12% DPH

PŮVOD: Francie, Oullins u Lyonu, semenáč neznámého původu, který v roce 1860 uvedl na trh školkař M. Massot.

RŮST: zpočátku bujný, později středně bujný, tvoří nejprve kulovité, řidší, vysoké, později rozložité koruny.

OPyLOVACÍ POMĚRY: je samosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem např. pro odrůdy: Althanova renklóda, Kirkeho, Malvazinka a Zelená renklóda.

PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou velké (průměrně 45–50 g), kulovité, souměrné. Slupka je světle šedě, jakoby voskově, ojíněná, žlutá až žlutozelená, jemná, dužnina u zralých plodů prosvítá, někdy s rzí, mírně voní a je nakyslá až trpká, někdy se loupe špatně, jindy dobře. Dužnina je žlutá, u plně vyzrálých plodů až průsvitná, šťavnatá. Chuť sladká, jemně aromatická, velmi dobrá až výborná. Pecka je velmi dobře oddělitelná od dužniny, jen během chladného a deštivého léta hůře.

DOZRÁVÁNÍ: postupné od 1. poloviny do konce srpna.

VYUŽITÍ: zejména k přímé konzumaci a výrobě džemů či destilátů, před plnou zralostí i kompotů. Přepravu snáší v době dozrávání dobře, po plné zralosti již špatně.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé. Není náročná na půdu, ale nejlépe se jí daří v úrodných hlinitých půdách. Při přeplození a v chladných polohách jsou plody drobné, málo kvalitní, zahnívají na stromě a dužnina se těžko odděluje od pecky. Je vhodná zejména do teplých poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, středně až silně mrazuvzdorná v květu, spolehlivě tolerantní vůči šarce. Během dlouhotrvajících dešťů praská méně než ostatní renklódy. Je středně odolná vůči moniliové spále (Monilinia laxa) a málo náchylná k monilióze plodů (Monilinia fructigena). Velmi však láká vosy.

PŮVOD: ČR, náhodný semenáč z Podivína na Moravě, popsaná byla až ve Velkých Pavlovicích v r. 1931 Suchým ml.

RAST: na začátku velmi bujný, později středně bujný. Tvoří kulovitě rozložitě přirozeně zahuštěné koruny s rozvětveným víceletým plodným větvovím.

OPELOVACÍ POMĚRY: částečně samoopelivá, kvete středně brzy, relativně krátce, rozložení kvetení do delšího období lze dosáhnout Šiitovým řezem. Vhodní opylovači podle doby květu: Bhart (Orangered), Hargrand, Harlayne, Kioto, Maďarská, Minaret, Paviot, Rakovského, Sabinovská, Velbora, Veselka, Vesna, Vestar.

PLODNOST: středně brzká (4.-5. rok po výsadbě), středně vysoká, téměř pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 45-65 g), kulovitě oválné, v různé míře souměrné, hladké. Slupka je středně plstnatá, oranžová s purpurovým rozmytým líčkem. Dužnina je oranžová, středně tuhá, středně hustá, středně šťavnatá, rozplývavá, nevláknitá, většinou dobře oddělitelná od pecky. Chuť je plná, kyselosladká až sladká, velmi aromatická, vynikající. Jádro pecky je sladké.

DOZRÁVÁNÍ: středně brzké, většinou ve 2.-3. dekádě července.

VYUŽITÍ: je využitelná univerzálně, zejména pro přímý konzum, ale i pro výrobu džemů, povidel, kompotů, destilátů, na sušení.

STANOVIŠTĚ: slunečné, výhřevné stanoviště, půdy živné, propustné, přiměřeně vlhké. Vhodná do teplých a středně teplých oblastí pro meruňky.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě, dobře v květních pupenech (na úrovni Harogem a Goldrich), málo v květu (ale více než Maďarská - květy poškozeny od -1,5 °C) a v mladých plodech (poškozeny od -0,6 °C až -1 °C). Středně až lépe odolná proti monilióze (Monilinia laxa a Monilinia fructigena), citlivá proti hnědnutí listů (Gnomonia erythrostoma).

PŮVOD: Švédsko, vyšlechtil P. Tamas v r. 1984 jako kříženec odrůd Altajskaja desertnaja x (Consort x Kajamin Vusta).

 
RŮST: bujný, hustý, vzpřímený, tvar široce keřovitý. Dosahuje výšky až 2 m. Doporučujeme zasadit o 15 cm hlouběji, než rostla ve školce.

 
OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná.

 
PLODNOST: raná, vysoká, pravidelná.

 
PLODY: hrozny jsou středně dlouhé až dlouhé, řídké. Bobule jsou středně velké (průměrně 1 g), ploše kulovité, středně až velmi pevné. Slupka je lesklá, černá. Dužnina je sladkokyselá, méně aromatická, s obsahem cukru průměrně 17,3 °Brix. Má nízký až střední obsah vitamínu C.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané až pozdní, od poloviny do konce července pro přímý konzum, týden předtím pro konzervování. Je vhodná pro ruční i mechanizovanou sklizeň.

 
VYUŽITÍ: na přímý konzum, ale i na zpracování na džemy, kompoty, sirupy, vína, likéry, na pečení či sušení do čajových směsí.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem a pozdními jarními mrazy, s výživnou, humózní půdou. Je vhodná do všech pěstitelských oblastí.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě, méně v květu, odolná vůči americkému padlí angreštovému (Sphaerotheca mors uvae) a vůči rzi (Cronartium ribicola) a středně odolná vůči antraknóze (Drepanopeziza ribis), náchylnější k mšicím (Cryptomyzus galeopsidis) a svilušce chmelové (Tetranychus urticae).

PŮVOD: pravděpodobně Francie, pol. 19. stol., zřejmě vypěstovaná jako náhodný semenáč van Monsem. Německé pojmenování získala po básníkovi Christianu Fürchtegottu Gellertovi. Synonyma a cizí názvy: Gellertova máslovka, Hardyova máslovka, Velká Isambartka, Šedivka, Bera Hardego, Beurre Hardy, Beurre de Gellert, Gellert's Butterbirne, Thomas Beurré Gellert.

RŮST: velmi bujný růst v mládí, později bujný, zdravý. Vytváří krásné, vysoké, široce jehlanovité koruny.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, výborný opylovač pro mnohé odrůdy hrušní. Vhodní opylovači: Avranšská, Clappova máslovka, Dekanka zimní, Hardenpontova, Charneuská, Krivica, Lectierova, Magdalenka, Madame Verté, Williamsova atd.

PLODNOST: pozdější, pravidelná a bohatá.

PLODY: velké a pravidelné, tupě kuželovité, slupka šedozelená, hustě tečkovaná, skořicově rzivá, na slunečné straně načervenalá. Dužnina bělavá, někdy až lososově narůžovělá, velmi šťavnatá, rozplývavá, jemná, chuť výborná, sladce kořenná.

DOZRÁVÁNÍ: od začátku do poloviny září, plody jsou vhodné ke konzumu cca. za 1–2 týdny po sklizni, uskladněné v chladu vydrží 2-3 týdny po sklizni, maximálně do konce října.

VYUŽITÍ: stolní a tržní odrůda, vhodná také k zavařování, výrobě povidel, vína.
STANOVIŠTĚ: snese i vyšší, ale chráněné polohy, daří se jí v dobrých půdách.
ODOLNOST: dobrá odolnost vůči mrazu, ve velmi teplých polohách ji vyhledává škůdce květopas hrušňový.

PŮVOD: Spojené království, Kent, Maidstone, East Malling Research Station, vyšlechtěná v r. 1973 jako vícenásobný mezidruhový kříženec. V mateřské linii se nacházely druhy Rubus arcticus, R. occidentalis a odrůdy Lloyd George, Norfolk Giant, Pynes Royal, Malling Landmark, Malling Promise a Burnetholm. Otcovská linie pocházela z výběru Rubus idaeus strigosus. Odrůda byla uvedena na trh v r. 1983.

RŮST: středně bujný, polovězpřímený, středně hustý s hustým větvením. Mladé výhony jsou zelené s velmi slabým antokyanovým zbarvením. Výhony dorůstají obvykle do 1,5 m a jsou středně otrněné krátkými, ostrými, fialovými trny. Listy jsou složené, pětičetné, neochlupené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, hmyzem opylován, jednodomý s oboupohlavnými květy.

PLODNOST: je vysoká, průměrně 2,5 kg na výhon, průměrně 5 t/ha. Plodí zejména na postranních větvičkách vyrůstajících z letorostů nebo na těch na loňských výhonech po 8–12 plodech na delších a po 5 plodech na kratších.

PLODY: středně velké (průměrně 3,5–4 g), tvarově nevyrovnané – kuželovité až oválné, středně červené až tmavě červené, silně lesklé, složené z malých až relativně velkých středně pevných až pevných peckoviček. Chuť je dobrá, jemně malinově vonící.

DOZRÁVÁNÍ: 2× plodící raná až středně raná odrůda: 1. v červnu a 2. od začátku srpna do mrazů v říjnu. Období plodnosti je dlouhé.

VYUŽITÍ: na přímý konzum i na zpracování na kompoty, džemy, sirupy, pečení apod.

STANOVIŠTĚ: slunné, s humózní, úrodnou, vlhkou, ale dostatečně odvodněnou půdou. Vhodný i do vyšších poloh.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný do -34 °C, vysoce odolný vůči šedé plísni (Botrytis cinerea). Díky genu A10 z Rubus occidentalis získal imunitní odolnost vůči mšici malinové (Amphorophora idaei), která přenáší čtyři viry (skvrnku, listovou skvrnitost, černou nekrózu maliny a žluté síťovatění). Je náchylný k viru křovitosti a zakrslosti maliny (RBDV), tolerantní vůči verticiliovému vadnutí (Verticillium spp.).

PŮVOD: Pobaltí, 18./19. stol.

 
RŮST: středně bujný, později slabý. Koruna je vzpřímená, menší, kuželovitá až kulovitá.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete brzy a krátce, je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Astrachán červený, Baumannova reneta, Bernské růžové, Charlamowski, Coxova reneta, Croncelské, James Grieve, Landsberská reneta, Hviezdnatá reneta, Harbertova reneta, Lebelovo, Melba, McIntosh, Oldenburgovo, Ontário, Parména zlatá zimní, Princ Albert, Ušľachtilé žlté, Viliamovo, Wealthy.

 
PLODNOST: raná (už ve 2.–3. roce po výsadbě), vysoká, střídavá.

 
PLODY: středně velké až malé, dosti variabilní, nesouměrné, tupě kuželovité až kulovité, často s ostrým švem probíhajícím podél celého jablka. Slupka je hladká, lesklá, zelenobílá až žlutobílá. Dužnina je křehká, jemná, měkká, šťavnatá, chuť dobrá, nakyslá až sladkokyselá, jemně aromatická, osvěžující.

 
DOZRÁVÁNÍ: na konci července až začátkem srpna, ovoce ihned vhodné ke konzumu, brzy začne moučnatět.

 
VYUŽITÍ: k přímému konzumu, na koláče, zavařování, výrobu přesnídávek. Vyžadují zvýšenou opatrnost při sklizni (při otlačení hnědnou), nevhodné pro delší přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, půdy spíše lehčí, vlhké, ale ne příliš, hnojené. Vhodná pro všechny pěstitelské oblasti, i vyšší, před větrem chráněné polohy.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná ve dřevě i květu, náchylná k rakovině v příliš vlhkých půdách (je třeba ji zásobit vápníkem), méně k padlí v příliš suchých polohách a ke strupovitosti ve velmi vlhkých, uzavřených polohách.

PŮVOD: bývalé Československo, Šlechtitelská stanice ve Velkých Losinách, registrována v r. 1973

RŮST: bujný, průměrně dosahuje výšky 2,5 m. Základní větve jsou středně silné a rostou vzpřímeně, v období plodnosti mírně rozložité. Plodonosný obrost je bohatý a kratší. Listy má velké (téměř 3× větší než listy Huginu). Vysazujeme ve sponu 2×3 m až 4×4 m.

OPyLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, kvete v květnu.

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké (průměrně 9,2 g, 14,4 mm), ploše kulovité, uspořádané v okolících. Slupka je tmavofialová s ojíněním, dužnina je tmavě purpurová, na aronie velmi šťavnatá a silně barvící. Chuť je sladkokyselá, trpká, cukr v průměru 14,4 °Bx. Obsah polyfenolů je vysoký, ale zřejmě nižší než u odrůdy Hugin.

DOZRÁVÁNÍ: začátkem září. Pokud je sbíráte v celých okolících, vydrží v chladu a tmě čerstvé i 2 měsíce.

VYUŽITÍ: keř je velmi dekorativní téměř celoročně. Je vhodný do malých i velkých zahrad, živých plotů, parků a jiné městské zeleně, ale také do větrolamů jako spodní patro. Kulinární využití: Plody lze jíst čerstvé, vyrábějí se z nich kompoty a džemy, lisovaná šťáva. Výtěžnost šťávy při lisování je vysoká (78,9 %). Trpkost zmírníte zmražením před tepelným zpracováním. Po usušení jsou vhodnou čajovinou a používají se jako zdravé potravinářské barvivo. Léčivé využití: Mají vysoký obsah bioflavonoidů, vitamínů PP, B2, B9, karotenu, železa a důležitých mikroprvků a jódu. Jsou vhodné pro zharmonizování činnosti štítné žlázy, při prevenci zubního kazu, na posílení imunity organismu. Nízký obsah vitamínu C (10–60 mg/100 g) je vhodné doplnit jiným ovocem bohatým na vitamín C – růže dužnoplodá, růže šípková, kiwi, rakytník – s bioflavonoidy působí synergicky. Tento účinek se využívá při léčbě vysokého krevního tlaku, arteriosklerózy a chronických zánětlivých onemocnění. Plody obsahují mnoho rutinu, který příznivě ovlivňuje pružnost a propustnost cévních stěn.

STANOVIŠTĚ: spíše slunné až polostín, dostatečně vlhká půda, aby plody při dozrávání nezasychaly. Vhodná i do vyšších poloh.

ODOLNOST: plně mrazuvzdorná, odolná vůči chorobám, včetně spály růžokvětých (Erwinia amylovora). Proti ptákům doporučujeme ochránit netkanou textilií nebo jiným způsobem, ale tak, aby se ptáci nezamotali do sítí.

PŮVOD: USA, kříženec odrůd Kalhaven a South Haven 309.

RŮST: roste bujně, habitus má polovzpřímený.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, rozkvétá středně brzy až pozdě, kvete středně dlouho.

PLODNOST: vysoká, pravidelná.

PLODY: jsou velké, kulaté, souměrné. Slupka je zelenožlutá, z větší části překrytá tmavě červeným rozmytým líčkem. Dužnina je žlutá, místy s červenými žilkami, okolo pecky narůžovělá, tuhá, nevláknitá, s kyselosladkou, aromatickou, velmi dobrou až výbornou chutí. Pecka je středně velká a dužnina se od ní dobře odděluje.

DOZRÁVÁNÍ: velmi pozdní, 30 dní po Redhavenu, tedy přibližně v první dekádě září.

VYUŽITÍ: výborná k přímému konzumu, ale i ke konzervování.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, půda propustná, ale dobře zásobená vláhou v teplých a středně teplých pěstitelských oblastech pro broskvoně.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná ve dřevě i v květních pupenech. Středně tolerantní vůči kadeřavosti (Taphrina infestans). Velmi málo až málo náchylná k praskání pecky a plodů, málo náchylná k předčasnému opadu plodů.

PŮVOD: odrůda vyšlechtěná v Japonsku, patent vlastní Berries Unlimited v USA, patří do skupiny zimolezů Blue Treasure.

 
RŮST: kulovitě rozkládavý a bujný růst, keř dosahuje výšky cca 1,5 m a šířky cca 1,5 m.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná rostlina; pro zajištění lepšího opylení je při výsadbě vhodné kombinovat více odrůd. Kvete v dubnu. Vhodní opylovači: Giant's Heart, Blue Treasure (vynikající).

 
PLODNOST: středně vysoká, jeden dospělý keř přinese úrodu průměrně 3,6 kg (maximálně 4,5 kg) plodů za rok. Průměrná roční úroda je 11,8 t/ha (maximálně 14,8 t/ha).

 
PLODY: velké cca 2 cm, elipsovité až zaoblené, tmavě modré. Chuť je sladkokyselá až sladká (maximálně 15 °Brix), s jahodovým aroma.

 
DOZRÁVÁNÍ: středně pozdní, od poloviny června do poloviny července.

 
VYUŽITÍ: vhodné na přímou konzumaci, přípravu džemů, kompotů, pečení, mrazení. Plody dobře snášejí přepravu.

 
STANOVIŠTĚ: slunné stanoviště nebo polostín. Odrůda nenáročná na pěstování, na rozdíl od borůvek nevyžaduje kyselou půdu. Odvděčí se za dostatečnou vláhu.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě (do -40 °C) i v květu (do -7 °C).

PŮVOD: pravděpodobně v JV Evropě a na Zakavkazsku, kde je nejrozšířenější. Roste i v J Africe a v Z Asii. Už ve starověku byl vysazován i v dalších oblastech jižní Evropy a brzy se dostal i do zaalpského prostoru.

 
RŮST: středně rychlý. Je to mohutný a dlouhověký strom, dorůstá do výšky 30+ m a šířky 15 m a tvoří velké, rozložité koruny. Borka je tmavohnědá nebo hnědošedá, v dospělosti popraskaná, listy jsou jednoduché, podlouhle kopinaté, lesklé, s pilovitým okrajem. Kořenový systém je mohutný, kůlový.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, cizosprašný, vyžaduje přítomnost druhého geneticky odlišného jedince, ať už semenáče nebo kulturní odrůdy. Kvete v květnu. Samčí květy jsou seskupené na dlouhých, vzpřímených jehnědách, samičí květy jsou v dolní části samčích.

 
PLODNOST: středně raná až pozdní, po 5-10 letech, vysoká.

 
PLODY: tmavohnědé, kulovité nažky široce vejcovitého tvaru a velikosti do 3,5 cm, nažka je na vrcholu špičatá a jemně chlupatá, uložená je v silně ostnité číšce. Chuť plodu v syrovém stavu je mírně trpká, po tepelné úpravě (upečení či uvaření) sladká, plná. Plody jsou nutričně bohaté (vitamín B, C, E, esenciální mastné kyseliny, vysoký obsah vlákniny a minerálních látek).

 
DOZRÁVÁNÍ: v průběhu října.

 
VYUŽITÍ: do sadů, parků, alejí a velkých zahrad. Výborná medonosná rostlina: květy jsou velmi nektarodárné s kvalitním pylem a dává i medovici. Plody jsou po uvaření nebo upečení velmi chutné. Využívají se v cukrářství, při výrobě kaštanového pyré nebo kaštanové mouky. Skladovatelnost plodů při nízké teplotě a přiměřené vlhkosti je až 6 měsíců, v domácích podmínkách je třeba dát pozor na plísně.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné, půda lehčí, hluboká, preferuje slabě až středně kyselou, ale zvládne i kyselejší a písčitou. Důležité je, aby byla nevápenitá. Je vhodný do teplých a středně teplých i chráněných vyšších poloh do přibližně 600 m n. m.

 
ODOLNOST: dobře mrazuvzdorný ve dřevě do -23 °C až -29 °C, náchylný k poškození výhonů a květů pozdními jarními mrazy. Náchylný k poškození parazitickou houbou Phytophthora spp. způsobující atramentovou skvrnitost a náhlé odumírání a k rakovině kůry kaštanovníku (Cryphonectria parasitica). Po dobrém zakořenění je silně suchovzdorný.

PŮVOD: ČR, Morava, stará krajová odrůda známá zejména na Valašsku, Slovácku, na Hané i ve Slezsku, první písemná zmínka o ní je z r. 1764, přičemž na Valašsku už tehdy byly velmi staré stromy této odrůdy.

RŮST: bujný růst, velká, vysoko kulovitá koruna, ve vyšším věku košatá, rozložitá, dost hustá, vyžaduje pravidelný řez.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, dost dlouho, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Landsberská reneta, Parména zlatá zimní atd.

PLODNOST: pozdní (od 10. roku po výsadbě), střední až vysoká, pravidelná.

PLODY: menší až středně velké (průměrně 100 g), tvarově nepravidelné od ploše kuželovitých po vysoko kuželovité či vejcovité, při kalichu jsou na jednu stranu zkosené. Slupka je jemná, lesklá, hebká, někdy mastná až lepkavá, žlutá v různých odstínech s červeným nádechem. Dužnina je bělavá, tuhá, šťavnatá, jemnozrnná, křehká, křupavá, při skladování rychle ztrácí šťavnatost. Chuť je sladká až sladkokyselá a vyvážená, bez zvláštní vůně, ale kořenitá s typickou příchutí. Plod nepodléhá otlačení.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumně dozrává v říjnu/listopadu, vydrží do ledna až dubna.

VYUŽITÍ: vhodná k přímému konzumu, výrobě moštu, vína, povidel, destilátu či k sušení.

STANOVIŠTĚ: slunné, půda dostatečně vlhká, i méně úrodná. Nesnáší jen suchou, písčitou, lehkou půdu. Vhodná do libovolných poloh, teplých i vyšších a drsnějších, zahrad i polí.

ODOLNOST: silně mrazuodolná ve dřevě i v květu, květy dobře snášejí i deštivé počasí během kvetení. Je méně odolná proti strupovitosti, náchylnější k hořké skvrnitosti slupky, ale ostatními chorobami obvykle netrpí.

PŮVOD: ČR, Ostružná, náhodný sladkoplodý semenáč objevený okolo roku 1810.

RŮST: středně bujný, později mírný. Je to menší až středně velký strom, okolo 20. roku dosahuje výšky 4–5 m, v 50 letech 6–8 m. Vytváří pravidelné vejčité koruny, u starších stromů nepravidelné. Listy jsou opadavé, střídavé, složené, lichozpeřené z 5–9 párů kopinatých lístků, listy jsou na líci tmavě zelené, na rubu světlejší. Okraje listů jsou zubaté jen v horní polovině na rozdíl od listů botanického druhu, které jsou zubaté po celé délce. Kůra je světle šedá, hladká.   

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem, květenství jsou ploché, kompaktní chocholíky, květy jsou drobné, krémově bílé, kvetou v květnu. 

PLODNOST: raná, středně vysoká ve srovnání s jinými jedlými odrůdami, pravidelná.

PLODY: souplodí obsahuje 15–20 i více plodů, které jsou velké (7–9 mm), kulaté, červeno-oranžové a mají středně pevnou slupku. Dužnina je žlutooranžová, středně šťavnatá. Chuť je osvěžující, sladkokyselá (obsah cukru až 13 %). Obsahují mnoho vitaminu C, antioxidantů a fenolů, ale i pektinu, takže dobře želírují.

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září, pokud uniknou ptákům, vydrží na stromě dlouho do zimy.

VYUŽITÍ: jako velmi okrasná a zároveň jedlá dřevina je vhodná do zahrad, sadů, parků, alejí, stromových řad či větrolamů. Je to dobrá medonosná dřevina, pozdě rozkvétající intenzivně vonící květy poskytují včelám nektar i pyl. Kulinární využití: med z květů bývá červenožlutý, po zkrystalizování je hrubozrnný a má silnou vůni. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci, k sušení do ovocných čajů, k výrobě džemů, želé, kompotů, sirupů, likérů, omáček jako náhrada za brusinky, k výrobě octa či destilátu. Vysušené se dají použít místo rozinek do vánoček či koláčů, upražené a pomleté jako náhrada kávy. Léčivé účinky: plody se používají při onemocněních trávicího traktu, zvyšují vylučování žluči do střev, což podporuje trávení zejména u starších lidí. Zároveň působí proti zácpě či mírným průjmům bez jiných vážných příčin. Odedávna jsou známým prostředkem proti kurdějím, tedy chorobě z nedostatku vitaminu C. Z tohoto důvodu jsou i výborným prostředkem k léčení chřipky a pomáhají odstraňovat příznaky jarní únavy. Jsou účinné také při dýchacích potížích, zahlenění a zánětu průdušek. Používají se buď syrové, macerované ve víně nebo ve formě čaje. Lidově se používají také proti revmatismu a ledvinovým kamenům. Květy jeřábu zase obsahují látku velmi podobnou ženským hormonům a ve formě nálevu se používají úspěšně při různých ženských potížích. Technické využití: odolné, tvrdé, jemnozrnné, pružné dřevo se používá k výrobě nábytku, ve stavebnictví a v minulosti k výrobě vycházkových holí. Z mladých větviček lze získat černé barvivo.

STANOVIŠTĚ: je nenáročný na stanoviště a půdy, dá se pěstovat i ve vyšších horských oblastech, dokonce i na kyselých a rašelinných půdách. Ideálně jej vysazujeme na slunné místo do vlhké, propustné půdy, ve sponu 4–8 metrů.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný ve dřevě, v květu uniká pozdním jarním mrazům, silně odolný vůči větru, dobře odolný proti škůdcům a chorobám. Toleruje znečištění ovzduší.

PŮVOD: od jižní Evropy a jihozápadní Asie až po střední Německo, Česko, střední Moravu, sever Slovenska, jižní Polsko, Ukrajinu, Krym a Kavkaz. Roste původně v křovitých stráních a světlých lesích, zejména na vápencovém podloží od nížin po pahorkatiny.

RŮST: středně bujný. Je to keřovitá dřevina s nepravidelnou, širokou korunou, dorůstající do výšky 3–7 metrů. Listy jsou vstřícné, jednoduché, sytě zelené, eliptické nebo vejčitě kopinaté s typickou rovnoběžnou žilnatinou.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, oboupohlavný, cizosprašný, hmyzosnubný, kvete v únoru až březnu. Pro opylení potřebuje další geneticky odlišný semenáč nebo odrůdu dřínu.

PLODNOST: v případě přítomnosti opylovačů v době kvetení vysoká a pravidelná, květy obvykle nevymrzají, jen musí být dostatečné teplo, aby alespoň čmeláci, mouchy a chladuvzdornější opylující hmyz létali.

PLODY: sice menší než plody selektovaných a šlechtěných velkoplodých odrůd, ale také jsou bohaté na vitamíny (zejména vitamín C), antioxidanty a v plné zralosti jsou chuťově velmi zajímavé. Jsou to peckovice oválného nebo soudkovitého tvaru s lesklou slupkou červené barvy a masitou dužninou. Pecka je podlouhlá, rýhovaná. Chuť plodů je v nezralém stavu trpká, po dosažení úplné zralosti svěže sladkokyselá.

DOZRÁVÁNÍ: většinou od srpna do října.

VYUŽITÍ: atraktivní keř do parků, zahrad, mezí, který zaujme brzy kvetoucími žlutými květy a nádherně vybarvenými červenými plody. Lze použít jako solitérní dřevinu, resp. lépe ve dvojici kvůli opylení, ale i jako živý jedlý plot, který dobře snáší řez a přesto je plodný. Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i ke zpracování – výrobu šťáv, sirupů, džemů, likérů, pálenky – dřínkovice.

STANOVIŠTĚ: nenáročný na pěstování. Preferuje slunná místa s dobře propustnou půdou, snáší i vápenité, zásadité půdy.

ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i květu, odolný proti chorobám, po dobrém zakořenění dobře odolný proti suchu.

PŮVOD: ČR, velmi stará odrůda pěstovaná odnepaměti v Čechách a na Moravě.

 
RŮST: růst zdravý, přímý. Je to strom s mohutnou a vznešenou, kulovitou korunou, spodní větve se mírně sklánějí.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, dobře se opyluje a je dobrým opylovačem pro jiné odrůdy. Vhodní opylovači: Bernské růžové, Coxova reneta, Jonathan, Landsberská reneta, Laxton's Superb, Malinové holovouské, Malinové hornokrajské, Matkino, McIntosh, Ontario, Parména zlatá zimní, Red Delicious, Sudetská reneta, Watervlietské mramorované, Wagenerovo.

 
PLODNOST: středně raná, vždy po 2 až 3 letech velmi hojná.

 
PLODY: malé, vzácně středně velké, nejčastěji tupě kuželovité, připomíná vajíčko seříznuté z obou pólů, někdy je i kulaté. Slupka je lesklá, téměř celá souvisle červená, někdy červeně pruhovaná, při sklizni modravě ojíněná. V zastíněné polovině plodu prosvítá základní žlutozelená barva. Dužnina je bílá, pod slupkou někdy narůžovělá, jemná, hustá, šťavnatá, sladká až lehce nakyslá, příjemně vonící, výborná.

 
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň koncem září, konzumní zralost v listopadu, skladovatelnost bez ztráty chuti do prosince, celkově až do dubna.

 
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, ale výborná i na sušení (dužnina zůstává bílá), výrobu moštu, vína, destilátů. Velmi dobře snáší přepravu, v místě otlačení nehnije, jen korkovatí. Při skladování nevadne, nehnije.

 
STANOVIŠTĚ: slunné, otevřené, ale chráněné před větrem, nižší i vyšší polohy. Půdy preferuje vápnité, hluboké, úrodné, dostatečně vlhké, snese i jílovité či hlinité promíšené se štěrkem, kde se jiným jabloním nedaří. V příliš kyprých náplavech má vyšší náchylnost k rakovině, v suchých půdách jsou plody drobné a opadávají. Vhodné jsou otevřené plochy, sady, velké zahrady, aleje.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorná v dřevě i květu, dobře odolná vůči padlí a strupovitosti. V uzavřených místech má náchylnost k rakovině, napadá ji vlnatka krvavá.

PŮVOD: Solany, ČR, 1. pol. 19. stol.

RŮST: mimořádně bujný vzrůst, vytváří mohutné, široce rozložité a vznosné koruny; má charakteristicky kožovité listy.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete raně až středně raně, je dobrým opylovačem a dobře přijímá cizí pyl. Vhodní opylovači: Blumenbachova, Boscova lahvice, Clappova, Drouardova, Konference, Krivica, Lectierova, Madame Verté, Pařížanka, Tongreská, Williamsova.

PLODNOST: pozdnější, dobrá, pravidelná. Vyčerpané stromy plodí drobné ovoce.

PLODY: středně velké, tvar podlouhlý, variabilní, obvykle protáhle kuželovitý, ke stopce zúžený. Povrch je hladký, voskově matný, slupka zelená, v plné zralosti citrónově žlutá, na slunečné straně i mírně načervenalá, místy posetá drobnými rezavými lenticelami. Dužnina je bělavá, měkká, šťavnatá, chuť výborná, velmi jemná, lehce nakyslá, sladce aromatická.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň kolem 15. srpna (ještě v tvrdém stavu, ale pro domácí spotřebu můžeme ponechat na stromě déle), dozrává 1–2 týdny po sklizni. Výborná srpnová hruška.

VYUŽITÍ: především přímý konzum, ale i moštování, výroba džemů a destilátů; skladovatelnost do září.

STANOVIŠTĚ: roste i v méně příznivých podmínkách a vyšších drsnějších polohách, ale musí být chráněna před větrem. Daří se jí v půdách těžších a hlubokých.

ODOLNOST: je středně až silně mrazuodolná ve dřevě, dobře regeneruje po případném namrznutí, silně mrazuodolná v květu. Je středně až silně odolná vůči strupovitosti, vyšší i vůči monilióze. 

PŮVOD: USA

RŮST: bujný. Koruna je středně velká, kulovitá až jehlanovitá, hustá, s mírně svislými větvemi.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzosnubná, kvete středně brzy, výborně opyluje mnohé jiné odrůdy. Vhodní opylovači např.: Ananasová reneta, Baumannova, Coxova reneta, Croncelské, Parména zlatá zimní, Landsberská reneta, Kalvil bílý zimní, Ušlechtilé žluté, Ontario.

PLODNOST: raná, každý 2. nebo 3. rok velmi vysoká.

PLODY: středně velké až velké plody kalvilovitého tvaru. Slupka je mírně drsná, sušší, žlutozelená až žlutá, ojíněná, někdy s červeným nádechem na slunečné straně, s nápadnými hnědými tečkami. Dužnina jemná, kyprá, voňavá, šťavnatá, bělavě žlutá, na řezu málo hnědne. Chuť kořenitá, aromatická, sladkokyselá, připomínající chuť kdoule.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň v 2. polovině října, dozrává koncem listopadu až začátkem prosince, vydrží do dubna.

VYUŽITÍ: k přímému konzumu, sušení, výrobě džemů, vína, ke skladování.

STANOVIŠTĚ: slunné, dává přednost hlubokým, živným půdám, bohatým na vápník. V chudších půdách je nutný dostatek vláhy a občasné přihnojení.

ODOLNOST: dost odolná proti mrazu; na studených, nepropustných půdách podléhá rakovině, ve vlhkém prostředí je málo odolná proti strupovitosti, v suchém prostředí trpí padlím, je náchylná k skvrnitosti plodů při nedostatku vápníku či přehnojení dusíkem.

PŮVOD: druh pochází z Přední Asie od severního Turecka po Kavkaz, Zakavkazsko a Írán, využíván byl již před více než 3000 lety. Na území Evropy jej přinesli Keltové v období laténské a halštatské kultury (700 př. n. l. – 0). V jižní Evropě byl znám již od antiky, v jižní a západní Evropě se běžně pěstuje od středověku. Na našem území byly mišpulová semena nalezena v Mostu, zachovalá ze 14. století. Její druhové pojmenování germanica je dílem Carla Linného, který se na základě rozsáhlého výskytu planých forem mišpule v Německu ve své době mylně domníval, že původní vlastí mišpule je právě Německo. Genotyp Domácí velkoplodá pochází ze zahrad v Moravském Lieskovém na Slovensku.

RŮST: nízký strom či keř rozložitého tvaru, ve vyšším věku má tendenci růst více do šířky než do výšky, dorůstá do 3 až 5 m. Listy jsou tuhé, tmavě zelené, na podzim se atraktivně zbarvují do žluta až červenohněda.

POMĚRY OPYLOVÁNÍ: samosprašná, opylovaná hmyzem, s oboupohlavnými bílými květy. Kvete během května, ve vyšších polohách i začátkem června jako jeden z posledních ovocných stromů.

PLODNOST: velmi raná (je třeba ji spíše oddalovat, aby stromy nezababčily), vysoká, pravidelná.

PLODY: středně velké až velké malvice (20–30 g, 4–6 cm), zploštěle kulovité, zelené barvy, postupně hnědnou. Zralé jsou po uhniličení buď působením mrazu, nebo při sklizni před mrazy hniličí postupně během skladování. Tehdy mají moštovou vůni a příjemně kyselou, sladkou, pikantní, kořenitou chuť. Připomínají džem či pikantní přesnídávku utrženou přímo ze stromu. Dužnina obsahuje 4–5 semen, má vysoký obsah vlákniny a pektinu.

DOZRÁVÁNÍ: středně rané, koncem října až v listopadu. Plody ponecháváme na stromě co nejdéle a pokud je sklízíme ještě tvrdé, po sklizni je ještě uložíme na 1–2 týdny do chladu a tmy. Skladované v chladu na slámě vydrží až do ledna. Nebo je sklízíme až po uhniličení silnějším mrazem, ale tehdy je třeba je rychleji spotřebovat nebo zpracovat.

VYUŽITÍ: přímá konzumace i zpracování na přesnídávky, džemy, ovocné kůže, likéry.

STANOVIŠTĚ: slunné, vyhovují jí nižší i střední polohy, roste a prospívá i ve vyšších, ideálně chráněných lokalitách. Má ráda lehčí, propustné půdy s dostatkem vápníku, při odpovídající výživě však prospívá i v méně kvalitních, těžkých a mělkých jílovitých půdách.

ODOLNOST: odrůda je mrazuvzdorná ve dřevě do cca −25 °C, uniká pozdním jarním mrazům, je odolná vůči chorobám a škůdcům. Po zakořenění velmi dobře snáší sucho, teplo i vítr.

PŮVOD: Eurasie, na Z po Anglii, na S po jih Skandinávie, na V přes Ural až po Omsk, na J po severní Španělsko, jižní Francii, střední Itálii a severní Řecko.

 
RŮST: středně rychlý. Je to dlouhověký, mohutný listnatý strom s rozložitou, hustě rozvětvenou korunou, dorůstající do výšky 20 až 40 m a šířky asi 12 m. Kůra je světlehnědá až šedá, borka tmavošedá, mělce rozpukaná do podélných pásů. Sytě zelené listy jsou souměrné, široce srdčité, po okrajích pilovité, na spodní straně šedozelené, chlupaté. Dožije se i 1000 let.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: převážně samosprašná. Žlutobílé květy jsou uspořádané ve vzpřímených vrcholících, kvetou v červnu a červenci, asi 2 týdny po květech lípy velkolisté, krásně voní.

 
PLODNOST: u volně stojících stromů středně raná, ve 12.–20. roce života, u stromů v lese pozdní, až v 25.–30. roce života.

 
PLODY: oříšky oválného tvaru, nesoucí hnědá semena.

 
DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

 
VYUŽITÍ: celý strom je velmi dekorativní, krajinotvorný, vhodný k výsadbě v zahradách, parcích a na veřejných prostranstvích, do alejí a stromořadí, jako solitéry či dvojice do krajiny ke kapličkám atd. Je to významná medonosná dřevina. Listové pupeny jsou jedlé, chutnají jako oříšky. Jedlé a velmi chutné jsou právě se rozvíjející či čerstvě rozvinuté, ještě poloprůsvitné listy – samotné či v salátech. Květy jsou jedlé i léčivé: mají protikřečové účinky, podporují pocení a vykašlávání, snižují krevní tlak, jsou uklidňující a mírně projímavé, používají se při nachlazení a proti špatnému trávení, kornatění cév, zvracení či bušení srdce. Jedlé jsou i květní pupeny či ještě měkké mladé plody, z nichž se dá vyrobit falešná čokoláda. Dřevo je měkké a velmi vhodné na řezbářství, dřevěné uhlí z větviček se používá na kreslení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné až polostín, snese i větrná místa. Upřednostňuje úrodnou, vlhkou, hlinitou, vápenitou až neutrální půdu, toleruje i mírně kyselou půdu. Nesnáší jen příliš suchou či příliš vlhkou půdu. Přirozeně roste na humózních a vlhčích půdách, v sutových a lužních lesích, v dubohabřinách. Vhodná od nížin po vyšší polohy.

 
ODOLNOST: spolehlivě mrazuvzdorná ve dřevě do -34 °C až -40 °C, silně větruvzdorná.

PŮVOD: Středomoří od Libanonu a asijské části Turecka až po Španělsko a Portugalsko, na jihu od Tuniska po Maroko. Podél Biskajského zálivu zasahuje až do západní Francie a překvapivě roste i v jihozápadním Irsku.

RŮST: středně bujný. Je to stálezelený keř nebo strom dosahující výšky 1–8 m (ve své domovině někdy až 15 m) a šířky 1–8 m, u nás spíše nižší. Kmen s červenohnědou kůrou může mít průměr až 80 cm, často je vícekmenný. Listy jsou neopadavé, řapíkaté, o rozměrech 8 × 3 cm. Mají kopinatý tvar připomínající listy vavřínu. Na lícní straně jsou lesklé, zářivě zelené, na rubu matné. Okraj listové čepele je zoubkovaný až pilovitý.

OPYLOVACÍ POMĚRY: je samosprašný, hmyzosnubný s oboupohlavnými, baňkovitými, vonnými květy, kvete v listopadu až prosinci.

PLODNOST: je brzká (3–4 roky po výsadbě), ve své domovině dosahuje ve volné krajině (ne na plantáži) 2,8–10,4 kg na keř, 75–577 kg/ha.

PLODY: malé, variabilně velké (od 1 g po 12,3 g, průměrně 3,7 g, 0,7–2 cm), kulaté, ostnité, červené bobule. Dužnina je měkká, žlutooranžová s pěti komorami s více drobnými, hnědými, hranatými semeny. Chuť je před dozráním trpká, při plném vyzrání velmi sladká, méně výrazná s příjemnou vůní. Plod obsahuje asi 20 % cukru a má velmi vysoký obsah antioxidantů.

DOZRÁVÁNÍ: podle lokality od října do prosince.

VYUŽITÍ: celá rostlina je celoročně velmi dekorativní, zejména na konci podzimu, kdy je sytě zelená a obsypaná květy i dozrávajícími plody. Kulinární využití: Plody jsou vhodné k přímé konzumaci i ke zpracování, tedy na výrobu kompotů, džemů, tzv. alicantského likéru, vína, brandy či destilátu. Léčivé využití: všechny části rostliny obsahují hodně ethyl galátu, který má silné antibiotické účinky proti mykobakteriím. Listy, kůra a kořeny jsou močopudné a působí jako ledvinné antiseptikum vhodné proti zánětu močových cest. Technické využití: Má velmi tvrdé a husté dřevo vhodné na řezbářství.

STANOVIŠTĚ: slunné, teplé, chráněné před studeným větrem a silnými mrazy. Půdu upřednostňuje kyselou, vlhkou, ale dobře odvodněnou, ale na rozdíl od ostatních druhů z čeledi vřesovcovité dobře snáší i vápník v půdě. Dobře snáší také sušší i těžkou jílovitou půdu. Je vhodný do teplých poloh, do zahrad či parků.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný ve dřevě krátkodobě do -17,5 °C, méně v květu.

PŮVOD: Francie, obec Aprémont v departementu Haute-Saône v regionu Franche-Comté, nalezena jako náhodný semenáč okolo roku 1826, pojmenována po pomologovi Boscovi.

RŮST: středně bujný, později mírný. Vytváří středně velkou, řídkou, tupě jehlanovitou či kulovitou až široce kulovitou korunu.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy až pozdě, sama je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači např.: Angoulemská, Avranšská, Clappova maslovka, Dekanka Robertova, Drouardova, Hardenpontova, Hardyho maslovka, Konferencia, Madame Verté, Magdalénka, Pařížanka, Williamsova atd.

PLODNOST: středně raná (cca 5–8 let po výsadbě), vysoká, pravidelná.

PLODY: velké, typického lahvovitého vzhledu, slupka má základní barvu světle zelenou, překrytou jemnou rzí, v zralosti má zlatožlutou až hnědooranžovou barvu. Bílá až nažloutle bílá dužnina je měkká, jemná, silně šťavnatá, máslovitá. Chuť je polosladká, výborná, kořenitá. Považuje se za jednu z nejchutnějších hrušek.

DOZRÁVÁNÍ: sklizeň ve druhé polovině září, konzumní zralost první polovina října, vydrží do listopadu. Plody větrem nepadají.

VYUŽITÍ: zejména pro přímý konzum, ale i džemy, mošty či kompoty. V době sklizně snáší velmi dobře přepravu.

STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné, vyžaduje hluboké, dobře propustné a přiměřeně vlhké, teplé půdy. V nepropustných a chladných půdách je dužnina kaménčitá a plody jsou malé. Je vhodná do teplých až středně teplých poloh.

ODOLNOST: méně mrazuvzdorná ve dřevě, středně mrazuvzdorná v květech. V teplejších polohách ji napadá obaleč jablečný, ve vlhkých, uzavřených může trpět strupovitostí, proto jí vybíráme otevřené polohy a udržujeme vzdušnou korunu.

PŮVOD: Rusko, Tomská oblast, FGUP Bakčarskoje Rosselhozakademii, uvedený na trh v r. 2012.

 
RŮST: středně bujný, dorůstá do výšky i šířky asi 1,8 m, kulovitý, je středně rozvětvený, vytváří tenčí, vzpřímeně rostoucí kosterní větve, které se ale pod váhou úrody ohýbají.

 
OPELIVOST: částečně samosprašná odrůda, pro zajištění lepšího opylení je při výsadbě vhodné kombinovat více odrůd zimolezu. Vhodní opylovači: Bakčarskij Velikan, Doč Velikana, Jugana, Silginka, Streževčanka.

 
PLODNOST: raná (od 2. roku po výsadbě), středně vysoká, průměrně 2,5 kg/keř, maximálně až 5,5 kg/keř či průměrně 8,2 t/ha a maximálně až 18,5 t/ha.

 
PLODY: velké (průměrně 1,6-1,9 g, maximálně až 2,9 g), zploštěle vřetenovité, velmi dlouhé, pravidelného, jednotného tvaru. Slupka je pevná a hrubá, fialově modrá se silným voskovitým osrněním, takže vypadají být světle modré. Chuť je výborná, vyvážená sladká s jemným kyselým akcentem, cukernatost je 13-21 °Brix.

 
ZRALOST: raná, v 2. polovině května. Plody se snadno sklízí, bez jizvy po stopce a díky pevnosti velmi dobře transportují.

 
VYUŽITÍ: k přímé konzumaci i ke zpracování na džemy, šťávy, sirupy, kompoty, do koláčů, na mrazení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné či slabý polostín, nenáročný na výběr stanoviště. Daří se mu v široké škále půd. Nevyžaduje kyselé půdy jako borůvky. Snese i mírné sucho, ale odvděčí se za dostatečnou vláhu většími plody. Vyžaduje okopávku nebo zamulčování. Vhodný do všech, i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: je silně mrazuvzdorný v dřevě i v květu.