Ovoce na pálení

PŮVOD: Francie, Montfortin, ovocná školka paní Ebertové, na trh uvedena v 2. pol. 19. stol.

RŮST: v mládí bujný, tvoří malé, řídké, široce kulovité koruny.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná.

PLODNOST: raná, střídavá.

PLODY: velké, oválné, u stopky více baňaté. Slupka je tmavě fialová s modrým ojíněním a řídkými tečkami nebo rzivými skvrnkami, pevná, dobře se stahuje. Dužnina je velmi šťavnatá, jemná, tužší, zelenožlutá až zlatavá, chuť výborná, aromatická, kořenitá, sladká. Dužnina se těžko odděluje od pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v polovině srpna, postupně po dobu 14 dní.

VYUŽITÍ: přímý konzum a výroba džemů a destilátů.

STANOVIŠTĚ: teplé a chráněné polohy, živné a přiměřeně vlhké půdy.

ODOLNOST: silná odolnost vůči mrazu ve dřevě, slabší v květu, silná odolnost vůči suchu, tolerantní k šarce.

PŮVOD: Německo, Lauf u města Bühl v Bádensku, objevil ji kolem r. 1900 Leonhard Zimmer ve své vinici jako náhodný semenáč.

RŮST: v mládí středně bujný, později slabý, vytváří menší, kulovité, kompaktní koruny. Je vhodná do menších zahrad. Kosterní větve rostou vzhůru a slabě se větví. Postranní větve mají hustý plodný obrost. Vyžaduje dřívější zmlazování.

OPyLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Bystrická, Cárska, Esslingenská, Lucasova raná, Oullinská, Ruth Gerstetter, Tragédie, Viktorie, Wangenheimova.

PLODNOST: raná, vysoká a pravidelná.
PLODY: středně velké (průměrně 25 g), oválné. Slupka je pod světle fialovomodrým ojíněním tmavě fialová až tmavě modrá, místy rzivá, je středně silná, nakyslá, dá se stáhnout z plodu. Dužnina je zelenožlutá až zlatožlutá, středně tuhá a středně šťavnatá. Chuť je sladkokyselá až sladká, aromatická, velmi dobrá, zejména z teplých stanovišť. Pecka se dobře odděluje od dužniny.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, v polovině srpna. Dobře se přepravuje a krátkodobě i skladuje. Pře zralé plody měknou a opadávají.

VYUŽITÍ: je vhodná k přímému konzumu i univerzálnímu zpracování: sušení, výroba džemů, povidel, kompotů, destilátu či na pečení a do švestkových buchet či švestkových knedlíků.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Nejlépe se jí daří v hlinitých, úrodných, vlhčích půdách. V suchých půdách jsou plody drobné, v chladných oblastech nejsou tak kvalitní. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: středně až silně mrazuvzdorná v dřevě, dobře mrazuvzdorná a odolná i vůči nepříznivému počasí v květu. Je náchylnější k šarce švestky. Plody při dlouhotrvajících deštích praskají a napadá je moniliová hniloba.