Štěpování

Štěpujeme na zahradě, v sadu i v poli

Jaro je vhodná doba, abychom rozmnožili ty ovocné stromy, které nám nejvíce chutnají, zachránili odrůdu ze starého torza v opuštěném sadu nebo při vycházce zušlechtili plánku v poli. Jak postupovat, aby naše snažení mělo úspěch, si řekneme v následujících řádcích.

Jak vybrat správný způsob štěpování

Štěpování je velmi zásadní zásah do života každého stromu, proto se ho snažíme provádět co nejšetrněji, každému stromu na míru. Obecně je nejlepší přestěpovat mladé stromy, ještě nerozvětvené výhony či základy korunek. Samozřejmě je možné citlivě přestěpovat i starší stromy, vyžaduje to však pokročilejší zahradnické dovednosti, dostatek roubů i několik let péče na následné vyvedení, než je štěp samostatný.

Vyhýbáme se drastickým zákrokům, při nichž se běžně přestěpuje starší strom „na kmen“. I při štěpování a přestěpování platí zásada, že nevytváříme poranění, která strom nedokáže zahojit. U jabloní neděláme rány o průměru nad 10 cm, u peckovin by velikost rány neměla přesáhnout 5 cm.

Samotný způsob štěpování volíme zejména podle poměru tloušťky podpníku a roubu a také podle přítomnosti či nepřítomnosti mízy v době našeho štěpování.

Kdy štěpovat

Načasování štěpování a pořadí roubovaných druhů mnohému štěpaři dělá starosti. Staré přísloví říká, že štěpovat začínáme venku tehdy, když je štěpař schopen držet nůž, aniž by mu mrzly prsty. V našich končinách tento termín většinou připadá na konec února, kdy už můžeme kopulovat třešně, višně, postupně i švestky, meruňky, hrušky, hrušně aromatické, jeřáby i hlošiny; jako poslední si necháváme jabloně, moruše a kaštany na polovinu dubna. Pořadí roubování nám napoví i rouby uskladněné ve sklepě a postupnost jejich rašení. Má-li podpník nateklé pupeny, znamená to, že pletiva jsou aktivní, a můžeme štěpovat. Pozor — v tomto období ještě ne ledajakým způsobem! V časném jarním stádiu používáme metody, které nevyžadují přítomnost mízy. Čím déle s štěpováním otálíme, tím více budeme během léta bojovat s podrostlým podpníkem a následně nám naroste štěp s menším přírůstkem.

Broskve a mandle je možné štěpovat i v jarním období, lepších výsledků však dosáhneme při srpnovém očkování. Rouby těchto druhů totiž velmi rychle raší a hůře je udržíme ve stavu vhodném ke štěpování. Také je možné, že po jarním štěpování více trpí pryskyřičným výtokem (gummózou).

Nezapomeňme na kvalitní a pořádně nabroušené nářadí, které je nezbytným předpokladem úspěchu.

Způsoby štěpování mimo proudění mízy

Období, kdy pod kůrou stromů proudí míza, je poměrně krátké, proto každý zahradník rád sáhne i po způsobech, které její přítomnost nevyžadují. Výhodou časného štěpování je výborné zrůstání, slabší podrůstání podpníku a silný růst naštěpné části.

Spojkování (kopulace)

Jedná se o zcela základní způsob štěpování, neboť spojkový řez využíváme i při jiných způsobech — bočním plátkování, štěpování pod kůru, přemosťování a dalších. Při spojkování spojujeme roubek a podpník, jejichž průměry jsou buď stejné, nebo téměř stejné. Spoj provedeme šikmým řezem a následným přiložením obou komponent. Řez vůči pupenům není nutnou podmínkou, i když poupě přímo proti spojovacímu řezu může v mnoha případech zachránit štěp. I proto je dobré toto poupě při vázání obejít.

Zcela klíčové pro provedení vynikajícího spojkovacího řezu je natrénování si štěpařského postoje. Ruku s roubkem držíme nehybně přitlačenou na hrudi, přičemž se pohybuje jen ruka držící nůž. Tato ruka je rovněž poměrně zafixovaná, tah provádíme chrbtovým svalstvem.

Nadstavbou je spojkování s jazýčkem, tedy anglické spojkování. Tento způsob šetří práci a umožňuje dělení úkolů. Štěpař nemusí roubky hned vázat, případně jeden člověk štěpuje, druhý váže. Práce při použití anglického spojkování je podstatně lehčí a rychlejší. Pokud však štěpuje člověk osamoceně, vystačí si i s obyčejným spojkováním. Voskovat stačí ránu na horní straně roubu. Při spojkování je třeba dbát, aby řezy neměly vypouklé „bříško“, musejí na sebe dokonale přiléhat. Tento způsob je výborně použitelný při štěpování v ruce i při roubování do korunky.

Boční plátkování

Tento způsob se používá v případě, kdy je podpník tlustší než roub. Na roubu provedeme šikmý spojkovací řez. Podpník zastřihneme kolmo nůžkami nebo pilkou. Přiměříme si délku spojkovacího řezu na roubu a stejný protějšek uděláme na podpníku. V případě silnějšího průměru podpníku (3–5 cm) použijeme 2 rouby, při ještě silnějším více roubů. Na roubu musí zůstat vyčnívat půlměsíčkový pahýlek, který zajistí zahojení rány na podpníku. Vzniklé rány je třeba důkladně zavoskovat, aby nevysychaly. Metodu lze také provést s použitím jazýčku.

Štěpování do rozštěpu

Starý způsob štěpování, v minulosti používaný univerzálně. Jeho nezpochybnitelnou výhodou je jednoduchost a dobré ujímání roubů. Výsledek je dobrý zejména na podpnících tenčího průměru, kde se vzniklá rána rychle zahojí. Tímto způsobem lze dobře uplatnit i tenčí rouby. Metoda je dobře použitelná pro jádroviny, u peckovin jen na tenčích podpnících, u silnějších způsobuje rána do rozštěpu pryskyřičný výtok (gummózu).

Podpník nejprve zastřihneme kolmo pilkou nebo nůžkami, ránu očištíme žabkou. Uprostřed řezu podpník rozštěpíme do hloubky asi 4 cm. Pokud se rozhodneme tímto způsobem přestěpovat silnější podpníky, je nutné podpník ve vzdálenosti 5–6 cm od řezu stáhnout provázkem, aby se podpník nerozštěpil příliš hluboko. Roub upravíme symetricky ze dvou stran, přičemž pupen zůstane těsně nad bočními řezy. Oba řezy musí dobře přiléhat ke stěnám rozštěpu, proto jsou složitější. Do rozštěpu vkládáme 2 rouby proti sobě. Podobně jako při plátkování je nutné, aby nad úrovní rány podpníka trčely půlměsíčky. Ujistíme se, že podpník vyvíjí na roub největší tlak v místě kambia a také že spojení komponentů je v co největší délce. Všechny rány důkladně zavoskujeme.

Štěpování v době mízy

Tímto způsobem myslíme především metodu pod kůru a všechny její obměny (např. Tittelova metoda). Štěpování pod kůru je obecně méně náročné na techniku řezu, proto s ním většinou začínáme při získávání prvních zkušeností. Vyžaduje však velkou trpělivost a pozorovací talent, protože musíme správně vystihnout dobu proudění mízy. A to se často nedaří. Například třešně můžeme spojkovat už v únoru, ale dostatek mízy pro štěpování pod kůru může nastat až v druhé polovině dubna. Jak zjistíme, že je vhodný termín pro tento způsob? Nad předpokládaným místem štěpování provedeme zkušební zářez do kůry – ta se musí zcela oddělit od dřeva. Pokud se kůra jakkoli trhá a pásky kůry zůstávají přilepené na dřevě, můžeme se snažit, jak chceme, ještě nenastal správný čas.

Tímto způsobem přestěpujeme podpníky silnější než roub. Při přestěpování stromů na jinou odrůdu jsou největší přípustné rány na hlavách u jádrových dřevin 10 cm, u peckovin 5 cm.

Postup začíná řezem kolmým na podpník a následným uhlazením ostrým nožem. Počet roubů volíme podle tloušťky podpníku. Při podpníku silném méně než 2,5 cm postačí jeden roub. Při průměru do 5 cm stačí 2 rouby proti sobě. U silnějších podpníků používáme 3 a více roubů, aby byl celý obvod řezu rovnoměrně vyživován a rána se zahojila.

Kůru nařízneme kolmo na první řez v délce asi 3 cm. Kůru oddělíme od dřeva. Roub zastřihneme spojkovacím řezem a na spodní straně roubu uděláme malý řez proti velkému, aby se kůra na konci roubu při zasouvání pod kůru nevyhrnula. Roub zasuneme pod otevřenou kůru podpníka. Půlměsíčkový pahýlek na roubu zůstane opět nad úrovní řezu podpníka. Vázání při tomto způsobu musí být opravdu těsné, aby kambium vrstev těsně přiléhalo. Také voskování musí být důkladné.

Metodou pod kůru můžeme použít kromě přestěpování silnějších podpníků také při přemosťování ran na kmeni způsobených okusem nebo jiným poškozením. Použít můžeme buď rouby příslušného druhu, nebo výhony vyrůstající pod místem poranění.

Co je základem úspěchu štěpování?

Aby se roub ujmul, musí dojít ke zrůstání, tedy vyplnění všech mezer mezi podpníkem a roubem hojivým pletivem – kalusem. Předpokladem zrůstání je co nejvyšší míra překrytí vrstvy kambia na podpníku s vrstvou kambia na roubu. Tyto vrstvy se téměř dokonale kryjí při spojkování, naopak při štěpování pod kůru se kryjí minimálně. Tento problém nižšího překrytí kambiálních vrstev při štěpování pod kůru se snaží řešit např. Tittelův způsob štěpování pod kůru.

Proč se mi jarní štěpování nepovedlo?

Nejčastější příčinou neúspěchu není ani tak nekvalita řezu, spíše se pod nezdar podepíše výběr nesprávného způsobu štěpování – např. štěpování pod kůru v době, kdy není přítomna míza. Tento neúspěch je velmi častý u třešní, které přes brzké rašení nastupují do plné mízy relativně pozdě, často až ve druhé polovině dubna. Nezanedbatelnou roli mohou sehrát i špatně uskladněné rouby: buď předčasně vyrašené, nebo naopak vysušené.

Proč roub jen vykvetl?

Pokud nám vykvete roub při štěpování jabloní a hrušní, nic se neděje. Tyto druhy obsahují smíšené pupeny – stačí květy vyštipnout a následně nám krásně vyroste letorost. Jiná situace nastává u peckovin, kde se na bočních pupenech jednoročního dřeva mohou vyskytovat pouze květová poupata (zejména u třešní a višní, ale princip platí pro všechny peckoviny, výjimky samozřejmě existují). Chceme-li zachránit starou višeň, může se stát, že nám roky rouby jen vykvetou. V pověstech zahrádkářů se občas setkáme s téměř mýtickými příběhy o nemožnosti zaštěpování konkrétního stromu. Přitom recept na úspěch je jednoduchý – na roubu peckovin (např. višní a třešní) nesmí být pouze boční pupeny, ale měl by obsahovat i pupen vrcholový. Pokud nasekáme tenké rouby ze starých stromů, tato zásada se může stát klíčovou. Při odběru roubů z mladých stromů je zakládání květů v bočních poupatech méně pravděpodobné.

Štěpováním to nekončí

Pokud jsme zaštěpovali hruškovou plánku v přírodě nebo očkovali broskvoní semenáček na zahradě a nemusíme ho přesazovat, máme bezesporu výhodu bujného růstu a rychlého vývoje mladého stromu. I tak se však musíme během roku ke stromu začátkem léta vrátit, abychom uvolnili a sundali úvaz. Po několik následujících let zase na jaře provádíme řez. Tři až čtyři roky po štěpování by už štěp vysazený na trvalém místě měl být dostatečně vyvinutý (nutno podotknout, že ne vždy), aby pár let vydržel i bez naší intenzivní péče. Nejdéle péče vyžadují stromy přestěpované „na hlavu“, tedy většinou způsoby, kde bylo použitých 2 a více roubů (do rozštěpu, pod kůru, boční plátkování). Při následné výchově štěpu dochází k zkracování výhonů, opakovanému čistění podpníku, odstraňování konkurenčních výhonů a snižování počtu původních roubů na hlavě. Počáteční vyšší počet roubů má za cíl zabezpečit dostatečné vyživení a růst kalusu po celém obvodu rány. Pokud je vše v pořádku, rána se v průběhu 2–4 let úplně zahojí novým kalusem.

Štěpování ze stromu na strom

Výborný způsob štěpování nejen pro lenivé zahradníky ☺. Při tomto způsobu odpadá pracné ukládání roubů do sklepa a opakovaná kontrola jejich stavu. Je výborně použitelný, pokud rouby nepotřebujeme daleko a dlouho přesouvat – např. mezi sousedními zahradami. Čím více jsou rouby narašené, tím dříve je třeba je zaštěpit. Pokud z pupenů vyraší lístky, je lepší už ukončit štěpování a kochat se krásou jarní přírody. Stále však můžeme zajít do sklepa a pokračovat ve štěpování roubami uskladněnými ☺. Hurá do štěpování!