě), pravidelná, plodí i na bočním obrůstu, nejen na koncích výhonů.

 
PLODY: jsou velké (průměrně 12,4 g, 60 % plodů víc než 32 mm), kulovité až vejcovité, skořápka nápadně žlutavá, středně hrubá, středně rýhovaná, jádro se dá dobře vyloupnout. Jádro je světlé, v průměru váží 6,9 g a zcela vyplňuje skořápku, má střední výtěžnost (tvoří 44-48 % hmotnosti plodu). Chuť je aromatická, nasládlá, vynikající, bez hořkosti.

 
DOZRÁVÁNÍ: dozrává pozdě, v první polovině října.

 
VYUŽITÍ: přímý konzum, cukrářské využití. Skladovat ve skořápce na tmavém chladném místě lze i půl roku.

 
STANOVIŠTĚ: slunné s hlubokou, dobře odvodněnou půdou bohatou na živiny, hlinitou, mírně kyselou nebo neutrální i v chladnějších oblastech.

 
ODOLNOST: vysoce odolný vůči bakterióze (Xanthomonas arboricola pathovar. juglandis) a antraknóze (Gnomonia leptostyla). Vysoce mrazuodolný v dřevě i v květech. Dobře toleruje sucho. Celkově je vitální a přizpůsobivý na různé klimatické podmínky.

PŮVOD: Francie, registrovaná v r. 1986, odrůda vznikla selekcí hybridních semenáčů ze sadu Migoule v obci Ussac v regionu Corrèze, které pocházely z volného opylení japonského kaštanovníku (Castanea crenata) a jedlého kaštanovníku (Castanea sativa). Původní název byl Marron de Migoule.

RŮST: bujný, polovzpřímený, dorůstá do 13-20 m, doporučený spon výsadby je 10-15 m.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je částečně samosprašný, dobře opyluje většinu jedlých kaštanů se sterilním pylem, kvete raně až středně raně, samčí i samičí květy v podobný čas. Přítomnost další odrůdy či semenáče kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) či kříženců (Castanea sativa x Castanea crenata) zvýší úrodnost. Velmi vhodnými opylovači jsou např.: Précoce Migoule, Maridonne, Sauvage Marron, Précoce Monteil. Je vhodným opylovačem pro Marsol, Marlhac. 

PLODNOST: raná (do 4-5 let po výsadbě), vysoká.

PLODY: velké až velmi velké, pevné. Oplodí je tmavohnědé, matné, s velkou výrazně světlou jizvou, ukryté ve velkých, krátce a málo trnitých číškách. osemení přiléhá k jádru jen volně a nevniká do něj, velmi dobře se loupe. Jádro je bílé, sladké, chuťově dobré.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, začátkem října. Skladovat v chladu se dá do února.

VYUŽITÍ: na pečení, výrobu kaštanového pyré a dezertů, dobře se loupe.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, slabě až středně kyselá, nevápnitá, do 400 m n.m.

ODOLNOST: odolný vůči parazitické houbě Phytophthora spp. způsobující kořenovou hnilobu a náhlé odumírání, vyšší odolnost vůči rakovině kůry kaštanovníků (Cryphonectria parasitica) než většina kříženců C. crenata x C. sativa. Je dobře mrazuvzdorný do -26 °C.

PŮVOD: bělokarpatská krajová odrůda.

RŮST: mohutný, dlouhověký strom dorůstající do výšky 15–30 metrů a dožívající se několika set let. Koruna je široce rozložitá, její velikost závisí na stanovišti (v případě solitérního stromu je její šířka až 20 metrů, u stromu rostoucího v lese je koruna menší). Kůra je šedá, v mládí hladká, borka tmavohnědá a rozpukaná. Listy jsou 15–20 cm dlouhé, složené z 6–10 párů jednotlivých lístků se zoubkovaným okrajem, které jsou v mládí jemně chlupaté. Vrchní strana listů je tmavozelená, spodní světlezelená, na podzim se krásně zbarvují do žluta–oranžova–červena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samosprašná, hmyzosnubná. Kvete v květnu až červnu a květy jsou oboupohlavné, bílé, výjimečně i růžové, seskupené v okolících.

PLODNOST: raná (ve věku 5–7 let), úrodnost bohatá (dospělý strom plodí až 300–1200 kg plodů).

PLODY: středně velké až velké, kulovité, jablíčkového tvaru, v době zralosti převážně červené. Plod dozrává až po uhniličení, kdy se původní trpká chuť mění na příjemně sladkou, aromatickou. .

DOZRÁVÁNÍ: koncem srpna až začátkem listopadu, podle lokality.

VYUŽITÍ: plody jsou po uhniličkování vhodné k přímé konzumaci a jinak se používají k výrobě povidel, kompotů a velmi jemné a kvalitní pálenky – „oskerušovice”, dále k sušení (sušené plody lze pomlít a používat k dochucování), moštování. Dřevo oskeruše je velmi pevné, těžké, kvalitní a tvrdé, má krásnou kresbu a barvu, používalo se k výrobě hudebních nástrojů, vinných lisů, při výrobě nábytku (intarzie).

STANOVIŠTĚ: teplomilná a světlomilná dřevina, dobře se jí daří v úrodných, spíše sušších půdách, ve slunných oblastech a tam, kde se pěstuje réva vinná. Dobře adaptovaná na bělokarpatské místní klimatické poměry.

ODOLNOST: vysoká odolnost vůči mrazu (do -30 stupňů), vysoká odolnost vůči smogu a exhalacím.

Původ: Německo, Meklenbursko, zřejmě kolem roku 1882. Synonyma: Mecklenburger Kantapfel.

 
Růst: bujný, zdravý, tvoří velké koruny.

 
Opylení: cizosprašná, opylována hmyzem, kvete středně pozdně. Vhodní opylovači: nebyli zkoumáni, ale podle doby kvetení Aderslebenský kalvil, Batul, Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Čistecké lahůdkové, Gascoyneho šarlatové, Gustavovo trvanlivé, Hammersteinovo, Hájkova muškátová reneta, Jadernička moravská, James Grieve, Kožená reneta podzimní, Kožená reneta zimní, Krasokvět žlutý, Lebelovo, Malinové podzimní, Sikulské, Solivarské ušlechtilé, Spartan, Šampion, Švýcarské oranžové, Viliamovo, Wesenerovo, Zuccalmagliova reneta, Zvonkové.

 
Plodnost: raná (do 5 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

 
Plody: velké, kulaté až ploše kulovité, výrazně žebrované. Slupka je poměrně tuhá, hladká, lesklá, mastná, zelenavě žlutá, téměř po celém povrchu pokrytá karmínovou červení, ojíněná s modrým nádechem, s početnými tečkami, voní. Dužina je jemná, drobivá, žlutobílá. Chuť je sladkokyselá až kyselejší s příjemnou malinově kořeněnou příchutí.

 
Doba zrání: sklizeň od poloviny října, konzumně zralá v prosinci, vydrží do února. Při skladování nevadne.

 
Využití: k přímé konzumaci i na moštování, výrobu růžově zbarvených výživ, pečení, sušení apod.

 
Stanoviště: slunné. Není náročná na polohu a půdu, ale upřednostňuje vlhčí, výživné půdy. Snese dokonce i krátkodobé opakované zaplavení půdy.

 
Odolnost: silně mrazuvzdorná v dřevě i květu. Nezvykne trpět chorobami, pouze v uzavřených polohách může trpět strupovitostí.

Původ: ČR, vyšlechtil ji Antonín Haman jako náhodný semenáč v Újezdu u Lázní Bělohrad, poč. 20. století. Na veřejnost se dostala v r. 1925, kdy školkař J. Kuhn z Brtve a pomolog V. Zeman z Lužan vyzvali v časopise Ovocnické rozhledy pěstitele, aby upozorňovali na nejlepší typy švestek.

Růst: středně bujný, vytváří kulovitou až široce kulovitou, později rozložitou a středně hustou korunu s bohatým plodonosným obrostem, nevyholuje. Habitusem se nepodobá na Domácí švestku, ale spíše na Vlašku.

Opylení: samosprašná, kvete středně brzy.

Plodnost: raná až středně raná, vysoká, pravidelná.

Plody: středně velké (průměrně 19 g), protáhlého, typicky švestkovitého tvaru, nejširší uprostřed a rovnoměrně se zužující k oběma koncům. Slupka je fialová až tmavomodrá, s výrazným světle modrým osiněním, pod ním lesklá, méně hladká, nakyslá. Dužina je zelenožlutá, pevná, středně šťavnatá, s vynikající, sladce nakyslou, typicky švestkovou chutí, výrazně sladší než má Domácí švestka (Bystrická). Dobře se odděluje od pecky.

Zrání: koncem srpna a začátkem září.

Využití: chuťově výborná švestka vhodná k přímé konzumaci a všem způsobům zpracování, ke sušení, výrobě džemů, povidel, kompotů či kvalitních destilátů.

Stanoviště: slunné, s dostatečně vlhkou, úrodnou půdou, nesnáší suchou půdu. Je velmi vhodná do okrajových, chladnějších oblastí, kde dosahuje lepších výsledků než v teplých oblastech.

Odolnost: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně v květu. Silně odolná vůči moniliniové spále (Monilinia laxa), ale citlivější k šarce a monilioze plodů (Monilinia fructigena). Středně odolná vůči praskání plodů při dlouhotrvajících deštích.

PŮVOD: Německo, Stuttgart, Univerzita Hohenheim, vyšlechtil ji Dr. Walter Hartmann jako křížence odrůd Vlaška x Stanley z křížení v roce 1980, na trh byla uvedena v roce 1995.

RŮST: středně bujný až bujný, polovzpřímený. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samoopelivá, hmyzem opelivá, rozkvétá středně raně a kvete středně dlouho.

PLODNOST: raná až středně raná, středně vysoká až velmi vysoká, při vysoké násadě je doporučena probírka, pravidelná.

PLODY: jsou středně velké, vejčité, nesouměrné, při vysoké násadě méně velikostně a tvarově vyrovnané. Slupka je tmavomodrá, ojíněná. Dužnina je žlutozelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá, velmi dobře oddělitelná od pecky. Chuť je sladká, při plném vyzrání velmi sladká, velmi aromatická, velmi dobrá až výborná. 

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, dozrává asi 10 dní po Dmoácí švestce, tedy ve 2. polovině září až do poloviny října.

VYUŽITÍ: pro přímý konzum a všestranné zpracování zejména na sušení, kompoty, džemy, výživy, povidla, švestkové knedlíky a pečení, pro výrobu destilátů.

STANOVIŠTĚ: slunné, je nenáročná na stanoviště a půdu. Kvůli pozdnímu času dozrávání je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i květu. Je středně tolerantní vůči šarce, která se projevuje hlavně na listech a málo na plodech a dobře odolná vůči červené skvrnitosti listů švestek (Polystigma rubrum), středně odolná vůči moniliovému úžehu (Monilinia laxa) a moniliové hnilobě plodů (Monilinia fructigena), je náchylnější na praskání plodů při deštích a rzivost švestky (Tranzschelia pruni-spinosae).