Zimolez kamčatský Jugana

PŮVOD: Rusko, Tomská oblast, FGUP Bakczarskoje Rosselhozakademii, jako mezidruhový hybrid Lonicera kamtschatica х Lonicera Turczaninowii 1-39-23 vyšlechtili šlechtitelé I. K. Gidzjuk, N. V. Savinkova, A. P. Pavlovskaja a A. T. Tkačeva. Na trh byl uveden v roce 2010.

 
RŮST: středně bujný, kompaktní, kosterní větve rostou vzpřímeně, vytváří kulovité až rozložité keře s výškou průměrně 1,5 m a šířkou až 1,9 m. Řez do 5 let pouze sanitární (poškozené nebo vylomené výhony), poté i zmlazovací či prosvětlovací řez v předjaří.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašná odrůda, pro zajištění lepšího opylení je při výsadbě vhodné kombinovat více odrůd zimolezu. Vhodní opylovači: Bakčarskij Velikan, Doč Velikana, Streževčanka, Vostorg.

 
PLODNOST: raná (od 2. roku po výsadbě), středně vysoká až vysoká, pravidelná, průměrně 3,5 kg z keře (maximálně 6,5 kg/keř), 11,5 t/ha (maximálně až 21,5 t/ha).

 
PLODY: středně velké až velké (průměrně 1,4 g, max. 1,8 g), džbánovitého tvaru s tupým koncem, pravidelné ve velikosti i tvarem, pevné. Slupka je tmavě fialová až téměř černá se silným ojíněním, poměrně tenká. Chuť je sladká, dezertní, jedna z nejchutnějších ruských odrůd s vysokým obsahem cukru (13-21 °Brix).

 
DOZRÁVÁNÍ: středně rané, ve 2. polovině května. Plody nepadají. Jsou vhodné na ruční i mechanizovaný sběr. Odtrh je suchý a lehký. Plody dobře snášejí přepravu.

 
VYUŽITÍ: na přímou konzumaci i na zpracování na džemy, šťávy, sirupy, kompoty, do koláčů, na mrazení.

 
STANOVIŠTĚ: slunné či lehký polostín, nenáročný na výběr stanoviště. Daří se mu v široké škále půd. Nevyžaduje kyselé půdy jako borůvky. Snese i mírné sucho, ale odvděčí se za dostatečnou vláhu většími plody. Vyžaduje okopávku nebo mulčování. Vhodný do všech, i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: silně mrazuvzdorný ve dřevě i v květu, silně odolný vůči padlí jabloňovému (Podosphaera leucotricha) a vůči plísni šedé (Botrytis cinerea), velmi silně odolný vůči mšicím (Semiaphis lonicerae).