Listnaté keře

Opadavý keř nebo keřovitě rostoucí strom dorůstající do výšky 4 m. Vstřícné, laločnaté, po okraji tupě zubaté listy se podobají javorovým listům a na podzim se zbarvují ze světle zelené do červenofialové. Keř kvete od června do července a zaujme nádhernými velkými, bílými květenstvími. Plody tvoří jednosemenné kulovité peckovičky, které jsou zpočátku tuhé, bělavé s červeným líčkem, později měkké, karmínově červené. Velikost 10–15 mm. Semínko uvnitř peckovičky dozrává od září do října. Plody jsou hořké chuti a obsahují jedovaté látky, ale mají i léčivé účinky. Vysazuje se pro zpevnění břehů potoků a řek a při parkových úpravách. Zaujme především nápadnými bílými květy, atraktivními červenými plody a na podzim krásně zbarvenými, tmavofialovými listy. Plody jsou potravou pro ptactvo. V léčitelství se využívají plody a kůra kaliny. Přirozený výskyt v těžších jílovitých půdách, lužní lesy, vlhčí listnaté lesy, křoviny, meze. Nížiny až polohy do 1300 m n. m. Původní rozšíření: Evropa, Malá Asie, severní Afrika.

Původní euroasijská dřevina, vhodná pro slunná místa v parcích. Na jaře vyniká bílými květy, v létě krásnými plody a na podzim zbarvením listů. Plody jsou atraktivní pro ptactvo. Stromovitý keř hustého, kulovitého vzrůstu, dorůstající do výšky cca 4 m.
Nenáročná, atraktivní dřevina vhodná pro slunná místa v parcích. Na jaře vyniká bílými květy, v létě krásnými plody a na podzim zbarvením listů. Stromovitý keř hustého, kulovitého vzrůstu, dorůstající do výšky cca 4 m. Kůra je zpočátku hladká, šedohnědá, později podélně rozpukaná. Listy se na podzim zbarvují ze zelena do hnědočervena. Keř kvete v květnu velkými shluky smetanově bílých, vonných květů. Plody tvoří drobné (7–10 mm), zploštělé peckovičky s lesklou slupkou – zpočátku zelené, v srpnu se barví na světle červené, později až černé. Plody jsou atraktivní pro ptactvo. Odolnost vůči suchu i mrazům. Světlomilná, teplomilná dřevina. Stanoviště slunné/polostín, křovinaté stráně, skalnaté suché svahy, vápenité půdy. Výskyt na Slovensku od nížin až do 1300 m n. m. Původní rozšíření: Evropa, Malá Asie, severní Afrika.

PŮVOD: Spojené království, Anglie, Gloucestershire, v zahradě Hidcote Manor Garden ho začátkem 20. století vybral Lawrence Johnston. Je to hybrid druhů Hypericum addingtonii × H. calycinum × H. hookerianum.

RŮST: umírněný, je to poloopadavý či opadavý keř, v oblastech s teplými zimami dorůstá do výšky i 120 cm, v chladnějších oblastech nadzemní část vymrzá a z kořenů se obnovuje do výšky 45-60 cm. Má zelené, kopinaté listy dlouhé až 6 cm a načervenalé, tenké větve.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomý, samosprašný s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi dlouho a bohatě od června do září velkými (6-7 cm), jemně voňavými, pětičetnými, žlutými, voskovitými květy v tvaru misky v květenstvích po až 6 květů. V uprostřed je množství velkých, výrazných tmavožltých tyčinek plných pylu, který je aktraktívny pro množství druhů hmyzu.

PLODNOST: raná, pravidelná, vysoká.

PLODY: malé, nejedlé, ale dekorativní, kulovité, hnedočervené či oválné bobule s průměrem 0,8-1,5 cm.

DOZRÁVÁNÍ: v září a říjnu.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní zejména během kvetení v létě a po dozrání plodů na podzim, ale i načervenalé větve jsou ozdobné během zimy. Používá se jako solitéra, ale zejména jako půdopokryvná rostlina nebo do nízkých živých plotů či jako lem záhonů v malých i větších zahradách, parcích, městské zeleni či do strešných zahrad. Je kvalitním zdrojem pylu pro hmyz během celého léta. Kvetoucí větve a zejména větve s plody se často využívají ve floristike.

STANOVIŠTĚ: sluneční až polostín, snáší širokou škálu půd, včetně suchých kamenitých a písčitých. Je vhodný zejména do teplých a středně teplých či chráněných chladných lokalit, kde je třeba počítať spíše se raným jarním zrezaním k zemi.

ODOLNOST: je mrazuvzdorný do asi -29 °C v keři, do asi -23 °C v dřevě nadzemní části, v květu uniká spolehlivě pozdním jarním mrazům. Je silně větruodolný, po zakořenění i suchovzdorný a dobře snáší i znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pravděpodobně pochází z jihovýchodní Číny, od provincie Jün-nan až po pobřežní provincii Šan-tung, kde roste podél vodních toků v horských lesích, v křovinaté pobřežní vegetaci i v okolí cest, v nadmořské výšce pod 1000 m n. m. Odrůda Blush Pink pochází z USA, Texas, Magnolia, Magnolia Gardens Nursery, objevena jako nekvetoucí mutace odrůdy Firepower v in-vitro množírně této školky v roce 2004. Synonyma: Aka.

RŮST: umírněný, kompaktní, je to stálezelený až poloopadavý keř dorůstající do výšky jen 75 cm a šířky 90 cm. Nové listy mají růžový nádech a uchovávají si ho po celý rok, kdy konečně zezelenají do tmavé zelené. Takže od jara do léta má keř zelené listy překryté na povrchu narůžovělými listy letorostů, v zimě se všechny listy zbarví do červena. Název odrůdy "Aka" znamená v japonštině "červený". V chladnějších oblastech (USDA zóna 6 a méně), listy částečně nebo úplně na zimu opadávají.

OPYLOVACÍ POMĚRY: tento kultivar netvoří květy.

PLODNOST: netvoří květy ani plody.

PLODY: žádné.

ZRÁNÍ: netvoří plody.

VÝSADBA: je to zejména v teplých oblastech listem celoročně okrasná dřevina, která se dá pěstovat jako solitéra, ale nejlépe vynikne ve skupině či v nízkém, neformálním živém plotě, jako lem záhonů v zahradách, parcích či jiné městské zeleni, ale i na balkonech a terasách.

STANOVIŠTĚ: slunečné až polostín, snese i silnější zastínění, ale nejlépe se vybarvuje na přímém slunci s určitým zastíněním odpoledne. Preferuje středně úrodné, humózní, středně vlhké, dobře odvodněné půdy, ačkoli toleruje širokou škálu půd. Je vhodná zejména do teplých a středně teplých poloh.  

ODOLNOST: je mrazuvzdorná ve dřevě do -20,6 až -23,3°C, při teplotě pod 12°C opadávají listy. Dobře zakořeněné rostliny tolerují do určité míry i sucho. Nezvykne u nás trpět chorobami a škůdci. Jen v zásadité půdě se může na listech projevit chloróza.

PŮVOD: druh je dosti proměnlivý a pochází ze severní Evropy, Asie a Severní Ameriky, ve střední a západní Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě jako glaciální relikt. Odrůda Goldfinger pochází z Holandska, Gorsselu, kde ji vyšlechtil H. Knol a na trh uvedl v roce 1970.

RŮST: středně bujný, s hustým, kulovitým habitem, v porovnání s jinými odrůdami mochny křovité je bujnější. Je to opadavý keř dosahující výšky 0,9–1,2 m a šířky 1,2–1,5 m. Listy jsou složené, obvykle tvořené pěti úzkými, kopinatými, šedozelenými až modrozelenými lístky.

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. V rámci mochniček začíná rozkvétat středně brzy, od června do října či prvních silnějších mrazů velkými (4–5 cm), zlatožlutými květy s 5 okvětními lístky a množstvím ozdobných tyčinek.

PLODNOST: raná, vysoká.

PLODY: drobné, chlupaté, nejedlé nažky.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do října.

VYUŽITÍ: rostlina je dekorativní olistěním i dlouhým kvetením a používá se zejména jako keřovitý okraj záhonů, na nízké živé ploty, jako pastva pro různé opylovače, v zahradách, parcích a jiné městské zeleni, i jako protierozní dřevina na svazích. Kulinární využití: sušené listy se používají jako náhrada čínského čaje.

STANOVIŠTĚ: slunné, polostín, preferuje dobře odvodněnou hlinitou půdu, preferuje zásaditou půdu, ale snese i mírně kyselou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuodolný ve dřevě až do -42,8 °C až -45,6 °C, květy po slabších mrazech na podzim pokračují v kvetení. Po zakořenění je dobře odolný vůči suchu. Nezvykne trpět chorobami, někdy se může vyskytnout padlí, listové skvrnitosti či v nedostatečně odvodněné půdě zahnívání kořenů.

PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200817 a v Evropě se používá název Flowerfesta® Pink.

 
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.

 
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

 
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

 
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s bíle kvetoucí odrůdou Flowerfesta® White.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.

PŮVOD: Nizozemsko, vyšlechtil jej André van Nijnatten v roce 2013 jako odrůdu šeříku Meyerova (Syringa meyeri syn. Syringa pubescens subsp. pubescens) pod názvem Annys200810 a v Evropě se používá název Flowerfesta® White.

 
RŮST: mírný, kompaktní, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky asi jen 125 cm. Listy jsou menší (dlouhé 3-5 cm), kulatě vejčité, šťavnatě zelené.

 
OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavními květy opylovanými hmyzem. Kvete opakovaně: koncem května přibližně 3 týdny a znovu v létě velkými latami drobných, bílých, sladce vonících květů, případně ještě jednou na podzim. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout.

 
PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

 
PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

 
DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

 
VYUŽITÍ: nádherný okrasný kompaktní šeřík obzvláště vhodný do malých zahrad i na balkóny či střešní zahrady. Samozřejmě parádu udělá i ve velkých zahradách či parcích, například v kombinaci s růžově kvetoucí odrůdou Flowerfesta® Pink.

 
STANOVIŠTĚ: slunné nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

 
ODOLNOST: mrazuodolný do -28 °C. Je lépe odolný vůči padlí než starší odrůdy.

PŮVOD: Francie, Nancy vyšlechtil ho Victor Lemoine v roce 189O jako jednu z prvních plnokvětých odrůd odrůdu šeříku obecného (Syringa vulgaris) a pojmenoval ho po své manželce Emile Lemoine. Získal více významných ocenění, např. v roce 1891 RHS Award of Merit, v letech 1937 a 1993 Award of Garden Merit také od RHS (britské Královské zahradnické společnosti) a v roce 1897 First Class Certificate. Synonyma: Mme Lemoine, Mad. Emile Lemoine, Mad. Lemoine.

RŮST: středně bujný až umírněný, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 2-3 m a šířky 2-2,5 m. Mladé letorosty jsou zelené. Stará kůra je šedohnědá a ve vyšším věku se po malých kouscích odlupuje. Listy jsou široce vejčité, dlouhé 9-12 cm, zelené až strednezelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete velmi bohatě v 1. polovině května dlouhými a relativně širokými (15-22x10-14 cm) latami středně dlouhých (cca. 1,7 cm dlouhých), silně a příjemně voňavých květů. Na jednom větvičce jsou až 4 laty. Květní pupeny jsou svetlozelenožlté. Otevřené květy jsou čistě bílé a plné úzkych lístků. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: nádherný okrasný šeřík vhodný do zahrad i parků, do volně rostoucího živého plotu i jako solitéra. Jako krásná a velmi voňavá odrůda je velmi vhodná i na řez do vázy. Je atraktivní i pro opylovače. Kulinární využití: sladká vůně květů jejich předurčuje na použití do sladkých jídel a do nápojů, vůni uchováme v kandizovaných květech, v šeříkovém cukry, sirupu či želé. Můžeme ho přidávat do krémů i do cesta koláčů. Kosmetické využití: k výrobě hydrolátů či éterického oleje do parfémů, pot pourri. Technické využití: z listů se dá získat zelené a hnědé barvivo, z větviček žlutooranžové. Dřevo ze starších větví se chutnaly používalo k výrobě píšťal.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou, výživnou, humózní půdu, neutrální až mírně zásaditou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -28 °C až -30 °C, středně mrazuvzdorný v květních pupenech a květech. Může ho napadat bakteriální skvrnitost listů (Pseudomonas syringae), fytoftora, václavky, padlí. Prevencí je sluneční stanoviště s dobrým prouděním vzduchu.

PŮVOD: severní Írán a Azerbajdžán, kde roste ve smíšených lesích v nižších nadmořských výškách (200–800 m n. m.).

RŮST: středně bujný, rozložitý. Je to opadavý keř nebo menší strom dorůstající do výšky 5-13 m. Borka je hnědošedá, odlupuje se ve větších plátech a zanechává po sobě skvrny, které pomalu tmavnou. Listy rostou střídavě, jsou jednoduché, na vrcholu tupé a zaoblené, dlouhé 5–20 cm, poměrně tuhé a kožovité, po obou stranách chlupaté. Raší brzy a dlouho drží na větvích. Na podzim se vybarvují do oranžova až červena. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: pravděpodobně samosprašná, hmyzem a zejména větrosnubná, kvete v březnu až dubnu před rašením listů oboupohlavnými, drobnými, žlutými květy s pětidílným kalichem a nápadně červenými tyčinkami. 

PLODNOST: středně raná, začíná v 8-15 letech věku stromu.

PLODY: dřevnaté pukavé tobolky, nejedlé.

DOZRÁVÁNÍ: v září až listopadu.

VYUŽITÍ: keř či strom okrasný květy i listy, zejména na podzim, ale i borkou během zimy, vhodný do středně velkých a velkých zahrad, parků či jiné městské zeleně, včetně alejí či živých plotů. Je vhodný i na zpevnění svahů a jejich ochranu proti erozi. Má velmi tvrdé a vůči hnilobě odolné dřevo, které se tradičně používalo v stavebnictví a výrobě násad nářadí

STANOVIŠTĚ: nejlépe sluneční, snese polostín. Preferuje středně úrodnou, mírně kyselou, středně vlhkou, dobře odvodněnou půdu, ale snese širokou škálu půdních podmínek. Je vhodná do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná v dřevě do -29°C až -34 °C, silně větruodolná, velmi dobře snáší i znečištění ovzduší, vysoké teploty a sucho. Obvykle netrpí u nás trpět chorobami ani škůdci. 

PŮVOD: Evropa od Španělska, Irska a Francie až po řeku Ob, Altaj a Ťan-Šan, Malá a Střední Asie, Atlas v severní Africe. Naše domácí dřevina rostoucí v pahorkatinách relativně hojně na okraji lesů, v křovinách, světlých lesích a na pastvinách.

RŮST: středně rychlý, je to keř nebo nízký strom vysoký do 7 m a široký asi 3 m, s nepravidelnou korunou. Větve vyrůstají v pravém úhlu, jsou protistojné, lesklé a holé. Kůra mladých větviček je hladká, světle hnědá, později černohnědá. Listy jsou protistojné, kulaté až elipsovité, na okraji drobně pilovité.

OPELOVACÍ POMĚRY: cizosprašný, dvoudomý, tedy na jedné rostlině se tvoří buď samčí nebo samičí květy, takže k dosažení plodů jsou potřebné samčí i samičí rostliny. Květy tvoří v paždích listů 2–8-květé nepravé okolíky, příjemně vonící, kvetou v květnu až červnu, někdy se kvetení protáhne až do srpna.

PLODÍ: brzy, hojně, pravidelně. 2,1 m vysoký keř umí vytvořit až 1455 plodů.

PLODY: malé kulaté peckovice s průměrem 6-10 mm, které při zrání mění barvu ze zelené na černou. Každá peckovice obsahuje zelenou nebo černofialovou lepivou dužinu a 3-4 pecky.

DOZRÁVÁNÍ: v září až říjnu.

VYUŽITÍ: zejména do přírodních, ale i přísněji stříhaných živých plotů přírodních větších i menších zahrad, do mezí a větrolamů ve volné krajině, případně do parků. Je považován za dobrou nektarodárnou i pylodárnou dřevinu. Květy, plody i kůra se použijí v lidovém léčitelství jako projímadlo. Z nezralých plodů se může získat zelené barvivo, které se po smíchání s arabskou gumou dá využít jako vodová barva. Z kůry se zase může získat žluté barvivo. Dřevo je pěkně mramorované a dá se využít v soustružnictví.

STANOVIŠTĚ: slunečné nebo polostín. Je nenáročný na půdu, upřednostňuje lehčí, kyprou humózní, mírně kyselou půdu, dobře však snáší i vápenitou.

ODOLNOST: silně mrazuodolný ve dřevě do -45 °C. Je silně odolný vůči větru a znečištění ovzduší.

PŮVOD: areál původního druhu se rozkládá od Středomoří a J střední Evropy (zasahuje až na Slovensko) přes Kavkaz a západní Himálaj až po Čínu. V Evropě roste na výslunných kamenitých svazích v nížinách a pahorkatinách, v dalších částech areálu potom nejčastěji v horských lesích a křovinách od 700 do 2400 m n. m. Odrůda pochází z Holandska, Boskoop, školka Lombarts Nursery kolem poloviny 20. století, už v roce 1953 byla uvedena na trh v USA. Synonyma: Kromhaut.

RŮST: bujný, je to keř nebo menší strom dorůstající do výšky a šířky 3-5 m, lze řezem vytvarovat na živý plot s výškou 1,8 m. Má okrouhle vejčité listy tmavopurpurovej barvy s červeným okrajem a s vystupující červenou žilnatinou, které se krásně vyjímají vedle žlutozeleně či tmavě zeleně zbarvených kultivarů. na podzim se listy zbarví do odstínů oranžové a červené. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete malými, žlutými květy na dlouhých stopkách v koncových latách od května do června.

PLODNOST: relativně nízká, ostatní opadávají.

PLODY: tmavohnědé peckovice s trvalým kalichem velmi ozdobné dlouhými stopkami, které spolu se stopkami opadnutých nevyvinutých plodů a postranními větvičkami květenství ochlupatí (= obrostou trichomy) a sčervenejú, takže celé souplodí vypadá jako červenavým obláček kouře nebo jako paruka. Z toho je odvozen i anglický název (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Po dozrání se odlamuje celé souplodí a slouží jako létací aparát.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina, která se uplatní jako solitéra v menších i větších zahradách či parcích, ale i do živého plotu, zejména v kombinaci s jinými odrůdami škumpy - např. s žlutozelenolistou Golden Spirit® nebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využití: z květů a listů se získává esenciální olej s mangovou vůní. Z kořene a kmene se získává ne příliš trvanlivé žluté barvivo "mladý fustik", které se používalo od renesance až do objevení syntetických barviv v 19. století. Dřevo, označované také jako "uherský fustik" či "fisetové dřevo", se používalo zejména k výrobě intarzií nábytku či rámů na obrazy. Listy a kůra jsou dobrým zdrojem tříslovin. Větvičky se dají použít v košíkářství.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín. na půdu není náročná, snese většinou půd, ale preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ne příliš výživnou. Je vhodná do teplých a středně teplých poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do asi -20 °C. Květní pupeny mohou někdy poškodit pozdní jarní mrazy. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Je dobře odolná i vůči větru, vysokým teplotám či znečištění ovzduší. Většinou netrpí chorobami či škůdci, ojediněle václavkami či verticíliovou hnilobou nebo v přílišném suchu padlím.

PŮVOD: areál původního druhu se rozkládá od Středomoří a J střední Evropy (zasahuje až na Slovensko) přes Kavkaz a západní Himálaj až po Čínu. V Evropě roste na výslunných kamenitých svazích v nížinách a pahorkatinách, v dalších částech areálu potom nejčastěji v horských lesích a křovinách od 700 do 2400 m n. m. Odrůda pochází z Holandska, školka Kolster, vyšlechtil ji Hendrik Kolster v roce 1997.

RŮST: umírněný, je to kompaktní keř nebo menší strom dorůstající do výšky a šířky až 2-2,5 m, lze řezem vytvarovat na živý plot s výškou 1,8 m či méně. Má okrouhle vejčité zelené listy s vystupující, světlezelenou žilnatinou, které se krásně vyjímají vedle světle zeleně či červeně zbarvených kultivarů. na podzim se listy zbarví do odstínů oranžové a červené. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete malými, žlutozelenými květy na dlouhých stopkách v koncových latách od května do června.

PLODNOST: relativně nízká, ostatní opadávají.

PLODY: tmavohnědé peckovice s trvalým kalichem velmi ozdobné dlouhými stopkami, které spolu se stopkami opadnutých nevyvinutých plodů a postranními větvičkami květenství ochlupatí (= obrostou trichomy), takže celé souplodí vypadá jako obláček růžovokrémového kouře nebo jako paruka. Z toho je odvozen i anglický název (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Po dozrání se odlamuje celé souplodí a slouží jako létací aparát.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina, která se uplatní jako solitéra v menších i větších zahradách či parcích, ale i do živého plotu, zejména v kombinaci s jinými odrůdami škumpy - např. s purpurovolistou Royal Purple nebo žltozelenolistou Golden Spirit®. Technické využití: z květů a listů se získává esenciální olej s mangovou vůní. Z kořene a kmene se získává ne příliš trvanlivé žluté barvivo "mladý fustik", které se používalo od renesance až do objevení syntetických barviv v 19. století. Dřevo, označované také jako "uherský fustik" či "fisetové dřevo", se používalo zejména k výrobě intarzií nábytku či výrobu rámů na obrazy. Listy a kůra jsou dobrým zdrojem tříslovin. Větvičky se dají použít v košíkářství.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín. na rozdíl od jiných odrůd se žlutozelenými listy dobře snáší i plné slunce bez popálení listů, pokud půda není příliš suchá. na půdu není náročná, snese většinou půd, ale preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ne příliš výživnou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do asi -25 °C. Květní pupeny mohou někdy poškodit pozdní jarní mrazy. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Je dobře odolná i vůči větru, vysokým teplotám či znečištění ovzduší. Většinou netrpí chorobami či škůdci, ojediněle václavkami či verticíliovou hnilobou nebo v přílišném suchu padlím.

PŮVOD: druh pochází ze střední a východní Číny, Korejského poloostrova a Japonska, kde roste v lesích a na jejich okrajích, na lesnatých svazích, na mýtinách, v roklích a horských údolích, na březích vodních toků, v horách i nad hranicí lesa, v nadmořské výšce 700–4000 m n. m. Do Evropy byl přivezen poprvé v roce 1870. Odrůda Fenna PBR pochází z Holandska, Boskoop, vyšlechtil ji Herman Geers v letech 2005 až 2009 (křížení a selekce). je právně chráněna.

RŮST: umírněný, kompaktní. Je to opadavý keř s hustou kulovitou korunou dorůstající do výšky jen 25-30 cm a šířky 30 cm. Listy mají při rašení bronzový nádech, později jsou jasně zelené, svěží barvy, podlouhlé, jemně zoubkované na okrajích.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete velmi dlouho, od konce května do začátku září. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžové barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře do skupinových výsadeb s jinými tavolníky vyšší výšky, do skalek, lemů záhonů, jako půdopokryvná dřevina na zpevňování svahů, ale i do květináčů na balkony a terasy apod. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě do -35 °C až -40 °C. Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, roztoči nebo mšice během sucha. Je velmi odolný vůči padlí. Velmi dobře snáší a městské znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh má původ ve východní Asii (Japonsko, Čína a Korea). Původ odrůdy Goldflame je neznámý, zřejmě pochází z USA nebo Holandska ze začátku 70. let 20. století.

RŮST: středně bujný, hustý, vzpřímeně rostoucí keř s kompaktním kulovitým tvarem, který má na jaře atraktivní letorosty s bronzovým nádechem. Ty postupně mění barvu na žlutozelenou a na podzim se mění na zářivě měděně oranžovou. Dorůstá do výšky 60-80 cm a šířky 80-100 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od června do července. Tvoří ploché květenství – chocholíky růžovočervené barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů, skalky). Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy a městskému znečištění.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný (přežívá teploty do -35 °C až -40 °C). Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, padlí nebo mšice. Je dobře odolný vůči vysokým teplotám.

PŮVOD: Nórsko, Hedmark, Nes, školka Grefsheim Planteskole, mezidruhový kříženec Spiraea cana x Spiraea hypericifolia nalezený v roce 1949. V roce 1993 získal cenu Award of Garden Merit britské Královské zahradnické společnosti.

RŮST: bujný, je to opadavý keř charakteristický hustým, previsnutým a fontánovitým růstem, přičemž jeho větve se elegantně ohýbají směrem dolů. Dorůstá do výšky a šířky přibližně 1,5–2 metry. Protože kvete na loňském dřevě, odstraňují se jen staré nebo poškozeny větve a keř se může mírně presvetliť pro udržení tvaru a lepší cirkulaci vzduchu. Vyhněte se silnému řezu, který by narušil jeho přirozený převislý habitus.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od dubna do května. Větve jsou zcela pokryté drobnými, voňavými bílými květy, uspořádanými v hustých chocholících po celé jejich délce.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (solitéry, skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů) do menších i větších zahrad, parků, jiné městské zeleně včetně teras či balkonů. Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Upřednostňuje plné slunce pro bohatší kvetení, ale dobře roste i v mírném polostínu. Dobře snáší různé klimatické podmínky i typy půd, za předpokladu, že jsou dobře propustné. Nesnáší přemokření. Roste v písčitých i hlinitých půdách a toleruje kyselé i zásadité prostředí. 

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do -34 °C. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, padlí nebo mšice. Po zakořenění dobře snáší i sucho a toleruje i znečištění ovzduší.

PŮVOD: druh pochází ze střední Číny, provincií An-chuej, Che-nan, Chu-pej, Kan-su, Šan-si a Šen-si, kde roste v nadmořské výšce od 300 do 1400 m n. m na horských svazích, v křovinách, na okrajích cest, mezi skalami. Poprvé ji vědecky popsal Karl Graebner až v roce 1901. Do Evropy se dostala na začátku 20. století. Rodový název připomíná německého botanika Richarda Kolkwitze, druhový latinský znamená doslova líbezná. Odrůda Pink Cloud pochází ze Spojeného království, Surry, kde byla v roce 1946 vybrána v zahradě britské Královské zahradnické společnosti ve Wisley.

RŮST: středně bujný, je to opadavý, bohatě větvený keř s hustě olistěnými větvemi. Dorůstá do výšky 1,5-3 m a šířky 2,5-4 m. Má protistojné, jednoduché listy s krátkými stopkami, jejich čepel je kopinatá až oválná.

OPYLOVACÍ POMĚRY: jednodomá, minimálně částečně samosprašná až samosprašná, hmyzem opylovatelná s oboupohlavnými květy. Kvete od května do června květy, které jsou na rozdíl od botanického druhu mírně větší a také se objevují ve větším množství v květenstvích. Mají zvonkovitý tvar, jsou narůžovělé s výraznou žlutou síťovitou kresbou, obsahují hodně pylu a nektaru a jsou velmi atraktivní pro hmyz: včely, pestřenky, čmeláky či motýly.

PLODNOST: nepěstuje se pro plody, ale do plodnosti vstupuje brzy (2-4 roky po výsadbě), plodnost je pravidelná a vysoká.

PLODY: malé tobolky (5-8 mm) vejčitého tvaru, chlupaté a hnědé, obsahují 1 semeno.

DOZRÁVÁNÍ: od srpna do září.

VYUŽITÍ: jako keř okrasný zejména během pozdního jara květem atraktivním nejen pro nás, ale i pro opylovače a včely medonosné, je vhodná do menších i větších zahrad jako solitera, ale i do živých plotů, parků či jiné městské zeleně, ale i do včelínů pro zpestření pastvy po odkvětu ovocných dřevin. V zimě může plnit okrasnou funkci i díky zajímavě odlupující se kůře na starším dřevě.

STANOVIŠTĚ: slunečné či polostín, chráněné před větrem. Půdu preferuje středně úrodnou, dostatečně vlhkou, ale dobře odvodněnou, nesnáší přemokřenou těžkou půdu.

ODOLNOST: je silně mrazuodolná v dřevě až do -34 °C, v květu obvykle uniká pozdním jarním mrazům. Nezvykne trpět chorobami či škůdci, občas ji mohou napadnout mšice.

PŮVOD: Francie, Nancy vyšlechtil ho Victor Lemoine v roce 1896 jako jednu z prvních plnokvětých odrůd odrůdu šeříku obecného (Syringa vulgaris) a pojmenoval ho po Victorovi Charlesovi Joly, francouzském lékaři, hoteliérovi a spisovateli zahradnické tematike. Synonymum: Chas Joly.

RŮST: středně bujný, je to opadavý listnatý keř dorůstající do výšky 3-4 m a šířky 2,5-4 m. Mladé letorosty mají červenavým nádech. Stará kůra je šedohnědá a ve vyšším věku se po malých kouscích odlupuje. Listy jsou široce vejčité až srdčité, šťavnatě zelené.

OPYLOVACÍ POMĚRY: částečně samosprašný, s oboupohlavnými květy opylovanými hmyzem. Kvete v koncem dubna až v květnu dlouhými a relativně úzkými (12-22x7-10 cm) latami menších (cca. 1,6 cm dlouhých), silně a příjemně voňavých květů. Květní pupeny jsou velmi tmavopurpurové. Otevřené květy jsou tmavopurpurové a poloplné. Protože vnitřní plátky květů jsou často podvihnuté a jemně skrútené, spodní část lístků svetlopurpurovej barvy vytváří dvoubarevný efekt. Po odkvětu doporučujeme květy odstřihnout. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: tobolky obsahující semena, ale nepěstuje se pro plody.

DOZRÁVÁNÍ: zejména v červenci a srpnu, ale nepěstuje se pro plody.

VYUŽITÍ: nádherný okrasný šeřík vhodný do zahrad i parků, do volně rostoucího živého plotu i jako solitéra. Jako krásná a velmi voňavá odrůda je velmi vhodná i na řez do vázy. Je atraktivní i pro opylovače. Kulinární využití: jeho sladká vůně ho předurčuje k použitiu do sladkých jídel a do nápojů, vůni uchováme v kandizovaných květech, v šeříkovém cukry, sirupu či želé. Můžeme ho přidávat do krémů i do cesta koláčů. Kosmetické využití: k výrobě hydrolátů či éterického oleje do parfémů, pot pourri. Technické využití: z listů se dá získat zelené a hnědé barvivo, z větviček žlutooranžové. Dřevo ze starších větví se chutnaly používalo k výrobě píšťal.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín, preferuje dobře odvodněnou, výživnou, humózní půdu, neutrální až mírně zásaditou. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladnějších poloh.

ODOLNOST: mrazuvzdorný v dřevě do -28 °C až -30 °C, středně mrazuvzdorný v květních pupenech a květech. Může ho napadat bakteriální skvrnitost listů (Pseudomonas syringae), fytoftora, václavky, padlí. Prevencí je sluneční stanoviště s dobrým prouděním vzduchu.

PŮVOD: Litva, vyšlechtil Leonardas Bakevičius kolem roce 1995. Jde o hybrid patriaci do skupiny pozdě kvetoucích velkokvětých plaménků. Kultivar byl uveden na mezinárodní trh a významné uznanie získal začátkem roku 2000, přičemž v roce 2004 získal medaili v Holandsku.

RŮST: středně bujný, kompaktní liana dosahující výšky 1,5-2 m. protože kvete na letorostech, jde o rostlinu 3. skupiny řezu, na jaře se zrezáva hluboce (cca 30 cm nad zemí), což pomáhá rostlině vyhnout se zimnému poškození starého dřeva. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na letorostech od června do září krásnými sýtofialovými květy s purpurovým pruhom s průměrem 7-10 cm. Často dochází k první masivní vlně kvetení začátkem léta, po které následuje slabší druhá vlna koncem léta.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým pestíkem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, v říjnu a listopadu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Prospeje mu neutrální až mírně alkalické pH.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě až do −25 °C.  Náchylný na mšice, slimáci a slimáci (na mladých výhonech) a v horkých suchých podmínkách na roztoči. V prostředí se stagnujícím vzduchem se může vyskytnout padlí.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče. 

PŮVOD: Spojené království, Gravetye Manor, vyšlechtil ho Ernest Markham v 30. letech 20. století (cca. 1935) jako semenáč neznámého původu a uveden byl na trh posmrtně. V roce 1993 získal ocenění RHS Award of Garden Merit (AGM), což potvrzuje jeho spolehlivost a vysokou estetickou hodnotu. Synonyma: C. macropetala var. markhamii.

RŮST: středně bujný. Je to bohatě kvetoucí kultivar, dosahující výšky 2-2,5 m, avšak v ideálních podmínkách a bez pravidelného řezu může tuto velikost snadno zdvojnásobit. Složené listy tvoří 9 hluboce dělených lístků. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na loňských výhonech. Doba kvetení trvá od konce března do května, proto je možné provést řez hned po odkvětu, aby se rostlina udržala v požadovaných mezích. Ačkoli na jaře vytváří záplavu květů, po hlavní vlně kvetení jen velmi neochotně remontuje - pokud ano, tak je to obvykle v září. Květy jsou převislé a polopřevislé, zvonovitého tvaru. Tvoří je 4 růžové bazální okvětní lístky dlouhé asi 5 cm. Uprostřed nich je sukně podobných, ale užších ptyčinek (staminodium). Tyčinky jsou krémové barvy.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suché, jednosemenné nažky vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým přívěskem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, v září až říjnu.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, stěnám s oporou, altánem, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín - velmi vhodný na pěstování při severní expozici, protože dokáže prospívat i v určité stínu; v teplejších oblastech může být právě toto nejvhodnější stanoviště pro jeho výsadbě. Na plném slunci nejlépe kvete. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorný v dřevě. Náchylný na mšice, slimáci a slimáci (na mladých výhonech) a v horkých suchých podmínkách na svilušky. V prostředí se stagnujícím vzduchem se může vyskytnout padlí.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče.

PŮVOD: Francie, Versailles, vyšlechtil Marcel Moser v školkách Moser & Fils. Na trh byl uveden v roce 1897. Jde o hybrid vzniknutý kříženec hybridů Clematis Belisaire x Clematis Marcel Moser.

RŮST: bujný, je to vysoká opadavá liana, dosahující výšky 2,4-4 m a šířky 0,5-1m. Vysazujte tak, aby byl kořenový krček v hloubce 5-8 cm pod úrovní terénu, což podpoří tvorbu nových výhonů z podzemních částí.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na letorostech i starším dřevě, není třeba ho výrazně řezat. Doba kvetení trvá od konce března do května na starším dřevě a následně opětovně začátkem podzimu na letorostech. Tvoří velké, jednoduché, ploché květy s průměrem 15-20 cm, které se skládají z 6-8 růžovofialových špicatých okvětních lístků. Každý z nich nese výrazný karmínový pruh a kontrastní načervenalé tyčinky. Barva květů na intenzivním slunci bledne.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suché, jednosemenné nažky vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým přívěskem. Souplodí jsou velké a dekorativní, po opadu okvětních lístků připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

DOZRÁVÁNÍ: na podzim, v říjnu až prosinci.

VYUŽITÍ: je to velmi dekorativní liana vhodná k plotům, stěnám s oporou, altánem, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín - velmi vhodná na pěstování při severní expozici, protože dokáže prospívat i v určité stínu; v teplejších oblastech může být právě toto nejvhodnější stanoviště pro jí výsadbě. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných oblastí.

ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorný v dřevě. Mohou ho poškozovat mšice, slimáci a housenky, okvětní lístky mohou být poškozovány škvoři, může trpět padlím a vadnutím plaménků (Calophoma clematidina), fytophthorou, rzí (Coleosporium clematidis) či viry.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče. 

Foto zdroje: congerdesign, dendoktoor a Etienne-F59 (Pixabay)

PŮVOD: USA, stát New York, Fairport, vyšlechtil americký šlechtitel Arthur H. Steffen. Kultivar byl predstavený v roce 1990. Jde o semenáč neznámý původu, pravděpodobně s genetickým podílem Clematis lanuginosa.

RŮST: středně bujný, je to kompaktní, opadavá liana, dosahující výšky 1,8-2,4 m a šířky 1m. Vysazujte tak, aby byl kořenový krček v hloubce 5 – 8 cm pod úrovní terénu, což podpoří tvorbu nových výhonů z podzemních částí. Není třeba ho výrazně řezat, protože kvete na letorostech i starším dřevě.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem. Kvete na letorostech i starším dřevě od začátku do konce léta. Vyznačuje se bohatým kvetením. Jednoduché, sytě červenofialovo-růžové květy dosahují průměru 10-12,5 cm, tvoří jejich 6-8 okvětních lístků s jemnou texturou, které mají v uprostřed výrazný, zamatový červený pás a kontrastní, světle tyčinky.

PLODNOST: Nepěstuje se pro plody.

PLODY: suchá, jednosemenná nažka, vejčitého až zploštělého tvaru s dlouhým, hedvábným a vytrvalým pestíkem. Souplodí jsou dekorativní, po opadu okvětních lístků (tepálov) připomínají nadýchané stříbřitě šedé chumáče. 

VYUŽITÍ: velmi dekorativní liana vhodná k plotům, stěnám s oporou, altánem, na pergoly, balkónové konstrukce, i do větších nádob. Dekoratívnu hodnotu doplňují i plstnaté nažky po odkvětu. 

STANOVIŠTĚ: vyžaduje slunce až polostín - velmi vhodná na pěstování při severní expozici, protože dokáže prospívat i v určité stínu; v teplejších oblastech může být právě toto nejvhodnější stanoviště pro jí výsadbě. Upřednostňuje úrodnou, humózní, vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Je vhodný do teplých, středně teplých i chladných poloh.

ODOLNOST: vysoce mrazuvzdorný v dřevě. Mohou ho poškozovat mšice, slimáci a housenky, okvětní lístky mohou být poškozovány škvoři, může trpět padlím a vadnutím plaménků (Calophoma clematidina), fytophthorou, rzí (Coleosporium clematidis) či viry.

BOTANICKÁ POZNÁMKA: plaménky necháváme výhradně pro potechu oka a opylovače - všechny části rostlin rodu Clematis obsahují glykozid ranunkulín, který se při poškození pletív (žvýkáním, drcením) enzymaticky mění na toxický protoanemonín. Tato látka způsobuje: Při kontaktu s pokožkou: Dermatitidu, puchýře a pálení. Při požití: Intenzivní pálení v ústech, nadměrné slinění, zvracení a v závažných případech krvavé průjmu nebo křeče. 

PŮVOD: areál původního druhu se rozkládá od Středomoří a J střední Evropy (zasahuje až na Slovensko) přes Kavkaz a západní Himálaj až po Čínu. V Evropě roste na výslunných kamenitých svazích v nížinách a pahorkatinách, v dalších částech areálu potom nejčastěji v horských lesích a křovinách od 700 do 2400 m n. m. Odrůda pochází z Holandska, v roce 1990 ji náhodně objevil Willem A. Sanders, na trh ji uvedla školka Antigone Plantvermeerdering B.V. V roce 1999 vyhrála na výstavě Plantarium cenu jako nejlepší novinka. Synonyma: Ancot^PBR.

RŮST: bujný, je to keř nebo menší strom dorůstající do výšky 2,4 m a šířky až 4,5 m, lze řezem vytvarovat na živý plot s výškou 1,8 m. Je to první kultivar se zářivě zelenožlutými, okrouhle vejčitými listy s vystupující žilnatinou, které se krásně vyjímají vedle zeleně či červeně zbarvených kultivarů. na podzim se listy zbarví do odstínů oranžové a červené. 

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašná, opylovaná hmyzem. Kvete malými, žlutozelenými květy na dlouhých stopkách v koncových latách od května do června.

PLODNOST: relativně nízká, ostatní opadávají.

PLODY: tmavohnědé peckovice s trvalým kalichem velmi ozdobné dlouhými stopkami, které spolu se stopkami opadnutých nevyvinutých plodů a postranními větvičkami květenství ochlupatí (= obrostou trichomy), takže celé souplodí vypadá jako obláček růžovokrémového kouře nebo jako paruka. Z toho je odvozen i anglický název (European) smoke tree či wig-tree.

DOZRÁVÁNÍ: od září do října. Po dozrání se odlamuje celé souplodí a slouží jako létací aparát.

VYUŽITÍ: velmi dekorativní dřevina, která se uplatní jako solitéra v menších i větších zahradách či parcích, ale i do živého plotu, zejména v kombinaci s jinými odrůdami škumpy - např. s purpurovolistou Royal Purple nebo tmavozelenolistou Young Lady®. Technické využití: z květů a listů se získává esenciální olej s mangovou vůní. Z kořene a kmene se získává ne příliš trvanlivé žluté barvivo "mladý fustik", které se používalo od renesance až do objevení syntetických barviv v 19. století. Dřevo, označované také jako "uherský fustik" či "fisetové dřevo", se používalo zejména k výrobě intarzií nábytku či výrobu rámů na obrazy. Listy a kůra jsou dobrým zdrojem tříslovin. Větvičky se dají použít v košíkářství.

STANOVIŠTĚ: sluneční nebo polostín. na rozdíl od jiných odrůd se žlutozelenými listy dobře snáší i plné slunce bez popálení listů, pokud půda není příliš suchá. na půdu není náročná, snese většinou půd, ale preferuje vlhkou, ale dobře odvodněnou půdu, ne příliš výživnou. Je vhodná do teplých, středně teplých i chráněných chladných poloh.

ODOLNOST: je mrazuvzdorná v dřevě do asi -25 °C. Květní pupeny mohou někdy poškodit pozdní jarní mrazy. Starší rostliny dobře snášejí sucho. Je dobře odolná i vůči větru, vysokým teplotám či znečištění ovzduší. Většinou netrpí chorobami či škůdci, ojediněle václavkami či verticíliovou hnilobou nebo v přílišném suchu padlím.

PŮVOD: druh pochází ze Severní Ameriky - zejména východních a středních oblastí USA a východu Kanady. Roste tam nejvíce na březích vodních toků, okrajích lesů a skalnatých svazích. Kultivar Little Devil^™ vyšlechtil v USA ve Wisconsinu profesor David C. Zlesak na University of Wisconsin - River Falls a byl uveden na trh kolem roku 2010 a ochrannou známku na něj má školka Bailey Nurseries. Synonyma: Donna May. 

RŮST: kompaktní, umírněný, polovzpřímený. Je to opadavý keř, který vyniká jemně texturovaným, tmavě bordó olistěním, které ho odlišuje od jiných kultivarů tavolníku kalinolistého. Dorůstá do výšky a šířky kolem 90-120 cm.

OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, hmyzem opylována, s oboupohlavnými květy. Kvete v květnu až červnu. Květy jsou chocholíkovitá květenství růžovobílé barvy.

PLODNOST: pravidelná, ale kvantitativně nevýznamná. Plodění má hlavně okrasný charakter. 

PLODY: plod je malý, nafouknutý měchýřek, 0,5 - 1cm velký, zelené až červenohnědé barvy při dozrávání. Má výhradně okrasný charakter. 

DOZRÁVÁNÍ: v srpnu až září. 

VYUŽITÍ: jako okrasný keř pro své výrazné tmavě purpurové až bordó listy a růžovobílé květy zejména do okrasných zahrad, skupinových výsadeb, nízkých živých plotů nebo do nádob. 

STANOVIŠTĚ: slunečné, dobře toleruje polostín. Nenáročná na půdu - vyhovují jí písčité, hlinité i jílovité půdy, široká škála pH. 

ODOLNOST: je silně mrazuvzdorná až do -37 až -40 °C, mírně suchovzdorná, toleruje městské prostředí. Vysoce odolná vůči škůdcům a chorobám, zřídka se mohou vyskytnout mšice. Je podstatně více odolná vůči padlí než jiné odrůdy tavolníku.

PŮVOD: druh pochází ze střední a východní Číny, Korejského poloostrova a Japonska, kde roste v lesích a na jejich okrajích, na lesnatých svazích, na mýtinách, v roklích a horských údolích, na březích vodních toků, v horách i nad hranicí lesa, v nadmořské výšce 700–4000 m n. m. Do Evropy byl přivezen poprvé v roce 1870. Odrůda Anthony Waterer pochází z Anglie, Surrey, Woking, školky Knap Hill Nursery, kde byl objevený jako náhodný semenáč. Na trh byl uveden kolem roce 1890 a pojmenován po majiteli školky.

RŮST: umírněný, je to nízký, kompaktní, kulovitý keř. Dosahuje výšky a šířky 0,6 až 1,0 metru. Habitus je hustý, vícekmenný s vystupujúcimi až rozložitými větvemi. Listy jsou kopinaté, mladé listy mají při rašení nápadný červenofialový nádech, později tmavnou dozelena.

OPYLOVACÍ POMĚRY: samosprašný, opylovaný hmyzem, opylovaný zejména včelami a motýly. Kvete od konce června do srpna na letošních výhonech. Tvoří ploché květenství – chocholíky tmavokarmínovoružovej barvy. 

PLODNOST: nepěstuje se pro plody.

PLODY: plodem je extrémně malý 2-3 mm, hnědý, blanitý, nenápadný měchýřek – suchý, pukavý, otevírající se jedním břišním švem, obsahující drobná, prachovitá, nejedlá semena.

DOZRÁVÁNÍ: měchýřky dozrávají v říjnu až listopadu. Protože se nekonzumují, dozrávání označuje jen botanickou zralost semen.

VYUŽITÍ: primární využití je okrasné - v zahradní a krajinné architektuře (skupinové výsadby, nízké živé ploty, zpevňování svahů). Je květy velmi atraktivní nejen pro nás, ale i pro včely a jiné opylovače.

STANOVIŠTĚ: Nejlépe prosperuje na přímém slunci (podmiňuje intenzitu barvy květů), snáší však i polostín. Upřednostňuje vlhké, dobře propustné hlinité půdy, ale je vysoce přizpůsobivý vůči pH půdy a městskému znečištění.

ODOLNOST: je vysoce mrazuvzdorný v dřevě do -35 °C až -40 °C. Dřevo je houževnaté, v tuhých zimách může namrzat, ale po jarním zpětném řezu výborně regeneruje. Poměrně odolný proti choroby a škůdcům, občas se mohou vyskytnout listové skvrnitosti, roztoči nebo mšice. Tato odrůda je lepší odolná vůči padlí.