Bylinky

PŮVOD: Šanta Nepeta × faassenii je kříženec mezi druhy Nepeta racemosa a Nepeta nepetella. Odrůda Senior je neznámého původu.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to v kořenu přezimující trvalka dorůstající do výšky a šířky 30 cm. Listy jsou šedozelené, matné a aromatické.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jako hybrid zřejmě sterilní. Kvete ale bohatě jemnými, levandulově modrými, voňavými květy, uspořádanými v hustých přeslenech po velmi dlouhou dobu od konce května až po červenec, po sestřihnutí květů zas během srpna a září, případně až do listopadu. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače.

PLODNOST: nevytváří plody se semeny, pokud, tak jen málo a mají špatnou klíčivost. Množí se vegetativně dělením trsů na jaře nebo na podzim či řízky během léta.

PLODY: tvrdky, pokud vůbec vzniknou.

VYUŽITÍ: velmi okrasná a nektarodárná trvalka, vysazuje se do smíšených trvalkových záhonů, skalek, ale i do květináčů. Výborně se kombinuje s růžemi, levandulí a dalšími suchomilnými trvalkami. Milují ji kočky. Kulinární využití: mladé listy a květy s mírně hořkou a aromatickou chutí k ochucení salátů, polévek atd. či uvařit na čaj. Kdysi se listy šanty používaly k ochucení piva. Léčivé využití: je velmi účinný proti nadměrnému zahlenění sliznic nosu, uší, hrdla či trávicího systému. Listy a kvetoucí nať uklidňují, zvyšují chuť k jídlu a zlepšují trávení, snižují teplotu a zánět, jsou močopudné, tonizující a mírně stimulující, působí proti parazitům v trávicím systému a při problémech s ledvinami. Externě urychlují hojení ran.

STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje dobře propustnou, středně úrodnou až chudší půdu, dobře snáší suché a kamenité podmínky. Nesnáší zamokření.

ODOLNOST: je plně mrazuvzdorný do -40 °C, odolný vůči suchu po zakořenění. Je odolný vůči běžným chorobám a škůdcům, jen v suchých létech může trpět padlím či naopak v příliš vlhkých podmínkách trpět houbovými chorobami. Předcházíme tomu výsadbou do dobře propustné, ale dostatečně vlhké půdy.

PŮVOD: rod pochází ze Severní Ameriky, zejména z centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě v prérii, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách. Kultivar Sombrero Adobe Orange vyšlechtil Jianping Ren v USA, Illinois, West Chicago, Ball Horticultural Company jako komplexního křížence genotypu G0052Y x Echinacea paradoxa a v r. 2014 byl uveden na trh. Synonyma: Balsomador.

RŮST: středně rychlý, kompaktní. Jedná se o středně vysokou až nižší trvalku s tmavě zelenými, chlupatými listy, běžně dosahuje výšky a šířky 45-60 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylována hmyzem, samoopylivá, květy jsou oboupohlavné. Květy o průměru až 7,5 cm se objevují od léta do podzimu na dobře rozvětvených, pevných stoncích a sestávají z překrývajících se, mírně převislých cihlově oranžových jazykovitých květů obklopujících oranžovo-hnědý středový terč.

PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly.

STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehkou. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

ODOLNOST: silně mrazuodolná do -25 °C až -30 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Obecně bez výskytu škůdců a chorob, jen slimáci ji mohou zejména na jaře poškozovat.

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě v prérii, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách. Kultivar v rámci série Primadonna od firmy Benary Seed vyšlechtěn na přelomu tisíciletí.

RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 60-90 cm, široká 45-60 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Bazální listy jsou řapíkaté, kopinaté až široce kopinaté, dlouhé kolem 18 cm; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylována hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září velkými květy (s průměrem 12-15 cm). Květy tvoří jazykovité a trubkovité květy: mírně převislé jazykovité květy jsou tmavě růžové, trubkovité květy jsou hnědooranžové a rozkvétají postupně.

PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno. Může se množit semeny, zachovává si vlastnosti mateřské rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Léčivé využití: Využívali ji již indiáni a používá se i dnes pro své léčivé účinky, a to její kořen i kvetoucí nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a hrdla, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran, popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehkou. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblíbují slimáci, kteří ji dokáží na jaře pořádně potrápit. Může se vyskytnout i skvrnitost listů.

PŮVOD: Střední a jižní části USA, státy Missouri, Arkansas a Oklahoma, objevuje se i na jihovýchodě Texasu. Kultivar Mellow Yellows uvedla na trh německá firma Jelitto Perennial Seeds v roce 2018.

RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50-80 cm, široká 10-50 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou stonkou. Bazální listy jsou stopkaté, kopinaté až široce kopinaté, dlouhé kolem 18 cm; stonkové listy jsou střídavé, menší, s krátkou stopkou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylována hmyzem, samoopylivá, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září středně velkými květy (o průměru 7,5-10 cm). Květy tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy během kvetení mění barvu: od mangově žluté přes kanárkově žlutou až po světle žlutou, trubkovité květy jsou hnědooranžové a rozkvétají postupně. Odstraňováním odkvetlých květů podpoříte růst nových. 

PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno. Může se množit semeny, zachovává si vlastnosti mateřské rostliny.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: tato velmi okrasná trvalka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro opylovače a motýly. Po odkvětu zůstávají středy květů dekorativní a mohou se uplatnit i v aranžmá sušených květin. V zahradních kompozicích se její žlutý odstín dobře kombinuje s modře a fialově kvetoucími trvalkami či bylinkami - agastache, zvonky, levandulí, yzopem, šantou kočičí,...atd.

STANOVIŠTĚ: slunečné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehkou. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji milují slimáci, kteří ji dokážou na jaře pořádně potrápit. Může se vyskytnout i skvrnitost listů.

Fotky zdroj: Matthias Böckel z Pixabay

PŮVOD: Nizozemsko, Boskoop, výzkumná stanice, vyselektován jako semenáč z kultivaru Nepeta × faassenii 'Walker's Low', který byl hodnocen v letech 1997 až 2002. 'Kit Cat' byl vybrán pro kompaktní růst a bohaté kvetení. Kocourník Nepeta × faassenii je křížencem mezi druhy Nepeta racemosa a Nepeta nepetella. Název kultivaru odkazuje na jeho atraktivitu pro kočky.

 
RŮST: středně rychlý. Je to kompaktní, aromatická trvalka s hustými trsy, dorůstá do výšky 35–45 cm a šířky 40 cm během kvetení. Listy jsou šedozelené, matné a aromatické.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: je jako hybrid zřejmě sterilní. Kvete ale bohatě jemnými, levandulově modrými, voňavými květy, uspořádanými v hustých klásech po velmi dlouhou dobu od konce května až po červenec, po sestřihu květů znovu během srpna a září, případně až do listopadu. Květy jsou velmi atraktivní pro opylovače.

 
PLODNOST: nevytváří plody se semeny, případně jen málo a mají špatnou klíčivost. Množí se vegetativně dělením trsů na jaře nebo na podzim či řízky během léta.

 
PLODY: tvrdky, pokud vůbec vzniknou.

 
VYUŽITÍ: velmi okrasná a nektarodárná trvalka, vysazuje se do smíšených trvalkových záhonů, skalek, ale i do květináčů. Výborně se kombinuje s růžemi, levandulí a dalšími sucho-milnými trvalkami. Milují ji kočky. Kulinární využití: mladé listy a květy s mírně hořkou a aromatickou chutí na ochucení salátů, polévek atd. či uvařit na čaj. Kdysi se listy kocourníků používaly na ochucení piva. Léčivé využití: je velmi účinný proti nadměrnému zahlenění sliznic nosu, uší, krku či trávicího systému. Listy a kvetoucí nať uklidňují, zvyšují chuť k jídlu a zlepšují trávení, snižují teplotu a zánět, jsou močopudné, tonizační a mírně stimulující, působí proti parazitům v trávicím systému a při problémech s ledvinami. Externě urychlují hojení ran.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, preferuje dobře propustnou, středně úrodnou až chudší půdu, dobře snáší suché a kamenité podmínky. Nesnáší zamokření.

 
ODOLNOST: je plně mrazuvzdorný do -40 °C, odolný vůči suchu po zakořenění. Je odolný vůči běžným chorobám a škůdcům, jen v suchých létech může trpět padlím či naopak v příliš vlhkých podmínkách trpět houbovými chorobami. Předejdeme tomu výsadbou do dobře propustné, ale dostatečně vlhké půdy.

PŮVOD: Severní Amerika, zejména v centrální části kontinentu, od východního Texasu na západě po Ohio na východě, na prériích, ve světlých lesích a křovinách, na skalnatých stanovištích, často v okolí vodních toků, zejména v nížinách a pahorkatinách.

 
RŮST: středně rychlý. Je to vytrvalá bylina, vysoká 50–120 cm, s přímou, obvykle chlupatou, hnědozelenou lodyhou. Přízemní listy jsou řapíkaté, vejčité až úzce kopinaté, 5–30 cm dlouhé a 5–12 cm široké, na okraji pilovité či zubaté, někdy i celokrajné, na bázi klínovité až srdčité, na vrcholu špičaté, se 3–5 žilkami; lodyžní listy jsou střídavé, menší, s krátkým řapíkem, na bázi klínovité.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: je jednodomá, opylovaná hmyzem, samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. Květenství tvoří jazykovité a trubkovité květy: jazykovité květy jsou růžové až nachové, dlouhé 3–8 cm, na vrcholu se 2 zuby, trubkovité květy jsou dlouhé 4,5–5,7 mm, jsou zelenavé až růžové nebo nachové a rozkvétají postupně.

 
PLODNOST: v případě dostatečného opylení během kvetení vysoká.

 
PLODY: čtyřhranné nažky obsahující 1 semeno.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

 
VYUŽITÍ: tato velmi okrasná bylinka je vhodná do zahrad a parků, zejména v teplých a sušších oblastech. Je velmi lákavá pro motýly. Využívali ji už indiáni a používá se i dnes, a to zejména pro své léčivé účinky, a to jak kořen, tak i (kvetoucí) nať. V podobě čaje a zejména tinktury podporuje imunitní systém těla. Vnitřně se používá při rýmě, kašli, horečce, bronchitidě, infekci močových cest, ústní dutiny a krku, také jako afrodiziakum a prostředek ke zlepšení trávení. Zevně se používá k ošetření ran a popálenin, kde se projevují i její antiseptické a antibakteriální účinky.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, preferuje hlubokou hlinitou či hlinitopísčitou půdu bohatou na humus, raději lehčí. Nedaří se jí v těžké jílovité půdě.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná do -34 °C až -40 °C v lehčí půdě. Po dobrém zakořenění toleruje sucho. Velmi ji oblibují slimáci, kteří ji dokážou na jaře zdecimovat.

PŮVOD: západní část Mediteránu – Španělsko, Francie, Itálie, Maroko, Tunisko na výslunných skalnatých svazích a suchých stráních na výhradně vápencovém podloží, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1900 m n. m.

 
RŮST: středně rychlý, vytváří silně vonné keříky nebo polokeře dorůstající do výšky 10–30 cm a šířky 30 cm. Stonky jsou dřevnaté, bohatě větvené. Listy jsou vstřícné, úzce eliptické až kopinaté, dlouhé 3–9 mm, široké 0,5–3 mm, na okraji zřetelně podvinuté.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, samosprašná, ale i cizosprašná podle podmínek růstu, květy jsou oboupohlavné nebo funkčně samičí, souměrné, bílé až světle růžové. Kvete od května do července, někdy až do srpna.

 
PLODNOST: v případě teplého, suchého počasí během kvetení vysoká.

 
PLODY: zploštělé vejcovité tvrdky dlouhé 0,7–1 mm obsahující několik semen.

 
DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. Při skladování v chladu a suchu vydrží asi tři roky.

 
VYUŽITÍ: je jednou z historicky nejznámějších léčivek a kořenin. Na zahradě a v sadu může navíc fungovat jako půdopokryvná lákadla pro opylovače i včelu medonosnou. (Kvetoucí) nať obsahuje množství silice s účinnými složkami (thymol, kafr, cineol, karvakrol, borneol aj.). Používá se jako čaj, sirup či tinktura k tlumení suchého kašle i k vykašlávání, při trávicích potížích, proti křečím, je silně antiseptická, močopudná, vhodná při depresích, migréně a potížích s krevním oběhem. Jako jedna z mála u nás venku pěstovatelných léčivek má zahřívací účinky (spolu s lípou a mateřídouškou, jinak spíše exotika jako zázvor, kurkuma, hřebíček, skořice) a zároveň pomáhá snižovat horečku. Zevně se používá na nehojící se rány. Používá se také v kosmetice, zejména éterický olej z ní, při výrobě zubních past a ústních vod. V kuchyni jako výborné koření samostatně nebo jako součást kořenicích směsí, např. provensálského koření či bouquet garni.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, lehká vápenitá živná půda. Nemá ráda jílovité, těžké půdy, kde může trpět plísní šedou (Botrytis cinerea), kořenovou hnilobou (Rhizoctonia) či alternárií (Alternaria brassicicola).

 
ODOLNOST: mrazuvzdorná do -23 °C až -29 °C a po zakořenění dobře suchovzdorná, málo náchylná k chorobám při zajištění dostatečného odvodnění půdy.

PŮVOD: subarktické a mírné oblasti severní polokoule, s areálem rozšíření od severní Evropy a Skandinávie až po Sibiř a Himálaj. Historicky byla dokumentována ve 12. století jako léčivá rostlina a byla ve velkém pěstována ve skandinávských klášterech. Když Vikingové v 9. století začali obchodovat v Evropě, byla tato rostlina důležitou komoditou. V raných islandských zákonech mohla být osobě uložena pokuta za krádež anděliky z cizí zahrady. Slavný britský bylinkář ze 17. století Nicholas Culpeper tuto rostlinu nazýval "bylinou slunce". V České republice je ve volné přírodě zařazena mezi zranitelné druhy.

RŮST: bujný, dosahuje impozantní výšky až 1,5 metru. Je to krátkověká, monokarpická trvalka – roste vegetativně 2 až 4 roky, jednou vykvete a následně odumírá. Má masivní, dutý, rýhovaný stonek a velké, 2 až 3krát zpeřené složené listy, které mohou dosahovat šířky až 1 metr. Kořenový systém tvoří tlustý, masitý kůlovitý kořen.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, kvete od června do srpna.

PLODNOST: vysoká, v rozmezí 50–200 gramů sušeného osiva ve svém posledním roce života.

PLODY: eliptické, křídlaté, slámově žluté dvounažky se silným, komplexním, chuťovým profilem – hořký, aromatický a mírně kořenitý, s tóny pižma a jalovce.

DOZRÁVÁNÍ: semena obvykle dozrávají koncem léta až začátkem podzimu, tedy v srpnu až září. Ve srovnání s jinými zástupci čeledi miříkovitých (jako fenykl nebo kopr) je andělika považována za pozdě dozrávající druh, vyžadující celé trvání léta pro akumulaci obsahu esenciálních olejů.

Využití: okrasné využití: svým mohutným vzrůstem, výraznou texturou stonku, listů a obrovskými květy je velmi dekorativní, uplatní se zejména ve vlhkých částech zahrad či parků. Kulinární využití: nejlépe mladé, jarní oloupané stonky a mladé výhonky se jedí syrové jako řapíkatý celer nebo kandované jako cukrovinky či dekorace dortů nebo se vaří na džem podobně jako stonky rebarbory. Esenciální olej získávaný ze semen a kořenů či samotná semena se používají k aromatizaci jídel či likérů, jako jsou francouzské Chartreuse a Bénédictine. Mladé listy s příchutí lékořice se dají použít do salátů, k doslazení kyselého ovoce. Kořeny se dají jíst vařené. Z kořenů, listů či semen se dělá čaj. Léčivé využití: andělika je bohatá na furanokumariny a esenciální oleje (felandren). Nejvíce se používá kořen při trávicích potížích, problémech s krevním oběhem a na vykašlávání. Není vhodná pro diabetiky a těhotné ženy, po jejím léčivém použití je třeba se vyhnout delšímu pobytu na slunci. Technické využití: esenciální olej z kořene je vysoce ceněným fixativem v parfumerii.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, je vysoce náročná na vláhu. Preferuje hluboké, úrodné, vlhké a mírně kyselé půdy (pH 4,5 – 7,0). Prosperuje zejména ve středně teplých až chladnějších polohách.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná. V suchých podmínkách je náchylná k mšicím a svilušky. Nejvýznamnější chorobou je listová skvrnitost a kořenová hniloba při absenci drenáže. Vysoký obsah esenciálních olejů působí jako přirozený repelent pro mnoho býložravců.

Botanická poznámka: Andělika má podobný vzhled jako některé toxické druhy, například bolehlav plamatý (Conium maculatum), který je extrémně jedovatý. Na rozdíl od anděliky má bolehlav hladký, fialově skvrnitý stonek a jeho vůně je nepříjemná (připomíná myšinu), zatímco andělika voní příjemně anýzově či po lékořici. Proto si před konzumací – zejména po sběru v divoké přírodě – ověřte její identitu. Může také způsobovat zvýšenou citlivost na sluneční záření (fotosenzitivitu) a kontaktní dermatitidu kvůli obsahu furanokumarinů.