Hrušeň Vienneská

PŮVOD: jižní Francie, departement Rhône, buď ji nalezl pan Morel či Jean Collaud v roce 1864 jako náhodný semenáč ve městě Vienne, nebo ji vypěstoval Claude Blanchet, který ji dal Morelovi, vlastníkovi ovocných školek ve Vaise-Lyonu, který ji v roce 1874 začal šířit. V r. 1879 byla předložena na pomologickém kongresu, kde ji doporučili k šíření.
RŮST: v mládí velmi bujný, rovný, později středně bujný. Kvůli vysoké plodnosti vytváří jen středně velké, jehlancovité koruny se vzpřímeně rostoucími větvemi, které se pod úrodou sklánějí.
OPYLOVACÍ POMĚRY: cizosprašná, kvete středně brzy, je dobrým opylovačem. Vhodní opylovači: Avranšská, Clappova máslovka, Esperenova bergamotka, Dekanka zimní, Madame Verté, Guyotova, Pařížanka, Poiteau, Thirriotova, Tongréská, Trévouxská a Williamsova.
PLODNOST: velmi raná, střídavě vysoká a velmi vysoká.
PLODY: velké až obrovské (průměrně 380 g, ale i 600 g), lahvicovité, většinou hrbolaté, ke kalichu i hranaté. Slupka je hladká, jemná, nelesklá, při sklizni zelenožlutá, poté žlutá, na slunečné straně červenkastá, s velkými lenticelami, většinou alespoň kolem kalichu rzivá. Dužnina je bílá, pod slupkou nažloutlá, velmi šťavnatá, rozplývavá, na vzduchu hnědne. Chuť je velmi dobrá až výborná, kořenitě sladká, aromatická.
DOZRÁVÁNÍ: sklizeň na začátku září najednou, konzumně dozrává 10–14 dní po sklizni, vydrží do října. Plody ve větru padají.
VYUŽITÍ: zejména k přímému konzumu, moštování, pečení, výrobě džemů, ale i výrobě kompotů či destilátů.
STANOVIŠTĚ: slunné, chráněné před větrem. Není náročná na půdu, plody dobré kvality a velikosti přináší na propustných, úrodných půdách. Snese i vyšší polohy, ale jen s lehčími půdami a mimo mrazové kotliny. Na těžších půdách bývá vodnatá.
ODOLNOST: méně mrazuvzdorná v mládí a v letorostech, později je středně mrazuvzdorná ve dřevě, středně mrazuvzdorná je i v květu. Chorobami ani škůdci netrpí, vyhledává ji jen mera hrušňová (Psylla pyri).