Predobjednávky

PŮVOD: severní a střední Čína, Taiwan, Japonsko, vzácněji i Korea. Z Číny byl do Evropy přivezen v roce 1763 a byl nazván podle botanika Josefa Gottlieba Kölreutera, který se začal zabývat rozmnožováním cévnatých rostlin a založil moderní pěstování rostlin. Ve své domovině roste v suchých údolích a vysýchavých říčních korytech i na březích vodních toků, často se tam vysazuje i ve městech, parcích, v okolí chrámů.

RŮST: je rychlý, ale celkově dorůstá jen asi do 10 m výšky a šířky, zřídka až do 15 m, u nás průměrně jen 8 m. Má zpeřeně složené až 35 cm dlouhé listy se 7–15 lístky špičatými, ozdobně zářezovitými. Vyžaduje povýsadbový řez, ale po něm potřebuje jen minimální péči.

OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete pozdě, v červnu až v červenci, případně i v srpnu oboupohlavnými souměrnými drobnými kvítky zlatožluté barvy. Květy vyrůstají ve vzpřímené nebo převislé latě, celé květenství je čtvrt až půl metru dlouhé a při dobrém osvětlení se zdá, že samo svítí. Květy jsou oboupohlavné a opylované hmyzem.

PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.

PLODY: neobvyklé, nafouklé tobolky v bočním řezu vypadající jako vejce. Mají tři papírové chlopně a obsahují tři jedlá semena. Zelené tobolky dozráváním hnědnou a i po opadu listí působí dekorativně. Navíc v podzimních větrech o sebe šustí a upozorňují na sebe.

DOZRÁVÁNÍ: semena v tobolkách dozrávají v září až říjnu.

VYUŽITÍ: okrasný i užitkový strom vhodný zejména do městských parků či okrasných zahrad. Poskytuje pozdní pastvu pro včely a jiné opylovače. Mladé listy a výhony jsou jedlé po uvaření. Semená jsou jedlá po opražení a mohou se použít jako korálky. Květy se používají při zánětu očních spojivek a slzení očí (epifora). Dá se z nich získat i žluté barvivo a z listů černé.

STANOVIŠTĚ: ideální jako solitéra do parků a městského prostředí, nenáročný na půdu, ale lépe se mu daří na slunných místech a v teplejších oblastech s dlouhými, teplými léty.

ODOLNOST: mrazuvzdorný od -23 °C do -29 °C, odolný vůči znečištění ovzduší a vůči větru.

PŮVOD: Evropa až po západní Sibiř a Střední Asii, Přední Asie a SZ Afriky.

RŮST: bujný růst, tvoří stromy vysoké 25 m a široké 10 m.

OPYLOVACÍ PODMÍNKY: dvoudomá, tvoří samčí a samičí stromy, květy jsou opylovány hmyzem. Významný zdroj pylu pro hmyz v dubnu a květnu.

PLODNOST: raná, vysoká.
PLODY: tobolky.

DOZRÁVÁNÍ: po 5 týdnech od oplodnění.

VYUŽITÍ: ikonická dřevina vodních ploch a toků, kde zpevňuje břehy. Strom je hostitelem více než 200 hmyzích druhů, mimo jiné je významnou potravou pro mnohé housenky motýlů. Loňské výhony se používají v košíkářství. Léčivé využití: vrbová kůra se používá vnitřně proti horečkám, revmatismu a neuralgiím. Dřevo se používá na výrobu rukojetí a násad, ale i dřevěného uhlí pro vnitřní použití při průjmech apod.

STANOVIŠTĚ: nesnáší zastínění, vyžaduje slunné stanoviště. Preferuje hluboké, písčitohlinité až hlinité, na živiny bohaté půdy, ale snese i chudší půdy. Je součástí lužních lesů, břehových porostů, neodmyslitelně patří k vodním plochám i tokům.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná, snáší dlouhotrvající záplavy, znečištění ovzduší.

PŮVOD: od Evropy až po Asii, nejčastěji v lužních lesích, podél toků a na vlhkých humózních půdách.

RŮST: bujný, dosahuje výšky 10 - 15 m a šířky 8 m. Listnatý opadavý strom, který roste vzpřímeně, často jako vícekmenný keř. Kůra je červenohnědá až šedá s tmavě šedou, mělce rozpukanou borkou. Jednoduché, podlouhlé listy jsou po okrajích jemně pilovité s ostrou špičkou.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, cizosprašná, hmyzosnubná. Atraktivní bílé květy jsou uskupené v hroznech dlouhých 8-15 cm, kvetou v dubnu až květnu a jsou výrazně aromatické.

PLODNOST:

PLODY: kulovité, lesklé, černé peckovice (velké 5-7 mm) s trpkou a šťavnatou dužninou uspořádané v převislých hroznech. Pecka je žlutá, kulovitá, rýhovaná.
DOZRVÁNÍ: v červenci až srpnu.

VYUŽITÍ: Vhodná jako okrasná parková dřevina zejména ve vlhčích, nivních oblastech při vodních tocích či vodních plochách. Dřevo voní po hořkých mandlích a používá se v řezbářství k výrobě drobných předmětů či ve stolařství k výrobě nábytku. Plody se dají použít k výrobě džemu, v syrovém stavu jsou většinou příliš hořké. Z listů se dá získat zelené barvivo, z plodů zelené až šedé.

STANOVIŠTĚ: V mládí snáší i stinné stanoviště, později vyžaduje více světla a více prostoru, aby více plodila. Obecně nenáročná na pěstování, jen nemá ráda velmi větrné polohy a velmi vápenité půdy, ačkoliv nějaké množství vápníku v půdě snese.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 až -40 °C. Dobře odolná vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: zřejmě Rakousko, okolí Salzburgu, velmi stará odrůda, známá již před rokem 1700. Synonyma: Salcburka, Cibulka, Cikánka, Kysňačka, Braunrote Sommerrusselet, Rote Bergamotte, Zuckerbirne.

 
RŮST: velmi bujný, tvoří vysoké, jehlanovité, řídké koruny. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete brzy až středně brzy, údaje o tom, zda je dobrým nebo špatným opylovačem, se různí. Vhodní opylovači nebyli prozkoumáni, ale podle doby kvetení by jimi mohli být: Avranšská, Clappova máslovka, Dekanka zimní, Giffardova, Grosdemange, Hardyho máslovka, Charneuská, Jakubka česká, Červencová, Konference, Křivice, Le Brunova, Lectierova, Naghinova, Pařížanka, Pstružka, Salisburyova, Sixova, Trévouxská. Zřejmě vytváří část plodů i partenokarpicky, tedy bez opylení.

 
PLODNOST: středně raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: malé (průměrně 100 g), cibulovité či bergamotovité se středně dlouhou, tlustou stopkou, často se závalem. Slupka je tenká, pevná, zelená, při dozrávání mírně žloutne a na slunečné straně má hnědočervené líčko, často je plošně či mramorovaně pokrytá rzivostí, zejména u kalicha. Dužnina je bílá až nažloutlá, jemná, velmi šťavnatá, kolem jádřince hrubozrnná. Chuť je sladká, jemně nakyslá, velmi příjemně kořenitá.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň přibližně v polovině srpna ještě v tvrdé zralosti, konzumně dozrává při chladném uskladnění po 10–14 dnech, vydrží maximálně měsíc. Na stromě dozrávají najednou a při pozdní sklizni rychle přezrávají a hniličí, napadají je vosy.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, sušení, výrobě džemů, povidel, destilátů, ale i moštů či na pečení a přípravu výživ. Kvůli malé velikosti nejsou příliš vhodné k přípravě kompotů. Krátce po sklizni dobře snášejí i přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné. Odrůda vhodná do všech pěstitelských oblastí a málo náročná na půdu, nejlepší ovoce však rodí v teplejších polohách s úrodnou půdou, v horší půdě může být dužnina zrnitější. Kvůli náchylnosti ke strupovitosti nejsou vhodné jen uzavřené polohy se slabým prouděním vzduchu, dáváme přednost vzdušnějším, klidně i větrnějším polohám a i korunu udržujeme vzdušnou.

 
ODOLNOST: v mládí je jen středně mrazuvzdorná, později však silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně mrazuvzdorná v květu, středně až méně odolná proti strupovitosti, zejména v nevhodných, uzavřených polohách.

PŮVOD: neznámý, velmi stará odrůda, známá zřejmě již před 17. stoletím. V 18. století se rozšířila z Francie jako Beurré gris. Je známá také jako Šedivka, Škaredka, Smolnice.
RŮST: bujný, vytváří široce rozložité, vznešené koruny. Listy jsou tmavě zelené, miskovitě prohnuté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě, je špatným opylovačem (triploid). Vhodní opylovači: Avranšská, Boscova lahvice, Clappova máslovka, Esperenova bergamotka, Hardyho máslovka, Madame Verté, Pařížanka.

 
PLODNOST: pozdější (po 10. roce po výsadbě), vysoká až po 15. roce, pravidelná.

 
PLODY: malé, kuželovité až baňaté, nesouměrné. Slupka je hrubá, kožovitá, žlutozelená až rzivá, pokrytá šedobílými lenticelami, někdy s červenkastým líčkem. Dužnina je matně bílá, pod slupkou nazelenalá, máslovitá, šťavnatá, v okolí jádřince mírně zrnitá. Chuť je sladkokyselá, kořenitá, aromatická po smole, velmi příjemná, delikátní.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem srpna, konzumně dozrává po pár dnech, vydrží asi 2 týdny po sklizni.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, výrobě džemů, kompotů a destilátů, ale i k pečení, sušení a moštování.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, odrůda nenáročná na klima a kvalitu půdy, ačkoliv preferuje hluboké a výživné, daří se jí i ve vyšších polohách. Jen ve velmi jílovitých půdách plody praskají. Je vhodná do stromořadí, alejí, sadů.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, ale náchylnější na deštivé počasí během kvetení. Odolná vůči chorobám a škůdcům.

PŮVOD: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, u nás převážně v tvrdých lužních lesích.

RŮST: Až 35 m vysoký, dlouhověký strom se štíhlým kmenem, často s hrčatými výrůstky a dobře vyvinutou, nepravidelnou korunou a silnými větvemi odkloněnými pod ostrým úhlem. Kůra je šedohnědá, hladká, borka se odlupuje v tenkých plochých šupinách. Listy jsou jednoduché, střídavé, s asymetrickou čepelí, na okrajích pilovité. Na svrchní straně je list tmavě zelený, lesklý, na spodní šedozelený a mírně chlupatý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: Drobné, oboupohlavné červenohnědé květy v řídkých svazečcích kvetou v březnu až dubnu, jsou větrosnubné. Ačkoli kvetou protandricky, tedy samčí květy rozkvétají dříve než samičí, míra samosprašnosti může být vysoká.

PLODNOST: vysoká, zejména v přítomnosti opylovače.

PLODY: světle hnědé, elipsovité nažky se zeleným, širokým a kulatým křídlem.

DOZRVÁNÍ: v květnu.

VYUŽITÍ: Velmi atraktivní krajinotvorný prvek, vysazuje se jako okrasný strom, je vhodný do měst i alejí. V nezralé, zelené podobě jsou plody velmi chutné, chutnají po oříšcích. Dřevo je velmi pevné a hojně se používalo v nábytkářství.

STANOVIŠTĚ: vyhovuje mu polostín, úrodné a dostatečně hluboké půdy, snese i sezónní záplavy.

ODOLNOST: Dobře mrazuvzdorný do -23 až -29 °C, odolný vůči vysoké hladině podzemní vody i sezónním záplavám. Z jilmů je nejméně preferovaným druhem pro druhy brouků přenášejících houbové onemocnění grafióza díky obsahu triterpenu alnulinu v kůře, který je odpuzuje. Dobře snáší i zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: nejistý, zřejmě z ČR, ale možná i z Německa. Už začátkem 19. století ji měl ve sbírce v Poděbradech pomolog děkan Matěj Rössler. V němčině se nazývá Troprichters schwarze Knorpelkirsche, což poukazuje i na její černou barvu v plné zralosti.

 
RŮST: zpočátku středně bujný, později slabší. Vytváří vysokokuželovité, středně velké, řidší koruny. Postranní větve se sklánějí.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete pozdě. Vhodní opylovači: Thurn-Taxis (Schneiderova), Hedelfingenská. Je nekompatibilní s Karešovou.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 6 g), srdčité, velikost velmi závisí na stanovišti a péči. Zadní strana je vypouklá, přední zploštělá. Slupka je středně silná, tmavě červená, v plné zralosti až červenohnědá, téměř černá, místy se světlejšími tečkami. Dužnina je středně tuhá (polotvrdka), v plné zralosti až měkká, tmavě červená, šťavnatá, šťáva silně barví. Chuť je kyselosladká, v plné zralosti výborná, aromatická.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem 3. a začátkem 4. třešňového týdne, v závislosti na lokalitě a průběhu počasí někdy koncem června. Plody již napadá vrtule třešňová, bývají tedy červivé.

 
VYUŽITÍ: Velmi vhodná k přímému konzumu, ale i na kompoty, džemy, marmelády, sirupy, ale také destiláty a na sušení. Plody jsou středně dobře až dobře skladovatelné a přepravovatelné.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé s písčitohlinitou nebo hlinitou, dostatečně vlhkou, ale propustnou půdou, v suchých půdách jsou plody malé.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, středně v květu. Náchylnější k praskání plodů během déle trvajících dešťů, ale odolná vůči monilióze.

PŮVOD: jihozápadní a jižní Evropa, dnes se vyskytuje v celém Středomoří, na ostrovech Tenerife a Gran Canaria, pěstuje se také v Severní Americe.

 
RŮST: pomalý. Je to stálezelený strom dorůstající ve své domovině do výšky 20 m a šířky 15 m. Borka je velmi silná (až 13 cm), pórovitá, vrásčitá. Listy jsou proměnlivého tvaru, vejčité, dlouhé 3–7 cm, celokrajné nebo zubaté, na líci lesklé, na rubu hustě šedě chlupaté. Dožívá se i 500 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý se samčími a samičími květy na tomtéž stromě, větrosnubný, dobře jej opylují i duby jiných druhů.

 
PLODNOST: pozdní (ve věku 15–20 let), střídavá.

 
PLODY: žaludy (dlouhé 2–4,5 cm, široké 1–1,8 cm) umístěné v šedých, drsných číškách. Oplodí je holé, hladké a lesklé, hnědočervené barvy. Plody jsou hořké.

 
DOZRÁVÁNÍ: v říjnu téhož roku (menší žaludy) a někdy i po 18 měsících od opylení (větší žaludy).

 
VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina vhodná do parků a velkých zahrad v městských tepelných ostrovech. Ve Středomoří se od 25. roku z dubu opakovaně po 9–12 letech sbírá borka – korok, který má mnohostranné využití díky svým jedinečným vlastnostem (pružnost, stlačitelnost, voděodolnost, tepelná, zvuková a elektrická izolace), nejčastěji na výrobu zátek, jako izolační materiál a podlahová krytina. Plody jsou jedlé jako mouka po odstranění hořkosti vymýváním po vysušení a rozemletí či použitelné jako náhrada kávy po upražení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné. Snese širokou škálu půd, ale upřednostňuje písčité, lehčí půdy. Vhodný do volné půdy do nejteplejších poloh měst a do přenosných velkých květináčů.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorný jen asi do -10 °C, po zakořenění silně suchovzdorný, ale snese i množství srážek (i 2400 mm ročně na SZ Portugalska), dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.

PŮVOD: bývalé německé území, dnes Polsko, Landsberg an der Warthe, vypěstovaná jako náhodný semenáč v zahradě soudního rady Burcharda okolo r. 1850.

 
RŮST: v mládí bujný, později středně bujný. Vytváří kulovité až široce kulovité, hustší, později převislé, na semené podnoži mohutné koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, dlouho a bohatě, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Baumanova reneta, Berlepschova reneta, Coxova reneta, Krasokvět žlutý, Jonathan, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné žluté, Watervlietské mramorované, Zuccalmagliova reneta.

 
PLODNOST: raná, vysoká, zpočátku pravidelná, později střídavá.

 
PLODY: středně velké až větší (průměrně 120–200 g, ale až do 300 g), kulovité, zdánlivě ploše kulovité, ale i vysoko kulovité, mírně žebrované, tvarově i velikostně nevyrovnané. Slupka je velmi jemná, hladká, lesklá, zelenožlutá, při plné zralosti světle žlutá, na slunečné straně někdy jemně narůžovělá s hnědými tečkami. Slupka jen málo voní. Dužnina je nažloutle bílá, někdy se zeleným nádechem, kyprá, měkká, jemnozrnná, šťavnatá. Chuť je sladkokyselá, osvěžující, jemně aromatická, dobrá až velmi dobrá, jen nepatrně kořenitá, ne typicky renetová.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává od konce října, vydrží uskladněná do začátku ledna, případně až do února, při skladování nevadne. Snadno se otlačí.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu a zejména ke zpracování na mošty či víno, ale i na sušení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené ve středních a vyšších, chladnějších polohách, ne příliš teplé a suché, protože tam předčasně dozrává a opadává, ani uzavřené, vlhké s jílovitou půdou, protože tam trpí strupovitostí a rakovinou. Nejlepší jsou propustné, mírně vlhké půdy.

 
ODOLNOST: středně mrazuvzdorná v dřevě a silně mrazuvzdorná v květu. V nevhodných polohách málo až velmi málo odolná vůči strupovitosti a padlí, ale i monilióze či rakovině, je náchylná na hořkou hnilobu plodů a na napadení vlnatkou krvavou.

Velký, rychle rostoucí strom s krásnou, široce rozloženou korunou. V dobrých podmínkách dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m a dožívá se i 400 let. Kůra stromu je šedá až hnědošedá, v mládí hladká, později rozpukaná, odlupuje se. Listy na dlouhých červenavých řapících jsou pětilaločnaté, velké 10–15 cm, po okraji hrubě pilovité. Žlutozelené květy jsou soustředěny do 5–15 cm dlouhých převislých hroznů (lat), v jejich spodní části zpravidla převládají samčí květy, ve střední a horní části samičí květy. Strom kvete v květnu, po rozvití listů. Plodem je křídlatá dvounažka, přičemž vnitřní okraj křídel svírá ostrý úhel. Křídla jsou lysá nebo chlupatá, zelenavá až červenkavá, při dozrání hnědá. Nažky jsou vypouklé až kulaté, dozrávají v září až říjnu. Polostinná dřevina, oblibuje hluboké humózní půdy vlhkého horského klimatu a chladnější údolí okolo vodních toků. Dobře odolává mrazu.

PŮVOD: Severní Amerika, Spojené státy americké od východního Texasu po jižní Georgii.

 
RŮST: roste bujně, dorůstá do výšky 15–20 m, šířky okolo 12 m. Má velké dekorativní chlupaté listy a velmi nápadné bílé až světle růžové květy.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: má oboupohlavné květy, je samosprašná.

 
PLODNOST: středně raná, začíná ve věku 6–8 let a větší úrody produkuje od 10. roku života, střídavá, dobré úrody každé 2–3 roky. Jen malé procento z květů vytvoří plody.

 
PLODY: válcovité tobolky (20–30 cm dlouhá, 6–8 mm široká) světle hnědé barvy, která puká dvěma chlopněmi. Plody vyrůstají v latách na 20–40 mm dlouhých stopkách. Semeno je oboustranně blanitě lemované, stříbřitě šedé. Semena jsou seskupena ve větším počtu kolem středního sloupku.

 
DOZRÁVÁNÍ: během září.

 
VYUŽITÍ: alejový a parkový strom, dekorativní celoročně.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, živná, nejlépe vlhčí půda v teplých nížinách a středně teplých pahorkatinách, ale snese i sucho.

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C.

Dekorativní keř, vhodný pro živé ploty a krajinářské úpravy. Zelené listy nádherně kontrastují s bílými květy a později s jasně červenými bobulemi. Plody jsou důležitým zdrojem potravy pro ptactvo, ale pro lidi jsou jedovaté, obsahují xylostein. Keř s nepravidelnou a hustě rozvětvenou korunou, dorůstající do výšky 1 - 3 m. Kvete v květnu až červnu. Nenáročný druh. V Česku roste od nížin až do výšky 1400 m.n.m., převážně jako podrost listnatých lesů a na pasekách. Půdy výhřevné, vlhké i suché, neutrální nebo zásadité, hlinitopísčité. Stínomilná dřevina. Mrazuvzdorná, celkově odolná dřevina. Nenáročný druh. Dobře snáší řez.

PÔVOD: východná časť Severnej Ameriky, od J časti kanadského Ontaria až po Floridu, Texas a SV Mexiko, kde rastie na stredne vlhkých stanovištiach pozdĺž vodných tokov, v zmiešaných lesoch a na ich okrajoch, ale aj na suchších, krovinatých svahoch s južnou orientáciou a v kaňonoch. Na západnej strane kontinentu ho strieda druh judášovec západný (Cercis occidentalis).

RAST: stredne bujný. Je to opadavý ker až strom, dorastajúci do výšky až 8-10 (niekedy až 12) m a šírky 6-10 m. Kmeň má väčšinou krivý, korunu širokú, borka je tmavošedá až hnedá, hladká, neskôr rozbrázdená. Listy rastú striedavo, so stopkou, sú široko vajcovité až srdcovité, so špičkou na konci, dlhé 6-11 cm.

OPEĽOVACIE POMERY: je čiastočne samoopelivý, hmyzom opelivý, jednodomý s obojpohlavnými kvetmi. Rozkvitá v apríli až máji (júni) množstvom ružových či purpurových kvetov tvarovo typických pre čeľaď bôbovité po 4-8 ks na starých konároch alebo aj priamo na kmeni ešte pred olistením.

PLODNOSŤ: skorá až stredne skorá, vo veku 4-7 rokov, v prípade prítomnosti geneticky odlišných jedincov je vysoká a pravidelná. 

PLODY: stredne veľké struky (priemerne 6-8 cm x 1,5 cm) dozrievajúce zo zelenej do bordovohnedej farby. Obsahujú priemerne 6-8 guľatých semien.

DOZRIEVANIE: počas októbra, vydržia na strome po celú zimu.

VYUŽITIE: je to ker či strom veľmi dekoratívny najmä na jar, keď je doslova obalený výrazne ružovými či purpurovými kvetmi, ale aj neskôr srdcovitými listami a množstvom strukov, ktoré ho zdobia aj počas zimy. Je vhodný najmä do záhrad, parkov, mestskej zelene, ale aj do včelníc. Kulinárne využitie: kvety sa jedia surové, majú príjemnú kyslastú chuť a obsahujú veľa vitamínu C, dajú sa použiť na ozdobu šalátov, dezertov či obložených chlebíčkov. Puky sa dajú nakladať či použiť ako náhrada kapari. Liečivé využitie: čaj z lyka je veľmi trpký, používa sa proti horúčke, hnačke a dyzentérii. Technické využitie: kôra mladých konárov sa dá použiť v košikárstve. Drevo je ťažké a pevné, dá sa použiť v rezbárstve.

STANOVIŠTE: preferuje slnečné, ale znesie aj slabý polotieň. Darí sa mu vo väčšine pôd, ak nie sú zamokrené, preferuje hlboké piesočnatohlinité. Je vhodný najmä do teplých a stredne teplých polôh.

ODOLNOSŤ: je vysoko mrazuodolný v dreve až do -28,9 až -34,4 °C. Kvety a mladé listy sú náchylné na zmrznutie. Dobre znáša znečistenie ovzdušia a vysoké teploty. V chladnejších lokalitách, kde nestihne dobre vyzrieť drevo, je náchylný na poškodenie hubou hlivkou červenou (Nectria cinnabarina).

Zdroj fotografií: plants.ces.ncsu.edu, www.treesandshrubsonline.org.

PŮVOD: Asie, od Íránu a Ázerbájdžánu až po severní Barmu, Čínu, Koreu a Japonsko. V současnosti se pěstuje v mnoha teplých oblastech celého světa, například v celém Středomoří a na jihu USA.

RŮST: bujný. Je to listnatý, opadavý, v našich podmínkách spíše krátkověký strom (průměrně kolem 30 let), dorůstá do výšky 10–12 m a šířky 10 m. Má rozložitou korunu, letorosty jsou zelené, hranaté, hladké. Kůra kmene je šedá a zbrázděná. Složené listy jsou dlouhé až 25 cm, 2krát sudozpeřené, s 8–15 páry lístků, přičemž každý z nich tvoří dalších 15–30 párů lístečků. Zajímavostí je, že tyto lístečky se na noc a při vysokých teplotách skládají jako po dotyku u mimózy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, jednodomá, hmyzosnubná. Kvete pozdě, až v červenci a srpnu, velmi dekorativními a silně vonnými květenstvími tvořenými mnoha dlouze stopkatými hlávkami. Střední květy hlávek jsou oboupohlavné, krajní jsou samčí. To nejkrásnější na květech jsou růžové, různě rozprostřené tyčinky s dlouhými nitkami, které dodávají květu vzhled jemného, širokého štětce.

PLODNOST: brzká (ve věku 3–5 let), výše a pravidelnost závisí na lokalitě, musí být dostatečně teplá a slunná. Vrcholu dosahuje ve věku mezi 10–20 lety.

PLODY: lusky, dlouhé 10–20 cm, zúžené mezi jednotlivými semeny.

DOZRÁVÁNÍ: od září do listopadu.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní a během kvetení i silně voňavý strom atraktivní pro opylovače, vhodný do městských parků, větších zahrad či ve velkých nádobách na terasy, chráněné dvory a střešní zahrady. Kulinární využití: mladé, aromatické listy se dají vařit a přidávat do různých vařených a dušených jídel, podobné využití mají květy, které se jedí jako zelenina. Sušené listy se mohou použít jako náhrada čaje. Léčivé využití: její květní hlávky podporují trávení, mají uklidňující a tonizující účinky. Používají se vnitřně proti nespavosti, podrážděnosti a problémům s pamětí. Podobně se používá kůra, navíc má stimulační účinky a působí proti plynatosti a proti střevním parazitům, je močopudná. Zevně se používá na rány a otoky. Guma získávaná naříznutím kůry stromu se používá jako náplast na abscesy, povrchové vředy atd. a také jako fixační prostředek při zlomeninách a výronech. Technické využití: má husté, tvrdé, pevné dřevo, které se po vyleštění krásně leskne, takže se používá na nábytek apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, s dobře propustnou, dostatečně vlhkou, hlinitou až písčitou půdou. Je vhodná zejména do městských tepelných ostrovů v teplých oblastech Slovenska.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -18 °C až -23 °C, je náchylnější k poškození letorostů pozdními jarními mrazy. Po zakořenění velmi dobře snáší sucho a vysoké teploty, dobře snáší také vítr.

PŮVOD: střední, J a V Evropa, přes Sibiř až po Jenisej, od Malé, Přední a Střední Asie až po západní Himálaj.

RŮST: bujným růstem dosahuje rychle výšky 20–35 m a šířky 12 m. Má široký kmen, rozložitou velkou korunu a běložedou až zelenošedou korkovou borku, která je u starých stromů tmavě šedá až černající a hrubě rozbrázděná. Listy jsou na líci lysé a lesklé, na rubu plstnaté, přičemž tvar listů je různý. Listy na dlouhých výhonech jsou 3–5 laločnaté, dlouhé 4–12 cm a na rubu běloplstnaté. Na krátkých větvičkách jsou listy okrouhle vejčité, dlouhé 3–6 cm, hrubě zubaté a na rubu jemně plstnaté.

OPYLOVACÍ POMĚRY: dvoudomý, větrosnubný, kvete v březnu a dubnu před olistěním. Samičí jehnědy jsou až 5 cm dlouhé a zelené. Samčí jehnědy jsou o něco větší, dlouhé 3–7 cm, šedé s červenými tyčinkami.

PLODNOST: středně raná (do 5–10 let), vysoká, pravidelná.

PLODY: tobolky v 5–10 cm dlouhých jehnědách s chmýřím.

DOZRÁVÁNÍ: v květnu a červnu.

VYUŽITÍ: vysazovat ho můžeme do břehových porostů a alejí podél vodních toků či do větrolamů, kde plní funkci výplňových rychlerostoucích dřevin, do agrolesnických systémů. A samozřejmě jako František Dobrota k rybníkům a jiným vodním plochám. Kůra z mladých větviček obsahuje glykosidy salicin a populin, které se používají proti horečce a při onemocněních močového měchýře.

STANOVIŠTĚ: slunné, jen mladé stromky snesou slabší stín. Nemá velké nároky na půdu, ale nejlépe se mu daří na písčitohlinitých výživných náplavech. Roste typicky v lužních lesích a v břehových porostech, sekundárně osidluje lomy, pískovny, cihelny, násypy a další místa s obnaženým povrchem. V měkkém luhu vytváří společenstva s vrbou bílou a topolem černým.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C až -40 °C, dobře snáší trvalé podmáčení. Jeden z nejodolnějších stromů vůči zasolení půdy.

PŮVOD: Japonsko, střední a západní Čína, kde roste v horských lesích od 600 do 2700 m n. m. Do Evropy byl introdukován v r. 1865.

 
RŮST: středně bujný, později slabší. Často je to vícekmený strom s oválnou korunou, v původním areálu dorůstá do výšky 30–40 m a šířky 15 m, u nás jen asi do 20 m. Kmen má šedohnědou a hluboce rýhovanou kůru. Dekorativní listy jsou vejčité až srdcovité, dlouhé 4–7 cm. Dlouhá stopka je načervenalá. Opadané listy při vadnutí charakteristicky pronikavě voní - jako perník, karamel či čerstvé pečivo nebo buchty. Stromy jsou velmi dlouhověké.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, větrosprašný. Jednotlivé stromy mají buď samčí, nebo samičí květy, k získání plodů jsou potřebné oba. Samčí květy mají nápadně červené tyčinky, samičí dlouhé pestíky. Kvete v dubnu a květnu před olistěním nenápadnými květy.

 
PLODNOST: pozdní (v porostu i po 100 letech, při pěstování po 15-20 letech).

PLODY: měchýřek dlouhý 1,5-2 cm s hnědavými semeny s jednostranným křídlem.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu.

 
VYUŽITÍ: je to okrasný strom, který zejména na podzim zpestří větší zahradu či park nejen srdčitými, krásně žluto až červeně zbarvenými, ale také příjemně vonícími listy.

 
STANOVIŠTĚ: polotieň až přímé slunce, vlhčí, výživná, hluboká půda. Snesití i mírně zásaditou, ale preferuje spíše kyselejší půdu. Vhodný do teplých i chladnějších poloh, ale chráněných před pozdními jarními mrazy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný v dřevě do asi -34 °C, náchylnější na zmrznutí květů a rašících pupenů a letorostů během pozdních jarních mrazů. Kvůli mělčímu kořenovému systému hůře snáší sucho, ale také zhutnění půdy. Silně odolný vůči větru. Dobře odolný vůči chorobám a škůdcům.

Mohutný strom s přímým kmenem, dorůstající do výšky 20–30 metrů a dožívající se více než 100 let. Koruna je vejčitého, později válcovitého tvaru, větve jsou poměrně tenké. Kůra je zelenohnědá, s četnými příčnými lenticelami na letorostech. Borka je tmavošedá až černá, v mládí hladká, později rozpukaná. Pupeny jsou velmi lepkavé, fialově hnědé. Listy jsou jednoduché, tvarem obráceně vejčité, na vrcholu oblé, okraj je dvojitě pilovitý. Horní strana listů je lesklá, tmavě zelená, spodní strana světle zelená, s rezavými chloupky, v mládí lepkavá. Listy se na podzim nezbarvují, opadávají zelené. Jehnědy se začínají tvořit už na podzim a kvetou v březnu a dubnu. Samčí květy tvoří převislé, 4–7 cm dlouhé jehnědy. Samičí jehnědy (dlouhé 5–7 mm) jsou vejcovité, vzpřímené, fialově hnědé, v době květu s červenými bliznami. Vejcovité šištice na delší stopce, ve stavu zralosti tmavohnědé, zdřevnatělé, dozrávají v září až říjnu. Semenem je kulatá až pětihranná semenná nažka (velká 2–4 mm), která je lesklá, hnědá, s úzkým oboustranným křidélkem. Světlomilná břehová dřevina, na Slovensku se vyskytuje v lužních lesích, kolem řek a potoků, v polohách do 750 m n. m. Preferuje hluboké půdy se stálou hladinou podzemní vody, oblibuje slunné stanoviště a je poměrně odolná vůči mrazu.

PŮVOD: západní, střední a jihovýchodní Evropa, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po Sicílii, na východě po řeku Dněstr. Izolované lokality jsou na Krymu a na Kavkaze. V ČR a SR je velmi rozšířený, zejména v pahorkatinách a hornatinách do 700 m n. m.

RŮST: pomalý. Je to opadavý, mohutný strom dorůstající do výšky 20–40 m a šířky až 25 m s rovným kmenem a širokou korunou, je velmi dlouhověký, dožívá se kolem 500 let, někdy i více. Kůra je v mládí sivě zelená, hladká, později rozpraskaná, šedočerná. Listy jsou řapíkaté, řapíky dlouhé 12–15 mm. Lístková čepel je široce obvejčitá, na bázi klínovitá, zřídka zaoblená nebo mělce srdčitá, peřeně laločnatá.

OPyLOVACÍ POMĚRY: jednodomý s jednopohlavnými květy, větrem opylovaný, převážně cizosnubný. Kvete protandricky, tedy samčí květy jednoho stromu rozkvétají dříve než většina samičích květů.

PLODNOST: pozdní (mezi asi 20–40, či až 100 lety v zápoji), střídavá, se silnými semennými roky, jejichž frekvence je podmíněna konkrétní lokalitou.

PLODY: žaludy podlouhlého tvaru (15–25 mm × 8–14 mm), s plochými nebo jen mírně vypouklými číšky s nesrostlými šupinami, vejčitě kopinatými, drobnými, jemně chlupatými, plody vyrůstají v paždí listů po 1–5 a buď sedí, nebo jsou na krátkých stopkách do 1,5 mm.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října.

VYUŽITÍ: kromě toho, že je významnou lesní dřevinou, je vhodný i jako okrasná soliterní dřevina v parcích, velkých zahradách, pastvinách a volné krajině, ale také v alejích či větrolamech. Sehrává významnou ekologickou roli, protože je na něj vázáno mnoho druhů hmyzu a jeho žaludy jsou zdrojem potravy pro množství živočichů a jeho řídká koruna umožňuje pronikání dostatku světla a podporuje tak pestrý podrost. Žaludy lze využít také ke krmení hospodářských zvířat, zejména prasat. Jeho pyl sbírají včely medonosné, i když je méně výživný. Kulinární využití: Je významným producentem medovice, tedy včelařskou dřevinou. Po důkladném vymytí tříslovin z plodů (sušených a pomletých) lze tyto použít jako přídavek k mouce, pražené žaludy jako náhrada kávy. Léčivé využití: Odvar z kůry se používá při léčbě chronického průjmu, dyzentérie, horeček, krvácení. Zevně se používá k omývání ran, vyrážek, potících se nohou, hemoroidů, při zánětech a výtocích z pohlavních orgánů i jako výplach při infekcích hrdla a úst. Kůra se sbírá z větví starých 5–12 let a suší se na později. Technické využití: pevné, velmi kvalitní, trvanlivé dřevo se používá ve stavebnictví, při výrobě nábytku a sudů, protože dobře snáší kontakt s tekutinami a je odolné vůči houbám a hmyzu. Při výmladkovém hospodaření je významným zdrojem tvrdého palivového dřeva a dřevěného uhlí. Duběnky, tedy kulovité hálky hmyzu, který iniciuje jejich vznik na listech, lze využít k získání tříslovin i barviva použitelného jako inkoust.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, vyskytuje se na různých geologických podložích. Roste i na mělkých a minerálně chudých půdách. Vyhýbá se jen oblastem s více kontinentálním klimatem.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný v dřevě do asi -23,3 °C až -28,9 °C, díky pozdějšímu rašení a kvetení obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Po zakořenění dobře odolný vůči suchu, větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: ne zcela známý, ale zřejmě jde o prastarou odrůdu z Peloponéského poloostrova, později rozšířenou do starověkého Říma Appiem Claudiem. Poprvé ji popsal švýcarský botanik a pomolog Johann Bauhin v 17. století jako ""pomum pentagonum"". Nejstarší německé pomologie zase uvádějí, že se pěstovala zejména v alpských oblastech Tyrolska, ve Švýcarsku a jižním Německu.

 
RŮST: bujný, tvoří rozložité koruny.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě.

 
PLODNOST: pozdní, vysoká, střídavá

 
PLODY: malé až střední (50–70 g), více či méně hvězdicovitého tvaru s 5 cípy. Slupka je tenká, pevná, lesklá, není mastná, světle žlutá až slámově žlutá s granátově červeným líčkem. Dužnina je bílá až světle žlutá, tuhá, křupavá, na vzduchu málo hnědne. Chuť je sladkokyselá, průměrná, osvěžující, bez zvláštní vůně či příchuti.

 
DOZRVÁNÍ: sklizeň ve 2. pol. října, konzumní zralost od 1. pol. prosince, skladovatelnost až do června.

 
VYUŽITÍ: vhodné především jako vánoční dekorace a ke zpracování na mošty a cider a k dlouhodobému uskladnění.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, hluboké hlinité, spíše vlhčí půdy a slunné stanoviště, případně polostín, zejména středně teplé oblasti, ale i chráněné vyšší oblasti, vyhýbat se uzavřeným polohám s vysokou vzdušnou vlhkostí a velmi teplým a suchým polohám.

 
ODOLNOST: středně až více mrazuvzdorná v dřevě, středně odolná proti strupovitosti, náchylnější k padlí a bakteriální spále. Plody jsou odolné proti otlačování.

PŮVOD: jižní Evropa, Malá Asie.

 
RŮST: strom je pomalu rostoucí, dosahuje výšku 9–20 m a šířku 6 m, má kulovitou korunu, na suchých stanovištích je jen ve formě keře.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně dvoudomý, resp. existují samčí stromy a oboupohlavné stromy, které jsou ale většinou funkčně samičí, protože samčí květy na nich jsou nedostatečně vyvinuté. Kvetou na konci května a vytvářejí nápadná květenství, takže kvetoucí strom vypadá jako bílý, silně vonící oblak.

 
PLODNOST: středně raná, v přítomnosti stromů obou pohlaví vysoká.

 
PLODY: podlouhlé křídlaté nažky 2–3 cm dlouhé.

 
DOZRÁVÁNÍ: během října.

 
VYUŽITÍ: je vhodný k výsadbě do parků, zahrad či jiných částí tepelných ostrovů měst, zejména na suché svahy. Manna ze stromu získávaná naříznutím kmene je zdrojem cukru – tzv. mannový cukr nebo mannitol, který se využívá jako diabetické sladidlo a jako léčivo.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, jen v mládí snáší částečné zastínění, snese i vysýchavé skalní podklady s nepatrnou vrstvou zeminy, preferuje výživné a zásadité půdy, optimum je na vápencích.

 
ODOLNOST: velmi dobře zvládá extrémní sucho, hůře mrazy.

PŮVOD: zřejmě Turecko.

 
RŮST: středně silný a vzpřímený, výška stromu je 3,5–4,5 m.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: kvete pozdě. Vhodní opylovači: Champion, Bereczki bőtermő a Leskovačka. Je dobře nektarodárná pro včely.

 
PLODNOST: raná, vysoká.

 
PLODY: středně velké až velké (250 g), s tvarem zploštělého jablka sytě žluté barvy, aromatické, zralý plod je jen málo plstnatý. Dužnina je středně pevná, světle žlutá, s intenzivní vůní typickou pro dula.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, začátkem října, vydrží do poloviny prosince.

 
VYUŽITÍ: použití univerzální, je vhodná na přípravu dezertů, džemu, dýňového sýra, šťávy, kandovaného ovoce apod.

 
STANOVIŠTĚ: slunce až polostín, výživná, dobře propustná půda.

 
ODOLNOST: méně náchylná k bakteriální spále než ostatní starší odrůdy, dobře mrazuvzdorná.

Mohutný strom s vejčitou, hustě olistěnou korunou, dorůstající do výšky 20–30 m a dožívající se v ideálních podmínkách 150 až 200 let. Kůra stromu je červenohnědá až hnědá, později šedá a mělce rozpukaná. Listy jsou jednoduché, dlanité, pěti- až sedmilaločnaté, velké 8–12 cm, řapíky po odlomení produkují bílou lepkavou šťávu. Žlutozelené květy jsou seskupené ve vzpřímených latách, kvetou v dubnu, před nebo během rašení listů. Plodem je křídlatá dvounažka, srostlá pod tupým úhlem. Křídla jsou lysá, zelenavá až červenkavá, při dozrání rezavě hnědá. Nažky jsou ploché, dozrávají v září až říjnu. Polostinná dřevina, vyhovuje jí určitá půdní vlhkost. Poměrně dobře odolává mrazu.

PŮVOD: Čína, později Korea a Japonsko, kde byla poprvé popsána a získala i své druhové jméno japonica. Do Evropy byla introdukována asi v roce 1747 či 1753. Synonyma: latinské Styphnolobium japonicum.

RŮST: bujný. Je to opadavý strom, který dorůstá až do výšky 25 m a šířky 20 m. Borka je hladká, u starších stromů brázditá. Složené listy jsou dlouhé 15–25 cm, mají 3–8 párů elipsovitých či vejcovitých lístků. Zůstávají dlouho do podzimu zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná s oboupohlavnými květy, hmyzosnubná. Kvete od července do srpna v latovitých květenstvích složených z 30–65(–80) krémově bílých, jemně vonných květů.

PLODNOST: pozdní, až ve 30–40 letech života. Kvete bohatě zejména po horkém předchozím létě.

PLODY: hladké lusky dlouhé 8–15 cm s 1 až 6 semeny, u nás dozrávají jen v nejteplejších polohách.

DOZRÁVÁNÍ: v říjnu až listopadu, zůstávají na stromě přes zimu.

VYUŽITÍ: strom velmi dekorativní svým olistěním a pozdě během roku rozkvétající záplavou květů, které jsou i dobrou včelí pastvou, poskytují sice jen málo pylu, ale velmi hodně nektaru v době, kdy již nekvetou žádné medonosné stromy. Je vhodná do velkých zahrad, parků, včelnic či stromořadí. Kulinární využití: mladé listy a květy se mohou vařit nebo použít jako čaj, obsahují velmi hodně rutinu. Listy se vaří s velkým množstvím vody, protože jsou dosti hořké. Léčivé využití: využívá se dlouho v čínské medicíně a patří tam k 50 nejvýznamnějším léčivým rostlinám. Květy a květní pupeny působí antibakteriálně, protizánětlivě, spazmolyticky, snižují cholesterol a krevní tlak, zastavují krvácení, zejména vnitřní, podporují prokrvení periferií. Rostlina snižuje horečku, působí močopudně a proti zácpě. Nesmí ji užívat těhotné ženy, protože může vyvolat potrat, zejména semena a lusky. Semena se používají proti hemoroidům, krvácení dělohy, zácpě, bolesti hlavy či vysokému krevnímu tlaku. Odvar ze stopky se používá na bolavé oči, hemoroidy a kožní problémy. Všechny části je třeba užívat opatrně, protože obsahují cytozin, který se velmi podobá nikotinu. Technické využití: z květů a lusků lze získat žluté barvivo. Dřevo je pevné, lehké, silné, používá se v tesařství.

STANOVIŠTĚ: slunné a teplé, nejlépe v dobře odvodněné, středně úrodné půdě, ale snese i chudší. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: v mládí mrazuvzdorná do asi -18 °C až -23 °C, později až do -25 °C, v květu bezpečně uniká mrazům. Je odolná vůči chudším půdám, znečištění ovzduší, teplu a po zakořenění i vůči suchu, dobře snáší zasolení půdy posypovou solí.