Jeřáb břek

PŮVOD: Evropa, na severu po střední Anglii, Německo, Polsko, na jihovýchodě po střední Rusko, Kavkaz, Turecko, Sýrii a severní Afriku. U nás roste především v teplejších oblastech v doubravách, dubohabřinách a vápnomilných bučinách. Má nízkou konkurenční schopnost, nikdy neroste jako dominantní dřevina, pouze jako přimíšená.

RŮST: středně bujný, zpočátku vzpřímený, později rozložitější. Je to krásný, dekorativní, opadavý strom. Dorůstá obvykle do výšky 9–15, někdy až 18–21 metrů, s kmenem o průměru až 50–100 cm. Vytváří široce vejčitou až rozložitou korunu. Borka je u mladých stromů tmavošedá, hladká, u starších stromů buď šupinovitá, nebo tmavá a kostkovitě rozbrázděná. Listy jsou jednoduché, peřenolaločnaté se 3–4 páry ostrých laloků (zářezů), v létě leskle tmavozelené, na podzim často sytě zlatožluté či oranžově červené. V prvních 2–3 letech provádíme výchovný řez, později stromu ponecháme volný růst, v případě potřeby odstraňujeme větve s ostrým úhlem nasazení. Dožívá se 100–150 let.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je převážně cizosprašný, opylovaný hmyzem, s oboupohlavnými květy. U samostatně stojících stromů může míra samosprašnosti vzrůst až na 2–29 %. Bohatě kvete v květnu krémově bílými květy uspořádanými v řídkých okolících, v nichž květy rozkvétají postupně.  

PLONOST: relativně časná, začíná u stromů s průměrem kmene pod 10 cm, tedy přibližně v 8–10 letech, ale vyšší je až v 15–30 letech; v přítomnosti geneticky odlišné rostliny je vysoká, s vyššími úrodami každé 2–3 roky, jinak nízká až žádná.

PLODY: jsou drobné malvice (průměrně 12–18 mm, případně až 20 mm), obvejčité, delší než širší (s výjimkou nejmenších plodů, které jsou téměř kulovité). Rostou v okolíkatých souplodích po 5–10, někdy až 20 kusech; v rámci jednoho souplodí vykazují velkou variabilitu velikosti. Slupka je oranžová, později hnědá a pokrývá ji množství drobných a několik velkých lenticel, často je mírně plstnatá. Kališní lístky během dozrávání opadávají. Dužnina je nejprve tvrdá a trpká, po uhniličení mrazem či při skladování v chladu změkne a zhnědne, připomíná dužninu mišpule. Obvykle obsahuje 1 jádro, ale může jich být až 6. Chuť je po uhniličení vynikající, sladkokyselá, kořenitá, osvěžující, výrazná. Plody obsahují hodně vitamínu C.  

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v říjnu až listopadu, zralá souplodí obvykle padají na zem. Při sklizni před uhniličením silnějšími mrazy je lze uskladnit v jedné vrstvě v chladu a nechat postupně uhniličit. Po uhniličení mrazem je trvanlivost kratší.

VYUŽITÍ: strom je velmi dekorativní po celý rok, listy, květy, plody, tvarem koruny i borkou. Hodí se do větších zahrad a parků jako solitéra či ve dvojici kvůli plodnosti, do alejí a stromořadí, na pastviny, do mezí a větrolamů. Je pozdním zdrojem pylu a nektaru pro včely a další opylovače, zdrojem plodů pro ptáky i savce. Kulinářské využití: Plody se hodí k přímé konzumaci, ale také k výrobě džemů, likéru, vína, destilátu, octa či k sušení. V dobách před zavedením chmele se používaly při přípravě piva. Léčivé využití: v minulosti se plody používaly proti kolice, od čehož je údajně odvozen jejich latinský název torminalis (tormina = kolika), ale také proti choleře a úplavici, stejně jako proti průjmu, zánětům, jako močopudný prostředek či k uvolnění dýchacích cest. Technické využití: dřevo patří k nejdražším, je jemnozrnné, velmi husté a vyznačuje se dobrou pevností v ohebu. V minulosti se používalo na výrobu šroubů do vinařských lisů, kulečníkových tág, hudebních nástrojů a soustružených výrobků. Dnes se obvykle používá už jen k výrobě dekorativních dyh.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, i otevřené. Snáší velmi širokou škálu půd od jílovitých až po suché, kamenité, vápenité, od velmi kyselých až po zásadité (pH 3,5–8). Hodí se do teplých, mírně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: vůči mrazu je dobře odolná ve dřevě do −23 až −29 °C; v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům, ale někdy může dojít k poškození. Je dobře odolný vůči větru a suchu. Obvykle výrazně netrpí chorobami ani škůdci.